Hromadné - To není slečna. - část 1.

(farma)

Aki, J

J hned po svém příjezdu nevychází z údivu. Nečekal, že by se během prvních sekund mohlo dít tolik. Je ve škole? To znamená, že tohle je jeho učitel? Vůbec na to nevypadá a navíc to chování. Jak kdyby žárlil. V očích se mu pobaveně blýskne, nejspíš by měl v plánu ho ještě trochu popíchnout. Nechce vyvolávat konflikt, ale popravdě...Nebál se toho. Pokud se někde strhla rvačka a on viděl, že by mohl být užitečný, klidně se zapojil. Ostatně v jeho zemi to nebylo nic neobvyklého. Je jen málo sporů, které by nevyřešila dobře mířená rána. Pozoruje s mírně pozvednutým obočím, jak mu z očí mizí Shinya. Nejspíš učitel se taky rychle vzdálí, a když se J otočí, dojde mu na koho nejspíš kouká. Akiho fotku nikdy neviděl, netuší, že to je on, ale Sugiza pozná bezpečně. Vypadá pořád stejně, jako na fotce, kterou mu máma ukázala. Zůstane stát s trochu nejistým výrazem v očích. Snad ani nevnímá, že do něj několikrát dloubnou měkké nozdry. Pozoruje oba dva, jak se na něj dívají. Ten kluk vypadá o dost plašší. Je jistá šance, že tohle by opravdu mohl být jeho bratr. Měl by jít k nim, ale očividně se mu moc nechce. Aki samozřejmě už v autě zpozoruje nezvyklého koně, kterého by v okolí hledali jen těžko. Nenapadne ho ani na vteřinu, kdo to je. Prostě by si nemyslel, že si jeho bratr přiveze koně s sebou. A pak ho snad něco osvítí. Pomalu se podívá na Sugiza, ale musí oba vystoupit a Yo jim prozradí, že čeká na ně. Aki se cítí…Není si vůbec jistý, jak by to měl popsat. Myslel si, že když J přijede, bude mít radost. Teď ale spíš vnímá hodně velké zmatení. Jak by se k němu měl chovat? Jaký vlastně je? Co když si nebudou rozumět? Po jeho obvyklém vystupování nejsou ani památky a zase jednou vypadá na tolik, kolik mu ve skutečnosti je. Když se ho Su dotkne a stiskne mu dlaň vděčně se na něj pousměje. Teď je ve fázi, kdy by se za něj nejraději schoval, ale nechce vypadat jako zbabělec. J se vydá odvážně k nim, i když si sám není jistý, jestli se mu do toho vůbec chce. Zastaví se na krok od nich a pozoruje Sugizovu ruku.

"Uhm." Vypadne z něj úplně pitomě, než natáhne tu svou, aby se s ním přivítal.

"Ahoj." Prohodí první anglicky, než se zase trochu vzpamatuje a okusí se začít s další lekcí japonštiny.

"Jsem J…Teda Jun, ale říkají mi J." Opraví se rovnou. Všichni ho tak znali a on se tak začal už jako velmi malý představovat.

"Ty jsi…" Podívá se na Akiho a ten krátce přikývne a podaří se mu vydolovat úsměv. Je to hodně rozpačité setkání.

"Aki." Představí se a podá mu ruku. Pak se pomalu podívá za jeho záda.

"Ten je tvůj? Přijel s tebou?" Pokusí se řeč stočit na koně. Zná to jako dost dobré první téma a taky trochu neutrální. Je zvědavý, jak to, že je tady, ale zeptat se má opravdu strach. Tohle už nepraví ani panák.

"Jo, je. Cestuje se mnou všude. Nemohl bych ho nikde nechat. Mám ho od hříběte, tedy koupil jsem ho později, ale viděl jsem ho vyrůstat." Prozradí jim část příběhu.

"Jmenuje se Manetoa. Ale já mu říkám Many. Bež klidně k němu, je to skvělý kůň. Neublížil by ani mouše, jen se bojí hromu. Už od malička." Pokrčí rameny a Many se nadrzo objeví přímo u nich a začne prošacovávat oba neznámé, aby přišel na to, jestli nemají něco dobrého.

"A je hrozně nenažraný." Uchechtne se J a Aki se zasměje taky.

"Říká se, že jaký pán." Projeví se jeho uvolněný, když se může dotknout koňské srsti a přestane přemýšlet nad tím, co by měl dělat.

"Hm, s tím hromem to tak není, ale s tím jídlem…" Rozhodí nenuceně rukama. 

"Já…Měl bych se asi omluvit, že jsem přijel takto a bez varování, ale…" Omluví se podruhé.

"Chtěli mě oženit, musel jsem zmizet." Prohodí a v první chvíli není jasné, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci. Aki se na něj nevěřícně podívá a je mu úplně jedno, že Many demoluje jeho kapsu, ve snaze z ní něco vyštrachat.

"Dělám si srandu, nikoho naštěstí nikdy nenapadlo, že bych byl dobrá partie." Zatváří se nadmíru pobaveně.

"Odešel jsem do otce, kvůli jeho přítelkyni. Byl jsem pár let s mámou, ale přiznám se, že jejich život…Není to tak jiné, jak na ranči, ale nebylo to ono." Pokrčí rameny a už sahá po krabičce.

"Chtěl bych vás požádat, jestli bych tu nemohl na chvíli zůstat. Nebudu na obtíž a zvládnu toho za den udělat vážně hodně." Očividně nechce, aby si mysleli, že sem přijel jen tak, aby se tu válel. Aki se podívá na tátu a na tváři se mu objeví úsměv. Je jasné, že chce, aby tu J zůstal.

Sugizo, Aqui

Společně s podáním ruky Sugizo nejprve odpoví na pozdrav. Zprvu anglicky a pak i japonsky, jak si dělají navzájem jasno v tom, kdo umí jak mluvit. On anglicky uměl, ale nerad a pak velmi dobře ovládal jazyk své indiánské ženy, ale nebyl si jistý, jak dobře ho umí zase J. Aki to uměl taky skvěle, tak možná by se potkali právě tam, kdyby si jinak nerozuměli? Pak se ale Jova pozornost přesune na Akiho a Sugizo ustoupí kousek stranou, aby mohl Aki popojít dopředu a seznámit se se svým bratrem. Co uvnitř sebe asi právě teď prožívá? Aki měl hodně turbulentní dětství, hodně cestoval, zvykal si na několik zemí i škol a teď nový sourozenec. Pro Sugiza to syn nebyl, ale stejně se na něj nedovede dívat jinak. Bude si na to muset asi dát trochu pozor, protože J není žádný kluk, ale muž a o podobné postoje nemusí mít ani trochu zájem. Kluci si začnou povídat o koni a on zatím jenom poslouchá. Taky si ho prohlíží. Kde by se Aki bál koně. Jezdí na nich jako by měl lepidlo na zadku. 

"Pěkné jméno, je indiánské?" Zajímá se hned. 

"Co znamená?" Aki si dovolí rýpavou poznámku, ale J očividně není z těch, co by se urazili a tím jim padne do oka ještě o něco víc. Podobný humor je jim velmi vlastní. Když dojde na ženění, tváři se asi s Akim oba stejně zaskočeně, ale pak jim J v krátkosti vysvětlí, jak se tady ocitl a Sugizo pokývá hlavou. Dokonce se krátce zasměje. Když se kluk jako je J odstěhuje kvůli nějaké nové ženě, musí to být pěkná mrcha, ale toto hodnocení si zatím nechá pro sebe, stejně jako se ho neptá na soukromé detaily. Možná se to dozví později. Jakmile dojde na život v Andách, tajuplně se pousměje. Konec konců tohle má za sebou on i Aki. Před tím, než J vysloví svůj požadavek, udělá krok k němu a jemně se dotkne jeho ruky, která tahá cigaretu z krabičky. 

"Máme tady místa, kde ano, ale jinde ne, prosím." Řekne mírně a vlídně. 

"Aki ti je ukáže." Dodá. Ten požadavek vlastně očekával, proč by sem jinak J mířil i se svým koněm? Možná si myslel, že především kvůli Akimu, ale nakonec to vypadá, že nemá kam jinam jít. Teď má Sugizo otázek ještě více. J přece musel mít hodně přátel, nějaké úspory? Když někde vyrostete, většinou se tam dovedete i usadit, tak proč Japonsko, země tak složitá a drahá? 

"To není problém." Řekne nakonec a podívá se krátce na Akiho. 

"J, ale na jak dlouho máš vízum? Bývá na tři měsíce a pak?" Je vidět, že rovnou počítá s delší variantou, ale to mohl být obrovský problém. Aki by mohl vyprávět a to byl jeho syn. A co by chtěl J dělat? Su ho na černo nějak uživí, ale nemůže mu dávat peníze, sami jich tolik nemají. Jen jídlo, stáj a postel. Aki vypadá natěšeně, ale Su ví, proč si dělat starosti. Japonsko bylo velmi přísné. 

"Teď do konce prázdnin máme ještě problém s ubytováním. Máme tady školní tábor a všechny pokoje jsou obsazené. Aki spí ve svém vlastním pokoji na pohovce." Řekne ještě a je z toho na rozpacích. Yoshiki potřeboval soukromí a kluci měli volnou jenom podlahu. Aki taky. On sám má letiště, ale teď… má jisté důvody, proč by tam byl raději sám a no… raději nic… 

"Za pět týdnů odjedou, ale nyní jsme plní a s Akim bydlí ještě jeho kamarád. Jeho rodiče jsou v zahraničí..." Ani neví, proč to tolik rozvádí. 

"Víš co? Dám ti svou ložnici." Řekne nakonec. Bude prostě spát na seně. Přece to zná z hor. 

"A rovnou pro tebe jednu práci mám. Máme prý rozbitou ohradu, musíme se tam zajít podívat." Řekne J i Akimu. V tu chvíli se na dvoře objeví i Aqui. Jakmile spatří Sugiza, honem schovává cigaretu i se špičkou. Je v plné nalíčené a vyparáděné výzbroji, co kdyby tu někde byl Kamijo? 

"Pardón. Dobrý den." Rychle se ukloní a chce zmizet. Od minule se před Akim hodně stydí. 

"To není slečna." Podotkne honem Su šeptem směrem k J, protože tohle J z ranče asi vážně nezná.

Aki, J, Kamijo

"Ano, je." Kývne na jméno koně. 

"Nemá přímo význam jako takový, ale je z pověsti, kterou mi kdysi máma vyprávěla. Byl to obrovský vodní had. Jedl lidi a měl rohy." Uchechtne se krátce. Je pravda, že jho kůň miluje vodu a hlavně…

"Jediné čeho se bál byl hrom. To mají taky společné. Navíc je to pěkná potvora, když na to přijde." Vtipkuje na adresu svého čtyřnohého přítele a ten se po něm ohlédne a skoro to zní, jak kdyby si pohrdavě odfrkl. 

"Říkal jsem to." Je rád, že se ho na detaily z domu otce nikdo neptá, nerad by s tím šel ven zrovna teď, možná později, protože se tu cítí příjemně. Zdá se, že strach z toho, jak ho přijmou, když ho poprvé uvidí, mít vůbec nemusí. Zarazí se, když ho Su zastaví a Aki se pobaveně uchechtne. 

"Nechceš, aby to tu chytlo, pak bychom asi spali na louce." Kývne hlavou na Sugizova slova, že mu to později ukáže. To je to nejmenší, navíc si budou moct troch víc popovídat. J přikývne, když Su zmíní tři měsíce. 

"Je to tak, je to jen na krátko, chtěl bych si tu sehnat pracovní vízum. Doufám, že se mi to podaří, jinak bych musel zpátky a zkoušet to znova. Dalšímu šetření se chci vážně vyhnout." Zavtipkuje, ale dobře mu z toho není. Když už se sem dostal, nechce se mu vůbec zpátky. 

"Mám něco našetřeno, nebudu vás stát ani korunu." Ujistí je oba. Klidně jim rád vypomůže tady a pak si může ještě najít nějakou brigádu a vydělat si i tam. Když na to přijde, vydrží dlouho spát jen hodinu. Ostatně práce na ranči byla od rána do večera, a když bylo potřeba hlídat stáda, jeden se moc nevyspal. Je tu zdá se plno, ale to je podle něj ten nejmenší problém. Nakrčí obočí a nesouhlasně zavrtí hlavou, jakmile mu Su nabídne svou ložnici. 

"To v žádném případě." Odmítne to rovnou. 

"Jsem zvyklý spát několik týdnů venku, to, že je tu koupelna bude vlastně příjemný luxus. Když jsme hnali z farmy na farmu, spali jsme normálně venku pod širákem. Možná si s dovolením zalezu na seno, ale vážně je to v pohodě." Usměje se zeširoka. 

"Navíc bude pár dní lepší, když zůstanu s ním." Kývne ke svému hřebci. 

"Je vždycky nervózní, když jsem daleko a nezná to tady." Je vidět, že mu na zvířeti hodně záleží. Ostatně, nemá víceméně nic jiného, kromě pár svých věcí. Ohlédne se na Akiho, který na něj vyjeveně kouká. 

"Vážně jste hnali dobytek a spali venku?" Je na něm vidět, že by si to rád taky někdy zkusil. 

"Můžu tě vzít ven na pár dní." Nabídne mu J rovnou. 

"Pokud tě táta nebude postrádat, klidně i na delší dobu. Sice nic hnát nebudeme, ale zážitek to rozhodně je." Rozesměje se. 

"Jednou jsem se probudil s hadem pod bundou. Lepší budíček jsi nezažil." Pak se otočí na Sugiza.

"Mrknu na to klidně rovnou. Prospal jsme se dost před letištěm." Poškábe se ve vlasech. 

"Bylo to nadlouho." To snad jako vysvětlení stačí. Když se vedle nich ozve další hlas, J se otočí a zůstane regulérně zírat. Aki se na Aquiho upřímně usměje. 

"Jdeš na procházku? Můžu jít…" Zarazí se, protože slíbil tu ohradu. +Chjo.+ 

"Nemůžu, ale můžeš jít s námi." Kývne hlavou k J, který ještě očividně nenašel slova. Zvládl se jen podívat na Sugiza s pozvednutým obočím, jako by se ptal, jestli vážně není. Stejně na něj nemůže přestat zírat, nikoho podobného ještě neviděl a…Líbí se mu to. 

"Ahoj." Zvládne ze sebe dostat a mávnout rukou Aquiho směrem. Musí se sebrat a honem. Aki se krátce rozesměje. 

"Aqui-chan, tohle je J, můj brácha." Představí je. 

"J tohle je Aqui, můj…" Podívá se na jmenovaného a sjede ho pohledem. 

"Můj kamarád." Vyřeší to nakonec takovým způsobem, aby ho nepřivedl do rozpaků. J se konečně vzpamatuje a nasadí svůj frajerský úsměv. 

"Těší mě." Prohodí, vůbec se nebude bránit, když ho Aki vezme sebou, bude mít na co koukat. A pak ho něco napadne. 

"Stejně potřebuju navigátora a Aki mi stačit nebude." Prohodí, přejde během vteřiny za Aquiho, než stihne cokoliv říct, vezme ho kolem pasu a vysadí na neosedlaný hřbet. 

"Tak jdeme na to, ať je to brzo hotový a nic nezdrhne." Zazubí se na Sugiza a vyhoupne se za Aquiho nahoru. Protáhne pravou ruku kolem jeho pasu a chytí se lana kolem hřebcova krku. 

"Teda, jestli náhodou nemáš práci někde jinde?" Zeptá se ho až teď, když se hlavou trochu nakloní nad jeho rameno, aby mu viděl do tváře. Aki dole jen zírá a nakonec se ptá očima Sugiza, co to má jako být. 

"A já jako půjdu pěšky nebo co?" Naštěstí to má tak, jak to má, protože jinak by asi vážně žárlil. Aqui tady má nějakou nějak moc nápadníků. 

"Máme hodiny ježdění?" Ozve se ledový hlas. Nikdo si nevšiml, že se u nich objevil Kamijo. Jeho modrý pohled probodne J, kterému je tenhle kluk očividně úplně jedno. 

"Hm, asi už jo…soukromé." Baví se nad jeho výrazem J.

"Aki tě vězme na druhý kolo, já už mám plno, promiň." Odpálkuje ho bez váhání, protože nic netuší. Kami se nafoukne. 

"Ne díky, to si rád nechám ujít. Přišel jsem Aquiho doprovodit." Tváří se, že ho někdo poslal. 

"Ale očividně se tady plánuje jinak." Podívá se na Aquiho s mírně pozvednutým obočím. Podařilo se mu utéct, aby byl s ním, ale jestli nechce... Je vteřinu před tím, než se otočí na patě a prostě odejde.

Sugizo, Aqui

Sugizo chápavě pokývá hlavou, když dojde na pracovní vízum. To je to nejrozumnější možné řešení, ale bude to složité. Většinou s tím nebyl problém, pokud jste vykonávali práci, která byla v Japonsku nedostatková. Nějakou ojedinělou profesi nebo něco, po čem je velká poptávka, ale nic takového J v podstatě neumí a dělníků tu bylo plno. Možná mu to dovolí na nějaký krátký čas, ale žádné velké terno to podle Sugiza nebude. Zatím s tím však J nezatěžuje. Je po dlouhé cestě a musí se trochu rozkoukat. Ta další část, kterou J zmíní, je taky nemalý problém. Cesta z Ameriky sem byla nákladná a pro spoustu lidí to nebylo něco, co se dalo opakovat každý druhý měsíc. Sugizo není zcela rád, že tady J chce utratit svoje úspory, ale pravdou bylo, že on by taky nenechal ostatní, aby za něj platili, když se vlastně neznali a přijel tak trochu neohlášen. I tak by mu ale pomohl a možná na to ještě dojde. Jakmile dojde na seno, Sugizo se pro sebe usměje a podívá se i na Akiho. Někdo z nich tam nejspíš musí skončit. J je jistě zvyklý, ale stejně je mu to podivně nepříjemné, nechávat hosta v takových podmínkách. Vlastně rodinu… +Já snad přistavím… doufám, že těch synů nemám víc.+ Pomyslí si. Nakonec přesune pohled i na hřebce, znovu se usměje a přikývne. 

"Dobře." Kde kdo by si mohl myslet, že to J přehání, že je to jen zvíře, které je nervózní z kde čeho, ale on měl pro podobné věci pochopení. Vlastně měl pochopení asi pro všechno, ale to bylo trochu vedlejší… Usměje se při Akiho užaslých otázkách. Vypadá to, že J bude pro Akiho studnice vyprávění a věcí, o kterých nikdy neslyšel. Nejspíš je čeká mnoho hodin povídání o všem možném a to bylo dobře. Člověk by na světě měl mít rodinu. Lidi, na které se může spolehnout. Když dojde na to, že by Aki jel sám s J někam ven, na chvilku to v něm cukne běžnými obavami otce, ale Aki byl dost starý, sám si tady v okolí uměl v noci poradit a možná nakonec bude on poučovat J, protože japonská příroda, hmyz a hory byly něco úplně jiného. J nejspíš nezažil, když vám v lese na houbách opice ukradne něco důležitého… Trhne hlavou mírně na stranu a ta otázka mu sedí v očích, když J zmíní spaní na letišti, ale ať už to bylo jakkoliv, teď je konečně tady. Našel to a tuhle etapu cestování má za sebou. 

"Dobře." Řekne s úsměvem, když se J hned nabídne, ale to se mezi nimi objeví Aqui a vypadá to, jako by někam šel. Tak trochu tajně… což mu vůbec nevyšlo. V Sugizových očích zvědavě zajiskří, ale pak se začne bavit odehrávající se scénkou. Pro Aquiho má očividně každý slabost, ale to se není čemu divit. 

"No já..." Aqui se zastaví na místě a jeho hlas zní váhavě a trochu nervózně. Krátce se rozhlédne, ale Kamija nevidí. Uvědomí si, jak na něj ten cizinec hledí a nepokrytě zrudne, což je s jeho bledou pletí výkon. 

"Ty máš bratra?" Zamrká vzápětí dlouhými řasami směrem k Akimu. Myslel si, že Akiho trochu zná, ale o tomhle slyší poprvé. Nechápavě se podívá taky na Sugiza a ten se rozesměje. 

"Já ne, na mě nekoukej!" Hájí se, že není tím rozsévačem. Když Aki zaváhá, jak ho představit, znovu zrudne, skloní zrak a zajede si dlaní do vlasů na spánku. Tohle je trapné… a navíc si živě vybavuje ty horké chvilky… Než stačí oči vůbec jednom zvednout, ten chlap je u něho, on ucítí jeho ruce kolem pasu a jako peříčko vylétne na koňský hřbet. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Celý naopak zbledne, vyděšeně se podívá na Akiho dole, aby ho zachránil a obě ruce zaboří do koňských žíní, až si odře kloubky na rukou. 

"To ne!" Hlesne, je to jen takové pípnutí a v očích má smrt. 

"Dej mě prosím dolů." Jenže to už je J za ním přitiskne se k jeho tělu a kůň se pohne. Jen o milimetr, když přešlápne, ale Aqui se prudce předkloní a vypadá, že omdlí. Sugizo se vážně nechce smát, je mu ho líto, ale musí se hrozně kousat do rtu. 

"Koně tady přece máš..." Připomene Sugizo synkovi, že by si pro něj mohl dojít a pak se k nim přidá ještě někdo. Sugizovi trvá přesně dvě vteřiny, než si dá všechno dohromady a vážně se rozesměje. Aqui se mezitím prudce ohlédne za Kamijovým hlasem. 

"Jen to ne!" Vyhrkne. Hodina na koni by ho jistě zabila. A pak uvidí ten Kamijův výraz, jako by si tohle celé vymyslel on a podivně ho to píchne. On za to přece nemůže! Copak vypadá na to, že ano? +Ty se zlobíš?+ Zeptá se ho očima, ale Kamijo vypadá, jako by ho načapal s někým v posteli. Sugizo mezitím uvažuje, jak jen J vysvětlit, že Aqui je velmi prominentní osobnost, které se nesmí zkřivit ani vlásek, jinak je všechny jeho rodiče budou mučit desítky let v kuse.

Aki, J, Kamijo

J je rád, že mu nikdo jeho spaní na seně nevymlouvá. Nedokázal by si představit, že by on spal v posteli a Su byl někde na seníku. To by prostě nešlo, zvlášť když přijel neohlášeně, vlastně je spíš přepadl. Za to Aki je vyloženě šťastný, když mu J nabídne, že ho ven klidně vezme. Je dobře vychovaný, takže se rovnou podívá na tátu, ale ten nic nenamítá, takže to mají posvěcené. Jen si bude muset najít chvilku, kdy tady zase nebude tolik práce a poprosit někoho, aby jeho díl udělal za něj, ale to snad takový problém nebude. Musí se culit, když vidí, jak je Aqui hned středem pozornosti, ale co by se divil. Přikývne, když se ho Aqui zeptá na J. 

"Už to tak bude." Zazubí se spokojeně, protože mu J hned padl do oka. Bylo by spíš s podivem, kdyby ne a hned na to se rozesměje, protože Aqui už je nahoře a vypadá chudák vyděšeně. 

"Vidíš, tohle mě nenapadlo." Prohodí směrem k J, který se s tím očividně vůbec nepáře a pokud o někoho projeví zájem, asi jde rovnou na věc. Zas tak to Aki neuměl, i když byl přímočarý dost. Po Sugizově poznámce vyprsknou smíchy oba. 

"Možná bych nakonec dopadl líp, kdybych měl za tátu tebe." Ozve se J se svou typickou upřímností. Táta nebyl špatný, ale v hodně názorech se rozcházeli a to poslední ho dostalo až sem. Su je mu sympatický, ale taky je tam pořád to, že ho pořádně nezná. Aki jen povytáhne obočí, když se mu dostane pohledu Aquiho.

"Jen se ničeho neboj, jakmile se zvykneš je to fajn." Kdyby to bylo cokoliv jiného, měl by nutkání ho hned zachraňovat, ale takto…Věří tomu, že nakonec se mu to zalíbí a J si to nejspíš myslí taky. 

"To mám, ale průvodce už má taky." Pokrčí nenuceně rameny. Rád by strávil čas se svým bratrem, ale z druhé strany, když vidí, jak se na něj dívá…Začíná být i trochu zvědavý, co by z toho mohlo být. Někdy byl hrozný a občas by sám sobě nafackoval. 

"Neboj, hodina uteče, jak voda a stejně je to jen kousek." Ozve se J s frajerským úsměvem, vezme ho kolem pasu a přitáhne trochu víc k sobě, aby ho jistil. Ruku nesundá. 

"Budu tě držet celou dobu, slibuju." Vede si dál svou a Aki už se pochechtává a vydrží mu to i přes Kamijův ledový výraz. Jeho modré oči přeskočí z ruky toho hulváta do jeho tváře a je jasné, že se mu to ani trochu nelíbí. 

"Nevypadá, že by s tebou chtěl jet." Prohodí Kamjio a snaží se tvářit nezúčastněně. 

"Nedivím se, vypadáš, že spíš venku." Trefí se do něj rovnou a klidně i před ostatními. Ještě pořád nemá přesně vyvinutý smysl, kdy raději mlčet a co říct a hlavně jak. 

"Vážně? Tak díky, to jsem si vždycky přál slyšet." J je rozhodně nad věcí. 

"Ale máš pravdu, poslední noc jsem vážně strávil venku před letištěm, kvůli němu." Kývne hlavou k hřebci a očividně nemá problém přiznat, že mu na zvířeti dost záleží. 

"Je to jen krátký výlet, za chvíli ti ho vrátím. Tak neprskej. Bude v pořádku a v celku, slibuju." Vezme to z přátelštějšího konce. Kamijo však v takovém rozpoložení rozhodně není. 

"Rozhodně na to nevypadáš. Minimálně mu zničíš oblečení a bude potřebovat tunu parfému." Pohodí hlavou. 

"Chceš říct, že bys s ním na rande nešel, kdyby vypadal jinak?" Trefí se J zpátky. Aki taky nevypadá, že se mu Kamiho slova líbila. Znělo to hrozně povrchně, už se podvědomě mračí. 

"To je rozdíl mezi námi, já bych ho vzal ven, i kdyby byl celý od bláta nebo čehokoliv jiného. Není věc, kterou si můžeš naaranžovat, jak chceš. Je to člověk. Byl by roztomilý za každé situace." Je to vlastně zvláštní tvrzení, protože ho vůbec nezná, ale jemu se stačilo podívat do Aquiho velkých očí a měl pocit, že zmlátil každého, kdo se na něj špatně podívá a Kamijo pro něj moc slušný teda není. 

"Nikoho hezčího jsem zatím nevezl." Pošeptá Aquimu. Hřebec pohodí hlavou. 

"Vidíš i on se mnou souhlasí, přece nám nedáš košem." Dodá ještě tiše. 

"Sám tomu o blátě nevěříš, ani by ses nezastavil." Odsekne Kami a ne, nevyvrací mu to. Měl rád hezké věci a pro něj byla velmi důležitá i tato stránka. Udělá pár kroků dopředu a natáhne k Aquimu ruku, aby mu pomohl dolů. Je znát že mu sebevědomí nechybí a je si očividně jistý, že Aqui půjde s ním. 

"Pojď z té herky dolů, pomůžu ti." Ozve se jeho sametový hlas, který je najednou protkaný něčím nepříjemným. Jenže to už je na J příliš.

"Cos to řekl?" Zavrčí na něj nepříjemně. 

"Mě si klidně urážej, jak chceš, ale u nikoho jiného to v mojí přítomnosti nezkoušej a už vůbec ne jeho." Jak se zdá, tohle už pro něj bylo dost přes čáru. Už se chystá seskočit z hřebce, když se mezi ně pohne Aki.

"To už by stačilo." Mluví klidně, ale mračí se. 

"Tohle není místo pro urážky. Ostatně, teď k tomu není důvod." Střelí naštvaným pohledem ke Kamijovi, který mu momentálně pije krev nejvíc. Tenhle kluk se podle něj k Aquimu vůbec nehodí. Nejde o oblečení, ale o povahu. 

"Měl jsem za to, že máš práci." Pozvedne pravé obočí, protože je to pravda, neposlala by ho zpátky, kdyby se nechoval tak pitomě. Ohlédne se na tátu, jestli si myslí to samé nebo ne.