Epilog 3.

(loď)

J

Nad Rukiho slovy musí nutně protočit očima v sloup. Stejně se nepřestává usmívat. Bez podobného škádlení by vážně nemohl žít. Je to jak kyslík, který potřebuje k dýchání. Až je to jednou oba přejde, bude to vážně špatně. Užívá si každý dotek na Rukiho těle, stejně jako těsnost, která ho obklopuje. Je to neskutečný pocit, když něco podobného zažíváte s tím, koho milujete. Nikdy si nemyslel, že bude něco podobného dít a že by tak žít chtěl. Teď už ví, že bez toho být nemůže. Měl by problém, kdyby ho neměl u sebe a je velmi pravděpodobné, že ho příštích pár let nepustí ani na nákup. Drží ho pevně po celou dobu a užívá si Rukiho hlasu, které se mu dostává do ucha a je hlasitější než vodopád. Nic jiného by ani nepřežil. Ani J svůj hlas neovládá po celou dobu a je zrychlený dech mu vydrží ještě chvíli po tom, co už oba sedí na kameni a nechávají se unášet dozvuky jejich milování. Nakonec asi bude podobná místa vybírat častěji, není to vůbec špatné. Nepřestává ho tisknout k sobě a ještě chvíli hledí s trochu nepřítomným výrazem před sebe. Potřebuje pár minut, aby se vůbec sebral, a to je ještě čeká cesta domů. Mírně se odtáhne, aby se podíval na Rukiho kůži na krku a vítězoslavně se usměje, když vidí, co mu způsobil. Tohle bude na další hádku a třeba i usmiřování. Ani teď nedokáže myslet na nic jiného, než na další kolo. Jenom co popadne dech a dostanou se z tohoto zapomenutého místa. Možná sem nakonec pošle na výlet Yusukeho s Teru, třeba se tu slečinka víc rozhoupe a Ru nebude muset řešit nic nepříjemného. To by byla vlastně ta nejjednodušší cesta pro všechny. Yu si s tím určitě poradí. Vůbec se necítí špatně, že by mu to celé hodil na hlavu. Ostatně, když bude hodně zlý tak to byl právě jeho kamarád, kdo se jim do toho začal cpát, tak proč by si s tím měl dělat vrásky? Nakonec Yu J moc dobře znal, takže by ho to nejspíš ani nepřekvapilo. Obočí mu vystoupá nahoru, když se mu Ru nakvartýruje na čtyřkolu. To měl asi čekat.

"Jsem rád, že jsem tě tak pěkně zničil." Uchechtne se krátce. 

"A bude mi potěšením si tě odvézt domů, ale polštářek pod zadek nemám." Upozorní ho, že na podobný luxus si bude muset počkat na loď.

"Tu druhou tu klidně nechám, stejně už ji máme dlouho." Mávne nad tím rukou. Koupě nové čtyřkolky je to poslední, co ho zajímá. Nikdy by mu neřekl, že je něčeho škoda, i kdyby si Ru zamanul úplně cokoliv. 

"Hm?" Broukne jeho směrem, když se mu podívá do tváře a je zvědavý, co z něj vypadne. Koutky mu jdou pomalu nahoru, když mu sdělí své představy. Nenapadlo by ho, že by něco podobného vůbec chtěl a těší ho, že si chce připomenout právě tento okamžik. 

"Myslím, že to je ten nejlepší nápad, který bychom mohli uskutečnit. Chtěl jsem ti dát ještě pouta, ale asi si nenechám ujít to, jak se mě budeš dotýkat, hlavně určitých částí, třeba jako nos." Uchechtne se. Pak už konečně zmlkne, protože i on si rád užije atmosféru toho místa. Bohužel tu nemůžou být věčně, leda by si tu vystavěli nějaký dům na stromě. 

"Je čas jet domů, za chvíli bude tma." Připomene mu pokročilou hodinu.

"Jestli to tam ti dva ještě nerovnali se zemí." Uchechtne se, než se začne zvedat a tím pomáhá na nohy i Rukimu. Ještě si společně dají pár temp, než se dostanou ke čtyřkolce. Tam si ho za pas přitáhne k sobě a dlouze políbí.

"Nemusíš to vyřešit dnes. Máme celý rok, než se vezmeme." Ujistí ho, že on na něj určitě tlačit nebude. Vezme ho pevně za boky a plynulým pohybem ho zvedne a usadí na svou čtyřkolku, jak kdyby nic nevážil. 

"Trénuju, víš. Po svatbě si tě naložím na motorku a odvezu tam, kde nás nikdo neuvidí ani neuslyší no a přes ten práh tě přenesu taky." Uchechtne se.

Ruki

Jakmile se od něj J trochu oddálí a upře pohled na jeho krk, Rukimu je úplně jasné, na co přesně se dívá. Nemusí se ho ani ptát. Bude to vypadat příšerně. Ušklíbne se, když mu J řekne, že polštářek pro něj nemá a ještě si myslí, že ho zničil. V tuhle chvíli je to pravda, ale tím spíš si Ruki slíbí, že tohle dneska není konec, aby si snad nemyslel až moc. J byl někdy k nesnesení a pořád se s ním přečůrávat dalo hodně práce, ale Ruki měl taky povahu, která mu nedovolovala nechat to prostě být. Zaskočeně se podívá někam směrem skrz vodopád, když mu J řekne, že motorku tady prostě nechají. Připadá mu to jako plýtvání věcmi i penězi a ano, ještě pořád si na to nezvykl, ale docela rychle to pustí z hlavy. On tady nikoho nahánět nebude, aby se s ním jejich jazykem domlouval, kde a proč stojí jeden jejich stroj. Někdo ji najde a třeba mu udělá radost. Jakmile sdělí J svoje přání a dočká se i kýžené reakce, spokojeně se usměje a jeho nitro zasáhne jistá tréma. Bude to jako tehdy nebo to bude úplně jiné? Teď už ví, kdo to je, jak vypadá, jaký je… Při zmínce o nosu musí vyprsknout smíchy. Ano, ten je opravdu nepřehlédnutelný a taky si na něj hned sáhne. 

"Víš, co se říká o velkých nosech?" Pokrčí rameny. Jemu se to na něm vždycky líbilo. Byl trochu jako boxer, připadalo mu to prostě chlapácké a sexy. Při tom kdyby byl majitelem něčeho podobného, dávno by trávil týdny na plastice. Jenže on byl on a nevypadal ani trochu jako J. 

"Spoutat mě můžeš jindy. Už jsem se naučil z některých uzlů utíkat, můžeš si mě vyzkoušet." Řekne mu a trochu se začervená. Skoro stydlivě sklopí oči. Je mu jasné, že J umí takové, ze kterých by se nevyhrabal nikdy, ale stejně už něco málo sám zná. 

"Opravdu?" Podiví se, když mu J řekne, že za chvíli bude tma a zvedne oči k nebi. Nechápe, jak to poznal, protože zatím tomu nic nenasvědčuje. Tedy jeho očima. Neví, na co by se měl dívat a co si hlídat. 

"Čas tak rychle utekl..." Vypadá doopravdy zaskočeně. To tady byli tak dlouho? Jemu to někdy připadá až příliš krátké. Jakmile dojde na ty dva, pousměje se. 

"To pochybuju. To spíš Koron." Teru vypadal jako to nejhodnější mládě na světě a Yu by musel vymyslet něco hodně velkého, aby ho vzpružil a donutil k nějaké akci. J se pohne a on si nespokojeně zavrní. Přijde o něj a nezbude mu, než se vrátit do chladné vody, ale teď to není nepříjemné, jako na začátku. Opláchnou ze sebe pot, zrelaxují svaly a Ruki příjemně osvěžený zjistí, že se musí oblékat do těch hnusných, zpocených hadrů. To mu dost zkazí náladu, ale Jovo popichování zarazí slovy, že klidně pojede nahý, jenom to uvidí každý, kdo je potká. J ztichne a Ruki jede celou cestu s pobaveným úsměvem ve tváři, zatímco se tiskne k jeho zádům a pevně ho objímá. Je mu líto té druhé čtyřkolky, ale co už. Hlavou mu víří myšlenky na to, kdy a jak si promluví s Yusukem a taky na to, co řekl J, než vyrazili. Totiž, že pojedou na svatební cestu, že od oltáře pojede na motorce a že ho vezme do náruče. Hrozně se na to těší a to by si o motorce nikdy dřív nepomyslel. Když se vrátí domů, nikdo tam není. Kdo ví, kam mohli kluci jít, protože to vypadá, že odešli docela na rychlo a vytáhnout Teru kamkoliv byl malý zázrak. Oba dva samozřejmě všechno projdou, když se přesvědčují, jestli na ně někde nenarazí a tak Ru vleze na drzo i do Yusukeho pokoje. Dokonce tady má rozdělaný počítač a všechno přihlášené, ale není tu Koron. Možná se jim někde zaběhl? Yu by takhle nezodpovědný nikdy nebyl. To Teru někde spadl a zlomil si nohu nebo co? Je to divné. Zdá se ale, že Yu tady na něčem důležitém pracoval a když se Ruki začte… 

"J! Pojď sem honem!!!"

J

"Samozřejmě, že vůbec netuším." Odpoví mu na otázku o nosu, ale z jeho výrazu je jasné, že moc dobře ví, co má Ru na mysli. Jen ho trápí, aby mu to musel říct sám. Jeho výraz se však změní, když dojde na další hru, kterou by si mohli společně dát. Tahle kreativita je rozhodně něco pro něj. Oči už mu svítí a je jasné, že tohle nutně potřebuje vyzkoušet, ideálně hned na druhé kolo, vlastně třetí. Ru asi od něj nebude mít jen tak pokoj, ale může si za to sám. To mu ale neřekne, ještě by si to příště rozmyslel. 

"Tak to abys začal pořádně trénovat, ta zkouška rozhodně nebude jednoduchá." Ujistí ho, že si na něj něco pořádného vymyslí. Možná mu nechá první jen pár jednodušších, aby ho mohl vzápětí chytnout a svázat znovu. Nakonec si nechá nějaký složitý a pak už mu neuteče. Všechny podobné myšlenky se mu odráží v očích. Sám se chytá na čtyřkolku, aby tam měli dostatek místa a vzápětí se rozesměje nad Rukiho komentářem ohledně Korona. Nebo spíš těch dvou.

"To máš asi pravdu, náš pes je statečnější, než ta princezna." Samozřejmě povýší Korona na nejvyšší možnou příčku, i když je trochu zrádce a za Teru chodí čím dál častěji. Přesto má jejich psa rozhodně radši. Tedy tváří se tak, i když už do Teru nerýpe. Rozhodně ne takovým způsobem, jako na začátku. Teď už jde jen o občasné poznámky, ale neřekne mu jinak, než princezna. Nejspíš si na to už zvykl a vypadá to, že to ani nevnímá. To spíš Yu po něm hází vražedné pohledy, kdykoliv ho tak osloví. Cestu s Rukim za zády si vyloženě užívá a dokonce ani čtyřkolku nikam nežene. Nepotřebuje jet rychle, aby to s Rukim házelo a on se k němu přestal tisknout, takto mu to dokonale vyhovuje. Dokonce občas i zpomalí, aby cesta tolik neutíkala. Později, až mu to dojde, nejspíš začne nadávat na přehnanou romantiku, přijde i na dalších tisíc poznámek. Pak si to od Rukiho pěkně schytá. Vážně se na to těší. J sám se začne trochu podmračeně rozhlížet po lodi, když mu dojde, že tu nikdo kromě kapitána není. Je to zvláštní a jeho samozřejmě napadnout jen samé černé myšlenky. Díky jeho stylu života, to ani jinak nejde. Očima hledá nějaké známky boje nebo něco, co by mu napovědělo, že se tu něco stalo. Zatím nic podezřelého nevidí a sám odejde do vedlejší kajuty, nechávají za sebou otevřené dveře. Kontroluje svůj počítač a taky trezor, aby se ujistil, že se do něj nikdo nechtěl dostat. Všechno se zdá v pořádku, ani na zbraně nikdo nesáhl. Ty jsou ve velké bedně pod postelí, které je taky opatrně číselným zámkem. Částečně se mu uleví a částečně jsou jeho pocity ještě horší, protože nemá ani tušení, co se tu mohlo stát. Pak se ozve hlas Ru a tak za ním rázně vykročí do kajuty Yusukeho. Stoupne si za Rukiho, opírajíc se dlaněmi o stůl nahlédne na práci Yusukeho. Stačí mu jen pár vteřin, aby pochopil, o co tu jde. Vlastně jen jediná fotka. 

"Zdá se, že Yu chtěl žádat tchána o dovolení." Zavtipkuje po svém a v očích se mu blýská. Tohle by si nejradši nenechal ujít. Jistě, řešili svatbu a taky dovolenou, ale zdá se, že Yu to vzal po svém. 

"Víš Ru." Položí si bradu na jeho rameno a vydechne mu na kůži na krku. 

"Dostal jsem takový malý nápad, že bychom si dali ještě trochu zábavy před tím, než se oba naženeme do chomoutu." Uchechtne se, protože je to jen dalších vtip, rozhodně to nemyslí vážně. Tedy to, že by si potom zábavu neužili. 

"A protože ta svatba jistě bude hodně drahá, protože ty nemáš rád nic obyčejného…" Mluví úplně jinak, než po vodopádem. 

"Možná bychom před tím mohli něco málo vydělat." Je mu totiž úplně jasné, co má Yu v plánu. Zná jeho styl i techniku. Nejde po životech, ale po majetku. K tomu občas přidal ztrátu reputace. Vlastně elegantní řešení, ale říkat mu to nebude. Vezme Rukiho za boky, aby ho otočil čelem k sobě a přitiskne svým tělem ke stolu, ten odejde o pár čísel dozadu. 

"Asi jsem dostal chuť na trochu zlodějské práce. Co ty na to? Láká tě naučit se něco nového?" Obočí mu jde nahoru.

Ruki

Jakmile se J ocitne za jeho zády a pronese tu svoji poznámku, Ruki vyprskne smíchy a zacloní si ústa hřbetem dlaně. Oči má však pořád přikované k monitoru. 

"Je jasné, že jestli je do něj blázen, nenechá tohle jenom tak. Ty bys to taky nenechal." Řekne mu a najednou se mu o tom, že Yusuke miluje někoho jiného, mluví podivně lehko. Jako kdyby z něj u vodopádu něco spadlo, on konečně přijal věci tak jak jsou a vlastně se mu nesmírně ulevilo. Bylo příjemné na chvíli té jejich trojici uvěřit, ale J měl pravdu. Milovali se a jen těžko by někoho třetího mohli milovat stejně. Vůči Yusukemu by to nebylo fér. J zdá se něco napadne a jakmile Ruki ucítí váhu jeho brady na svém rameni, zapře se mírně dozadu. 

"Ano?" Broukne. Nejdřív nechápe, kam tím J míří. Zábava před chomoutem? Dívá se na záznamy před sebou a pak zauvažuje nad tou zábavou a vychází mu z toho jenom jediné. Došlápnout si na něj místo Yusukeho. Nebo s ním? A drahá svatba? O čem to J mluví, to by přece přitáhlo pozornost a taky nemají žádné hosty? 

"To mi chceš dát darem nějaký kontinent nebo co?" Ptá se ho pobaveně. 

"Vydělat?" Zopakuje po něm znovu udiveně. Co by na vraždě toho šmejda vydělali? Žádná odměna na něj vypsaná není a teď zrovna ho ani nikdo nehledá. Leda by ho nějak připravili o majetek a moc, ale to snad ani nejde, když je šéfem nějakého kartelu nebo kde čeho, ne? Na jednu stranu by si jeho peníze klidně rád přivlastnil a na tu druhou se mu moc nechce mít v zádech celou jeho potencionální mafiánskou rodinu. A kromě toho… všechny peníze, které by tam ukradli, by nepřipadly jim na jejich svatbu. Byly vlastně Teru. Tohle nahlas neřekne, protože J by se mu vysmál a řekl by mu, že to ani omylem a kdo si je ukradne, toho jsou, ale stejně by si je Ruki nenechal. Teru by si ale zasloužil něco pěkného do začátku a jestli tím Yusukeho popíchnou, že to neudělá on? Mohla by to být legrace. 

"Tak dobře." Řekne a ohlédne se po něm. V očích mu jiskří. J několikrát málem umřel, oba se zařekli, že už žádné opičárny, jenom dlouhá dovolená a stejně nevydrželi sedět doma déle, než pár dní. +Ach jo, už jsem jako on.+ Pomyslí si Ruki nešťastně. J ho za boky otočí čelem k sobě a on se dlouze podívá do jeho očí. Chtěl se chytit stolu za sebou, ale ten odjede o několik čísel dozadu a on se málem leda tak přerazil. 

"Ty!" Prskne po něm, ale pak zkrotne a převaluje tu otázku v hlavě. 

"Chci." Řekne mu. V ten okamžik zaslechnou z dálky hlasy Yusukeho a Teru, jak volají na Korona. Tak přeci jen nebyli daleko. 

"Honem!" Vezme Ruki J za ruku a vypadnou z Yusukeho kajuty. Pak se Ruki honem vrátí a snaží se popotáhnout stůl zpět na své místo. Tohohle by si Yu všiml! Nejde to a J mu musí pomoct a utečou vážně jen tak tak. 

"Ahoj." Pozdraví se s nimi a Ruki si přidřepne, aby se přivítal s Koronem. Ještě pořád je celý od bláta, takže to vypadá docela věrohodně. 

"Kde jste byli?" Zeptá se jich, ale ani nečeká na odpověď a míří rovnou do jejich kajuty. Potřebuje pejskovi pošeptat, aby tady byl hodný, až bude pryč, ale… možná ho spíš zapne do svojí bundy, jako tehdy.

O spoustu hodin později je celá loď ponořena do nočního ticha. J už je na pevnině. Musí se odtud dostat velmi potichu, takže půjdou kus po svých a teprve potom si vezmou auto na malé letiště. Ruki zamkne jejich kajutu a potichoučku se vykrade z lodi na břeh. Koron odpočívá v jeho batohu. Podrážky speciálních bot zlepšují jeho tichý pohyb. Pomaličku dojde až za záda J, který se v písku ještě sklání k velkému batohu. 

"Ehm, ehm." Odkašle si. 

"Berete stopaře, pane?" Řekne a čeká, až se J otočí. Na sobě má luxusní špiónskou výzbroj, včetně brýlí s nočním viděním, sluchátko v uchu a především, má vystajlované oblečení i účes do posledního detailu. Nagelované vlasy má upravené dozadu, aby mu nepřekážely, koženou bundu frajersky porozepnutou a kotníčkové boty dobře utažené. Tyhle kalhoty skvěle rýsují zadek a při tom se v nich dá hýbat. Ruki se vydává vstříc svému prvnímu velkému profesionálnímu dobrodružství už ne jako přítěž nebo zachraňovaný, ale jako stejný profík, jako je J a udělá to se vší elegancí. 

"Jenom si někde vyzvednu pár drobných a pak vám hned zaplatím." Stáhne si brýle na kořen nosu a mrkne. Jakmile si vychutná jeho pohled, rozesměje se, zvesela k němu přiskočí a nechá se přitáhnout do jeho náruče k polibku. 

"Tak jdeme na to." Mine ho a rozhodně nehodlá tahat ten batoh. Ten vezme J! Po několika krocích mu dojde, že jde špatným směrem, otočí se a vykročí tím správným. 

"Ani slovo!" Zvedne ještě prst v kožené rukavičce.

J

Obočí J jde nahoru, když Ru vypadá, že se s tím smířil podivně snadno. Že by mu už ani nevadilo, že se Yu zakoukal jinde? No tím líp pro nějak už nebude muset mít takové obavy o to, co se bude dít. 

"To je pravda, i kdybys stokrát chtěl, stejně bych si tě zase našel." V očích se mu zlověstně zablýskne, ale je to součást provokace. Kdyby mu Ru řekl, že od něj chce pryč, nechal by ho odejít. Jeho ano, nejspíš právě proto, jak moc mu na něm záleží. To, že by pak vyvraždil půlku světa, protože by byl naštvaný, to je věc druhá. Počká si pěkně, než Rukimu dojde, o čem to vlastně mluví a jakmile dojde na kontinent, jen pokrčí rameny, jak kdyby se bavili o nějakém šperku.

"Taky záleží, jak budeš hodný." Trochu si z něj dělá legraci. Pravda je taková, že by mu ho klidně koupil, jen by asi musel ještě něco málo ukrást, ale to není zas tak nereálné, pokud se vydají trochu jiným směrem, než je jeho původní zaměření. Ostatně právě o tom teď mluví. 

"Máš přece Teru jako nového mazlíčka. Tebe neštve, že ho někdo tak využíval?" Podsunuje Rukimu možná pohled na věc. Samotnému je to celkem jedno, i když si na Teru už zvykl, ale podle něj to bude skvělý tahák na Rukiho. J už prostě potřebuje akci, není zvyklý dlouho sedět na zadku, i když to byla skvělá dovolená. Jenže ten pocit, že někoho obere, mu asi prostě nedá spát a doufá, že se Ru nakonec rozhoupe. Koutky se J vyhoupnou nahoru, když s ním nakonec souhlasí a byl by si ho užil asi tady rovnou na tom stole, i když před chvílí skončili, ale už slyší přicházet Yusukeho a Teru a to mu zkazí všechny hříšné myšlenky. 

"Oni vážně dokážou zkazit úplně všechno." Mumlá si spíš pro sebe, ale pomůže Rukimu vrátit stůl na místo a vydá se za ním ven z Yusukeho kajuty.

"Kde by byli dali si rande na písku." Zamručí ve svém typickém stylu.

"Hodně štěstí, až bude dostávat písek z prádla." Popřeje jim, než se ztratí z dohledu. Jde se domluvit s kapitánem, co se bude dít a připravit ho na svůj odjezd a předat velení Yusukemu. Není pro něj problém nenápadně všechno nachystat, protože se Teru spíš vždycky vyhýbal a Yusuke se od něj zase tolik nehne. Dokonce si udělal i malý výlet na pevninu, aby všechno potřebné obstaral a zamaskoval to za doplnění zásob na další cestu. Zítra podle plánu měli opouštět tuto zemi a tak to ani není k podivu. Nějak jim to všechno nepatřičně vychází, proti tomu, co se dělo posledních pár týdnů. Když začne už je venku tma, využije toho, že jsou Yu a Teru zalezlí ve svých kajutách a opatrně se vyplíží. Všechny potřebné věci má upevněné pod molem na malých háčcích. Oba mají kajuty na opačnou stranu, takže ani nehrozí, že by je viděli. Odhákne je a poodejde dál, aby počkal na Rukiho. Sám ještě kontroluje, zda mají všechno potřebné, hlavně náhradní doklady a peníze. Když se však za jeho zády ozve hlas Rukiho, nechá všechno být a otočí se čelem k němu. První se nadechne, aby mu na to něco řekl, ale popravdě…Právě zapomněl, co chtěl říct, nejspíš i své vlastní jméno, i když je to jen jedno písmenko. Naprázdno zavře ústa a sjede ho pohledem od hlavy až k patě. Korona samozřejmě vidí taky, ale chlupáč promine, tohle si musí užít. 

"Počkej chvilku, za moment se dostanu do role." Ujistí Rukiho, že za chvíli bude zase zpátky ve své kůži, ale ještě předtím ho vezme za předloktí a pootočí si ho, aby viděl ten zadek. Ne tohle jen tak nerozdýchá.

"Hm, drobné si nech, u mě se platí v naturáliích." Dobře, to už zase zní, že je všechno v pořádku. Přitáhne si ho k sobě a věnuje mu dlouhý polibek.

"Mám nutkání si to celé rozmyslet, ale když vidím, jak se na to těšíš..." Pustí ho s přikývnutí a automaticky vezme batoh, ale zůstane stát, protože se Ru rozejde špatně. Nejde se nesmát, ale zatím nic neřekne.

"Mám i kompas." Nevydrží to pochvíli, než společně s ním vykročí k cestě opodál. Batoh vyhodí na sedačku, ale za volantem už někdo sedí. 

"Mám pro tebe malé překvapení. Chce to stylový odvoz." Vezme ho za ruku a vyrazí kousek dál, kde pod světlem stojí naleštěná, očividně nový černý Harley. Bude mu asi líto ho tu nechávat, ale stejně si to nemohl odpustit. 

"Připravený úplně na všechno?" Pozvedne obočí, když mu podívá helmu. Usadí se, počká, až to udělá i Ru, ale než nastartuje, tak se na něj obrátí. 

"Připravený stát se legendou, Ru-chan?" Zeptá se ho s úsměvem. 

"Já už pár let, ale chyběl jsi mi k tomu. Teď už není na co čekat. Otec Teru nebude jediný, komu nenecháme vůbec nic." Mrkne na něj, nasadí se helmu a nakopne pekelný stroj.

Kolem se ozve burácení, které jim odstartuje úplně novou etapu celého života, kdy si dláždí cestu na přední příčky podsvětí. Nebude trvat dlouho a vystaví si společné jméno, které bude nahánět strach a budou se třást, aby jim náhodou, nezkřížili plány. Ostatně co víc si od života přát, než zůstat s tím, na kom vám opravdu záleží, se svou životní láskou a být trnem v oku všem bossům, na které si jen vzpomenete? Tohle je jejich nová společná cesta a jak to dopadne…? Pro ostatní to rozhodně nebude šťastný konec.