Hromadné - Pojďte honem do obýváku, hned! - část 1.

(jiná dimenze)

Kai

Když se Kai ocitl s Torou v pokoji a sám, pálilo ho na patře hodně otázek, ale nedovedl se na ně zeptat a taky byl k smrti unavený. Zatímco ostatní ve svých pokojích dělali ledacos, i když o tom nevěděl, oni dva šli doopravdy spát. Asi nikdy nezažil rozpačitější usínání, než toho večera, protože si měl lehnout do postele s někým, s kým zažil to nejintimnější a zároveň si vůbec nebyl jistý, co to vlastně znamenalo. Když se sem dostali, probudili se vedle sebe, objímali se, ale Tora byl pro něj zároveň záhadou, o které netušil, co se jí může prohánět hlavou. Přišel mu jako někdo, kdo svoje srdce nedá lacino, kdo žije život úplně jiným způsobem, než on sám. Jako někdo, kdo se neváže, nic neřeší a po hlavě se vrhá do nebezpečných situací nebo kšeftů, protože ho tam život zrovna zavane. To Kai byl taková čistá duše, trochu jako Kapitán Amerika. Naivní bojovník za světlo a svobodu a tak dále a tak dále. Jeho bráška byl stejný, ale byl mnohem víc ještě kluk. Nebral všechno tak vážně. Kai občas přes samou zodpovědnost zapomínal, jak se smát. Bylo to proto, že si tak moc přál stanout v čele smečky a při tom naposledy hrozivě selhal. Teď už věděl, že to nebylo jenom jeho vlastní neschopností, ale že alfa samec byl nějakým způsobem podporován arcidémonem. Tomu se nikdy nemohl postavit sám a byl zázrak, že ještě dýchá, ale stejně to s jeho sebevědomým otřáslo. Byl jenom mladý a vlastně nezkušený vlk vedle starého a protřelého upíra a místo, aby mu Tora smrděl a on se od něj snažil být na hony daleko, probudí se ráno úplně stejně jako posledně. Totiž omotaný okolo jeho krku, s nohou přes jeho boky a nosem v ohybu jeho šíje. Částečně to bylo jeho podstatou, protože vlci žili ve smečce, chránili se tak navzájem a dodávali si teplo a částečně to bylo vinou pocitů, kterých byl stále plný. Rozhodně ho to nepřešlo a pohled do Torovy spící tváře mu připadá nádherný. Potichu se vytratí z postele, projde koupelnou a pak vyklouzne na chodbu. Ve všech pokojích je naprostý klid. Ve společenské místnosti, obýváku nebo co to je, je všechno tak, jak si to pamatuje ze včerejška, ale nic dalšího tady není. Když otevře okna, vidí jenom nekonečnou dálku mračných bochánků. Není si jistý, co by se stalo, kdyby se do nich pokusil seskočit a tak to raději nevyzkouší. Marně hledá dveře, i když by za nimi našel to samé. Žádné tady nejsou. Všechno spí. Možná je ještě moc brzy, ale nejsou tady ani hodiny a možná by ani nešly. Dnes by se měli znovu pokusit otevřít Knihu Mrtvých, ale číst v ní nemá Uruha, ale on sám. Po tom, co včera viděl, si vůbec není jistý, že na něco podobného má nebo že to chce riskovat, ale musí. Není zbabělec, ostatní na něj spoléhají. Závisí na tom všechno. Stejně se ale vnitřně bojí. Inoran nevypadal, že by to zvládl podruhé. A pak tu byl jeho bratr a jeho moc. Zřetelně ji včera večer cítil, ale pak to odeznělo a nepřišel pro něj ani on ani Taiji. Tora mu vymluvil, aby jim klepal na dveře a on ho poslechl. Nejspíš od něj musel dostat něco na uklidněnou do pití, protože si vůbec nepamatuje, jak se dostal do postele a jak usnul. S povzdechem se zase vrátí do jejich společného pokoje. Tora je pořád v posteli. 

"Dokonce ti nikdy ani nenachystám snídani a to mám tak rád vaření… Jediná snídaně, o kterou stojíš a kterou bych ti mohl dát, by tě zavraždila." Řekne tiše. Je pro něj jedovatý a tak to bude napořád. Nemůže ho ani škrábnout. Měl by se od něj držet co nejdál a ne na něm spát. Najednou to na něj všechno dolehne a je mu tak nějak do pláče. Dosedne do nohou postele a zaboří obličej do dlaní.

Tora

Tora vlastně celou dobu čekal, že se pustí do konverzace rovnou. Jak kdyby z Kaie cítil, že to celé chce vyřešit. Jenže jak sebevědomě vystupoval, do tohoto tématu se mu vůbec nechtělo. Nešlo o to, že by se mu nelíbil nebo mu s ním bylo špatně. Podvědomě cítil, že ho to ke Kaiovi prapodivným způsobem, který neznal, táhne, ale upřímně, měl v tom docela dost zmatek. Na jeho roky už by si s tím měl umět poradit, ale většinou se nestávalo, že by k sobě někoho pustil tak blízko. Naštěstí spíš řešili to, co se stalo, než události mezi nimi, což oddálilo na pár hodin nevyhnutelné. Přesvědčil Kaie, aby si lehli a pak se tvářil, že spí. Nebyla to pravda, měl energie na rozdávání a jediný důvod, proč po něm nevyjel, byl strach z možné rozmluvy. Je to snad asi jediná věc, které se děsí víc, než ohně. Vážná konverzace, prostě na to není stavěný. Stejně nad tím musí přemýšlet a ještě dlouho pozoruje oddechujícího Kaie, který se během pěti minut spánku přesune k němu a omotá se kolem něj. První jen ztuhne, než si krátce povzdechne a přitiskne ho k sobě. Je asi marné se tomu bránit, když něco vážně chcete udělat. Zaboří tvář do jeho vlasů a trvá ho asi dvě vteřiny, než jeho mozku dojde, že mu voní. Usne nakonec ani neví jak. Nic ho nebudí, ani žádné sny. Možná proto, že usnul později ho ani neprobudí, když Kai vstane a odejde. Jen si přitáhne pokrývku pod hlavu, jak kdyby mu polštář najednou nestačil, a klidně chrní dál. Možná se párkrát převalí, jak kdyby se chtěl za chvíli probudit, ale ne. Kdyby mohl tak asi spí i týden v kuse, ale nakonec ho vždycky něco probudilo. Nejspíš za to trochu i může místo, které ho nenásilně nutí ke klidu. Převalí se ještě jednou a skončí tak, že mu jedna ruka visí z postele. Pokrývka sklouzne až na zadek a odhalí tak jeho ramena a hrudník. Obecně si z té postele udělal pěkný brloh, ale to se mu stávalo často a samozřejmě se neobtěžoval se stlaním. Nikdy. Na co, když si tam zase půjde lehnout? Nechává oči zavřené a tváří se, že spí, i když Kaie slyší. Probral se po jeho příchodu a už chtěl otevřít oči, ale je rád, že to neudělal. Něco ho píchne uvnitř hrudníku, když mu dojde, že má Kai pravdu. Nikdy nebudou moci dělat to, co běžně ti, kteří spolu chodí, a bude to jen neustálý boj o to, aby se vzájemně nezabili. A přesto uvnitř není vůbec rozhodnutý, že by ho chtěl poslat pryč a říct mu, že to bylo jen povyražení. Prostě se mu to příčí. Pomalu otevře oči a vidí Kaie, jak sedí na posteli s hlavou v dlaních. Ne, není mu z toho vůbec dobře. Ušklíbne se, aby nějak přepral své myšlenky…bez úspěchu. Pomalu se vysouká do sedu a pak se posune vedle něj. 

"Nesnídám." Prohodí jako první, což je vlastně úplná pitomost a on nikdy nebyl ideální kandidát, aby někoho utěšoval. Prostě to neuměl. Protočí nad sebou očima a podívá se na jeho profil. Vůbec ho tak nevidí rád a to ho jen ujišťuje o tom, že se děje něco, co běžně nezná. Sáhne po jeho dlaních, aby je odtáhl z obličeje a nakloní se, aby mu viděl do tváře. 

"Ale no ták, tohle mi nedělej. Jsem dokonale ignorantský a většinou empatický jako pařez." Oznámí mu své nejlepší vlastnosti. 

"Rozhodně nejsem tvor, který tě dokáže uklidnit." Koutky mu těknou nahoru. 

"Jedno ale vím jistě, vážně debilně se mi spí, když na mě nevisíš." Tváří se pobaveně a zároveň je to pravda. 

"Kašli na to, že mi neuvaříš, můžeš to klidně zkusit z toho, co mám doma." Nabídne mu první věc. "Kašli na to, že jsi pro mě jedovatý. Hodně tvorům z mého okolí bys prokázal službu, kdybych skončil na prach. Zeptej se Aoiho." Pokračuje dál a vážně pochybuje, že je to to, co chce Kai slyšet. Nepouští jeho ruce a na vteřinu vypadá skoro nejistě. 

"Stejně v nejbližší době umřeme všichni, tak je to asi jedno." Jeho optimismus by vážně mohl léčit. 

"Myslím, že bude lepší, když budu mlčet." Pokrčí rameny a místo dalších slov se k němu nakloní a krátce ho políbí. 

"Jsi první, vedle koho jsem jen spal." Dodá s upřímným pousmáním, když se odtáhne. 

"A klidně si takových nocí dám víc." Jestli z něj chtěl dostat nějaké vyznání, tak tohle je asi nejlepší, na co se zmůže.

Kai, Yoshiki

Vlastně slyší, jak se Torovo tělo začne hýbat a jak šustí peřiny a houpe se matrace, ale stejně se lekne, když na něj najednou promluví. Nechá si stáhnout dlaně dolů z tváře a honem se po něm ohlédne. Tora všechno slyšel. Kai se jemně kousne do spodního rtu a na chvíli se dívá do jeho černých očí, než je skloní do vlastního klína. Podobné věty měl asi očekávat a vlastně po něm ani žádné utěšování nechce. Je dospělý chlap a snad i budoucí alfa, až se mu podaří jeho smečku zachránit. Neměl by tady fňukat a chtít po komkoliv, aby ho konejšil. Torova další slova ho ale velice překvapí a znovu se na něj honem podívá. Je to velmi dlouhý a velmi zkoumavý pohled. 

"Já vím, říkal jsi, že si to celé zopakujeme, až budu plně při síle, abys mě mohl přeprat a bylo to fér..." Připomene mu jejich konverzaci po té jejich milostné chvilce. Tedy chvilce… To byla neskutečná, pekelná jízda, plná Torových mastiček a lahviček, které je dostávaly někam mimo všechny dimenze. Stačí si na to vzpomenout a Kai má rudé tváře a peklo v klíně. Jak by kruci mohl kdokoliv zapomenout na něco podobného? Navíc Torovi jistě o nic jiného nejde, jak by taky mohlo. Znovu se podívá do svého klína a vypadá vyloženě poraženecky. Jenže Tora pokračuje a zní to mnohem víc jako něco, co se blíží vztahu. Měl by zkoušet vařit? To jako s ním ty jeho elixíry nebo co přesně má na mysli? Možná by na to dokonce měl vlohy. 

"Abychom nerozjeli rodinnou značku..." Rýpne si pro změnu on, ale je tak silně rodinně založený, že by nemohl být šťastnější, kdyby ano. Nad tím dalším musí protočit očima. 

"Vážně to nechci být já, kdo to uskuteční, věř mi." Zahučí a uhne pohledem někam do strany. Posledně se zvládli nepokousat a nepoškrábat, ale jak se to stalo v takovém víru vášně, to opravdu nechápe. To poslední je vyloženě pitomé. Má chuť mu to od plic říct, ale uvědomí si, že ho Tora pořád drží za ruce a ještě ho nepustil. 

"To tedy ano." Posvětí mu to mlčení, ale nějak nečeká, že si Tora místo toho vybere jinou aktivitu a políbí ho. Na chvíli vypadá vyloženě užasle, ale pak v jeho srdíčku exploduje čirá radost, nechá víčka klesnout a okamžitě mu částečně podlehne a začne mu polibek vracet. Když se od sebe konečně oddálí, Kai několik vteřin zpracovává novou informaci a pak se rozesměje. 

"To bylo proto, co všechno se stalo, ne kvůli tvojí laskavé ohleduplnosti." Řekne mu, protože si myslel, že Tora odpadl únavou. Nemá ani ponětí o tom, že to jen předstíral a že moc dobře ví, na jakou liánu si Kai hned z kraje noci hrál. 

"Cože?" Vypadne z něj vzápětí, protože mu Tora v podstatě nabídne cosi trvalejšího a ať už čekal cokoliv, tohle to nebylo. Vlastně si myslel, že jeho polapit prostě nejde. Že by ho nikdy nechtěl, ne takhle a on míso toho… 

"Totiž… ty bys..." Dělá ukazováčkem ve vzduchu kolečka, jak se to snaží pochopit a vypadá skoro plaše. Když s vámi chce někdo jenom ležet v posteli napříč tomu, že by jindy rozhodně jenom tak neležel, tak to prostě musí být vážné. Kai se pousměje, skloní oči, chvíli se prostě jenom tak stydí a pak se přisune mnohem blíž, aby mohl Torovi omotat paže okolo krku a zvolna ho políbit. Nikam nespěchá a jen velmi pomalu se při tom trochu prověsí, aby si o něj mohl opřít hrudník. A pak někdo prudce zaklepe na dveře. 

"Něco se děje! Pojďte honem do obýváku, hned!" Je to Yoshikiho hlas a zní velmi naléhavě. O pár vteřin později se celá dimenze rozechvěje jako při poměrně silném zemětřesení. Ne, Kaiovi to mnohem víc připadá jako beranidlo nebo něco takového, protože chvění v pravidelných intervalech ustává. 

"Našli nás?!" Vykřikne, když seskakuje z postele a visí na Torovi očima, jako by mohl znát odpověď na všechny otázky. +Zye-chan!+

Tora, Inoran, Zyean, Uruha, Hyde, Kamijo, Shinya

Oplatí Kaiovi pohled a musí se mírně pousmát. To mohl tušit, že si vzpomene zrovna na tohle, ale je rád, že na to nezapomněl a že se netváří odmítavě. K jeho překvapení dojde na další spokojené pocity. 

"Hm, to říkal." Ujistí ho, že si to pamatuje taky. 

"Vůbec se mi nechce od toho upouštět." Pozvedne pravý koutek s krátkým uchechtnutím. Dokonce mu oči velmi pomalu sjedou po celé jeho postavě, než se jimi zase vrátí do jeho tváře. Hrozně mu sluší, když mu tváře zahoří a pro Toru je mnohem těžší z něj spustit oči. Trochu se zarazí, jakmile zmíní rodinnou značku. Zní to trochu jako, brzo si dáme svatbu a jedna jeho část se malinko vyděsí. Ta druhá, která začíná být o něco větší, se spokojeně zatetelí. Před očima má chvilku, kdy stojí společně v jeho soukromé laboratoři. Nikoho tam nepouštěl a najednou nemá pocit, že by mu tam Kai vadil. 

"To abych tam přikoupil větší postel." Okomentuje to po svém, ale rozhodně ne odmítavě. Nakrčí obočí, když se na něj Kai nedívá. Nějak prostě nemá strach, že by se to někdy stalo a on mu ublížil. Skoro se neovládne a polibek už už by polibek prodloužil, ale nakonec se přece jen oddálí. 

"Možná bych tě přitom mohl nechat, ale bohužel ti musím říct, že ti to hrozně sluší, když spíš. Je těžké se nakoukat." Dojde na další kompliment a zároveň mu sdělí, že jen tak neusnul a taky že ví, jak Kai spal. Usměje se upřímně a první jen přikývne hlavou, aby mu potvrdil jeho domněnku. 

"Já bych vážně rád." Dojde na upřímnost, ke které by měl jindy daleko, v podobných tématech určitě. Automaticky ovine ruce kolem jeho pasu, když se k němu začne naklánět. 

"Měl jsem o tebe strach." Připomene mu boj a to, kam běžel jako první, než se ztratí v jejich polibcích. Je asi vteřinu od toho, aby ho pokládat na postel, když se ozvou klepání a vzápětí i rány. Vystřelí prudce na nohy a podívá se na Kaie.

"Nejspíš ano. Musíme odtud vypadnout, zní to, jakoby se to mělo každou chvíli rozpadnout." Bezmyšlenkovitě ho popadne za ruku a vyběhne s ním do obýváku. Aoi a Ino už jsou tam, stejně jako Yo a Uru. Po chvíli se ještě ozvou jedny dveře a dovnitř se nahrne Tai se Zyeanem.

"Kai-kun." Rozběhne se malé štěně i s plyšovým psem ke svému bráškovi. Tolik by mu chtěl všechno povyprávět, ale není čas. 

Mezitím na zemi kousek od Hydova domu v lesích stojí Kamijo uprostřed namalovaného pentagramu. Je rudý a velký jako polovina hřiště. Jeho tělo září modrou aurou a kolem se kumuluje neskutečné množství energie. Jeho víčka jsou zavřená a po chvíli se mu chodidla odlepí od země a levituje pár centimetrů nad ní. Na cípech hvězdy stojí i Boo, Hyde a Mana. Jen díky Boogiemu je našli a je to on kdo směřuje Kamijovu moc k úkrytu v bílé barvě. +Ještě chvíli, Boo-chan.+ Posílá svému pokladu myšlenky Hyde, který dopuje temnou energií oba dva, stejně jako Mana. Život kolem místa, kde stojí, jakoby potemněl a pomalu vyhasínal. Jediný pohyb, který je vidět, je had, který se plazí kolem. Zastaví se až u Boogieho nohou, kde se stočí. Disponuje svou vlastní temnou silou a je jasné, že zakročí, kdyby Boo začal kolabovat. 

Kamijo udělá další sérii elegantních pohybů dlaněmi, aby poslal další vlnu proti dimenzi, kterou se snaží rozbít. Runy na jeho krku září z celého těla nejvíc.

"Ještě pár úderů a rozprášíme ten jejich pelech." Hyde zní hodně spokojeně a pobaveně, když promlouvá ke Kamijovi. Zírá jakoby do prázdna, ale díky Boogiemu vidí přesně místo, na které útočí. Ta bílá je vážně příšerná a je rád, že toho výjevu brzo zbaví. Hyde jen na pár vteřin zakotví pohledem k Manovi a kývne mu hlavou. Tím mu pochválí Kamija, který očividně dokáže vstřebat neskutečné množství síly. Rozhodně je trénovaný na podobné vypětí. Vrátí svůj pohled do středu, nechá víčka klesnout a pošel svou mysl do blízkosti dimenze, která začíná pomalu praskat. Chce to jen chvíli soustředění, než se pro uvězněné uvnitř objeví rudý vzkaz, jak kdyby byl naspaný krví.

Mně neutečete.

Když Zye vidí nápis začne se v něm probouzet jeho vlastní energie, která se brání temnému útoku. Jeho kůže i oči začnou zářit a okusí se udržet dimenzi stabilní. Nejde to, je to příliš silný útok. Ino už je u něj, aby mu dodal víc energie a zkusili tento útok přestát.

Kai, Aoi, Yoshiki, Taiji, Boogie, Mana, Hide

Jsou chvíle, kdy víte, že nechcete žít s démony na jedné planetě a jsou chvíle, kdy vás to vysloveně… štve. Jako třeba teď, když mu Tora šeptal, že by s ním rád chodil a málem to vypadalo, že by z toho bylo i něco většího. Kaiovi se stačilo rozbušit srdce, když mu řekl, jaký o něj měl v lese strach a pak se všechno převrátilo vzhůru nohama. Začínalo mu to vážně pít krev. A Tora to nebyl! Společně vyběhnou do obýváku a podlaha se jim pod nohama otřásá pořád víc a víc. 

"Kam se propadneme my, pokud se dimenze rozpadne?" Položí věcnou otázku. 

"To nikdo neví. Nejspíš kamkoliv do mezidimenzionárního prostoru." Odpoví popravdě Yoshiki a Kai na něj vyvalí oči. 

"Cože? Co to… co to znamená?" Yoshiki už raději mlčí, ale praxe je taková, že tam mohou bloudit celé věky. Zejména ti, co s dimenzemi pracovat neumějí, takže všichni kromě andělů. Kai se prudce ohlédne, když uslyší hlas svého bratra, rozpřáhne náruč a nechá ho vběhnout přímo do ní. I tak si stihne všimnout toho plyšáka, honem se na Taijiho zamračí, ale nemá čas varovat ho víc, aby Zyemu nezkřivil ani vlásek na hlavě. Na stěně přímo před jejich užaslými pohledy se začne formovat krvavý nápis a potvrdí jim jejich zlé domněnky. 

"Jak je to možné, jak nás našel?" Mračí se na to Taiji a Yoshiki musí poprvé v životě přiznat, že něco neví. 

"Boogie… jedině Boogie. Má jeho a přinutil ho spolupracovat." Vydechne tiše něco, čeho se obával. 

"Už jsme to nestihli." Podívá se honem na Uruhu a pak se Zyeanova síla postaví na odpor té démonické. Yoshiki rychle pochopí, co chce Inoran udělat. 

"Ne, ty ne!" Křikne na něj. 

"Uděláme to s Taijim za tebe!" Rozeběhne se k Zyeanovi a chytí ho s Taijim každý za jednu ruku, čímž utvoří kruh. Jsou oba velmi mocní, aby ho udrželi dlouho a napájeli ho svou energií. 

"Ty přivolej knihu. Nechej v ní Kaie číst! Uru ti řekne, kde přesně! Snažte se najít Hydovu smrt, jen tak ho porazíme, rychle!" Nařídí jim všem, co mají dělat. Aoi se honem podívá na Toru. V tuto chvíli jsou tady oba dva zbyteční, ale nedalo se nic dělat, tak to prostě bylo. Ve srovnání s anděly a vlčími strážci nebyli nic, ale to neznamená, že je nebudou chránit, až bude potřeba. Kaiovi spadne srdce až do žaludku, ale když vidí svého bratra, jak se vrhá do akce, nemíní za ním zůstat pozadu. Jen má trochu strach po tom, co včera nad knihou viděl. Krátce se podívá na Toru, odhodlaně se zamračí a přeběhne k Inoranovi. Je to jenom chvilka, než se kniha zhmotní. Uruhova démonická esence bude napájet pro změnu jeho a on… nahne se nad stránky a očekává, že se před ním objeví nějaká písmenka, ale takto kniha nefunguje. Jenže on je samotná smrt a ta kniha patří smrti. Doslova se vytrhne Inoranovi z ruky, Inoranovo tělo klesne k zemi a kniha se sama začne nabíjet jeho životem, zatímco on se chytne za ruce s Uruhou a jeho mysl se propadne do příběhů na stránkách. Listuje v ní rychlostí větší, než je světlo, neví, co má hledat, dělat, ani jak to funguje, ale vede ho instinkt. Hydův otisk se mu brání, uhýbá, prchá knihou někam daleko, ale on je mu v patách jako noční stínový lovec a ví, že když bude mít dostatek času, dožene ho. Je to jako klasický lov v lese, štve svoji kořist skrz démonické výjevy, smrt a zmar a je si jistý, že arcidémon ještě nikdy nezažil, co to je prchat a sám být loven. Nevidí jeho lidskou podstatu, vlastně ani tu démonickou, ale ví, že už je blízko, cítí ho. Jakmile Aoi uvidí padat Inorana, vykřikne a chce se k nim vrhnout, ale Tora ho zadrží. Kdyby Aoi přerušil rituál, bylo po nich. Jenže Aoi se nemůže dívat na to, jak se kniha na jeho lásce živí a možná ji i zabije…! O velký kus dál v lesích se odehrává neskutečná podívaná. Pentagram září nad koruny stromů, je to přímo jako polární záře nad pólem, Kamijo stojí uprostřed, vypadá jako nějaký bůh a lomcuje s dimenzí jednoho z nejmocnějších andělů. Mana by na něj nemohl být hrdější a je si jistý, že po tomhle už o nich Hyde nikdy nezapochybuje a pochopí, kdo jsou. Teď má ale plné ruce práce, aby posílal všechnu svou energii vstříc Pentagramu. Cítí uvnitř sebe radost a žádné vyčerpání, je si jistý jejich úspěchem. Nikdy by si nepomyslel, co se nakonec stane s Vyvoleným, ale jeho moc je také úžasná. Je jako neomylný kompas, najde kohokoliv a kdekoliv a když je navíc přesvědčený o Hydově ohrožení, je očividně schopný všeho. Boogie oči září modře a rudě, za nimi je Hydova temnota a okolo nich se plíživě zvětšuje černočerný vypálený kruh, který požírá veškerý život. Tady neporoste nic celá staletí. Berou si neurvale všechno, co je v dosahu a nezastaví se, dokud dílo nedokonají. Boogie funguje jako orákulum, které umožňuje Hydovi vidět přímo do nitra dimenze a posílat tam všechnu Kamijovu sílu. Stojí ho to hodně, ale je silnější, než by si kdy myslel. U nohou cítí svého věrného přítele a jeho odhodlání zbavit Hyda jeho protivníků je o to větší. A pak sebou Boogie z ničeho nic prudce trhne, zamračí se a vytřeští oči před sebe. Zřetelně uvidí vlka, jak se žene v Hydových stopách a v tu chvíli ví, že to není obyčejný vlk. I on zpanikaří a jeho síla se odkloní od Kamijovy, aby se vrhla na to zvíře. Je to spontánní reakce, které nešlo poručit, ale přetrhl tak tok energie v kruhu. 

"Něco se děje." Hlesne Hide. I on je tady, společně se Shinyou, ale jsou příliš malí páni na to, aby při tomto rituálu něco dělali. Jsou tady z úplně jiných důvodů. Shinya má získat knihu, jakmile to bude možné a on mu v tom má pomoct. Až přede všemi odhalí pravé tváře andělů, nastane hrozný zmatek. Hidemu se to vůbec nelíbí, nesouhlasí s tím vším, ale nic jiného mu nezbývá pokud chce, aby Shinya zůstal na živu. Až do teď šlo všechno přesně podle plánu, ale Boogie narazil na cosi nečekaného, to pozná až odsud. Ten výtrysk nekontrolovatelné a neudržitelné energie má dopad i na druhé straně, protože odhodí běžícího Kaie kamsi stranou od Hyda. Zároveň má ale za následek, že se poslední Kamijův útok vymkne kontrole, vší silou udeří na dimenzi a ta se okamžitě rozpadne. Exploduje jako vesmír při Velkém Třesku, Boogie okamžitě klesne k zemi a upadne do bezvědomí stejně jako Kamijo a Manu s Hydem to odhodí někam daleko. Rázová vlna se prožene lesem, Hide stačí jenom sevřít Shinyu v náručí, zalehnout ho a opřít se do vlastní magie, aby nad nimi vytvořil něco jako štít a pak svět okolo zmizí. Pohltí je nekonečné prázdno, kde není nic. Nejspíš jsou na živu, ale také ztracení v prostoru a čase. Nejsou jediní, kdo se ocitnou na tomto místě. Vinou toho, že Aoi s Torou nedisponovali žádnou podobnou mocí, neměli šanci tomu jakkoliv vzdorovat. Nejspíš by byli mrtví, kdyby k nim nepřiskočil Uruha na poslední chvíli. Teď je tu s nimi. Ale kde jsou nebo kde jsou ostatní, to nikdo neví. Na zemi leží kniha. Inoran u ní však není. Aoi ještě stále leží plně otřesený na asi podlaze a není schopný se zvednout…