Die x Zyean - Hej! Já jsem se nedokoukal! - část 3.

(Zyeanova ložnice)

Die 

"Nečekáš, že ti na to odpovím, že ne?" Trochu zavlní obočím a pousměje se, ale v jeho očích si lze jasně přečíst, že toho bude dost. Muži jako on prohru prostě nesnesli, ale byl by blázen, kdyby na to Zyeana otevřeně připravoval. 

"Ty jsi hrozně naivní." +Líbí se mi to.+ Doplní si v duchu a hned by se kousl do jazyka, i když to nevyslovil nahlas. Cože? Od kdy? Nesnášel to, bylo to dětinské a prostoduché a on už si nikdy nic podobného nepomyslí! Když mu pak Zye řekne, že má snad strach z toho, aby se mu v jeho přítomnosti něco nestalo, udělá výraz Cože, tak to ani náhodou a rozesměje se. 

"Jako že by si mě tvůj táta pozval na kobereček kvůli tomu, že jsi mě svedl, odtáhl do svého kutlochu a pak si uprostřed sexu vymkl kotník a byla to moje vina? Docela by mě to celé zajímalo. Zkusíme to?" Na okamžik přesune obě dlaně za jeho nožkou, jako by se mu ji vážně chystal zlomit, ale je to jen hra. 

"No vidíš, tak se na ně nevyptávej." Řekne mu na ty pohádky a tím ukončí diskuzi o sobě samém. Nerad o tom mluví a nikomu do toho nic není. Neberou se, tak jaképak vyprávění. 

"A nahrává?" Vybere si z jeho slov to nejzajímavější. 

"Já už vím, proč jsme šli právě sem. Nechceš na mě zapomenout a budeš si to potom pouštět stále dokola. To mi nevadí." Pokrčí nad tím rameny a dá si za úkol, aby se obzvlášť snažil. Přece nedopustí, aby na něčem věčném udělal chybu nebo to mělo nějaký kaz? Pak už si ale nic dalšího říct nestihnou, protože Zye se rozhodne prolomit Dieho nic nedělání a rovnou se na něj vrhne jako štěně na novou pískací hračku. Kdyby měl ocásek, snad by s ním nadšeně a divoce vrtěl. Tak je to Drak, Opice nebo Pes? Vychází mu svými rty vstříc, ale je znát, že tohle není jeho styl a že ho skoro nestíhá. Přesto se mu koutky na chvíli zvednou nahoru, jak ho Zye ovlivní svou hravou stránkou. Die je lev a každý lev býval malou stejně hravou kočkou, stačí si na to jenom vzpomenout a zase to probudit. Zeyanova ruka pomalu klouže po jeho těle, způsobuje mu husí kůži a jemné chvění podél páteře a nakonec skončí přímo v klíně. Odvážné doteky mu vyhovují, ale jakmile Zye přestane a jenom ho tiskne, musí si nesouhlasně zamručet do jeho rtů. Svým způsobem je příjemné i tohle, ale je moc brzy na to, aby mu dovolil takové provokace. Sám sklouzne prsty po jeho paži a jakmile nahmatá jeho dlaň, přinutí ji zase povolit a trochu se pohnout. To malé štěně je opovážlivější, než by si kdy myslel. 

"Myslíš si, že když máš za zády svoje rodiče, můžeš všechny sebevědomě provokovat, ale až se ti to jednou vymstí, za mnou brečet nechoď." Řekne mu do jeho rtů, aniž by se od nich víc oddálil. Zye posune svoje rty na pokožku jeho krku a jak se Die sklání, trochu halí jeho obličej do závoje vlastních vlasů. Lapí ho mezi vůni šampónu a vlastní kolínské. Moc dobře ví, že ho chce Zye vyprovokovat, aby mu ukázal, jak velmi dobře ví, co s ním, ale to by dostal moc velkou odměnu hned a najednou.

"Víš, když jsi dlouhou zavřený na místě, ze kterého nemůžeš ven, naučíš se jednu podstatnou věc. Trpělivost..." Mluví o svém zajetí, které pro něj bylo příšerné.

"Počkat si na nejvhodnější okamžik..." Mluví tónem, jako by se chystal útočit. 

"Není to ve chvíli, kdy tě dozorce bije. Není to ve chvíli, kdy tě soupeř hecuje, abys přešlápl a šel na samotku, ani ve chvíli, kdy tě pět lidí drží, abys od dalších pěti dostal..." Prohrábne mu dlaní vlasy. 

"Je to tehdy, když se k tobě otočí zády, protože si myslí, že už máš dost." Sevře jeho hrdlo v dlani a nepříjemně stiskne. V tu chvíli se mu nevypočitatelně podívá do očí, nechá ho v tom maličko vykoupat a pak si znovu vezme jeho rty. Stisk povolí, aby mu Zye náhodou nezmodral a rovnou ho vahou svého těla odešle zády napřed do peřin. 

"Ještě se nudíš?" Pošeptá mu.

Zyean

Zavrtí hlavou, protože si opravdu nemyslí, že by mu Die odpověděl. Vzápětí se trochu zarazí, protože neví, jestli je dobře nebo špatně, když mu řekne, že je naivní. Pořád vůbec netuší, proč tu Die vlastně je. Podle něj si mohl na noc sehnat kohokoliv a on by šel. Ale ne, je tady a je tu s ním a asi nepřijde nic, co by jim v tom zabránilo, leda by někdo přišel, což v tuhle chvíli nehrozí. Ne, když je většina domu opilá. Trvá to jen vteřinu, než si uvědomí, co řekl a hlavně mu před očima proběhne představa táty, jak mu tohle celé poví. Ten smích prostě nejde ovládnout. 

"Myslím, že v tu chvíli by mě vydědil a poslal na druhý konec státu, jak by se za mě styděl." Odmlčí se na chvíli a zase se pochechtává. 

"A tebe taky." Dusí to v sobě trochu, jinak se bude smát ještě ráno. 

"Mám pocit, že to ani jeden nechceme zkoušet." Zarazí se, protože Dieho výraz říká něco jiného. 

"Nechceme, že ne?" Snaží se trochu ujistit. Pohádky nechá pohádkami a chytne se toho dalšího, na co se ho ptá. Obočí mu jde nahoru. Die se očividně líbí představa, že by si to celé nahrával. Za to Zye bude asi nakonec rudý až na zadku, kdyby si to později pouštěl. Rozhodně by se ale podíval, tohle by nakonec byla skvělá památka na jednu nezapomenutelnou noc. Vůbec nepochybuje, že taková bude. Nakloní hlavu a na stranu a chvíli mlčí, než se pousměje. 

"Nahrává." Kývne jednoduše s nic neříkajícím výrazem. Víc mu na to ale neřekne, to si nechá na později, až se zase může po svých polibcích nadechnout. 

"Tak to máme asi co dělat, abych nakonec nechtěl mazat záznamy ne?" Popíchne ho ještě trochu a taky sám sebe. Věří, že Die bude i na záznamu dokonalý a on…Se na sebe prostě dívat nebude a je to vyřešeno. 

"Byla by to škoda." Pokrčí zlehka rameny. Je překvapený, když Die akceptuje jeho polibky, které jsou o hodně jiné, než vnímal od něj. Začíná mu být jasné, že by ho mohl trochu strnout na svou hravější stránku a vážně je zvědavý, čeho by se dočkal. Koutky mu vyběhnou, jakmile dojde na nespokojené zamručení. Tím mu dává najevo, že se mu to líbí a že nemá přestávat. Pořád si je malinko nejistý, ale tohle je dobré znamení. Nadechne se, aby mu něco řekl, ale Die ho dostane na kolena. Jeho slova jsou…Na chvíli se prostě zastaví a pozoruje jeho tvář. Neví nic o jeho minulosti, ale s každým dalším slovem víc krčí obočí. 

"Nebrečím." Prozradí mu něco na sebe. Prostě to nešlo. Byl vychován tak, aby to nedělal a hodně se to dorazilo na jeho nitru. Všechno si nechával pro sebe, když už se svěřoval, byl to jen Ricko, který si vždycky všiml, že se něco děje. S každým dalším slovem si začíná dokreslovat to, co musel zažít. Jen krátce sklopí oči dolů, a když je pozvedne, chce ho pohladit po tváři. Prostě měl nutkání. Jenže Die to všechno zarazí tím, jak ho vezme pod krkem. Zalapá po dechu, oči se mu rozšíří, ale nebojí se, strach prostě nepřijde. Kouká mu do očí a místo toho, aby ho prosil, ať ho pustí, si jen tiše povzdechne. Najednou mu nepřijde nepatřičné, svěřit se do rukou někomu jinému. Je to pocit, který zatím ještě nepoznal. Svůj život záležel na něm, měl rozhodovat jako syn Draka, ale on na to nikdy pořádně nebyl. Jen maska, za kterou se schovávalo něco úplně jiného. Ani se nestihne nadechnout, když ho Die pustí a už ho zase líbá. Tentokrát nechá tempo na něm a taky se celkem poslušně nechá shodit do peřin. Koutky se mu malinko pozvednout, a jakmile přijde otázka, kouzelně se pousměje. 

"Ani na vteřinu jsem si nemyslel, že bych se s tebou mohl nudit." Prozradí mu něco, co si myslel od první chvíle. Teď už má volné ruce a tak dojde na to pohlazení, které si patřičně užije a končí až na Dieho rtech, které zlehka polechtá. Pak dlaní zapluje opatrně mezi jeho prameny. Pozoruje ten pohyb skoro s posvátnou úctou. Jsou krásné a dotýkat se jich je ještě lepší. 

"Sluší ti to nahoře." Zazubí se a pak dlaň sklouzne na šíji, za kterou si ho přitáhne na rty, aby ho mohl políbit. Tempo j zase dost vražedné a jeho tělo si dělá, co chce, když se pohne proti Dieho. 

"Už se na to vykašli a udělej to, co chceme oba." Vydechne roztouženě. Nepotřebuje si popohánět ego a přetahovat se kdo co a jak. 

"Já tu trpělivost prostě nemám. A moc tě chci." Pošeptá mu do rtů, když se musí trochu nadechnout. Vezme ho první za ruku vlnou dlaní a přiloží si ji na své hrdlo. Zbytek alkoholu v něm pořád je a nutí ho zkoušet věci, které nezná. Pak tou samou rukou zapluje mezi jejich těla a dotkne se ho znovu v klíně, tentokrát ale nezastavuje.

Die 

Die jen stěží potlačuje ironické zvedání koutku nahoru, když mu Zye řekne, jak by se ho Drak pokoušel vyhnat na druhou stranu Japonska. On mu nepatřil, sloužil někomu mnohem důležitějšímu, ale to nebyly diskuze, které by teď mohl vést s jeho synem. Ještě dlouho ne… Možná taky nikdy. Momentálně se snažil zapadnout do této rodiny, ale je to jenom kvůli Mirai a práci pro ní. To jí je plně oddaný. Když se dívá do tváře pod sebou, je mu jasné, že je to dokonalý střet zájmů, ale on s ním přece nechodí. A kdyby ano…? Co by bylo potom třeba udělat? Drak samozřejmě žije v představě, že jeho synové budou vládnout, ale třeba by o to vůbec nestáli a nechali by město jeho právoplatné dědičce? Třeba by pak Die nemusel sloužit už vůbec nikomu… To byly příliš složité myšlenky na věci, které se nikdy nestanou. Nemělo nejmenší smysl nechat si s nimi plést hlavu, mnohem příjemnější bylo nechat pracovat Zyeanův jazyk a jeho kreativitu. 

"Nechceme." Ujistí ho, aby byl klidný. 

"Necháme tvého tátu spát ve své sluji, protože jak známo, nevědomost je sladká. Nechceme si přece komplikovat život jeho reakcemi na něco..." Mlaskne jazykem o patro, protože se chystá být maličko drzý. 

"Do čeho mu přece vůbec nic není." Ne, ani otcové nemají právo strkat nos do postelí svých synů. Musí se ušklíbnout a nejraději by mu vrazil pohlavek. 

"Tak mazat záznamy… Garantuju ti, že jestli to uděláš, bude ti tohle město malé. Možná i celé zeměkoule..." Pohrozí mu svým klidným tónem hlasu, což je asi mnohem horší, než kdyby se kdo ví jak rozčiloval. Na chvilku oba zmlknou vinou polibků, ale když mu Zye řekne, že nikdy nebrečí, skoro se mu to nechce věřit. Každý někdy brečel, úplně každý. 

"Tak to si dej pozor, abych s tebou nechtěl uzavírat další sázku. Na dohánění k slzám jsem vážně odborník." Řekne mu a je jasné, že by byl schopný ubližovat hodně, aby toho docílil. Ne snad, že by chtěl, ale kdyby někdy musel, třeba kvůli práci, neměl v sobě moc soucitu s ostatními. To všechno se však stane před tím, než ho vzal pod krkem. Čekal mnoho reakcí, ale rozhodně ne tu, že se ho Zye od sebe nepokusí odtrhnout. Die to doopravdy silně překvapí. Myslel si, že s ním začne bojovat, že se bude mračit a říkat mu, že tohle bylo prostě moc, ale to se vůbec nestalo. Místo toho v jeho očích viděl podivnou důvěru a jeho povzdech zněl dokonce slastně. Že by odhalil nějakou jeho skrytou stránku? Ale i kdyby, co se tady dělo, že vrchol důvěrného vztahu, cosi, co nesnesli ani dlouholetí partneři, dovolil právě jemu tady a teď? Málem by od něj odskočil a podíval se na něj, jako by přiletěl z vesmíru a Die tak hrozilo bezprostřední nebezpečí. Najednou ví, že tohle je opravdu dítě Draka. Dost podceňované dítě… O bratrech se mluvilo jako o šikovných, ale taky mladých a nevyřáděných, prostě ještě dětech. Tohle, co teď viděl, to byl Hideho otisk. To on byl tak šílený, aby si stoupl doprostřed palby a neprojevil při tom ani kousek strachu. Říkalo se, že je psychicky narušený, začínalo se to říkat i jeho starším synovi, ale zřejmě byl tenhle střípek v nich všech. Musí ho ihned políbit, jinak by mu hrozilo, že se z toho nevzpamatuje a nebo zabředne hluboko do otázek, které sem dnes nepatří. Die nechce, aby sem patřily, protože se tím brání. Jenže když ho zase nechá mluvit, Zye ho dál žene do podivných vod ještě podivnějších důvěrností, které by mezi dvěma cizími lidmi vůbec neměly existovat a Die vážně nemá daleko k tomu, aby se prostě zvedl a raději utekl. Tohle je šílené… Místo toho se nechává pohladit a poslouchá ho, jak mu říká, že s ním by se nikdy nenudil. To zní skoro jako vyznání, další… jenže před tím to bylo jenom o sexu a teď je to prostě strašně divné. Je to hezké, že je Zye ohleduplný k jeho vlasům, ale momentálně je z něj natolik zmatený, že by si snad ani nevšiml, kdyby mu je všechny vytrhal. Nechá se přitáhnout zpět na jeho rty a pomalu nechá všechny svoje myšlenky upadnout v zapomnění, jak se tempo jejich polibků a hlazení zvyšuje. Zye mu brzy šeptem připomene, proč jsou vlastně tady a že jsou okamžiky, kdy nemá smysl na něco si hrát. Má pravdu. Možná je v jistém ohledu mnohem dospělejší, než Die. Die byl vychovaný tak, aby si dával pořád pozor. Neustále a v jakékoliv situaci, dokonce i teď. Pořád dával na odiv auru svojí moci, pýchy a nedotknutelnosti, ale možná, že by si jen v jednu jedinou noc mohl dovolit nechat všechno tohle haraburdí doma… Zaskočí ho, když Zyean chce, aby to přidušení zopakoval, ale jakmile ucítí i jeho dlaň v klíně, prudce se nadechne a propne a ruka sklouzne spíš v pohlazení. Ještě ne… ještě je moc brzy… Raději se skloní k jeho hrudi a začne jí věnovat jemné polibky a dráždivá kousnutí krůček po krůčku.

Zyean

Zye trochu opatrně vyčkává, co mu Die odpoví. Je pravda, že o tomhle by vážně nerad tátovi říkal. Nepochybuje o tom, že by ho na místě zabil. A ví, že o pohlaví by tu nešlo. Spíš o to, že je to zrovna Die a ne někdo, kdo patří k nim. Nechce si ani představovat, co by se dělo, kdyby se to dozvěděl. Die mu odsouhlasí, že to rozhodně nechtějí a jemu se vážně uleví. Musí mu to být vidět na očích. Co však řekne vzápětí, jej donutí se malinko ušklíbnout.

"Taky si nevidíš do pusy." Obviní ho, ale opravdu se nezlobí, i když by měl. Vnímá to jako takové velké škádlení a nechá to být. +Táta neřeší, s kým spíme.+ Odpoví mu v duchu, ale kdyby došlo na to, že je v posteli s Diem, asi by to vážně řešil. Tohle by mu neprošlo jen tak, tím si je jistý. O důvod víc, si tuhle noc nechat pro sebe. Koutky se mu pozvednou, když dostane zákaz mazat film. Ne, on by to vážně neudělal, na tohle si rozhodně bude chtít nechat památku. 

"A mám ti to pak poslat?" Provokuje ho ještě malinko. Pravdou je, že by si ho měl nechat a hodně dobře schovat, protože kdyby se to dostalo ven, bude to velký problém. 

"Anebo si můžeme dát premiéru tady." Nabídne mu něco, co mu v první chvíli nedojde. Totiž to, že by to nebyl jediný večer, který by strávili společně. 

"Ale myslím, že to nedokoukám do konce." Na vteřinu vážně zčervená, protože si prostě nedokáže představit, že by se koukal sám na sebe. Jeho výraz se malinko zatvrdí, ale nic na své možné slzy a sázku neřekne. Sám moc dobře ví, že brečel naposledy jako dítě. To se taky prostě nenosilo a oba s Rickem se naučili, že některé věci prostě dělat nesmí. Mohl by…Někde v nitru svého domu by mohl slzy pustit, a že k nim často neměl daleko, ale bylo jednoduší je nepouštět vůbec, prostě v sobě určitou stránku úplně zavřít. Nikdy by ho nenapadlo, že by se podobného stisku nelekl a taky to, že by to mohl jednou vyhledávat. Možná je opravdu víc synem svého otce, než si myslel. To Ricko mu byl podobnější povahou. Zye si říkal, že je spíš po mámě, z legrace tvrdil, že je rozhodně víc po Reitovi, ale možná to tak opravdu nebude. Je to někde uvnitř něj a teď se to cpe na povrch a on se nemůže rozhodnou, jestli je to vhodná chvíle. Všimne si, že se Dieho výraz změnil. Netuší však, čemu to přisoudit, jestli tomu, co mu právě ukázal nebo tomu, co řekl a jak se choval. Je těžké se v tom vyznat a ani by se o to neměl pokoušet. Vypadá na chvíli trochu posmutněle, když Die ruku z jeho krku stáhne a Zyemu dojde, že to asi vážně přehnal. Na vteřinu se podívá stranou, aby se zase obrnil a nedal mu najevo, jak moc ho to rozhodilo. Naštěstí mu Dieho rty nedají moc času, aby to dál řešil. Udělá prostě to, co umí nejvíc. Skryje to v sobě a nepustí to dál. Dělali to s Rickem tak často, že se to stalo součástí jejich povahy. Skloní k němu pohled, aby si užil to, jak se věnuje jeho kůži na hrudi. Z jeho rtů už vycházejí pravidelnější povzdechy. Dovolí si zvednout ruku a prohrabovat se Dieho dlouhými prameny, je to dost velké lákadlo, než aby si to dokázal odpustit. Sklouzne dlaní až na jeho lopatky, které pohladí po celé ploše a pak se přesune na paži, kde své pohlazení zopakuje. Dojde prsty až k jeho zápěstí, najde dlaň a aniž by si to uvědomil, proplete s ním prsty. V tu chvíli se trochu prohne v bedrech a tiše si zavzdychá. Už toho na něj začíná být příliš a Die ho očividně trápí schválně. 

"Die-chan." Vydechne omámeně. 

"Vím, že máme čas do rána, ale…" Napůl se přizná, že tohle je pro něj dost vražedné a brzo skončí asi jenom kvůli tomu, jak ho líbá a okusuje. Nedokáže už ani vteřinu ležet v klidu. Volnou dlaní najde jeho bradu a vměstná palec mezi jeho rty a svou kůži. Zlehka ho po nich pohladí s očima upřenýma na to místo a rty mírně pootevřenými. 

"Hrozně ti to tam sluší, ale moc bych tě chtěl zase políbit." Přizná mu to, co opravdu chce. Pak trochu zčervená a v očích se mu hravě zablýskne. 

"Možná ještě ruku v klíně, to by se mi taky líbilo." Prozradí mu další své myšlenky, které rozhodně má. To, že by mohl Die klesnou ještě níž a mohl by dole cítit jeho rty, to si vůbec netroufá prozradit.

Die 

Musí se usmát, když ho Zye obviní, že si nevidí do pusy. To byla mnohdy pravda, ale málo kdo ho dovedl klepnout přes prsty, takže se toho Die zrovna moc nebál. 

"Hm..." Broukne jako by nad tím přemýšlel, když mu Zye nabídne, že by mu ten jejich společný film později poslal. Jenže než stačí odpovědět, dodá ještě něco a Die musí zvednout tvář od jeho hrudníku a dlouze se podívat do jeho očí. K celkovému profilu Zyeanova vystupování to vlastně zapadá skvěle. Otravoval, dokud Die nepřišel, okamžitě mu dal najevo, co by rád a co k němu cítí a teď to upevňuje. Je to rychlé, odhodlané a příliš se s ničím nezdržuje. Rozhodně by to do něj nikdy neřekl. Je to jako když chodíte s nějakou holkou do školy, dlouho ji poznáváte, čím dál tím víc víte, že ona je ta pravá a tak do toho praštíte, jen Zye nějak přeskočil všechno to poznávání, protože se viděli vážně jenom párkrát. Je hodně mladý, takže se buď nechal naprosto oslepit Dieho vzhledem a aurou nebo je vyspělejší, než by se mohlo zdát a vyhledává trochu jiný druh vztahů, než jeho vrstevníci. Buď jak buď, možná si to ani sám neuvědomuje. Když mu pak Zye řekne, že by to nedokoukal dokonce, nenapadlo by ho, že to je kvůli studu. Spíš mu to připadá, že by dostal znovu chuť a vrhnul se na něj. Povšiml si toho vykolejeného výrazu, ale jako správný chlap ho v tu chvíli nějak nedovedl zpracovat a reagovat na něj. Sám se cítil v mnoha ohledech jinak a vykolejeně, možná nebylo nejlepší poznávat se právě při sexu, ale bez toho by se nejspíš nepoznali vůbec. Dieho polibky je začnou zaměstnávat oba a díky tomu možná zapomenou na všechno, co se jim honí hlavou. Když si Zye najde jeho dlaň podruhé, není to proto, aby si ji znovu přiložil na krk, ale prostě s ním proplete svoje prsty a zůstane tak. Je to další důvěrné, v podstatě zamilované gesto. Die nikdy nic podobného nezažil, normálně by utíkal, prskl po tom člověku, co to dělá nebo to nějak zahrál po svém, aby se věci děly podle jeho, ale teď toho z nějakého důvodu není schopný. Všechno je jinak a jeho kroky vede něco zvláštního, co tady nikdy nebylo a on se nechává. Už se znovu věnuje jeho pokožce, když se proti němu Zye několikrát pohne a pak se ozve i jeho nedočkavý hlas. Die se škodolibě usměje, ale Zye se nenechá jenom tak odbýt a přiměje ho, aby s polibky přestal a na chvíli se oddálil. Pak mu řekne, co přesně by si přál a Die nad tím maličko povytáhne obočí. Tak on by ho chtěl líbat na rty… V tu chvíli se rozhodne být trochu hodný a vytáhne se zase nahoru k němu. Ihned se skloní a uzme si jeho rty, ale už se nenechá vodit jeho tempem. Teď nastolí to svoje, trochu vášnivější, ale taky mnohem hlubší, s důkladným prozkoumáním všech nervových zakončení Zyeanových rtů. Svou ruku nechá opravdu po chvíli sklouznout do jeho klína, ale ani ne tak proto, že si to Zye přál, jako spíš proto, že ho tam instinkt podvědomě vede. Najde mladou, sametovou pokožku a začne si s ní pohrávat stejně intenzivně jako s jeho rty. Jeho pohyby nejsou nijak přehnaně rychlé, ale velmi intenzivní a důsledné. Bříškem palce se pokouší stáhnout jemnou kůžičku na špičce a dráždit ho na nejcitlivějších místech a ve chvílích, kdy se Zye neúnosně propne, ho jemně kousne do spodního rtu, až ucítí v ústech kapičku jeho krve. Na prstech ucítí trochu vlhkosti. Začíná to být neúnosné i pro něj a tak zamíří rukou trochu víc dozadu a vybojuje si mnohem víc místa mezi jeho polovičkami. Musí ho při tom přestat líbat, protože chce vidět všechno, co se proběhne po Zyeanově tváři. S pootevřenými rty dychtivě sleduje jeho výraz, zatímco ho začne důsledně trápit.