Hide x Shinya - Kdo říkal, že vůbec něco uvidíš. - část 3.

(Shinovo hnízdečko)

Hide

Trvá mu dvě vteřiny, než mu dojde, co přesně mu Shinya říká. Totiž, že se cítí výborně a nic mu není. Usměje se a spokojeně na chvíli zavře oči. Tak se nic nepokazilo. To skoro ani nezní jako jeho život… Na tváři ucítí pohyb Shinyových prstů, ale nechává oči zavřené a znovu se pousměje jeho dalším slovům. Převrací v hlavě, jestli Shinya mluví pravdu nebo ne. Částečně… Nebyl si jistý, ale napadlo ho to a proto se to dneska rozhodl vydolovat. Jeho svaly naznačí chystající se pohyb, když ho Shinya vyzve, aby šel blíž, ale nakonec to nemusí vůbec udělat. Cítí jeho blízkost a připadá si, jako by se ocitl v nějakém bezpečném hnízdě. Bylo to zvláštní, protože to on by měl ochraňovat Shinyu, to on je ten „nahoře“ v jejich vztahu, ale zároveň teď prožívá chvilku zranitelné slabosti, kterou si může dovolit a nechává démona vedle něj, aby za ně na chvíli převzal otěže. Shinya mu věnuje polibek a skrze něj mu předá část své načerpané energie zpět. Hide to okamžitě silně pocítí, jako když si dá silnou kávu nebo něco ještě lepšího a do žil se mu vrátí trochu krve. Otevře unavená víčka a podívá se nad sebe do Shinyovy krásné tváře. Shinya nad ním nezůstane dlouho. Hide se vytáhne do polosedu, upraví si za sebou polštář a podívá se na něj ve chvíli, kdy může vidět ten jeho výstavní zadek. Využije toho momentu do chvíle, než mu Shinya podá alkohol, vodu a cigarety. 

"Díky." Řekne tiše a všechno položí vedle sebe na noční stolek. Otevře si lahvičku, aby ji měl připravenou, ale nejdřív si zapálí cigaretu. Když se dveře rozletí dokořán, prudce zvedne oči. Kebu už se zase tolik neleká, ale tentokrát by to nemusel být jenom on. Naštěstí je. Co ale ještě nikdy neudělal bylo, aby si lehl blíž k němu, než k Shinyovi. V podstatě ho má mezi rozkročenými koleny jako v pelíšku. Na jeho srsti září rudě krev. Je to trochu nechutné, ale taky nic, co by tady už neviděl. 

"Ty si taky nedáš říct, když máš stejně všechno bílé, jen proto, aby to on mohl umazat." Řekne Shinyovi a pousměje se na něj. Lokne si z lahvičky a pak poctivě doplní tekutiny. 

"Ty chceš, aby nás při tom poslouchali sousedi?" Řekne mu něco, na co si vzpomněl, že se mu prohnalo hlavou při sexu. Otočí k Shinyovi obličej a zazubí se. To ale vlastně není to, co mu leží na srdci a o čem chce mluvit. 

"Pořád přemýšlím nad tím, jak to otočit proti němu. Vím, že ho nesmíš zradit, že to ani nejde, ale kdyby to jen trochu šlo, dávno bych to udělal už v té dimenzi." Řekne mu, co oba dobře vědí. Shinya to má koneckonců stejně. 

"Nevěřím mu, že by nás kdy ušetřil, stejně jako nechci, aby vyhrál..." Tady může mluvit otevřeně. 

"Existují dvě nulové možnosti… ten jeho kluk, co by nesměl kopat za jeho tým a tvůj Mana." Podle něj je Mana dost silný na to, aby se v kritické chvíli mohl otočit k Hydovi zády a tím ho poslat ke všem čertům, jenže to by mu na Shinyovi muselo záležet víc, než na sobě. A ten jeho kouzelník byl taky ctižádostivé hovado. Kdyby věřil, že ho ti andělé ochrání, už by je hledal, jenže ta možnost neexistovala. A Hyda teď chránil ještě ten kluk… ten jeho Vyvolený… Protočí očima a dopije lahvičku alkoholu. Měli někam utéct, dokud byl čas. Hodně rychle, hned jak se poznali a zjistili, že Hyde chodí okolo. Podle něj nemělo smysl s Manou mluvit. Podle toho, jak Shinyu posledně okřikl, byl na straně Hyda a prozradil by jejich už tak dost okaté myšlenky.

Shinya

Pousměje se zlehka, když vidí, jak Hidemu jeho energie prospěla. Je moc rád, že je mu o cosi lépe. Nesnesl by pomyšlení, že se mu kvůli němu cokoliv stalo. A ono to možná přijde, když si uvědomí, co by je mohlo čekat. Měl by ho poslat někam stranou, ale zase by to nemělo moc smysl. Pokud se Shinovi něco stane, odnese to i Hide. Nakonec bude nejlepší, když budou celou dobu spolu. Uculí se, protože je mu jasné, na co se Hide dívá, když se naklání a ano, částečně to udělala schválně, aby si to taky užil. 

"Nemáš vůbec za co, to já bych ti měl poděkovat." Dodá, aby bylo jasno, jak to celé vnímá. Teď se díky němu skvěle najedl, to poslední, co by mohl udělat, je podat mu pár věcí, které má rád. S tou cigaretou mu to totiž hrozně sluší. Obočí mu jde nahoru, když pozoruje Kebu, jak se peleší u Hideho nohou. Tohle jim taky sluší a je rád, že si nakonec budou rozumět. Vážně by ho mrzelo, kdyby ne. 

"Je to záminka, jak si kupovat beztrestně nové věci." Pokrčí drobnými rameny. Je to lež, prostě mu nedokáže, ani vlastně nechce říct, aby to nedělal. Pochybuje, že by ho vůbec poslechl, ale co. Kebu se taky v jejich dimenzi zrovna netetelil blahem a tak ho s radostí nechává, aby si to tady užil. Jeho mazlíček…Shin je taky, jen Hideho a bude jím hrozně rád. Hlavně, když přijde na rozmazlování. Překvapeně se na něj podívá, jakmile zmíní sousedy a po chvíli mu dojde, proč na to naráží. 

"Hm, nevadí mi to. Bylo to skvělé, tak proč si to nechávat pro sebe." Uculí se a tváře mu zlehka zrudnou. Teď to udělal schválně, aby dokreslil hraně rozpačitý pohled. Trochu zvážní, když začne Hide mluvit o možné budoucnosti. Sklopí očka k posteli a pohrává si se svými dlouhými prameny. Je vidět, že ho to trápí taky. Párkrát jen nepatrně přikývne. 

"Já tomu taky nevěřím, Hide-chan. Mrzí mě, že jsem nás do toho zatáhl. Nenapadlo by mě, že o mě bude tolik stát. Dohromady jsem oproti jiným dost slabý." Nemá problém přiznat sílu své podstaty. Pohrává si s vlastními prsty, mne je o sebe a pak přijde krátký povzdech.

"Boo vypadá hodně chycený, ten se proti němu neotočí a Mana…Vlastně jsem ho zradil. I když bych pominul jeho cílevědomost, stejně by nám nemohl, už jen proto, že jsem si vybral tebe. Má svého čaroděje a přesto mi to bude mít dlouho za zlé." Vůbec o tom nepochybuje.

"Myslel jsem si, že to třeba pochopí, ale spíš ne." Znovu mírně trhne rameny. 

"Nemyslím si, že je způsob, jak je přesvědčit." Dodá ještě smutně. 

"Bylo by lepší, kdybychom byli někde hodně daleko. Tohle není náš boj. Nechci proti nim bojovat, vlastně mi jich bylo líto, víš v té temnotě, proto jsem Torovi pomohl." Neví, jestli to Hide postřehl, ale nevidí důvod, proč mi to neřekl. 

"Víš, kdyby to bylo jinak, asi mě to spíš táhne k nim. Jsem démon, ale to neznamená, že mám potřebu vyhladit svět. Proč mít z lidí otroky? Přijde mi to zbytečné. Neříkám, že se na nic nekrmím, ale…" Povzdechne si a přitulí se k Hidemu. Chvíli se kouše do rtu. 

"Víš, nevím, co bude a vlastně bych ti chtěl něco ukázat." Podívá se na něj od spodu. 

"Uděláme si menší výlet." Usměje se zlehka a počká si, až dokouří. Pak se usadí do tureckého sedu a vůbec mu nevadí, že je pořád nahý. Vezme jeho dlaně do těch svých a zlehka je stiskne.

"Prostě se jen uvolni, nebude to bolet, slibuju." Pousměje se na něj a pak nechá víčka klesnout- Cítí v sobě jejich společnou energii a nechá ji kolovat mnohem intenzivněji, aby spojení jejich myšlenek zesílilo. Chvíli jim před očima probíhá různé záblesky, než se obraz ustálí a objeví se obraz malého městečka. Jejich siluety se zhmotní na ulicí, ale jsou skoro jako mlžný, zlatavý opar. 

"Jsme tady. Vítej v mojí hlavě." Usměje se na Hideho. 

"Hide-chan." Broukne měkce.

"Dovol, abych ti představil Shinyu." Prohodí a kývne hlavou ke dveřím, které se odsunou do strany. Sám je schopný přetvořit obraz, aby ho viděli z pohledu třetí osoby. Ostatně koukal na podobné útržky tak často, že to není problém. Zná tyto vzpomínky do každého detailu. Když se Shin objeví, vláčí košíky se zbožím, ručně tvořeným, které začne vyskládávat na vozík před domem. Jsou tam dekorace, hliněné hrnce a nádobí, prostě od každého trochu. Je jasné, že se jen tak nepřestává usmívat.

Hide

"Aha, tak to jo." Pokývá hlavou, protože i kdyby to snad byla výmluva, je dobrá. Skoro každý si rád kupoval nové věci a Shinya byl přesně ten typ, co je dokonce potřeboval k výkonu povolání. 

"Jen tě využil, protože jsi byl zrovna po ruce. Myslel si, že jsi blbá ovečka, co pro něj všechno udělá a přepočítal se, ale nikdy by nedopustil vlastní prohru, tak si nás zavázal." Říká a v jeho hlase je patrné opovržení nad Hydovou osobou. Kdyby tam tehdy stál někdo jiný, než Shin, Hyde by použil toho. 

"Jen se divím, že nás pro tu knihu poslal, protože nevypadáme jako někdo, kdo dovede splnit podobný úkol. Možná si chtěl otestovat, jestli jsi vážně tak slabý, jak si myslel. Teď už ví, že to není pravda." Škoda, že tohle nezůstalo jejich tajemstvím. Kdyby Shinya slabý byl, už by byl zpátky v démonické říši a Hide mrtvý a Hyde by měl o starost méně. Už jen kvůli němu na sobě musí Hide hodně pracovat. Aby mu jednou trochu vytřel zrak a dovedl si maličko diktovat pravidla. Tak jako to může dělat Mana. 

"Ne..." Povzdechne si nad tím Boogiem. Připadá mu, že je omotaný nějakým kouzlem, že tohle není tak docela on, ale nikdy v životě by ho nenapadlo, že to způsobila láska. Kdyby to tušil, možná by existovala cesta, jak Boogieho otočit. Kdyby jeho moc dovedla z Hyda udělat kupříkladu obyčejného člověka, přesvědčit ho, že jeden společný obyčejný život je víc, než věčnost takhle… Jenže to by mu muselo maximálně hrozit, že o Boogieho přijde. 

"Kdyby tak existovalo nějaké kouzlo, které by Boogieho buď zabilo nebo by z nich udělalo lidi a jinou možnost by neměli… Třeba by povolil i on. A byl by klid." Škoda, že takové snění není reálné. Téma Mana jenom převrací v hlavě. Vypadá hodně chladnokrevně a spokojený s tím, jak věci jsou. Kdo ví proč měl ale dříve pro Shinyu slabost, nikoliv však milostnou. Doopravdy někam zmizela, nebo by tu jiskru šlo ještě vzkřísit? Vážně moc by potřeboval mluvit s tou druhou partou, ale jednak už si navzájem nevěří a jednak by na to Hyde hned přišel a bylo by po nich. 

"Hmm..." Přikývne na Shinyova slova. On jim taky nechtěl ublížit a kdo ví, jak skončili a jestli Shinyova pomoc byla vůbec k něčemu. Jestli to ten upír přežil, těžko říct, jestli si na Shinyu vzpomene v dobrém a vezme tuto malou pomoc v potaz. Víc k sobě Shinyu přitiskne, když se k němu tak přitulí, ale pak vyprskne smíchy. 

"Shin-chan, nezlob se, ale ty si děláš z lidí otroky. Připadají ti málo vypnutí, když jsi poblíž?" Není to tak krvelačné, ale pořád s nimi manipuluje na nejvyšší možnou míru a očividně si to nechce moc přiznat. Trochu pozvedne obočí, když mu Shinya řekne, že mu chce něco ukázat a pak si začne sedat. Menší výlet? V první chvíli se vážně lekne, že se budou někam přemisťovat nebo létat. Radši dokouří a típne cigaretu. Sám se v sedu víc narovná. Když Shinya vezme jeho dlaně do vlastních, je si už téměř jistý, že skočí z místa na místo, ale to se stát nemá. Místo toho se propadne do jeho myšlenek, ani si nestačí uvědomit, jaký je to pocit. Trvá to, než se proletí místem zvláštního jiskření a pableskování, ale najednou se ocitne v jakémsi snu. Jako když se vám něco zdá a vy se na to díváte s odstupem, zatímco ostatní vás nevidí. Dívají se na nějaké malé město. Hideho nohy se dotknou chodníku, přešlápne, ale neozývají se žádné zvuky, vlastně ten asfalt ani necítí. A pak mu Shinya představí své lidské já. Udiveně se otočí na druhou stranu a zůstane se dívat do velmi známé a přece maličko jiné tváře. Jako by byla… andělštější, jinak to nazvat nejde. Shinya cosi nosí a skládá na vozík, nejspíš nějaké vlastní výrobky, asi se tím živí a očividně je vůbec nevidí. Hideho nenapadne nic lepšího, než vykročit přímo k němu a zkusit na něj mluvit. Jestli je to Shinyova démonická hlava, přece tady musí být i ten lidský Shinya. Doopravdy, ne jako sen. Nemá ani ponětí, co by to mohlo způsobit.

Shinya

Na Hideho slova o tom, proč ho Hyde poslal, mu unikne spíš jen povzdech. Má pravdu, ale taky co mohli jiného dělat? Není silný, to si pořád nemyslí. Jediné, co ho posiluje je Hide a jeho přítomnost. Přece to musí nutně cítit, že to všechno je jen kvůli němu, aby přežili. Sám by se nejspíš brzo vzdal, pokud by ho někdo nedokopal, aby to zvládl. Jistě, využívali ho i dřív, ale to mu na ničem nezáleželo. Teď je to jiné. 

"Bohužel, žádné takové kouzlo neznám, ani netuším, jak by to bylo možné." Kdyby jejich vztahy vypadaly jinak, asi by zašel za Kamijem a zeptal se ho. Možná by věděl, jak to celé udělat, aby se to obrátil v jejich prospěch. Jenže to Mana nikdy nedovolí a Kami s ním očividně souhlasí. Tudy bohužel taky cesta nevede. Před očima mu proběhly události, kdy se střetli z druhou stranou bojové linie a je tu zase pocit, že mohl udělat víc. Plete se ve vlastních myšlenkách, které mu zůstávají v hlavě. Je pro něj celkem těžké se soustředit. Ohlédne se na něj, když mu připomene, co s lidmi dělá. Nakonec se znovu začervená a pousměje. 

"Ale oni si to užívají." Brání sám sebe. Hide má samozřejmě pravdu, jen je to bohužel jeho způsob obživy, nemůže jinak. Není ale takový, že by k sobě všechny poutal. Jen s Hidem si prostě nemohl pomoct. 

"Většina z nich si potom nic nepamatuje a má dobrou náladu." Dodá ještě, aby bylo jasno, že se vážně snaží. Proč by jim ubližoval, když je potřebuje, to je přece logické. Prostě nechce být zlý. Mana by mu pěkně dal, kdyby tušil, co se mu prohání hlavou. Začíná mít myšlenky spíš člověka, než démona, z druhé strany, jemu to nikdy nevadilo. Možná proto si vybral Shinyu. Teď ale není moc čas příliš to rozebírat. Chtěl by Hidemu hodně ukázat, ale sám to musí celé trochu rozplést a poskládat, aby ho pustil víc do své hlavy. Je to svým způsobem nebezpečné, kdyby měl dost síly a byl cílevědomý, mohl by démonovi uvnitř pěkně zavařit, ale to ještě nestalo. Je znát, že je velmi mladý a očividně plný života a vůbec si neuvědomuje, co se s ním stalo. Na to se kouká taky rád. Překvapeně se ohlédne, když se Hide rozejde k lidskému Shinovi. Zůstane na to nevěřícně koukat, ale nezastaví ho, nechá ho k němu dojít a čeká, co přijde. Shinya u vozíku, zaslechne hlas a zvedne k Hidemu hlavu a hned se na něj kouzelně usměje. Tím, že na něj Hide promluvit, zrušil jakousi pomyslnou bariéru a ukáže svou podobu. Začne rychle skládat zboží na pultík a trochu ho rovnat. 

"Omlouvám se, hned to bude připravené." Ukloní se mu a tváře mu jemně zrudnou. 

"Vás jsem tu ještě neviděl, jste z daleka?" Je jasné, že mysl lidského Shinyi si žije svým vlastním životem v jakémsi pomyslném vězení ze vzpomínek. Pořád tu je a očividně vůbec neví, že už není tak úplně sám sebou. Srovná poslední kousky a zase se na něj opatrně podívá. Je z něj celý v rozpacích a je to znát. 

"Ještě mám nějaké zboží uvnitř, trochu jsem zaspal, jindy už by bylo všechno nachystané." Omluví se mu v podstatě ještě jednou. Očividně mu vůbec nevadí, že se sotva slunce objevilo a nikdo nikde není. 

"Hledáte něco konkrétního?" Nepatrně pozvedne obočí, čímž se jeho oči ještě zvětší a pak sáhne po jednom z kožených náramků, které sám vytvořil. 

"Třeba něco takového, rozhodně by vám slušel." Na chvíli se nehlídá a pak si rychle přiloží bříška prstů na rty. 

"Já…" Neví, co říct, že se tak zapomněl a omluva mu zní hloupě ještě v hlavě. Nakonec to vyřeší nesmělým pousmáním. Démonická část Shinyi stojí pořád opodál a s mírným úsměvem to celé sleduje. Není divu, že se do Hideho zamiloval. Jeho schránce se nejspíš líbí taky. Místo toho, aby dostal strach, co by se mohlo stát, je jen pozoruje a uvědomí si, jak moc jim to sluší. Kdyby to celé bylo jinak…Třeba by Hideho ukonejšil právě Shin, kdyby se démon odporoučel zpátky do své dimenze. Najednou si je jistý, že pokud se mu něco stane, zkusí zachránit aspoň schránku a Shinovu mysl. Třeba by se o něj potom postaral. To rozhodnutí vlastně ani nebolí. Je to taková příjemná jistota, že nějaká cestička pro něj je. Pro démona ne, ti nebývají šťastně zamilovaní, ale pro ně dva možná budoucnost existuje.

Hide

Hide cítí Shinyovy myšlenky ohledně Kamija a možná, že kouzelník by skutečně o něčem věděl, on by to jako tak ztracenou možnost neviděl, ale byla by to jasná zrada a proč by to Mana dělal? Kdyby mu naslibovali, že pak by byl králem démonické říše on, jak by si vlastně pomohli? Hide nechtěl, aby svět lidí skončil, nechtěl aby kdokoliv z těch bytostí svrchovaně vládl, takže to bylo v podstatě z bláta do louže. Na jeho obhajobu se musí jenom usmívat. No jistě, lidem se to přece líbilo. Brát heroin se taky kde komu líbilo, alespoň nějakou dobu jistě… Hide popravdě nečekal, že si ho lidský Shinya všimne. Myslel si, že to funguje jako ty sny z filmů, že i kdyby mu křičel přímo do ucha, Shinya ho neuslyší, protože je jenom otisk vzpomínky, jenže to nebyla tak docela pravda. Byl pořád naživu, uvězněný v podivné realitě, kterou vyrobil Shinya démon. Kdyby zemřel, zemřel by i démon. Bylo to něco jako Matrix. Shin člověk byl zdánlivě spokojený, zavřený v rutinní bublině, s pocitem, že je to normální svět a v podstatě bez šance přijít na to, že to není pravda. Shin démon nejspíš dovedl zařídit, aby netoužil po ničem nevšedním, třeba obeplout svět nebo změnit zaměstnání, protože podobné vzpomínky neexistovaly. Co kdyby se Shin člověk rozhodl odejít za hranice tohoto města někam, kde nikdy před tím nebyl? Podle Hideho by to byl problém. Jenže jeho to ani nenapadne. 

"A-ano..." Odpoví na jeho otázku, jestli je zdaleka a prsty nepřítomně klouže po hraně vozíku. Hide se honem podívá za Shinyu na dům, ve kterém asi bydlí a najednou zatouží jít dovnitř. Podívat se, jaké to tam je, jaké věci tam jsou. Neměl by, mělo by mu to být jedno, ale ta touha je velmi silná. 

"Ne… jste tu jediný, tak jsem šel sem." Řekne mu. Neměl by ho upozorňovat na podobné věci, rozhodně nechce ohrozit svého démonického Shinyu tím, že by tento lidský Shinya začal bojovat o svůj reálný život. Zajímalo by ho, jestli je možné tady doopravdy potkat i jiné lidi nebo jestli Shinya přijal jako fakt, že pokaždé všichni spí nebo jsou někde jinde? Když mu Shinya nabídne náramek, musí si přiznat, že obchodního ducha má. Sice to neudělal naschvál, ale s tím, jak se tváří, by si u něj kdokoliv koupil cokoliv, jenom aby mu snad nezpůsobil nějakou citovou újmu. A tak prostě nastaví ruku, aby mu mohl náramek připnout. I teď jedná velmi nebezpečně. Co když to nepůjde, náramek projde skrz nebo na sebe jejich reality narazí a něco to vyvolá? Chová se, jako by byl ve snu, jenže on je ve snu a asi to má na něj nějaký vliv. A pak se o jeho mysl něco otře. Sice je plně zaměstnaný Shinyou člověkem, ale zároveň ucítí jisté nekonkrétní pocity Shiny démona. V tu chvíli udělá půlkrok dozadu a ohlédne se. Jeho Shin tam pořád stojí a on si cosi uvědomí. Ten chlapec, se kterým mluví… zná jeho tělo, ale ne mysl. To s tím druhým tráví svoje dny a noci, s tím spí, s tím bojuje proti zlu. Se Shinyou démonem. Možná ho ten lidský silně ovlivňuje, ale není to totéž, nejsou jeden a ten samý a nikdy nebudou. Je mu toho lidského Shinyi hrozně líto, ale… on miluje tamtoho. Možná miluje oba, ale nikdy nedopustí, aby se jeho démonovi něco stalo. 

"Promiň mi to." Řekne lidskému hostiteli a začne se od něj vzdalovat, aby se vrátil ke své skutečné lásce. Je mu to moc líto, rád by ho vysvobodil a nechal žít skutečný život, jenže by přišel o svého Shinyu. Hide vypadá doopravdy nešťastně, ale jakmile se vrátí k démonovi, obrátí tvář stranou. 

"Pojďme pryč..." Zašeptá tiše. Trochu mu to trhá srdce, dokonce se stydí za to, že tady vědomě to dítě nenechává, ale… jinak to nejde. Obětuje ho pro svou sobeckost a život jiné bytosti.

Shinya

Vnímá všechno, co se prohání Hidemu hlavou. Má pravdu, když si myslí, že by byl, problém, kdyby si Shin cokoliv usmyslel. Jenže jeho povaha taková není a proto mu vytvořil vlastní maličkatý svět, ve kterém byl spokojený. Ale to není všechno. Později mu řekne, proč je Shin tak spokojený a že jednu podstatnou vzpomínku mu nenechal. Vrátil ho do myšlenek na dobu, kdy nebyl ještě smutný a bez života. Přesně v tu dobu, do něj vstoupil a dal mu něco, co možná neměl. Hlavně ho zbavil bolesti. Když teď vidí úsměv a rozzářené modré oči, je vlastně spokojený se svým rozhodnutím. Ne, neomlouvá ho to, to by ani nechtěl. Jen… Možná mu přece jenom trochu pomohl. Tu bolest si nechal, aby věděl jaké to je a co by měl cítit. Všechny jeho pocity má dobře prozkoumané, možná proto si myslí, že je cítí taky. Připadá si díky nim opravdu naživu. Lidský Shin se vřele usměje, když mu Hide prozradí, že je opravdu z daleka.

"A líbí se vám tu? Teď je rovna nejkrásnější období, kdy všechno kvete, pokud půjdete dál za městečko, je to opravdová nádhera. Ostatně ty květiny jsou právě odtud." Vypráví mu zvesela.

"Ostatní chodí mnohem později. Radši vyspávají, když můžou." Prozradí mu něco, co Hidemu napoví, jak to tu celé chodí. 

"Ale vy jste, koukám, ranní ptáče." Uculí se nevinně a trochu se začervená, když si ho prohlédne o něco déle, než by měl. Rozzáří se ještě víc, když mu Hide dovolí mu náramek připnout. Jeho pohyby jsou lehké a občas se ho přece jen musí dotknout, třeba když mu chce pootočit zápěstí, aby viděl na zapínání. Nestane se nic divného a náramek zůstává, jen do reality si ho Hide neodnese. Ibaraki se opravdu snažil, aby všechno bylo velmi reálné. Strávil měsíce nad tvorbou snové reality, které by od světa rozeznali ostatní jen těžko. A proč? Protože si vzal něco, co nebylo jeho, aby mohl žít svůj vlastní život. Je to svým způsobem hrozně sobecké. Lidský Shin k němu zvedne překvapený pohled, kdy od něj Hide začne couvat pryč.

"Já se omlouvám, udělal jsem něco špatně?" Nechápe vůbec nic, ale Hidemu nezbrání, aby od něj odešel, jen za ním trochu posmutněle kouká. Ty samé pocity cítí i démon, který vše pozoruje neviděn z povzdálí. Samozřejmě ví, co se Hidemu prohnalo hlavou a musí se nad tím usmívat. Nemyslí si, že by kde kdo odolal pokušení být s někým obyčejným, jako je Shin. Je to člověk, nepřijdou s ním problémy, které právě teď řeší. Mohl chtít dostat na svět jeho a odejít s ním daleko. Podle něj by je Hyde nehledal, nebyl by důvod, protože by neměl žádnou moc. Ibaraki nechá víčka na chvíli klesnout a Shin pomalu odejde do domu. Den pro něj začne od samého začátku, ale tentokrát už bez Hideho, jako zákazníka. Stočí svůj zlatavý pohled na Hideho a zlehka přikývne. 

"Ano, půjdeme. Byl jsem ale přesvědčený o tom, že bys to měl vidět, poznat toho, díky kterému jsem tady a taky mou sobeckou stránku, Hide-chan." Mluví tiše a pak ho vezme jemně za dlaně a po chvíli už se s několika záblesky ocitnou zpátky v apartmánu s bíle povlečenou posteli a Kebu, který už tiše vrčí ze spánku. Shin pomalu otevře oči a dlouze se nadechne.

"Je kouzlený že?" Zabrousí na témě lidského Shinyi. 

"Když jsem si ho vybral, tak takový nebyl." Rozhodne se mu prozradit ještě kousek.

"Byla to světlovlasá hromádka neštěstí, které se honily hlavou myšlenky na smrt." Skloní oči, ale jeho dlaně nepustí.

"Snad nikdy jsem necítil takovou bolest, jaká v něm byla a přitom, když jsem se probíral jeho myslí, našel jsem krásné chvíle. Lásku, štěstí, porozumění. Něco, co chceš zažít." Pohrává si s jeho prsty. 

"Přišel o svou lásku a málem ho to zničilo. Vzal jsem si jeho tělo, bolest uzamkl ve své temnotě a dal mu malý svět, kde je šťastný. Bylo to ode mne sobecké, ale potřeboval jsem ho." Pomalu k němu zvedne oči a objeví se v nich stopa strachu, přesto se zeptá.

"Hide-chan. Nejspíš ti ho můžu dát zpátky. Když ti ho dám, můžete společně odejít a myslím si, že Hyde ztratí zájem. K čemu by mu byl člověk? S tebou svázaný slibem není, mohli byste odejít." Nabídne mu možná i poklidnou budoucnost. Rozhodně klidnější, než ho čeká s ním.

Hide

Ještě jednou, naposledy, se ohlédne za Shinyou člověkem. Už tam není. Asi zašel dovnitř do domu. Hlavou se mu prohánějí jeho slova o tom, že je ranní ptáče. Když se podívá na hodiny na městské věžičce, stojí. Čas tady pravděpodobně vůbec neběží. Ne tak, jak ho zná Hide. Shlédne na náramek na svém zápěstí. Zatím netuší, že náramek později zmizí. Vlastně by si ho docela rád nechal. Stejně tak nevycítil, že Shinya zařídil, aby na něj lidský Shinya zapomněl a začal svůj den nanovo. Vzpomene si na něj vůbec někdy? Cítil něco zvláštního, když se Hide objevil? Patřili k sobě nějakým způsobem tak, jako on patřil ke svému démonovi nebo vůbec ne a prostě to zmizí v závanu minulosti? Protože Hide cosi cítil. Bylo to velmi silné pnutí, které ho nutilo chtít ho poznat a jít za ním. Všechno to jsou myšlenky, nad kterými nemá smysl přemýšlet, protože Hide se rozhodl tady Shinyu nechat. Už teď ale ví, že na toto setkání jen tak nezapomene. Dalo mu příliš mnoho otázek a emocí, které ho budou nutit sedět celé noci s hlavou v dlaních a převracet to stále dokola. Není si úplně jistý, jestli by nebylo lepší, kdyby tohle nikdy neviděl, ale nejspíš to celé mělo smysl, když se pro to Shin rozhodl. Sevře jeho malou dlaň ve své a po průchodu zlatavou září se ocitnou zpět v ložnici. Uvědomí si, že stále sedí na posteli, podívá se na spícího Kebu, který ani nepoznal, že tu nejsou nebo možná věděl, že to není nic, s čím by si měl dělat starosti a pak si uvědomí, že náramek z jeho zápěstí zmizel. Promne to místo konečky prstů a na chvíli je mu to líto. 

"To je." Řekne Shinyovi stále velmi tiše. Nemá smysl to zastírat, stejně si navzájem dovedou číst emoce. Hide má pocit, že jich nikdy nebyl tak plný jako teď. Když Shinya začne vysvětlovat, jaký lidský Shin byl, když se poznali, má trochu pocit, jako by se chtěl nějak omluvit za to, proč to všechno udělal. Shinya možná chtěl umřít, ale možná by to nakonec překonal a nalezl někoho, s kým by byl zase šťastný. Nemělo smysl nad tím přemýšlet. Nechává ho, aby si pohrával s jeho prsty a teprve, když Shin začne mluvit o tom, že by mu toho člověka věnoval a sám odešel, zvedne k němu oči. Může o Shinyovi člověku přemýšlet jakkoliv, ale stačí, aby Shin démon jenom naznačil, že půjde pryč a okamžitě ho píchne tak silně, že ví, že to nikdy nedopustí. 

"Myslím, že nás spojuje stejné sobectví. Nemusíš si s tím dělat starosti." Řekne. 

"Neuteču. Nenechám tě tady jen proto, že by mi dal Hyde pokoj." Rád by řekl, že se ho nebojí, teď si to dokonce myslí, ale bylo to bláhové a on moc dobře ví, že Hyde jim ještě neukázal ani zlomek své moci a že v jeho podání nastane skutečné peklo na zemi. 

"Miluju tě, Shin-chan. Vybral jsem si tebe a možná jsi jím hodně ovlivněný, možná všechny emoce nejsou jenom tvoje, ale pořád to jsi ty. S tebou žiju, ne s otiskem a vzpomínkou. Byl byste každý jiný, jen se stejnou tváří. Rád bych ho zachránil, ale to bohužel není možné. Jakkoliv o tom budu přemýšlet, nenech se tím ovlivnit a nezapomeň na to, co k tobě cítím." Řekne mu. Zvedne dlaň a pohladí ho kloubky prstů po tváři. 

"Tak jako nezměníme náš osud a naši službu těm démonům, tak nezměníme ani ten jeho. Některé věci prostě změnit nejdou." Položí se do postele, protože je pořád jenom člověkem a měl by jít spát. Upřímně doufá, že Shinyu ve svých snech nepotká. Bude lepší, když se od něj bude držet pěkně daleko. Přesto si v polospánku zamne zápěstí. Má pocit, že na něm přece jenom něco cítil, ale mohl to být jenom živý sen. Kdo asi byl ten jeho přítel, který zemřel? Jak vypadal? Koneckonců… možná budou zanedlouho mrtví všichni…