Hromadné - Pojďte honem do obýváku, hned! - část 5.

(jiná dimenze)

Aoi, Hide

Aoi vypadá trochu bledší, než obvykle, když jim Uruha řekne, co je čeká. On a Shinya mají velkou šanci, ale co třeba on sám nebo Tora? Připadá mu jako nemožné, aby to dokázali projít a je mu naprosto jasné, že to nebude nic pěkného. Jakmile jsou venku a začnou kreslit pentagram pomocí krve, je mu jasné, že teď přichází chvíle, kdy se může naplno projevit jejich síla a posílit celý rituál. Je to malba pomocí krve a jeho magie ho dovede aktivovat a nabíjet lépe, než kdyby ho kreslil kdokoliv jiný. Je to snad poprvé, co se cítí jako opravdu platný a důležitý článek celé jejich skupiny a ne jen jako okrajová podpora. Vždycky měl malé sebevědomí a teď jsou kolem něj jenom mocné bytosti. Trochu sebou trhne, když se Uruha dotkne jeho boků, ale neucukne mu. Lépe se jim společně postupuje a brzy cítí, jak se jeho magie probudí a celé tohle společné malování se stává přirozeným. Jenom mu to musel dovolit a otevřít se mu, stejně jako Inoranovi. Už brzy bude s ním. Za normálních okolností by nikdy nesnesl, aby kdokoliv vedl jeho ruku, ale teď mu to připadá jako ta nejnormálnější věc na světě. Cítí, jak ho do zad tlačí kniha i Uruhovo tělo a vůbec nepostřehne, co se děje okolo nich. Pro Shinyu to musí být náramný pohled, protože tohle je jeho obor a to, čím se živí. Hide se nad jeho výrazy pobaveně culí. Aoi najednou mírně ustrne a zvedne oči trochu před sebe. Mohou za to Uruhova slova, aby se neohlížel. Proč nabádá zrovna jeho? Jenom jeho. Přesně proti příkazu to udělá, ohlédne se přes rameno a dlouze se mu podívá do očí. Vypadají teď jako milenci na Titanicu. 

"Uru-chan..." Uteče mu ze rtů, jenže Uruha chce pokračovat a tak to udělá, ale trochu se při tom ztrácí v myšlenkách. Měl by tu knihu vzít a utíkat s ní, protože Uruha bude bránit jejich záda? Mírně se zachvěje a není to zimou. Uruha ho vyvede z míry podruhé, když jenom jemu pošeptá, že těm dvěma stále nevěří. Myslel si, že ano, on sám jim uvěřil a to byl velmi nedůvěřivý a vypadalo to, že Tora taky. 

"Ještě to můžeme zastavit." Hlesne, ale i se zrádci v zádech asi nemají na výběr. +Já vážně nechci umřít, teď ne...+ Přeje si najednou něco jiného, než celé roky. Z dálky vypadají jako hrdličky, co si vrkají do ouška. Hide vrhne pobaveným pohledem směrem k Torovi a přikývne. 

"Asi jo. Začíná mi být líto, že neumím kreslit." Zasměje se. 

"Není to legrační, že je nás vážně pět?" Řekne zjevný fakt, když je pentagram hotový a oni zaujmou svoje místa. Co kdyby sem propadlo o upíra míň? Podají si vzájemně ruce a pak to skutečně začne. V tu chvíli jako by už nešlo couvnout. Jako by se nebyli schopní pustit. Temná moc lační po jejich duších a nenechá je uniknout. Je to teprve začátek a už s tím někteří z nich bojují. Aoi zatne čelist, až to zapraská, ale Hide, navzdory všem svým obavám, cítí, že ho to všechno spíš probouzí. Zvedá se v něm obrovská nepoznaná moc a dává mu naději, že by to mohlo dopadnout v jeho prospěch. Jakmile začnou Uruha se Shinyou odříkávat nějaká slova, začne mu být okamžitě nepříjemně. Snést démonický jazyk bylo pro jiné rasy vždycky příšerné a když se podívá na Aoiho a Toru, ví, že jsou na tom stejně jako on. Hide už ví, jak Shinya doopravdy vypadá, ale když ho spatří Aoi, vidí, že na něm visí očima a přestává se soustředit a ta vlna, co se jim zvedá nad hlavami to ještě umocňuje. Trhne s jeho dlaní, aby se trochu probral, Aoi se na něj honem podívá a raději oči zavře. Hide potřebuje, aby vstoupili do tunelu, trhat rituál teď nemělo vůbec žádný smysl. Všichni cítí, jak s nimi vodní vír trhá do všech stran, jak se snaží rozpojit jejich ruce. Nedotýká se jich přímo, ale nějaká podivná energie ano. Je to strašné a děsivé. Aoi tiskne oči k sobě, zatímco Hide je doširoka třeští nad hlavu a pak všichni uslyší ve svých myslích Uruhův hlas. Hide už by se skoro pohnul směrem do tunelu, ale ještě vydrží, i když ho to stojí úplně všechno. A pak mohou konečně vykročit. Tunel je spíš vtáhne a je to tak strašně intenzivní, že se pustí, ale až uvnitř. Aoi neví, kam jde, jestli jenom kráčí nebo utíká jako o život. Kolem něj se dějí příšerné věci, obličej má zakrytý dlaněmi a snaží se nevnímat šílené kvílení v uších a doteky na svém těle, které se ho snaží srazit na kolena a pohltit. Slyší, jak mu někde u ucha křičí Uruha, aby šel pořád vpřed a nepolevoval a mluví i na Toru, takže jsou asi spolu. Trvá to snad věčnost, ale pak mu dojde, že už Uruhu neslyší. Málem by se ohlédl, ale nesmí. Jenom o cosi zakopne. Pod nohama má knihu. Nechápe, jak je to možné, ale honem ji popadne. Přetahuje se o ni s těmi věcmi, co ho tahají za oblečení a srážejí na kolena, stojí ho to úplně všechno, ale nakonec ji přitiskne k sobě a utíká pořád dopředu. Nemá ani ponětí, co se děje za ním. Za to Hide ano. Jakmile vstoupili do tunelu, nastalo hotové peklo, ale bylo hodně podobné tomu, které zažíval, když odhalil svoje schopnosti a kvůli kterým tolik pil a odmítal spát. Byl na to jednoduše připravený. Jako by celý jeho život najednou dával smysl a on pochopil, proč se mu to všechno dělo. První chvíle trávil tím, že se snažil v tunelu zorientovat a držet se Shinyi, který nejspíš tušil, kam kráčí. Vedla ho jeho moc a především jejich pouto, které mu nedovolovalo zastavit nebo sejít z cesty. Jakmile si byl jistý, že se udrží na nohou, začal v sobě sbírat magii. Uruha to okamžitě pochopil, ohlédl se po něm a vrhl na něj nedůvěřivý pohled, ale z počátku to vypadalo, že se jen Hide snaží všemožně přežít průchod tunelem. Aoi byl hodně vpředu, Tora se držel u Uruhy. Buď pochopil, že je to moudré nebo se mu snažil dělat stráž. Hide nemusel Shinyovi říct ani slovo, aby díky poutu pochopil, že teď nebo nikdy. Jenom možná nečekal, že si Hide bude chtít prohodit role. Vyšle k němu myšlenku, aby mu věřil a doufá, že to Shinya skutečně udělá. Nemá k tomu moc důvody, tohle není akce, kde by se mohlo něco testovat a on je větší sázka na jistotu, ale Hide cítí svou moc. Volá ji na pomoc a pak ji všechnu vrhne proti Uruhovi. Nechce mu ublížit, ale potřebuje mu knihu vyrazit z rukou. Uruha je silný soupeř, okamžitě se mu postaví na odpor a Hide by k němu býval rád vyslal myšlenky, že tohle nedělá rád a vážně ne ze své vlastní vůle, ale nejde to, není na to čas. Vrhne proti němu všechnu svou sílu, všechnu magii, podpořenou Shinyou. Kříženec je slabý, viděl to v tom domě, když nemohl ani stát. Aoi je daleko a Tora sice Uruhu pumpuje vlastní silou, ale ještě chvíli a démoni ho strhnou a nepřežije. Hide věří, že ho Uruha nenechá zemřít. Přinutí ho přestat, aby ho zachránil, protože je víc člověk, než zrůda a taky se to stane. Jakmile Tora začne klesat a stíny se na něj vrhnou, aby ho roztrhaly za živa, Uruha se pro něj skloní, aby ho udržel na nohou a v ten moment do nich Hide vrazí energetickou vlnou, až mu knihu vyrazí z náruče. Dopadne dopředu k Aoimu a tomu se ji nějakým zázrakem podaří sebrat, ale Hide je od něj jen malý kousek a Shinya taky.

Tora, Uruha, Shinya

Uru jen zlehka zavrtí hlavou, aby nic víc neříkal. Je to jen vteřina, kdy se na něj upřímně usměje. 

"Nic není důležitějšího, než se zbavit Hyda. Věř mi, vím, co říkám." Pošeptá mu a tváří se u toho vyloženě svůdně, aby zmátl všechny kolem hlavně Shinyu. Plyne z něj taková aura, aby nebylo jasné, co si tu špitají. Trochu tím působí i na Aoiho, ale je to rozhodně něco, čemu dokáže zamilovaný upír odolat. Kdyby ji poslal přímo proti němu, nakonec by asi mohl mít problém, ale to nechce. 

"Vybral si tě anděl, Aoi-chan, lepší záruku nepotřebuju." Dodá ještě, i když by mu věřil i bez toho, tady ta okolnost je vlastně příjemný bonus. Tora pozvedne obočí a nakonec nad Hidem protočí očima. 

"Legrační? Máš vážně pitomý smysl pro humor." Okomentuje to s úšklebkem a pak se přece jen uchechtne. To je tak poslední pozitivní myšlenka, kterou stihne. Za chvíli už mu zbývají jen ty temné a jistě není sám. Temný tunel je na Uruhův povel pohltí a on ví, že nic horšího ještě nikdy nezažil. Tora se posunuje pořád vpřed a nechce se vůbec ohlížet. Cítí Uruhu a vnímá, jak si od něj bere energii. Má starost o své přátele, ale něco ho nutí jít dál. Možná poprvé v životě cítí opravdový strach. Nakonec ho přece jen ovládne a ohlédne se. Je to ta největší chyba, jakou kdy mohl udělat. Jak kdyby temnota vycítila jeho váhání a začne ho vtahovat do stínů. Má pocit, že se tomu nemůže ubránit a že bojuje se svou vlastní podstatou. Je to k zbláznění. Přijde mu, že mu něco trhá jeho nitro od těla a nechce se toho pustit. Snaží se kráčet dál a možná i volat o pomoc, ale hlas se mu zadrhne v hrdle. Tohle prostě nepřežije a zůstane viset někde na půl cesty. To už ví. Přísahal by, že ještě před chvíli byl Uruha za ním, ale nikde ho nevidí. Možná už došel někam jinam a jeho nechal tady. Temné myšlenky ho pohlcují. Uruha se snaží jít kupředu. Šlo by to lépe, kdyby nebyl zesláblý. On už tu byl, moc dobře zná tuto část, kterou nutně musí projít, aby se dostal, kam je potřeba. Jenže postupuje jen velmi pomalu a každý krok ho vyčerpává. Už nevidí nikoho, ale je mu jasné, že se je temnota snaží rozdělit, tak to bylo vždycky, nediví se. Cítí poslední záchvěv Torovy síly, protože je příliš daleko a pak ho něco udeří do zad. Je to silné a magické spojeno s démonickou silou. Okamžitě ví, že je něco špatně a že jim neměl věřit. Pořád je v jeho tváři odhodlání, když se snaží tomu útoku odolat. Nakonec mu nezbude nic jiného, než knihu odhodit vinou Hideho útoku. Sám už je pomalu na kolenou. Je si jistý, že jakmile ji upustí, útok odezní. Musí se pak snažit trochu sebrat a může s nimi bojovat, ale takto nedosáhne vůbec ničeho. Znovu se rozhlédne a pak uvidí i Toru. Jen jeho obrys, který se mu mihne před očima a ví, že je zle. Toru dělí asi vteřiny od toho, než se propadne do neznáma a už ho nikdy, nikdo nenajde. Moc by mu chtěl pomoct, ale nemůže. Vynaložil by poslední síly, které posílá k Aoimu, aby se včas dostal ke knize. Svými myšlenkami ho směruje a posouvá dál. Tora se z posledních sil drží, ale už slábne. Hmátne do neznáma, jak kdyby se chtěl zachytit, ale není to možné, nemá totiž čeho. 

"Tora-chan." Slyší Uruhův hlas, jak kdyby byl od něj na kilometry a nesl ho vítr. V duchu se rozloučí s Kaiem, protože ví, že tohle nezvládne a pak ho kdosi popadne za ruku. 

"Soustřeď se." Prohodí Shin, který ho táhne zpátky do tunelu. Mohl ho tam nechat a měli by snazší cestu, ale prostě to nějak nedokázal. Vážně má asi z člověka příliš, nebo za to může pouto s Hidem….Neví, ale na tom teď nezáleží. Potřebují knihu, ale nikomu neslíbil, že je zničí. Zůstat tady si podle něj žádný upír nezaslouží. Bylo to příšerné věčné bloudění. Sám ví, jak to vypadá v místech, odkud pochází. Démoni tam dokázali přežít, ale upír by si dlouho zdravý rozum udržet nedokázal. Vytáhne Trou, dodá mu trochu energie a nasměruje ho ven, než se vrátí k Hidemu a v poslední chvíli zahlédne i Aoiho, který sahá po knize. Rozběhne se a opře se do něj bokem, aby ho vyvedl z rovnováhy a sám letí s ním. Dává tak možnost Hidemu, aby knihu sebral a mohli odtud zmizet. Překulí se a vzápětí je na nohou.

"Gomen, nemůžu jinak." Omluví se Aoimu, protože to nedělá pro potěšení, ale pro záchranu Hideho a sebe samého, což s tím vlastně souvisí. Jenže ho někdo chytí a přitáhne k sobě. Je to Uru a z posledních sil ho drží v kravatě. 

"Vrať mi tu knihu." Sykne po Hidem.

"Vrať mi ji, nebo ho omráčím a už ho nikdy nenajdeš." Vyhrožuje, protože podle něj jiná možnost není. Shinovi se blýskne víc zlata v očích, když ho prudce kousne do ruky a Uru je nucený jej pustit. Zranění ho oslabí ještě mnohem víc. Aby mu zabránil v dalším pohybu, pošle svou silou Aoiho tělo proti Uruhovi, aby mu zatarasil cestu. Tora už je kdesi za nimi. Shin se mezitím přesune za Hidem, se kterým proplete prsty. Mají knihu, můžou jít. 

"Nechám vám otevřený průchod. Ale knihu potřebujeme." Stihne ještě říct, než se rozběhne vstříc další spleti tunelů, ze kterých musí najít cestu ven. Jejich portál už není stabilní, díky jejich energii, kterou tu rozvířili. Uruha za nimi nadává, ale není mu to nic platné. Kývne na Aoiho a rozběhne se vzápětí za nimi, i když už nemá sil nazbyt. Stíny na ně dorážejí, za sebou táhne Aoiho a ten nesjpíš Toru, i když si tím jistý není, ale už je pouštět nechce. Nerad by je někde vytratil, když už nemají knihu. Následuje energii těch dvou, kteří jim pomalu mizí z dohledu. Mají jí mnohem víc. 

"To ne." Uru už ví, že je nemůžou doběhnout. Ještě trochu vysaje Toru i Aoiho, aby proti nim poslal poslední kousíček temnoty, ale je to zatraceně málo. Vzdá svůj boj, který prostě nemůže vyhrát. Přišli o knihu, a jestli odtud nezmizí, zůstanou tady mezi stíny, které je chytají za končetiny a táhnou k sobě, aby tu s nimi zůstali. 

"Ještě kousek." Pobízí oba dva, aby se dostali ven a nakonec proklouznou posledním skulinkou otevřeného víru, který jim zaručí parádní kolotoč, který by jim kde jaká atrakce mohla závidět. Ani jeden nejspíš neví, zda se dostanou zpátky na Zem a kam. Jedno ale ví Uru jistě, blízko Hideho se Shinem to určitě nebude. Najednou on i Tora cítí, jak se jim něco snaží odervat končetiny. Už nemají tolik sil, aby se dokázali podobnému vlivu bránit. Je to neskutečná bolest a Uru by přísahal, že zažívá jeden z Hydových rituálů. Je to hloupost, ten tu být nemůže, ale najednou má všechny nejhorší vzpomínky před očima. +Už ne, už to nevydržím.+ Prosí v duchu svou vlastní hlavu a když už si myslí, že tomu podlehne, objeví se mu před očima jasná bílo zlatá záře, která ho částečně zbavuje bolesti. Má pocit, že Yoshikiho v té záři vidí a že je tu sním. Jeho duše se probouzí a odhání všechny špatné myšlenky. Najednou ví, že to zvládne, že se dostane zpátky na zem, ale co ostatní? Možná, že Aoiho zachrání Inoran, ale co Tora? Má o něj velký strach. Sotva se probere, ucítí čerstvý vzduch poblíž lesa. První, co ho však zajímá je to, jestli se sem dostal sám nebo ne. Jako první zahlédne Toru, který skučí bolestí. Má paží částečně odtrženou od těla a nehojí se. Žije, ale rozhodně na tom není dobře. 

"Kruci." Zanadává si ochraptěle a snaží se k němu dostat. Rozhlíží se, kde zůstal Aoi, ale nikde ho nevidí.

Aoi, Hide

Shinya sdílí všechny Hideho pocity a dojmy, protože když se po něm ohlédne, vidí, že se snaží pomoci Torovi, který už byl málem ztracen. Ani jeden z nich je nechtěli ohrozit na životě, ale ty jejich jim byly přece jen dražší. Není si jistý, jestli si toho upíři později vůbec všimnou nebo tomu přiloží jakoukoliv váhu, nečeká od nich milost ani odpuštění, ale je rád, že to Shinya nenechal jenom tak. To jasně ukazovalo na to, že démon v něm je vlastně slabý a dovede ho utlačit i lidská schránka, kterou si ponechal. Hide má o něj kvůli tomu strach, ale kdyby býval zvládl být pouhým člověkem… +Sice by zemřel stářím, ale byli bychom spolu, někde sami a v klidu...+ Vážně chce přemýšlet jako důchodce? A zrovna teď? Rozeběhne se za Aoim a nechá na chvíli Shinyu opuštěného v souboji s Uruhou. Musí se plně spolehnout na to, že se mu nic nestane, jinak by jim hrozilo, že selžou. Zdá se, že Shinyu maličko podcenil, protože ten se najednou prožene okolo něj, až se ho sám lekne, vrazí do Aoiho a srazí ho na kolena někam do strany. Kniha se proletí další metr, ale Hide je u ní a honem ji popadne do náruče. Kniha se do něj okamžitě pustí a začne z něj hltavě vysávat život, ale Hide je pořád dost silný a ví, že proběhnout tunelem společně s ní zvládne. Aoi by měl býval vyražený dech, kdyby snad nějaký potřeboval. Otřeseně se podívá nahoru do Shinyovy tváře, slyší jeho omluvu, i když ta ho právě teď zajímá ze všeho nejmíň a pokouší se honem vstát. Stínové ruce ho začínají chytat za nohy a předloktí a nechtějí mu dovolit, aby vstal. Pere se s nimi, ale u toho se pořád zoufale dívá do Shinyovy tváře. 

"Nedělej to! Zničíš celý svět! Myslíš si, že vás nechá žít? Že tady zůstane vůbec něco, na čem byste mohli žít?" Volá za ním naléhavě, ale nečeká, že by ti dva byli ochotní podstoupit životní oběť, aby zachránili zeměkouli. Nikomu se nechtělo zemřít předčasně a démonovi ze všeho nejmíň. Pořád se pokouší vstát na nohy, když se Uruha objeví poblíž a popadne Shinyu. Hide je hodně vpředu, utíká s knihou ven z tunelu, ale pak se ohlédne a uvidí to. V tu chvíli ho popadne obrovský vztek. Byl by schopný tu knihu zahodit a vrhnout se Uruhovi po krku, když takhle na Shinyu sahá, ale je moc daleko. Přesto si s Uruhou navzájem hledí do očí a je to několik dlouhých vteřin, kdy Hide doopravdy váhá, co by měl udělat. Shinya je rychlejší, udělá to nejjednodušší, co může a očividně to má na křížence devastující účinek. V další vteřině se Aoiho tělo proletí vzduchem podruhé a srazí Uruhu k zemi. Oba teď mají co dělat, aby se vůbec dokázali zvednout. Shinya Hideho rychle doběhne, vezmou se za ruce a utíkají odtud pryč. Ještě chvíli a Hide by příliš zeslábl a mohli by mít problémy i oni. Když se Aoi konečně dokáže postavit na nohy, Hideho ani Shinyu už nikde nevidí. Kolem nich se otevírají nové a nové černé díry, všechny zběsile víří dokola, způsobují bolest hlavy a její motání a Aoi má pocit, že doopravdy skončili. Uruha ho však pevně chytne za ruku, on zase sevře tu Torovu a někam jdou. Aoi neví kam, nechává se slepě vést, cítí, jak se mu podlamují kolena a stále víc mu dochází životní síla. A pak se prostě něco stane a on se ocitne uprostřed mučivého pekla. Je to ta nejsilnější agónie jakou kdy zažil. Je tak šílená, že nedovede přemýšlet, neví, jak dlouho trvá, jestli někdy skončí, jenom se v ní zmítá a ví, že takhle nějak vypadá peklo a že tam nikdy skončit nechce. Z ničeho nic všechno ustane a on je ze tmy vržen do oslepujícího světla. Bolí to, je to snad ještě horší. Aoi nic nevidí, necítí, má pocit, že mu to světlo rentgenuje tělo a jsou mu vidět všechny kosti v těle a že jeho sítnice se z toho už nikdy nevzpamatuje a pak se všechno propadne do nicoty.