(palác)
Hyde
"Haido už se balíš?" Ozve se ode dveří hlas velmi mladé a drobné dívenky. Hyde se otočí a pousměje se, i když to není úplně veselé.
"Bohužel, už musím zpátky." Povzdechne si a rozpřáhne ruce, aby k němu dívenka mohla přijít a obejmout ho.
"Budeš mi chybět Haiko." Šeptne do ticha. Samozřejmě, že se uvidí, ale do dneška spolu trávili opravdu hodně času. Haiko ho učila různé triky s vlasy a jak vylepšit svůj obličej a když nemohl být s císařem, byl s ní.
"Nebojíš se jít zpátky?" Zeptá se ho dívka s trochu vyděšeným pohledem. Hyde jako první zavrtí hlavou a pak jí odhrne vlasy z tváře.
"Ani ne, co se má stát, tak se stane. Budu doufat, že už si to někteří rozmysleli, po tom co se dělo."
"Pomůžu ti balit." Nabídne se Haiko, protože má teď chvilku volna a může tu klidně být.
"Arigato." Začnou společně balit a pak se dostanou i ke svitkům s jeho kresbami. Hyde si pobrukuje a Haiko se usmívá. Zvedne jeden svitek a začne ho zkoumat.
"No teda." Ozve se její hlas a Hyde se troch zarazí.
"Co je?" Pozvedne obočí a přejde k ní, aby se jí mohl podívat přes rameno.
"Jo tohle." Vypadá na vteřinu rozpačitě a honem svitek chytne, aby ho zase smotal.
"To není nic." Uculí se a schová svitek do rukávu. Neměl ho nikdo vidět, byl na něm on sám s císařem. Byla to jeho představa, jak vypadali při jednom z polibků, akorát popustil uzdu své fantazii a moc toho na sobě neměli.
"Ani slovo." Upozorní jí se smíchem, když se dveře otevřou a sloužící v nich ho vyzve, aby šel s ním.
"Já to tady zatím dodělám." Slíbí mu Haiko. Hyde jí poděkuje úklonou a následuje sloužícího do zahrad. Vůbec neví, co by se tu mělo dít. Dojde až k menšímu jezírku obehnanému keři. Nikdo tu není a on u má počkat. Vůbec neví, proč a nikdo mu nechce nic říct. Nikdo zatím nejde, tak se usadí do trávy a vytáhne svitek. Ohlédne se přes rameno, aby se ujistil, že za ním nikdo není a pak ho rozbalí. Musí se nad tím pitomě usmívat.
Issey
Dny v harému od toho dne plynuly poklidně a v paláci podle starých kolejí. Hyde obýval komnaty v tomto křídle paláce a zotavoval se, zatímco on za ním začínal posílat učitele a služebnictvo. Nechal mu poslat nějaké dárky, především oblečení a pak také učební materiály a psací potřeby, zkrátka všechno, co konkubína na jeho úrovni potřebovala. Jeho žena i nejvyšší konkubíny si samozřejmě všimly všeho, co se okolo Hyda dělo a opatrně se vyptávaly, jakou to má souvislost s Yuriko nebo Ichirem a zda Issey doopravdy plánuje povznést Hyda tak vysoko. Jeho žena s tím neměla žádný problém, vždy respektovala Isseyova rozhodnutí jakkoliv jí někdy mohla připadat zvláštní, ale cítil zmatení své první konkubíny a vyslovené odmítání Akiho matky. Samozřejmě se o své pozice nemusely bát. Byly to ženy a Hyde muž. Nebyl schopný dát Isseyovi oblíbeného dědice, ale mohl mít v budoucnu velký vliv. Issey by se na místě Akiho matky pokoušel s Hydem souhlasit a od začátku ho otočit na svou stranu, ale čím víc s ním Aki trávil času, tím víc byla ona proti a tak se Issey nakonec rozhodl, že po oslavě ty dva rozdělí a namíří Hydovo úsilí jinam. Souvisel s tím i fakt, že nebude žít v tomto paláci, ale někde úplně jinde. Bude tam dokonale v bezpečí, Issey ho bude navštěvovat a nikdo příliš neuvidí do jejich vztahu nebo do toho, jak vysoko Hyde je. Bude tam mít všechno, včetně svých učitelů a v paláci bude také trávit dny, aby se dostal na možná jednání, velké bankety a další události. Neznamená to, že nebude nikdy v ohrožení, ale Issey je omezí, jak jen to půjde nejvíc. Zároveň tím ale dá veřejně najevo, že mu na něm velmi záleží a obyvatelé paláce se budou vyptávat proč, šeptat si a vymýšlet možné teorie. Muselo se to stát brzy, ale Hyde stále nebyl mezi jeho favority a proto se rozhodl jednat právě dnes. Nic mu o tom dopředu neřekl, aby ho nevyděsil, ale taky chtěl, aby to neprobíhalo tak, jako obvykle. Žádné přípravy, parádění, nervy z očekávání, prostě nic podobného. Naplánoval si na to odpoledne a večer volno a jakmile dojde do zahrad, naznačí svému doprovodu a strážím, aby zůstali stát na cestě, zatímco sám zamíří mezi keře. Nemá strach, dovede se o sebe postarat, nemyslí si, že by na něj zrovna tady a teď čekal atentátník a samozřejmě nikdy nechodil neozbrojen. To pro samuraje nikdy nepřipadalo v úvahu. Dokonce i ve spánku měl meč vždy na dosah ruky. Chvíli mu trvá, než Hyda najde, protože sedí, ale je k němu zády a má cosi v rukou. Vypadá to, že mu opravdu nikdo neprozradil, s kým se tu má setkat, protože na sobě má poměrně běžné kimono a jeho vlasy jsou také prosté, pouze učesané. Potichu se přiblíží tak moc, aby viděl přes jeho rameno na to, co si prohlíží. Pozná sebe i jeho okamžitě. Hyde je opravdu skvělý malíř, než aby se Issey spletl. "To je dárek pro mne?" Vyruší ho konečně a málem by se rozesmál, když sebou Hyde lehce trhne.
"Nečekal bych, že budeš mít odvahu na něco tak lechtivého. Dokonce, když podobný zážitek ještě ani nemáme. Máš jich víc? Odvážnějších? Nebo budeš malovat, až k tomu budeš mít model?" Už zase se ho snaží dostat do rozpaků, i když u toho používá zcela konverzační tón a v jeho tváři se nehne ani sval. Jenom jiskřící oči ho trochu prozrazují.
"Myslel jsem si, že ti neřekli, koho uvidíš, takže se mohu domnívat, že jsi měl v plánu podobné malůvky distribuovat po paláci." Zamlaská nad tou nestydatostí.
Hyde
Hyde ani netušil, co se na něj chystá a kdyby to věděl, asi by byl ve výsledku smutný. Měl Akiho opravdu rád a Ricka taky. Byli to skvělí kluci a rád s nimi trávil čas, i když mu ho poslední dobou příliš nezbývalo. Mohla za to hlavně spousta učení a povinností, které mu najednou vyvstaly. Stálo to ovšem za to. A ne, nešlo vůbec o dárky, i když je dostával rád. Občas se přece jen ohlédne přes rameno, aby zjistil, proč má být zrovna tady a na koho tu má vlastně čekat. Bylo trochu lehkovážně usadit se zrovna do trávy a pak bude muset hodně rychle vstávat, ale to mu snad nakonec prominou. Momentálně ho nejvíc zajímá kresba, kterou má v rukách. Je to vlastně hodně zvláštní dívat se na něco, co se ještě nestalo, ale upřímně…Kdyby se to mělo stát, nebude se bránit. Už od začátku vnímá k císaři náklonost, které nedokáže odolávat. Neměl by tomu propadat a chovat se tak jak se sluší a stejně si většinou nemohl pomoct. Jeho hlava byla naštěstí tak obezřetná, že to nedovolovala ve chvílích, kdy nebyli sami. Jinak by už asi dávno skončil někde na úplném dně harému. Ne, to se nesmí stát. Prudce sebou trhne, když se za zády ozve pro něj velmi dobře známý hlas. Tak moc se zasnil, že ho vůbec neslyšel přicházet. Kdyby to byl kdokoliv jiný, měl by vážně problém, už jen proto, co svírá v rukou. "Možná, že opravdu byl. Do chvíle, než jste se mě pokusil vyděsit k smrti můj pane." Jen trochu se ohlédne přes rameno. Tak trochu ho obvinil a asi by to neměl dělat, ale ono to nějak samo. Přesto jeho pozvednutý koutek značí, že to myslel spíš z legrace. Na chvíli sklopí hlavu, protože z jeho otázek je mu opravdu horko a počasím to rozhodně není. Teď trochu lituje, že se lépe neoblékl, ale vlastně na to neměl ani pořádně čas.
"Myslím, že budou lepší, když budu mít pořádný model. Nejsem si jistý, že jsem zachytil každý detail, který bych chtěl." Znovu se pomalu ohlédne přes rameno.
"Pak by klidně mohly být mnohem odvážnější. Asi byste nebyl zrovna nadšený, kdybych některé části nevykreslil do nejmenšího detailu. Mohlo by to být pak značně…" Odmlčí se na chvíli a zatváří se, že přemýšlí.
"Nepřesné." Uculí se trochu, ale pak mu koutky trochu opadnout. V tomto má naprostou pravdu, vůbec nevěděl, kdo přijde a byl hodně neopatrný, když si to prohlížel zrovna tady. Cítí se opravdu trochu provinile, ale to by nebyl on, kdyby se tak i tvářil. Doufá, že si výraz v císařových očích přeložil správně, jinak by to toho mohl vážně litovat.
"Rozhodně neměl. Jediný císař se však pohybuje tak tiše, abych ho neslyšel. Jinak vím o každé myšce." Odpoví mu úplně jinak, než by se dalo čekat.
"A vám jsem ho chtěl věnovat, takže jediná chyba, která se stala je vlastně to, že jste se připravil o překvapení, můj pane." Odmlčí se na chvilku, než se k němu pomalu otočí čelem, i když pořád sedí na zemi a vzhlédne.
"Je to škoda, ale už se stalo. Nejspíš budu muset nakreslit další." Koutky se mu pozvednou ve skoro hříšném pousmání, které si snad ani neuvědomuje.
"Mám kreslit jen díky své fantazii nebo budu mít možnost prohlédnout si každý detail?" Zatváří se naprosto profesionálně, jak kdyby vůbec nevěděl, na co by to mohla být narážka. Jde přece o malování, o nic jiného.
"Já vím, je to troufalé prosit císaře o to, aby se svlékal, ale když dojde na umění, je to přece něco úplně jiného ne?" Upře na něj své očka, které jsou všechno, jen ne nevinné.
"Samozřejmě pochopím, když se rozhodnete nesouhlasit, můj pane." Dojde mu, koho tady vlastně provokuje a kde kdo by se nejspíš pokoušel utéct, ale on ne. On si tady bude poklidně sedět a nejspíš si počká, až ho nakonec popraví, když mu s ním dojde trpělivost. A to bude asi hodně brzo, možná dřív, než si vůbec mohl myslet.
Issey
"Takže teď, když jsi vyděšený, už mi ho nedáš? Musím přiznat, že se mi ještě nestalo, že by mi někdo donesl dárek a pak si to rozmyslel a za trest mi ho nedal. Ani nevím, jak se kvůli tomu vlastně cítím." Řekne mu a mohlo by to být pokárání, ale kdo ví proč Hydovi všechny tyhle prohřešky promíjí a povoluje. Vlastně je to proto, že je to součást nevinného kočkování. Je si jistý, že Hyde není drzý a nezkouší, kam až ho Issey pouští, nic zvláštního tím nesleduje. Issey si musí uvědomit, jak velmi mu vlastně věří. Od samého začátku do něj vložil všechno a vlastně k tomu neměl důvod. Tedy… Kami mu jej ještě neřekli, ale to pouto tam zřetelně bylo. Vzápětí na to polije horko i jeho, protože Hyde se rozhodně nezdráhá říct si o to, co by nejspíš sám rád vyzkoušel a dělá to úplně jiným způsobem, než všichni ostatní. Ostatní se totiž buď styděli a prostě čekali, jestli se Issey rozhodne sám nebo čekali na chvilky v komnatách, kde začali s opatrnými doteky nebo jiným klasickým sváděním, ale toto?
"Myslel bych si, že ses na mě úmyslně připravil, kdybych si nebyl jistý, že jsi o tomhle setkání nic nevěděl. Tolik na nás myslíš?" Řekne mu tiše.
"Na druhou stranu by mě zajímala tvoje fantazie. Zajímalo by mě, jak mě vnímáš, aniž bys mě ještě viděl a pak bychom mohli porovnat představy a skutečnost." Vysloví vlastní názor, ale i když by to myslel naprosto vážně, když Hyda vidí, hlavně to, jak mu cukají koutky, má strach, že by úmyslně nakreslil karikaturu s přehnanými možnostmi a bylo by to jedině k smíchu. I to by si užil. Vnímá, jak Hyde trochu zvadne, když mu řekne, že to mohl kdokoliv vidět. Bylo dobře, že to bral vážně, tohle by se stát opravdu nemělo a zároveň to potvrzovalo jeho prvotní myšlenky a díky tomu byl vlastně spokojený. Všechno to byly takové maličké zkoušky, kterými Hyde procházel.
"Vážně?" Pronese po chvíli, když mu Hyde řekne, že toho hodně ví. Dobírá si ho nebo si tady skutečně stačil vybudovat síť vlastních ptáčků zpěváčků? To mu připadalo rychlé a chtělo to hodně práce s diplomacií a službičkami, ale pokud to tak bylo, rozhodně by ho za to pochválil. Jediná možnost, jak vyzrát nad soupeřem mnohem silnějším, než jste vy sami, byla být o několik kroků napřed a pak toho využít.
"Myslím, že nepřipravil. Překvapil jsi mě rozhodně." Řekne mu a teď je to on, komu cuknou koutky.
"Už jsem v životě pár podobných věcí viděl, ale že budu hlavním hrdinou jedné z nich, to by mě ani ve snu nenapadlo." Musí se tiše rozesmát. Na chvíli se odmlčí a doopravdy přemýšlí.
"Obojí. Chci jedno překvapení plné fantazie a paměti a jeden přesný rozbor. Později je porovnáme." Řekne mu náhle zcela vážně. Pak musí pozvednout obočí a naklonit hlavu, jestli dobře slyšel. Vážně mu tu nahlas řekl, že chce, aby se svlékal? Nemělo by to být spíš naopak?
"Ty jsi opravdu neobyčejná konkubína, Hydo-chan. Neobyčejně troufalá." +Ale ono tě to přejde a jestli ne, nudit se nebudeme.+ Pomyslí si a maličko se mu blýskne v oku. Ano, umění bylo něco jiného, ale… tohle bylo lechtivé pozvání do ložnice.
"Víš co? Tak já si dovolím souhlasit a jsem velmi zvědav, jak si s tím vším poradíš." Řekne mu, nezačervená se ani trochu a natáhne k němu svou ruku, aby mu pomohl vstát. Skoro přísně se mu podívá do očí, otočí se na patě a vyrazí rovnou k paláci.
"Myslel jsem si, že strávíme den venku, když je tak hezky, ale s tebou to nejde. Nezbude mi, než tě tajně vzít na plavání při úplňku. Pokusil bych se vypodobnit tebe, ale bojím se, že bych rozpoutal zkazky o nestvůře z jezera. Neboj se, tvým vzhledem by to nebylo." Klidně shodí své malířské umění, zatímco projdou kolem stráží a doprovodu, ti za nimi udělají čelem vzad a už cupitají.
Hyde
Nejradši by mu odpověděl, to je drzost co? Jenže i on má určité hranice a tohle by rozhodně říkat neměl. Svému výrazu ve tváři však v tuto chvíli příliš poroučet nedokáže. Ta otázka mu zůstane viset v očích a taky ji prozrazuje jeho provokativní pousmání. Cítí se tady velmi jistý, protože jsou přece v zahradě, takže mírně popichování není na škodu. No tohle je trochu větší a je mu z něj horko, ale stejně necouvne. V císařově přítomnosti se cítí dobře a uvolněně. Asi je vážně blázen, když si tohle jen pomyslí, protože většina by na něj hleděla s posvátnou úctou a bála by se promluvit. On k němu úctu cítí, nejspíš větší, než by si kde kdo dokázal představit a stejně nebrání svým slovům, aby opouštěla jeho rty. "Myslím, že moje fantazii, by tě překvapila, můj pane, stejně jako věci, na které dokážu myslet." Odmlčí se na chvilku, aniž by jeho tvář opouštěla provokace.
"Z druhé strany se musím přiznat, že jsem uprostřed stěhování a nerad bych, aby se podobné věci dostali do cizích rukou, takže jsem ji vzal s sebou." Snaží se ho nechat v malé nejistotě, jestli si to vzal, protože na to tolik myslí nebo jen z čisté opatrnosti. První možnost by byla správně, ale tak trochu si to chce zatím nechat pro sebe. To napětí mezi nimi se mu líbí a zároveň ho začíná maličko děsit, protože už začíná tušit, kam by to mohlo vést. Jen malinko a vlastně skoro nevině pokrčí rameny. Věděl opravdu hodně, protože za ním polovina paláce chodila pro různé rady a pomoc při zdravotních problémech. Už od jeho pobytu v harému se tu neslo, že umí pomoci a má své metod a očividně se to chytlo i o něco výše. Pak už jen stačilo při ostření pokládat ty správné otázky.
"Občas se prostě umím zeptat." Hodně to odlehčí, pravdou bylo, že musel být opravdu dost opatrný, aby nikdo nepojal podezření, ale zdá se, že se mu dařilo. Nahlas to neřekne, v podobných tvrzeních byl opatrný. Usměje se upřímně, protože je rád, že ho dokázal překvapit, když však dojde na podobné svitky, musí trochu přivřít očka a vypadá hodně pobaveně.
"Existují i jiné? To jsem asi v těch, co jsem viděl, špatně hledal. Budu se muset zeptat senseie." Odmlčí se na chvilku a zase dojde na hranou nevinnost.
"Čistě pro studijní výsledky samozřejmě. Ale lepší, než s císařem, to asi nebude hm?" Jelikož ho Issey nenapomíná, pokračuje dál a klidně svá slova stupňuje, aby mu ukázal, že se neklne.
"Dobře, budu trávit veškerý svůj volný čas vaším přáním, můj pane." Ujistí ho, že se do toho klidně pustí, když bude mít volný večer. Za chvíli by to mohl být celý příběh, když se svitky poskládají dobře. Asi by se měl červenat..? Trochu sebou trhne, protože to další zní jako napomenutí, možná už vážně došlo na to, že to prostě přehnal. To nechtěl, jen si nedokázal pomoct, aby mu neodpovídal. To císař ho k tomu tlačí samozřejmě. Nadechne se, aby se trochu bránil, a vzápětí naprázdno zavře ústa. Teď se opravdu začervená, protože to zní…Nestihne ani mrknout a už mu pomáhá na nohy a on je nenásilně nucený za ním cupitat do očividně ložnice. Musí se zasmát, protože císař právě zkritizoval své kreslení. To se smí?
"A já měl za to, že císař je výborný naprosto ve všem." Hraje překvapené a trochu se pochechtává. Za chvíli se k nim připojí i doprovod a on musí jít s hlavou sklopenou a o několik kroků zpátky. +Máš, co jsi chtěl. Každá provokace bude po zásluze potrestána. No potrestána…+ Uculí se za jeho zády. Je rád, že mu nevidí do hlavy. Pravdou ale je, že s každým krokem v něm stoupá nervozita. Tvářil se sice celou dobu, jak ví, ale zas tolik toho neví, jen byl zvyklý obratně improvizovat. Jen se trochu bojí, že tentokrát to nebude stačit. Přesto však nervozita nepřevýší jistý spokojený pocit, který se mu rozlije po těle. Jakmile se za nimi zavřou dveře Isseyových pokojů a oni osamí, je už Hydova nervozita na maximálním stupni. Vážně se to stane? A bojí se nebo se těší? Sám si není úplně jistý, ale nechce se zase prozradit. Zůstane stát uprostřed a rychle se rozhlédne po pokoji. Koutky se mu pozvedne, když zahlédne, co potřeboval. Sáhne po svém pásku, který obratně povolí a nechá vrchní kimono povlávat u svých boků.
"Takže s čím začneme?" Na jeho tváři se objeví sebevědomý výraz, ke kterému se musí trochu přemlouvat, protože pohled na císaře mu svírá hrdlo a díky němu se mu rozbuší srdce. Udělá několik kroků stranou a sáhne po svitku.
"Jen se budete muset svléknout, můj pane." Nasadí naprosto profesionální výraz, jen oči…To je jeho zkáza, ty ho vždycky prozradí.
Žádné komentáře:
Okomentovat