Je rád, že tohle přece jen nedělá poprvé. Musel by se hanbou propadnout, když by to zkoušel a ještě by mu třeba ublížil. V něčem měli jeho předchozí a většinou starší milenci dost výhodu, dokázali ho naučit spoustu věcí, i když ne všechny byly příjemné. Už je to poněkolikáté, co si to myslí, ale s Taijim je všechno jiné. Žádné omezování, tlačení hlavy dolů, ani víc než bolestné chytání za vlasy. Uměl si užít i to, ale ne ve chvíli, kdy nemohl dýchat. Něco už bylo na jeho křehkou dušičku příliš. Zjišťoval si pár věcí ohledně trochu jiných praktik a je si téměř jistý, že kdyby to byl někdo, komu by na něm záleželo, bylo by to jiné. Nikdy to však nezažil, tak to ani vytahovat nebude. Jakmile má Taijiho touhy plná ústa a vzápětí ho pečlivě očistí, pozoruje výraz v jeho tváři ještě hodně dlouho. Hrozně se mu líbí a ukládá si do paměti, že tohle mu bude dělat častěji. Možná i ve chvílích, kdy to nebude úplně vhodné. Kino toho bylo důkazem. Teď je rád, že mu Tai nevidí do hlavy, asi by se hodně divil, na co dokáže myslet. Většinou si ale podobné věci nechával pro sebe. Nikdo je totiž nechtěl slyšet. Když se dostane do Taijiho náruče, spokojeně si povzdechne. Je rád, když ho takovým způsobem tiskne k sobě. Na chvíli stáhne ruku z Taijiho klína, aby mu přerovnal vlasy. Je to jako poprvé, když se je snažil dát stranou, prostě neposlouchají, i když jsou zpocené. Stejně v tom pořád pokračuje, jak kdyby ho vůbec netrápilo, že je to zbytečné. Podívá se mu upřeně a hlavně překvapeně do očí, když se mu Tai vyzná. Nečekal to od něj. Tuší, že ho má opravdu rád, prostě to cítí, ale myslel si, že Tai je někdo, kdo to neřekne snad nikdy, protože to zní jako závazek. Jen na něj kouká s pootevřenými rty, než přijde i přídavek a u toho se musí tiše zasmát. "Dobře, budu ti věřit, ale můžu to zkusit třeba příště, jestli to bude mít stejný efekt." Uculí se nevinně.
"Až to budeš nejméně čekat." Najednou má pocit, že mu může prozradit něco z toho, co si před chvílí pomyslel. Hravost v očích částečně prozradí, co přesně tím myslí. Nechá se znovu sevřít, jakmile se ztratí v další vlně polibků a už se mu zase nechce s tím přestávat. Nechá se položit víc na postel a u toho se mu zlehka zvedají koutky, protože to je přesně to, co chce. Jen ať si s ním Tai dělá, co ho napadne, věří mu natolik, že se vůbec nebojí, je to právě naopak. Jeho hlas se rozezní kolem a on se rychle kousne do rtu, aby ho nebylo slyšet na celou ulici. Na vteřinu se zatváří omluvně, protože on se krotit umí jen velmi špatně. Jestli to zvládne, tak ze sebou bude snad poprvé v životě vážně spokojený.
"Já tohle nezvládnu." Postěžuje si tiše a hlas se mu zase zlomí, tentokrát zasténá o dost tišeji. Tiskne se k němu, poslouchá jeho recenzi a na tváři se mu objeví úsměv, který hodnotí jeho recenzi a zároveň dokazuje, jak moc mimo je.
"Hm, možná bychom z toho mohli udělat telenovelu." Naráží samozřejmě na nekonečný počet dílů.
"A byl bych rád za recenzi na každý." Vlastně ho tím bude trochu nutit vymýšlet si pořád nové a nové. Svým pozadí mu vychází vstříc, protože už ho opravdu nutně potřebuje cítit a moc dobře si uvědomuje, jak svírá jeho zápěstí. Ten pocit ještě nezažil a najednou si je jistý, že by bylo velmi příjemné, kdyby ho omezil ještě trochu.
"Nepouštěj mě." Prohodí tiše, aniž by si uvědomil, že vyslovit to, co mu proběhlo hlavou.
"Ještě mám druhou ruku." Řekne mu, jak kdyby to Tai nevěděl a hned na to se mu skoro vyděšeně podívá do tváře. Ty jeho už jsou zase sytě rudé.
"Já, já…" Neví, jak se vlastně obhájit a místo toho si dělá jeho tělo, co chce a pohne se boky vstříc Taijiho klínu. Tohle už prostě neukecá.
"Pleteš mi hlavu." Podaří se mu to alespoň svést na něj, ale je to jen chabý pokud o zakrytí toho, co by si přál.
Taiji
Taiji musí naklonit hlavu k rameni, když si ho Shinya začne dobírat ohledně toho vyznání. Může si za to sám, to moc dobře ví, ale stejně se široce usměje, když mu Shin řekne, že ho z toho příště přezkouší. Není si úplně jistý, jestli dobře pochopil tu dodatečnou poznámku, ale pokud ano, těší se na to ještě o moc víc. "Je to těžké, že?" Řekne mu, když Shinyovi uteče to zasténání a postěžuje si, že to nejde ovládat. On měl taky co dělat a je si jistý, že všechno to babička nepřeslechne. Musí jí být naprosto jasné, že v tom malém pokoji, na jediné posteli, nebudou ležet metr od sebe a hezky se na sebe usmívat, ale stejně jí to nemusejí předvádět v plné parádě. Kromě toho si Taiji není jistý, jestli jí to není nepříjemné i z toho důvodu, že jsou trochu neortodoxní pár. Přece jenom… slyšet nad hlavou dva kluky… On by ji s dědou taky nepotřeboval slyšet… Málem by se tomu zasmál. Až tady budou chtít strávit víc času, bude muset být hodně kreativní, jak tohle všechno vyřešit a udělat. Většina japonských párů kvůli tomu jezdila do hodinového hotelu, ale Taiji přijde na něco lepšího, tím si je jistý. Tiše se rozesměje, když dojde na tu telenovelu, ale jestli chce Shinya každý jejich díl rozebírat zvlášť, klidně mohou. Taiji povede klidně nekonečné diskuze a rozbory, ale až to bude i piva před ostatními, ať si pak Shin nestěžuje. Však mu Shin taky slíbil, že ho bude trápit. Tu jeho první pobídku, aby ho nepouštěl, nepochopí tak, jak by přímo měl. Myslí si, že Shinya jenom chce, aby ho svíral v pevném objetí a nevzdaloval se od něj. Nadechne se, aby ho ujistil, že to tak bude, ale Shinya ještě o něco víc upřesní, co mu leží na srdci. Taiji se neubrání užaslému pohledu do jeho očí a tváře a vidí v ní, že Shinya neskutečně zčervená. Skoro by si mohl sáhnout na jeho rozpaky a při tom je v jeho očích vidět jasné odhodlání. Ne, on moc dobře ví, co chce a o co si říká a Taiji si nemůže nevzpomenout na toho muže z obrazovky. Během dvou vteřin mu hlavou prolétne rychlostí světla hned několikero myšlenek. Rychlé porovnání jeho a sebe samého, ale taky to, jak se Shinya tvářil, když ho našel sedět venku na prahu. Ne, nesmí o sobě pochybovat, protože Shinya tehdy nebyl šťastný, to přece viděl. Několikero lidí v jeho životě formovalo jeho ustrašenou a plachou povahu a to byla rodina a tenhle chlap. Teď, v tento okamžik, nemělo příliš smysl přemýšlet nad tím, jestli je to, co dělají dobré nebo špatné. Možná by to Shin neměl chtít, možná by se to měl nějak odnaučit a zahodit celou tu divnou minulost a možná prostě jenom potřebuje jiný přístup. Teď jsou tady a takhle a Shinya to chce a tak se mu Taiji rozhodne vyhovět a udělat to po jeho, tak jak si Shinya myslí, že se mu to bude líbit. Musí se přesunout ještě lépe a trochu přehmátnout, aby pojal obě jeho ruce do jedné své, ale jde to. Shinya koktá jakousi omluvu, ale už jí nevěnuje pozornost a místo toho si na něj demonstrativně nasliní prsty. Myslel si, že se Shinya trochu lekne, ale místo toho mu svými boky vyjde vstříc a Taiji cukne obočím, jako by mu říkal No dobře. Směr své ruky nezabrzdí ani na vteřinku a rovnou začne dráždit vchod do jeho nitra. Masíruje ho a prozkoumává, ale zase tolik se s tím nefláká a je hodně přímočarý. Když žádné rukavičky, tak ve všem. V podstatě se všechno snaží vybalancovat tak, aby to nepřehnal, nic nebolelo a on nebyl moc hr a zároveň ho nijak zvlášť nerozmazluje.
"A žádné sténání." Připomene mu, když se skloní k jeho tváři, s mlasknutím mu uštědří polibek na čelo a pronikne prsty přímo do něj. Shinya je krásná panenka na hraní, nediví se tomu druhému, že ho to strhlo, ale on takovou slabostí trpět nebude. Je zkrátka úplně jiný.
Shinya
Pro tuto chvíli zvládne jen přikývnout. Kdyby mu chtěl začít odpovídat, asi mu znovu unikne něco, co by rozhodně uniknout nemělo. Neví vůbec, jak tohle vydrží. Mohl by si říct, že kdyby to s Taijim nebylo poprvé, bylo by to lepší, ale byla by to jen chabá útěcha. Nepochybuje o tom, že i po tisící by se stejně neudržel, prostě to ví. Ideální by bylo, kdyby babička potřebovala na spaní špunty do uší, ale to by museli mít opravdu hodně štěstí a Taiji nevypadá, že by to tak bylo. Někde v temnějším koutu mysli ho napadne, že tady by to chtělo roubík, ale to nahlas neřekne radši nikdy. Má prostě strach, co by si o něm Taiji pomyslel, i když pro tyto chvilky, by to bylo jen čistě pro praktické účely. Ne, že by si to neužil. Kousne se do rtu už asi po tisící, jen tentokrát to má trochu jiný důvod. Má skoro strach se na Taijiho podívat, když mu dojde, co mu řekl. Vidí překvapení v jeho tváři a zrudne snad ještě víc. Tohle se nemělo stát, co si teď o něm pomyslí. Když si k tomu ještě přidá to, co viděl v televizi a jak pak utekl, bude si určitě myslet, že je blázen. Jenže s tím prostě nejde bojovat. Sám neví, jestli takový byl vždycky nebo to je nějaký pozůstatek předešlých vztahů, ale spíš asi ta první možnost. Nikdy nešlo o to, že by se mu podobné věci nelíbily, spíš o způsob, jak se to dělo. Teď se ten obvyklý pocit strachu vůbec nedostaví, jeho tělo se chvěje očekáváním, co se vlastně bude dít. Taiji na to totiž nic neřekne, jen se začne přesouvat a nevypadá odmítavě. Uleví se mu, opravdu ano. Mohl tím úplně všechno zkazit. Někdo by mu mohl vyčíst, že si to měl nechat pro sebe a přijít s tím třeba později, ale to nešlo. Jsou okamžiky, kdy se prostě ovládat nedokázal. "Nemusíš…" Dokáže jen vydechnout, ale jakmile má obě zápěstí uvězněná, nechá víčka znovu klesnout a dlouze vydechne. Hlas zatím úspěšně zkrotil, jen to nebude mít nejspíš dlouhého trvání. Najednou ví, že to dělá Tai kvůli němu, aby si to užil jen proto, že by ho chtěl ovládat. +Jen, aby ho to potom netrápilo.+ Dojde i na malé pochybnosti, ale ty rychle zaplaší Taijiho prsty, které tak přímočaře ucítí na citlivých místech. Zakloní hlavu a otevře rty, jak kdyby si chtěl zasténat, zvuk však žádný nevyjde, dokáže se udržet, pro tentokrát ano. Když zase jeho tělo na chvilku povolí, dokáže tak maximálně vydechnout. Na jeho slova zavrtí hlavou, protože se opravdu snažit bude a na tváři už mu svítí úsměv, který značí, že už rozhodně není nohama na zemi. Ten se ještě rozšíří, když mu Tai vtiskne polibek na čelo. V Shinových očích nehoří nic jiného, než touha a láska. Jak se bude pak soustředit na cokoliv jiného, to netuší. V další vteřině už se všechno propadne do tmy a před očima mu zatančí hvězdičky. Tak přímý útok rozhodně nečekal a ano, trochu to bolí, ale postupně se to schová za příval slasti, který ho donutí zmučeně si zasténat. Podaří se mu to utlumit, když si téměř prokousne ret. Tohle nezvládne, to je jasné.
"Tai-chan." Vydechne omámeně a to je asi tak jediné co zvládne. Boy už si dělají úplně, co chtějí a pohne se proti jeho prstům, jak kdyby je potřeboval ještě hlouběji. Nešlo to ovládnout.
"Prosím…" Vydechne tlumeně další slovo a chce říct ještě něco, ale jde to těžko. Nechce být hlasitější, než by být měl.
"Nepřestávej." Podaří se mu dokončit to, co chtěl říct. Posledních pár vteřin má očka zavřená, a když je otevře, je v nich něco, co předtím nebylo. Jistá provokace, kterou Tai probudil a spát nechce.
Taiji
Je to až neuvěřitelné, co se Shinyou právě provádí. Kdyby to neměl přímo před očima a někdo mu jenom tvrdil, že je Shin takový, prostě by tomu nevěřil a ještě by tomu drzounovi asi jednu vrazil, ale teď se na to dívá, Shin ho k tomu sám vybízí a on není z těch, kdo by řekli ne. Vždycky byl svým způsobem bouřlivé povahy, jeho mladí nebylo mládím typického japonského mladíka, takže se nebojí zkoušet věci, které jsou pro jiné za hranou jisté normálnosti, ale stejně by ho nikdy nenapadlo, že tohle budou dělat oni dva. Vlastně nic tak speciálního nedělají, Taiji mu prostě jenom drží ruce a nechová se tolik v rukavičkách jako jindy, ale stejně… Má jisté tušení, že tohle je jen první vlaštovka a že příště, až budou sami a ve větším soukromí, přijde Shinya s něčím trochu ostřejším. Možná si na to i něco přinese. Taiji už alespoň ví, co čekat a že se na to musí trochu připravit. Teď jenom hýčká jeho tělo svými prsty a nemůže to nechat zajít nikam dál kvůli babičce dole. Kromě toho je tohle jejich poprvé a on by chtěl, aby v něm zůstala i nějaký romantika. Před malou chvílí ho napadlo, že by ho mohl otočit a hýčkat jeho záda, možná je trochu okusovat, ale v první noc mu chce ze všeho nejvíc vidět do tváře a tak tu myšlenku zase zavrhne. Na Shinyově dolním rtu se objeví malá kapička krve, jak bojuje s tím sténáním a Taiji se zatváří starostlivě. Shin o ní očividně ani neví. Má potřebu se jí nějak zbavit a tak se skloní a dlouze ho políbí na rty. Už u toho zůstane a vyměňuje si s ním polibky čím dál hladovější, dokud se nemusí oba dva nadechnout. Ze Shinyových úst zazní slůvko prosím a Taiji ví, že tohle celé nemá smysl protahovat. Ať už kvůli tomu, kde jsou, tak proto, že to Shin doopravdy nezvládne. Usměje se na něj a opře se špičkou své chlouby proti jeho nitru. Má strach, že bude moc úzký, že mu nakonec stejně nějak ublíží, ale místo toho se na něj Shinya podívá takovým způsobem, že mu jde obočí maličko nahoru. Je to vidět, jak málo se znají, je vidět, že o něm neví ještě vážně vůbec nic. Jsou to docela velká překvapení. Taková, která by ho nikdy nenapadla, ale on není z těch, co by se lekli a utekli. +Prý andílek… a Takeshi tohle všechno určitě věděl...+ Podle Shinyových pokynů nesmí přestávat a tak se rozhodne pomalu vstoupit. Má dojem, že tak jak se kolem něj svírá Shinyovo nitro, tak se svírá i jeho hrdlo a on nemůže polykat ani dýchat. Je to něco neskutečného, nikdy nic podobného nezažil. Vstupuje pomalu, ale bez přestání a víčka se mu při tom chvějí námahou, aby to nedorazil moc zprudka. Možná mačká Shinyova zápěstí víc, než by měl, teď si na to není schopný myslet a trochu do toho sevření zrcadlí, co se s ním děje. Jakmile je tam, dlouze, hrdelně vydechne a musí si dát několik vteřin na srovnání. Po chvíli oči zase otevře a podívá se na tu nádheru pod sebou. Na zčervenalé tváře, touhou zastřené oči, chvějící se rty… Shinya se vlastně chvěje úplně celý a jakmile se v něm začne pohybovat, stane se to ještě intenzivnějším. Netuší, co by teď pro něj mohl udělat víc, není schopný nijak přemýšlet, jenom se na něj stále dívá, aby o nic z toho nepřišel a vnímá rozkoš, která se dere dopředu až moc rychle. Dneska to ani nejde jinak, ale stejně se mu chce křičet Zastav, ještě ne. Snaží se ze všech sil, aby ho trápil co nejdéle a když se Shinya neudrží s dalším zasténáním, ucpe mu ústa svými vlastními rty. Dovolí si trochu hravého ožužlávání a popotahování a v jednu chvíli trochu víc skousne, ale to je všechno. Líbí se mu, jak jejich zpocená těla kloužou o sebe a koutky se mu vyhoupnou nepřítomně nahoru.Shinya
Shin už je trochu víc mimo, než před chvíli. Jen občas otevře očka, aby se podíval na Taijiho a pak je zase zavře. Potřebuje si nutně celou svou podstatou vychutnat to, co s ním dělá. Je to tak jiné, než to co zažíval přesto to nejlepší, co by mohl dostat. Je v tom všechno, od starosti přes maličko trápení a to je přesně vyvážená dávka toho, co si dokáže užít. Jen by si malinko přál, aby byli jinde a nemusel se tolik snažit ovládat. Pak by se hned vrátil zpátky, to je jasné, protože je mu tu dobře, ale než skončí, potřeboval by tak samotu u lesa. Tai to brzo zjistí taky. Do modrých oček se dostane trochu provinění, protože se není schopný ovládat. V duchu obviní Taijiho, protože je dokonalý a dělá s ním neskutečné věci. Jednou mu to řekne, až bude moct mluvit. Doufá, že ho tím vším příliš nevyděsil, to by si nikdy neodpustil. Není to tak, že by to nedokázal jinak, ale měl nějaké divné nutkání mu ukázat, co by se mohlo dít a co se mu vlastně líbí. Zatím to vypadá, že by si to Tai mohl užívat a taky a že mu jeho nebojácná povaha dovolí se do neznámých věcí pouštět. Nadechne se prudce, aby mu něco řekl, ale to už ho Tai umlčí svými rty. Ještě, že tak, nakonec by to dopadlo tak, že by babička přesně věděla, co se tady děje. Začne mu bez váhání oplácet polibky a snaží se troch krotit své tělo, které se pod ním svíjí. To prostě nejde ovládnout. Když se Tai odtáhne, Shin už dýchá hodně zběsile, ale nepřestává se blaženě usmívat. Je znát, že se mu to hodně líbí. Vzhledem k místu, je to opravdu nebezpečné. Prudce otevře oči, když ucítí Taijiho chloubu proti svému nitru. Už ví, co má čekat a tak se uvolní, jak nejlépe umí. Pouští ho velmi ochotně dál a na jeho tváři není ani na chvíli bolestní výraz. Vnímá trochu nepříjemných pocitů ze začátku, ale spíš si je užívá. Jeho tělo už je dost rozpálené, než aby to dokázalo jinak. Jediné, co si dovolí a co vlastně může, je zaklenou nožky za jeho stehna a pomalu si ho přitahovat blíž. Je znát, že se toho bojí o něco méně, než Taiji a taky jak moc netrpělivý je. Vnímá Taijiho stisk, který s každým milimetrem sílí a to je něco přesně pro něj. Bude mít otlačené ruce, zítra to bude na dlouhé rukávy a náramky, ale pro sebe se celou dobu bude usmívat, protože bude přesně vědět, odkud to je a co toho bylo příčinou. Otevře oči ve stejnou chvíli, kdy je Tai uvnitř něj celý a ještě se na něj dívá. Usměje se rozzářeně a vlastně trochu omluvně, že se mu do toho snažil kecat."Kdybys jen tušil, co se mnou provádíš." Má potřebuju mu to říct, i když to Tai musí nutně vidět. Stejně by byl rád, aby to věděl a byl si jistý, že nedělá nic špatně. Povolí stisk svých nožek, když se v něm začne Tai pohybovat a nechává mu volnost v tempu, které nestaví. Má pocit, že každý pohyb navíc na něj bude už příliš, ale naštěstí ještě vydrží. Jeho steny zůstávají uvězněné v Taijiho rtech, které všechno dost obstojně tlumí. Tlumeně vzdychá, snaží se mu jeho polibky oplácet stejně hravě, ale nejde to tak, jak by si představoval. Už je příliš mimo. Netrvá to dlouho, než se dostane na vrchol. Smete ho to jako tajfun, a drží ho ve vzduchu snad hodinu. Takový pocit má. Nevnímá nic kolem sebe, jen Taijiho tiskne k sobě a svírá ve svém nitru. Tohle bylo až příliš intenzivní, než aby to dokázal jinak. Jeho rty jen neslyšně formulují Taijiho jméno a nechce nic víc, než být tady a teď s ním. Trvá to dlouho, než očka otevře a ovládne své tělo, aby svaly povolily. Nechá nožky padnout na postel a se skousnutým rtem hledí do tváře nad sebou.
"Nechal jsem se hodně unést." Jak je jeho dobrý zvykem, přijde omluva za věci, které by nejspíš ani nedokázal ovlivnit. Je znát jak moc je poznamenaný svými předchozími vztahy.
Taiji
Taiji si moc dobře uvědomuje Shinyovu žádostivost, to jak ho objal nohama i to, že mu s tím přirážením dost zásadně pomáhá, ale má teď hlavu natolik popletenou, že to je asi tak celá jeho reakce. Stejně by se ho na to nezeptal ani později, jenom to zase o něco víc doplní celkový obrázek, který si o něm tvoří. Popleteně se usmívá a ví, že bude mít dlouhé týdny před očima jenom jeho ve chvílích jako je tato. Podobně dovedly klukům gumovat mozky krásné holky a on má Shinyu a připadá mu, že to je mnohem těžší kalibr. "Asi tuším." Hlesne v odpověď, protože Shinya se mu pod rukama mění v něco mnohem odvážnějšího a živelnějšího, než jak vypadá běžně mezi lidmi a Taiji si nemyslí, že se to děje nějak často nebo s každým na potkání. Je to jako když se za vaším andělem doma z ničeho nic objeví démonická silueta. Trochu vám z toho zaskočí popcorn v krku, ale pak se podepíšete krví. Když se mu pak Shinya při vrcholu propne pod rukama, nezvládne víc, než na něj zírat a dokonce se sám zapomene pohybovat, ale ono už to ani k ničemu není. V další vteřině totiž ucítí stah jeho nitra, který ho odešle na stejnou jízdu na té největší horské dráze, která existuje. Nejspíš vede někde mezi galaxiemi, kde rychle zapomene na to, kde je nahoře a kde dole, ale to je Taijimu srdečně jedno. Tohle asi babička nepřeslechne, pokud tvrdě nespí, ale na některé věci prostě Taiji nemá a tohle je jedna z nich. Shin ho u sebe doslova drtí, jeho tělo se dovede nečekaně zpevnit, chvíli to skoro bolí a jeden by měl strach, že už ho nikdy nevytáhne, ale Shinya ho zároveň jen tak nepropustí ze zajetí vrcholu a tím tuhle chvíli nekonečně protáhne a udělá ještě krásnější. Taiji si myslel, že už v posteli něco málo zažil, ale to všechno bylo nic, na které už si stejně ani nevzpomene. Za to kdyby si Shinya usmyslel, že už ho nechce, nejspíš ho za sebou bude měsíc tahat omotaného okolo jeho nohy a škemrajícího, aby se vrátil, protože bez tohohle se nedá žít. Shinyovy svaly konečně povolí a jeho nožky klesnou dolů a propustí tak Taijiho ze sevření jeho nitra. Klesne na bok do postele a přitáhne si ho pořádně k sobě. Snad z ní v noci nespadnou, ale něco mu říká, že Shinya se ho jen tak nepustí a koutky se mu při tom zvednou nahoru.
"To jsme se nechali oba." Řekne mu šeptem do vlasů, do kterých ho vzápětí políbí.
"Moc tě miluju, Shin-koi. Tohle byl jeden obyčejně neobyčejný den. Ale teď už koukej spát nebo se neznám." Pohrozí mu, ale je to výhrůžka úplně k ničemu, protože si vzápětí dlouze zívne a je jasné, že vzhůru nevydrží snad už ani vteřinu. Najednou si uvědomí, že jsou v jeho pokoji, kolem panuje tma a v ní jsou vidět obrysy všech jeho věcí, které měl kdy rád. Jedna z nich spokojeně vydechuje a neskutečně hřeje. Taiji si povzdechne, ale pak nechá víčka klesnout. Čeká je ještě velmi brzké vstávání, aby se s babičkou v klidu nasnídali, uklidili po sobě a pak se vrátili zpět do hotelu. Soutěž bude pokračovat a Shinya se bude muset vrátit ke své práci. Taiji se docela těší, až se Seny zeptá, jak se mu jeho zaskakování za Shinyu líbilo. Nejradši by mu řekl, že mu gratuluj k novému místu, protože Shin už nemá čas, ale tohle bylo ještě daleko a ve hvězdách. O tu skvělou kariéru ho připravit nechce. Však byli ještě mladí… Kdyby to bylo na něm… Tu myšlenku už nedokončí. Propadne se do spokojeně neklidného snu a ráno bude Shinyu tlačit asi o něco víc, než stará matrace. Škoda jenom, že tohle už bude muset asi doopravdy vydržet na ten hotel.
Žádné komentáře:
Okomentovat