Hromadné - Pořád je to padesát na padesát.- část 2.

(zpátky na zemi)

Aoi, Kai, Yoshiki, Taiji

Aoi se zatváří opravdu vyděšeně, když mu Uruha popíše, co přesně se s Torou stalo. Jenom představa, že z něj samotného cokoliv odpadlo a pak ho sžírala démonická moc, mu obrací žaludek naruby. Tora musí hrozně trpět a ve stínu jeho zranění se slepota jeví jako ten nejmenší problém. Aoi rozhodně neumírá a ani mu nehrozí, že ho pohltí zmar. Cítí uvnitř sebe jakési rozhořčení, ale nedovede se soustředit ani ho k ničemu konkrétnímu přiřadit. Je to Inoranova žárlivost z té nesmírné zamilovanosti, ale Aoi si ani příliš neuvědomuje, jak dobře mu u Uruhy je, když ho takto konejší. Nutně potřebuje něčí náruč a ta tady je, i když patří někomu jinému. Neznamená to nic zásadního, ale dnešek je nejspíš těžký pro ně pro všechny. Yoshiki se pro sebe mírně usměje. Taiji po něm vrhne trochu vyčítavý pohled, protože nechápe, čemu to jako patřilo, ale jenom Yoshiki ví, jakou myšlenku mu Uruha poslal a jaké emoce, které Uruhovi patří, uvnitř sebe cítí. Jakmile Yoshiki přisoudí Zyeanovi jeho roli, Taiji se na něj povzbudivě usměje a natáhne k němu ruku, aby ho k nim přivolal blíž. 

"Víš, co jsme si povídali už minule?" Řekne mu a myslí to naprosto vážně. Věří v něj celou svou podstatou. On sám díky němu začal věřit a co se přihodilo? Společně nemohou klopýtnout. Všichni čtyři si kleknou okolo Tory a vezmou se za ruce, čímž vytvoří kruh. Hned na to začne Yoshiki povolávat svou moc a působit jí na Torovo tělo před sebou. Inoran působí jako usměrňovač pro Zyeana a Zye jako studnice životní síly. Taijiho role má teprve přijít, ale sám se je snaží stabilizovat a posílat ještě víc andělské moci do celého rituálu. Trvá to jen malou chvilku, než se temnota v Torově těle začne bránit a není to nic hezkého. Tohle bude ošklivý boj a temnota se bude pokoušet svou oběť raději zabít, než aby se nechala vyhnat, ale to oni nemohou dopustit. Taiji je ten, kdo na ni zaútočí, kdo ji zničí a jednou pro vždy vypálí z Torova těla. Je andělem války a je to to hlavní, v čem je dobrý. Yoshiki je mluvčí Nejvyššího, jejich dílo je správné a nemohou prohrát. Jakmile to vypukne, Taiji vší svou mocí okamžitě chytne pomyslného nepřítele pod krkem a začne s ním bojovat. Díky tomu začne víc nabírat svou pravou podobu a okolo jeho těla se začne objevovat mocná aura bytosti mnohem větší a zářivější, než jak normálně vypadá. Jeho křídla jsou rudá, má jich několik párů a vypadá děsivě. Není to vidět jasně, spíš jako stínové pozadí, ale je to strašný pohled. Aoi to vidět nemůže, jenom cítí tok šílené a nezřízené energie a opravdu moc tady nechce být. Za to Kai stojí jako uhranutý, s otevřenou pusou hledí na to všechno, má pocit, že ho andělské světlo také oslepí a především, že pohled na Taijho nesnese. Tora je někde tam, řve bolestí, že to nejde snést a Kai si prostě přitiskne dlaně na uši, ohne se v pase a rozpláče se. Je to jako by mučili jeho samotného. Po chvíli padne na kolena, zlomeně bojuje s tím Torovým příšerným křikem a pořád dokola se modlí za jeho záchranu. Tohle už z hlavy nikdy nedostane. Jako by něco rvalo jeho vlastní srdce na kusy. Když ale oči zase zvedne, povšimne si, že se něco konkrétního začne zvedat z Torova těla. Je to jako nějaký dlouhý a velmi neochotný stín, který se kroutí a brání, ale andělé ho vyhánějí pryč. Doslova ho vymítají. V tu chvíli ví, co má udělat. Je přeci smrt a ta si může přijít pro kohokoliv. Není tady kvůli Torovi, odvede s sebou tohle. Přijde blíž ke kruhu. Neví, jak se to dělá, stejně jako to nevěděl Zyean, ale stačí nad tím přestat přemýšlet a prostě se tomu poddat. Vezme na sebe opět svou vlčí podobu, ve které vnímá jinak, mnohem pudověji a pak po tom stínu prostě skočí a začne se s ním rvát. Taiji to zahlédne koutkem oka a musí uznat, že ho to překvapilo. Asi není jediný, protože Yoshiki vypadá taky trochu užasle, ale ono to funguje. Čím víc se Kai rve se stínem a dusí jej, tím spíš opouští Torovo tělo a je snazší jej porazit a jakmile vyklouzne z rány a zůstane viset ve vzduchu, Taiji z ničeho nic pustí ruce svých přátel, povstane a zdánlivě odnikud tasí meč. Sedne přesně do jeho dlaně a okamžitě vzplane, aniž by nad tím jakkoliv přemýšlel. Jediným pohybem, který vypadá jako prodloužení jeho vlastní ruky, obrátí ostří proti Torově paži a zaboří ho do ní, aby ránu vypálil a zabránil nečisté síle vrátit se zpět. I přesto, že je to oheň a Tora je upír, jeho tělo nevzplane a nepromění se v prach. A pak všechno prostě pomine a zůstane jenom Torovo sténání a bolestný nářek.

Inoran, Uruha, Tora, Zyean

Uru moc dobře vnímá Aoiho vyděšení, když mu řekne, co vidí. Samotnému se mu do dalšího popisu nechce, protože by ho tím ještě víc děsil a to se mu příčí. Kdyby jeho schopnost fungovala trochu jinak, asi mu dá napít své krve a viděl by pak jen příjemné vzpomínky. Jenže tím, co umí, by ho teď nejspíš zabil a to rozhodně nechce. 

"Jsou tu všichni, už se nic zlého nestane." Snaží se ho uklidnit a sám se v duchu modlí, aby to tak bylo. Věří andělům, kteří jsou tu s nimi, věří Zeanovi, i když ho vůbec nezná a jindy byl hodně skeptický, ale teď musí. Pokazil to, nedokázal uhlídat knihu a ještě je bezpečně dostat zpátky na zem. Je to rozhodně jeho vina. Teď má Hyde knihu a oni jsou hrozně oslabení. Je mu jasné, že i tento rituál je všechny bude stát neskutečné množství energie. Zye se naposledy podívá na Taijiho, než to celé začne, přikývne. 

"Vím a věřím tomu." Ujistí ho a jeho oči zaplanou živelnou energií, kterou v něm probouzí jen pohled na něj důvěra, kterou v něj má. Zye sám věří Taijimu a tím se mu snaží alespoň trochu vracet to, co pro něj dělá. Spojí dlaně s ním a s Inoranem, aby mohli začít zachraňovat Toru, ten je v obličeji mnohem bledší, než kdejaký upír a pod očima se mu objeví temné stíny, stejně jako ty, které prostupují celé jeho tělo.

Jakmile andělé začnou s rituálem, začne se Tora propadat do svého vlastního mučivého pekla. Před očima má události ze svého života i neživota. Ty nejhorší samozřejmě a přitom vnímá, jak něco jeho tělo trhá na kusy a vytahuje z každé buňky temné stíny. Bolí to, hrozně to bolí. Asi nikdy nezažil horší bolest, než právě teď. Jeho tělo se svíjí ve skoro nemožných prohnutí. Člověka by asi polámali úplně, ale jeho kosti vydrží mnohem víc. Dokáže si dokonce uvědomit své vlastní výkřiky, ale ovládnout je neumí. Potřebuje to ze sebe nějak dostat ven. Skučí, křičí, nepřijde mu to tak hlasité, jak to ve skutečnosti je. Ina pohled na něj doslova užírá, a přesto se dokáže soustředit, aby Zyeanovi posílal dostatek své síly. To štěně jí má až tak dost a pomáhá andělům, jak jen to jde. Jeho oči i kůže najednou září svým vlastním světlem, ale nepromění se, jen mu zpoza světlých pramenů vykouknou vlčí ouška. Ino ho brzdí, a dost dobře, protože jinak už by jim tu řádil vlk, tím si je jistý. +No tak, Tora-kun, to zvládneš.+ Prosí ho v duchu a přidá další vlnu životní energie. Všechno kolem nich kvete a roste, jak se životní síla hromadí a rozplývá se do okolí. Pak se stane několik věcí, které jim hodně naruší soustředění a díky Zyeanovi se to málem celé rozpadne. Dokáže jen s úctou hledět na Taijiho, jeho mysl mu říká, aby odvrátil pohled, ale prostě to nejde. Mučí tím sám sebe a přesto nemůže odklonit oči. A pak se do toho vloží i Kai a v Zyenovi vzroste strach. Málem se přestane ovládat a vyrazí mu na pomoc. Inova dlaň tu jeho sevře mnohem víc a on ucítí další přísun konejšivých pocitů. Slyší uvnitř své hlavy jeho hlas, který mu našeptává, aby zůstal v klidu. Sám Ino na Taijiho hledí s posvátnou úctou. Nikdy nic podobného neviděl a je to neskutečné. Když to všechno uvidí Uru, víc sevře Aoiho a najednou nemá slov. Co mu jako má říct, když nevěří vlastním očím? Jenže uvnitř něj se taky něco začne dít. Na jeho vnitřní temnotu je to příliš a nebýt pouta mezi jím a Yoshikim, asi by ho to roztrhalo na kousky. Najednou je tu na něj příliš mnoho světla a andělské energie. Nejspíš za to může přítomnost Taijiho meče. Kaiův boj s temným stínem nepromítá i do něj a on slyší nelidské kvílené, které mu trhá uši. Ještě chvíli vydrží, než se jeho tělo roztřese. Dlaněmi mu sklouznou z Aoiho těla a pak se sesune na kolena. Nevydá ani hlásku, protože je nechce rušit. To přece zvládne. 

Torovo tělo se o zásahu Tajiho mečem vznese několik centimetrů na zem a má pocit, že se prostě roztrhne na milion kousků, Je to jakoby ho pálil a on se pořád nerozpadal. Nic horšího nikdy nezažil a k tomu už je plně při vědomí. Když to trhání pomine, zůstane ale bolest, která ho nutí dál naříkat, ale je schopný se alespoň stočit do klubíčka. Vytřeští oči před sebe a vidí, jak Kai bojuje se stínem, který byl v něm. Nedokáže se pohnout, nedokáže se nadechnout, jen mezi jednotlivými nářky vysloví jeho jméno. 

Zye se vyčerpaně opře dlaněmi dozadu, když se všechno najednou uklidní. Ino je na tom dost podobně a přesto se pohne k Torovi, vezme ho k sobě a snaží se ukonejšit jeho bolest. Cítí ji v sobě a nemůže jinak. Zye se po chvíli hrabe na nohy a snaží se přiblížit ke Kaiovi, aniž by si uvědomil, jaké riziko by to mohlo mít. Jen mu prostě chce pomoci a zase nepřemýšlí. Uru zůstává klečet a nakonec se svalí na bok do trávy, aby to celé rozdýchal, jenže to nejde. Je to jakoby vyháněli temnotu z jeho těla, cítí se skoro jako při jednom z Hydových rituálů. Byl jim moc blízko a najednou si není jistý, že když se něco podobného stane při boji, dokáže to ustát. Dojde i na myšlenky, aby tím neohrozil právě Yoshikiho, má o něj neskutečný strach a neuvědomí si, že všechno slyší a vnímá. +Zničím tě nakonec já a ne Hyde.+ Je mu ze sebe samého špatně.

Aoi, Kai, Yoshiki, Taiji

Dokud Uruha Aoimu šeptal do ucha, co se děje okolo nich, dalo se to mučivé kvílení a naříkání ještě nějak snést. Jenže čím byl rituál dál, čím víc se toho dělo, tím víc byl Uruha potichu. Aoi se k němu tiskne zády, těká tváří ze strany na stranu, protože může jenom poslouchat, ale je to strašné. Torův nářek, podivné, neidentifikovatelné zvuky bránícího se stínu i Kaiovo děsivé vrčení se mísí jedno přes druhé. V určitou chvíli pochopí, že se s Uruhou něco děje, že je zle. Chce se otočit dozadu, ale stejně by nic neviděl. Přesto to udělá a nahmatá ho rukama. Cítí třes jeho těla, ale nechápe, proč se to děje. 

"Uru-chan!" Křikne na něj, protože nikdo okolo nemá čas a jestli mu Uruha nic neřekne, nemůže mu nijak pomoct. To na ně zaútočilo něco dalšího nebo co se to děje? Cítí, jak mu pod rukama klesá na kolena a snaží se ho alespoň nějak jistit, ale není to k ničemu a nepřestává to ani ve chvíli, kdy na ně padne tíživé ticho. Tedy skoro ticho. Je slyšet jenom Torův tichý nářek. Očividně ale žije. 

"Pojďte sem někdo!" Zavolá na ně skoro zoufale a znovu sám sebe odsune na poslední místo. Yoshiki se vzpamatuje jako první, prudce zvedne hlavu a ihned vyrazí jejich směrem. Inoran ještě stále konejší Toru. Jemně se dotkne Aoiho ramene, zatlačí, aby ho od Uruhy dostal trochu dál a sám nad něj poklekne. Není si příliš jistý, co se s ním děje, tohle nikdy nezažil. Ani nemohl, protože podobné výtvory po světě moc neběhaly a Hyde s ním mohl udělat cokoliv, když ho vytvářel. Ohlédne se po ostatních. Vypadá to, že teď už to zvládnou. 

"Musím mu nějak pomoct." Řekne skoro omluvně k nim všem, když se projeví jeho sobecká stránka. Naprosto se tady vyčerpal, pomohl Toru zachránit, ale dál se musí chvíli starat každý o sebe a on svou lásku zemřít nenechá. Teď vůbec nejedná jako mluvčí Nejvyššího, ale je mu to podivně jedno. Vezme Uruhu do náruče, roztáhne obrovská bělostná křídla a po chvíli jim na nebi zmizí z dohledu. 

Taiji na to celé chvíli ohromeně zírá a není si jistý, co si o tom všem má myslet. V jistém ohledu mu to nemá za zlé. Přežili něco neuvěřitelného, i když hrozí, že selhali a teď si potřebují lízat rány. Nejspíš není nejlepší, aby se všichni drželi na jedno místě jako v té dimenzi. Hyde je neznámo kde, je při síle a má knihu. Brzy to začne. A oni vypadají takto. Shlédne na Inorana, vymění si pohled se Zyeanem a pak sám vykročí k Aoimu, který tam zůstal opuštěný klečet. Je na něj žalostný pohled. Jemně se dotkne jeho ramen. 

"Pojď se mnou." Řekne mu tiše, vezme ho za obě dlaně a pomůže mu na nohy. Zavěsí si ho do svého předloktí a pomalu ho vede k Inoranovi. Kai stojí opodál, ještě stále ve vlčí podobě a vstřebává bitvu. Je pocuchaný, z jeho srsti kane krev, ale vyhrál a ta věc je pryč. Prostě ji zakousl. Temnota mu nic neudělala, protože ani ta se nemůže vzpírat smrti, nedostala se do jeho těla, ale to neznamenalo, že se nedovedla bránit. Nakonec se pomalu přemění. On sám není schopen dostat Toru do bezpečí a trochu zoufale se podívá na ostatní. Pak se rozeběhne k Torovi, padne k němu na kolena a opatrně vezme jeho tvář, aby si ji mohl položit na kolena a začít ho hladit a konejšit. Taiji pomalu předá Aoiho Inoranovi. 

"Měli byste letět. Já se o ně postarám." Řekne mu. U Inorana by mělo být ještě pořád bezpečno a podle něj jsou Hydův nejmenší cíl. Rychle zapřemýšlí, kam by odvezl vlky a nemocného Toru. A nakonec se rozhodne pro Torův starý byt, kde se všichni viděli v podstatě poprvé. Nebylo to asi to nejlepší, ale pod lampou bývá největší tma a bylo tam všechno, aby se Tora i Kai rychle uzdravily. Minimálně se zacelí jejich rány, aby pro sebe navzájem nebyli jedovatí. 

"Zye-chan..." Dotkne se ramene své lásky. 

"Raději zůstanu u nich, kdyby sem cokoliv přišlo, ochráním je spíš já. Utíkej na cestu a prostě něco ukradni. Jakékoliv auto. Je to hřích já vím, ale pro dobrou věc. Tohle ukecám, věř mi." Řekne mu a pousměje se. Zye se může proměnit a jako vlk bude na cestě hned. Zpět pojedou autem a konečně se odtud dostanou. A pak budou doufat, že Hyde nepřijde příliš brzy.

Inoran, Uruha, Tora, Zyean

Uru zvládne jen na chvíli zvednout pohled a podívat se na Aoiho. Je mu ho líto, musí být hrozně zmatený, ale Uru si nedokáže pomoct. Vážně to bolí. Není to jak s Torou, temnota je jeho součástí, i když teď schovávaná hodně hluboko. Zvedne jednu ruku a sevře jeho předloktí. 

"To bude dobrý." Snaží se ho uklidnit a taky trochu sám sebe. Jeho hlas je chraplavý. 

"Arigato, Aoi-chan." Broukne ztěžka, ale opravdu vděčně. 

Ino zvedne na moment pohled od Tory, kterého se snaží udržet při vědomí, dokud se k němu nevrátí Kai. Dopuje ho svou vlastní energií a snaží se ztlumit bolest. Kývne Yoshikimu hlavou. Měl by jít, měl by mu pomoct. On sám by se nejradši rozběhl za Aoim, ale ještě to nejde. Bude si to vyčítat hodně dlouho. Jakmile Uruhu popadne Yoshiki, hned se mu uleví. Jak kdyby to jeho přítomnost uměla celé potlačit. Pomalu a ztěžka protáhne paže kolem jeho krku a přitiskne si tvář k němu. 

"Ještě chvíli bych to vydržel." Ujistí ho, i když to moc přesvědčivě nezní. Nechá víčka klesnout, než dlouze vydechne. 

"Zkazil jsem to, promiň." Omluví se, než prostě a jednoduše odpadne. 

Tora už se trochu uklidnil. Bolest ještě pořád nepolevuje, ale už zřetelně vidí obrysy Kaie, jek se k němu blíží. Když ho má u sebe, spokojeně, i když hodně unaveně se pousměje. Potlačuje další nářek. 

"Vypadáš příšerně." Podaří se mu ze sebe vysoukat a je pořád znát bolestný podtón. 

"Vezmu tě k sobě a ošetřím tě, už jsi tam byl, moje péče je legendární." Mumlá tiše a je jasné, že se zase dostává k sobě, bez poznámek by to nešlo. Ino zvedne oči k Taijimu a poděkuje mu pohledem, když k němu přivede Aoiho. Odloží pomalu Toru do trávy, vytáhne se na nohy a udělá několik kroků k Aoimu, než si ho přitáhne do náruče. 

"Už jsem tady, všechno zvládneme." Ujistí ho konejšivým hlasem, než ho pomalu líbne na rty.

"Vezmu tě ke mně domů, tam budeš v bezpečí." Pošeptá mu do rtů, než ho opatrně vezme do náruče. Nedává najevo, jak moc těžko mu je z Aoiho stavu a že si ho berou obavy, jestli je s tím schopný cokoliv udělat. Všechno zabalí do svého pověstného optimismu, aby ho víc netížil. Objeví se jeho bílá křídla a s kývnutím hlavou přes rameno jako rozloučení vzlétne a míří rovnou ke svému domku u jezera. 

 Zye jen s vytřeštěnýma očima pozoruje Toru a taky Kaie, který už je u něj. Vůbec neví, co by měl dělat. Pomalu se vysouká na nohy a upře oči na Taijiho, jako by byl jediný, kdo s tím může něco udělat. Když dostane úkol, očka mu zazáří. Je to tím, že může být užitečný. Rychle přikývne a krátce se zasměje. 

"Tohle si užiju. Na příkaz anděla krást." Zavtipkuje trochu. To je jeho obrana, aby se z toho nezbláznil. 

"Hned jsem zpátky." Ujistí ho, krátce ho líbne na rty a pak se rozběhne vstříc lesu. Při posledním skoku projde proměnou a zmizí v lese. Za pár vteřin se ozve jen táhlé zavytí. Trvá to jen chvíli, než na jednom odpočívadle najde opuštěné auto. Přijde k němu ve své vlčí podobě a ví, že majitel je blízko. Ohlédne se, když ho uvidí, jak s klíči v ruce míří zpátky. Otočí se k němu a zavrčí. Muž upustí všechno, co má v rukách a rozběhne se s křikem po cestě zpátky k městu. Zye se štěkavě zasměje, asi dlouho nevyžene z hlavy obraz, jak mával při útěku rukama nad hlavou. Trvá to asi půl hodiny, než se jeepem dostane až na louku a zaparkuje opodál. Je to celkem drahé auto a jízdu si vážně užil. 

Tora se mezitím snaží udržet při vědomí. Jde to těžko, ale už jenom kvůli tomu, jak se Kai tváří se o to pokouší. 

"Něco mě kouslo do zadku." Postěžuje si sotva slyšitelně a už krčí obočí. 

"Zdá se, že už je mu líp." Prohodí Zye a doufá, že je to pravda. Pomůže Taijimu a Kaovi naložit Toru do auta a pak se společně vydají zpátky do města do jeho domu. Zye po očku kontroluje ty dva vzadu a s trochu ustaraným pohledem se podívá na Taijiho.

"Všechno bude dobré hm." Ujistí ho, že tomu pořád věří. Ví, že to pro ně nevypadá nejlépe a že jsou všichni z energií na nule. Taijimu ale řekl, že to bude v pořádku a tak mu prostě a jednoduše věří. Jakmile se dostanou dovnitř, Zye ještě na chvíli doběhne, aby odvezl auto. Když se vrátí Tora i Kai už mají rány ošetřené. Teď potřebují všichni chvilku, aby nabrali síly. Pomůže je uložit a sám vede Taijiho do ložnice, kde spolu spali poprvé. Lehce si vedle něj a bez váhání se přitulí. 

"Dobrou noc, Tai-chan." Stihne jen říct, než v podstatě upadne do kómatu.