Die x Zyean - Hej! Já jsem se nedokoukal! - část 1.

(Dračí doupě)

Die 

Slavilo se dlouho a do noci. Naprosto nepředpokládaně. Tohle se nestávalo často, ale sem tam ano a Die to vždycky podivně otrávilo. Dnešní den netrávil s Mirai, ale měl ji vyzvednout v Dračím hnízdě, kde se konala nějaká nahodilá rodinná sešlost. Když mu později volala, byla docela opilá a oznámila mu, že má přijet později. Když po půlnoci projel branou, stejně opilý Drak mu řekl, že Mirai po svých nikam nedojde a že dávno spí. Nechali je zatím válet na zabutonech společně s Orlem, zatímco se ostatní přímo nad nimi baví u stolu dál. Die trval na tom, že Mirai odnese a odveze domů, ale Hide ho tam prostě nepustil a od Orla by si to prý taky pěkně poslechl, protože si na ráno plánovali palačinky od Shinyi. Pro Die to byla zcela nesmyslná výmluva, ale opilí lidé dělali divné věci. Vidět opilou ženu bylo vždycky divné, vidět opilou Mirai bylo ještě divnější, ale nakonec mu řekli, aby už nikam nejezdil a počkal na ni u nich do rána. Nepustili ho mezi sebe, ale nechali ho ve společenských prostorách pro návštěvy a chystali mu nocleh. Die to rozčilovalo, ale vypadalo to, jako by Orel nějak ožil a začal se chovat jako dřív a nejspíš byl tohle důvod k Miraině radosti. Když si vzpomene, že mohl spát doma… Třeba ani ne sám… Tahle rodina mu zatím dávala obezřetně najevo, že si jejich přízeň nezasloužil a že je pro ně cizí. Svoje jméno si mezi nimi teprve musel vybudovat, ale nemohl na to říct nic, jenom dál sloužit svojí paní a té bude nejvíc k ruce ráno. Vstával by klidně ve čtyři a doma by mu bylo líp, ale řekněte Drakovi ne… Sedí tedy v jednom z krásných pokojů na pohovce, u ruky má nějaké občerstvení, televizi nechal vypnutou a projíždí svoje informační zdroje. Je toho hodně, čím se prokousat, je toho hodně, co zkontrolovat a co přečíst, ale do rána má času dost. Kdyby si lehl, vypadal by příšerně, takže to nějak přežije, aby jeho bílá košile nedošla újmy. Vždyť tady nemá ani hřeben! Asi po půl hodině přijde jedna z dívek, co tu posluhují a řekne mu, že je jeho pokoj připravený. Nechá si ho ukázat, ale pak se vrátí zase sem a pokračuje v činnosti. Vidí odtud do zahrady a v oknech za ní se všude svítí. Vypadá to na velikou oslavu. Nijak zvlášť ho netrápí čeho, do soukromých věcí rodiny nos nestrkal a pokud to soukromé není, Mir mu to řekne. Docela dlouho se zabývá i hledáním informací o Kamijovi, aby ho trochu poznal a pak ve starých zprávách narazí na fotku a něco vzadu v paměti ho polechtá. Jako intuice… jako by ten rozostřený obličej nedávno někde viděl. Než o tom začne víc přemýšlet, pročte si, o čem článek je. Policejní inspektor zajímající se o několik informací z případu, který není jeho. Podivné neznámé jméno Yoshiki Hayashi, které si nedovede spojit s ničím z poslední doby, s žádným případem, který by se jich týkal. Ani tento nebyl jeho, ale proč se ptal na Orla? Když hledá dál, už nic dalšího nenajde. O Yoshikim jen velmi málo, samé nudné věci a další spojitost s Orlem taky žádná. Docela nic neříkající nudný vyšetřovatel s kariérou očividně na nic. A pak mu to dojde. Promenáda, Shinya, rozhovor… byl to on? Mluvili tam spolu u stánku nebo ne? Náhoda? Klidně mohla být… Tokyo mělo mraky policistů. Ani si není jistý, že je to on, musel by se podívat na záznam pouliční kamery a tu možnost nemá. Jen nic neříkající stopa o ničem, tak moc se nudí. Škoda… Na zahradě se něco pohne. Možná je to jenom hlídka, ale když Die zvedne ostražité šelmí oči, vidí stín, který se pohybuje úplně jinak. A pak pozná i jeho. 

"Ahoj Opičáku." Řekne tiše sám sobě. Asi jde z oslavičky na kutě. 

"Jestli budeš čurat do záhonků, řeknu to na tebe tátovi..." Baví sám sebe. Zyean ho slyšet nemůže, je daleko a za sklem. Ten ručník mu tedy rozhodně neodpustil. Mohl by si ulevit a ideálně čelem k němu. +Proč jenom nesedím po tmě.+ Zanaříká si v duchu.

Zyean

Zye ani neví, jak se jim tahle podivně rodinná sešlost tak hrozně zvrtla. Nakonec byli opilí vlastně úplně všichni včetně jeho, i když on vydržel asi nejdéle, protože tušil, že když nebude s alkoholem pospíchat, vydrží víc. Občas ale do hlavy trochu víc vzduchoprázdna potřeboval. Málokdy byl fyzicky v akci, ale psychicky tam byl celou dobu a většinou i před, aby naplánoval kudy jít nebo jet a taky po, aby zahladil všechny stopy a postaral se o lidi, kteří jim byli věrní. Nestěžoval si, bavilo ho to, ale někdy to prostě bylo na kluka jeho věku moc. Je dost možné, že Ricko má občas podobné pocity. Navenek pořád vypadali jak kluci, ale většinou se museli rozhodovat jako dospělí a pokud něco pokazili, mohl to někdo odnést. Ne, jemu to nikdy nebylo jedno. Všichni už tak nějak odpadli a ti kteří ještě přežili, se roztrousili do svých pokojů. Postupně se celá akce rozpustila a on byl poslední přeživší. Je v dobré náladě, i když se mu nohy pletou, ale je pravděpodobné, že ještě sedne za počítač, prostě ze zvyku. Udělá dva kroky dopředu a jeden dozadu, aniž by tušil, že ho někdo pozoruje. Vážně se snaží jít rovně, ale jde to těžko. Z keře vystřelí nějaký pták, až se lekne, udělá několik kroků dozadu, zmizí mezi listím, když zapadne po zádech do dalšího. Trochu si zanadává a jen doufá, že ho nikdo neviděl. Pak si vzpomene, že je nejspíš ten poslední vzhůru a už se zase usmívá. Dostat se na nohy je trochu problém, ale nakonec se mu to podaří. Když se trochu opráší a zvedne hlavu, vidí, jak se svítí v jednom pokoji a má pocit, že na něj někdo kouká. S nakrčeným obočím a přivřenýma očima se snaží doostřit, kdo to je a nakonec ho i pozná. Jeho by si vážně nemohl splést. Víc se narovná, dojde mu, že ho nejspíš viděl a protočí nad sebou očima. Skvělé, zrovna on to být nemusel. Nechá to rychle plavat, pořád je v bezstarostné náladě a pak ho něco napadne. Prostě jen zvedne ruku, aby mu zamával a vydá se kousek dál. Jakmile je z dohledu, za zorným polem díky oknu, sáhne do kapsy a vytáhne telefon. Sjede podél kmenu stromu na zem do trávy a snaží se soustředit. Jeho myšlenky jsou trochu zastřené, ale pořád je schopný vymyslet způsob, jak Die trochu potrápit. Přesvědčuje sám sebe o tom, že pravým důvodem je fakt, že Die rodině do oka nepadl. Sám moc dobře ví, že je to hlavně proto, jak jemu do toho oka padl. Taky to celkem dobře dokresluje fakt, že Zye moc s holkami nerandil. Konečně se dostane přímo k ovládání celého domu a najde příslušný soubor s funkcemi pokoje, ve kterém Die je. Znát celý dům do nejmenšího detailu, to on dával tento systém dohromady, takže se v něm vyzná i poslepu. Nic hlasitého to být nemůže, vzbudil by celý dům, ale něco přece jen vymyslí. Koutky se mu zvednout, když zapne televizi v Dieho pokoji a nechá během vteřiny přeblikávat kanály, až tomu musí jít nutně jednomu hlava kolem. Sem tam mu v televizi nechá běžet nějakou hezkou telenovelu, než to zase celé přepne. Na hudební soupravě zase chvíli nechá velmi tradiční hudbu, které musí mít jeden za chvíli plné zuby. On by se u toho nedokázal soustředit na nic. Na řadu přijdou i světla, se kterými mu bliká, stejně jako s lampou na stolku nedaleko Die. Jeho rozverná nálada nebere konce a tak mu tam na závěr pustí porno, ztlumí světla téměř na minimum a nechá to tak. Die jistě bude potřebovat kapku soukromí. Asi to přes ty stěny bude slyšet, co si tam pouští a muži, kteří jsou vzhůru, budou mít o zábavu postaráno. S tichým smíchem se začne zvedat na nohy, ale jde to ztěžka, jak se znovu ozve alkohol. Po tom kmenu už spíš šplhá, dneska za ten počítač asi vážně nesedne. Nedojde ani o krok dál, jen se bokem opře o kmen a vyloví krabičku, aby si zapálil, tohle bude vážně těžké ráno, to už ví teď a stejně bude mít dobrou náladu, už jenom proto, co právě vyvedl. Ricko by na něj byl hrdý. Rei už asi méně, ale Hidemu by se to jistě líbilo, to je pořád dva proti jednomu, to je dobré skóre.

Die 

Kdyby si to u Draků nechtěl rozlít ještě víc, začal by se smát tak hlasitě, že by probudil i Mirai z kómatu, což vzhledem k její minulosti snad ani nebylo vtipné. Jenže to, jak se Zyean lekl a zahučel do toho křoví, to bude mít před očima snad i po smrti. Takhle se jen dusí do dlaně, s hlavou skloněnou a vlasy po straně v obličeji, takže to vypadá, jako když se dívá do počítače a culí se tak maximálně něčemu v něm. Zye je stejně tak opilý, že si nejspíš ani nevšiml, že tady někdo je a i kdyby ano, asi ho nepozná. Die měl sice hodně ikonický vzhled, ale to by se na něj musel zaměřit. Netrvá to moc dlouho a Zye se odbelhá někam pryč z Dieho dohledu. Zůstane tak sám se svou prací a když se podívá na hodiny, má vážně mnoho času. Povzdechne si a dá se do toho, ale pak se dům okolo něj zblázní. Tedy spíš tento pokoj. Nemusí být kdo ví jaký génius, aby věděl, že je všechno ovládáno centrálně, jediný hacker v domě byl ještě vzhůru, zatímco ostatní spí a že ho tedy rozhodně viděl a poznal. Po očku sleduje běsnící televizi, kde se střídají kanály. Už je asi u sto šedesátky. 

"Za chvíli vyleze Samara." Prohodí pro sebe, ale podpírá si tvář dlaní s tetováním šupin a snaží se soustředit na počítač. Z práce neudělá nic, ale je mu jasné, že tady budou kamery a Zye ho tedy nějakým způsobem sleduje. Kanál se konečně zastaví a naskočí jakási telenovela. Die pozvedne obočí. Docela nahlas do toho vrže nějaká tradiční hudba, takže stejně nic neslyší, ale jeden si musí přiznat, že když se nedá dělat nic jiného, zakouká se. 

"Prý, že je slepá. Nic jí nevěř!" Pohazuje dlaní, než se kanál přepne a to ho vážně naštve. 

"Hej! Já jsem se nedokoukal!" Křikne, kdyby ho snad Zyean mohl slyšet, ale slyší ho tak maximálně služebná, která celá ospalá hlídkuje za dveřmi a čeká, až si Die vymyslí nějaké přání. V kleku odsune posuvné dveře a zeptá se ho, co to volal. Die se po ní sotva ohlédne a máváním ruky ji zase vyžene. Asi by chtěla jít spát, ale on měl vždycky nulovou empatii. Mohla klidně pracovat někde jinde, třeba v márnici. Tam se spí dost. Jakmile dojde na světla, je to bod jeho zlomu. Snese toho hodně, ale to blikání by jednomu přivodilo epileptický záchvat, i když jinak na nic netrpí. Na chvíli schová oči za obě dlaně a skloní hlavu, ale stejně to trochu vnímá. O co mu jde? Naštěstí to netrvá věčnost, světla pohasnou a z televize se ozvou docela známé zvuky. Die zvedne oči, samozřejmě je to nějaká nevkusná kravina, a povzdechne si. Nakonec se zvedne a přece jen využije služby své vlastní ložnice. Tam se nic nepatřičného neděje. Zye už se buď pobavil, usnul v aleji nebo to vypukne za chvíli. Die se převlékne do své noční yukaty a pak se přece jen rozhodne zkusit svoje štěstí. Potichoučku se vrátí do běsnícího pokoje, kde stále vyhrává porno. Protáhne se posuvnými dveřmi ven a vykročí v žabkách do setmělé zahrady. Nikdo tady není, ale místa, kde Zye upadl a kudy asi šel, se dají najít docela snadno, když víte, jak na to. Die neví, kde přesně tady Zye bydlí a stejně si moc dobře uvědomuje, že ho dobře hlídají a jeho by nařkli ze slídění, ale… A má vážně štěstí, protože ho najde docela zeleného omotaného okolo stromu. Vedle něj se válí na zemi telefon, ze kterého ho šikanoval. Šikovný chlapeček. Přejde k němu, dřepne si za jeho záda a obejme ho rukama, jako by mu chtěl pomoct na nohy. Na chvíli tak ale zůstane a víc posune tělo dopředu, aby se ho skoro dotkl. On je na rozdíl od Zyeana střízlivý, vykoupaný a navoněný a teď taky skoro nahý. 

"Posledně jsi mě chtěl vidět bez oblečení a když je na to čas a možnosti, opiješ se tak, že ani nevíš, kdo na tebe mluví. Co jsem ti provedl, že chceš, abych se ti pomstil?" Pošeptá mu přímo do ouška. 

"Mám to udělat hned? Nebo myslíš, že mi to neprojde, když budu vyhrožovat Drakovi?" Pokračuje nevypočitatelným tónem hlasu a pohladí ho po pažích.

Zyean

Zye není vůbec schopný odhadnout, jak dlouho už venku je. Je mu tady u stromu dobře a navíc má dobrou náladu z toho, co právě vyvedl. Nějak měl potřebu Die trochu provokovat a je celkem zvědavý na reakci. Není schopný teď vyvodit, jaké důsledky by to mohlo mít. Ostatně na to byl ještě moc mladý a navíc dost opilý. Zvládne vykouřit tak možná polovinu cigarety, než ji zase típne. To vážně nebyl dobrý nápad. Je mu jasné, co všechno se uvnitř bude dít a zítra si to prohlédne na záznamu. Mobil se válí někde u jeho nohou a asi tam i chvíli zůstane. Neodešel by bez něj, to jsou věci, na které pamatuje v jakémkoliv stavu, ale rozhodně potřebuje chvíli, aby se trochu vzpamatoval a mohl pokračovat v cestě. Je dost možné, že v tomto stavu by zabloudil asi úplně někam jinam nebo by šel tři hodiny a přitom má svůj dům skoro na dohled. Tedy měl by nejspíš, kdyby všechno neviděl dvakrát. Ještě, že tu s ním není Ricko, ten by se mu vážně hodně vysmál a pak by mu to připomínal ještě dva roky. Objímač stromů, tak nějak by to určitě bylo. Úplně nepatřičně se rozesměje nad sebou samým. Není to poprvé, co se podobným způsobem opil, ale rozhodně už se to dlouho nestalo. Bylo to pro jistotu, protože se měl tendenci k němu přilepit, vymluvit mu díru do hlavy a pak to dopadalo špatně. Tentokrát se to nestane, naštěstí tu nikdo není. Kdyby byl střízlivý, nejspíš by zaslechl kroky za sebou a už by byl na stromě, ale teď není schopný vnímat nic moc navíc, než svou snahu neválet se v trávě. Málem vyjekne dost na hlas a rozhodně sebou trhne, když ucítí ruce na svém těle a uvědomí si, že ho někdo objímá. Zkouší se ohlédnout, ale moc mu to nejde, nejspíš by se na zem svalili oba. +Ty jsi ale idiot.+ Proběhne mu hlavou, protože se nechal nachytat a toho by mohl kde kdo zneužít. Pozná ho hlavně po hlase a taky po obsahu slov. +To ne.+ Zaúpí, protože poslední, co by si přál je to, aby ho Die v podobném stavu viděl. Ano, vážně mu to vadí. 

"Vím, kdo na mě mluví, tebe bych poznal vždycky a za každýho stavu." Opáčí mu rovnou a sevře víc prsty kmen stromu. Kruci v tomhle stavu na něm tělo za ním působí snad ještě víc. Dokáže si ho dost dobře představit, vždyť už skoro všechno vidět. Tohle je vážně moc. Naskočí mu husí kůže z jeho šeptání do ouška. Musí dokonce na chvíli zavřít oči. 

"Nechci, aby ses mi pomstil." Sdělí mu rovnou celou pravdu, protože o tomto to nebylo. 

"Chtěl jsem, aby sis mě pořádně všiml." Vypadne z něj něco, co rozhodně říkat nechtěl. Je příliš mimo a jeho pusa si klasicky dělá, co chce. Teď mu teprve pořádně dojde, co si myslí od první chvíle, kdy ho viděl. No kruci, je v řádné pasti, když si vzpomene, jak se na něj tváří zbytek rodiny. 

"A ty mi nechceš vyhrožovat." Odtuší rovnou. Uvědomuje si, jak moc Die voní a když přitom přidá pohlazení po pažích…Kdyby na něj nastoupil jiným způsobem, dokáže se asi líp bránit. Musí se hodně soustředit, aby se proti všem svým pocitům dokázal obrnit a už by konečně mohl nastoupit. 

"A vůbec. Proč bych nemohl? Máš pocit, že kdy existovala jediná šance, jak bych tě mohl vidět nahého, pokud bych tě nepřipravil o oblečení stejně jako na pláži?" Odmlčí se na vteřinu a už je jen kousek do toho, aby se čelem opřel o kmen stromu. 

"Už jen to, jak vystupuješ. Krásný, ale povýšený. Všichni jsou tak trochu pod tvou úroveň. Někdo ke komu se nikdo nedostane." Pokračuje dál a nechce se jen tak nechat zastavit. 

"Jsi tu jenom proto, co jsem udělal a ne proto, že bys sám od sebe chtěl. Měl jsem teda jinou možnost?" Mírně pootočí hlavu a usměje se. Pohled má pořád trochu rozostřený, už mu kdysi kdosi řekl, že takto vypadá vážně roztomile, ale on si to nikdy nemyslel. 

"Když opomenu to, kdo jsem, co jiného mám? Jsem jen kluk, který od mala sedí u počítače. V tom jsem vážně dobrý a dostanu se všude. Možná bych ti ještě utekl, ale ne v tomto stavu." Zazubí se. 

"Tak mě pust. Už jsi mi to vrátil jen tím, jak mě teď vidíš. Můžeš to klidně roznést, pomsta to svým způsobem bude. Co víc potřebuješ?" Podaří se mu pootočit ještě trochu víc a trochu se vyklonit, aby na něj lépe viděl. Pořád je o dost výš, než on sám. V očích se mu blýskne provokace a jistá hravost, když mu kouká do očí. Už trochu víc ostří, což je z jedné strany na škodu, protože se mu moc nechce dívat jinam. 

"Přidám ti ještě něco, o čem můžeš vyprávět." Dodá tichým hlasem, než se víc povytáhne a přitiskne se na jeho rty. Ne, vážně neví, co dělá a zítra si bude nadávat, ale teď je to to nejspíš, co by mohl vymyslet.

Die 

"Hmm..." Broukne jenom Die, když mu Zyean řekne, že by ho poznal kdykoliv. Ono to s jeho vlasy a výškou není zase tak složité, ale stejně. Je tma, Zye je k němu zády a navíc je hrozně opilý. To další sdělení ho ale doopravdy překvapí. Stávalo se mu to málokdy, ale teď byl přesvědčený o tom, že ho celá rodina nemá příliš v lásce, že je pro něj cizinec, který se neosvědčil a že tohle celé byl prostě takový kanadský žertík. Nikdy by ho nenapadlo, že si na něj Zyean snad myslí nebo co. Pozvedne obočí, když mu Zye oznámí, že se mu mstít přece nechce. Skutečně by to udělal, stačilo by, aby si Zye nějak nepříjemně rýpl nebo dal najevo své pohrdání jeho osobou a našel by si nějakou cestičku, díky které by nepřišel o hlavu, ale zároveň by v tom Zyeana vykoupal. Vyznání nebere konce, protože teď mu Zye říká, jak rád by ho býval dávno viděl nahého a nevypadá, že by si to vymýšlel, aby Die dostal na lopatky. Nevzdaluje se od něj ani na milimetr a uvažuje nad tím, že jablko nepadlo daleko od stromu, když uváží, že jeho otcové jsou oba dva muži… Ne, snad, že by se Zye nenarodil ženě a nemohl být po mamince, ale tak to nevypadalo. 

"Připadám ti krásný?" Die měl o sobě vždycky vysoké mínění. Věděl, že vypadá dobře a uměl z toho těžit. Taky svému vzhledu hodně pomáhal a od té doby, co se dostal k penězům a začal být panem důležitým mu šel nos hodně nahoru. Nestyděl se za to a používal to jako ještě větší zbraň. 

"Ale on mi doopravdy nikdo nesahá ani po kotníky." Brouká mu do ouška jako by ho sváděl. Klidně mu odhalí své namyšlené nitro, ono Zyeana to vrkání přejde. Ta další slova byla bohužel pravdivá. Přišel proto, že ho Zye štval a myslel si, že mu to jenom tak projde. Nikdy by ho nenapadlo to mládě balit Dračí rodině pod nosem, ale možná ho to napadnout mělo. Jeho husí kůži vidět nemůže, ale může vnímat jeho občasné jemné chvění. Zye má pravdu i tentokrát. Opravdu je ještě kluk, Die je proti němu starší a něco si prožil. 

"Viděl jsem tě už před tím, když jsi šel zahradou, nemusel sis mě vůbec všimnout. Kdybych chtěl, sedím tam potmě a nevíš nic." Řekne mu přesvědčeně. Trochu povolí svoje objetí, když se mu chce Zyean otočit pod rukama a nechá ho, aby se na sebe mohli podívat. Mírně nakloní hlavu k rameni, když dojde na chvíle hodné vyprávění a pak zaskočeně vytřeští oči, protože ta drzá opice se přitiskne na jeho rty a rozhodne se všechny svoje fantazie proměnit ve skutečnost. Opilecká odvaha vážně neznala hranic, zábrany neexistovaly a Zye očividně nehodlal přemýšlet nad ničím. Ostatně, jaké by tohle mohlo mít následky? S kým by si kde co dokazovali? Víc sevře svoje dlaně kolem jeho paží, ale neodstrčí ho od sebe, ani se na něj neutrhne, co to tady tropí za nesmysly. Byla tma, on se nudil, Zye ho chtěl a zítra si nejspíš nebude ani nic pamatovat. Byl ten poslední, který by měl nějaké morální zábrany, stejně jako byl ten poslední, který by v tom hledal závazky. Die uměl být velká potvora, uměl si užít a odejít, proč by ne, když ho k tomu vybídl Zyean sám? Nikoho nenutil, nikoho tu neznásilňuje, nepřemlouvá… Ani s tím polibkem si nezačal. A tak ho k sobě prostě přitiskne blíž a dovolí mu cítit nahou pokožku na své hrudi, jak se mu yukata rozhalila na prsou. Zyean možná nevěděl, co dělá, ale Die nebyl jeho chůva. Chce sex? Tak proč ne? Vrací mu polibky, přetváří je v něco mnohem náruživějšího a dobyvačnějšího, trochu si s ním hraje jako lev s myškou a po chvíli vzrušeně vydechne do jeho rtů. Kdyby Zye jenom pořádně tušil, kým je, čím si prošel… Možná je synem velkého Draka, ale s tím narozením se nic dalšího nedědí.