Issey x Hyde - Tolik na nás myslíš? - část 2.

(císařovy komnaty)

Issey

Issey zaujatě pokývá hlavou a musí se usmát. 

"Mezi čtyřma očima ti nejspíš dovolím ji popustit. Třeba mi dovedeš i ve svém, věku ukázat věci, které jsem ještě nikdy neviděl… kéž by to tak bylo..." Povzdechne si. Tolik by chtěl prožít něco neobyčejného, něco, o čem už ani nečeká, že je možné. Možná nějakou bláznivou lásku? Muži jako on nesměli bláznivě milovat, i když se mu to jako mladému stalo. Už to bylo tak dávno a on by to známé brnění chtěl zažít ještě jednou. Ještě přeci není tak starý a do hrobu se taky nechystá. Musí si přiznat, že to další Hydovo škádlení se mu vůbec nelíbí. Drnká na jeho hrdost, protože si skutečně myslel, že ta kresba má trochu niternější důvod, než je stěhování a teď si tím najednou není tak jistý. Nemělo by mu na tom tolik záležet, ale záleží. Nic na to neřekne, jenom jeho oči jsou na chvíli snad i dotčené. Na tu jeho informovanost udělá jenom jakési uhmm, ale nijak ho nenapomene. Ono to vůbec nebylo na škodu a jemu samotnému by se to mohlo hodit. Jenom doufá, že se kvůli tomu Hyde nedostane do nějakých problémů. Jeden občas nevěděl, jak daleko může zajít a mohl špatně odhadnout situaci. Dlouho mu to nevydrží a musí se znovu zasmát. Jestli se Hyde senseie opravdu zeptá, nejspíš mu připraví peprné chvilky, ale je si jistý, že učitel mu to taky pěkně vrátí. Alespoň se sám poučí, že škádlení se vždycky nevyplácí. 

"Nic přece není lepší, než s císařem, hm?" Odpoví mu tak, jako to už Hyde několikrát sám udělal. Etiketa velí všem okolo opakovat podobné věci, ale on sám si je nikdy nenechal stoupnout do hlavy. Dřív žili jeho předchůdci, kteří s příchozí mocí začali věřit ve vlastní božskost. Issey se vždycky dokázal držet nohama na zemi, i když měl absolutní moc. Byl opatrný myslitel, trpělivý muž, který si dovedl počkat na svou chvíli. Velmi se lišil od jiných pánů, často prchlivých, využívajících svou sílu a brutalitu. Nakonec se mu to vyplatilo. Brzy mají cestu zahradami i palácem za sebou a zůstanou spolu sami. Teď už je nikdo rušit nebude, pokud je Issey sám nezavolá. Tedy až do jistého okamžiku, ale i ten si už řídil sám. Byl císař, žádný nezkušený princ. Jakmile se ho Hyde zeptá, s čím začnou, ohlédne se po něm. V tu chvíli už má Hyde jeden díl kimona rozvázaný a Issey musí doopravdy zamrkat, jestli se mu to nezdá. Ten tedy pospíchá… To se tolik těší nebo je tak nervózní? Na podobné zběsilé akce příliš nebyl, ale dnes je otevřený čemukoliv. Rozhodně na jeho hru ale nepřistoupí tak snadno. Nasadí zkoumavě dravý výraz šelmy, která nechtěla útočit, ale oběť ji dráždí tak moc, že si nejspíš bude hrát. Udělá k němu několik opatrných kroků, i když jde jakoby oklikou a studuje v jeho tváři záchvěv jakékoliv emoce. Vidí ji moc dobře. 

"Myslel jsem si, že dáš přednost paměti, ale zřejmě chceš začít s realitou. Bránit ti nebudu." Řekne a začne sám sebe přímočaře svlékat. Je toho hodně, od brokátového kabátce a krásného zdobení a šperky po stejně nákladné spodní díly jeho úboru. Dělá to téměř automaticky, jako večer, když přijde po dlouhém dni a pomáhá mu jeho sluha jenom proto, aby se Issey dostal do lázně a potom do postele. Brzy jde dolů celý horní díl. Issey jej odloží na nízkou pohovku pod oknem a po očku se podívá na Hyde. Tiše tam stojí po celý čas a on by přece jenom chtěl vidět jeho výraz. Z Isseyovy tváře pramení jenom nekonečný klid. Jsou rozhodně vyšší a statnější muži, než je on. Jeho tělo je však pevné, plné jizev a kované mnoha bitvami, kterými musel projít. Dokládají jeho odvahu i všechno, co má za sebou. Pásky povolují jeden za druhým a nakonec vystoupí i ze spodního dílu. 

"Kam mě nasměrujete, pane malíři?"

Hyde

Issey si ani neuvědomuje, co řekl. Místo, aby Hyda do rozpaků uváděly jeho narážky, dojde k tomu pořádně ve chvíli, kdy mu řekne, že by mu mohl ukázat, co ještě neviděl. Tak to rozhodně nenarazil na tu správnou osobu. Jak by mol něco takového dokázat? Je to císař, určitě už viděl a zažil úplně všechno a Hyde…Ve svém věku…Jak to má kruci udělat, když nemá skoro vůbec nic za sebou? Málem se podřekne a poradí mu, aby šel pátrat v harému, ale nechce to tak. Neřekne radši nic, jen díky tomu, že se kousne o jazyka. Tohle bude vážně zajímavé a nejhorší je na tom pocit, že by ho mohl zklamat, to prostě nechce. Trochu se zasekne, když v Isseyových očích uvidí jistou dotčenost. Asi už to vážně přehnal a vlastně je mu to líto, to přece nechtěl. Kdyby jen císař tušil, jak moc si kresbu oblíbil. Někteří si své přání uchovávají v hlavě, on ho měl přímo před očima, aby se na něj mohl dívat. Prohlédne si ho o něco opatrněji. Když se rozesměje, ale jeho smích je vlastně nakažlivý a netrvá to dlouho, než udělá to samé a víc se uvolní. Tak dobře, pobavit ho očividně dokáže, na tom by mohl trochu stavět. Bude muset, nic jiného mu nezbývá. 

"Samozřejmě, můj pane." Odsouhlasí mu to a ještě se ukloní. Cukající koutky prozradí, že je v tom další z jeho provokací. No co? Bude prostě takový, jaký je, ostatně takového si ho císař vybral, tak proč by měl být někým jiným. Takových měl celý harém. Pod pohledem císaře, který si ho prohlédne, má chuť se rozběhnou po ložnici a nechat se nakonec přece jen chytit, ale zůstane stát na místě a jen zlehka pokrčí rameny s nic neříkajícím výrazem. Jak kdyby se tak na něj díval dnes a denně. Musí se hodně držet, ale snad to zvládne. 

"Rozhodně chci začít s realitou, kdo ví, kdy budu mít další možnost." Rozhodí rukama, jakoby to bylo nad slunce jasné. 

"Proto jsem přece tady." Uculí se. Samozřejmě, že ví, proč je tady, ale zatím si ještě může hrát, takt o taky udělá. S čím ale nepočítá je fakt, že se Issey začne bez váhání svlékat. Ne, to tak nějak tušil, ale nepočítal s faktem, jak to na něj bude působit. Bez pardonu prostě zčervená a musí na chvíli sklopit pohled k zemi. Chce to několik nádechů a výdechů, než pohled zase zvedne a tentokrát je mnohem odolnější. Znovu se vrátí jeho profesionální pohled a klidně k němu vykročí. 

"Myslím, že mám jeden nápad, který by byl nejvhodnější, můj pane." Zastaví se těsně u něj a nakonec se neovládne, aby neklesl očima po celém jeho těle. Když jimi zase vystoupá na jeho hrudník, zvedne dlaň, aby se dotkl jeho poznamenané kůže, a zkopíruje prsty pár jizev. 

"To je dokonalé." Ujede mu něco, co na první dobrou říkat nechtěl, ale nejde to jinak. Issey s každým slovem, každým pohybem a taky tím, co právě odhalil, posiluje svou vlastní auru, která Hyda obklopuje a táhne k sobě. 

"Nebude to jednoduché vystihnout do detailu. To mě baví." Na jeho tváři se objeví náznak rozvernosti, za kterou se trochu kryje. 

"Tak pojďte." Pousměje se, vezme ho za ruku a vede sebou do prostoru kousek od okna, kam dopadají sluneční paprsky. Ještě krátce očima odhadne jeho sklon, nechá tam císaře stát a zamíří k hromadě polštářů. Postupně je odtáhne právě na to místo, které si předtím vyhlédl a pečlivě je naaranžuje. V tu chvíli, kdy je k němu zády si opatrně povolí pásek spodního kimona, aby odhalilo část jeho nožek, ale ne příliš. Samozřejmě je to proto, aby se mu lépe hýbalo. Pokývá hlavou, jakoby chtěl sám sebe ujistit, že je to v pořádku. 

"Tak prosím." Pokyne mu k polštářům, počká, až se usadí a sám k němu poklekne. 

"Teď to bude na mě hm?" Pozvedne pravé obočí a zase to zní tak trochu dvojsmyslně. Svitek se válí kdesi vedle a on sám začne s letmými doteky na císařově kůži. Hladí ho po pažích až na ramena a velmi opatrně směřuje jeho ruce, aby byly na tom správném místě. Vážně má v plánu nakonec začít kreslit, ale nebude to tak jednoduché. Po očku pozoruje výraz ve tváři před sebou, jestli se mu to líbí nebo ne. Z ramenou sklouzne po hrudníku a skončí a na stehnech a pokračuje dál. V jedné chvíli volněná látka odhalí jeho stehno a tím se dotkne císařova kolene, jak se naklání. Projede jím elektrizující pocit, který ho donutí víc vydechnout. 

"Všechno v pořádku, můj pane?" Podívá se mu zblízka do očí a promne si rty o sebe. Začíná mít pocit, že kreslit vážně nezačne.

Issey

Na tu jeho poznámečku o čase neodpoví, protože ho chce nechat v nejistotě z toho, jak často se budou vídat a především sám mnohdy nemohl předvídat své povinnosti a tudíž čas, který by mu mohl věnovat. I kdyby stokrát chtěl, byl především vládcem a mohlo se stát, že na harém nebude mít čas celé týdny. Navíc jim od hranic hrozilo nové nebezpečí a on se musel rozhodnout, jestli sám uskuteční válečné tažení nebo bude situaci udržovat v tomto stavu. Kdyby odjel, bylo by to na dlouhé měsíce, ale žádný z jeho synů ještě nebyl dost starý na to, aby mohl být jeho následníkem. Issey byl samozřejmě příliš hrdý na to, než aby dopustil pád vlastní dynastie a udělá všechno proto, aby pokračovala. Úplně všechno. Samozřejmě si všimne jeho červenání a odvráceného pohledu a lichotí mu to. Sám si drží poměrně nečitelný výraz, ale dokonce slyší Hydovy povzdechy a je mu jasné, že na něj působí. Někdy nechápal, jak to dělá, protože se nikdy nepovažoval za krásného, ale bylo to rozhodně příjemné. Nakonec se ale Hyde podívá znovu a vypadá mnohem neochvějněji a odhodlaněji. Když k němu vykročí, Issey se ani nepohne, jenom ho poklidně sleduje a ví, že kdyby Hyda vychovávali jako samuraje, byl by statečný. Někde to tam v něm je. Bohužel už bylo pozdě. Nechá ho, aby se dotkl jizev na jeho těle. Zajímalo by ho, co si o nich myslí, protože byl téměř něco jako lékař, ale tu poznámku určitě nečekal. Některým lidem připadaly jizvy sexy, některým se hnusily. Byla to Isseyova nedílná součást, už nad nimi nepřemýšlel, nepočítal je. Pokývá hlavou nad jeho další větou. 

"Máš rád výzvy. To já taky." Řekne mu a tím ocení tuto Hydovu vlastnost. Nechá se jím odvést do středu místnosti, krátce se podívá na kužel světla a ví, že jsou tu kvůli němu, ale když se k němu Hyde otočí zády a míří k polštářům, vážně si myslí, že se na ně svalí a trochu si z něj udělá dobrý den. Kdyby tady měl jen tak stát, asi by musel uznat, že Hyde vyhrál. Jenže to se nestane. Hyde zůstane naprosto profesionálním a pečlivě připravuje místo pro svou kresbu. Issey si v duchu povzdechne nad tím, že bude muset být ještě chvíli trpělivým a počkat si. Tak jako většinu života. Zatím se to vždycky vyplatilo. Toho povoleného kimona si nevšimne, ne hned. Tento taktický manévr se Hydovi rozhodně povedl. Posadí se a neustále ho pozorně sleduje. Nemůže si pomoct, ale pořád si musí prohlížet rysy jeho tváře. Jemně se pousměje nad tou poznámkou, ale dlouhou chvíli si vlastně není jistý, o co tu teď jde. Jsou to doteky a pohlazení, ale přecházejí v pózování. Je to důmyslná strategie jemné předehry. Vzbuzení zájmu, který ale nepřejde v nic většího, tedy prozatím. Issey by nikdy netipoval, že někdo nedotčený bude něčeho podobného schopen. Hyde byl velice mazaná liška. Nechává jeho dlaně konejšit vlastní pokožku, seznamuje se s nimi a dělá přesně to, co chce. Jakmile se jejich nohy dotknou, prudce k tomu místu stočí oči a dojde mu manévr s kimonem. Další body… Nakonec je to on, kdo nevydrží, zvedne ruku a vášnivě si k sobě přitáhne Hydovy rty. Ten polibek trvá dlouho a je velmi intenzivní. Issey se potřebuje nějak zkoncentrovat a nabažit. Potom ho zase jemně oddálí od sebe a… 

"Můžeme pokračovat." Řekne, jako by se snad nic ani nestalo, ale srdce mu divoce buší. Stojí ho to úplně všechno, aby ty svitky nezahodil a nestáhl ho k sobě do polštářů, ale vydrží! Jen se na něj nesmí moc dívat, aby mu jeho přesvědčení ještě chvíli vydrželo.

Hyde

Na venek možná působí odhodlaně, ale uvnitř to tak není. Je opravdu nervózní a má strach. Ne kvůli tomu, co by se tu mělo stát, ale spíš z toho, že se mu něco nepovede. Najednou se bojí toho, že by mohl cokoliv pokazit a Issey by ho mohl poslat pryč. Ten pocit nezná, je pro něj úplně nový a moc neví, co s ním. Přesto se jím nenechá vůbec zastrašit a pokračuje dál. Je pro něj velmi těžké se ho dotýkat. Ne že by nechtěl, ale právě proto, jak moc chce. Jeho doteky jsou opatrné, jakoby se bál, že když bude moc hr, něco se stane a probudí se u sebe v pokoji. Všechno by pak zůstalo jen v jakémsi mlženém oparu a to nechce. Koutky se mu pozvednout, když císař prozradí věc, kterou mají společnou. Svým způsobem opravdu má, i v nemocnici, ve které pracoval i tady. Zatím se trochu vyhýbá jeho pohledům, ale občas přece jen oči zvedne a nepatrně se pousměje, když vidí, že si prohlíží. Když by nad tím měl do detailu přemýšlet, cítí se pod jeho pohledem sice nejistě, ale vlastně příjemně. Kdyby se na něj nedíval, nejspíš by něco bylo špatně. Není si jistý, jestli jeho doteky mají ten správný efekt, ale zatím si na nic moc netroufá. Pořád spíš směřuje k tomu, že si po chvíli skutečně sedne se skicákem a bude se věnovat kreslení. Teď si je téměř jistý, že by ho dokázal nakreslit i se zavřenýma očima. Každou jednotlivou linii jeho těla by dokázal zachytit a ví, že už ho jen tak z hlavy nedostane. Když se jejich pokožky dotknou, Hyde vypadá na vteřinu vážně vyděšeně a střelí ohledem k Isseyově tváři. To, co přijde vzápětí, by rozhodně nečekal. Podaří se mu jen zamrkat, možná tak zlehka vydechnout a už cítí polibek a rty, které se mu vypalují do mysli. Jeho hlava a tělo si s poradí po svém a donutí jeh rty, aby se mu snažily konkurovat. Má pocit, že to vůbec nebude možné. Když o císařovy rty přijde, tváře už mu hoří a není schopně zvednout ruce. Kdyby po něm chtěl, aby vstal, pravděpodobně si kece zase zpátky na zadek a už se nezvedne. 

"Teď se mám o něco pokoušet?" Podívá se na něj naprosto nevěřícně. Jistě on je spokojený a Hyde ani neví, kolik je jedna plus jedna. 

"Tohle není fér." Obviní ho s nafouklými tvářemi a pažemi založenými na hrudi. Dává si trochu na čas, aby se vzpamatoval. Očima těká po místnosti, než mu padnou na misku s ovocem. Je jasné, že se mu něco prohnalo hlavou a jeho výraz snad i napovídá, že něco chystá. 

"Asi změním trochu koncept." Rozhodne se nakonec, než se natáhne ke stolku a sáhne po granátovém jablku. Potřebuje mu to trochu vrátit, že ho tak vykolejil a ještě ho donutil se k tomu přiznat. To přece nepůjde jen tak. Bez dalšího slova se usadí na císařův klín, pásek se ještě trochu povolí a tím mu sklouzne lem kimona z levého ramene, nic moc navíc však neodhalí. Zakousne se do ovoce s mírně přivřenými víčky, protože je to vážně skvělé a pak do něj zaboří prsty. Jsou rudé, jako kdyby byly od krve. Oblízne si horní ret, než je položí na kraj jedné z jizev a začne tvořit. Schválně vede linii přes jeho hrudník a nevyhne se ani bradavkám. Po očku pozoruje výraz v jeho tváři. Rty ho ještě pořád brní od jeho polibku, a jestli jejich blízko bude trvat ještě chvíli, asi to nevydrží. Pak se to skutečně stane. Čistou dlaní se zapře o jeho hruď, poklesne v loktech a je to on, kdo si dovolí další polibky. Nejsou tak dravé, spíš hravější. Potřebuje nutně vyzkoušet co a jak, než se do toho opravdu pustí. Hrozně se stydí, že to nevydržel a zároveň mu to celé chce vrátit. To je prostě další výzva. Ještě než se úplně odtáhne a hodlá dál malovat, dotkne se špičkou jazyka jeho spodního rtu a pak se skutečně narovná. 

"Můžeme pokračovat." Zopakuje jeho slova s jiskrami v očích a provokativním pousmáním, které si ani neuvědomuje.

Issey

Hyde byl příliš neodolatelný, než aby tomu dokázal vzdorovat. Příliš sexy, mladý, nedotčený a při tom provokativní, než aby se dovedl držet dál a když vidí, jak s ním zacloumal jediný polibek, je to ještě horší. Issey ví, že ho svou zkušeností bude mít v moci, stejně jako si je jistý, že se mu sám doopravdy líbí a to mu samozřejmě imponuje. Musí se tiše rozesmát, když mu Hyde vyčte, že teď není schopen ničeho dalšího. 

"To je dobře. Kdyby ano, musel bych o sobě začít pochybovat a to by mohl být můj konec." Řekne mu pobaveně. Skloní oči, když mu Hyde řekne, že to není fér, ale pořád se jemně usmívá. Asi to nebylo fér, ale určitě si to užili oba dva. Jakmile se Hyde začne rozhlížet okolo sebe, nechá mu dostatek prostoru pro jeho kreativitu, ale už na něm stihl poznat, že se bude snažit o odvetu. Mohl by mu v tom samozřejmě zabránit, zmocnit se ho a dostat ho naprosto na lopatky, ale to by ho nebavilo a tak ho nechá, aby se pokusil projevit po svém. Sleduje jeho ruku, když se natahuje pro ovoci, maličko mu svítá, když dojde zrovna na granátové jablko, ale rozhodně by ho nenapadlo, že se Hyde odváží posadit přímo na jeho klín. I Issey ještě zpola sedí, ale klesne na předloktí a dívá se na něj nahoru. Na nahém klíně cítí látku Hydova kimona a na stehnech nahou kůži jeho stehen, ale jeho pozornost se rozpadne na tišíc střepů ve chvíli, kdy se Hyde zakousne do jablka a vypadá u toho tak sexy, že Issey zatají dech. Opět je jen malý krůček od toho, aby si ho náruživě nepřitáhl k sobě a nechal ho dokončit, co započal, ale naštěstí celý život trénuje právě sebeovládání. Je těžké odtrhnout oči od jeho tváře, ale na chvíli jimi sklouzne na Hydovo rameno a poté i na jeho ruku, která se potýká s ovocem. Rudá tekutina stéká po Hydově ruce až k předloktí, ale to teď ani jednoho z nich netrápí. Issey trochu zatáhne břicho, když se ho dotkne chladivá šťáva a v okamžiku, kdy k němu shlédne i očima, mu konečně dojde, proč zrovna toto rudé ovoce. Zdá se, že jeho jizvy Hyda zaujaly víc, než by se mohlo zdát. Částečně se soustředí na Hydovu práci, ale zároveň mu pohled co chvíli utíká k tomu nezbednému jazýčku, o kterém Hyde očividně ani neví. Pořád to ještě vnímá jako jistou verzi umění, ale když se Hyde skloní, aby olíbal krvavé cestičky vlastními rty, všechno se promění v ryzí dráždivou přeměnu. Je dost odvážný na to, aby škádlil i jeho citlivé bradavky a moc nezkušeně vážně nepůsobí. Jakmile ho má Hyde dokonale omotaného okolo prstu, použije proti němu jeho vlastní slova. 

"Ano, to můžeme." Řekne Issey trochu chraplavě a jeho hlas je silně podbarvený touhou, ale už Hydovi nedovolí dělat nic kreativního, co se malby týká. Prostě ho oběma rukama obejme a prudce přitáhne k vášnivému polibku. Chodili okolo sebe moc dlouho a nic se nestalo a to všechno se teď projevuje. V Isseyovi je vlna nevybouřené touhy, protože od smrti Ichira v posteli ani nikoho neměl. Vlastně od té doby myslel jenom na Hyda, pokud o někom tak přemýšlel a věděl, že jeho žena i milenky jsou z toho nervózní, že je k sobě nevolá. On měl teď ale něco lepšího, neobjeveného a bude trvat dlouho, než se toho nabaží. Něco mu říká, že tohle není to nejlepší, co Hyde dokáže, že takový bude pořád a on se má tím pádem hodně na co těšit. Pevně ho k sobě tiskne, útočí na jeho rty a ztrácí při tom hlavu. Netrvá to moc dlouho a trochu sevření povolí, aby ho jednou rukou mohl začít zbavovat látky, halící jeho ramena. Brzy ji stáhne dolů z jeho horní poloviny těla, ale ještě kimono nerozvazuje, protože to by ho musel pustit a dovolit mu se narovnat.

Hyde

"Jak pro koho." Prohodí trochu přidrzle, protože pro něj to rozhodně dobře není. Ne, že by přál císaři konec, to vůbec ne. Jenže zkuste něco vymyslet, když se vám chvějí vnitřnosti a máte pocit, že ani nic neudržíte v ruce. Ještě, že už nemusí stát, jinak by nejspíš bylo vidět, jak se mu třesou kolena. Přesto se nevzdává. Nesmí, jinak by to mohl celé pokazit a to je to poslední, co by chtěl. Krátce skloní své oči k výtvoru, které si rýsuje na Isseyových prsou. Sám úplně neví, co vlastně chtěl malovat, ale když se pořádně podívá na načrtnuté linie, vychází mu z toho šelma. Matně si vzpomíná, že něco podobného viděl ve svitích, které mu ukazoval sensei, ale na jméno si nevzpomíná. Rozhodně je kočkovitá. Je zvláštní, že se mu vybavila zrovna teď, ale když si vedle ní vybaví císaře, hodí se k němu vlastně úplně dokonale. Jsou věci, které prostě bude muset nakreslit znovu, jen až nebude atakován jeho blízkostí. Pravděpodobně nad tím stráví celou noc, ale bude to skvěle strávený čas. Kdyby promluvit, v okamžiku kdy se sklání k jeho hrudníku, asi by se mu chvěl hlas. Nemůže si vybavit moment v životě, kdy byl tolik nervózní a zároveň nic nechtěl víc. Jeho hlava mu říká, aby se stáhl a prostě to nedělal, ale tělo a touha v něm převládne. Když se rty dotknout horké pokožky, musí si tiše povzdechnout a nechat víčka na moment klesnout. Užívá si doteky svých rtů a taky chuť ovoce, na kterým už nebude jinak přemýšlet, než tímto způsobem, hlavně půjde o to servírování. Vážně si zadělal na velké problémy. Zvedne k němu oči, když uslyší jeho hlas s tím dráždivým podtónem. Dostal ho, mohl by si gratulovat, ale není toho schopný. V jeho hrudi se zvedne příjemný pocit, který mu vyžene koutky nahoru. Neví jak, ale povedlo se mu něco, v co ani nedoufal. Isseyův pohled je nyní velmi intenzivní a on už od něj nedokáže odtrhnout oči. Chtěl by ho tak vidět častěji, ale vůbec si netroufá doufat, že s emu to ještě kdy povede. Teď měl asi velké štěstí. Překvapeně zamrká, když ucítí jeho paže kolem svého těla a povzdechne si znovu, tentokrát hlasitěji, jakmile se ocitne v jeho pevném sevření a přitisknutý k němu. Projede jím silné brnění, které nedokáže ovládnout a jeho vyvrcholením, je chvění celého těla. Paže má složené pod tělem, konečky prstů by se mohl dotknout jeho klíčních kostí, kdyby chtěl, ale teď to prostě nejde. Dokáže se jen rozplývat v jeho objetí a vychutnávat si polibky, které mu věnuje. Snaží se mu konkurovat, trochu hravěji odpovídat, ale přijde mu to, jako marný boj. V hlavě mu probíhá jen jediná otázka a to je to, proč je tu zrovna on. Podle něj neuměl nic navíc, jen mít občas nemístné poznámky, které by si měl nechat pro sebe. Možná za to mohl taky trochu fakt, že se rychle přizpůsoboval a přijal tuto cestu, kterou mu nabídl život. Je tady, asi to tak má být a tak si nebude stěžovat, jen se pokusí, aby se to obrátilo v jeho prospěch. Ono se to děje a stejně to nebylo prvoplánové. 

"Mám velké štěstí." Podaří se mu prohodit, když přichází o látku kimona. Konečně se odváží dotknout se konečky prstů Iseeovy kůže. Míří od klíční kosti přes šíji až na bradu, jejíž hranu pohladí. Dál bohužel nedosáhne. Mohl dodat, že má štěstí, že je tu s ním, protože to se jen tak někomu nepodaří, ale to by nebyl on. Trochu se povytáhne, aby se mohl rty lehce otřít o ty jeho. 

"Že vás tak můžu vidět." Myslí samozřejmě přirozené reakce, které se mu dostalo, stejně jako úsměv, který nebyl obvyklý. Krátce ho políbí, pak se rty dotkne špičky jeho nosu, než se rozverně uculí. 

"Ještě mi kousek zbyl." Dodá s nádechem provokace a poukáže na kimono, které nemá úplně svléknuté. Stud jde částečně stranou už jenom kvůli tomu, jak moc si přeje pokračovat. Ta touha úplně zaštítí nějakou obavu nebo nervozitu. Je tam ale utlačované a hodně hluboko.

"Chcete poradit můj pane?" Zeptá se s tichým uchechtnutím, než se skloní znovu k jeho hrudi, které věnuje několik polibku a nakonec slízne jednu rudou cestičku svým jazykem. 

"To jsem si zase dovolil." Poukáže na svou drzost. Císař přece nepotřebuje s ničím pomoct.