Shinya
Průchod zpátky na zemi byl pro Shina mnohem víc vyčerpávající, než si dokázal představit. Šlo taky o to, co se ve světě stínů stalo. Vyčerpal se bojem s Uruhou, stejně jako pomocí Torovi. Všechno to bylo naprosto šílené, ale jeho hnala hlavně jedna jediná věc a to byl fakt, že když Hydovi přinese knihu, dá jim pokoj. Byl hrozně naivní a mohl za to asi pozůstatek z jeho lidské schránky, že se od podobných pocitů nedokázal odprostit. Při průchodu se oba dva s Hidem ponořili do tmy, ale jeho ruku nepřestával svírat a snažil se mu poslat co nejvíce své vlastní energie. Pustil ji, až ve chvíli, kdy na své tváři ucítil orosenou trávu. Trvalo to dlouho, než se plně probral a zjistil, že jsou někde uprostřed lesů na nějaké louce. Bylo znát, jak se ztěžka zvedá, ale na odpočinek ještě nebyl čas. Jako první se rozhlédl, jestli je Hide vedle něj a jeho úlevě ho našel vzápětí. "Zvládli jsme to." Pousměje se na něj a poposune se blíž, aby se k němu mohl natáhnout pro polibek. Pak se začne zvedat na nohy, ale znát, jak těžké to pro něj je. Nechá víčka klesnout a chvíli odhaduje, jestli je kolem nich bezpečno. Nic kromě zvířat v lese nevnímá. Odloží knihu do trávy a otevře kolem ní temnou díru, do které se propadne. Ví, že je to jednosměrná linka k Hydovi domů. Na oplátku dostanou papírek, popsaný rudými písmeny.
Buďte, co nejdříve připraveni. Brzo to vypukne.
Poděkování se očividně nedočkají ani jeden. Shin si dlouze vydechne, ale tady nemůžou zůstat dlouho. Co kdyby se někdo sledoval?
"Půjdeme domů.ů Pošeptá Hidemu do rtů, když se na něj natiskne s rukama kolem jeho krku a dopřeje si ještě jednou jeho rty.
"Jsem rád, že jsi v pořádku." Dodá ještě, než se objeví jeho křídla. Je příliš unavený, než aby je tam přenesl jinak, tohle bude sice na delší dobu, ale za to to nebude tak fyzicky náročné.
"Jen mi něco povídej celou dobu." Poprosí ho, protože hrozí, že by mohl prostě odpadnout.
"Musím se najíst." Vysvětlí mu, co se s ním děje. Protáhne paže kolem jeho pasu a za chvíli už se vznášejí na lesem a míří do jeho apartmánu se zavěšenou postelí. Let trvá dlouho, déle než obvykle. Jsou dost daleko a je to náročná cesta, nakonec se však Shinovy nožky dotknou podlahy na balkónku. Pomalu propustí Hideho ze svého sevření a úlevně vydechne. Zlato v očích má pořád jen je trochu pohaslé, jak mu chybí dostatek energie. Otevře dveře a projde dovnitř. Je znát, že ho něco zvláštně trápí. Vždycky mu bylo relativně jedno, co se kolem děje, ale teď je to jiné. Možná nad ním tělo a utlačená mysl začíná přebírat čím dál větší kontrolu. Ostatně je nejspíš první, kdo podobný kousek při výstupu ze své dimenze přežil a je tu už dlouho. Třeba se to na něm vážně podepisuje. V obýváčku se objeví Kebu a upře na něj své oči. Nezaprská, jen si ho chvíli prohlédne a rozhodne se, že ho zlobit dneska nebude. Shin přejde k posteli, na kterou se svalí a vezme se za hlavu.
"Nejradši bych zmizel někam daleko." Broukne tiše do prostoru s pohledem upřeným na stěnu nad sebou. Není to reálné, má s Hydem smlouvu a musí to celé dokončit, ale vážně by to teď rád udělal a vyhnul se tomu všemu.
"Všechno by hned bylo jednodušší." Dodá ještě a pomalu se přetočí na bok s koleny napůl přitaženými k tělu. Nechá víčka pomalu klesnout.
"Nechce se mi nikomu ubližovat. To já většinou nedělám." Jistě vysává energii ostatní. Parazituje na lidech i na jiných rasách, ale většinou vinou příjemných pocitů. Většina se hezky usmívala nebo klidně spala, když odcházel. Tohle ale bude jiné. Trápí ho to nebo je to jen proto, že jeho lidskou schránku by to trápit mělo? Neví, je sám ze sebe zmatený. Asi vážně přemýšlí nad hloupostmi. Dlouze si povzdechne. Natáhne dlaň po polštáři, které je kousek od něj a vtiskne si ho do náruče, jak kdyby potřeboval někoho obejmout. Nechce Hideho zatěžovat svými myšlenkami. On sám toho má v hlavě tolik, vidí to.
Hide
Když Hide přijde k sobě, připadá mu to jako ta největší kocovina, kterou kdy zažil. Nějakou chvíli je přesvědčený o tom, že to tak opravdu je, že se nic z toho všeho nestalo a že byl jenom někde příšerně pařit, ale jakmile se pohne a zamručí, na všechno si vzpomene do nejmenšího detailu. Nemá ani ponětí, že ho jeho magická moc ochránila před osudem mnohem horším, že se mu vlastně nic nepřihodilo, nic mu neupadlo, prostě ho jen bolí hlava a má žízeň. Než si stačí uvědomit, že by tu někde okolo něj měl být Shinya, ucítí jeho tělo u svého boku, stejně jako jeho přítomnost a vzápětí i rty. To je jasné znamení, že i on je v pořádku. "Shin-chan." Řekne rozpraskanými ústy. Démonické dimenze se mu tedy vůbec nelíbí a bude rád, když si to nebude muset opakovat. Omámeně se posadí, aby se rozhlédl, kde to vlastně jsou a jestli jsou tady sami. Kolem nich je jenom les a tráva, vlastně velmi příjemné místo a nikde nevidí nikoho z těch, kterým knihu sebrali. Nejspíš vypadli někde úplně jinde, pokud vůbec. Úlevně si promne čelo a věnuje Shinyovi unavený, ale úlevný úsměv. Dokázali to, splnili, co Hyde chtěl a teď ať je nechá na chvíli na pokoji. Sleduje, jak Shinya posílá knihu pryč, stejně jako si přečte Hydův vzkaz. Je rád, že se sami s knihou nemusejí dál vláčet, že jim nehrozí, že by je někdo přepadl a zase se jim ji pokoušel vzít. Teď už ji má Hyde a Hide ji znovu vidět rozhodně nepotřebuje. Přikývne na Shinyova slova, že půjdou domů, pevně ho obejme a nechá se jím odnést. Tohle by si taky nejraději odpustil, je to prostě divné, ale zároveň není schopný ani pořádně chodit, natož se vléct nějak jinak. Trvá to dlouho, velmi dlouho, na ten pohled z ptačí perspektivy si nakonec zvyknete a zalíbí se vám a on zjistí, že ta půjčená křídla nejsou vůbec špatná. Jen kdyby si je mohli užít trochu jinak…? Celou cestu Shinyovi něco vypráví, protože vnímá jeho únavu a vyčerpání. Popíše mu svoje dětství od školky až po šikanu ve škole, všechno o rodině a dospívání, prvním sexu a taky o tom, jaké všechny pitomé historky zažil. Shin je démonem slasti, takže nejvíc zůstane u rozebírání milostných pletek v přístavech a recenzí pornofilmů. Několikrát ho dokonce rozesměje. Nakonec se však ocitnou doma a když se Hide konečně postaví na zem, je tak unavený, že se těší i na tu hnusnou chlupatou kouli za dveřmi. Vnímá cosi divného, co se se Shinyou děje. Ne proto, že by ho znal tak dlouho a dobře, ale spíš proto, že cítí Shinyovy vlastní rozčarované pocity, které nejsou podle něj běžné. Sleduje jeho záda, sám krátce pohladí Kebu a následuje ho. Balkónek za nimi zavře, i když by se Hyde kdykoliv snadno dostal dovnitř. Nikdo další však nemusí a místo má magickou ochranu. Upře starostlivý pohled na Shinyu, který už je na posteli a drží se za hlavu. Sdílí jeho pocity, taky by byl nejraději co nejdál odtud, ale to nejde, kvůli tomu všemu, co se stalo. Jaký bude svět, až ho ovládne Hyde? Podle něj v něm pro ně dva stejně nebude místo, ale bude o Shinyu bojovat do posledního dechu. Nevzdá se předčasně. Taky se mu nechce nikomu ubližovat, ale pokud bude Shinya v ohrožení, klidně je všechny povraždí. Jenom proto, ne pro Hyda, jeho nátlak a šílené plány. Jen pro bezpečí toho, kterého miluje. Udělá několik kroků blíž k němu. Vidět ho v tomto stavu mu trhá srdce a vinou jejich pouta tím spíš, protože pouto na něj křičí, že jeho láska trpí a že s tím má hned něco udělat. Jenže co? Co on zmůže? Nakonec mu koutky kmitnou nahoru.
"Bude to strašný, sotva stojím na nohou, ale co bys řekl na malý striptýz?" Začne si rozepínat knoflíček u kalhot. Shinya se z něj asi moc nenasytí, měl by mu spíš sehnat někoho venku, ale na to teda nemá nervy. Zavraždil by ho, jen za myšlenku na Shinyu, dívat se na to rozhodně nebude!
Shinya
Shinovy vykouzlí lehký úsměv na tváři, když Hide pohladí Kebu. Jsou to jen takové drobnosti, ale ty mu napovídají, že tohle je něco, o co opravdu stojí. Ne, že by to nevěděl dávno, ale pochybnosti tam prostě byly. Možná je to taky tím, že k sobě Hideho připoutal, aniž by měl jeho svolení. A je u toho zase, tohle by jako démon vůbec vnímat neměl a přesto se to děje. S každou minutou je ze sebe čím dál zmatenější. Nechá víčka na chvíli klesnout a snaží se znovu si přehrávat to, co mu Hide celou cestu vyprávěl. Byla to spousta zážitků z jeho života, které by chtěl slyšet ještě několikrát, aby si je pořádně zapamatoval. Jde o to, že by ho díky tomu víc poznal a pravděpodobně se do něj zamiloval ještě víc. Nemá cenu se tomu bránit ani to v sobě popírat. Ví, že to tak je. Kde jaký démon by se mu vysmál, kdyby mu to řekl, protože nic takového přece cítit nemůže, ale on to prostě ví. Je to jakoby mu někdo našeptával a probouzel v něm pocity, které sám do nedávné doby neznal. Trochu se na posteli zavrtí, aby se srovnal, a pak konečně očka otevře. Už se přece jenom trochu usmívá, protože nechce Hidemu způsobovat nepříjemné pocity. Ví, že si oba dva přejí něco jiného, prostě to cítí a stejně s tím nic neudělají. Je to zoufalá a bezvýchodná situace, ale pokud se tím bude trápit, nebude to k ničemu. Je potřeba si užít volné chvilky, dokud je Hyde nezavolá a nepůjdou do boje za něco, čemu ani jeden nevěří. Dlouze vydechne a podívá se na Hideho, když si uvědomí, o čem přemýšlel. Bude o něj bojovat do společného dechu. Nechce, aby to dělal, a stejně ho to neskutečně zahřeje uvnitř. "I já budu, Hide-chan." Broukne tiše spíše pro sebe. Už se prostě rozhodl a může mu Mana nebo kdokoliv jiný říkat, co chtějí. Tentokrát se vážně bude klidně prát, i když na to po většinu času nevypadá. Mírně pozvedne hlavu, když na něj promluví a trochu se vyděsí, protože to zní, jak kdyby chtěl udělat něco šílené a nebezpečného. Když mu však prozradí, co to je, koutky mu vyběhnou nahoru a tiše se zasměje.
"Nebude to vůbec strašné. Bude ti to slušet." Ujistí ho, že to je to poslední, co by si mohl myslet. Oči mu pomalu sklouznou na jeho ruce, které se blíží k zapínání jeho kalhot. Hide nutně musí cítit, jak rychle se v něm objevilo vzrušení z toho, co vidí. Skousne si spodní ret a během vteřiny je na břiše, ruce pokrčené v lokti, kterými se opírá o matraci. Podepře si dlaněmi bradu a za pár vteřin už má nožky pokrčené v koleni a komíhá jimi ve vzduchu. Rozptýlit démona jako je on, jde velmi snadno.
"Můžeš klidně trochu zpomalit." Nabádá ho svůdným hlasem a v očích mu zasvítí rozvernější zlatavé jiskřičky. Možná by mu to mohl trochu zkomplikovat, aby zjistil, jak moc je Hide odolný.
"Jsem zvědavý, kdo z nás to vydrží déle." Uculí se, než si promne rty o sebe a začne ho vábit k sobě svou mocí. Tohle jde snadno, je to jeho přirozenost a s každým kouskem uvolněné energie, dostává kousek zase zpátky. Chvilku ho trápí, než se rozhodne jej nechat vydechnout a převalí se na posteli až ke kraji, aby se mohl natáhnout po ovladači na přehrávač v rohu místnosti. Chvíli přemýšlí, co by mu tam mohl pustit a nakonec vybere jednu ze svých oblíbených skladeb, která rozhodně není rychlá. On přece nechce, aby Hide pospíchal, chce si to náležitě užít. S prvními tóny se převalí zpátky, zase si podepře hlavu a nožky zvedne do vzduchu.
"Ještě nemám co pít." Broukne měkce a nevinně zamrká.
"Až si je sundáš, mohl bys mi prosím něco přinést?" Je jako panenka, když na něj upírá velké oči. Nejradši by vstal, doběhl k němu nebo si ho přitáhl k sobě na postel, ale zas má dostatek trpělivost, aby to nedělal. Ví, že tohle představení bude naprosto skvělé, když to vydrží.
Hide
Hide si to pohlazení ani příliš neuvědomil. Došlo mu to až ve chvíli, kdy k němu ta myšlenka přišla od Shinyi, ale to už byl Kebu vedle. A tak se jenom narovnal a dělal, že nic. Z nich dvou on je ten chlap, co nikdy nechtěl psa!!! A rozhodně se o něj nakonec nebude starat víc, než Shin! +Psa??+ Kebu byl všechno jenom ne pes, ale to už bylo dávno jedno. I další Shinyova myšlenka k němu dopluje velmi přirozeně. Vnímá ji, reaguje na ni svými neurony, ale při tom nemusí vůbec nic říkat, ani se na něj podívat. Prostě to navzájem vědí a to bohatě stačí. O tom, jestli mu to bude slušet, by silně pochyboval. Dělá to jenom pro vyšší cíle, rozhodně ne proto, že by tohle bylo něco, co by si užíval a chtěl opakovat. Začíná u kalhot přesně proto, že by mu stačilo, kdyby si mohl sundat jenom ty a to tričko si rozhodně nechá nakonec, jenže Shinya ho okamžitě napomene, že moc popíchá a Hide ikonicky zvedne koutek v ironické grimase. On ví a taky mu to neprošlo, ale co se dá dělat? Povzdechne si, upře pohled někam jinam a předstírá, jak strašně nad věcí je, ale opak je pravdou a on doslova hoří studem. Někdy je vážně těžké být pořád za frajera. Když se na něj konečně po očku podívá, Shinya už je v připravené poloze a na jeho náhlý zájem by si mohl sáhnout. Tím, jak prudce se v něm zvedl, se ozvala touha i v Hidem a najednou mu to celé přijde výrazně jednodušší a spontánnější. Pousměje se a zavrtí nad ním hlavou. "Kdo říkal, že vůbec něco uvidíš." Prohodí a zrovna si o paty zouvá boty.
"Říká se, že nejhorší pohled na světě je na chlapa v ponožkách." Dodá, protože ty zrovna má a plánuje si je ještě chvíli nechat, aby potrápil zase on Shinyu. O moc víc jiných zbraní proti němu nemá. Shin samozřejmě ihned zapojí své a začne ho vábit svou mocí. Hide už to pozná naprosto bezpečně a taky ví, jak se tomu bránit svou mocí, ale to by to musel stihnout. Jakmile to vábení dopluje k němu, najednou se mu žádná moc používat vůbec nechce. Proč by měl? Mohl by prostě jenom dojít k němu a vzít si ho na té posteli, klidně takto zezadu. Oba by byli spokojení, tak co? Už je vážně jen malý kousek od toho, aby to udělal, když toho Shinya nechá a natáhne se pro ovladač. Všechno napětí opadne, Hide protočí očima a kopnutím pošle boty někam ke stěně i s ponožkami. Ta hudba se hodí, měla by mu v ledasčem pomoct. Jen si představí, že by měl začít houpat boky, tvářit se svůdně a házet po Shinyovi očka, protočí očima a doopravdy zčervená. Místo toho si ze všeho začne dělat dobrý den, když na něj dělá spíš obličeje a teatrální kreace, ale zvládne se u toho připravit o kalhoty.
"To bylo všechno." Oznámí mu a jako nic se otočí na patě, aby odešel do kuchyně pro to jeho pití.
"Ještě služku mu budu dělat." Mrmlá pro sebe pobaveně, ale kdo by nevyužil možnost na chvíli zdrhnout? Shinya je na sladké, ale i když je to alkohol, Hide je na koktejly marný. Zalije mu jahodový džus asi půl litrem vodky, vrazí do toho růžové brčko a jde zase zpátky. Po cestě se přerazí o ty boty, málem to vylije a spustí plejádu nadávek hodných samotného Hyda po zpackaném pokusu o ovládnutí světa.
"Na." Honem sklenici vrazí Shinyovi, než vážně celá skončí na zemi, prudce dosedne na houpačkovou postel a chytne se za nohu. Diví se, že je ještě vlastníkem levého malíčku. Rozhodně tu nebude pištět jako holka, ale za tu nohu se musí chvíli držet. Pak Shinyovi pití sebere, asi třetinu mu z něj vypije a zalituje, že si tu vodku nevzal s sebou. Konečně se na něj s úsměvem podívá.
"Vsadím se, že tohle jsi ještě nezažil."
Shinya
Je zvláštní pozorovat Hideho, když se stydí. Nikdy by ho nenapadlo, že u něj dokáže vyvolat tak silnou emoci a má zvláštní příchuť. Ochutnává ji pomalu a do poslední kapky a postupně mu dochází, že se mu líbí. Není to nic, co by dokázal vyvolat svou vlastní podstatou, možná proto ho to tolik fascinuje. Rozhodně by jí chtěl vidět víc a taky to, co mu Hide může ukázat. Jen ať pokračuje, protože když už s tím začal, Shin vážně nechce, aby přestával. "Hm, už jsem viděl opravdu hodně, rád bych to viděl znovu." Uculí se ze svého místa na posteli a krátce mu oči sklouznou k ponožkách. Jemu to prostě přijde roztomilé, nemůže si pomoct.
"Já jsem jiný, to už bys mohl vědět." Ujistí ho, že ani tohle není nic, co by si nedokázal užít. Jen ať v těch ponožkách klidně zůstane, hlavně ať si sundá zbytek. Pošle mu tu myšlenku, aby ji slyšet dost zřetelně a u toho se pořád tváří, jak kdyby nevěděl, co slovo sex nebo striptýz znamená. To bude asi jeho nejsilnější zbraň. Možná ho tím vydráždí mnohem víc, než kdyby se na něj vrhl. Doufá v to. Trochu ho zmate, že se Hide jeho moci nebrání a nakonec mu to přece jen dojde, jen o dost později, až to celé zase vypl. Zamane si, že už ji používat nebude, aby to neskončilo příliš brzy, protože teď, když ví, že by mu ho Hide předvedl, chce to vidět až do konce. Ani s pitím to úplně nedomyslel, ale je dost trpělivý, aby si počkal a pak ho vyzval k pokračování. Ponožky jsou nakonec dolů taky a Shinovi jde obočí malinko nahoru, jak je v očekávání, co bude dál. Jenže Hide nepokračuje. Koutky mu malinko opadnout, když mu zmizí z dohledu.
"Všechno?" Zeptá se ho vykolejeně. Hide už jde zpátky, u toho zakopne a pustí něco, co Shin snad ještě neslyšel a to je démon. Nedokáže to ovládnout a začne se hrozně smát. Jinak to prostě nešlo. Nechá obličej zabořený do pokrývek, aby svůj smích trochu utlumil, a pořád se ještě pochechtává, když mu Hide podá pití.
"Promiň, to nešlo ovládnout." Jedna věc je jistá, špatná nálada je zatím pryč.
"Děkuji." Dodá ještě, když přiloží sklenku ke rtům a upije. Málem se zakucká, jak silné to je, to vnímá i on.
"Páni, být člověk, tak se dvakrát napiju a spím." Usměje se a napije se podruhé. Je to vlastně dobré, vodka v takovém množství sice jde cítit, ale džus to obstojně kryje. Pomalu se na něj podívá a zavrtí hlavou.
"Máš pravdu, tohle jsem ještě nezažil." Dívá se na něj s vřelostí v očích. Mluví trochu o něčem jiném, než je tohle příjemné divadýlko. Má na mysli to, co k němu cítí.
"Hide-chan." Broukne měkce, když se k němu trochu přisune a nasadí svůj nejvíc prosebný výraz, který svede.
"Víš, říkal jsi, že uvidím striptýz, pořád máš na sobě ještě dost oblečení a já…" Krátce sklopí oči k zemi, než je zase zvedne.
"Bych si opravdu moc přál, abys to dokončil." Otře se o něj svou schopností, kterou ho přemlouvá, aby v tom pokračoval.
"Opravdu mi to zvedlo náladu a..." Odmlčí se a v očích mu zajiskří.
"Taky něco jiného." Dodá a tváře mu zrudnou.
"Tak proč toho teď nechávat?" Nakloní hlavu mírně na stranu. Jeho oči jsou teď snad dvakrát větší, než jindy. Pomalu k němu natáhne ruku s pitím.
"Klidně se ještě napij, je to vážně dobré a může pokračovat." Promne si rty o sebe a trochu se na posteli zavrtí.
"Hudba pořád ještě hraje a byla by škoda toho nevyužít." Přemlouvá ho dál a bude doufat, že se to podaří. Z vedlejšího pokoje se ozývá nějaký hluk. Shinovi je jasné, že Kebu právě večeři, jen moc nepřemýšlí nad tím, co to je. Ostatně dokud na ně nezvoní sousedi, že jim ukradli jejich domácí mazlíčky, je to vlastně jedno. Shin položí konečky prstů na Hideho stehno a zlehka ho pohladí.
"Ukážeš mi ještě trochu? Pak už určitě nebudu smutný vůbec." Je to takové malé vydírání, ale to se snad v posteli smí no ne?
Hide
Někdy by vážně nevymyslel, co se Shinyovi prohání hlavou, ale vlastně měl pravdu. Když totiž použil svou moc, lidé před ním zábrany ztráceli a i když byli jinak v životě stydliví, před ním najednou nebyli, takže je tohle emoce, které si asi moc neužije. Ne bez toho, aby na někoho působil přirozeně a v té roli toho stydlivého je asi většinou spíš on. Kromě toho byl démonem a ti ze své podstaty lidi podvědomě spíš zneklidňovali. Shinya se celému jeho vystoupení samozřejmě hrozně směje, ale to bylo dobře. Když sem přišli, vypadali oba spíš jako hromádky neštěstí, které budou celou noc sedět s hlavami v dlaních a plakat nad svým osudem. Místo toho se všechno během chvíle otočilo a ukázalo jim to, jak by jejich život mohl vypadat, kdyby neexistoval Hyde. To, že spolu dovedli přestát zlé chvíle takovým způsobem bylo jasným důkazem pověstné věty V dobrém i zlém. Podle něj to nedokázal jen tak někdo. Vlastně… když se mu dřív někdo podobným způsobem smál, třeba i oprávněně, Hide býval nevypočitatelně výbušný a dovedl se kvůli tomu urazit, pohádat a někdy dokonce i poprat, ale teď tu spokojeně sedí a ví, že Shinyův smích je to jediné důležité, i kdyby kvůli tomu na sebe měl shodit regál s knihami. Honem se na Shinyu podívá, když mu oznámí, že by po jeho pití usnul. Kdyby byl člověk, vyrval by mu ho z ruky a už nevrátil, ale on jím není. "Tak usnul." Pronese docela nebezpečným tónem hlasu, který slibuje všechno možné jenom ne spánek. V tom mu tedy rozhodně zabrání! Když mu Shinya potvrdí, že tohle ještě nezažil, Hide moc dobře ví, o čem přesně mluví a sám se upřímně usměje. Je to výraz, který je na něm vidět málokdy. Pořád nechápe, jak jeden výstřední kluk s kopou problémů a zlozvyků může učarovat… vlastně démonovi – všechno je v pořádku. Ten tón ho nutí říct A jéje, už je to tady, ale nejdřív si poslechne, co mu chce Shinya říct.
"Copak, odřel jsi mi auto?" Broukne. Povzdechne si, když dojde na jeho tričko, na které on sám upřímně zapomněl. Shinya samozřejmě cítí, jak se mu do toho nechce a tak se o něj neváhá otřít svou schopností. Hide se mu nemůže divit, není to žádný andílek, takže použije všechno, co může, aby dosáhl svého. A dělá to opravdu šikovně, protože Hide se pomalu nechává strhávat na jeho vlnu. Musí se kousnout do jazyka, aby se hlasitě nezačal smát pro změnu on. Prý se mu zvedlo i něco jiného. No, v to Hide doufá, ale stejně se dolů hned podívá a je to pravda.
"Asi tě kazím, protože ti ta nevinnost přestává jít." Řekne mu. Shinya se ho dokonce pokouší opít, i když sám ví, jak je to pro Hideho nebezpečné. Hide si sklenici skutečně vezme, ještě se pořádně posilní a pak ji odloží na podlahu. Málem u toho spadne z postele, jak se houpe, ale zvládne to. Řádícího Kebu už ani nevnímá. Dřív ho hodně vyváděl z míry, ale teď má prostě oči někde úplně jinde a nemá čas na to, co dělá jejich pes. Tedy pes… No, však víte kdo. Ano hudba hraje a on cítí Shinyovy prsty na svém stehnu. Jdou maličko výš, přizvedávají okraj trička a Hide se pomalu přesune na kolena a Shinyu si přitáhne k sobě, mezi stehna. Skrz látku trička musí Shin cítit úplně všechno. Hide se nechá pohltit hloubkou jeho očí a začne se s ním pomalu kolébat do rytmu hudby. Je to jako by spolu tančili a při tom si jeho rukama hrne tričko nahoru po těle. Shinya mu musí trochu pomoct, ale s trochou fantazie by to mohl být striptýz a Hide je za chvíli opravdu celý nahý. Přísahal by, že vidí Shinyovu pravou podobu, jak se pere s tou lidskou. Není si jistý, jestli za to může jeho vlastní schopnost, alkohol nebo lidská a démonická podstata, které se spolu doopravdy perou. S kým z nich vlastně spí? Nebo jsou vážně jeden?
Shinya
Trochu víc otevře oči překvapením, když mu dojde nad čím Hide přemýšlí. Tak v dobrém i zlém…Na tom si něco bude, a když si to v hlavě zopakuje ještě několikrát…Musí uznat, že se mu to zamlouvá čím dál víc. Nikdy si nemyslel, že by mohl zažít něco podobného. Pro něj byl maximální vztah člověkem jen o sexu. Manu měl rád, po svém démonickém způsobu a byl mu vděčný za to, jak jej chránil, ale to už je pryč. On teď má svého kouzelníka, sympatizuje s Hydem a nejspíš je na čase, aby se jejich cesty rozdělily. Není si totiž vůbec jistý, že by takto mohli fungovat tak nějak ve čtyřech. Kdyby si to myslel, byl by asi hodně naivní. Uměl to, ale ne v této situaci. "Hm..." Broukne rozverně na to usnutí, protože to poslední, co by chtěl, je spát. Trápit ho trochu může a možná i víc vyprovokovat, pokud to ještě jde. Zdá se, ž to zabírá jen podle toho, co se Hidemu prohání hlavou.
"Možná by se mi to opravdu mohlo podařit i teď." Provokuje ho ještě trošku, ale v očích je jasně vidět, že to není pravda ani trochu. Potřebuje jeho blízkost, potřebuje s ním zažít pár chvilek, aby byl zase plný energie. Najednou má pocit, že by mu nikdo jiný nestačil. Nechce mu ublížit, bude se muset hodně ovládat, ale věří si, že to zvládne. Ostatně taky není nejmladší a nějaké zkušenosti už má. Koutky mu povyskočí, když si Hide uvědomí, že k sobě prostě patří. Shin mu rozumí, viděl spoustu životů a znal ty temnější stránky. Hide jich má taky hodně, cítí to z něj, o to víc ho nejspíš přitahuje. Ostatně kdo by je měl zvládnout, než právě démon. Uculí se a na chvíli sklopí hlavu, než krásce přikývne.
"To víš, že mě kazíš a já se nechám kazit rád." Přitaká mu, i když na tom mají dost velký podíl oba.
"Zase si vzpomenu na svou nevinnost, až to budeš nejméně čekat." Jistě něco moc hezkého naplánuje a bude se držet, aby zvládl podobný výraz i chování, ale ne dnes. Nechá se jím klidně přitáhnout blíž a poslouchá všechno, co mu naznačuje. Oči má chvíli přikované k jeho tváři a pořád se zlehka, snad i zamilovaně usmívá. Jakmile pod bříšky prstů ucítí jeho pokožku, musí se dlouze nadechnout a s tichým povzdechem zase vydechne. Vnímá svůdnou energii, jak se mezi nimi hromadí a on ji začíná pomal ochutnávat jako ten nejlepší dezert. Jde na to velmi pomalu, nechce nikam spěchat, protože by nakonec mohl být Hide velmi unavený. Opravdu stojí o to, aby si to pořádně užili oba dva, tak svou podstatu začne řádně krotit a jen se opírá o Hideho pocity, které objeví, když Shinovy dlaně bloudí nahoru po kůži. Nechá víčka klesnout a přetáhne mu triko přes hlavu. Vrátí dlaně zpátky na jeho hrudník a zastaví se na bradavkách, které pořádně potrápí. Tím, že právě svačí, jde na povrch jeho démonická stránka a pocity, které v něm Hide probouzí, zase na povrch tlačí podvědomí lidské stránky. Je rozpolcený, ale to byl asi vždycky, jen teď to jde mnohem víc znát. Už je toho na něj příliš, aby byl jen tak blízko u něj a zároveň mu přijde, že je pořád hodně daleko. V očích se mu blýskne předzvěst toho, co právě hodlá udělat a ve vteřiny má Hideho pod sebou v měkkých pokrývkách hezky na zádech. Zápěstí mu svírá nad hlavou a u toho, se zase nevině culí. Pomalu nepřesune ještě v oblečení na jeho klín a otře se o něj látkou svých kalhot.
"Hm, sluší ti to." Broukne měkce, když si ho celého prohlédne. Nepovolí stisk na jeho zápěstích, ale zvedne je ke svému tělu a položí mu dlaně na své bříško pod látkou svršku. Společně s ním si ho začne hrnut nahoru a vlastně tím zopakuje to, co dělali před chvíli, jen na svém těle. Oči už mu žhnou zlatavou barvou, stejně jako jeho kůže bledne a vlasy se prodlužují. Teď už je na řadě ta démoničtější část, které se právě začala pomalu krmit.
Žádné komentáře:
Okomentovat