Epilog 2.

(prales)

Ruki

Musí upřímně přikývnout, když se ho J zeptá, jestli se mu to líbí. Je to samolibá otázka, vidí mu to v obličeji, jak se teď plácá po rameni, ale stejně… 

"I když jsi mi zničil účes." Dodá, ale popravdě helma a vedro už stejně udělaly svoje. Reakce na jeho poznámku se svatbou dlouho nepřichází, J o tom nejspíš nějakým způsobem přemýšlí a on se na něj popravdě ani neodvažuje podívat. Místo toho napůl předstírá, že ho zajímá okolí a bloudí očima kolem nich a nad nimi, dokud J nepromluví.

"Jakou?" Hlesne, když začne tak, že to může znamenat opravdu cokoliv. Vzápětí na to má pocit, že se přeslechl. Přestane bloumat pohledem okolo a pomalu se podívá J přímo do očí. Vypadá u toho trochu jako, že mu skočí pro teploměr, ale… pak se usměje a v jeho očích se odrazí čiré štěstí. Opravdu řekl, co řekl? Nechce utíkat a dokonce mu to připadá jako dobrý nápad? Nakonec se toho mezi nimi stejně moc nezmění, protože nemohou žít jinak, než spolu a na Rukiho je stejně přepsaná většina majetku, ne-li úplně všechen, ale stejně. Rozesměje se, když J začne naléhat, že se musí vzít hned, aby to náhodou nebyl Ruki, kdo si to rozmyslí. V první chvíli ho vůbec nenapadne, proč to říká. Pak vyprskne podruhé, když ucítí silnější stisk na zadku a J to hned obhájí. Má pravdu, protože jinak by ho pustil, ale stejně je to hodně originální. 

"Někdo poklekne, někdo chytá za zadek." Pokrčí rameny a chce se natáhnout pro polibek, ale J má ještě něco na srdci a Rukimu to po pravdě trochu vyrazí dech. Vlastně nad tím vůbec nepřemýšlel. Když začal mluvit o svatbě, bylo to ryze spontánní, tak jak ho vedlo jeho srdce a mozek byl v tu chvíli na dovolené. Je najednou zmatený sám ze sebe, protože nechápe, jak jen na Yusukeho v tomhle směru mohl zapomenout. A pak tady byla ta věc s Teru a fakt, že na něj trochu žárlil, i když Teru všechnu Yusukeho pozornost vytrvale odmítal a jejich vztah ve třech dál fungoval. Všechno to bylo proto, jak si tehdy na lodi rozuměli, jak si k sobě našli cestu a jak uvěřil všem jeho slovům. Ruki ví, že Yu by ho neopustil ani tehdy, kdyby se oficiálně rozešli. Možná ani tehdy, když by si někoho našel. Zda-li pak by potom dal přednost jemu a odešel s ním někam žít nebo by chtěl zůstat poblíž Rukiho i tak? A mohl vůbec Ruki po komkoliv chtít, aby mu do smrti dělal garde a sám tomu obětoval život? Ale to si přece slíbili? J tohle ničilo, i když souhlasil. Rukiho to z počátku taky ničilo, ale teď se cítí jistěji, bezpečněji. Asi mu chybí širší rodina. 

"Teru Yusukeho nechce." Řekne jako první trochu mimo všechno, co mu právě běželo hlavou.

"Ty si myslíš, že ho Yusuke miluje?" Zeptá se vzápětí a podivně ho z toho píchne u srdce. Yusuke už Rukiho nemá rád a zakoukal se vážně jinam? Už tehdy v tom autě? A proč ho to tak vyvádí z míry? J zní tak naléhavě, šeptá mu vlastně nádherné věci a on sám v hloubi duše ví, že to tak má být. Jeho srdce před chvílí mluvilo dost jednoznačně. Zatváří se zaskočeně, když mu J tak otevřeně nabídne volný postelový vztah s jejich společným přítelem i po svatbě a tom všem, ale pochybuje, že by o to pak Yusuke stál. A jestli chce vážně Teru… Pomalu se J podívá přímo do očí, když ho žádá, aby byli jenom spolu. Jak se to vůbec dělá u dvou lidí, kteří jsou oficiálně mrtví? Jaký doklad zfalšují na tohle? Kdo jim bude svědčit, kde to nabude platnost? Nikde… bude to prostě jenom další vymyšlený papír, ale jejich vztah je víc, než opravdový. Snad ve dvou vteřinách mu před očima prolétne všechno, co spolu zažili. Celý jeho únos, chvíle v kajutě, první milování, kdy na něj neviděl, všechen strach jeden o druhého, prostě všechno, ale nikde tam není setkání s Yusukem ani to, co se dělo pak. Jenom on a J. Je to jako když máte umřít, ale on ví, že se chystá žít. Dlouze se nadechne a naskočí mu z toho všeho husí kůže. 

"Ano." Řekne mu plaše a skoro vyděšeně se na něj podívá. 

"Ano." Řekne ještě jednou a pevněji. Na všechno, co si jen J přeje.

J

Zasměje se společně s Rukim, když mu posvětí jeho chytání za zadek. A to je přesně jeden z důvodů, proč ho miluje. Kdokoliv jiný by mu jeho nápad omlátil o hlavu a chtěl po něm kdejakou romantiku. Taky ji umí, jen hodně po svém a málokdo je na ní stavěný. Už dávno vůbec nepochybuje, že přesně tak to mělo být a že je Ru ten pravý pro něj. Ve všech ohledech. Bere jeho poznámky, jeho nápady a nebojí se ho. K tomu si ještě dovolí prskat. Ne, nevymění ho a rozhodně si ho nenechá utéct. Když to bude nutné, klidně ho k něčemu přiváže a přesvědčí ho, že zůstat s ním je ten nejlepší nápad. Zase se trochu projevuje jeho psychopatická povaha a zároveň tuší, že to nikdy nebude potřeba. Ostatně už toho mají za sebou hodně, kdyby si to chtěl rozmyslet, už se to dávno stalo. 

"Zůstanu u toho zadku, už taky nejsem nejmladší a moje kolena by to nemusela přežít." Dělá si legraci sám ze sebe, i když by to nesl těžce, kdyby to řekl někdo jiný, asi by ho uškrtil. Koutky mu trochu opadnou, jakmile si všimne Rukiho výrazu. Je jasné, že to převaluje v hlavě a taky J dojde, že na Yusukeho trochu zapomněl. Někde v hloubi duše je rád, že se to stalo a že není v jeho hlavě pořád. Ano, žárlí a hrozně. Není to ale Yusukeho osobou. Spíš pocitem, že by se u něj Ru měl lépe. Yu neměl problém svůj život znovu pověsit na hřebík nebo se vydat jiným směrem, kdyby to Ru chtěl. S J už by to bylo horší, i když mu to už navrhl. Jenže Yu mu přišel mnohem empatičtější a toho se bál nejvíc. Prohlíží si tvář proti sobě, pořád ho pevně svírá v náruči a čeká, co bude. Teď tak trochu položil hlavu na ostří a má pocit, že stačí jeden neuvážený pohyb a přijde o ni. Nechce přijít o hlavu ani o Rukiho. Nakrčí obočí, když dojde na Teru a jeho odmítání. 

"Yu ho dostane, časem určitě. A když ne takto, tak se o něj bude starat. Je paličatější, než já." Doplňuje argumenty, které ho napadnou jako první, jen aby ho Ru kvůli němu neodmítl. Podle něj má Yu dost velkou naději. Ostatně Teru se podle něj upne na první osobu, která se o něj postará. Po tom všem, co se stalo je to logické. Nad jeho další otázkou se zamyslí. 

"Nevím, jestli úplně miluje, ale rozhodně k němu něco cítí. Tohle už nemá moc společného s tím, že se cítí provinile." Stačí se jen podívat, co pro něj jeho přítel dělá a jemu to jasné. Ano i někomu jako je J. 

"Vím, že to pro tebe není jednoduché a že si rozumíte, ale nechci se o tebe s nikým dělit, ne v této rovině. Navíc…" Odmlčí se na chvíli.

"Asi se zabiju hned po tom, co to vyslovím a je to taky dost sobecké z mé strany, ale nezaslouží si, aby to někdo opětoval na sto procent?" Zkusí ho nahlodat z této strany. 

"Pokud to neuděláš ty, sám neodejde, protože ti to slíbil." Podle něj je jediná cesta, aby to ukončil Ru.

"Mít takového přítele přece není k zahození." Zkusí to ještě tímto směrem. Ať už je J jakýkoliv, nikdy mu nezakáže s ním pracovat nebo se stýkat. 

"Yu teď má někoho, o koho se může starat. Je to nejlepší chvíle." Doplní něco, co si opravdu myslí. Když však z Rukiho rtů vyjde ano, přemýšlí, jestli se mu to náhodou nezdá. Má trochu obavy, jestli si to spíš nevysnil, ale vzápětí se široce a upřímně usměje.

"Arigato. Jsi hrozná magor, ale jsem za to rád. Kdo taky jiný by vydržel s psychopatem, jako jsem já? Miluju tě. Nic to nikdy nezmění a ty to víš." Pošeptá mu do rtů. Než ho políbí. První je to opravdu procítěné, ale brzo si ho zase začne brát touha. Tiskne ho k sobě, dlaně pořád na Rukiho pozadí a vzápětí už jednou z nich klouže kousek dál až mezi polovičky, kde ho pohladí. Trvá to sotva dvě vteřiny a je tam, kde začali, než se rozjelo vážné téma. 

"Pár věcí…" Říká mu mezi jedlovými polibky a nádechy. 

"Si ještě trochu natrénujeme, Ru-koi."

Ruki

Ruki doopravdy důkladně protočí očima, když si J začne stěžovat na svoje kolena. To snad není pravda. Taková hanebná výmluva, aby si nemusel klekat, když oba vědí, že v posilovně předvádí zázraky a v terénu je jako lasička. Co na tom, že jsou po pás ve vodě a on by ho žádal pod hladinou! Stejně by to měl udělat! No ale Ruki už jednou svolil a tak bude muset zůstat mlčet, ach jo. Ruki se zatváří trochu odmítavě, když J vysloví nahlas, že Yusuke Teru dostane tak jako tak. Nejspíš má pravdu. Teru nemá kam jít, jeho život skončil. Může žít s nimi nebo vůbec ne a v tomto stádiu by ho nikdy nepustili tak, jako kluci chtěli pustit Rukiho. Rukimu se dalo věřit, že by nic neprozradil ani kdyby se dostal zpět do normálního života, už se prokázal, ale Teru ne. Neprošel si ještě ani žádnou psychologickou fází. A protože byl velmi mladý a zůstal by do smrti opuštěný, samota ho dožene. Jednoho dne si uvědomí, že je Yusuke krásný chlap, doslova jako z reklamy a čert vem jeho nos, kdyby snad Teru překážel. Dožene ho, že se o něj stará, jak jen může, že mu nadbíhá a řekne si, že bude mnohem lepší být s ním, než sám. Poplynou mu z toho samé výhody a především něčí náruč a bezpečí. To vůbec není málo. Je to základní lidská potřeba stejně jako dýchání a jídlo a Ruki si je jistý, že Teru je dost citlivý na to, aby to nevydržel dlouho. Pokud ho Yusuke tak moc chce, je to doopravdy jenom otázka času. Možná to není správné, protože Teru nemá možnost volby tak, jako měl Ruki, ale nic na jeho únosu a obratu jeho života nebylo správné. Mohl tak maximálně umřít, jinou možnost neměl. J začne do jeho hlavy vkládat další myšlenky o tom, že se o něj stejně nechce s nikým dělit. Má pravdu, tak to mělo být. Ani on sám nevěřil na lásku mezi více lidmi. Tedy ne takovou, kde by všechno fungovalo rovnocenně, to podle něj prostě nešlo a kdyby si měl vybrat, pro koho skočí do ohně, měl v tom zatraceně jasno. A to vůči Yusukemu nejen nebylo fér, to bylo přímo hnusné. Kousne se do rtu. Přiznat si to, je velmi nepříjemné. +Vybral si to sám.+ Našeptává mu čertík na rameni a on by si nikdy nepomyslel, že andělem bude zrovna J. Vzápětí na to protáhne obličej, když mu J řekne, že si Yu zaslouží opětovanou lásku. To má pravdu, ale kdo říkal, že ho kdy Teru bude upřímně chtít? Kromě toho je to jako další pomyslná facka. Tohle si nevymyslel on, vzdoroval tomu a teď si připadá jako ten, kdo je drží v těchto kleštích a oba je ničí. Jakmile se ještě navrch dozví, že to bude muset být on, kdo dá Yusukemu definitivní kopačky, má pocit, že dobrovolně zajede pod hladinu a prostě se utopí. Jak to má asi udělat? A ještě teď, když nic s Teru není jisté? Připadá si, jako by ho jenom využil a odkopl a to není téma, které chtěl zrovna tady řešit, jenže se to někdy tak přihodí. Rukimu to jako nejlepší chvíle vůbec nepřipadá a ještě, když na něj vybalí svou vlastní svatbu, ale ano, Yu se má alespoň o koho starat, protože Ruki už to moc nepotřebuje, za to Teru je na terapeuta rozhodně zralý. Vrhne po J zvláštní a zaskočený pohled, když mu řekne, že je magor. Vážně? A takový byl vždycky nebo se po jeho boku tolik změnil? Je ale rád, že J je s tím takto spokojený. Možná má pro tohle všechno doopravdy nějaké vlohy? 

"Já vím. Taky tě miluju." Hlesne, ale J ho políbí a už mu nedovolí dál přemýšlet a něco říkat. Nechává se strhávat na jeho čím dál vášnivější notu a jakmile ucítí pohyb ruky vzadu a její dotek přímo v konkrétních místech, dlouze si povzdechne. Ještě Yusukeho nepustil z hlavy úplně, ale začíná na něj zase zapomínat a vážně se kvůli tomu nedovede cítit provinile. +Všechno je tak, jak má být. Zkus tomu věřit. Třeba máš úplně zbytečný strach.+ Nabádá v duchu sám sebe, zatímco opouští tyto myšlenky a začíná se soustředit už jenom na svého milence.

J

Pro Ru to bude zdá se těžké rozhodování, zda má Yusukeho pustit k vodě. J se to příliš nelíbí, protože je jasné, jak moc mu na něm záleží. Tím víc ho ale utvrdí v tom, že to rozhodně rozseknout musí. Taky by se mohlo hravě stát, že si Ru jednoho dne řekne, že mu s Yusukem bude líp a to by prostě nepřežil. Nejde o to, že by Rukimu nevěřil, ale i jemu v tomto případě pokulhává sebevědomí. Přece jenom ví, jaký umí být a že jeho názory jsou dost často hodně radikální a ne každý by se s tím uměl poprat. Je mu jasné, že i Ru s tím má občas problémy. Podle něj by to měl s Yusukem jednodušší. +Nemá rád jednoduché věci.+ Ujistí sám sebe v duchu, aby ho nezačal prosit mnohem víc a neprozradil mu, jak moc bídně na tom je. Ještě trocha sebeúcty by mu vážně mohla zůstat. Drží si trochu ostražitý výraz, jakoby celou dobu čekal, co z Rukiho vypadne a připravoval se na nejhorší. To se naštěstí nestane a jen mu oplatí vyznání. V ten okamžik výraz v jeho tváři povolí a stane se o dost spokojenějším, dokonce se i pousměje.

"To je dobře. Koho bych pak každý den trápil a rýpal do něj?" Přidá ještě něco, bez čeho by to prostě nebylo ono. Až jednou přestane s podobnými poznámkami, Ru dost dobře pozná, že mu na něm přestalo záležet. Ne, to se nikdy nestane, to už ví dávno. Dál už se slovy zdržovat nehodlá, teď mám mnohem lepší věci na práci. Tím, že si Ru povzdechne, mu dá najevo, že i pro něj vážná konverzace skončila. Ostatně mají tu skvělé místo a navíc ho má pořád v náruči. Mohl by si dát metál za to, že s ním ten rozhovor vůbec dotáhl do konce. Taky mu asi pak řekne, že by ho měl pochválit. Za zadek s ním trhne proti svému tělu a pak už se začne prsty dobývat do jeho nitra. Počíná si opatrně, přesto však nekompromisně postupuje dál. Má pocit, že jestli se za chvíli nedostanou k nejlepšímu, jedna velmi konkrétní část těla asi exploduje. Může jen děkovat za chladnější vodu, která to celé trochu oddálila. Ru ho pustí hodně rychle, asi už se taky těšil a tak nemá důvod otálet. Vymění své prsty za chloubu, kterou nasměruje proti jeho nitru a azine se pomalu dostávat dál a dál. U toho už sám přivírá víčka a rychleji oddechuje. Svůj hlas však zatím nepustí. Pevněji sevře jeho boky, aby ho mohl lépe přidržet, a pak ruce přesune na pevné pozadí, které silněji sevře. Začne s prvními pohyby, které jsou rychlé. Brzo však touha vzroste natolik, že se nedokáže ovládat. Líbá Rukiho rty, pokud se na ně zrovna trefí, jinak to spíš odnáší jeho tvář, dokud se nepřesune na krk. Tam už dojde i na zuby a je znát, jak moc se mu to líbí. Nějak se nedokáže kontrolovat a nejspíš si z této chvíle Ru odnese znatelné památky. J to ani v nejmenším nevadí, aspoň všichni uvidí, že opravdu jeho je. 

"Ru-koi." Prohodí spokojený, roztouženým hlasem. Nakonec to bude i přes chladnější vodu hodně rychlé. Zvyšuje tempo, jak jen to jde v této pozici a je rád, že voda Rukiho nadnáší. Ne, že by byl těžký, ale už ho přece jen drží nějakou chvíli. Zapře si čelo o jeho klíční kost, když naposledy přirazí a nechá se pohltit vytouženým vrcholem. Trochu se mu podlomí kolena, jak moc ho to smete, ale voda splní účel i v tomto ohledu. Krátce vzhlédne, aby viděl co za Rukim je a pak se společně s ním přesune dál pod vodopád, kde je několik kamenů a pak z nich plochých a v ideální výšce, aby se společně s ním mohl usadit, nechat si ho na klíně a zároveň byli pořád částečně pod vodou. Jen díky ní z něj nelije pot po celém těle a na rozpálené tělo je to o to příjemnější.

Ruki

"To je pravda. Trápíš mě hodně a často." Přikývne Ruki a samozřejmě by to nebyl on, aby hned nevyužil možnosti dělat ublíženého a všechno hodit na J. J s ním vzápětí prudce trhne proti sobě a způsobí mu ještě hlasitější povzdechy. Vodopád je silně tlumí, ale Ruki ho pevně objímá a tvář boří do jeho ramene, takže ho J prostě musí slyšet. Vzápětí na to už ucítí i jeho prsty uvnitř sebe. Je to přímočaré a s ničím se to dlouho nezdržuje, ale to Rukimu nevadí. Nikdy mu to nevadilo. Nebyl vysloveně romantik, nikdy nebyl ten typ, co k životu potřeboval okvětní plátky růží na posteli a koukání na měsíček. Když na to došlo, líbilo se mu to, ale nevyžadoval to, ani si na to často sám nevzpomněl. Jův drsnější způsob mu vyhovoval, protože ho to rozpalovalo a zároveň to nikdy nebylo moc. Už se dobře znali, J věděl, co si k němu dovolit, kam až může zajít, stejně jako už věděl, co Ruki zrovna moc nemusí a co mu vyloženě vadí. Začátky vztahu byly vzrušující, ale jakmile se s někým poznáte, je to prostě příjemné. Už žádné tápání ve tmě a pro něj to je skoro doslovné vyjádření. Brzy toho ucítí mnohem víc, než jsou Jovy prsty a stejně tak slyší u ucha jeho zrychlený a prohloubený dech. J rovnou nasadí poměrně divoké tempo, ale to je ještě nic proti tomu, co přijde za malou chvíli. Ruki toho nezvládá o moc víc, než se ho pevně držet kolem krku a zatínat stehna, aby mu pomohl se svou vahou. Brzy se mu svaly na nohou začnou chvět, ale J ho nepouští. Snaží se mu svými rty vycházet vstříc, ale oba dva mají problém se trefit a tak to brzy vzdá a prostě mu nabídne svůj krk k bezuzdnému drancování. Už nedělá vůbec nic, jen čím dál tím odevzdaněji visí v jeho náručí. Nakonec nechá padnout hlavu dozadu a nevnímá ani možné modřiny a kousance, které by mohl získat. Za ty J vynadá mnohem později. Sice teď mají dovolenou a není tady nikdo, před kým by je musel skrývat, ale kdyby třeba chodil do práce, vážně by mu za rolák nepoděkoval. Nakonec uvnitř sebe ucítí cukání a společně s tím, jak si J opře čelo, aby našel stabilnější polohu už ví, že došel na svůj vrchol o pár vteřin dřív, než uvnitř sebe ucítí i jeho horkost. Ten pocit naplnění a vzájemného propojení je pro něj dost na to, aby se tam dostal jen malou chvíli po něm. Jeho touha se během okamžiku ztratí ve vodě, ale stejně ještě chvíli cítí její teplo na břiše. J trochu klesne a Ruki se lekne, že si bude muset nedobrovolně zaplavat. Maličko ho to probere, ale tělo J se dá do pohybu a jakmile jsou u kamene a on dosedne, uvolní se i Ruki. Voda mu teď sahá těsně nad stehna a J ji má asi tak v pase. Vodopád hučí přímo za nimi, ale tady to je trochu jako v nějaké tajemné jeskyňce. Rukiho tváře uříceně planou a těžko říct, jestli má vlasy slepené vodou nebo potem. Nejraději by z něj padl na bok a prostě se natáhl. 

"Někdo bude muset dojet pro moji čtyřkolku, já už řídit nedokážu." Oznámí J, že ho poveze domů, jako by to snad byl on, kdo tady před chvílí odtahal celou akci. Chce jet za ním a tisknout se k němu a neřešit vůbec nic. Alespoň chvíli… Až se vrátí, musí toho hodně vyřešit a bohužel nejde jen o příjemné plánování svatby. Ale teď bylo teď. Za chvíli se natáhnou na sluníčko. Teď si ale ještě užívá přítomnost J uvnitř sebe. 

"Víš, co uděláme, až dojedeme domů? Vezmeme tvoji moji pásku na oči a pomilujeme se tak. Chtěl bych si připomenout naše poprvé. Budeš se divit, ale líbilo se mi to. Chtěl bych si zase vzpomenout na ten vzrušující pocit, když jsem tě neznal a všechno poznával jenom po hmatu..." Vyjádří svoje podivné přání.