Issey, Teru
Jistě, jistě, podobnou odpověď měl očekávat. Vždycky to bylo o tom, že si Takeshi vzal někoho do hlavy a pak dovedl oprašovat jakékoliv jeho nadání jenom proto, aby měl výmluvu sám pro sebe, že se mu musí věnovat. Dnes tedy jednoznačně zjistili, že má Teru na něco talent. Sice si ještě nebyli jistí na co, pokud by kreslení neklaplo, ale na něco rozhodně. Usmívá se pod vousy, ale nahlas nic nekomentuje. Musí se zasmát té jeho další poznámce. V jeho pozici by samozřejmě bylo nesmírně jednoduché prostě jít, někam Hyda zatáhnout a pak se tvářit, že se to nikdy nestalo nebo ho jinak přinutit mlčet. Peněz měl dost na jakékoliv místo a zřejmě i na to, aby pak Hyde dělal, co chce, ale nikdy to neuměl s tou grácií jako Take, že o tom ti kluci do poslední chvíle ani nevěděli a pak najednou tak nějak chtěli sami. Ne, že by nedovedl flirtovat, ale… ne takto. A někomu dravě nařídit, aby mu vykouřil za rohem? To by mohl zkusit, ale i když se tak tvářil, neměl na to povahu. Vlastně byl nakonec celkem neškodný. Hyde byl samozřejmě výstavní kousek, to dovedl přiznat, a kdyby to byl Takeshiho řidič, Issey by si vsadil, že mezi nimi něco proběhne, ale nakonec nepracoval pro Takeshiho, ale pro něj. A pak ho Takeshi začne vysloveně nahlodávat. Issey ho začne podezřívat, že mu vůbec nejde o blaho jeho staršího řidiče nebo o pracovní možnosti toho mladšího. Určitě mu narostly čertovské růžky a bude dělat všechno možné, aby ho dostával do horských situací, ze kterých se bude snažit vybruslit, tak je to. Má ho celého přečteného. "Proč mám najednou zvláštní pocit, že se budeme vídat víc, než kdy jindy?" Prohodí zdánlivě mimo jakékoliv téma. Nechce se mu starého řidiče vzdávat, byl na něj zvyklý, věděli, co od sebe navzájem očekávat, znali se, popovídali si, řidič znal jeho zvyklosti i to, co naopak nemá rád a vůbec nad ním už nemusel přemýšlet. Když najme Hyda, půjde mu z něj hlava kolem, v jednom kuse bude řešit jeho přestupky a nepřístojnosti a… Takeshi by mu řekl, že Hyde trochu opráší jeho život a stojaté vody. Issey by řekl, že si dojde pro prášky na migrénu. Skutečně by chtěl jeho řidič skončit a jenom mu o tom neřekl? Má se ho na to zeptat? +To mě prostě opustíš?+ Pomyslí si na adresu starého pána. Řeč se stočí na Teru u stěny, kde zatím vznikají nějaké barevné plochy a první kontury čehosi, o čem ještě není poznat, co to je. On má teda vlastní definici toho, že se někdo něčeho nebojí. Možná jich bude víc a jedna z nich se jmenuje Nový řidič. Pokud šlo o ten zbytek, pravdou bylo, že Teru měl neotřelý přístup k věcem. K zadáním a podobně. Řeknete udělej kolečko a buďte si jistí, že přivleče prstenec Jupitera místo aby si vzal pastelku a prostě udělal to, co se chce. Vlastně to znělo jako Takeshiho styl.
"Máš pravdu." Řekne nakonec a zamne si palcem spodní ret.
"Dobře, dobře, až na nemocné řidiče..." Odtuší s úsměvem, zatímco popíjí kávu. Rád by pokračoval a doopravdy mu o sobě něco pověděl, ale v tu chvíli se mu před oči dostane Hyde, který šel nejdřív k Teru místo k němu a něco mu dává. Navíc to nevypadá jako předepsaná uniforma. Už se začíná mračit.
Až odtud je vidět, jak si ho Teru všiml na poslední chvíli a zaskočeně klesl pohledem na tu kávu. Teru totiž nikoho nevnímal. Jakmile tvořil a nepokřikovali na něj majitelé zdí, byl v jiném světě a nejspíš by tu stál i v noci, jen by si svítil mobilem nebo tak něco. Na podobná milá gesta vůbec nebyl zvyklý, ale pomalu odloží štětec do plechovky s barvou a převezme si kelímek. Jeho oči jsou upřímně vděčné. "Děkuju." Řekne Hydovi a poměrně hluboce se mu ukloní s kelímkem u prsou, než se napije.
"Myslím, že omlouvat bych se měl já." Řekne Teru, ale převezme si i svačinu. V jeho situaci nebylo moudré pohrdat ničím, co mu někdo nabízel. Ještě se za Hydem ohlédne, když odchází a míří k mužům u stolečku, chvíli pozoruje jeho záda a pak se vrátí ke své práci. Za to Issey sleduje pochodujícího mladíka a čím je blíž, tím ostřeji vidí detaily jeho outfitu. Diví se, že si to po cestě ještě nepřešil a nepřišpendlil na to nějaké placky a tak.
"Nemůžu?" Podiví se Issey ve chvíli, kdy už ho mohou slyšet oba dva a musí se dívat nahoru, aby Hydovi viděl dobře do tváře. Má vůbec smysl říkat mu, že toho už si všimli? Klesne pohledem na peníze, ale ruku po nich nenatáhne.
"Je to součást platu." Řekne tiše. Nikdy nechtěl peníze zpět. Jednou byly vydány a pokud měl někdo štěstí na slevy, tak to tak prostě bylo. Takeshi to prostě nemůže nechat být. Teatrálně se naklání, chválí ho, zatímco Issey by mu rád spíš vyčinil a díky tomu Issey nemůže vůbec nic. Jenom se usměje. Jenže pak Takeshi sám nabídne Hydovi práci a Issey se po něm prudce otočí s nebezpečným zamračením. Oběma rukama hrábne po klíčích od svého auta a přitáhne si je k tělu.
"Kdo říká, že máš čas." Zavrčí na oko. Tohle mu Take udělal naschvál a on se nechal polapit, ale jinak to nešlo. Vrátí mu to!
Hyde, Takeshi
Takeshi se tváří nadmíru pobaveně, když se ukáží Isseovy dedukční schopnosti. Samozřejmě, že by rád viděl, jak tohle celé dopadne, ale přiznat to narovinu…To se asi jen tak nestane. Na tváři se mu objeví nic neříkající výraz, který doplní a letmé pokrčením rameny. "Vlastně bych byl velmi rád. Myslím, že už mám věk na to, abych si začal užívat volné chvíle s těmi nejlepšími přáteli." Odůvodní si to po svém a je si jistý, že na to nemůže říct ani slovo proti. Měl hodně známých, ale jen velmi málo lidí považoval za nejlepší přátele. Issey do této malé skupiny rozhodně zapadl, vlastně byl na prvním místě. Pozoruje ho, jakoby se snažil odhadnout, co se mu odehrává v hlavě. Nejspíš to tuší a vlastně se tím baví ještě o trochu více.
"Někdy je potřeba trochu přehodnotit svůj život a dát šanci novým věcem. Nikdy nevíš, co tě příjemně překvapí." Pokračuje dál ve svém nenásilném lámání, aby si Issey taky z toho života něco užil. To Takeshi si to užít rozhodně uměl, i když si většina myslela, že žije jen pro práci. Dokázal to však spojit s příjemným zpestřením a to podle něj jeho příteli chybělo. Kývne hlavou, když mu potvrdí, že má pravdu.
"Pokud se někdo chová podobným způsobem, je dost pravděpodobné, že to má svůj důvod. Většinou v tom je nějakým ten talent, ale už ne tolik sebedůvěry, dát mu prostor." Viděl to už tolikrát.
"Ale i já se můžu mýlit." To už se taky stalo, ale s přibývajícím věkem toho bylo stále méně.
"Je to komplikace, to máš pravdu. Jsou věci, které na tom můžou být negativní, ale ty nejsi typ, který by se tím dal pohltit." Ujistí ho, že si moc dobře uvědomuje vlastnosti, které má. Ostatně, kdyby to bylo jinak, pravděpodobně tu spolu nesedí.
Hyde se ještě párkrát ohlédne na mladíka u stěny. Úsměv na sebe nenechá dlouho čekat, protože od něj přijal jeho pozornost, což bylo dobře. Prostě měl nutkání mu trochu zlepšit den. Za to Issey nevypadá, že by se díky Hydovi cokoliv zlepšilo. Takeshi na to má asi jiný názor nebo to tak vypadalo z jeho slov. Získá si během vteřiny Hydovy sympatie, ostatně kdo rád neposlouchá pochvalu.
"Byla to jen náhoda. Našel jsem poslední kousek, jinak bych tolik zpátky rozhodně nepřinesl." Přizná se bez váhání a ještě se usměje. Zarazí se, když zbytek peněz zůstane na stole a měly by být jeho.
"Na tohle moc zvyklý nejsem." Dojde na další upřímnost. Byl jen taxikář a není si úplně jistý, jestli to Issey ví nebo ne. Nakonec se pomalu natáhne po bankovkách s úklonou.
"Děkuji, pane." Pravděpodobně mu za to ráno po cestě koupí kávu. Prostě jen z čistého rozmaru, že mu to udělá radost a třeba zpříjemní den. Hyde pořád vypadá dost překvapeně na nabídku práce. Co se to děje? Když to potřeboval nikdo nikde a teď má najednou vlastně dvě místa. Co ho dostane ještě mnohem víc, je reakce Isseye, který hrábne po klíčích a ještě mu naordinuje práci u něj. Netrvá to dlouho a dostane se ze šoku, pak mu věnuje ten nejlepší úsměv, jaký svede, než se podívá na Takeshiho.
"Ještě jednou děkuji za nabídku, ale jsem velmi loajální a pravděpodobně nebudu mít čas." Pokrčí zlehka rameny. Takeshi se ale jen tak vzdát nehodlá. Už trochu vyburcoval patřičnou reakci, ale pořád má něco málo v rukávu.
"To je teda škoda. Skvělých lidí není nikdy dost. Zdá se, že se budu muset poohlédnout jinde." Zatváří se zamyšleně.
"Tak mě napadlo, kdybys byl tak trochu workoholik jako já a pracoval i o víkendech…" Nedokončí svou větu.
"Necestuji daleko, ale občas se někde musím zdržet a jen málo z mých zaměstnanců může i na víc dní odjet." Zkouší to ještě tímto způsobem. Hyde chvíli otálí z odpovědí, odívá se na Isseye s výrazem, co kdybych mu na to kývl, co uděláš. Prostě menší provokace, než vrátí pohled k Takeshimu.
"Omlouvám se, je to velmi lákavá nabídka, ale mám obavy, že můj zaměstnavatel je stejně zaneprázdněný a nemohl bych dopustit, abych nebyl po ruce, kdyby mě potřeboval." Tváří se jako zaměstnanec roku a věnuje Takehsimu bez mrknutí svůdné pousmání. Takeshi jen mírně rozhodí rukama, ale musí mu v duchu gratulovat, protože z toho výrazu by jeden šel do kolen.
"Co se dá dělat. Můžu jen obdivovat tvé odhodlání a nadšení z práce. Nezbude mi nic jiného, než tě pozvat na kávu, pokud Issey-san dovolí." Mávne na obsluhu, která za pár vteřin dorazí a už bude na jeho příteli, jestli svolí nebo ne.
"Na moment mě prosím omluvte, rád bych si zkontroloval svou investici." Prohodí s mírnou úklonou a s další cigaretou v koutku zamíří k Teru, který už značně pokročil. Nechce ho rušit, jen by ho rád viděl při práci víc zblízka. Opře se ramene o stěnu domu poblíž zdi, kterou vlastně koupil a jen ho pozoruje. Nakonec to přece jen nevydrží a zkusí na něj promluvit.
"Proč sis vybral právě toto místo?" Zeptá se ho s nepatrným, trochu pokřiveným pousmáním. Mezitím u stolu Hyde vypadá, že by si klidně sedl a to kafe si dal, ale zase natolik drzý není.
"Můžu klidně jít, pane. Pokud mě samozřejmě nebudete potřebovat." Ujistí ho, že to pozvání klidně může odmítnout.
Issey, Teru
Issey se musí opravdu upřímně usmát. Tak on je počítán mezi nejlepší přátele? S Takeshim nikdy nebyli tak sentimentální, aby se v podobných prohlášeních utvrzovali. Kde kdo by si mohl myslet, že jejich vztah je čistě obchodní, ale tak to nebylo. Někdy o sobě nevěděli dlouhé týdny a někdy si byli schopní telefonovat ohledně barvy kravaty hodinu a půl nebo si dokonce psát maily z cest. Hyde byl jedno velké překvapení, to jistě ano, ale není si jistý, jestli příjemné nebo z něj má spíš šok. Místo toho raději poslouchá Takeshiho domněnky o Teru a sám začíná být zvědavý, co bude vlastně zač a co se z něj nakonec vyklube. Jakmile je u nich Hyde a okomentuje zvyklosti výplaty svého stálého zaměstnání, Issey mlčí jako gentleman, ale v duchu už si dává dohromady, co by tak Hyde mohl dělat. Dýška v Japonsku v podstatě neexistovala. Museli jste mít štěstí na cizince. V Tokyu jich sice bylo hodně, ale pořád ne tak moc a většinou cestovali klasicky metrem, než drahými taxíky, které čekaly v dlouhých zácpách. Pokud tedy neřídí něco úplně jiného, třeba loď. Japonci tradovali víru, že dýško je spíš urážka, protože za svou práci přece dostanou odpovídající mzdu, ale zejména mladí by na to asi měli úplně jiný názor. Tahle podivná hrdost jim už byla často cizí. "Nechtěl jsem tě urazit." Řekne Issey zcela vážně, kdyby to tak Hyde nakonec doopravdy vzal. Třeba si teď myslí, že je Issey pitomec, protože mu cpe peníze a myslí si, že je potřebuje. Jakmile uvidí Hydův nový úsměv, vnitřně se mu uleví a stočí oči na Takeshiho, protože Hyde zrovna odmítá nabídku práce u něj a dokonce už se považuje za loajálního. Nejspíš mluví jenom o tom domluveném měsíci, protože pochybuje, že by tak snadno vyšoupl svého předchůdce. +A za měsíc k němu nastoupíš nebo ne?+ Zeptá se Hyda v duchu, protože kdyby to řekl nahlas, byla by to voda na Takeshiho mlýn. A ten už má takhle pozlacené prvky.
"Jak můžeš vědět, že je skvělý? Málem přejel kluka." Řekne, aby Takeshiho trochu odlákal. +Dokonce toho tvého vysněného.+ Doplní si opět v duchu. Takeshi si nedá říct, ani se na něj nepodívá a láme Hyde na víkendy. Kruci, nemá mít oči támhle u zdi? Naštěstí se nemusí ani nadechovat, aby Hyde odpověděl za něj a přímo to, co by sám řekl. Zatváří se nadmíru potěšeně, jako velký šéf se opře do židličky a přehodí nohu v kotníku přes druhou. Kdyby měl v rukou karty, projel by balíček mezi rukama a zatvářil se vyzývavě. Takhle vypadá jenom hodně spokojeně. To pousmání mu však neujde a jemu trochu opadnou koutky. Co to mělo být? To byla nějaká skrytá domluva, že práce ne, ale něco ve volnu ano? To už Takeshi vyhrál? Tak rychle? No jistě… Take Hyda vzápětí pozve přímo na kafíčko. Teď je to Issey, kdo mírně rozhodí rukama. Přece mu to nezakáže? Může tak leda jezdit celý měsíc po Tokyu a tvrdit, že Hyde neměl čas, protože pracoval. Přiměje se k úsměvu a přeostří na Teru opodál. +Když ty takhle, vrátím ti to.+ Pomyslí si směrem k Takeshimu, ale ten vycítí ohrožení a zvedne se. Issey zvedne oči k Hydovi, když tady spolu zůstanou sami.
"Myslel spíš kávu s tebou někde v soukromí, než že ti ji koupí tady, ale pokud si ji dáme společně za jeho peníze, jen se posaď!" Vyzve ho.
"Dej si jich třeba pět!" Pobízí ho a sám mu podává lístek. Je to drahá kavárna.
"Mají skvělé dorty." Nutí ho ruinovat Takeshiho peněženku. Stejně to ani nepozná.
Jakmile se Takeshi objeví u Teru, neví o něm do chvíle, dokud na něj nepromluví. Naštěstí je to okamžik, kdy ustoupí o krok dozadu a ruce má svěšené, takže si tam leknutím neudělá čáru. Ohlédne se po něm s mírně pootevřenými rty a pousměje se. Je to hodně plachý úsměv. Na zídce opodál leží nakousaná svačina.
"Těch důvodů je víc." Začne konečně trochu normálně mluvit.
"Umělecké a osobní." Které chce asi Takeshi slyšet?
"Ten první je proto, že to tu má jistou atmosféru a pak bych chtěl využít tohle." Ukáže na převislé větvě stromu na zídce, co lemují okraj stěny.
"Ty druhé..." Otočí se zase čelem k malbě a jemně se kousne do rtu.
"Necítím se dobře na malé ploše mezi mnoha lidmi. Ani kvůli malování, ani kvůli sobě." Svůj problém nejmenuje. Dokonce mu ani nejde o to, že by se někdo tak moc díval nebo mu drkal, jenom chce být prostě sám, soustředit se a ne se někde tísnit. Jen z té představy na něj jde úzkost.
Hyde, Takeshi
Hyde se na Issey nevěřícně povídá. Vážně řekl, že ho nechtěl urazit? Dojde mu, jak by se starší generace mohla dívat na takovou výplatu a i styl, jakým byla předána. Zatím jen zavrtí hlavou a znovu se podívá na Takeshiho. Ten člověk je opravdu zvláštní, ale má něco, co ho nutí se na něj vždycky podívat a co mu napovídá, že by ho úplně odmítat nemusel. Zvláštní, ještě podobného člověka nepotkal, ale pořád má na paměti proč tu je a co by tu měl dělat. Flirtování nejspíš počká na později nebo možná ne? Musí se nutně pousmát. "Neurazil jste mě pane, jen většinou nedostávám peníze na oblečení a ještě navíc k tomu. Jsem zvyklý vždycky všechno vracet. Jsem taxikář, ale to už vám došlo, počítám." Pokrčí zlehka rameny a bez okolků se přizná. Teď když mu ukázal, co umí, nemá smysl zapírat. Hyde se ještě naposled ohlédne na Takeshiho. Není to ale přímo kvůli němu, spíš kontroluje, jak se k Teru chová. Take sice nevypadal jako člověk, který by mu chtěl ublížit, ale Hyde zase tak rychle nevěří kde komu, i když to tak teď vypadá. Přeostří na místo před sebou. "A to je špatné, že myslel kávu někde v soukromí? Když si ji dám tady s vámi, je to v pořádku?" Pozvedne obočí a podívá se na Isseye, jak kdyby čekal odpověď, že ano.
"Byl vlastně hrozně milý. Už je to dlouho, co jsem potkal někoho, kdo by měl takový zájem o…" Odmlčí se, aby bylo jasné, že tohle rozhodně dvojsmysl byl.
"O moji práci." Dokončí nakonec a pak přikývne. Usadí se pohodlně ke stolu a neobjedná si těch káv pět, stačí mu jen jedna a k tomu tne dortík. Vlastně si schválně vybral šlehačku a je zvědavý, co na to jeho momentální společnost. Hyde totiž moc dobře věděl, jak vypadá, když mu něco opravdu chutná. Má prostě nutkání Isseye trochu trápit a vyvádět z míry a je zvědavý, jestli se mu to podaří. Objednávka na sebe nenechá dlouho čekat. Hyde vypadá vyloženě natěšeně, když přeostří na ovocný zákusek ozdobený šlehačkou a čokoládou. Vypadá to vážně luxusně a nepochybuje o tom, že to bude stejně tak i chutnat.
"Když nejsem dobrý, proč jste si mě tak moc chtěl nechat? Jsou přece profi řidiči, které si můžete objednat. Ne třeba hned, ale za pár dní ano." Podívá se na něj, když vloží první sousto mezi rty a během vteřiny víčka klesnou a zlehka se zachvějí, jak moc dobře to je. Vychutná si sousto, kousek šlehačky mu utkví na horním rtu.
"Tohle je hříšně dobrý." Popustí uzdu komentáři a pak špičkou jazyka slízne i tu trochu, co mu zůstala na rtu. To už zase kouká Iseeyovi do očí se svůdným pousmáním, které přišlo tak nějak samo.
Takeshi se omluvně pousměje, když vidí, jak sebou Teru trhl.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Mělo mě napadnout, že budeš zabraný do práce." Omluví se mu s jemnou úklonou hlavou a pomalu si ho zaujatě prohlédne, než přeostří na to, co zatím vytvořil. Podle Takeshiho je pravděpodobné, že poznáte talent od první linie. Pak záleží na objektivním pohledu na věc a na tom, pro jaký styl máte slabost. Už teď ví, že si vybral dobře a že tam rozhodně něco bude a nebude toho málo. Pro tentokrát se nespletl a mohl by být se sebou spokojený, těmi pocity ale nikdy netrpěl. Přikývne, když mu Teru řekne, že těch důvodů je víc. Nechává ho mluvit a nevstupuje mu do toho. Nechává to na něm, co mu bude chtít říct. Podívá se na zeď a kývnutím uzná, že má rozhodně pravdu, tohle místo mělo své kouzlo, ale ne každý by ho viděl. Další bod pro Teru na Takeshiho pomyslném žebříčku. Pak dojde i na osobní rovinu. Podívá se na něj s hlavou mírně na stranu a pak pozvedne pravý koutek.
"Chápu. Prozradíš mi své jméno?" Začne jen obyčejným slovem a taky praktickou otázkou. Rád by věděl, jak ho oslovit.
"Na takovém místě potkáš spoustu rozdílných lidí. Třeba Hyde…" Krátce se ohlédne přes rameno.
"To je ten řidič, který tě málem přejel a pak ti donesl svačinu." Upřesní, aby věděl, o kom je řeč.
"Je opravdu hodně přímočarý a dělá všechno, o čem si myslí, že by mohl." Má to svůj důvod, proč mu to vypráví, chce se totiž něco dozvědět.
"Pro někoho to může být až nepříjemné." Pokračuje dál.
"Bylo i pro tebe?" Studuje jeho povahu a jak moc je jeho osobní rovina podobným věcem nakloněna a jak daleko sahá hranice, kdy aby si radši vybral samotu.
"Má to konkrétní důvod, proč se ptám. Pokud tvé dílo dopadne tak, jak předpokládám, rád bych ti nabídl práci. Nebude to snadné a bude to stát spoustu hodin tvého času, pro první týdny určitě. Hledám osobního grafika a potřebuju pozvednout jednu firmu. Pro začátek. Samozřejmě reklama je jedna z nejdůležitější věcí. Proto potřebuju někoho, kdo tomu dá to správné kouzlo. Je to hromada práce a taky spousta hodin se mnou v jedné místnosti." Podívá se na něj upřeně, když s ním jedná narovinu.
"Byl by to problém, Teru-chan?"
Žádné komentáře:
Okomentovat