Die x Zyean - Hej! Já jsem se nedokoukal! - část 2.

(Zyeanova ložnice)

Zyean

Zye čekal, že se mu Die vysměje, když mu to řekne na plnou pusu, ale to se k jeho překvapení nestane. Podle toho, co ho stihl poznat, to byla naprosto skvělá příležitost, aby to udělal. Pořád si ale myslí, že na to dojde, až k tomu bude příležitost, ideálně před celou jeho rodinou a on se v tu chvíli propadne do země. Až vystřízlivý začne se toho opravdu bát a možná se Rickovi přizná, aby na to byl připravený. Nechtěl zklamat své táty a už vůbec ne své dvojče. Kdyby se to stalo, asi by to sám se sebou nevydržel. To si měl rozmyslet dřív, než se rozhodl mu v opilosti cokoliv vykládat. Kdyby teď začal lhát a mlžit, Die by to na něm poznal. Měl s tím problémy i v normálním stavu. Na jeho otázku jen přikývne. To asi nemá smysl zastírat. To, že není tak úplně na holky už asi kde kdo tušil a Die byl prostě krásný chlap, o tom nemůže být pochyb. Když to přizná, asi to nezhorší. Po jeho prohlášení se jen ušklíbne a odvrátí na moment hlavu stranou. To si mohl myslet, že to tak nějak dopadne a ano, připadá si jako pitomec. On by se s ním samozřejmě nikdy nechtěl rovnat. V prvním okamžiku to vážně udělat nechtěl. Tedy chtěl, ale taky měl určité zábrany. Jenže ty padly s hladinou alkoholu a on už ho vážně líbá a nechce s tím zase tak rychle přestávat. Do jeho hlavy už se žádné obavy nevejdou. Die brzo převezme iniciativu a Zye se v nich začne dokonale ztrácet. Není to první polibek, ale rozhodně je to to nejlepší, co kdy zažil. Jeho hlava už začíná vymýšlet, jaký by mohl být ten zbytek. Asi by se mu uvažovalo mnohem lépe, kdyby měl Die na sobě víc oblečení. Takto je prostě až příliš blízko. Přetočí se k němu ještě trochu. Dlaněmi najde látku na jeho prsou a víc ji sevře. Snaží se mu konkurovat svými rty, ale není to ono. Jeho polibky by bývaly mnohem hravější a asi i trochu uspěchanější. Co naplat, nechá se jím úplně ovládat a je za to vlastně i rád. Dieho vzrušené vydechnutí je asi tou poslední kapkou, díky které si to už rozhodně nerozmyslí. Tak se to stane, ráno bude zase všechno při starém a on bude mít pocit, že nic nepromarnil. Jen díky velkému sebezapření se od něj udýchaně odtáhne a podívá se mu do očí. Jeho tváře už hoří a ví, že to studem není. 

"Je mi jasné, že se to jednou obrátí proti mně." Dostane ze sebe skrze hlubší výdechy. Teď je ideální čas se na to vykašlat, jít k sobě a předstírat, že se to nikdy nestalo. Stačí si jen vzpomenout na jeho polibky a ví, že to prostě neudělá. Nic dalšího neřekne, jen ho vezme za zápěstí, sáhne po svém telefonu, který se pořád válí na zemi a prudce vstane. Vzápětí toho zalituje, protože se mu zatočí hlava. Naštěstí to ustojí, zasměje se sám sobě a trochu nejistě s Diem vykročí vstříc svému domečku opodál. Sáhne po madlu, které na sobě nese skener otisků prstů a trhne jím do stany, aby odhalil první a taky největší pokoj. Hned je znát, kým je a co dělá. Je to dost propracované a očividně hodně drahé doupě, které si dal dohromady on sám. Dost z toho má své vlastí podsvícení, ale nevypadá to tu jako na diskotéce, celkově to zapadne do celého konceptu. Ve středu místnosti je celé počítačové centrum s několika obrazovkami, které se probudí k životu hned po otevření. Na plochách svítí ocenění ze světových online turnajů, které si vždycky dá ve volné chvilce jen tak pro zábavu. V rohu je velká prosklená lednice s jeho vlastními zásobami, je plná energetických nápojů a taky piva. Kuchyň je dál za další zástěnou, Zye však Die vede jiným směrem. Odsune posuvné dveře a za nimi je postel téměř na zemi přes polovinu pokoje. Na nočním stolku leží několik telefonů, opodál další část sbírky sluchátek a taky jeden malý gameboy. Ohlédne se přes rameno a prostě se jen uculí. 

"Mohlo to být horší." Pokrčí trochu rameny a je znát, že si úplně není jistý, jestli to měl vidět. Ne, o moc horší už to vážně být nemůže. 

"Máš poslední možnost odtud zdrhnout." Nabídne mu rovnou, kdyby si to Die chtěl rozmyslet. Měl by tu samou možnost dát sobě, ale pořád to není to, co by chtěl. 

"Mohl bych couvnout já a zkusit ti navrhnout ty hry, ale to by nebyl nejlepší nápad." Dodá ještě, než k němu přistoupí blíž

"Je mi jasné, že si to ránu pěkně vyžeru, protože vím, jaká jsi potvora a že dostojíš tomu, co se o tobě říká, ale využiju toho, že jsem opilý a mám se na co vymluvit." Zazubí se na něj a pak už udělá jedinou možnou věc, aby přestal mluvit a políbí ho znovu. Je mu jasné, že tempo, které nasadil, mu Die brzo vymluví, ale alespoň na chvíli má pocit, že je to podle něj.

Die 

Zye se na svém místě pokouší ještě víc otočit čelem k němu a brzy ucítí stisk jeho dlaní na lemech yukaty. Je nečekaně silný. Líbají se ještě chvíli, než mu Zye svoje rty sebere, Die se zamračí a vrhne po něm nespokojený pohled, který jasně znamená, že na podobné chování tedy není zvyklý a zvykat si ani nebude. Chtěl to udělat právě tady, stejně by tudy nikdo neprošel, tím si byl jistý. Málem by Zyeanovi něco trochu protivného odpověděl, ale Zye se rozhodne vstát a chce, aby šel s ním. Bude se dít něco nečekaného? Dobře tedy, pro jednou přistoupí na jeho hru, zvedne se na nohy a následuje ho. Míří k menšímu, nikoliv však malému domku dál v zahradě. Die už ví od Mirai, že každé z dvojčat má svůj dům a jakmile si Zye otevře pomocí otisků, je jasné, že ho bere k sobě. Tohle je věc, kterou by Die nikdy neudělal. Samozřejmě, celý areál je maximálně hlídaný, tohle je dům hackera, který bude mít pod kamerou i myší díry ve zdech a pokud by se něco ztratilo nebo poškodilo, viník je nasnadě a stejně by tady Die mohl okoukat dost na to, aby to Zyeanovi mohlo nějak uškodit nebo by mohl něco sabotovat, prostě mohl. Stačí nalít pivo do těch mašinek. Nic podobného v plánu nemá, jenom se tomu prostě diví, když ho rodina ještě nepřijala. Tohle dráče je ale buď moc hloupé, což se moc neshoduje s jeho talentem, nebo přemýšlí úplně jinak. Pokud teď vůbec přemýšlí… Nemá moc času prohlížet si to všechno, je toho hodně a i když je Die trénovaný na mnoho věcí, tohle není úplně jeho parketa. Musel by to obejít, pořádně prohlédnout, něco si nafotit a dohledat a jeho kroky vedou jaksi někam úplně jinam. Dveře se otevřou a on hledí na zakázkovou postel, o které by si nemyslel, že ji najde zrovna tady. 

"Nevypadáš ani jako někdo, kdo často a pohodlně spí ani jako někdo, kdo miluje sexuální orgie." řekne mu svůj první dojem z podobné postele. Na co to tady pro kami má, když většinu času praští čelem o klávesnici? Tohle neví, ale je o tom přesvědčený. 

"Možná je to tak, že když sem přijdeš, jenom zakopneš o rantl postele a někam se skácíš a je tak veliká, abys náhodou nedopadl někam na podlahu." Rozvíjí dál svoje myšlenky, které jsou částečně pobavené a částečně musí rýpat, jinak by to nebyl on. Ještě by si Zye myslel, že je nemocný. Stočí oči do jeho tváře, když mu Zye nabídne možný odchod. Pozvedne obočí nad další nabídkou, tentokrát hraní her. 

"To nebyl, protože bych tě porazil." Řekne mu zcela poklidně. Neměl šanci, ale hry hrál vlastně rád a kdyby ho Zye trošku šetřil, možná by ani nehrozilo, že mu v rozčilení něco drahého rozbije. Nakloní hlavu trochu k rameni, když se Zye ještě přiblíží a u toho mu říká, jak se k němu Die ráno zachová. Ano, má to v plánu, ale Zye je najednou podivně roztomilý a jemu se nestávalo, aby si myslel něco podobného. Cosi upřímného mu kouká z očí a hrozí, že by ledovce mohly maličko tát, takže by možná přece jenom měl odejít. 

"Je to docela dobrá výmluva." Řekne mu, ale Zye už mu zase tolik opilý nepřijde, když takhle mluví. Vzápětí na to se znovu políbí, Dieho ruce automaticky vylétnou nahoru a sevřou Zyeanova nadloktí a maličko se k němu musí sklonit. Dlouhé vlasy polechtají Zyeanovy ruce a šimrání jazykem Die připomene, co to chtěl před chvílí udělat. Tlakem svého těla donutí Zyeana couvnout, až zakopne o ten rantl, přesně jak mu Die říkal a nechá ho odporoučet se do peřin, zatímco on nad ním zůstane pobaveně stát. 

"Já to věděl." Řekne mu, ale na nic nečeká, sáhne po pásku od yukaty a nechá ji rozestoupit. V jeho tváři se objeví lehký, sebevědomý úsměv, který se ho ptá, co na to říká?

Zyean

V první chvíli si vážně myslel, že mu Die vynadá, když ho toho nechal. Tvářil se tak a jeho to dohnalo k menšímu pousmání. Mohl by si egoisticky pomyslet, že tak moc chtěl pokračovat, ale takový nikdy nebyl. Není lehkomyslný ani v tomto stavu, když ho sem vzal. Všechno je pečlivě ukryté a nic kromě nějakých pitomostí a mang se tu neválí. Všechno ostatní má pečlivě ukryté v počítači, kam se Die podle něj nemá šanci dostat. Co se týká zabezpečení, byl vždycky hodně opatrný a neponechal nic náhodě. Závisel na tom život spousty lidí a to by si nikdy nevzal na triko. Když se zastaví v ložnici, podívá se na něj s pozvednutým obočím a vzápětí se rozesměje. 

"Vážně ne? Teď si nejsem jistý, jestli mě ta druhá věc nemá nakonec i mrzet." Je jasné, že vtipkovat bude za každé situace a přitom na něj upírá skoro nevinný, jiskrný pohled. Nakloní hlavu na stranu, jakmile dojde i na druhou možnost. To se vlastně stává hodně často, ale většinou spíš skončí v křesle kousek od počítače. 

"Na tom něco bude, když jsem schopný sem dojít teda." Poškrábá se ve vlasech a u toho se zazubí. Tady nemá smysl vůbec lhát, je to zbytečné. Ne vždycky to bylo kvůli práci, taky se občas sekl nad hrou a odpadl až za svítání, ale to mu radši taky říkat nebude, určitě by si ťukal na čelo. Pořád si před ním připadá trochu jako puberťák, i když se přes ten věk podle čísla přehoupl. Prohlédne si od hlavy až k patě, když mu Die řekl, že by prohrál. Ne, tomu vážně nevěří. 

"Opravdu? Rozhodně to chci vidět. Jestli mě porazíš, budu ti měsíc nosit pivo." Je ve stavu, kdy se s ním klidně vsadí. To je asi jediná věc, ve který si na stoprocentně věří. 

"Já mám jenom dobré výmluvy." Prohodí ještě, než se jejich rty spojí. Jde hlavně o výmluvy k sobě samému. Nemůžu tam jít, protože mám moc práce, ne proto, že mu hromada lidí nedělá zas až tak dobře. Za monitorem je to pro něj lepší, i když často komunikuje a vydává příkazy přes mikrofon. To samé funguje i se vztahy. Nemůžeš ho pozvat ven, protože pořád chodíš pozdě, to by špatně dopadlo. Těch výmluv by vymyslet ještě hromady. Trochu nakrčí obočí, když je nucený jeho rty opustil, udělá krok dozadu a na tu postel vážně zapomněl. Trochu vyjekne, ale když si uvědomí, že dopadl do měkkého, musí se pořádně rozesmát. 

"Nakonec jsi celkem hodný, taky jsem mohl skončit na zemi." Prohodí, když se vytáhne na předloktí a konečně si ho může pořádně prohlédnou. Oči klouzají po celé jeho postavě a zastaví se na delší dobu v klíně. Pak znovu pohlédne do jeho tváře. 

"Platí se tu vstupné?" Uculí se rozverně. 

"Víš, jako na výstavách, na klenoty." Složí mu kompliment, než nakloní hlavu na stranu. Připadá si jako štěňátko, které si obhlíží novou hračku a že tohle je vážně super kost. Možná mu to nakonec ještě dneska řekne, ale asi radši až potom, kdyby se urazil. 

"Tam ale platí pravidla, jen se dívat a nesahat." Trochu se mu zamotá hlava, když se prudčeji posadí, vezme ho za bok a přitiskne rty na jeho stehno, kterému věnuje několik polibků. 

"Já ta pravidla zase tolik nezvládám." Má sice plnou pusu práce s jeho kůží, ale stejně u toho zvládá kecat. Dlaněmi pohladí ze strany jeho stehna, sklouzne až zezadu kolen a na posteli se mírně posune dozadu, aby měl Die prostor. Pak teprve zabere, aby ho donutil kleknout k němu. Pořád je o hodně níž, ale stejně mu to nezabrání, aby zvedl hlavu a podíval se mu do tváře. 

"A co ještě víš?" Zeptá se ho se širokým úsměvem. Zatím ani nepočká na odpověď a hned se nakloní, aby ho mohl políbit tentokrát na hrudník a ne jednou. Prsty mezitím sevře lemy yukaty a přitahuje ho k sobě, i když by spíš radši, aby to bylo na sebe. Kupodivu ho vůbec neděsí vlastní myšlenky, jak kdyby celou dobu čekal na to, až to ze sebe pustí. 

"Ještě bych se mohl zeptat, jak sis užil program ve svém pokoji?" Zvládá mluvit i při dalších polibcích. Dlaně si najdou celkem odvážně cestu na jeho zadek. Tam se mu taky dost líbí.

Die 

Je mu jasné, jak moc si naběhl a že Zye je příliš velká konkurence, ale zároveň si nestanovili žádná pravidla turnaje. V první řadě ho hrozně opije, ještě víc, než dnes a pak mu ho nad tím joystickem nejspíš i vykouří. Zye se přestane soustředit a on vyhraje jedna dvě. 

"Budeš mi nosit úplně všechno." Řekne mu, protože pivo je málo. Udělá si z něj otroka a možná, když bude hodné Dráče, tak i sexuálního. To se konec konců ukáže dneska, za co to bude stát. 

"Ahá..." Podotkne na ty výmluvy. 

"A co kdyby ses na ně vykašlal a postavil se k těm věcem čelem jako pořádný chlap?" Rovnou se do něj strefí, aby se snad Zye nelekl, že jeho pravé já někam odešlo. To by mu přece nemohl udělat. 

"Tak vidíš. Všichni o mně říkají, že to není pravda a jak jsem zlý a při tom myslím jenom na to, abys spadl do měkkého." Řekne mu, ale pohledem už hltá jeho výraz, když si prohlíží Dieho nahé tělo. Vypadá to, že se mu to líbí. Kdyby ne, Die by uraženě odešel a zosnoval tu nejkrutější pomstu na zeměkouli nebo by se snad dobrovolně vrátil na Sibiř. Pohled do klína je hodně dlouhý a nakonec padne i otázka ohledně vstupného. V první chvíli Die nepochopí, jak to Zyean myslí a začne nebezpečně nafukovat tváře. Copak je nějaká placená coura? Jenže pak dojde na klenoty na výstavě a to zní o hodně lépe. Je to snad i vidět, jak mu tváře zase splasknou a dokonce se na něj celkem upřímně usměje. Jenom trochu, ale je to tam. 

"Hmm, ano. Tato pravidla obvykle platí a jsou přísně hájena, ale myslel jsem si, že jsi taky trochu zlodějíček. Jestli to svedeš i jinak, než od počítače, mohl by ses pokusit mě ukrást. Sice tě u toho chytnou, protože jsi nešika, ale pro těch pár minutek se mnou, to jeden snese i pár let žaláře, ne?" Dožaduje se vyznání, která by mohla vyznít jako metafora a být mnohem vážnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Překvapeně povytáhne obočí, když se Zye z ničeho nic tak rychle posadí a rovnou přitiskne rty k pokožce jeho nohy. Sluší mu to tam dole a je jen malý kousek od jeho vzrušeného klína, ale dokonce i Die to stehno teď zajímá mnohem víc. Nesnáší, když se něco moc uspěchá. Cítí, jak mu Zyeanovy dlaně kloužou po nohou a jakmile se Zye posune, je mu jasné, že ho chce u sebe. Povolí tedy v kolenou a opatrně klekne na matraci. Není to klasická postel, takže se tu nic nijak zvlášť nehoupe. Pomalu se přesune k němu. Zye mu položí otázku, ale těžko říct, jak moc je jenom řečnická nebo jestli očekává skutečnou odpověď. Nechává si olíbávat hruď a konečně si přilehne k jeho boku. „Hodně věcí, ale to nejsou pohádky pro všetečné děti.“ Pošeptá mu. Kromě toho si sám určitě umí zjistit úplně všechno. A pak mu Zye připomene tu malou show v jeho pokoji. Die stiskne rty do tenké čárky a podívá se kamsi nad jeho hlavu. 

"Ty máš ještě tu drzost mi to připomínat? Vůbec se nebojíš, teď, když mě máš v posteli? Třeba se nedožiješ rána..." Broukne, ale jestli Zye má umřít, tak jedině na uhnání a příliš vysoký počet orgasmů. Die nic horšího neplánuje. 

"Co všechno mě sleduje tady, aby se ti nemohlo nic stát? Nebo rád riskuješ a máš rád adrenalin z pocitu, že se něco stát skutečně může?" Místo odpovědi se mu dostane pevného stisku na zadku, až Die poskočí koutky. Pán jde rovnou k věci. Očividně si nemůže pomoct nesáhnout si na to, co ho nejvíc láká. Ale Die se přece rozhodl, že právě od toho tady dneska bude a tak ho nechává a užívá si pocit, jak moc je pro něj žádoucí. Pohodí svými dlouhými vlasy. Zatím nemusí dělat vůbec nic, jenom se nechává olíbávat a Zye vypadá spokojeně. To jednoho nemůže nebavit. 

"Mám taky někam sahat nebo máš rád rigidní klenoty?" Uhm… jistě, že to musí být rigidní. Velmi… velmi… Málem by vyprskl smíchy.

Zyean

Upřímně se rozesměje, když mu Die řekne, že on prohraje. To je snad první věc v životě, u které si je téměř jistý, že se u něj stát nemůže. Pak na něj ale přivře oči, protože tuší podraz. 

"Čeho všeho jsi schopný jen proto, abys vyhrál?" Bude asi lepší se dopředu ujistit, protože kdyby jeho tátové nebo Ricko viděli, že mu dělá otroka, tak by ho asi vydědili a poslali pryč ze země a to rozhodně nechce. Ušklíbne se, když mu začne kázat, co by jak měl dělat. 

"No jo.." Odvrátí od něj na chvíli pohled. Každý má svá slabá místa a tohle je to jeho. Die na něj přišel příliš rychle, vlastně mu to řekl a to neměl. Teď je jasné že toho zneužije, kdykoliv bude moct. +Měl by sis dát pár facek.+ Uloží si v duchu trest, ale pořád to není dost, aby teď couvl. Už je příliš pohlcený, příliš vzrušený a Die je příliš blízko, než aby toho chtěl nechávat. Zarazí se trochu, když mu připomene, že díky němu padl do měkkého. Analyzuje to v hlavě a v první vteřině by mu nejspíš dal za pravdu, ale pak mu zajiskří v očích. 

"Není to proto, že bys byl hodný, ale proto, že kdyby se mi něco stalo, začalo by se to řešit a ty bys neměl klidnou noc." Určitě se neplete, pochybuje, že by to bylo pro jeho vlastní bezpečí a zdraví. Die se očividně jeho kompliment líbil, i když první vypadalo, že ho sežere za živa. Naštěstí se to nestane a Zye si může připsat bod k dobru. Zatím jich moc nemá. Koutky mu lezou nahoru, protože zlodějíček on je a kdyby na to přišlo, dostal by se snad všude, protože obratný by byl dost. 

"Já ti nevím. Stojí, nestojí, nenechám se chytit. No teď spíš stojí no." Poznamená na něco úplně jiného. 

"A kdyby mě zavřeli, umím zařídit, že nebudou vědět, koho chytili." Odpoví mu úplně po svém, aby se nemusel tak moc přiznávat, jak s ním cvičí. Je mu jasné, že by to Die slyšel rád, ale už toho řekl přece jen hodně. Je to těžké odtrhnout se od jeho kůže, když je tak blízko. Zvládne u toho mluvit, ale slova mu jdou na jazyk s každou vteřinou obtížněji. V hlavě začíná mít pěkně vymeteno. Málem přeslechne slova Die o pohádkách. 

"Nemám rád pohádky, nikdy jsem neměl." Odpoví mu zase po svém, ale neurazí se. Jen málokterá slova by to svedla, nikdy nebyl takový. Na chvíli se odtáhne a zmateně se na něj podívá, než se upřímně rozesměje. Dlaně na jeho zadku klidně nechá a pokračuje dál ve zkoumání každého milimetru a hledání jakéhokoliv kazu, který Die prostě nemá. Je to trochu mrzuté, připadá si proti němu trochu jako ošklivé káčátko. 

"Moc nebojím, to je pravda. Bylo to jen z dobrého úmyslu, aby sis to u nás užil." Očka mu svítí a vážně se snaží nesmát. 

"Nechali tě tam zavřeného, tak jsem zkoušel vybrat nějaký kanál pro tebe." Zlehka pokrčí rameny, než se trochu povytáhne, aby měl jeho rty nadosah. 

"Kdybys mi chtěl ublížit, mohl jsi to udělat rovnou, u toho stromu. Byl jsem opilejší a byla tam tma. Proč bys to dělal tady, kde hrozí, že jsou tu kamery a všechno se nahrává?" Pozvedne obočí a zase mu úplně neodpoví. 

"Ne, mám rád trochu akčnější věci. Mám moc energie, potřebuju ji někdy vybít. Tak uvidím, jestli ti to bude stát za to, něco dělat." Natáhne se pro jeho rty a předvede mu své hravé polibky, u kterých stihne prozkoumat jeho rty i ústa a teď se úplně krotit ani strhávat na Dieho notu nenechá. Dlaň mezitím putuje po jeho těle, až dojde ke klínu, který pevně, ne však bolestně sevře. Druhá zatím zůstává na pozadí, které vzrušeně stiskne. Dopřeje mu několik pohybů na jeho chloubě, než ji znovu stiskne a pár minut se opravdu nepohne. Chce ho trochu vyprovokovat, aby ukázal, co umí on sám. 

"Když budeš jenom ležet, nakonec se to taky stane, ale ty nechceš, abych si myslel, že jsi nudný ne?" Pozvedne obočí, když se na chvíli odtrhne od jeho rtů a přesune na kůži na krku. 

"Nebo by mě mohlo napadnout, že třeba nevíš co se mnou. Těžko říct, tolik zkušeností nemám. Jsem jen obyčejný, ještě celkem mladý kluk. S tvými zkušenostmi se jen těžko můžu srovnávat." Zase s emu daří dát dohromady víc, než větu a jakmile skončí, zase se ruka v Dieho klíně pohne.