Ruki x J x Yusuke - Je na čase vyrazit. - část 1.

(Tokyo)

J, Yusuke

Pro Yusukeho to bylo vážně dokonalé ráno, sám ještě zůstal sedět na pohovce i se spícím Rukim v náruči a ani za nic se mu nechtělo opouštět jeho nitro. Když se však počet lidí na pláži začal stupňovat, musel i on uznat, že tady nejspíš nemůžou zůstat do oběda. Zaregistroval pár nevěřícných, dokonce i pohoršených pohledů a tak je okomentoval po vzoru svého dlouholetého přítele a ukázal jim vztyčený prostředníček. No a co, kazí mu jeho chvilku a to ani někdo jako on jen tak nepřejde, stejně se u toho usmíval. Podařilo se mu Rukiho přenést do postele, hezky uložit s Koronem v patách a to probudilo J, který na vteřinu vypadal, že neví kde je. Velmi rychle se probral, ale nedošlo na žádné vražedné žárlení. Vlastně si s Yusukem po letech dost dobře popovídali. Když se Ru vzbudil, měl už připravené jídlo a po něm všichni společně zamířili do Yusukeho domu. Bylo potřeba zařídit hodně věcí, takže začalo kolo volání a schůzek, které se táhli až do večera. Trvalo pár dní, než Yu doplnil své zásoby falešných identit, vyřešil svůj majetek, který musel někdo hlídat a byl připravený k odjezdu. Neměli by se dlouho zdržovat na jednom místě a tak opustili pohodlí jeho domova a vydali se na cestu. Měli totiž první společnou práci. Kšeft, který přednesl J, nebyl náročný, za to se jednalo o syna vlivné osoby a to znamenalo velkou pozornost. Bylo na čase srovnat únikové plány a zajistit si novou loď, která bude místem, kde budou moci nepozorovaně přebývat. Bylo nutné se vrátit na břehy Japonska, takže pro J to znamenalo víc starých kontaktů a taky jisté nebezpečí, že někdo zjistí, jak moc nereálná byla jeho smrt. Samozřejmě se to v kruzích podsvětí rozšířilo hodně rychle a ne všichni tomu věřili. Ale to se ukáže až později. Jejich momentálním stanovištěm se stane jeden z tradičních domů na okraji Tokya. Koupit ho nebyl ani pro jednoho problém a nakonec se kvůli tomu s Yusukem pohádali, ale ve výsledku šli na půl, tak byli spokojení. Za to Ru se měl jak princezna, protože se oba dva předháněli, kdo se o něj lépe postará. Nakonec to vlastně dost dobře fungovalo. Jejich nová, větší loď už kotvila v přístavu a všechno bylo dost dobře připravené na další únos. S Yusukem zatím stojí nad tabletem, kde mají mapu několik bloků a probírají ještě poslední detaily. Ru je tu samozřejmě s nimi. Začne J.

"Já se s ostatními postarám o ochranku, která bude v autech kolem. Potkáme se na lodi a rovnou vyplujeme. Pokud se neukážu do desíti, nečekejte na mě. Sejdeme se za týden na Kamčatce." Yu přikývne a pečlivě studuje místo na zmíněném poloostrově, kde má J jeden z domů. 

"To nebude problém." Ujistí ho, že plán do puntíku pochopil. 

"Za hodinu vyrazíme." Dodá ještě J a hladově se usměje na Rukiho.

"Hodina je ještě dost času." Blýskne se mu v očích, ale je mu jasné, že by nakonec hodina byla málo. Nakonec skončí u menšího občerstvení za domkem na zahradě, protože Ru vypadá vážně trochu nervózně. Sám už věděl o všech únikových plánech, stejně jako o místech, kde by sehnal své falešné doklady, stejně jako patřičný obnos peněz, aby se v případě nouze mohl dostat ze země. Za posledních pár dnů ho naučili úplně všechno, v čem se J a Yu roky pohybovali. Dokonce se naučil i obstojně střílet, i když z toho nejspíš neměl úplnou radost.

"Je na čase vyrazit." Zvedne se jako první J a pomůže Rukimu na nohy. Přitáhne si ho za pas k sobě a dlouze a dravě ho políbí. 

"Brzo se uvidíme." Mrkne na něj a pošle ho Yusukemu do náruče. Ten se usměje a ukradne si Rukiho rty taky, než se s J mávnutím rozloučí. Ten nasedne na motorku a vyrazí, aby byl na smluveném místě. Sotva na něj dojede, dojde mu, že tu není nikdo z jeho mužů. Pak ho něco trefí do zad, bylo to jen slabé píchnutí a za chvíli vnímá už jen tmu. Yu zatím pobídne Rukiho, aby mohli nasednout do nenápadného auta s falešnými značkami. Vzadu pod sedadlem mají vše potřebné pro další únos. nZaparkují na smluveném místě. Plánovali to opravdu dlouho, aby to do puntíku klaplo. Ani jeden z nich však netuší, že není všechno tak, jak by mělo být. Yusuke zkontroluje hodinky, protože auto s jejich klenotem, kterého se měli zmocnit, pořád nejede. 

"Něco je jinak." Při těch slovech mu projede mrazení kolem páteře, protože to nikdy nevěstí nic dobrého. V další chvíli mu pípne telefon. Když ho sebere a otevře, aby se podíval, uvidí video, které mu poslalo neznámé číslo. Je tam motorka J, na které odjel, která stojí osamocená v nějakém areálu. Chvíli se nic neděje, než prostě vybouchne. Nakonec se objeví text. 

Zkuste mě najít, ale pospěšte si, čas běží. Je vám jasné, co se stane, až vyprší. 

Pak obrazovka přeblikne a objeví se odpočet. Mají dva dny. A v tom mu to dojde.

"Ven z auta a hned." Sám vyběhne jako první, oběhne ho, aby popadl Rukiho za předloktí a táhne ho sebou co nejdál to jde. Zahnou za roh, kde se schovají a Yu se zamračí, když se nic nestane. Že by se spletl? Vyhlédne znovu a v tom se ozve ohlušující výbuch, který je donutí zacouvat.

"To je taková svině." Zanadává si. 

"Musíme pryč. Najdeme J, ale první musíme zmizet my." Vezme Rukiho za ruku a vyrazí po ulici. Ještě pořád mu hučí v uších, ale na to nebere ohled. První zahazuje svůj telefon. Později sáhne do kapsy pro Rukiho, kterým třískne taky o zeď. Vběhnou do jedné z budov opodál, vyjedou do vyšších pater a pak se díky klíči, který má dostanou do bytu. O něm ví jen oni a nikdo jiný, ani jejich muži.

Ruki

Ruki si ani nebyl jistý, co si o tom všem myslí. Přál si žít tento život, myslel si, že na něj má a stejně byla realita pokaždé jiná. Teď se dívá společně s J a Yusukem na plán únosu a vidí trochu sám sebe. Bohatý synek, kluk, co nebude vědět co a proč se stalo. Neměl by s ním mít žádné slitování, jinak tohle dělat nemůže, ale už teď se propadá do jeho role. Musí protočit očima a na chvíli se vzdálit, aby si zakouřil. Ne, neudělá nic, co by těm dvěma zkazilo celou tuhle akci. Ani jediný krůček vedle. Tentokrát jim musí dokázat, že sem patří a že je schopný všeho, čeho oni. Stejně by se mu ale daleko víc líbilo krást věci, než lidi. Sejdou se na lodi a budou s sebou mít toho kluka. Ruki pokuřuje a dívá se z okna. Všichni tři jsou připraveni, oblečeni, zabaleni, vyzbrojeni. Koron je už na lodi. Má vlastní speciální obojek. Kluci se ho snažili trochu cvičit, ale byl stejně paličatý jako Ruki a nešlo to tak lehce, jak si mysleli. I když byl jinak jako čivava opravdu chytrý. Chytrost a poslušnost totiž nemusely jít ruku v ruce. Kamčatka… samozřejmě už ní slyšel, učili se o ní ve škole, ale pro něj to byla taková ta země, kde bydleli Eskymáci a medvědi grizzly a jinak tam nic nebylo. Byl to nesmysl, ale Ruki musel strávit nějaký čas na Googlu, aby si zjistil víc. Když se za jeho zády ozve ta poznámka, Ruki ji chvíli ignoruje, než to jeho mozku plně doteče a pak se po nich ohlédne s výrazem No to jste se asi úplně zbláznili? Naštěstí nezbláznili a na žádné svlékání nedojde, protože jinak by to určitě nestihli a bylo by po kšeftu. Těžko říct jestli proto, že by zapomněli na čas nebo proto, že by Rukimu trvalo půl roku vybrat si nový outfit. Únosy se nedaly dělat prostě jenom tak v pyžamu! Když nastane chvíle jeho odchodu a J ho políbí, Ruki najednou dostane divný pocit. To jeho brzy se uvidíme zní nějak jinak. Tak, jak by znít prostě nemělo. Nebyla to vina J, spíš Rukiho nervozity, ale stejně. Nahlas ale nic neřekne. Co by taky měl říct? Mám divný pocit, pojďme se na to vykašlat, protože ode dneška jsem vědma? Nebo jsem si jen nevzal prášky na nervy? Kromě toho by mohl znervóznit i J a to se v žádném případě nesmí stát. A tak se na něj usměje nejkrásněji, jak jenom dovede a odhodlaně přikývne. V tuhle chvíli si až bolestně uvědomuje, jak moc ho miluje a jak si nedovede vůbec představit, že by se něco pokazilo. Měl tady Yusukeho, nezůstal by v tom sám, ale přijít o J… ne, to je něco nepředstavitelného. Možná měl přece jenom chtít, aby tento život opustili? Ne, je to jenom panika před první akcí. Až zapijí první úspěch, všechno bude pryč. Ruki získá potřebné zkušenosti a sebevědomí a všechno se konečně srovná. Dívá se za jeho motorkou, dokud je ještě slyšet někde v dálce a pak se usměje na Yusukeho. Moc se mu nelíbí, že tam jede J sám a oni jsou tady dva, ale opravdu nebylo, jak jinak to udělat. Společně zamíří k autu a Ruki konečně dostane trochu jistoty. Už je to tady, jde do akce, adrenalin začíná pracovat a on trochu vychladne. Nakonec to je jednodušší, než si myslel. Dovede se skvěle soustředit. Vydrží mu to do chvíle, než Yusuke nahlas řekne, že je něco jinak. To už ví několik vteřin sám. Honem se na něj podívá. Je o několik odstínů bledší, ale nutí se do klidu. Mohlo se stát cokoliv, J to jenom objíždí nebo cokoliv jiného. Existovalo tisíc scénářů, co se mohlo dít a oni museli prostě jenom odjet a čekat. Tak jako když ho J poslal za Yusukem. Celou dobu byl v pohodě, jenom to bral oklikou a Ruki zbytečně panikařil. To se teď nestane. Než stačí cokoliv říct, pípne Yusukeho telefon a oba dva jsou svědky toho videa. Jakmile na něm motorka vyletí do vzduchu, Rukiho oči se rozšíří a cítí, jak na něj jde panika. Nejen to, nejspíš se prostě počůrá. Jen tak. 

"Jenom nás šikanují. Chtějí nás vystresovat, rozhodit, abychom dělali chyby." Řekne a už mu v hlavě víří, že ten někdo ví, kdo je Yusuke, jaké je na něj číslo a že tu není sám. Ten někdo toho o nich očividně hodně ví. Větší paniku nestihne, protože ho Yusuke začne rvát ven z auta. Ruki se vážně snaží zůstat na nohou a utíkat po svých, ale třesou se mu jako sulc, protože na něj doléhá tíha šoku ze strachu o J. Exploze je obrovská, naprosto ho ohluší a Ruki si instinktivně přitiskne dlaně na uši, ale není mu to nic platné. Yusukeho slyší jako by z dálky, v uších mu zvoní, ale poslechne ho a po jeho boku utíká, co mu nohy stačí. Ještě, že je Yusuke s ním, všechny důležité kroky dělá z na něj, i když Ruki by si na ně později asi taky vzpomněl. Takhle ale nemusí nic, dokud nejsou uvnitř bytu. Teprve tam ho Ruki popadne za předloktí, ale slova z jeho krku nejdou. Jenom zalomcuje jeho rukama s jasnou otázkou v očích.

Yusuke

Všechno je najednou vzhůru nohama. Ani Yu ani J nepočítali s tím, že by se to mohlo tak pokazit nebo spíš nepočítali s tím, že by si někdo s J chtěl vyřizovat účty. Ten někdo musel mít mnohem, víc informací a očividně věděl, že J při výbuchu vrtulníku nezemřel. Takže podle něj má informátora někde uvnitř. Pro ně to znamená jedinou věc, jsou na to hlavně dva, plus Yusukeho kontakty z dob, kdy tady žil a měl slušnou kariéru. Je čas, aby zkontaktoval staré známé a udělal jedinou možnou věc. Rozhodne se mu odpovídat až v bytě, kdy mají trochu klidu.

"Není to jen o šikaně. Jde o to, aby se J jednou pro vždy zbavili. I tady je velká konkurence a J byl vždycky nejlepší. Byli jsme přesvědčení, že věří jeho smrti. Zdá se, že jsme se přepočítali." Podívá se Rukimu do očí, když ho popadne za ruce a jen se pousměje. 

"Pořád máme dva dny a já vím, kdo za tím stojí." Pokouší se mu nastínit situaci. Vezme jeho tvář do dlaní a krátce líbne na rty. 

"A taky vím, co udělat, abychom ho dostali zpět. Je to jednoduché, bude to život za život. A když se nám to povede, ještě na tom vyděláme." Mrkne na něj. Uvnitř se o J bojí, pořád byl dlouhé roky jeho přítel a teď mu hrozí bezprostřední nebezpečí, ale sám ví, že když začne panikařit, nic tím nespraví. Pustí Rukiho a přejde k jedné ze stěn, kde visí obraz. Odklopí ho a začne se dostávat do trezoru. 

"O tomto bytě nikdo neví. Bude to náš výchozí bod na všechno a taky úkryt, až dostaneme, co potřebujeme. Nebo spíš koho potřebujeme." Vysvětluje dál. Zámek trezoru cvakne a dveře se otevřou. Uvnitř jsou dva telefony, notebook a nějaká hotovost v různých měnách. Všechno vytáhne a něco z toho předá Rukimu. Sám sáhne po počítači, který otevře a začne lovit fotky ze složky. 

"To je ten kdo drží J." Ukáže mu fotku muže v obleku. Očividně je o dost starší, než J. 

"Vede část místních zlodějíčku a J moc dobře zná. Zkoušel ho přemluvit, aby pracoval pro něj. Ale znáš J. Radši by si uřízl ruku." Protočí nad tím očima, než se znovu skloní. 

"Ví, že ho budeme hledat, takže tudy cesta nevede." Nastíní Rukimu svůj plán. 

"Musíme mu to vrátit i s úroky, aby neměl jinou možnost, než nám vydat J v pořádku." Zvedne k Rukimu oči. 

"Nebude to snadné, ale ne nemožné." Skloní oči k obrazovce, kde je ten samý muž s celou rodinou. Když se černočerné oči znovu zvednou, je v nich znát odhodlání a taky jistá neústupnost. Něco zvrácenějšího se v nich zablýskne a je jasné, že rozhodně nebýval hodný kluk. 

"Půjčíme si jeho syna." Pozvedne pravý koutek, než se narovná a zamíří zpátky k trezoru, kde vytáhne další zbraně, nože a taky paralyzéry. 

"Bude to muset být rychlá akce, máme jen omezený čas. V ideálním případě ho dostaneme ještě dnes a můžeme vyjednávat. Ten kluk vůbec neví, co jeho otec dělá. To je naše příležitost, jak ho dostat." Ještě chvíli otálí s tím, aby mu sdělil jeho část úkolu, bude totiž ta nejpodstatnější. Zatím sám rozesílá zprávy svým lidem a doufá, že alespoň polovina z nich s nimi do toho půjde. Když zprávy odešle, otočí se na něj. 

"Ru-chan. Teď se rozdělíme, ale jen na chvíli. Ty povedeš únos. Já se pokusím odlákat jejich pozornost, abys měl dostatek prostoru." Začne mu vysvětlovat a v kapse už mu pípá telefon. Nejsou všichni, ale je jich dost. 

"Za chvíli mi řeknou, kde ho chytneme a ty se postaráš o to, aby se dostal na určené místo. Mí muži ti pomůžou, budou mít na sobě značku, díky které je poznáš. Odvezou vás na bezpečné místo, kde natočíš video a pošleš ho na jeho číslo." Odmlčí se na chvíli a prohlédne si výraz v jeho tváři. Je hozený do vody a bude na to sám, ale jinak to nejde. Přistoupí k němu a znovu vezme tvář do jeho dlaní. 

"Vím, že to zvládneš, jinak bych tě do toho netahal. Jsi ale jediný, komu doopravdy věřím a vím, že J taky. Potřebuje tě, teď opravdu hodně. Jdeš do toho?" Zeptá se ho s nepatrným pousmáním, protože o něm vůbec nepochybuje.

Ruki

V hlavě má asi tak tisíc otázek. Jak by mohl Yusuke hned vědět, kdo za tím vězí? Podle něj byla tahle mafiánská síť obrovská a jediný, kdo o všem věděl, kromě nich, byl jejich kapitán, o kterém ale Ruki nic neslyšel od chvíle, co se dostal do tohoto města. Ne, nemyslí si, že je zradil zrovna on, ale byla by to jediná logická osoba, co by mohla vědět, co a jak. Leda by J někdo potkal náhodně na ulici a poznal ho a to bylo dost náhod najednou. Připadá mu to všechno zvláštní. Odkud se o nich takový chlap mohl dozvědět? Z Yusukeho kanceláře? To by znamenalo, že zrádce tam má někde on. Jenže na to, aby práskače ulovili, teď tak docela nemají čas. Jakmile Yusuke pronese to svoje Život za život, je mu jasné, kam tohle celé míří, ale aby nechal ten člověk kohokoliv ze svojí rodiny nehlídaného, když provedl tohle a měl Yusukeho v zádech, to by musel být opravdu hodně padlý na hlavu. Ruki netušil, jak se chtěl někoho takového Yusuke zmocnit. Podle něj už v tuto chvíli musí být na cestě někam do bezpečí s celou armádou bodyguardů. On by to tak rozhodně udělal. Kdyby měl děti a dělal tuhle práci a ještě se chystal šlápnout na kuří okolo někomu takovému, nikdy by nepodcenil jejich ochranu a měl tisíc plánů, jak toho docílit. Pozoruje Yusukeho záda, když odemyká trezor, o kterém on sám samozřejmě neměl ani tušení a vytahuje z něj všechny známé věci. Už se ničemu nediví a jenom si sedne za stůl a přitahuje si něco z toho k sobě. Ještě před chvílí měl sám o sobě hodně pochybností a pořád si nebyl jistý, jestli zvládne pracovat s nimi, ale jak šlo o J, neexistovalo nic, o co by se nepokusil. Cítí, jak se do jeho těla dostává podivný klid, ruce se mu přestávají třást a nastupuje chlad. To proto, že mu někdo ublížil, vzal mu to nejcennější, co má a on se chce pomstít. Opravdu hodně. Chce J zpět. Nikdy nepodceňujte zamilovaného troubu! Když k němu Yusuke natočí monitor, připadá mu ten muž asi jako tisíc jiných jemu podobných chlapů. Snaží se ten obličej uložit do paměti, hledá si na něm nějaké záchytné body, ale je to hodně těžké. Ještě na to nemá správně trénovanou hlavu. 

"Jeho syn je dávno v protiatomovém krytu na druhé straně planety." Zahučí Ruki skepticky. Copak je Yusuke opravdu tak naivní? 

"No a co?" Rozhodí rukama. No a co, že ten kluk neví, co jeho táta dělá? Jestli tomu chlapovi na jeho synovi nezáleží, nebude kvůli J vyjednávat a jestli ano, dostane ho do bezpečí i bez toho, aby mu cokoliv říkal. Něco si prostě vymyslí, výlet u babičky, cokoliv. Připadá mu to celé postavené na hlavu, hlavně to podle něj zabržděné přemýšlení jejich oponenta. Jak mohl někdo takový J unést? Radši už se na nic neptá a ještě, že tak, protože Yu mu stejně vyrazí dech. 

"Já povedu únos?" Ukáže na sebe vykolejeně. Jestli je ten chlap na svého syna láká úmyslně, tak si není jistý, jestli mají šanci… Když ji neměl ani J. Teď zadoufá, že Yusuke má opravdu hodně kámošů. Už se vidí svázaný vedle J. Po třetí a definitivně naposled. 

"Jak kdybych pořád utíkal hrobníkovi z lopaty." Řekne pro sebe šeptem a zamne si čelo, ale nepře se. Sám by nic lepšího nevymyslel. Udělá cokoliv mu Yu řekne, aby J zachránil. Trochu dutě přikyvuje na všechny jeho pokyny a zvedne hlavu až ve chvíli, kdy k němu Yu přistoupí a vezme jeho tvář do dlaní. Chvíli opětuje pohled z očí do očí a pak se pousměje. 

"Jasně, že jo. Beze mě bys to akorát zmotal. J mě k ničemu nepustil a podívej, jak dopadl. Je na čase, aby to vzal do ruky někdo pořádný." Řekne mu, ale kolena se mu chvějí už teď. Sáhne alespoň po cigaretách. 

"Můžeme jít." Řekne. Měl by jít na záchod, vzít si zbraň, telefon a další věci a on říká Můžeme jít. 

"Ne, vážně. Až řekneš..." Znovu se pousměje.

Yusuke

Ještě chvíli pozoruje Rukiho a je mu jasné, že nad tím celým přemýšlí. Dělá to samé a vymýšlí možnosti a způsoby, jak dostat, co potřebují, teda spíš koho potřebují. Telefon se rozezní vzápětí a Yu ho rychle zvedne, aby se dozvěděl nejnovější informace. Je to přesně, jak si myslel. Chce svého syna uklidit do bezpečí, aby se mu nic nestalo. Musí vyřídit první tohle, než se zase bude věnovat Rukimu a věcem, které spolu musí v rekordním čase probrat.

"Hai, tak to uděláme, bude to nejlepší řešení, jak ho vylákat zase ven." Ještě chvíli se domlouvá na věcech, které je potřeba zařídit, než hovor ukončí a znovu sáhne po notebooku.

"Ber to pozitivně, zatím jsi pokaždé utekl, proč by to tentokrát mělo být jinak?" Pozvedne nepatrně obočí s úsměvem a je znát, že nebýt to J, tak si to náramně užívá. Jako když se po dlouhém věznění dostanete ven a můžete se zase svobodně nadechnout. Na chvíli se zarazí a podívá se na Rukiho, který nasadí svou vlastní obranu a dojde na poznámky, které by mu vážně chyběly. 

"Samozřejmě, čekáme jenom na to, až se rozhoupeš a celé to zachráníš. Bez tebe to totiž vždycky bylo jen o štěstí." V jeho hlase není znát ani stopa ironie. Podívá se na hodinky. 

"Za dvě hodiny zavolá do komplexu anonym, který oznámí, že v budově je bomba. Je to jediná možnost, aby ji museli vyklidit a Teru se bude muset přesunout. Kdyby zůstal uvnitř, nedostaneme se k němu. Bude tam chaos a to se nám hodí. Je to tady." Ukáže na mapu, která vyskočí před nimi.

"Musíme zablokovat dvě ulice, aby se vydali tou třetí, tam už budeš čekat ty a sbalíš ho." Ukáže mu na úzkou ulici, která by byla nejlepší. 

"Budeš s sebou mít pět chlapů, dobrých chlapů, kteří udělají úplně všechno, aby ho dostali. Já mezitím budu dorážet na sklady, které sice prý nevlastní, ale jsou jeho. Má tam dost zboží, aby tomu věnoval pozornost. Je velká pravděpodobnost, že tam J je, už jen podle toho, kolik jeho chlapů se tam najednou vyrojilo." Narovná se a nechá Rukiho, aby si mapu prohlédl. Sám mu předá jeden z telefonů a taky sluchátko, díky kterému bude v kontaktu s muži, kteří mu mají pomáhat. Sáhne po batohu, který byl v jedné ze skříní a začne mu do něj pečlivě skládat všechno, co by mohl potřebovat. 

"Kdyby se cokoliv zvrtlo, prostě zmiz." Nabádá ho se starostí v očích. Je mu ale jasné, že se to nestane. Ru bude chtít J pomoci za každou cenu. 

"Měli bychom se připravit." Mají ještě čas, ale je potřeba si obhlédnout místo a zvážit všechny možnosti. Když má všechno sbaleno i pro sebe, znovu k němu krátce přistoupí a přitáhne si ho za pas k sobě. Dlouze vydechne, být to za trochu jiné situace, asi se ještě chvilku zdrží. 

"Po tomhle nevylezeme z postele tak měsíc, slibuju." Mrkne na něj s náznakem touhy v černočerných očích. 

"Ale jestli tě to začne bavit až moc, asi se po hlavě vrhneme do práce." Podle něj podobné akce dokážou být dost návykové, on sám je toho důkazem. Ani za roky normálního života ho to nepřešlo. Skloní se pro jeho rty, které vášnivě políbí a pak je na čase, aby se vydali do ulic města a všem ukázali, jak může vypadat rušný den. Za ruku vede Rukiho do garáží pod domem. Na něj čeká černá motorka a vedle ní stojí relativně nenápadná, i když sportovní Honda Civic v tmavě šedé barvě. 

Co má pod kapotou by však stačilo na projetí závodního okruhu v rekordním čase. Yu vytáhne z kapsy klíče od auta a vtiskne je Rukimu do ruky.

"Užij si ji. Ta potvora potřebuje trochu zkrotit, ale na to ty rozhodně stačit budeš." Sám sáhne do kufru auta, kde je schovaná helma pro něj. Usadí se na motorku a ještě koukne na Rukiho. Věnuje mu úsměv, než nastartuje a s hlasitým burácením vyrazí, aby byl na místě s předstihem, než se celá akce rozjede a dojde na nahlášení bomby.