Hromadné - Pořád je to padesát na padesát.- část 1.

(zpátky na zemi)

Aoi, Kai, Yoshiki, Taiji

Když se Aoi konečně pořádně probral, trvalo mu hodně dlouho, než se vzpamatoval z otřesu. Dokázal tam jenom sedět v trávě a držet se oběma rukama za hlavu, zatímco si začínal uvědomovat zpěv ptáků okolo, šum větru v korunách stromů, chladnou zem pod zadkem… Pořád byl slepý, neviděl vůbec nic, tělo ho strašně bolelo, ale byl živý. Tedy nemrtvý, tak jako před tím a očividně zpět ve svém světě. Čeká dlouho, velmi dlouho, ale zrak se mu nevrací. Začíná trochu panikařit, do očí se mu nahrnou slzy, ale zároveň s tím uvnitř svého srdce cítí ještě něco, co tam před tím chybělo. Inoranovu vzdálenou přítomnost a auru naděje. Neměli spolu pouto, ale byli na sebe navázaní dost na to, aby ho Inoran i na tu dálku ovlivňoval a nabíjel pozitivním myšlením. Rád by ho přivolal, ale nejde to. Bez pouta ne. Je to jen další zoufalství, které ho zachvacuje. To pouto chce a chce ho hned. Přesune se na všechny čtyři a nahmatá zem okolo sebe. Cítí jen trávu, nějaké listí a nerovnosti půdy. Okolo uší mu bzučí hmyz. Louka? Les? Nemá ani ponětí. Vzduch je čerstvý a je tady ticho. Z plna hrdla se pokusí zavolat Toru a Uruhu. Nejdřív mu to nejde moc dobře, ale pak se mu podaří vložit do hlasu hodně sil. Netrvá to zase tak dlouho a Uruha mu začne odpovídat. Kdyby Aoi něco viděl, dostal by se k němu snadno, ale teď…? Pokusí se vstát a zaměří dravčí smysly na Uruhu. Především čich. Napřáhne ruce před sebe, aby do ničeho nevrazil a zoufale se potácí snad správným směrem. Stejně několikrát zakopne. Když se konečně objeví na mýtině poblíž nich, Uruhovi už musí začínat svítat, že se něco hodně pokazilo. Aoi je totiž volal až příliš mnohokrát a navíc nejde rovnou k nim, ale trochu stranou a nereaguje na ležícího Toru. Slyší jeho nářek, ale kvůli slepotě neví, co se s ním děje.

Když došlo na otřesy světa, ve kterém je ukryl Yoshiki, Kai byl zrovna u knihy, ale nakonec mu ji Uruha vytrhl z ruky a pak se dělo něco příšerného. Ten svět se rozpadl, doslova se roztříštil na kousíčky a všechny je to vtáhlo někam do neznámého víru, který jako by se je snažil roztrhat na kusy. Zyean měl štěstí, že jen o chvilku před tím uzavřel svoje pouto s Taijim, protože ho zachránilo nejspíš jenom to. I tak se od něj oddělili a později i téměř všichni ostatní. Když přišli k sobě, byli ve svém světě, ale zatímco Kai se probudil na Okinawě, Yoshiki jim volal dokonce z Ameriky. Jediný Inoran byl v okruhu jejich města a jak později zjistili, Aoiho, Uruhu ani Toru nemohli najít vůbec. Bylo to divné, jako by ten útok byl namířený čistě na upíry, nebo to možná kvůli své podstatě jediní nepřežili. Panika, jaká zachvátila Inorana… to Kai ještě nikdy v životě neviděl. Nejblíž k němu byli Taiji se Zyeanem, ale stejně chvíli trvalo, než se tam dopravili ze sousedního města. Postupně se našli všichni, ale Yoshikiho příjezd trval několik dní. Po celý čas neměli o upírech žádné zprávy a to nejhorší bylo, že nebyli k zastižení ani skrze pouto. Jenže Yoshiki ani Inoran neumírali žalem, nescházeli zármutkem tak, jak by měli… Bylo to divné. Když se o těch několik dní později konečně objevila stopa, vyskočili na nohy všichni najednou. Yoshiki i Inoran je ucítili, Zye ucítil život a on sám… Smrt. Nic neřekl, jenom si stačil všimnout varovného pohledu Yoshikiho, kterému jedinému došlo stejně jako jemu, co by to mohlo znamenat. Protože smrt Uruhy a Aoiho by poznali. Kai vyběhl z jejich nového bytu jako smyslů zbavený. Kdyby se ho někdo chtěl zbavit, udělal by to teď a udělal by nejlíp. Běžel skrz lesy a hory tak dlouho, dokud ho ještě tlapky držely. Teď ne! Teď, když se našli ne! Nebyl to instinkt, co ho vedlo, byla to jeho nově probuzená a vlastně dost děsivá podstata. Když černý vlk proskočí mýtinou, málem srazí Uruhu na kolena. Kai nesnese okolo Tory nikoho a v prvotním zatmění upíra nepozná. Chce Toru ochránit i před ním. Uvědomuje si přítomnost ještě někoho dalšího, ale stojí rozkročený nad Torou a vrčí na ně na oba. Teprve potom zakňučí a skloní čumák do krvácející a nehojící se rány. Někde nad sebou na nebi cítí přítomnost andělů. +Udělejte něco. Udělejte někdo něco. Cokoliv!!!+ Teď by snad uplatil i démona, aby mu pomohl. Torova bunda je plná nějakých lahviček. Cítí je, ale nevyzná se v nich. Kdyby mu mohl poradit?

Inoran, Uruha, Tora, Zyean

Kdyby se někde Inorana ptal, co zažíval, když zjistil, že Aoi není s ním ani nikde s ostatními, by jen těžko někomu popsal. To zoufalství, které ho dokonale pohltilo…Byl na světě už dlouho a přesto ho nikdy nic víc neničilo, jako právě teď strach o Aoiho. Bál se i o ostatní, ale strach o jeho lásku snad nemohl vydržet dlouho. Nedokázal racionálně myslet, nemohl spát, jen bloudil po pokoji, kde se rozhodl počkat na ostatní. Ve své mysli neustále volal Aoiho, ale odezva nepřicházela vůbec žádná. +Nemáte pouto, proto tě neslyší, určitě je v pořádku.+ Opakuje si pořád dokola, aby byl vůbec schopný se zvednout z křesla a nějakým způsobem fungovat. Když dorazili i ostatní, došlo mu, že nikdo z nich neví, kde nakonec skončili. Andělé zdá se rozpad dimenze přežili nejlépe. Zyean společně s nimi, ale co ostatní?

"Tak kde jsou?" Snad poprvé v životě zvýší hlas a vyjede na Yoshiho, aby konečně zjistil, kam zmizeli a co se s nimi stalo. Když se konečně dočká prvního pocitu, který jej zahřeje, ví přesně, o co jde. Sám je na nohou mezi prvními, ale na chvíli strne, když vidí Kaie, jak vyrazí a hlavně s jakým výrazem ve tváři. On sám nehledí na nic a na nikoho a vyrazí, akorát trochu jiným směrem, než Kai. Sám se vytrhne z okna, aby mohl v nejbližší možné chvíli roztáhnout křídla a vyrazit za Aoim. Cítí ho, vnímá jeho přítomnost v tomto světě a taky něco navíc, ale není schopný říct co. Jen si je jistý, že něco není úplně v pořádku. +Už jsme na cestě, tak prosím vydrž.+ Jeho myšlenky se točí jen kolem něj, i když pořád doufá, že i ostatní jsou v pořádku. 

Zye nedokáže stát na místě. Vidět svého brášku s podobným výrazem mu trhá srdce. Cítí uvnitř hrudníku rostoucí pocit, který mu dodává sílu a energii. Nemůže tu jen tak stát a taky vrhne omluvným pohledem po Taijim a vyrazí za ním. 

Uruha vypadá trochu zoufale, když vidí, co cestování Torovi způsobilo. Sám si není jistý, cos ním udělat, aby ho uzdravil a Aoi pořád nikde. Může jen doufat, že ho to vyhodilo na jiném místě a nedopadl mnohem hůř, než právě Tora. Značně se mu uleví, když uslyší volání a není to o pomoc, jsou to jen jejich jména. To je dobré znamení. Sám si trhá kusy oblečení, aby mohl Torovi ránu obvázat, dokud nepřijdou na to, jak ho uzdravit. Není to obyčejné zranění a jejich podle všeho nejlepší doktor právě umírá. 

"Neblázni, Tora-chan, ty abys nás neotravoval na věčnosti, to by nešlo." Pošeptá jeho směrem a ano, slzy na krajíčku. Tohle se nemělo stát a dává si to za vinu. Jakmile za sebou uslyší kroky, jen na půl se ohlédne. V první chvíli mu vůbec nedochází, že s Aoim není něco v pořádku. 

"Potřebuju pomoct, vůbec nevím, co s ním a…" Ozve se zaskučení Tory, které přehluší Uruhův hlas. Ten se po Aoim ohlédne znovu a v ten okamžik mu dojde, že je něco hrozně špatně. 

"To ne." Vydechne a na chvíli nechá Toru bez dozoru, aby se vydal k němu.

"Aoi-chan, co se děje?" Vezme ho za ramena a podívá se mu do tváře. Je natolik zesláblý, že mu jeho podstata ani není schopná ublížit, navíc ho štítí Inoranův vliv. Jeho oči jsou stejně, černočerná hluboká tma, ale za nimi je prázdno. S nakrčeným obočím ho pohladí po tváři a už vážně brečí. Je rád, že ho nemůže vidět. 

"To bude dobrý, uvidíš. Andělé přijdou na to, jak ti pomoct. Tora na to přijde." Roztřesou se mu kolena a nevědomky posílá silné pocity zoufalství a strachu směrem k Yoshikimu skrze pouto. Dovede Aoiho až k Torovi, ke kterém s skloní, aby se pokusil ošetřit mu ránu ještě víc, ale dostane se mu jen bolestného zasténání. Musí opatrně, aby se hop nedotkl, mohl by ho zabít. Ani se ho nedotkne a najednou se před nimi objeví velký vlk. Pozná ho okamžitě. 

"Kai-kun." Osloví ho, ale když na ně zavrčí, ustoupí o pár kroků, aby mu dal prostor. +Přišla si pro něj smrt.+ Přejede mu mrazení podél páteře při myšlenkách, které se mu prohání hlavou. Uruha za sebe automaticky strká Aoiho, kdyby se na ně chtěl Kai vrhnout. 

"Kai-chan." Ozve se chraplavý hlas Tory, který celou dobu balancuje někde na pomezí vědomí. Cítí ho, prostě ví, že je tady a paličatě tomu věří. Možná je to přelud, ale na tom nezáleží. Zvedne pomalu zakrvácenou, ale zdravou ruku a zaboří prsty do jeho srsti. Ozve se prudké mávnutí křídel, když se k nim střemhlav snese Ino a v poslední chvíli svůj let vyrovná, aby prudce dopadl nohama na zem. Když se narovná, jeho prví kroky vedou k Aoimu, kterého přitáhne do své náruče. Tiskne ho k sobě a úlevné slzy na sebe nenechají dlouho čekat. Třpytí se na slunci a zůstávají viset v černočerných pramenech jako kapky ranní rosy.

"Bude to v pořádku." Šeptá mu, líbne ho krátce na rty, než ho z jeho rozpoložení vytrhne Uruhův hlas. 

"Ino, prosím. Udělej něco." Trochu s ním zatřese. Inoran se konečně ohlédne, aby mu do očí padne Tora ležící na zemi. Pro strach a úlevu si ani neuvědomil, že tady někdo umírá. Prostě to necítil, jak moc byl zaslepený. Popožene Aoiho do náruče Uruhy a vykročí ke Kaiovi, který pořád stojí nad Torou. 

"Musíš mě k němu pustit, Kai-kun." Začne smířlivě konejšivým hlasem a posílá k němu všechnu svou moc, aby se uklidnil. Nebojí se ho, i kdyby na něj vrčel, a pomalu se přibližuje. 

"Za chvíli to bude v pořádku, jen nás k němu musíš pustit." Přemlouvá ho. Když se mu ho podaří přemluvit, jen k němu poklekne a pokusí se mu poslat, co nejvíce energie. Vyléčit ho nedokáže a začíná se bát, že by na to stačil i Tai. Jeho zranění má příliš společného s temnotou. Stíny k sobě nepouštějí andělské světlo a on se jich nedokáže zbavit. Začne proto hrabat v jeho bundě, aby našel, co si sebou přinesl. Někde tam něco bude mít. Nakonec se vysype obsah Torovy bundy na zem, ale v tom se snad nemůže nikdo vyznat. Ino otvírá jednu lahvičku podruhé a snaží se odhadnout, co v nich je. Nakonec vytřídí tři, kde cítí andělskou energii, ale taky něco k tomu. Jestli tam bude přísada, která mu ublíží, může ho zabít. 

"Nevím, co mu dát." Podívá sena Kaie jen krátce.

Aoi, Kai, Yoshiki, Taiji

Aoi zaslechne Uruhovu odpověď a zdá se to být hodně zblízka. Trhne k němu celým tělem, ale jeho oči se dívají někam stranou a spíš do země. Je na něm znát, že nastavuje uši a vůbec neví, kde přesně Uruha stojí. I když má upíří sluch, hrozně se ho lekne, když se z ničeho nic objeví u něj a vezme ho za ramena. Jeho ruce automaticky vystřelí nahoru a ohmatají mu celou tvář. 

"Nevidím, vůbec nic nevidím." Vydechne trochu zoufale, ale ještě pořád si myslí, že je to jenom nějaký traumatický šok a zrak se mu za pár hodin vrátí. Byl upír, měl silnou schopnost regenerace a to dokonce i nervové soustavy, která to jinak neodkázala, ale stejně mu jeho mozek zatím nedovolí uvažovat nad tím, že když se tak neděje, je něco hodně špatně. Na démonické poškození byl upír rozhodně málo, ale kdyby mu jeho tělo dovolilo panikařit, hrozila by mu okamžitá smrt a tak je ještě pořád chráněný jako voják druhé světové války, když na bojišti hledal vlastní utrženou ruku a nedocházelo mu ani to, že ji nemá, ani bolest. 

"Ano." Řekne honem roztřeseným hlasem, když ho Uruha začne uklidňovat, že mu od slepoty nějak pomůžou a dokonce se usměje. Nechá se pomalu odvést k Torovi a klekne na kolena opodál. 

"Co je s ním?" Dožaduje se odpovědí, protože slyší jeho bolestné sténání, ale žádnou reakci na jejich přítomnost ani na to, o čem se spolu bavili. 

A pak se přižene Kai, tedy cosi, co Aoi nejdřív nepozná, jenom cítí vlkodlaka a taky to, že je vážně rozzlobený. I jeho se hrozně lekl, je teď naprosto bezbranný jako tehdy, když ho držel Mana a chtěl mu setnout hlavu. Dovede jenom padnout dozadu na zadek a zapřít se rukama. Natáčí hlavu za vrčením, Uruha u něj není a jediné, co si může dovolit, je po zadku couvat co nejdál. 

"Co je to? Co se děje?!" Chce vědět a slyší, jak Uruha tu bestii oslovuje Kai. Co je s ním, že je tak šílený? Tora? V tu chvíli u sebe znovu ucítí Uruhu a ví, že ho před Kaiem brání, ale proč? Vůbec si to nestačili říct.

Jakmile se ozve hlas Tory, Kai znovu zakňučí, přestane si všímat těch dvou a strčí mu čumák do obličeje. Několikrát ho olízne a zakňučí znovu. Vůbec si nedává pozor, aby neslízl upírovu krev a nezabil ještě sám sebe. Mávání křídel je dost hlasité, Kai znovu děsivě zavrčí a rozkročený stojí nad Torou, připravený trhat všechno kolem. Aoi ucítí Inoranovu přítomnost, instinktivně se natáčí jeho směrem, když přichází a hrábne po něm oběma rukama, i když ani neví, za co se ho drží. Zběsile se k němu tiskne a celý se roztřese. Jakmile vycítí bezpečí, šok se dostaví okamžitě. Vůbec není schopný to ovládat. Nějaké ruce si ho znovu přehodí a teď je u Uruhy, ale nedovede si pomoct a tiskne se k němu úplně stejně. Do jeho mysli se dostává i fakt, že jeho přítel umírá a všechno tím jenom zhoršuje. Když se Ino příliš přiblíží k Torovi, Kai znovu hrozivě zavrčí a chňapne po něm čelistmi. Býval by ho opravdu pokousal a trvá to, než se k němu probojuje andělská energie a přesvědčí ho, aby se uklidnil a kousek ustoupil. Je to jenom opravdu ten nejnutnější možný malý kousek, ale Ino může pracovat a když se před nimi ocitnou tři lahvičky, očenichá je a jednu z nich vyřadí. Tu ne… To ví. Neví jak, ale ví. Ve stejnou chvíli se konečně objeví i Zye, který utíkal v jeho stopách a Taiji s Yoshikim. Teprve v tu chvíli na sebe Kai vezme svou vlastní podobu a rozeběhne se bratrovi v ústrety. Tentokrát je to on, kdo potřebuje utěšit a ukonejšit. Yoshikiho chodidla se dotknou země, očima najde Uruhu, rychle zhodnotí, že kromě zoufalství a šoku je v pořádku a kráčí rovnou k Torovi. Taiji jde s ním. Oba pokleknou vedle Inorana a vymění si navzájem pohledy. 

"Štěně, pojď sem." Vyzve Yoshiki Zyeana a Kai se znovu zatváří odmítavě. Taiji se na Yoshikiho krátce zaskočeně podívá, ale nejspíš má pravdu. 

"Myslím to druhé, na smrt je ještě brzy." Řekne Yo a konečně se taky usměje. Taiji natáhne směrem k Zyeanovi ruku. Nejspíš půjde o pokus o nějaký rituál. S Yoshikiho, Zyeanovou a jejich spojenou mocí by to mohlo vyjít. 

"Chceš z něj vyhnat démonický vliv?" Zeptá se Taiji tiše a Yoshiki přikývne

"Připrav se zapálit meč, ta rána musí být čistá, jinak nesroste." Taiji se dlouze nadechne nosem. Jestli Tora přežije démony, je velká šance, že jako upír nepřežije očistný plamen. Podle andělů byl nehodný. Teď tu ale tři má a dva z nich jsou velmi mocní. Stejně to nechce být on, kdo ho dorazí… Jiný nápad ale nemají.

Inoran, Uruha, Tora, Zyean

"Slyšel jsem o tom, říká se tomu odštěp. Je to při špatném průchodu démonským portálem. Je plný jejich temnoty, díky té ráně." Sdělí Uru Aoimu jen rychle, protože se snaží vymyslet něco, co by Torovi konečně mohlo pomoct. Musí to příšerně bolet. Je to jako oheň, který sžírá jeho tělo a to je pro upíra nejspíš příšerná představa. Sám to z něj cítí. Kai je ale očividně vůbec nechce pustit a Uru to upřímně nechápe. Ino by se nejspíš potřeboval rozkrájet, aby stihl všechno. Nechce se mu vůbec od Aoiho, ale taky potřebuje pomoci Torovi, jinak z něj zbude maximálně prach. Je rád, že je tu Uru a podpírá Aoiho a dává mu pocit jistoty a bezpečí. O něj se postará vzápětí, protože ač nerad, tak musí přiznat, že Aoi nevypadá v ohrožení života, za to Tora ano. 

"Jen klid." Mluví ke Kaiovi. 

"Pomůžeme mu, jen nás musíš nechat." Pošle k němu další dávku svého světla, které se ho snaží uklidnit. Ví, proč tak vyvádí, ale s takovou mu nepomůžou. Naštěstí se Kai trochu vzpamatuje a nakonec mu začne i pomáhat. 

"Pořád je to padesát na padesát." Prohodí k němu a připadá si bezradný. Vůbec neví, co z toho by mu měl dát, rozhodně nemá v plánu ho zabít. Ohlédne se krátce po Uruhovi, který k sobě tiskne Aoiho a konejšivě ho hladí po vlasech. Asi vážně trochu žárlí, ale je mu taky vděčný, že se o něj stará. Z kombinace těch pocitů se asi zblázní, a když k tomu přidá ještě starost o neživot jednoho upíra, je to k zbláznění. Naštěstí už na to nejsou sami. Zaslechne téměř neslyšné dopady pacek a to ž je u nich i Zye. 

"Kai." Broukne jeho směrem a přijme svého brášku do náruče, už jako člověk. 

"Bude to v pořádku, už jsme tu všichni." Ujistí ho, že se nemusí vůbec ničeho bát. Konejší ho a ani na vteřinu nepomyslí na to, že si prohodili role. Od toho ale přece bratři jsou. 

"Je tu Yo, je tu Tai a Ino, společně mu pomůžou." 

Uru plevně vydechne, když se objeví i Yo. Najednou jako by mu těžký balvan z prsou spadl a uvnitř něj zmizela veškerá temnota a rozhostil se naprostý klid. +Trvalo ti to.+ Proběhne mu hlavou, ale už se usmívá. Nemyslel to zle, jen prostě potřeboval trochu vytěstnat všechno napětí. Další pocity Yoshikiho směrem jsou jen…Láskyplné? Už teď? No kruci. 

Zye zpozorní, stejně jako Kai, když se ozve Yoshiho hlas. Nakrčí obočí, protože si nedokáže představit, proč by zrovna Kai měl, ale vzápětí dojde, že mluví na něj. Zapíchne si ukazováček do hrudi, jak kdyby byl hluchý, ale nakonec přece jen vykročí k Taijimu.

"Co když to zvorám?" Zeptá se ho se svými pochybnostmi, však už si o tom povídali. Zye těká pohledem od jednoho k druhému a pak se podívá an Toru. Chtějí použít meč? Na něj? Nechápe vůbec nic. 

"Jen klid Zye-kun, bude to v pořádku. Tvoje moc nedovolí nic jiného, než mu pomoci. Já budu ovládat tvůj vnitřní klid a už se nic hrozného nestane." Usměje se na něj Ino, ale veselo mu zrovna není.

"Yo a Tai jsou velmi mocní, nic se nepokazí, věř mi." Se svými posledními slovy k němu pole další klid. Po tomto zážitku chce být tak měsíc někde v lázních s Aoim a nehne ani brkem, no vážně. Zye se podívá na Taijiho a pak zpátky na Ina a přikývne. Tora pod nimi sebou prudce škubne a ozve se hlasité zasténání. 

"Měli bychom si pospíšit." Prohodí ještě Ino a sám se soustředí na Zyena. Už s prvním záchvěvem andělské moci se Torovo tělo prohne v bedrech a jeho výkřik protne les. Cítí, jak z něj něco tahá temnotu, která mu působí bolest. Je to ještě horší, než když se potýkal s propadem do nicoty. Přijde mu, že mu to trhá tělo na kusy. Prudce vykřikne, když se oddělí kousek démonické moci z jeho těla. Nemůže to přežít. Do jeho hlavy se však dostává ještě něco. Před očima má stříbrnou záři, které mu dodává alespoň kousíček síly, aby to přežil. Musí…Už nezáleží jen na něm, ale je tu i Kai, prostě se chce vrátit k němu. Jeho ruce se zatnout v pěst. Zye klečí vedle něj v blízkosti Inorana. Snaží se, co to jen jde, aby dokázal probudit svou nově objevenou magii. Není to tak snadné, jak se na první pohled mohlo zdát. Šlo hlavně o emoce. Na vteřinu zvedne oči k Taijimu a dojde mu, jak by se asi cítil, kdyby byl na Torově místě on. Magie zesílí. Nechá se tím pocitem dokonale pohltit, a když přitom přidá i vyděšený výraz Kaie, jde to opravdu samo. Všechno kolem něj jakoby se probudilo k životu a stejně tak i jeho tělo, které se postupně začíná měnit. S každým dalším kouskem démonické magie, která se uvolní, je o něco silnější. Je to jak Ino říkal, když má s čím bojovat, tak bude. Stejně tak vnímá, jak ho anděl drží zkrátka, aby nedošlo k podobné explozi jako předtím. Uru zatím stojí opodál a nakonec klesne společně s Aoim do trávy. Nechá ho opřít se o vlastní tělo a šeptá mu, co se před nimi děje. Každý jednotlivý detail mu popíše, aby ho uvedl do dění a taky trochu rozptýlil. Ani na vteřinu ho nepřestává tisknout k sobě hladit po sametových vlasech. On taky potřebuje trochu uklidnit, je jasné, že zrak se mu zatím nevrátil, musí to být děsivé a ostatní teď prostě nemůžou. Ale co, dělá to vážně rád.