Epilog 1.

(prales)

Ruki, Teru

Těch několik týdnů utíkalo příjemně vláčně. Ruki měl strach, že když se na něco bude těšit, uteče to jako voda a on se ani nenadechne a bude zase po všem, ale tentokrát se to nestalo. Ten první týden se každou noc budil a díval do postele vedle sebe. Měl strach, že tam J nebude, že bude muset vstát a v obýváku na stole najde nový vzkaz o tom, že se něco stalo, někam odjel… Jeho sny byly plné vybuchujících vrtulníků a těžkých zranění, ale časem to začalo mizet. Kromě toho v jejich brazilském domě nebyli sami. O ložnici vedle spal Yusuke, za kterým by Ruki mohl běžet, kdyby něco a o další zase Teru. Za těch pár týdnů se vztahy mezi nimi maličko změnily. Nebylo to tak, že by se k němu Yusuke přestal chovat vřele, ale jako milenci spolu byli jenom párkrát a Rukimu připadalo, jako by si držel zdvořilý odstup. Nejdřív si myslel, že je to kvůli tomu, co zahlédl v autě, ale Teru se držel od nich všech stejně zdvořile daleko, spal ve vlastním pokoji a žádné další důvěrnosti s nikým z nich nepraktikoval a tak si nakonec Ruki řekl, že je to spíš kvůli J a kvůli tomu, jak v posledních dnech reagoval. Buď jak buď, bude si s Yusukem muset promluvit, možná spíš s nimi oběma. Když už s tímhle vším začali, bylo mu trochu líto, že o to zase přicházel. Byl by rád, kdyby se mohli vrátit do okamžiku na lodi, než se vydali pro výkupné za Teru. Tam měl k Yusukemu opravdu blízko a na malou chvíli mu všechno připadalo ideální. Bohužel jen opravdu na malou. Co se týkalo Teru, na první pohled to vypadalo, že všechno nese velmi statečně a funguje vlastně úplně normálně. Byl trochu neviditelný, málo mluvil, ale zároveň působil vyrovnaně a docela nad věcí. Ruki věděl bezpečně, že to není pravda. Chtěl být sám, byl to jeho způsob, jak se se vším vyrovnat a za zavřenými dveřmi určitě často brečel. Nestál o rozhovory a svěřování a on ani J za ním nelezli. S Yusukem to bylo horší, nějak se na to nemohl dívat, ale Teru ho k sobě blíž nepustil, i když na něj jinak byl moc milý. Ruki mu navrhl, že by společně mohli chodit na terapii, ale Teru to s díky odmítl a tak se tam Ruki přihlásil sám. Už se přenesl přes nejhorší a dovedl si připustit, že polykat hrsti prášků a hledat záchod každých třicet minut není to nejlepší řešení v životě. J mu sehnal hodně dobrého lékaře, kterému se byl schopný otevřít a začít s ním svůj intimní problém řešit. Čím byl odpočinutější, tím víc se nudil a tím spíš chtěl začít s J zase trénovat. Střelba ho bavila a taky by rád byl vzdělanější. Fyzička nikdy nebude jeho koníček, ale zároveň hodně kouřil a tak prostě musel trochu něco dělat. Občas mohlo být nutné někde popoběhnout a nechce, aby skončil jenom kvůli tomu, že to nedokáže. Čím silnější se sám cítil, tím lépe se dařilo jeho psychice. Potřeboval mít pocit určitě samostatnosti stejně jako potřeboval mít pocit, že je J s ním a stará se o něj. Bylo to komplikované a byla to trochu ženská vlastnost, ale už byl takový. Taky by se rád začal věnovat módě a dost často seděl se skicákem a tužkou a převracel v hlavě Yusukeho skryté R v jejich společné značce. Měli by se o tom pobavit a začít. Teď, když měli prázdniny, na to byl ideální čas. Ruki se ohlédne za sebe a potúruje motor svojí terénní čtyřkolky. Brazilské pralesy byly plné blátivých nerovných cest, po kterých se dalo jezdit jako o závod, když jste je už znali. Nejdřív si všechno prošli, aby to bylo bezpečné, ale teď už jezdili jako šílenci. Nechápe jak, ale nějak se mu podařilo J ujet a teď na něj jen tak na oko čeká u malé říčky. Od bláta je doslova od hlavy k patě, měl by si přeleštit helmu. Bylo tady hrozné horko a ještě větší vlhko, daleko větší, než v Japonsku. Ruki to nesnášel, nesnášel pocit, že je zpocený. Budou muset pod ten dokonalý vodopád, jinak to nevidí…

J, Yusuke

Pro Yusukeho bylo posledních pár týdnů hrozně zvláštních. Ten klid, který kolem panoval, ho zvláštně znervózňoval. J se taky uklidnil možná proto, že se od nich držel malinko dál. Bylo to vlastně úmyslně, aby se ujistil, že jeho pocity není špatný. Šlo o J a jeho změnu chování, které si všiml. Ne, takto společně žít rozhodně nemohli, brzo by se vážně minimálně porvali. Ne, nechtěl se Rukiho vzdát, ale postupem času si začal uvědomovat, že mu chce být blízko hlavně proto, aby mu byl oporou. Měl k Rukimu blízko, to se nikdy nemění, ale…Bude to on, který se uklidí stranou, aby mohl být s J šťastný a spokojený. Co Yusukemu dělalo největší vrásky, byl Teru. Opravdu se snažil, aby ho k sobě pustil, ale nedařilo se mu to. Cítil, že se tomu brání a že není rozhodně v pořádku tak, jak se tváří, ale nemohl nic. Přesto ve své snaze nepolevil a nejspíš se to ani v nejbližších dnech nestane. Každý večer koukal do stropu a přemýšlel, co by mohl udělat jinak, aby se něco alespoň trochu změnilo.

J si nakonec dovolenou náramně užíval. Teru ho přestal štvát. Prostě ho přijal k nim a smířil se s tím, že už s nimi nejspíš zůstane. Mělo to jednu velkou výhodu, Yusuke měl plné ruce práce někde jinde a on sám mohl trávit čas s Rukim. Co víc si přát? Nakonec Teru koupí třeba auto s mašličkou jako poděkování. Samozřejmě celou dobu rezolutně odmítal názor, že jeho dobrá nálada pramení právě z toho. Když k tomu přidal ještě Rukiho trénink, který si náramně užíval s ním a taky jeho nové odhodlání a návštěvu doktora...Už nic víc od života nepotřeboval. Dokonce i na chvíli upustil od práce a zas tolik nespěchal, aby se vrátil ke svému povolání. Užíval si surfování, kterému se věnoval s Yusukem, když Ru tvořil a taky jezdili po okolí na jejich vlastních motorkách a čtyřkolkách. J se tvářil, že nevidí Yusukeho snahy vytáhnou Teru pořádně ven. Občas se to povedlo, ale nikdy ne na dlouho. Teď má ale mnohem lepší program na práci. Ru souhlasil s tímto výletem a trochu adrenalinu. Vážně se na to těší. Nečekal by, že by mu Ru na podobnou věc kývl, ale čím víc společně trénovali, tím méně se podobným věcem vyhýbal. Nakonec si s ním dá i ten seskok padákem. To si nechá samozřejmě na výročí nebo na podobnu příležitost. Žene čtyřkolku pralesem a Rukiho zatím nevidí. Trochu krčí obočí, protože o něj má obavy. Toho pocit se nejspíš nikdy nezbaví. Přidá, aby ho dohnal, ale to se stane až na místě, kde na něj čeká. Skoro nevěřícně na něj hledí, když slézá ze stroje a odkládá helmu.

"Začínám mít pocit, že tě trénuju až příliš dobře. Nikdo ti neříkal, že manželky své muže nemají předjíždět?" Dojde na menší rýpnutí, bez kterého by to prostě nešlo. Na jeho výrazu je znát, jak moc se mu jeho pomalu získaná sebedůvěra líbí. Měl pocit, že Ruki už víc sexy být nemůže, ale ono to jde. Každým dnem ho o tom přesvědčuje. Vykročí Rukiho směrem a v očích má jasně vepsané to, co by nejvíc ze všeho chtěl udělat. Ta vody k tomu přímo vybízí. 

"Jak dlouho na sobě vydržíš na sobě to bláto mít?" Narazí na to, jak vypadá. Během ne příliš rychlé cesty k němu si přetáhne triko přes hlavu. Zastaví se až těsně před Rukim a triko odhodí kamsi do strany, kupodivu zůstane viset na řídítkách jeho čtyřkolky. 

"Nebyl jsem s tebou od večera, vlastně mě začínáš zanedbávat." Pozvedne pravý koutek. Přiblíží se tváří k jeho rtům a prsty si pohrává s lemem jeho svršku nad zapínáním kalhot. 

"Já vlastně málem zapomněl, že nemáš rád rychlovky." Ne, tohle mu jen tak nezapomene a znovu to vytáhne. Samozřejmě ví, jak to myslel, Ru mu to názorně ukázal a byla to úžasná noc, ale nebyl by to on, kdyby to nechal jen tak ležet. 

"Takže pěkně pomalu." Promne si rty o sebe a zastaví se na milimetr od jeho rtů. Dlaněmi vklouzne pod svršek a milimetr po milimetru ho hrne nahoru. Nepřestává mu koutka do očí, ale jeho rtů se nedotkne. Rozhodl se prostě, že to vydrží a doufá, že ho nezradí jeho v tomto ohledu mizerná vůle.

Ruki

Trvá to jen chvíli, než Ruki uslyší motor Jova stroje a brzy ho má skoro u sebe. Jakmile si sundá helmu, zatřepe polodlouhými vlasy, aby se trochu uvolnily a zajede si dlaní do ofiny. Musí u toho vypadat jako reklama na šampón, ale dělá to schválně. Doufá, že pro J neztratil nic ze svého kouzla a že to tak bude ještě dlouho. Musí se rozesmát, když ho J napomene. 

"Někdy si říkám, že mě necháváš vyhrávat schválně, ale pak si vzpomenu, jaký si egoista a vím, že bys to neudělal. Jsem na sebe hrdý." Pronese spokojeně. Nadechne se a podívá se na sebe, jako by si až teď všiml, že na sobě má nějaké bláto. Obvykle to musí vydržet do doby, než se dostane do sprchy, protože tohle máte zalezlé doslova v každém póru a vrásce, ale teď mu na tváři vyskočí úsměv. Maličko couvne, když k němu J kráčí a svléká se. Zastaví se malý kousek od vody a poslechne si to obvinění se zanedbáváním. Když si J rýpne do těch rychlovek, udělá na něj trochu obličej. 

"Jestli se přes to nemůžeš přenést, je to vlastně jenom tvůj problém, protože nic nebude." Pokrčí rameny, jako by mu to snad bylo jedno, ale J se tentokrát nenechá nijak rozhodit nebo vytočit. Prostě se k němu skloní a navrhne mu mnohem pomalejší verzi. V tu chvíli Ruki ucítí, jak se mu v žaludku zatřepotají motýlci, tiše vydechne do jeho rtů a maličko se mu zatočí hlava. Pořád to má hroznou sílu. 

"Jen ať to nikdy neskončí." Řekne velmi tiše a nechá si pomaličku svlékat tričko. Oči má k těm jeho doslova přikované a kupodivu to oba dva vydrží, dokud není do půl těla nahý. Bláto a špínu má i pod oblečením, tak je to pokaždé. Bude osvěžující skočit do vody, ale už bude mnohem méně příjemné zase si to všechno oblékat zpátky. 

"Měli bychom si v batohu vozit náhradní oblečení." Řekne mu, protože od teď se tohle stane na každé jejich společné projížďce. On chce, aby se to stalo. Sám klesne prsty k Jově pásku a začne ho rozepínat. Dává si stejně na čas a občas bříšky prstů pohladí jeho svaly. Rád se jich dotýká a stejně rád tají dech nad tím momentem, než mu sundá kalhoty. Jakmile se to stane a pošle je dolů ke kotníkům, nechá pohled připoutaný k vábivým obrysům jeho vzrušeného klína v prádle a sám ještě o krok couvne, aby se mohl posadit na velký kámen a zout se. Vezme to i s ponožkami a díky tomu na něm zůstanou už jenom kalhoty. J dělá něco podobného a pak si k němu přidřepne. V ten okamžik už to Ruki nevydrží, vezme ho dlaněmi za boky a přitáhne blíž k sobě, aby ho mohl políbit. 

"Nesnáším, když to moc dlouho trvá." Dá mu další ultimátum, ve kterém by se nevyznal vůbec nikdo, ale podle toho, jak J funí už teď, by stejně dýl nevydržel. Ruki vjede oběma dlaněmi do jeho vlasů a chvíli to trvá, než se vášnivého polibku nabaží. Nechce skákat do vody s kalhotami na nohou, protože mokré by je dolů neserval snad nikdy a bylo by po romantice. Prostě si je začne sám svlékat, zatímco se na J natěšeně usmívá. Je si jistý, že se mu ten pohled bude líbit a brzy je svědkem toho samého. Potom vstane, vezme ho za ruku a vede za sebou k okraji jezírka. Žádné skákání šipek a po hlavě. Je to studené a Ruki by měl okamžitý infarkt. Chce do vody pomalu couvat, objímat ho a cítit jeho klín, jak se otírá o jeho vlastní. Po chvíli se vytáhne na špičky, aby ho mohl oběma rukama obejmout kolem krku a znovu přitiskne svoje rty na jeho. Vodopád je ohlušující, voda příjemně chladí a Ruki ji má už do půli stehen. 

"Až se mě dotkne kousek výš, bude po legraci. Nevím, co s tím potom uděláš." Narazí na reakci pánského těla na cokoliv studeného a zatváří se jako andílek.

J

J se na chvíli zarazí, protože ta Rukiho poznámka o tom, že ho nenechává vyhrát a je lepší a lepší v něm rozproudí rozporuplné pocity. Z jedné strany je rád, z druhé jeho ego vážně trochu trpí. Ale dobře, pro tentokrát to přežije, hlavně když vidí, jak je se sebou spokojený. Po tom všem, čím si prošel je to ta nejlepší odměna. Když si to přerovná tímto způsobem v hlavě, už mu to nevadí. 

"O nic jsme se nevsadili, chybí mi motivace." Rýpne si do něj, aby nebyl úplně mimo svou vlastní povahu a Rukiho trochu popíchl. Nenechá se už rozhodit a je mu jasné, že tento moment u vodopádu si nenechá ujít ani jeden. Konečně mají zase chvilku klidu a nikoho za zadkem. Už si na ty dva zvykl, ale pořád je to jiné, než když byli s Rukim na lodi a v domě sami. Koutky se mu zvednou nahoru, když vidí, jak to s ním zamává a vnitřně se zase uklidní. Pořád na něj hrozně žárlil, bylo těžké snášet jen pohledy na něj, ale teď je všechno v pořádku a je vidět, jak ho těší, že na něj působí. 

"Neboj, neskončí." Ujistí ho, protože je pro něj nemyslitelné, aby to kdy bylo jinak. Uchechtne se, když dojde na náhradní oblečení. Ru má pravdu, bylo by to mnohem lepší.

"To zní jako, že se ti to líbí." Narazí na jeho typické drahoty. Ze začátku to bylo o hodně horší a vždycky mu trvalo, než ho přemluvil k podobným věcem na místech, kde se klidně mohl někdo objevit. Tady to bylo málo pravděpodobné, ale pořád…Ne, připomínat mu to radši úplně nebude. 

"Příště ho vezmu s sebou." Slíbí mu mezi jednotlivými polibky. Přijde o část oblečení a v okamžiku, kdy je Ru u něj a ještě dole…Blýskne se mu v očích, protože je asi vteřinu od toho, aby mu zajel dlaní do vlasů a udělal něco, po čem by na něj prskal ještě tak měsíc. Naštěstí je Ru rychlejší, další kousky si svlékne sám a brzo se mu dostane dalších polibků. Nejradši by mu s tím pomohl, jenže to se stát nemá a může si užít představení jen pro své oči. Klouže jimi pomalu po Rukiho těle a každém novém milimetru, který odhalí. 

"Tohle jen tak nezapomenu." Upozorní ho, aby se připravil na to, že to rozhodně nebylo naposledy, kdy to po něm bude chtít. Jen si předtím budou muset dát asi tři, kola a Ru se bude muset znovu obléct a teprve začít svlékat. To je reálná šance, že ho nechá, aby se sám svlékal úplně celý. Následuje ho do vody a je mu jasné, že v první chvíli to nebude nic, co by na erekci vyhledával, ale nepochybuje o tom, že zrovna jim dvěma to moc vadit nebude. Hned jak má možnost, tak vezme Rukiho kolem pasu a tiskne k sobě. Vede ho pomalu ale bezpečně do větší hloubky a u toho si vychutnává jeho rty. Brzy už dlaně přesune na zadek a díky tomu, ho může víc tisknout k sobě. Nakloní hlavu na stranu, když dojde na vyhrožování, u něj to rozhodně vyhrožování je.

"Máš strach, že to nepůjde? Toho se nebojím." Pozvedne pravý koutek, a aby mu to dokázal, přesune jednu dlaň do Rukiho klína, který sevře mezi svými prsty. Není to příliš silný stisk, aby to nebylo nepříjemné. Začne se pomalu pohybovat a v ten samý okamžik ho tlačí ještě dál, aby se jejich těla ponořila do vody, co nejvíce. Pak už bude všechno snadnější, voda mu dost pomůže. Jovo tělo se snaží protestovat, ale stačí se podívat do Rukiho tváře a nemá problém vůbec s ničím, i kdyby ta vody byla napůl led. Jakmile jsou oba dva dost pod vodou, pustí jeho klín, vezme ho za zadek a během vteřiny ho má u sebe v náruči s nohama kolem svých boků. Skrze rty mu unikne delší zasténáním, protože mít ho takto je pro něj víc než příjemné. 

"Ještě budeš mít problém?" Zeptá se ho a udělá ještě několik kroků a vyjde společně s ním pod vodopád. Projdou skrz, a i když jim to voda trochu zkazila, tím, co budou mít kolem sebe, to snad vynahradí. Romantika? J? Ono to občas vážně funguje.

Ruki

Prý chybí mi motivace. Ruki se musí na jeho slova jenom ušklíbnout a nijak je nekomentuje, protože pro J je motivace jenom to, že není nejlepší, to přece oba vědí. Pro příště udělá psí kusy, aby Rukimu jeho prvenství zase sebral, ale Ruki je rád, že už to není tak snadné jako dřív. Upřímně se usměje, když ho J ukonejší a přikývne i na slib, že s sebou budou tahat čtyři lodní kufry, jen aby měli později co na sebe. Už se těší, až mu to řekne a J se bude bránit, že jedno tričko a čtyři kufry jsou rozdíl. Ani mu nemusí vidět do hlavy, aby si domyslel, co se mu v ní prohání, když se dívá na to, jak se Ruki svléká. Jeho oči jsou víc, než hladové a už ho přece jenom dobře zná, ale to bylo dobře. Pro Rukiho bylo důležité, aby pro něj byl pořád stejně žádostivý jako na začátku. Nechce, aby to kdy opadlo. A tak ho cíleně provokuje, sleduje, jak se v něm vaří krev a ubezpečuje tak sám sebe, že je všechno v pořádku. Na to ujištění, že tohle nebylo naposledy se opravdu šťastně usměje, ale pak už jsou společně v objetí a on couvá do vody. Není tady na co šlápnout, v jezírku je jenom písek a drobné kamínky. Už dříve si jej prohlíželi a ujišťovali se, že v něm neplave nic nečekaného, že není špinavé a že si nezlámou nohy o napadané větve. Bylo to celé velmi bezpečné. I tak se Ruki napne pokaždé, když se jeho noha dotkne něčeho, co hned neidentifikuje. J ho pokaždé pevně sevře a dá mu najevo, že to nic není, ale Ruki má pocit, že by to tvrdil, i kdyby ho do zadku kousal aligátor, jenom aby nepřestali. Jistě, že se nebojí. Nebál by se, i kdyby Ruki přišel o svou pýchu. Stejně by nějak zařídil, že by byl vzrušený. V tomhle J sebevědomí rozhodně nechybělo. Nejspíš si myslel, že dostane i mrtvolu, co leží deset let v márnici. A měl pravdu. Na Rukiho to fungovalo zaručeně. Dlouze si vzdychne, když jeho dlaň náhle ucítí v klíně. Je vřelá a přenáší teplo i na jeho kůži. Je to velmi příjemné. Nebude chtít, aby ho pouštěl, i když to později asi bude nutné. Nechává se nasměrovat, kam J chce a zároveň už ho ovládají první přívaly slasti. Oči se mu neustále zavírají a zase je mírně pootevírá a stejně tak musí pootevřít i ústa, aby se mu dýchalo lépe. Za chvíli přijde přesně to, čeho se obával a J ho pustí, ale jenom proto, aby ho vyzvedl a přitiskl celého k sobě. Nasává jeho teplo jako upír, pevně ho objímá rukama i nohama a prsty si pohrává s prameny mokrých vlasů na jeho šíji, zatímco se jej snaží líbat. Na chvilku toho nechá, aby mu odpověděl a to neměl dělat, protože ve stejnou chvíli projdou vodopádem a on si natáhne do úst několik loků vody. Kromě toho, že vypadá jako zmoklá slepice, se taky příšerně rozkašle a chvíli to vypadá, že bude po romantice a J ho bude tak maximálně resuscitovat. Nakonec se mu podaří zase popadnout dech a vrhne po něm ten nejvyčítavější pohled na světě. 

"Tos mě nemohl varovat?" Má chuť střelit mu pohlavek, ale pak se pořádně rozhlédne okolo nich. Ústa mu jdou znovu od sebe, tentokrát prázdná a dokonce si zapomene upravit vlasy a to už je vážně co říct. 

"J..." Vydechne, jako by J osobně tohle místo stvořil. Voda hučí, až to trhá uši, ale zároveň nejsou za vodní stěnou vůbec vidět a pohled z téhle strany je velmi nezvyklý. Voda tu kouzlí hotové divy, rostou tu zajímavé rostliny a celkově maličko zapomene, že se má věnovat něčemu úplně jinému. 

"Tady se vezmeme. Všichni ostatní budou na druhé straně, vůbec nic neuslyší ani neuvidí, hahaha…." Projeví se jeho klasická škodolibá stránka a už je všechny vidí nastoupené na břehu, jak se snaží skrz vodní stěnu zahlédnout alespoň nevěstin kotník a ono nic. Tedy všechny… Yusukeho, Teru, Korona a Kapitána. Možná by mohl pozvat jeho oblíbeného řidiče, ale víc lidí asi nepřijde. Teprve potom mu dojde, co řekl o svatbě a ztuhne. Velmi opatrně se podívá na J. Možná si toho ani nevšiml…?

J

Ke spokojenosti mu opravdu stačí jen Rukiho šťastný úsměv. Ani ve snu by ho nenapadlo, že na něj s tím oblečením chystá boudu. Už by ho měl znát, ale v tuto chvíli má mozek spíš v kalhotách. Ostatně, když je Ru poblíž, je to vždycky stejné. Obracel by kvůli němu svět vzhůru nohama a vystřílel klidně všechny lidi na planetě, jen kdyby Ru mrkl. Ví, že to není nejlepší, při jeho práci rozhodně ne, ostatně to už se několikrát potvrdilo, ale stejně tomu nejde poručit. Vlastně ani nechce. Cítí se konečně na živu, když si je jistý, že něco cítí. S jinými lidmi byly jeho pocity lhostejné a spíš ho štvaly. Ru ho taky štve a zároveň…ho miluje. Už chvíli ví, že nikdo jiný pro něj v tomto ohledu neexistuje. Ani na vteřinu ho nepustí a rozhodně ho nenechá, aby si jakkoliv ublížil. Jistí ho od první chvíle, kdy mu došlo, že pro něj nikdy nebude jen vězeň nebo kšeft. Koutky mu vyběhnou nahoru, za což může Rukiho hlas, který se mu dostane k uším a tak ještě chvíli pokračuje, dokud ho nemá v náruči. Od té chvíle už může jít mnohem rychleji. Klidně si ublíží, je mu to jedno. Polibky nabírají na intenzitě, jen do chvíle, než ho Ru propustí a chce něco říct. Líp si to asi neplánovat nemohl. J není ten, kdo by si nechal ujít reakci, takže se upřímně rozesměje. Naštěstí už v bezpečí za vodopádem. Čeká prskání a přijde jen maličké. 

"A co bych z toho měl?" Odpoví mu v duchu jejich běžné konverzace. Proč by si měl odpírat takovou podívanou a taky smích? Víc prskání už ale nepřijde, protože si Ru všimne toho, co je za nimi. J si v hlavě udělí metál za to, jak skvěle to vymyslel. Samozřejmě by ho to třeba na lodi nenapadlo, ale když už jsou tady, je to jednodušší něco podobného udělat. Když vidí, jaký to má efekt, asi si vážně začne vařit mozek, aby takových chvil bylo víc.

"Líbí?" Nahodí sebevědomý úsměv, který jasně hlásá, že tohle rozhodně není dílo náhody a že tohle je přesně to, co plánoval na jejich rande. Po chvilce mu ale začíná docházet, že teď se pokračovat nebude a Rukimu létá hlavou něco úplně jiného. Výraz se ho ptá, jestli to myslí vážně, ale ten se vzápětí změní, když dojde na svatbu. Přebírá si v hlavě, co právě řekl ale běžné pocity ze svatby, jako nervový kolaps, útěk a podobné se nakonají. Místo toho se znovu rozesměje. 

"Prozradíš mi jednu věc?" Začne jako první, když si tu představu dostatečně užije. 

"Jak je možné, že z věci, ze kterých bych se dřív osypal, uděláš ten nejlepší nápad pod sluncem?" Ne, ta představa mu vůbec nevadí. Jenže si vzpomene i na Yusukeho. Znamená to, že by se ho vzdal, aby se mohli vzít? J už si začíná uvědomovat, že je schopný snad všeho, jen aby mohli být spolu. Bral by ho jak rodinného přítele, klidně by je nechal, aby si společně sem tam užili, ale Rukiho chce jednoznačně pro sebe. Ne, není stavěný na život ve třech. Teď je tu Teru…Proč by to vlastně nešlo, ať si Yusuke nechá tu holčičku, když se mu tolik líbí. Podívá se Rukimu do očí. 

"Myslím, že se musíme vzít hned teď, než si to rozmyslíš." Odpoví mu úplně jinak, než by Ru nejspíš čekal. Stiskne dlaněmi víc jeho zadek. 

"Promiň, ale tam musím ruce, když se tě ptám zrovna na tohle." Klečet tady nemůže a stejně mu ta představa přijde podivná. Některé věci prostě chápe jinak. 

"Ru-koi." Prohodí, když se zlehka otře o jeho rty. 

"Nechme Yusukeho a Teru, ať si udělají vlastní život." Šeptá mu už celkem naléhavě, aniž by to chtěl vůbec říkat. 

"Yu s tebou zůstane, to se nezmění, jen tě potřebuju pro sebe, Ru-chan. On to přežije." Je asi vážně sobecký, ale stejně mu přijde, že by se všem ulevilo. 

"Můžete spolu pracovat, můžete spolu klidně občas spát." Pokračuje dál a je jasné, že to myslí smrtelně vážně. 

"Ale já si tě chci vzít a být s tebou tak jak to být má." Nikdy podobné hodnoty nevyznával, ale najedou, je prostě potřebuje.