Hromadné - Pojďte honem do obýváku, hned! - část 3.

(jiná dimenze)

Tora, Uruha, Shinya

Uru se nutně musí pousmát, když Aoi tak rezolutně odmítne neznámého démona líbat. Je jasné, že ani jeho kouzlo mu nějak napomáhá a Aoi má nejspíš dobrou obranu v podobě citů k Inoranovi. Tedy myslí si, že k němu, podle toho, co viděl. On ji má vlastně taky díky poutu, které má s Yoshikim, i když ho teď nemůže cítit. Nejspíš je to jinou dimenzí nebo prostorem, kam spadli, sám si není jistý, kde vlastně jsou. Tuší to, ale stoprocentně to neví, což je trochu problém. Shinya se zatváří pobaveně, když před ním Aoi ustoupí. Už dlouho neviděl nikoho, kdo by se mu tolik bránil. Vlastně je trochu zvědavý a zároveň ví, že pokud úkol nesplní, neví co s nimi bude. Je to složitá situace. Snad nikdy nechtěl uspět jako právě teď a má to jen jediný důvod a ten stojí za ním. 

"Na tom něco bude." Přizná s nevinným výrazem ve tváři. 

"Ale všechno má svou cenu, proč toho nevyužít?" Pokrčí rameny a jeho slova potvrzují typickou démonickou přirozenost. Tora vypadá, že by to přece jen udělal, protože tohle místo se mu nelíbí a pokud je šance, jak se odtud rychle dostat, moc nad tím přemýšlet nebude. Kývne hlavou na to, že Hide není obyčejný člověk a je znát, že si to Uruha myslí taky. Shin se pomalu ohlédne po Hidem, jak na to bude reagovat on sám, ale zatím mu do toho neskáče. To překvapí Uruhu, který podobné chování u démonů ještě neviděl. Není to o tom, že by Hide byl Shinův mazlíček a obyčejná připoutaná duše, v tom případě je jen jediná možnost a to to, že mluví pravdu ohledně odrazu citů. Jen mu do toho nesedí jeho podstata, démonům přece nemohlo na nikom záležet, no ne? Uruha zatím nespouští oči z Hideho a dál svírá knihu, kterou ani za cenu života jich všech nehodlá pustit. Je příliš cenná a díky ní by mohl odsoudit všechny ostatní i Yoshikiho. Navíc ho pořád žene touha po pomstě. 

Tora trochu přivře oči, jakmile Hide odhalí jejich podstatu a pak se pohledy jeho i Shinyi stočí k Uruhovi. Ten se nepatrně ošije a jak kdyby cítil, že se někdo snaží dostat pod jeho slupku. Nedokáže se tomu bránit a musí ho pustit dál. Hledí Hidemu do očí a vidí za nimi i ty Shinovy. Ten odraz si nemůže splést. Ukáže mu svou pravdou podstatu, ale v tu chvíli je to na něj příliš. Bez váhání ho popadne pod krkem. 

"Co si myslíš, že děláš?" Vyjede po něm jako naježená kočka a to už je u nich Tora a vejde mezi ně, aby udělal jakousi hradbu. Shin se taky přiblíží a položí Hidemu ruku na rameno. 

"Chtěli jste vědět, kdo je. Tak vám to ukázal. Nemáme co skrývat." Prozradí jim skoro konejšivým hlasem a kouzelně se usměje na Toru. Ten se na chvíli zarazí, ale lektvar ještě pořád celkem působí, takže mu zvládne odolat, teď ano.

"Mě by se měl bát, když mě viděl." Pozvedne bradu hrdě Uru, aby bylo jasné, že se ho to vůbec nedotýká. 

"Ví i jak vypadá on, aniž by to chtěl." Myslí tím Shinovu pravou podobu. Oba se musí zasmát, když Aoi trefí do černého. 

"Měl bys, ještě si neviděl, co umí." Prohodí pobaveně a tak trochu se mu vysmívá. Ze svého místa se ani nepohne. 

"Teď se podívám já." Ozve se nekompromisní hlas Uruhy a vyjdou zpoza nich. Knihu předá Aoimu do dlaní a sám vykročí k Shinovi.

"Jistě ti to nebude vadit, když před námi nemáš co skrývat." Na tváři se mu objeví vypočítavý úšklebek. Shin na vteřinu znejistí a doufá, že se mu dokáže ubránit, ale pořád je tu Hide a jeho zaštítění. Vůbec neví, co od Uruhy čekat. 

"Hm, tak dobře." Souhlasí nakonec, protože ho napadne ještě jedna věc. Klesne očima se zlatavým kroužkem na nabízenou dlaň a vloží mu do ní tu svou. Během vteřiny si Uruhu přitáhne k sobě a než se všechno spustí, přitiskne rty na ty jeho. Kousne se do rtu a předá mu trochu své temné krve. Cítí z něj jeho polovičastost , i jako démon i jako upír na její účinky musí reagovat. Uruha tak pro všechny odhalí, jak skutečně vypadá se vším, co viděl Hide ve svých myšlenkách. V ten okamžik se propletou jejich myšlenky. Hide to nutně musí cítit taky. Podobný chaos snad ještě nikdo neviděl. Shinova mysl je plná vzpomínek jeho schránky a ty se motají jedna přes druhou. Uruha se zachvěje a trochu se mu podlomí kolena, zatím to však ustojí. Vidí všechno i to co by neměl, ale v tom chaosu nenajde nic, co by nasvědčovalo, že lže. Odtrhne se od něj udýchaně a v jeho očích je na vteřinu vidět strach a nepochopení. Shin mlaskne a promne si rty o sebe. 

"Je to zvláštní, cítil jsem anděla." Trochu se ušklíbne, protože ho z toho brní rty. 

"Jak to, že ještě žiješ?" Zeptá se ho s jistou zvědavostí a Uru od něj odvrátí pohled, protože nechce, aby o něm věděl víc. Stačí, že ho všichni viděli.

Aoi, Hide

Když se Uruha pohne dopředu, nečeká to asi vůbec nikdo. Hide měl vždycky pro strach uděláno, nebo jinými slovy byl spíš blázen, který vletěl po hlavě do problémů a teprve potom přemýšlel. To se děje i teď, protože neudělá ani krůček stranou a nechá křížence dostat se tak blízko, že by ho pohybem malíčku mohl zabít. Dokonce se mu nepovede ani pozvednout vlastní obranu a Shinya vypadá taky dokonale konsternovaně. Mohl umřít a ani by s tím nestačil nic udělat. Přesto oplácí Uruhovi podmračený pohled. Byly dny, kdy z jejich podob šílel, ale ty jsou díky Shinyovi částečně pryč a jen proto se teď tolik ovládá. Naštěstí to trvá jen pár vteřin a do cesty se Uruhovi postaví ten upír, který je jim od začátku jako jediný trochu nakloněný. Hide se na něj podívá a v jeho očích se odrazí vděk, i když nahlas nic neřekne. Málem by protočil očima, když se tu všichni začnou plácat po rameni, jak děsivé podoby mají. Je si jistý, že tohle je nic. Je si jistý, že kdyby viděl Manu nebo Hyda, možná by na místě zešílel a stejně tak si myslí, že podobně na tom budou i někteří archandělé. Když se Uruha pohne podruhé, pro změnu k Aoimu, aby mu vrazil do rukou knihu, Aoi sebou prudce trhne. Neochotně natáhne ruce, ale je to spíš intuitivní pohyb, aby kniha neupadla na zem a ještě jim ji ti druzí nevzali. Rozhodně se jí nechce a bojí dotýkat, viděl co dokáže a jak každého hned vysaje a on není ani Kai ani Uruha. Nemá se smrtí společného víc, než že sám umřel. Jenže kniha mu nic neudělá a je to nejspíš díky poutu s Inoranem, jakožto jejím strážcem. Tora by ji zkoušet držet vůbec neměl. Radši… Pak se honem podívá na Uruhu a na to, co chce vlastně dělat. Jakmile se Uruha zastaví před Shinyou, Hide se hrozivě zamračí a má tendence před něj strkat rameno, aby mu nikdo neublížil. Je to legrační, protože Shinya se sám nejspíš dovede ochránit mnohem lépe, ale stejně. A navíc má strach, že Uruha v jejich myslích jasně odhalí Hydovu přítomnost. Je přece se Shinyou svázaný, aby ho nemohli podrazit. Dřív, než vezme Uruha osud do svých rukou, udělá to Shin a Hidemu se prudce rozšíří oči. Nezbývá mu, než doufat, že ví, co dělá. A to, že se líbají… to si s ním vyřídí potom! A pak se všechno rozvíří nanovo. Hide to vnímá velmi intenzivně, je to skoro k nesnesení a musí se chytit za spánky, zatímco Aoi na všechno zírá s pootevřenou pusou. Shinyova mysl divoce víří, je přeplněná a zmatená a ten chaos dokáže Hyda a jejich úkol skrýt. On sám intuitivně zapojí svou sílu, aby mu v tom pomohl a odesílá všechny vzpomínky na Hyda na nejhlubší dno, i když to jde velmi těžko, protože jsou čerstvé a intenzivní. Kdyby tu byl kdokoliv jiný, než upíři, třeba andělé, poznali by, že se tu kouzlí, ale takto jsou v bezpečí. Kromě toho se děje něco, co oslabuje Uruhův vliv. Hide si nevšiml té krve, kterou musel ochutnat, ale očividně to dělá svoje. Když se od sebe ti dva oddálí, vypadá to, že Uruha má dost a Shinya je dokonale nad věcí. 

"Anděla? Jakého anděla?" Zeptá se Hide a upře pohled do Uruhovy tváře, když se Uruha stáhne do sebe. Porazili ho, ale jestli je to přátelské gesto, to sotva. 

"Co se stalo?" Vyhrkne Aoi a honem přejde Uruhovi po bok, aby se pořádně podíval do jeho tváře. Pak si vymění rychlý pohled s Torou. 

"Tak dost, tohle nikam nevede. Všichni se odtud chceme dostat, ale nikdo nevěří tomu druhému, že to není podraz. Nemáme žádné záruky, ani si je nemůžeme dát." Shrne celou situaci. 

"Měli bychom počkat na pomoc." Řekne nakonec. Mohou riskovat, ale jestli se jim něco stane, mají tu knihu a tu by pak sebrali tihle dva. A to prostě nejde. Bez Kaie s ní ani nic nesvedou.

Tora, Uruha, Shinya

Tora se tváří, že Hideho pohled v očích nevidí. Nahodí stejně zatvrzelý výraz, jako má i Aoi. Není to tak, že by jim věřil, ale z druhé strany si je jistý, že ohledně odchodu z tady té díry nelžou. Co by tu jinak dělali? A i kdyby tu byli kvůli nim, přece jen by toho mohli využít a dostat se pryč. Knihu snad ubrání no ne? Radši prozatím mlčí a sleduje, co se děje kolem. Sám pozoruje knihu, jak se přesunuje od Uruhy k Aoimu a ne, to se mu nelíbí. Tuší, že se začne něco dít a taky, že ano. Shin vypadá malinko otřeseně nebo se aspoň tak tváří. Oba toho viděli hodně, ale k jeho i Hideho štěstí nic, co by je mohlo usvědčit. Poděkuje svému doprovodu očima, protože cítil, jak mu celou dobu pomáhá. Je rád, že je tady a není na to sám. Kdyby byl, asi to dopadne úplně jinak. Uruha pod nich odstoupí, protože potřebuje nabrat sílu a taky svou sebejistotu. Přišel o značnou část a trochu se vyčerpal, ale zase je přesvědčený o tom, že přece jen nemají s Hydem nic společného. Přesto je pořád obezřetný, démoni byli úskoční, mohli na ně být připraveni. 

"To nevím." Prohodí Shin s pokrčením rameny. 

"Cítím stopu světla, které v sobě má. Kohokoliv jiné, by to zabilo." Prohodí Shin upřímně a je znát, že tomu opravdu nerozumí. Uru oplatí pohled Aoimu.

"Podíval jsem se, co jsou zač. Hlavně on." Kývne hlavou k Shinovi.

"Je divný, má v hlavě lidské myšlenky své schránky." Práskne na něj úplně všechno a přivře na něj na chvíli oči. Shin vypadá najednou jako dítě, které vůbec něčemu nerozumí a proplete paže před tělem. 

"Mám. Nechal jsem si je, abych věděl, jaké to je." Prozradí na sebe bez váhání a tím by mohl taky potvrdit to, že pro něj znamená Hide mnohem víc, než každý jiný člověk, pro ostatní démony. Tora se nadechne, aby to nějak okomentoval, než to celé utne Aoi a oba s Uruhou pokývají hlavou. Má pravdu, můžou se tady dohadovat hodiny a nikam to stejně nepovede. 

"Já jsem pro." Odsouhlasí mu jeho návrh. Jen Uru nevypadá zrovna přesvědčeně. Potřebují se nutně dostat zpátky a místo toho, tady budou sedět na zadku. Nakonec se pohne k jednomu rohu místnosti, kde je staré křeslo. Tora ho pomalu následuje a má to jediný důvod, vidí jeho nejistý krok. Podaří se mu ho nenápadně zachytit těsně před tím, než se Uru posadí. Vypadalo to, že skončí na vteřinu na zemi. Uru zvedne oči a gestem ruky vyzve Aoiho, aby mu předal knihu. Shin udělá krok ke dveřím. 

"Půjdu se rozhlédnout, co tu kolem je." Oznámí Hidemu a téměř neznatelným mrknutím, které může vidět jen on. Podívá se na Aiho a pousměje se. 

"Jdeš se mnou? Co kdybych udělal něco, co bych neměl?" V očkách se mu blýskne. Mohl oslovit Toru, ale ten míří k první skříni a zkusí prohledat její obsah. Chtělo by to trochu alkoholu, jinak se z toho nejspíš zblázní. Vyloví krabičku cigaret ze své kapsy a nakonec najde i lahev. Co to je za místo to netuší, ani neví, jestli za to, že je tu alkohol nemůže on sám, ale je mu to jedno. Otevře lahev, opře se zadkem o hranu a podívá se na Uruhu. 

"Dáš si?" Nabídne mu, ale dočká se jen zavrcení hlavou. Nakonec se pomalu podívá na Hideho.

"A ty?" Natáhne k němu ruku s lahví. 

"Kdo vás sem poslal?" Zeptá se ho zvědavě. 

"A jaké máme možnosti dostat se pryč, kromě toho, že pro nás někdo přijde?" Vyzvídá dál a Uruha se zlověstně uchechtne. 

"Jen jedna, kromě záchrany z venčí. Museli bychom se všichni spojit. Využít sílu navzájem. Zůstat všichni neskutečně zranitelní. Naše podstaty by se propojily. Ten nejsilnější by měl v podstatě všechny v hrsti." Odmlčí se na chvíli a krátkým povzdechem.

"A to je pravděpodobně on." Kývne ke dveřím, za kterými zmizel Shinya. 

"Podle toho, co jsem viděl." Dokončí své vysvětlení a propálí očima Hideho, než pohodí hlavou. 

"Mohlo by to být to nejhorší, co jsi kdy viděl." Snaží se ho trochu vyděsit, i když to už se mu možná povedlo. 

"Nebo máš oblibu v podobných mučeních?" Narazí na svůj vzhled a to co viděl.

Aoi, Hide

"Zabilo?" Zopakuje Hide po Shinyovi nevěřícně. Jestli je to tak silné, pak to musí být jedině někdo tak mocný, jako je sám Hyde, ale nechápal, proč se svázal zrovna s křížencem démona a upíra. Nikdy by ho nenapadlo, že je něco podobného možné, ale tento svět před ním odhalil jen málo ze svých zákonitostí a vlastně mu zatím vůbec nerozumí. Tím spíš je mu jasné, že tohle jsou jejich úhlavní soupeři, hlavně tento Uruha, který navíc drží knihu, kterou potřebují. Hide ji musí odnést Hydovi, ale je to jenom proto, aby se Shinyovi nic nestalo, jinak by ho klidně podrazil a okamžitě se Shinyou přešel na jejich stranu. Když to mohl udělat tenhle kříženec, proč by nemohl Shinya? Koneckonců svět bez lidí a jejich energie mu stejně k ničemu nebude. Ani Aoi tomu všemu nerozumí tak dobře jako Uruha nebo Shinya, i když je sám upírem, ale z Uruhových slov chápe, že pro démony opravdu není běžné, aby nechávali existovat cokoliv ze svých lidských nositelů. Vymění si pohled s Torou, co on na to. Mile ho překvapí, když Tora souhlasí s jeho návrhem, že raději počkají. Ostatní už je přece musí hledat a pokud se několik hodin nic nestane, pak se mohou začít snažit sami. Fakt, že by to nikdo jiný nemusel přežít, si vůbec nepřipouští. Aoi provází očima Toru s Uruhou a ani jemu neunikne, jak Uruha najednou zeslábl a vůbec se mu to nelíbí. Copak se mohou o něco pokoušet, když je ten nejdůležitější z nich v takovém stavu? Vůbec to neměli dělat, hrozně se oslabili, ale už bylo pozdě. Za to Hidemu je jasné, že teď nebo nikdy. Pokud mají se Shinyou uspět, nemohou dopustit, aby Uruha znovu nabral svoje síly, takže je nutné je přinutit k rituálu, který Shinya připravil. Hned. Kdyby jenom věděl, jak ovládat svojí magii a co všechno vlastně umí? Už pochopil, že by měl být velmi silný. Asi nikdy ne tak, jako Kamijo, navíc nemá žádný trénink, ale jeho vlastní magie byla jiná, než Kamijova. Kdyby všechny překvapil… Pak by nejspíš dokázali nemožné. Hlava se mu vaří, ale neví, jak na to. Aoimu se moc nechce knihu vracet, není si jistý, jestli je Uru v kondici, ale nakonec k němu přejde a poklidně mu ji podá. Však jsou s Torou okolo něj. Díky tomu si nevšimne interakce mezi Hidem a Shinyou, ale stejně se nedá tak snadno. 

"Myslel jsem, že jste právě přišli zvenčí. Už tady přece nejste pár minut, copak nevíte, co kolem je?" Nasadí další podezřívavé odmítání a když ho Shinya pozve ven, celý se naježí. To jako že má opustit skupinu jako pitomá gazela a čekat, až na ní odněkud skočí gepard? 

"Ty, poslyš, ty mě máš za blázna?" Vyjede na Shinyu a znovu se podívá na kluky, co oni na to, protože teď musí spolupracovat a nedělat nic unáhleného bez požehnání těch druhých. Tohle Aoimu naštěstí jde. Není zase takový sólista, jak vypadá, když jde o podobné věci. Nakonec si vzájemně přikývnou, že se Aoi odváží, ale taky si tiše naznačí, že kdyby byl pryč déle jak patnáct minut, přijdou pro něj. Projde okolo Hideho ven a poprvé se rozhlédne po ponurém okolí místního světa. Hide mu ze dveří neuhne, ale taky do sebe zvládnou nevrazit ramenem. Jakmile mu Tora nabídne lahev, přivře na ni oči. Celé jeho já na něj řve, aby si pro ni došel a pořádně se napil, ale má strach, že by se neuhlídal, začal pít moc a ještě něco pokazil nebo prozradil. Prostě nesmí, ale Tora ani netuší, že teď mává heroinem před závisláckou troskou. Zatím to gestem dlaně odmítne, ale jestli se hne z místa, bude hůř. Začíná chápat, že jejich noví přátelé považují za momentálně nejsilnějšího Shinyu. Kdyby se mu podařilo být v tuto chvíli silnějším, mohl by je zásadně překvapit a obrátit všechny karty ve svůj prospěch. Hide mírně pokrčí rameny. 

"Žiju s démonem. Kromě toho tenhle dárek mám od narození. Myslíš, že jsem ještě nic neviděl?" Teď trochu dělá ramena a lže, ale co Uruha ví. 

"Podle mě nemáte co ztratit. Shinya je jenom Incubus a ty nejspíš moc dobře cítíš, že není nijak silný nebo speciální. Nemyslím si, že by měl dost síly, aby při tom rituálu kohokoliv z vás zabil. A i kdyby, proč? Proč by se zahazoval s lidskými vzpomínkami nebo se mnou?" Nadhodí jim pár brouků k zamyšlení. 

"Nejsme ani schopní dostat se odtud sami. Nemám mu to za zlé, nikdy se nikoho neprosil, aby mezi nás strkal nos, ale stalo se, všimli si nás. Nejspíš si myslí, že tady společně pojdeme a on pak po dlouhém utrpení odcestuje zpět do své říše. Díky poutu to asi bude pěkně hnusná smrt. Moc se na ní netěším. Chápete?" Co ony by měl asi tak za důvod, aby tu chtěl trčet dál?

Tora, Uruha, Shinya

Shin jen krátce přikývne. Uruha nejspíš není jen křížence mezi upírem a démonem, ale zůstalo mu něco z jeho lidskosti. Je to jediný možný způsob, jak se mohl tolik sblížit s andělem, kdyby to bylo jinak, nepřežije ani vteřinu. Za to Uru se netváří moc nadšeně, když odhalí to, kým opravdu je a s kým má spojení. Bylo to nebezpečné, aby o něm věděli tolik, mohlo je to stát opravdu hodně. Nejen je ale i Yoshikiho. Ano, zase na něj myslí a snaží se svou myslí přivolat jeho myšlenky, ale nejde to. To je jen důkaz, že je dělí víc, než několik kilometrů, jde totiž o světy a dimenze. Téměř neznatelně si povzdechne a jeho stav se o malinko zhorší. Ne, už ví, že bez něj nemůže být příliš dlouho. Tora nevypadá příliš nadšeně, když by měl Aoi odejít společně ze Shinyou. Nejradši by šel taky a zároveň tu nechce nechávat Uruhu samotného. Potřeboval by se nutně rozdvojit, ale to neumí ani jeden z jeho pověstných lektvarů. Pousměje se, když Aoi uhodí hřebíček na hlavičku. Shin se ještě u dveří pootočí a nevinně usměje.

"Za blázna ne. Ano, přišli jsme zvenčí, ale to neznamená, že jsme měli čas to tady prozkoumat." Ohradí se a pak vyjde ze dveří. Tora si odfrkne a nakonec nechá Aoiho jít. Sám se s podezřívavým pohledem věnuje Hidemu a jen trhne rameny, když se nechce napít. Sám si řádně cvakne a podá ji Uruhovi, ale ten s díky odmítne. Alkohol by nebyl nejlepší volba, potřeboval by s napít něčeho úplně jiného. Uruha na něj podezřívavě přivře oči, ale musí mu dát za pravdu. Asi už viděl opravdu hodně a s jeho schopností ještě víc. Tora se tváří, že je vůbec neposlouchá, opak je ale pravdou. Hide má pravdu, proč by měl démon lidské vzpomínky a navíc měl takový vztah v podstatě s člověkem? 

"Dalo se čekat, že si váš všimnou." Ozve se Uru trochu unaveně. 

"Musí z vás nutně cítit úplně jinou sílu, která není běžná. Pro démony to musí smrdět na kilometry. Je to, jak kdybyste se jim rýpali jehlou v oku." Pohodí zlehka hlavou a promne knihu ve svých dlaních. Nastane delší ticho, než Uru přikývne. 

"Chápu, možná líp, než si vůbec dokážeš představit." Probodne ho pohledem a v kočičích očích je vidět zvláštní druh temné bolesti. Taková, která ho dusí už hodně dlouho. 

"Možná si opravdu můžeme pomoci." Ujistí ho nakonec a je znát, že se mu to moc přiznávat nechce. Tora si odfrkne, ale sám už mu začíná opravdu věřit. 

"To musí být pěkně na hovno." Okomentuje to nakonec a konečně se podívá na Hideho. Je to podruhé, kdy mu nabídne lahev. Uruha pomalu odloží knihu na stolek vedle. Už ho hrozně tíží, i když to není znát, potřebuje si chvíli odpočinout a pochybuje, že by mu ji chtěl Hide vzít, k čemu by jim byla? 

"Všichni si odpočineme a za pár hodin se odtud zkusíme dostat." Rozhodne nakonec za ně za všechny. 

"Budeme doufat, že to všichni přežijeme." Povzdechne si a trochu víc se zaboří do křesla. Vděčně se podívá na Toru, který mu na chvíli položí dlaň na rameno. 

"Brzo budeme zpátky." Už tomu taky očividně věří. 

Shin se venku zastaví opodál a hledí na zvláštní vlny. Vypadá to jako moře a přitom nemá typicky modrou barvu. Je potemnělé a vlastně asi i děsivé. Vnímá za sebou Aoiho přítomnost. Ohlédne se přes rameno a kývne hlavou k vodě.

"Mohlo by to být dobré místo. Voda usměrňuje energii, díky ní, bychom se odsud mohli dostat. Možná." Pokrčí rameny a povzdechne si.

"Věř mi nebo ne, je pro mě těžké tu být s vědomím, že jsem do toho Hideho zatáhl." Prohodí zničehonic. 

"Nebýt mě, žije si dál svůj život a nic z toho se nestane. A teď se nás snaží zachránit oba." Skloní hlavu a podívá se na své prsty. 

"Jsem sobecký, když s ním zůstávám, ale nemůžu jinak. Už jsem přemýšlel o návratu, ale mám obavy, že by ho poznamenalo, možná by to nepřežil a ne, není mi to jedno." Pokrčí drobnými rameny. 

"Znáš ten pocit, když děláš vlastně něco, co zachrání i tebe a zároveň víš, že to neděláš pro sebe? Moje podstata mi namlouvá, že to dělat nemám, že se na to mám vykašlat a zároveň mi něco našeptává, že je to správně." Zvedne hlavu a podívá se do dáli.