Aoi x Inoran - Věděl jsem to od první chvíle. - část 3.

(snová realita)

Inoran

Vnímá moc dobře Aoiho emoce. Vždycky byl na podobné věci citlivý a teď když spolu mají pouto, je to ještě znásobené. Dál ho k sobě tiskne, aby cítil jeho náruč a taky trochu ochranu, kterou mu může dát. Hladí ho po vlasech a konejší jeho tělo i duši, aby se přes to konečně přenesl. Musí to být hrozné a Ino cítí, jak moc to Aoi prožívá. Je to jakási očista, kterou si musí projít, aby bylo všechno zase o něco lepší. Předtím si nedokázal představit, jak Aoimu obyčejné věci chybí a teď když to cítí, je to skoro k nesnesení. Krčí u toho obočí, jak se to snaží všechno vstřebat a přestát s ním tuto chvíli. Netrvá to zase tak dlouho a Aoi se rozesměje. Nemusí dlouho tápat, aby přišel na to, proč to tak je. 

"To jsem si trochu zavařil co?" Doplní menší poznámku a tiše se zasměje společně s ním. 

"Už tě vidím, jak si budeš užívat, že mě trápíš." Dodá a samozřejmě to nemyslí zle. Přece jen je pár věcí, které rád rozhodně nemá a bude se muset přemlouvat, aby je vůbec vzal do úst. Jestli tohle uvidí někdo z jejich přátel, bude to vážně k popukaní, protože bez poznámek se to neobejde a ještě budou Aoiho hecovat, aby našel další věci, které Ino zrovna v lásce nemá. +To jsme si vybrali rodinku.+ Pomyslí si a je znát, že mu vůbec nedělá problém sdílet své pocity a myšlenky s Aoim. Nemá před ním, co skrývat. Zlehka pokrčí rameny a oplatí Aoimu pohled, když se na něj podívá. 

"Myslím si, že je to možné, ale jistý si tím stoprocentně nejsem. Musíme pomalu vyzkoušet všechny naše možnosti. Bude jich hodně." Je znát, že tomu opravdu věří a vůbec si nepřipouští, že by to nezvládli. Zamyslí si nad Aoiho otázkou. 

"Na to brzo přijdeme. Aoi-chan, už musíš vědět, co všechno mi dáváš, jenom tím, že jsi tu se mnou. Nepotřebuju další schopnosti navíc, stačí mi jen, co díky tobě cítím. Je toho tolik, co mi dodává sílu. Co víc potřebuju, než radost, štěstí, že tě mám? Když k tomu přidáš touhu, kterou ve mně probouzíš a v neposlední řadě lásku…Mám toho mnohem víc, než spousta tvorů na této planetě. Pro mě je to to nejcennější, cos mi mohl dát." Koutky mu zlehka povyskočí a je cítit, že to tak opravdu vnímá. 

"Neomlouvej se, není k tomu důvod. Neměl jsi to jednoduché a události posledních dní ti moc nepřidaly." Ujistí ho, že jeho omluvy nejsou potřeba. Jakmile ucítí Aoiho rty na těch svých, přitiskne ho víc k sobě a nechá se úplně pohltit jeho polibky. Zvedne se v něm touha, kterou Aoi svou přítomností neustále rozdmýchává a nepoleví, ani když vyprskne smíchy. 

"Není nic jednoduššího, než to později zjistit." Prohodí jako první, než ho pohladí konečky prstů po tváři. Za pár vteřin je jasné, že pouto je pro něj taky nové, protože dojde na myšlenku, kterou by si nejspíš měl nechat pro sebe. +Můžeme si to natočit.+ Zarazí se a protočí očima v sloup.

"Myslím, že větší důkaz toho, jak se mou máváš, už asi nepotřebuješ." Jeho tváře na pár vteřin vážně lehce zčervenají. Ne, je si jistý, že za celé desetiletí ho nic podobného nenapadlo ani jednou. Místo dalších rozpaků ho k sobě víc přitiskne a pozvedne hlavu, aby dosáhl na jeho rty. Jeho polibky jsou něžné, ale taky je znát, že touha ani trochu neopadla. Dlaně se mu rozběhnou po celém těle a křídla je uzamknou v jejich osobní bublině, ze které se Inovi nebude chtít. Rozhodně ne do reality, která je čeká. Křídla se trochu pohnou a jejich kraje pohladí Aoiho tělo společně s ním. Chce si ho užít každým kouskem své těla, a čím víc po tom touží, tím jsou jeho polibky naléhavější. +Možná bychom se tady mohli ještě chvíli zdržet.+ Pošle mu trochu rozvernější myšlenku, protože zpátky se mu nechce ani za nic. Má pocit, že by tím tohle rozpoložení pominulo. Dlaně mu sklouznou na jeho pozadí a na rtech se objeví rozverné pousmání. 

"Teď mám alespoň jistotu, že myslíme na to samé." Tohle prostě říct nahlas musel.

Aoi

"Já?" Předstírá Aoi nevědomost. 

"Na to jsou v naší malé rodině jiní experti. Počkej, až je pořádně poznáš." Má namysli svého teď už bratra Toru. On ho Inoran vlastně možná dobře zná. Aoi vlastně neví, jak moc na sebe v minulosti naráželi nebo ne, když byl svět ještě při starém a Aoi neměl ani ponětí, že věčné tahanice s Torou o území nebudou to jediné, co ho bude na věčnosti zajímat. Tora… drzé upíří mládě. Chybí mu… Nejraději by se s Inoranem začal porovnávat, aby věděl, jaké chutě vlastně mají. Nic o něm v tomto směru nevěděl a kdyby se mezi nimi neobjevila možnost sdílení, asi by to tak dlouho zůstalo, i kdyby byli spolu, protože Aoiho by dál zajímala jenom krev a chuť jídla pro něj dávno upadla v zapomnění, ale teď…? Jakmile Inoran zmíní všechny jejich možné budoucí obzory, Aoiho mysl se najednou překlopí a upne se k nim. Možná je tohle to, co potřebuje. Dostat nějaký cíl, ke kterému by mohl směřovat a jakmile ho nemá, prostě rezignuje a začne stagnovat. To se mu dělo v uplynulých letech a teď si začne představovat, že díky Inoranovi bude mít zase zpět část svého lidství. V jeho očích se objeví lesk očekávání a naděje a podvědomě se pousměje. Muselo se tohle stát? Musela k němu přijít slepota, aby se konečně probudil a začal zase žít? Bylo to kruté potrestání, ale nejspíš to tak vážně mělo být. Povzdechne si sám nad sebou a stočí oči na Inorana. Jemu stačilo tak málo. Obyčejné lidské pocity a byl šťastný a spokojený. +Myslím, že je toho hodně, co se od tebe budu muset naučit.+ Pošle mu svou myšlenku. Tahle konverzace, aniž by musel otevřít pusu, ho začíná hodně bavit a bude toho rád zneužívat. Už se vidí, jak se někde opírá o stěnu, pronáší svoje kousavé komentáře a nemístně Inorana rozesmívá na místech, kde je to nevhodné. Horší je, že Ino mu právě vidí do hlavy a ví, co na něj chystá. Teď už Aoi ví, že se na věčnosti rozhodně nudit nebude. Díky všem těm věcem na to prostě nebude mít čas.

"Víš, že se začínám těšit? Těšit na život. Na všechno, co přijde. Myslím, že jsem tenhle pocit neznal, ještě, když jsem žil." Řekne mu a dlouze se zadívá do jeho očí. Je to pravda. Otevřely se mu nové dveře plné světla a on je konečně chce následovat. Jakmile Inoran promluví o touze a oni se políbí, Aoi ví, že se to stane. Nikdy to nechtěl tak spontánně jako právě teď. Jako sladké završení celé téhle proměny, kterou právě podstoupil. Umřel a zase se narodil a tak to teď bude. A pak uslyší Inoranovu myšlenku. Musí se od něj oddálit a nevěřícně se na něj podívá, protože má pocit, že tohle snad ani není on. 

"No tohle? Anděl a takové myšlenky? Mám dojem, že tě ani neznám? S kým to vlastně žiju?" Začne si ho Aoi okamžitě dobírat a šťouchne do něj ukazováčkem. Takové domácí porno, na to si vážně netroufne každý.

"Tohle snad doma nemá ani Tora..." Odtuší ještě, než je křídla obejmou a schovají v bublině, kterou už Aoi zná. A stejně jako před tím, ho i teď popadnou roupy si na ně sahat, lechtat ho a vyvádět ho z míry. Inoran by ho raději měl honem rychle zaměstnat, než se po nich Aoi natáhne a po romantice bude veta. Tohle ho bude bavit ještě dlouhý čas. Ucítí dotek peří na svém těle. Ino je očividně rozhodnutý mu to všechno vrátit a když teď ví, co se mu honí hlavou, mohla by to být docela jízda. +To bych si přál.+ Odpoví mu. Mluvit v myšlenkách je opravdu jednodušší. Tolik se nestydí za to, co chce vyjádřit a taky se mu lépe formulují slova. Proč tohle nefunguje v běžném životě normálně? Ucítí Inoranovy dlaně na svém zadku a znovu pozvedne obočí. 

"Jsi stále odvážnější." Řekne už touhou podbarveným hlasem, ale Inoran má pravdu. Aoi už pár vteřin nemyslí na nic jiného, než na jeden velmi konkrétní pocit v místech, kde má teď Ino ruce.

Inoran

Zarazí se na chvilku a vzpomene si na všechny kolem nich. Aoi myslí na Toru, on by si vzpomněl na jiné jedince, kteří rádi trápí, ale rozhodně ne tak hezky, jako to dělá právě Aoi. Ovšem Tora bude asi na prvních příčkách. Ještě chvíli se tím probírá v hlavě a pak pozvedne koutky.

"Kai se nenechá." Uculí se. 

"Aby nakonec netrápil Kai jeho." Převrátí to úplně jinak. Je rád, že Aoi konečně přetáčí své myšlení tím správným směrem. Byla to celkem fuška ho podobným směrem navést, ale Ino je přesvědčený, že je to pravda a že si to ve výsledku opravdu užijí. Vzhlédne k němu, aby postřehl lesk v jeho nekonečně černých očích a znovu se usměje, tentokrát zamilovaně. 

"Někdy je osud pěkně krušný." Povzdechne si. Samozřejmě by byl radši, kdyby Aoi viděl, ale pokud to dopadlo takto…

"Ale my mu s radostí zatopíme zpátky." Dodá přesvědčeně a je znát jeho typický optimismus, který si drží téměř za každé situace. Teď už ví, že to nebude vždycky. Je mu jasné, že jakmile by se Aoimu něco stalo, už to nedokáže. Láska dokáže hodně, posouvat hranice, překonat i ty nejhorší překážky a zároveň má moc bytosti zničit, pokud se něco pokazí. Nevyměnil by své pocity za nic na světě. Něžně se pousměje nad Aoiho myšlenkami. +Nemusíš se nic učit, někde v to v sobě máš, jen to chce objevit. Pustím se do toho rád.+ Pohladí ho hřbetem dlaně po tváři. Obočí mu jde zlehka nahoru, ale ve tváři má hodně spokojený výraz, možná už spíš šťastný. Trvá to přesně vteřinu, než se rozesměje. Už se vidí, jak se bude ošívat, aby neřekl nic, co by mohlo ostatním prozradit, co se jim prohání hlavou. 

"Tohle budou krásné chvíle. Myslím, že se neučím hodně věcí já sám, třeba netopit se v rozpacích. Nic jiného jsem si nepřál. I já se těším, až budeme na všechny možnosti přicházet spolu. Až uvidím ten výraz, který jsi mi ukázal před chvílí. Patříš neživotu, ale to neznamená, že bys nemohl žít." Je rád, že má Aoi naději a že si to začíná užívat i přes svůj handicap. Jenže ho pak přistihne u ne moc slušných myšlenek a ano, vážně už se červená. 

"Andělé nejsou bez hříchu." Už se zase uculuje. Zmínka o Torovi ho topí v rozpacích ještě malinko víc. 

"Hm, to by nakonec nebylo špatné, kdybychom měli něco, co o ne. Jen mě trochu děsí představa, kdyby se to někdo z nich dozvěděl." Ne, nikomu by to dobrovolně neukazoval, ale stačila by jen nechtěná zmínka a měli by to na triku celé věky a to doslova. Když postřehne, jak se Aoi dívá ne jeho křídla, začíná tušit, co ho napadlo a vzápětí se mu jeho myšlenky potvrdí. Aoiho pozadí se mu pouštět nechce, ale to zvládne i tak, pořád je to jeho sen. Stačí si to jen pořádně uvědomit a je snazší s tím pracovat. V očích se mu zablýskne, než nechá víčka klesnout a začne se soustředit. Doufá, že jeho hlava bude rychlejší, než Aoimu dojde, co má v plánu. Dlaněmi víc stiskne jeho pozadí, a když oči otevře, Aoi přišel o veškeré oblečení. Jeho svlékání by si rozhodně užil, ale tohle taky není špatné. Promne jeho pozadí znovu, tentokrát už holou, sametovou pokožku. +Jak se mi to jen mohlo stát?+ Tváří se jako nevinnost sama, i když v očích mu poskakují hravé jiskřičky. +S tebou je to vlastně dost snadné.+ Prozradí mu, jak snadné je si přizpůsobovat snovou realitu, když něco opravdu moc chcete. +Jsem zvědavý, jak mi tohle vrátíš.+ Podle něj je to možné, pokud se bude pořádně soustředit, může mu podsunout své vlastní myšlenky a to by se mělo odrazit i tady. +Můžeme začít s učením právě teď.+ Mrkne na něj a vyzkouší si Aoiho reakci, která se mu prožene hlavou. Prsty zamíří zlehka mezi jeho polovičky, kde jej pohladí a druhou vystoupá po jeho těle, proklouzne pod paží, aby ho mohl pohladit po tváři a pak zaplout mezi černé prameny. +Jsou věci, které mě asi nepřestanou bavit.+ Zopakuje své pohlazení v citlivých partiích a znovu si zlehka přitáhne Aoiho na své rty. Dlouho se neovládne, než se ozve jeho hlas v tichém povzdechu. +Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl nebo cítil.+ Není to nadnesené, opravdu si to myslí.

Aoi

Když dojde na Kaiovo jméno, Aoi musí zvednout koutky nahoru a zamyslet se nad tím. Vlastně ho vůbec neznal, ale po pravdě vypadal jako někdo, kdo dokáže Torovi všechno vrátit a jeho úsměv občas naznačoval jistou míru škodolibosti. Ono to Torovi patří, jen ať se s ním trochu popere, alespoň se nebude nudit. S někým moc klidným by na to po čase určitě došlo. Usměje se ještě o něco víc, když ho Inoran povzbudí, že společně osudu nakopou zadek. Teď už tomu opravdu věří. Je to vlastně jeho velké štěstí, že si dovedl najít partnera s takovou mocí, aniž by kdy tušil, že by ji mohl takto zásadně potřebovat. Kdyby se to stalo až po tom, Inoran by si mohl myslet, že ho jenom využívá, aby se mu vedlo lépe. Vzápětí si ale zakáže podobně pitomé myšlenky, které stejně nikam nevedou a konečně se začne soustředit jenom na svou lásku a prožitek mezi nimi. Je to hezké, že si Inoran myslí, že by tohle všechno Aoi dokázal i bez něho. On si to nemyslí, vlastně je o tom přesvědčený, ale je dobře, že se o tom takto přesvědčují navzájem. Rozesměje se společně s ním, protože Inoranův smích je jednoduše nakažlivý, ale on ví, jak stydlivý umí být. Tady před ním, když jsou sami, umí popustit uzdu své uvolněnosti, ale jinde to bude jiné. Aoi byl vlastně stejný, ale jak měl možnost někoho škádlit, chopil se jí skoro určitě. Vzápětí na to se Aoi zarazí, protože on si žádného výrazu nebyl vědom a zřetelně cítí, jak se mu do tváří hrne červeň. Jako na upírovi to na něm v podstatě není vidět, ale tím spíš si reakci svých cév uvědomuje. 

"Hmm..." Zapřede na ten jeho hřích a natáhne se po jeho křídlech, aby ho polechtal tam, kde si pamatuje, že reagoval ne lechtivě, ale spíš trochu jinak… 

"Nesmíme o tom nikdy nikomu říct a pečlivě to schovat." Opravdu se tady s ním baví o natáčení jejich milování? No proč ne, je si jistý, že to nebude nic laciného. Oba uměli být velcí romantici, zatím to tak bylo, i když spolu byli jen krátce. Pořád se rukou co chvíli natahuje po křídlech, ani si pořádně neuvědomí, že se Inoran očividně na cosi soustředí a pak je najednou bez oblečení. Vůbec netuší, jak se to stalo, ale vytřeští oči před sebe, zčervená ještě o trochu víc a uvědomuje si, jak bouřlivě zareagovalo jeho tělo, když je teď mnohem citlivější. Tak tohle by od Inorana nečekal, stejně jako ten jeho pohled, ale rozhodně se mu povedlo ho dostat. 

"Víš, kdysi o tobě někdo řekl, že jsi nudný, ale..." Mírně rozhodí rukama, co mu opírání dovolí. 

"Je jenom vidět, že tě vlastně nikdy pořádně nepoznali." Dodá, protože co má na tohle asi tak víc říct? Vlastně ani nic říkat nestihne, protože Ino už mne jeho pozadí a trochu mu bere slova z úst. Pošle mu myšlenku a Aoi musí uznat, že to tedy opravdu neví. Tohle nebyl jeho sen a i kdyby to v něm nějak šlo, teď se není schopný soustředit ani na to, aby jeho buňky obnovovaly tkáně, natož na něco víc. Inoran si očividně myslí, že by se to povést mohlo, protože chce začít s lekcemi, ale jakmile se Aoiho dotkne mezi polovičkami, Aoi ví, že nedá dohromady nic víc, než povzdechy a steny. Vzdá to v podstatě okamžitě a podvolí se jeho rukám, i když je momentálně on ten nahoře. Udělá cosi jako ahá a možná by se i zeptal, jestli myslel ty vlasy nebo zadek, ale to už Ino svůj pohyb vzadu zopakuje a Aoi protočí panenky, jak příjemné to je. Po tom všem, co se jim stalo a po té démonické říši už vážně potřebuje, aby se o něj někdo hezky postaral. Jeho tělo o to vyloženě křičí. Nechá se ochotně přitáhnout na jeho rty k polibku, do kterého vloží už veškerou hloubku a v mysli mu zazní Inoranovo vyznání. Jak jen to dělá, že to u toho stihne? 

"Ino-chan… kdybys jen viděl, jak tě..." Chtěl říct vnímám já, ale… 

"A vůbec, tak se podívej, co ti budu vysvětlovat." Popíchne ho hravě, protože pro něj je Inoran jeho přesným opakem. Sluncem na nebi, zatímco on je Měsícem. Je dar Aoiho života v nekonečné hloubce noci a jako takového ho také vidí jako tu nejkrásnější bytost. Vždycky si to o něm myslel, ale teď… a to má na sobě dokonce svou pravou podobu…

Inoran

Ino na něj trochu nevěřícně hledí, když s ním Aoi ohledně natáčení videa souhlasí. V jeho potemnělém apartmánu vypadal, že už chce jen tak nějak existovat a nic víc a teď tu s ním přemýšlí o tom, že si natočí své vlastní video. Musí se nutně usmát.

"Při našem prvním setkání by mě vůbec nenapadlo, co bych s tebou mohl všechno prožít." Šepte spokojeně. Klidně s ním bude vymýšlet podobné věci. Rozhodně není exhibicionista, aby s tím šel do světa, ale jestli se to Aoimu bude líbit, teda jim oběma, tak proč ne, klidně do toho půjde. Trochu se vrtí, protože Aoi se ho snaží dostat přes křídla a ono to funguje. Jeho vzrušení, už se hlásí o slovo a zatím k jeho podpoření nemá zase tolik prostoru. Ale co si budou, jemu stačí Aoiho tělo, když ho na sobě cítí. Když tak vydrží dostatečně dlouho, nebude potřebovat nic jiného. 

"Sluší ti to, když se červenáš a já mám aspoň trochu pocit, že jsem ti ty doteky vrátil." Je to vlastně pravda, na Ino to působí hodně podobně, jako když na něm Aoi sedí nahý. Ostatně teď se jejich pocity dost prolínají, a když se bude trochu soustředit, brzo to ucítí. Obočí mu jde malinko nahoru. Moc dobře ví, co se o něm říká a on by to vlastně o sobě řekl taky. Nepřipadal si ničím výjimečný a to ani teď, moc dobře ví, proč se to všechno děje.

"Já jsem nudný, vždycky jsem byl. Musel jsem potkat někoho, kdo mě donutil trochu blbnout. S tebou to jde samo a ano baví mě to." Přizná se mu bez váhání, aby věděl, že je to jen jeho zásluha. Byl takový, ale ne před okolním světem. 

"Jenže já pro tebe nechci být nudný, víš." Někdo to v Inovi je a pomalu se to dostává na povrch. Nepřestane být romantický ani něžný, jen se klidně trochu víc uvolní, když budou sami, asi jako právě teď. 

"Ty jediný mě opravdu znáš za všech okolností." Pokrčí zlehka rameny a nepřestává ho hladit, teď už po celém těle.

"Chci, aby to tak zůstalo, jen na tobě záleží." Ujistí ho, že je pro něj ten jediný s kým může a chce být takovým, jakým ve skutečnosti je. Nebo spíš mu ukazovat stránku, kterou nikdo jiný nezná. Odtáhne se od něj po procítěném polibku a podívá se mu upřeně do očí. Ani na vteřinu nemyslí na to, že mu budou chybět, on je totiž vždycky uvidí, když se na něj podívá. Koutky mu vyběhnout, protože on už konec věty cítí, jen…

"Prosím, řekni to." Broukne měkce a rozněžněle. Následují další pohlazení, které si nedokáže odpustit. Kousne se jemně do rtu, než ho zlehka a velmi opatrně povalí do měkoučké trávy a stáhne víc pod sebe. 

"Rozmazlím tě trochu, ale jestli to budeš chtít dokončit…" V očích se mu blýskne hravost.

"Musíš mě připravit o oblečení." Konečky prstů se dotkne jeho spánku.

"Bez rukou samozřejmě." Promne si rty o sebe, než se po jeho těle posune níž až jeho bříšku, které zlehka olíbá. Svými rty se posunuje pořád níž, ale je to hodně pomalé a je znát, jak moc si to užívá. +Já vím, že to dokážeš.+ Pobídne ho svou vlastní myšlenkou. Chce ho přinutit, aby překonal bariéru toho, že to nepůjde tak snadno. Podle něj to tak těžké nebude, stačí jen přijít na to, jak to udělat a pak už to stačí jen rozvíjet. Konečně ho políbí u kořene chlouby a už s tím nepřestane. Svými polibky míří ke špičce a pak zase zpátky. Nakonec ho po delším trápení přijme celého mezi rty. Očima těká nahoru, aby viděl, kde se mu to líbí víc a kde se má taky o něco déle zdržet. Dlaněmi mezitím opečovává jeho stehna, která zlehka mne. Sjíždí o hodně dál a nutí ho pokrčit nožky v kolenou, aby se svými prsty dostal mnohem dál. To jsou místa, která si zaslouží zvláštní pozornost, stejně jako před chvílí. Zatím ho jen zlehka hladí, aby vystupňoval jeho touhu.