Aqui x J - To není slečna. - část 4.

(okolí farmy)

Aqui

"V Americe je to asi hodně přísné." Řekne, když mu J svěří, že mu nikdy nikdo nic nedaroval jenom tak. Rozpačitě se usměje, když přijde ten kompliment, že jeho přece musí balit všichni. Tak to nebylo a hodně lidí slyšelo i na jeho peníze, ale Aqui byl ještě hodně mladý a zase tolik toho nezažil. Vlastně skoro nic. Málem to vzal do vlastních rukou Aki, ale o tom J vyprávět nebude. Zarazí se a vrhne po něm skoro vyděšený pohled, když ho J označí za princeznu, ale J hned upřesní, že to nemyslel zle a Aqui si zase vydechne. On ví, že jí je, ale z úst někoho, jako je J, by to mohlo znít hodně negativně. 

"Ahá..." Dodá hned chápavě a skloní hlavu, když dojde na hrad. J samozřejmě myslí jeho rodiče a kruhy, ze kterých pochází. Neexistovala šance, jak by mu schválili vztah s klukem, natož s mužem Jova věku, s cizincem navrch a ještě k tomu ta sociální vrstva. Teď byly prázdniny a nikdo na něj neviděl, ale co by bylo po tom? A stejně se toho Aqui nechce vzdát. I kdyby to byla jenom letní láska, stálo by za to ji prožít a na to, co přijde potom, myslet nechce. Vlastně si ani moc neuvědomuje, že už si z těch tří podvědomě vybral. Všechno ho k J táhne, možná jenom kvůli tomu dobrodružství a možná pro něco víc, ale děje se to. Je to vzrušující a to mu momentálně stačí, aby mu to popletlo jeho mladou hlavinku. Zasměje se společně s ním, když dojde na toho prince na bílém koni. Našlo by se hodně alegorií k téhle jejich začínající pohádce. Snad to tak i dopadne, ale o šťastných koncích mu zatím nic neřekne. Na konci totiž bývá svatba a to by se mu taky mohlo stát, že by mu ten princ hned ujel. Jakmile dojde řeč zase na Akiho, Aqui nepokrytě zčervená a uhne pohledem. Kdyby J nebylo, vlastně i Kamija… no rozhodně se mu hodně líbil. 

"Vždycky to tak bylo. Nevím proč, dříve jsme se neznali tolik jako teď, ale když jsme na sebe někde narazili, vždycky ke mně byl takový." Řekne. +A nikdy nic nečekal, ani nechtěl.+ Doplní si v duchu. Žádné narážky, žádné nepříjemné flirtování. Když J začne vyprávět o západu slunce u koní, Aqui se trochu zasní a představí si něco podobného. Alkohol byl pro něj zatím poměrně zakázané území. Jakmile J odhadne čas na tři hodiny, podívá se na hodinky. Je přesný. Hodně přesný. Užasle k němu zvedne oči, ale J to vůbec nevnímá a pak Many způsobí, že mu Aqui skončí kolem krku. Neví, jak se to stalo, ale rukama jeho krk skutečně objímá a kolem pasu cítí Jovy velké dlaně. Červenější by už mohl být jenom stěží, ale co chvíli se ohlíží po koni. J mu vysvětlí, jak je to s těmi mouchami, ale Aqui se stejně pořád bojí a odtáhnout se nechá jenom hodně neochotně. Je to jen na kousek, ale má tendence obcházet J a stavět se za jeho záda, což se mu samozřejmě nepodaří. 

"Ty jsi vyděděnec?" Chytne se jeho otázky a vzpomene si na seriál z devadesátých let o psanci na útěku. Jezdil na motorce a měl dlouhé vlasy… A pak dojde na to seznamování. 

"Ne, to je..." Zatne Aqui křečovitě celé tělo i ruce v pěstičky a chce se schovat, ale J ho otočí jako nic a postaví přímo před koně. Aquiho srdce prudce tluče a má pocit, že se zády vpije do svého věznitele, ale ono to moc nejde. Kůň se rozejde směrem k nim a Aqui zarývá paty do hlíny. Jakmile má čumák až na košili, přeslechne dokonce i ten kompliment a natáčí tvář stranou, jako by mu na ni dýchal Vetřelec, ale… nic zlého se vážně nestane. Uvědomí si, že svírá oči a tak je pomalu otevře a podívá se na velkou koňskou hlavu před sebou. J vezme jednu jeho dlaň a přiměje ji natáhnout se a dotknout se teplého koňského nosu. Je velmi jemný, až nečekaně sametový a Aqui užasle vydechne. Usměje se a chce prsty maličko sevřít, aby ho pohladil, ale v tom si Many odfrkne, Aqui se příšerně lekne a málem se o J přerazí, jak chce couvnout. To, že má mokrý obličej, ruku i oblečení, si uvědomí až ve chvíli, kdy se ho J snaží otírat. Sahá mu při tom na břicho a na místa, kam se běžně nesahá a Aqui má pocit, že mu kolena vypoví službu.

J

Je hodně rád, že to stihl vysvětlit. Je mu jasné, jak to mohlo znít a to bylo to poslední, co by chtěl. Někdy uměl být dost neobratný, co se takových věcí týkalo a teď by to vážně nechtěl pokazit. Je pravdou, že princezno, mu klidně říkat bude, vlastně se mu to líbí. Ještě by k jeho překvapení vymyslel pár přezdívek, které by se k němu hodili. Napadne ho Hvězdička, ale to si zatím nechá pro sebe. Na to jistě bude čas později. Ani na vteřinu si nepřipustí, že by ho Aqui mohl odehnat. Nejspíš by se jen tak nenechal a určitě by vymyslet způsob, jak se k němu zase dostat. Ostatně má na to minimálně měsíc. Vyslechne si povídání o Akim a ani si neuvědomí, že se usmívá. Ono to dost dobře dokresluje fakt, jaký jeho bráška je. Měli by asi problém, kdyby byl Aki nějaký zmetek, kterému by chtěl tak maximálně jednu vrazit. Když si ale vzpomene na Sugiza a jeho chování, je to vlastně logické. Podle něj na výchově záleží hodně. Máma ho vychovala dobře, i když v omezených podmínkách, táta nebyl špatný, i když ho nechal dělat úplně všechno. Bylo to v pohodě, dokud nepřišla ona. Jenže J už by dost starý na to, aby je nechal žít vlastní život tak, jak chtějí. Nemá mu to za zlé. 

"V Americe to není zlé. Ale ano, byl jsem tak trochu mimo pořád. Víš, vypadám jako Japonec, i když ne úplně. U mámy to vnímali víc a nechtěli mě tam. Ne otevřeně, ale to prostě cítíš. A v Americe…Musel jsem se toho hodně naučit, než mě trochu vzali k sobě a stejně jsem se moc nešířil tím, odkud jsem. Asi by to nakonec vzali v pohodě, jen se mi do toho nechtělo." Pokrčí rameny. Teď mu prozrazuje věci, které o něm nikdo moc nevěděl. Jakmile začal dělat na ranči všechno se změnilo. Tam už byli dospělí, kteří podobné věci tolik neřešili, jako ve škole. Dělal svou práci dobře a to jim stačilo. Víc už o tom mluvit nechce. Navíc na to ani moc nemá myšlenky. Stačí, že má Aquiho u sebe v náruči a v duchu si gratuluje za skvělou příležitost, jak k němu být blíž. Tak rád by mu řekl, že mu vážně nic neudělá, ale to by nesměl mít škodolibého koně. Přísahal by, že to udělal schválně. Aqui se mu víc zarazí do náruče a J se ušklíbne na hřebce. Ten pohodí hlavou a skoro uraženě odejde k trávě opodál, aby si dopřál svačinku.

"Vážně mě to mrzí." Omluví se mu, aby bylo jasno, že s něčím takovým nepočítal ani on. 

"Dělá to pořád, asi si myslí, že je vtipný." Protočí nad tím očima v sloup a pokračuje dál v čištění Aquiho oblečení. Už by to vážně dělat nemusel, ale začíná ho to hodně bavit. Jendou paží ho pořád zlehka tiskne k sobě a dlaní druhé už přechází v jemnější pohlazení. 

"Věříš, že mu nakonec asi i poděkuju." Pošeptá mu do ouška, aby bylo jasné, že tohle už nemá s čištěním nic společného. 

"Podívám se, jak jsi na tom." Doplní potichu, vezme ho za pas a otočí k sobě. Kdyby se chtěl opravdu podívat, asi ho od sebe dotáhne na délku paží, ale to se nestane. Pořád ho pevněji svírá kolem pasu, přitisknutého na svém těle. Zvedne dlaň a dotkne se prsty jeho táře, jak kdyby něco měl, ale nic tam není, jen toho obyčejně zneužívá. Odhrne mu pár pramenů z tváře, sklouzne prsty po líci a hraně jeho čelisti, až na bradu, za kterou mu tvář mírně pozvedne, aby se mu mohl podívat do očí. 

"Moc ti to sluší, Hvězdičko." Usměje se široce.

"Musíme do toho města, aby mi mohli všichni závidět a já jim mohl rozbít pusu za to, že se na tebe někdo jen víc podívá." Napůl vtipkuje a napůl je toho vážně schopný. S Kamijem bude mít asi velký problém, protože už mu Aquiho odmítá dát. Nepochybuje o tom, že na ty pěsti dojde, i když v případě toho blonďáčka…Ten si tak akorát zlomí nehet a J se bude smát.

"Měl jsem trochu obavy, co tu budu ve volnu dělat, ale už to moc dobře vím. A můžeš za to ty." Obviní ho s nádechem pobavení, ale je to upřímné. Začne se pomalu sklánět a vůbec mu nedochází, že na první procházku by toho mohlo být třeba příliš. Jak je jeho dobrý zvykem udělá to, co chce a prostě ho zkusí políbit. Maximálně dostane facku, ale už i to zažil.

Aqui

Aqui nakloní hlavu k rameni a víc si J prohlédne, když mu řekne, že vypadá jako Japonec. Má pravdu, ale jemu on i Aki připadají spíš jako Indiáni. Pravdou bylo, že občas od cizinců slýchával, že Japonci obecně vypadali trochu jako Indiáni nebo Eskymáci a podobně. Asi to bylo jedno, každý to vnímal prostě po svém. Jeho pozornost se přenese zpět na koně. 

"Říkal jsi, že mi nic neudělá a teď říkáš, že tohle dělá pořád." Maličko ho nachytá. Kůň mu sice neublížil, ale přesto má očividně svá esa v rukávu. Aqui si nikdy nemyslel, že jsou koně hloupá stvoření, ale ani si nemyslel, že si přečtou každou vaši myšlenku jako by skutečně byli lidé a na všechno takto podivně reagují. Jakmile si uvědomí, že Jova dlaň zpomaluje a J ještě pronese tu svou větu o děkování, Aqui strašně zrudne a trochu obtížněji polkne. Jův dech cítí přímo na uchu. Když mu řekne, že se chce pořádně podívat, citelně se zachvěje a nechá se pomalu otočit, ale srdce mu v hrudníku mlátí jako splašené a nejspíš za chvíli omdlí. Pomalu k němu zvedne oči a zadívá se do jeho tváře. Na té své ucítí dotek jeho dlaně. Klouže po ní pomalu jako roztékající se zmrzlina na slunci, dokud nezakotví na Aquiho tváři. Hvězdičko? V jeho očích se promítne němá otázka, ale jestli připomíná hvězdnou noc, je to krásné přirovnání a líbí se mu to. 

"Myslel jsem, že jsi spíš na ty západy slunce." Hlesne, ale je mu nějak špatně rozumět, jak mu hlas vázne v krku. Najednou mu dojde, že J ovládá docela slušnou japonštinu, i když by měl mluvit asi spíš anglicky. Aqui mu za to v duchu hodně poděkuje. Dolovat ze sebe podivná anglická slovíčka se mu vůbec nechce, ne před ním. J promluví znovu a rovnou tak, jako by byl Aqui už jeho. Neví, jak to chodí v Americe, ale tady nikoho mlátit nemůže a už vůbec ne tak, aby se to jeho rodiče dozvěděli. Přesto skloní oči a začervená se ještě o něco víc, namísto aby mu to rovnou zakázal nebo vymlouval. Když pohled zase zvedne, J už se sklání k polibku. Aqui to ví a měl by mu ucuknout. Nemůže se líbat s naprosto cizími chlapy, které vidí poprvé v životě, dávat jim hned šance a kdo ví jaké myšlenky. Co když si pak J bude myslet, že je snadno ke všemu svolný nebo něco ještě horšího? Jenže stejně neucukne a brzy ucítí jeho rty na svých. Jsou cítit po cigaretách a jsou velmi zkušené. Není schopný mu jakkoliv vzdorovat, vlastně ani moc odpovídat a dává mu tím o sobě jasně najevo, jak moc nedotčený a nezkušený je, ale nestydí se za to. To musí být J přece jasné na první pohled a kdyby mu to vadilo, vůbec by o Aquiho nezavadil pohledem. Někteří muži měli rádi zkušenosti a někteří naopak nedotčenost a možná, že J rozechvívalo právě tohle. Trvá to přesně tak dlouho, jak jenom J chce, než se od sebe zase oddálí. Aqui pomalu otevře oči a podívá se na něj. Strašně se stydí. Neví, co by měl říct nebo udělat a tak se po chvíli jenom pohne a pomaličku vykročí travou dál. Nemá ani ponětí, kam to jdou, plně se spoléhá na J, že si pamatuje cestu a dovede ho zase domů. O několik kroků později párkrát omylem drcne hranou dlaně do té jeho a pak se sám osmělí. Najde konečky prstů jeho ruku a nepatrně ji stiskne ve své. Spíš se ho chytí za prsty, oči má upřené na druhou stranu a krk mu hoří. Takhle mu to zatím stačí. J asi ne, ale rychleji to Aqui nesvede. Už tohle je šílené. Letní láska mu ale příšerně leze do hlavy a hrozně se mu to líbí. Dokonce zapomněl na to, že malý kousek vedle něj kráčí kůň.

J

"Myslel jsem, že ti neublíží. Naschvály dělá pořád. Podobné, jako tohle prskání." Pokusí se mu to vysvětlit. Není to tak, že by Many někoho kopl nebo kousl, to si prostě nedovolí. Dál už nemá ani malou myšlenku na koně. Jeho hlavu plně zaměstnává Aquiho blízkost, kterou si teď může užít. Ani na vteřinu ho nenapadne, že by jej měl třeba pustit. Rozhodně je ochotný riskovat i facku, kdyby se mu to nelíbilo. Podle toho, jak se červená by spíš tipnul, že se mu to líbí, proto s tím nepřestane. 

"Západy slunce jsou hezké, ale mnohem lepší je ležet v noci na zemi, odpočívat a pozorovat hvězdy. Dojdeš podle nich, kam chceš a hodně lidí věří, že ti ukážou to, co se má stát. To je asi mnohem lepší, než slunce." Rozvede svou myšlenku na jeho vkus až moc. Tohle obvykle nemíval ve zvyku, ale s Aquim to jde samo. Aqui neprotestuje ani po jeho dalších slovech a to je pro něj jasný signál, že si může dovolit mnohem víc a že se mu líbí. Je mu jasné, že nepoletí s hrdostí ho někomu představovat. Ani by to po něm nechtěl a J na to vlastně nikdy nebyl. Klidně mu bude dělat společnost, bude si to náramně užívat a pak se nejspíš se rozloučí, až bude muset Aqui domů. Je s tím tak nějak smířený, i když mu to není vyloženě jedno jako obvykle. Asi mu to nakonec bude hodně líto. Jakmile se dotkne jeho rtů, všechny myšlenky se vytratí v nenávratnu. Jediné, co dokáže vnímat je to, jak silně ho tiskne k sobě, aby mu náhodou neublížil. Dlaň nechá položenou na jeho tváři, částečně i na krku. Při dalších prolnutích s ní zamíří mezi jeho prameny, ale nestiskne je. Najednou mu ani nevadí, že Aqui nemá očividně tolik zkušeností. Má chuť ho spoustu víc naučit a ve výsledku si to dost užije. Vždycky hlásal, že na takové věci nemá čas, jenže teď si ho s radostí udělá. Až nad tím večer bude přemýšlet, asi ho to vyděsí. Anebo taky ne. Aqui má pro něj obrovské kouzlo, kterému prostě nechce odolávat, ať si říká, kdo chce, co chce. V tomto ohledu je imunní snad proti úplně všemu a co se mu nelíbí, to vyřeší po svém. Konečně se mu podaří od Aquiho rtů oddálit a podívá se mu do tváře. Je roztomilý, jak stydlivě vypadá. 

"Jde ti to skvěle, to jsi někde trénoval?" Unikne mu poznámka a naposledy ho pohladí po tváři, než mu Aqui odejde. Chvíli za ním hledí a přemýšlí, jestli bude schopný poskládat ještě nějaké věty, ale nakonec ho dojde. 

"Nemusíš se zase tolik stydět." Prohodí po chvíli, i když se mu jeho rozpaky líbí. 

"Jsi opravdu nádherná Hvězda, Aqui-chan, líbíš se mi." Ujistí ho, že to nebyl jen momentální výmysl, možná aby ho trochu uklidnil. Když s ním Aqui proplete prsty, na chvíli se zarazí, ale hned se zase vzpamatuje. Nebyl zrovna zvyklý se vodit za ručičku, ale není to nepříjemné. Ohlédne se, aby viděl, že Many je blízko u nich a Aquimu už to nevadí. Je to trochu jako přerostlý pes, tak snad si na něj zvykne. Schválně ho na to neupozorňuje a Many zdá se taky dal pokoj.

"Vlastně je tu nádherně, vypadá to úplně jinak než v Americe, ale líbí se mi to." Zhodnotí okolí a po chvíli pustí jeho ruku, aby ho mohl vzít kolem rameny a přitisknout víc k sobě. 

"Byl jsi moc daleko." Prohodí a pak mu to nedá a políbí ho do vlasů. 

"Podívej." Kývne hlavou k místu opodál u lesa, které je trochu vyvýšené. Takový malý kopeček. 

"Ten západ slunce asi stihneme." Zarazí se, protože ani tohle mu není moc podobné, ale nakonec si řekne, že by se mu to třeba mohlo líbit. 

"Říkal jsem ti, že tě jen tak nepustím." Dodá s nádechem pobavení. Vracet se mu ho vůbec nechce. Zavede ho až tam. Sám se usadí, zády se opírajíc o kmen stromu a Aquiho si stáhne na svůj klín, když natáhne nohy před sebou. Sedí taky, aby se o něj mohl opírat zády. Pažemi ho obejme kolem pasu a hlavu si odloží na jeho rameno. 

"Kdo jsi, Hvězdičko? Řekni mi něco o sobě." Vyzve ho tichým, ale pořád stejně hlubokým hlasem. Tohle trochu nedomyslel, protože mít ho na klíně, začíná být malinko problém, ale nepostěžuje si ani trochu. 

"Kdyby tě něco tlačilo, budou to asi cigarety." Dodá pobaveně a podívá se vedle nich, kde si krabičku odložil.

Aqui

J to řekl moc hezky. Slunce sice dávalo život, ale Aquiho by jeho odpovědi stejně nenapadly a líbí se mu, že by měl být tím, který plní přání a ukazuje cestu. Komu by se to nelíbilo? Celé tohle léto začíná vypadat neobyčejně romanticky a on se momentálně vznáší na spokojeném obláčku. Možná mu vyhovují starší muži? To je to kouzlo, které jinde nenašel? Je to víc vzrušující? 

"Promiň." Hlesne trochu provinile, když mu J vytkne, že zase tolik by se stydět nemusel. Mohl na něj počkat, ale vůbec tomu nešlo poručit. Přesto se neustále usmívá a jemně tiskne jeho dlaň ve své. J připadalo, že mu to šlo dobře? Možná by se měl urazit, když se ho ptal, jestli to někde trénoval, protože on přece není nikdo promiskuitní, ale možná to myslel jen jako fakt, že mu to jde a navíc… momentálně měl nápadníků tolik, že lepší bude, když bude mlčet. Obrátí k němu svou tvář, když ho J ujistí, že se mu doopravdy líbí a jeho tvář ozdobí upřímný úsměv. 

"Jak jinak? Co je jiné?" Vyptává se, jako by nikdy neměl zeměpis nebo neviděl nějaký dokument v televizi, ale to bylo jiné. Osobní zkušenost je něco dočista jiného. Sám to znal, když někam s rodiči jeli. Navíc z fotek už to potom taky tolik necítíte, proto Aqui všude mnohem raději natáčel videa, aby si připomněl, jak šuměl vítr nebo že kolem mluvili lidé. 

"Japonsko nemá žádné otevřené prérie, není tady kde mít stáda." Prohodí, co J samozřejmě ví. Tahle země byla naprosto, naprosto odlišná. Bylo to jako srovnávat den a noc. Neprostupné hory a džungle, dary moře a proti tomu otevřené pláně a stáda všeho možného. Už celkem nabíral svou původní barvu, ale to by ho J nesměl vzít kolem ramen a přitisknout pevně k sobě. Aqui zapíchne pohled před ně na míjející se nohy a zvyká si na jeho nezvyklou vůni. Je cítit koňmi, tabákem a prací, ale taky svěžím větrem a něčím ostřejším. Zvláštní vůně, plná dobrodružství. Jako když jdete do parfumerie a najdete tam ty kořeněné voňavky s příměsí kůže a dřevin pro pravé chlapy. To, co by Aquimu nikdy v životě neslušelo. Podívá se směrem, který mu J ukazuje. Když zmíní, co přesně by odtud chtěl vidět, Aquimu se málem zatočí hlava. Je to jako nějaký sen, o kterém většina lidí říká, že neexistuje a není možné ho prožít. Je to jako desítky příběhů, které Aqui četl nebo o nich slyšel, kdy se Japonec nebo Japonka zamilovali do cizince, gaidžina a vždycky to dopadlo zle. Úplně nejhůř dopadaly jejich děti, i když to jim dvěma zrovna nehrozí, ale stejně. A stejně jako desítky lidí před ním, se nechce poučit ani Aqui a skáče do toho po hlavě. Mírně pokrčí rameny na to vracení. Dokud ho nehledá Sugizo, je mu jedno, v kolik se vrátí. Jeho rodiče tady nejsou a on ví, že zrovna Aki to taky hlásit nebude. Má trochu strach být s J takhle sám a do noci, ale je naivní a věří mu, že by mu nic neudělal ani toho nijak nezneužil. Jakmile se vyškrábou na malý kopeček, Aqui sleduje J, jak si sedá. Teprve potom se nechá trochu váhavě stáhnout na jeho klín. Je to… důvěrné a odvážné, jeho srdce z toho divoce buší, ale stejně… Upře oči před sebe. Slunci to bude ještě chvíli trvat. Když se ho J zeptá, kdo je, najednou neví, co by mu měl povědět. Nemůže říct, že je nikdo, že je obyčejný, protože to pro většinu lidí není. 

"Uhm." Řekne jenom na to tlačení od cigaret, ale pak se podívá kolem nich, protože měl pocit, že je někde periferně zahlédl a taky, že ano. Leží vedle nich a… Vážně mu to dojde až teď. Zrudne, jak nejvíc to jde, ohlédne se po něm a plácne ho dlaní do stehna. No tohle! 

"Takový skandál!" Zamumlá tiše. 

"Na mém životě není nic tak zajímavého jako na tvém."