Hide x Shinya - Kdo říkal, že vůbec něco uvidíš. - část 2.

(Shinovo hnízdečko)

Hide

Prý až to bude nejméně čekat… Je si jistý, že ten moment už nastat prostě nemůže, ale když se na to Shinya cítí, ať se klidně pokusí Hideho překvapit. Jakmile se ho Shinya dotkne a předvede tu velmi silnou reakci, Hide na něj musí znovu chvíli fascinovaně hledět. Jeden se díky tomu cítí velmi výjimečně, jako nějaký poklad, na který by se sahat ani nemělo, ale zároveň s tím cítí i cosi cizího. Pro člověka vlastně nepřirozeného. Je to jako by energie nemohla volně proudit a místo toho se hromadila v nějaké podivné neviditelné nádobě mezi nimi a díky poutu moc dobře vnímá i to, jak si z jejího obsahu Shinya začíná ukusovat. Připadá mu to, jako by si máčel prsty do cukrové vaty a olizoval jeden po druhém, on se na to díval a věděl, že ta vata je vlastně on sám. Nevadí mu to, ani už ho to neděsí, jenom ví, že s každým takovým olíznutím mu chybí kousek energie a kdyby Shinya tu nádobu vylízal do dna, v Hidem už by nebyla síla žít. On mu ale věří, že se nikdy nenechá natolik unést a kdyby snad ano, stejně by to ani necítil, protože když umíráte v náručí takového démona, připadá vám to jako ta nejlepší věc na světě. Když ho Shinya připraví o tričko a začne se věnovat jeho bradavkám, už si ho pořádně bere touha a začíná mít problémy se sebeovládáním. Je to trochu jako na nějakém halucinogenu, když se vám Shinyova krásná tvář neustále přelévá před očima, chvíli normální, chvíli s růžky a dlouhými vlasy, ale to už se Hide sklání a bere si jeho rty v náruživém polibku, který slibuje, že on není zrovna velký romantik, co se s něčím páře hodiny. Přesto měl velmi něžné ruce s obratnými prsty. Tedy… holky mu je vždycky chválily. Myslel si, že to bude on, kdo skolí Shinyu na záda, ale nakonec tam skončí on sám a dokonce s rukama nad hlavou. Vypadá to nepatřičně, ale když s nimi zkusí trochu cuknout, Shinyův stisk je železný a nepodaří se mu to ani o kousek. V očích má otázku, kam chce tohle všechno dohnat, protože je to démon a možná vypadá křehce, ale opak může být mnohem přesnější. Nebojí se ničeho z toho, co by mu Shinya chtěl, ale je to nezvyklé a… no zkrátka nečekané. Brzy ucítí i váhu jeho těla a vzápětí také otření látky o přecitlivělý klín. Propne se v zádech a těžce si povzdechne, protože je to snad až nepříjemné, jak je látka nepoddajná a kůže naopak vydrážděná. Jejich spojené ruce jdou nahoru, až se Hideho dlaně dotknou Shinyova břicha a začnou hrnout jeho svršek vzhůru. Pozoruje ten pohyb očima, snad ani nemrká a když je oblečení konečně pryč, nepřítomně se pousměje. Vzápětí na to sklouzne rukama na jeho boky a začne rozepínat jeho kalhoty. Nejraději by je nechal zmizet, ale takovým druhem magie nedisponoval. Vejdou se mu tam alespoň dlaně a tak je vsune dozadu na Shinyův zadek a pevně ho stiskne. Několikrát ho pošle proti svým bokům, ale trápí tím spíš sám sebe a znovu si ho přitáhne na svoje rty pro nové polibky. Byly okamžiky, kdy by dovedl vyhodit i samotného Hyda a tohle byl jeden z nich. Nakonec ho vahou svého těla dostane v prudké otočce pod sebe, ale nezůstane v jeho objetí dlouho, narovná se do sedu a začne z něj ty kalhoty hladově rvát dolů. Prádlo je velmi rychle následuje a jakmile ho má vybaleného před sebou, položí dlaně s propnutými a roztaženými prsty na jeho kotníky a začne jimi vyjíždět nahoru. Na stehnech ho trochu promne a tváří se přiblíží k jeho klínu. Nenechá ho ani nadechnout a prostě jej vezme do úst, zatímco rukama pořád tiskne jeho stehna, protáhne ruce pod jeho pozadí a začne si ho posílat proti rtům, aniž by s tím Shinya mohl cokoliv dělat.

Shinya

Musí se přiznat, že se mu hrozně líbí, jak na něj Hide kouká. Není to nic, co by mu přivodil svými schopnosti a o to je spokojenější. Kdo by se v jeho pohledu vyloženě nevyhříval. Ochutnává kousíček po kousek, co mu nabízí a v hlavě má pořád varovný vykřičník. Musí jen velmi pomalu, aby si nevzal příliš. Z druhé strany, když nad tím tak přemýšlí, je to o to lepší. Tím, že se krotí, stupňuje i svou vlastní touhu a může si to užít mnohem víc. Žádné spěchání, rychlé krmení, protože musí za chvíli pryč. Nemůže se na něj vynadívat, když je svlečený úplně. Pořád ještě nepochopil, odkud proudí Hideho pochybnosti o sobě samém, ale je rozhodnutý mu je dostat z hlavy, jak jen to půjde. V jeho očích je to ta nejdokonalejší bytost na světě. Je to tím, co cítí a taky tím, jak silné pouto s ním navázal. Vůbec netuší, co by se mohlo stát, kdyby se jejich cesty rozdělily, ale už začíná tušit, že by to prostě nepřežil. Žádný návrat zpátky do své dimenze, prostě by se proměnil na prach, protože bez Hideho, nemá nic smysl. Je to jeho jediný důvod, proč bojuje. Pokud bude Hydovi odporovat, rozmetá je na prach a neužijí si už vůbec nic. Shin si užívá, když ho má pod sebou, i když nikdy neměl potřebu být ten nahoře. Jemu vyhovovalo, když si užívali na něm, než opačně. Jenže teď měl potřebu ho vidět chvíli takto a taky ho patřičně vyprovokovat. Culí se na jeho klíně, dráždí ho dál a vnímá, jestli jsou pocity ještě pořád příjemné nebo už ne a měl by se zaměřit na jiná místa. Očka mu zazáří, když se na něj Hide dívá, jak přichází o triko a ano cítí se opravdu dobře a žádaně. 

"Líbí se ti, co vidíš hm." Konstatuje nahlas a jde hlavně o to, aby mohl vyznít svůdný podtón v jeho hlase, než aby potřeboval ujistit sám sebe. Sklouzne očima na Hideho prsty, které mu rozepínají kalhoty a dojde i na jeho první, podstatně hlasitější povzdech. Ano, jenom to mu stačí, aby své vzrušení nedokázal ovládnout. Zase si trochu ukousne z Hideho pocitů, které najednou chutnají zase o trochu jinak. Pro Shinyu mnohem lepší chuť podmíněná jeho vlastním vzrušením, které cítí. Ani nestačí mrknout a ocitne se na zádech v peřinách. Nic jiného si nepřál a z jeho očí září naprostá radost. Rozverně se zavrtí na místě a očima i pohledem ho vybízí, aby v tom, co dělá, pokračoval. Chvíli ho trápí tím, že se ani nenazvedne, aby ho vyprovokoval ještě víc, ale nakonec o ty kalhoty přijde a jeho klín pohladí večerní vzduch proudící z otevřeného balkónku. Zavrtí se znovu s dalším povzdechem, když ucítí jeho prsty na své kůži. Propne se proti němu, jakmile ho stiskne víc a je jasné, že on jednání v rukavičkách rozhodně nepotřebuje. Prudce otevře oči a jeho hlas naplní ložnici, když ho Hide zničehonic vezme do úst a nedá mu ani vteřinu na vzpamatování. Shinovy ruce skončí automaticky v Hideho vlasech, které zlehka stiskne, ale omezovat ho nechce. Jediné, co začne jeho podvědomí zvládat je posílat své vlastní boky proti Hideho rtům. Tohle je neskutečné a pak mu to rozhodně řekne, ale teď není schopný kromě sténání vůbec ničeho. Nemůže se pod ním zase tak moc ošívat a ani nechce být příliš daleko. Je mu jasné, že takovým způsobem bude za chvíli vážně hotový. Byl to příliš přímý útok, než aby se dokázal ovládat. Ano i démon jako je on. Navíc kdo by chtěl cokoliv oddalovat, když se podívá dolů a vidí, jak mizí v Hideho ústech. Vytočí oči nahoru, naposledy se prohne a nechá se pohltit vlnou orgasmu. Kolem nich se rozzáří zlatavý opar, který je oba dva na chvíli uzavře ve své vlastní bublině. Shin předá Hidemu většinu ze svých pocitů díky poutu a taky díky tomu, jak se u toho hezky krmil. Neuvědomuje si to a vlastně tím zatím spíš připravil o energii sebe samého. Dlaněmi mezitím sklouzne na Hideho ramena a silně je sevře, dokud se přes něj nepřelije ta největší vlna. Když svaly trochu povolí, už se zase uculuje a u toho kroutí chodidly v návaznosti na svou spokojenost. 

"Myslím, že tě budu provokovat častěji, Hide-koi." Ukáže svou temnější stránku a celého si ho prohlédne s výrazem, ještě přemýšlím, kde si nakonec kousnu.

Hide

Má sice plná ústa práce, ale i tak cítí, jak mezi nimi proudí něco neskutečného a silného. Bylo to tam vždycky, obzvlášť od té doby, co byli spojeni poutem, ale teď to ještě zesílilo a on najednou zřetelně cítil Shinyovy pocity ohledně vlastní možné smrti. Nikdy se necítil klidněji, pokud šlo o žárlivost a nikdy neměl takový strach, aby ho neohrozil on sám a nezpůsobil tak jeho konec. V takovém případě bylo dobře, že by zemřeli spolu, protože s ničím podobným by nemohl žít. Na jeho otázku se musí jenom pousmát svým typicky pokřiveným úsměvem, ale Shinya má samozřejmě pravdu. Moc se mu líbí, co vidí a upřímné je to tím spíš, že Shinya už nějakou chvilku nevypadá zrovna jako člověk. Dřív by si Hide klepal na čelo a byl by hodně rychle na odchodu a dneska je zapletený do démonické pavučiny a je v ní moc spokojený. Shinyovo trápení v klíně nemá moc dlouhého trvání vinou toho, že ho Hide chtěl úmyslně vzít útokem a taky už jsou oba moc natěšení, takže nemají moc buňky na nějakou výdrž. Je to zvláštní, kdyby měl popsat, jak mu Shinya chutná. Rozhodně jinak, něž co kdy cítil. Prostě to nepochází z tohoto světa, ale o to návykovější to je. Ani se Kamijovi nediví, že běhá za Manou jako pejsek. Oni oba jsou. Kamijo je takový pěkný pudlík a Hide… není ani zlomkem tak dobrý čaroděj jako on, ale pokud tohle přežijí, rozhodně se jím stane. Žádné runy a precizní pentagramy, ale živelná magie chaosu, která bude mnohem nebezpečnější. Má do Kamija opravdu daleko, ale zároveň by rád Shinyu vymanil z podřadné démonické kategorie a ukázal všem okolo, že i s nimi je potřeba počítat. Teď jsou pro ně jenom odpad, který je možné snadno obětovat a honit ze služby do služby, ale takhle to dál nepůjde. Pomalu se odtáhne do jeho klína a hřbetem dlaně si setře rty. Jeho výraz je dravý, neuspokojený a slibující další zběsilou jízdu. Pomalu se začne posouvat nad Shinyovo tělo a při tom rozráží zlatavý obláček, jako by proplouval skrz nějaké podivné mračno. Je to jako kdybyste na sebe chtěli vysypat všechny třpytky ze spreje na vlasy. Kam na tohle Shinya chodí? 

"Přiznej se, že ses nechal někde spatřit a podle tebe natočili Stmívání?" Dobírá si ho. Opravdu nevypadá tak kýčovitě pitomě jako ten upír, tohle je vkusné a decentní, ale stejně je to takové zámecké. Hide při tom výboji přišel o velké množství energie, ale ta se v tom oblaku rozstříkla okolo nich a tím, jak na něj dopadá, zase se mu pomalu vrací do těla. Je to hrozně zvláštní. Kdybyste šli po poušti a najednou si stoupli na vodní rozprašovač, taky by vás to oživilo a nakoplo a přesně tohle se teď děje jemu. 

"Když si myslíš, že víš, co děláš..." Zabručí v odpověď, ale to už je nahoře u něj nebo spíš nad ním a klínem se otře o jeho mokrý vchod. Nemohl by být víc, po tom, co všechno mu teď teče po nohou a Hide si povzdechne, jakmile to ucítí. Ani teď nehodlá příliš zpomalovat a sázet na romantické mazlení, prostě už potřebuje být uvnitř. Opře se špičkou proti němu. Jde to až příliš snadno a to se do těch míst ještě ani nepodíval prsty. Prostě to klouže. Nepřítomně se pousměje a zavře oči, aby rozdýchal prvotní pocity. Pohyby jeho boků jsou podivně elegantní, jako kdyby i v něm seděly odjakživa dvě bytosti. Chvílemi neřízená střela, chvílemi někdo něžný, s obratnýma rukama a vytříbeným vkusem a citem pro věc. Když však oči otevře a podívá se do těch Shinyových, plane v nich hotové chtivé peklo.

Shinya

To odhodlání, které z Hideho ucítí je něco, na co rozhodně není připravený. V jeho velkých očkách se objeví náznak strachu. Nebojí se toho, co bude, ale bojí se toho, co by se s Hidem mohlo stát. Nedokáže si představit, co by se dělo, kdyby to na něj bylo příliš. Líbí se mu jeho odhodlání, je to příjemné vědět, že se o něj někdo chce postarat. Vždycky byl takový a nerad cokoliv vedl, na to prostě neměl povahu. Když si to přebere kolem a kolem, možná nakonec ani nebyl rád, kým je. To byl nejspíš jeden z důvodů, proč si ponechával vzpomínky a pocity své schránky. Chtěl se trochu přiblížit obyčejným lidem a alespoň někde v hloubi přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby byl jako oni. Mana by ho zabil, kdyby zjistil, nad čím přemýšlí. Hidemu to nejspíš udělá radost. Málem by se rozesmál nad Hideho myšlenkami ohledně pudlíka Kamija. Ovšem poslední nad čím by přemýšlel je to, že by byl Hide jeho mazlíček. Nebylo to tak od začátku a jen doufá, že to ví. No teď už určitě. Zvedne k němu očka, když si stírá rty, na jeho tváři se objeví rozverné uculení. Jen si přestaví, kde jeho vrchol skončil, mohl by klidně zase. Bylo to to nejlepší, co kdy zažil a podle toho se taky tvář a vlastně i září. Všechno kolem nich tak nějak září a vůbec to nevypadá, že si tu užíval démon. Jeho aura, jakoby s ním soucítila. Znovu se rozhlédne, když to Hide okomentuje a vypadá dost nechápavě. Rád koukal na filmy, potají samozřejmě, aby u toho nikdo nebyl a nejradši měl dojáky, které mu připomínaly, co by mohl cítit, ale tohle neviděl. 

"Cože?" Zeptá se ho nakonec, protože na tohle prostě nemá šanci přijít.

"Poprvé jsem si úplně jistý, že vím, co dělám." Ujistí ho, protože by ho rád dál provokoval, kdykoliv k tomu bude mít příležitost. Jeho drobné dlaně se přesunou na Hideho ramena a dá nožky od sebe, aby měl mezi jeho stehny dostatek místa. Jeho tělo už se zase lehce chvěje, protože ví, co přijde a hrozně se na to těší. Nemohl by teď jít odpočívat, na to je příliš rozdrážděný. Ano, i po jednom vrcholu nedokáže myslet jinak. Celou dobu, kdy do něj vstupuje, z něj nespouští oči a snaží se pochytit každou emoci, kterou v jeho tváři uvidí. Znovu začne pomalu ochutnávat, ale opět nikam nespěchá, mají na sebe celou noc a on už největší hlas zahnal. +Teď je čas na zákusek.+ Pošle k němu svou vlastní myšlenku s naprosto nevinným pousmáním. Když se uvnitř ocitne Hide celý, zlehka pozvedne bedra, aby ho dostal ještě hlouběji. Hned po tom se jeho nožky vyhoupnou nahoru a obejmou Hideho štíhlé boky. Neomezuje ho v pohybu, nechává ho, aby si s ním hrál, a přesto má pocit, že jejich spojení je teď mnohem intenzivnější. Je překvapený tím, jak se v něm Hide pohybuje, ale má pocit, že je to stokrát lepší, než kdyby se do něj pustil s tím, co mu plane v očích. Ze začátku je to víc než příjemné, ale dlouho by takto stejně nevydržel. Oplatí mu pohled zlatavýma očkama, ve kterých žhne touha a skvěle doplňují ty Hideho. Koutky mu malinko povyskočí v omámeném pousmání a nožkami ho k sobě přitiskne v prudším přírazu. Chvíli si ho podrží u sebe, než zase povolí. 

"Zlobím?" Broukne svůdně. 

"A hodně?" Rozverně se na svém místě zavrtí, ještě chvilku počká a pak to celé zopakuje. Konečky prstů už se hravě probírá Hideho prameny. 

"Vidím ti na očích, co bys nejradši udělal." Naráží na to soukromé peklíčko, které by klidně mohl pustit. 

"Tak to udělej, já se jen tak nerozbiju. Právě naopak." Odmlčí se na chvilku a projeví se naplno démonická povaha. 

"Chci to, chci tebe." Najednou nepotřebuje žádnou schopnost, aby ho k sobě takovým způsobem lákal. Věří tomu, že ta pobídka bude stačit, aby viděl a hlavně cítil, co všechno v sobě má a chovává.

Hide

"Jednou ti ten film pustím. Jsem zvědavý, co mi na něj pak řekneš." Řekne mu, protože na větší vysvětlování teď nemá čas a pochybuje, že o to stojí i Shinya. Jen se těší, až uvidí ty třpytky a bude špulit rty, že takhle on rozhodně nevypadá a Hide si ho bude dobírat, že ano. 

"Ano..." Reaguje na jeho myšlenku o zákusku, protože on má stejný pocit. Taky si teď dá něco dobrého, i když ho nemůže ochutnat tak, jako to dělá Shinya. Brzy je uvnitř něj nadoraz a Shinya mu ještě pomůže, aby to bylo o trochu víc. Ucítí pevné sevření jeho nohou, které mu ale nijak nebrání dělat to, co sám chce. To až ve chvíli, kdy ho k sobě přirazí a nepustí zpět. Hideho to okamžitě popíchne, i když jenom vnitřně a blýskne po něm káravým pohledem. Shinya se ho ještě tak zeptá, ani na to nemusí odpovídat. Hide to v tu chvíli nechá být, dokud se to nestane podruhé. Nejraději by po něm vyjel, o co mu jde, ale to on moc dobře ví. Chtěl být alespoň trochu něžný, ale to Shinya ne… no dobře. Už by ani nemusel poslouchat to další popichování, ale dobře, jak chce! Ať si potom nestěžuje, až si týden nesedne! Prudce z něj vystoupí, jako nic ho pošle bokem do strany a pořádně ho plácne přes polovičku. Pak ho nevybíravě vrátí zpět na záda, zatímco se sám narovná a dosedne na paty. Popadne ho za kotníky a prudce přitáhne až k sobě, takže si ho zadkem vysadí na klín, zatímco zbytek Shinyova těla nechává spočívat na posteli. Jeho nožky stále drží za kotníky, rozkročené co nejdál od sebe a znovu do něj vstoupí. Snaží se být opatrný, aby mu neublížil a zároveň dost razantní. Shinya říkal, že se nerozbije, tak mu trochu hrubosti určitě vadit nebude. V očích má napsané úplně všechno, ale v myšlenkách nemá skoro nic, jen tento prožitek a to, co vidí. Je to chvíle absolutní dominance a touha po ní sedí někde hluboko v každém muži. S prvními pohyby jeho kotníky pustí a přesune dlaně na jeho boky, které si začne posílat proti sobě čím dál rychleji. Netrvá to zase tak dlouho a musí se hodně předklonit, aby mohl dát Shinyovi za hlavu polštář, jinak mu ji snad omlátí o čelo postele. Pak se zase narovná a rozhodne se uhnat je oba. Je to rychlé, prudké, sotva u toho stačí dýchat a má pocit, že Shinyův hlas musí být slyšet snad na druhé straně tohohle města, ale to je mu jedno. Dokud nekřičí bolestí a aby toho nechal, zastavovat nehodlá. Když svoje tělo propne v konečném vrcholu, netuší, kde mu hlava stojí. Na hrudi ho pálí, v ústech má vyschlo a doslova mu hučí v uších, ale zároveň dojde neskutečného uvolnění a pnutí v jeho bocích ustane. Pomaloučku Shinyu pustí. Zatínal prsty tak silně, že je teď může sotva narovnat a nejspíš je otiskl i do jeho pokožky. Z Hideho vytrysklo tolik energie, že bude Shinyovi snad špatně z přejedení a sám díky tomu o velkou spoustu přišel. Ještě víc, než kdyby to byl jen obyčejný sex. Musí z něj vystoupit a okamžitě se položit na bok, protože se mu začíná silně točit hlava. Stejně má před očima jenom jeho, vydaného mu na milost a jeho slastně se měnící tvář. Nic špatného v ní nebylo. Teď, když začíná mít zase mozek, dostane trochu strach, že to bylo moc, že se zapomněl. Chvíli si doopravdy nevládl a nevěděl, co dělá, skoro jako když někoho vraždíte. Třeba na něj Shinya křičel dost a on ho neslyšel? Hyde by z něj měl nejspíš radost. Ušklíbne se, protože na toho teď vážně myslet nebude a konečně se podívá na Shinyův profil.

"Jak ti je?" Dostane ze sebe první slova.

Shinya

Už vážně není schopný přemýšlet nad ničím jiným, než nad Hidem. Později si na ten film vzpomene, ale teď v hlavě nemá vůbec nic kromě vzrušení, které se znova začíná probouzet. Vidí Hideho pohled, který mu věnuje a je mu jasné, že jeho slova budou mít citelné účinky. Těší se na to a nic jiného prostě nechce. Potřebuje cítit jeho přirozenou vášeň, kterou v sobě má. Vnímá jí tam podprahově a potřebuje ji pořádně ochutnat. Zatím mu trochu uniká, ale věří tomu, že se to brzo změní. V prvním okamžiku si je téměř jistý, že skončí na břiše a Hide se na něj vrhne, ale to se stát nemá. Trhne sebou a tiše sykne, když dostane přes polovičku, ale když ho obrátí zpátky, už má zase zamlžený pohled a pitomě se usmívá. Ano, tole se mu taky líbilo, ostatně určitě si to zasloužil. Pozoruje ho s hlavou mírně na stranu, jak kdyby si ho chtěl mnohem víc prohlédnout. Líbí se mu, co Hidemu sedí v tváři, ten výraz je svým způsobem naprosto dokonalý a teď se zase tetelí jeho démonická stránka, která právě tyto cestičky podporuje. 

"Sluší ti to." Broukne tichým hlasem s rozverným uchechtnutím, jak kdyby měl pořád potřebu ho víc a víc provokovat. Vyjekne, jakmile jede po posteli blíž k němu a za chvíli už se zadkem dost vysoko. Neuhlídá svůj hlas podruhé, když si pořádně povzdechne. Ano, opravdu se mu to líbí a podle něj není nic, co by Hide mohl udělat a on by byl proti. Chce poznat jeho jinou tvář, kterou zatím viděl jen v náznacích. Zatne prsty do látky povlečení, když do něj vstoupí a konečně nechá víčka klesnout. Tempo je vyloženě vražedné, ale on jen tak neumře a tak si ho řádně užívá. Nekontroluje reakce svého těla, ani svůj hlas, který se rozléhá po pokoji a nejspíš i po ulici, i když jsou hodně vysoko. Sousedi budou mít o zábavu postaráno a Shin nebyl z těch, kdo by si odhlučnil byt. Proč taky, ať z toho mají něco i ostatní. Koutky se mu zlehka pozvednout díky tomu, co si právě pomyslel a je mu jasné, že Hide to vnímá. Díky tomu, že svírá povlečení, na kterém leží, může Hidemu pomáhat, aby byly jejich pohyby ještě prudší, i když to snad možné ani není. Před očima se mu zatmívá, ale to poslední, co by cítil, je bolest. Ryzí slast proplouvá jeho tělem a není jen Shinova. Dost dobře se doplňuje s tím, co si bere od Hideho a přesto to není příliš, i když by bylo snadné připravit ho o veškerou energii. Jenže tím, že jsou propojeni Shinovu podstatu brzdí vlastní možnost zániku. Kdyby mu ublížil, ublíží i sobě a proto se dostane až na tu nejzazší hranici, dál však ne. Koutky se mu omámeně pozvednout, jakmile mu Hide dá polštář za hlavu, což je znamení, že na něj pořád myslí. Je to vlastně hrozně kouzlené. Ví, že už dlouho nevydrží a naštěstí není sám. Ve chvíli, kdy ucítí Hideho vrchol, dojde na něj taky a nechá se smést něčím, co nikdy v životě nezažil. V prvním okamžiku vytřeští oči na strop, z jeho rtů se do okolí rozline slastný výkřik a trvá to dlouho, než jeho tělo povolí. Na pár vteřin už kolem nich není jen zlatavý prach, ale plnohodnotná aura. Nevydrží dlouho a postupně se vytratí, jak odeznívají ty nejintenzivnější pocity z právě prožitého orgasmu. Jakmile se Hide položí vedle něj, Shin chvíli setrvává na svém místě, než se velmi pomalu otočí na bok, aby na něj viděl s jednou dlaní pod hlavou. Nepřestává se ani na vteřinu usmívat, teď se ani nedokáže tvářit jinak. 

"Rozhodně by z tebe Hyde radost neměl. Já jsem neskutečně spokojený." Zareaguje rovnou i na jeho myšlenky a pomalu se přisune blíž. Svaly se přece jen ozývají, ale to bude brzo v pořádku. Zvedne volnu dlaň a pohladí ho konečny prsů tmo tváři a i přes rty. 

"Bylo to skvělé. Nenapadlo by mě, co všechno v tobě je." Uculí se. Nevypadá vůbec unaveně za to Hide ano a taky cítí, že mu moc energie nezbylo. 

"Pojď sem." Pošeptá mu zlehka, ale je to on, kdo se pozvedne a nakloní, aby jej mohl políbit na rty. Nechá víčka klesnout a pustí část své energie, které teď má dost, aby mu jí taky malinko vrátil. Jen pro jistotu, kdyby se náhodou chtělo něco dít už teď. Pak se přetočí na druhou stranu a sáhne do malého baru, aby mu podal jednu lahvičku alkoholu, takové ty, které mívají v hotelích. K tomu taky lahev s vodou a krabičku cigaret, než se k němu vrátí. Teď je na něm, aby se o něj aspoň trochu postaral. Ani mu to nestihne předat a dveře ložnice se rozrazí. Na prahu stojí Kebu, který se během vteřiny dostane k nim do postele a tam se spokojeně uvelebí, co nejblíže Hidemu Na bílé srsti jsou patrné známky krve. 

"A nedá si říct a nedá." Rozesměje se Shin.