Hromadné - Je na čase vyrazit. - část 4.

(Tokyo)

Ruki, Teru

Škubající se Teru přitahuje pozornost. Obecně oba dva přitahují pozornost, protože nevypadají zrovna jako kamarádi na přátelské procházce. Přesto Ruki otevře dveře a prostě z nich vyjde. Stejně nemá čas a možnost poskakovat okolo a zjišťovat, jestli na něj náhodou někdo nemíří. Možná to bylo pošetilé a možná by snipera stejně nikdy nespatřil a už by byl mrtvý. Několik vteřin doopravdy počítá s tím, že to přijde a připravuje se na bolest, ale nic se nestane. Jestli bude takhle bezhlavě pokračovat dál, možná bude mít velké štěstí a všechno přežije. Něco jako štěstí opilcovo… Dokonce ani on si Yusukeho pořádně nevšimne, dokud není podezřele blízko. Za tou rouškou ho není moc poznat, ale on by to trefil už jenom podle postavy. 

"Vypadáš příšerně." Řekne mu místo pozdravu, protože motorkářské kalhoty a košile… navíc je vidět, že se natáhl. Všechno v jeho výrazu ale úlevně povolí. Nejraději by ho pořádně objal a řekl mu, jak moc se o něj bál, když ho slyšel ve sluchátku padat z motorky. Myslel si, že se mu doopravdy něco stalo, je vyřazený a bude snadným terčem a rozhodně tady čekal dřív J, než jeho. Proč tady vlastně J není? Je z toho zmatený, ale na nic se nesmí ptát. Koron pod jeho bundou štěká, vrtí ocasem a snaží se z ní vymanit, aby se s Yusukem mohl přivítat, ale naštěstí je tam zapnutý dobře. Teď na tohle prostě není čas. Teru na vysokého muže valí oči, ani on z něj zase tolik nevidí, ale dovede si domyslet začátek ostře tvarovaného nosu, vnímá jeho výšku i svaly a obecně z něj jde asi o tisíc procent větší strach, než z jeho menšího kumpána. Možná to bylo jenom zdání, ale fungovalo to. Cítí, jak se mu znovu rozechvějí kolena a když ho Yusuke vezme pod druhou rukou, trochu se jim prověsí. Není to proto, že by dál chtěl komplikovat své odvedení, jenom začíná prohrávat svůj boj. Nikde není nikdo, kdo by mu pomohl, ulice je prázdná a teď je tu ještě tenhle muž. Cítí, jak na něj jde chvění, šok a taky že už nejspíš neudělá ani krok. I tak se dostanou k nějakému autu. Nechce do něj, ale musí. Na sedačce to není vůbec lepší. Ruki zapluje na místo řidiče a pořádně se připoutá. Není si jistý, co si počne, jestli dojde na pronásledování, ale dá si na oči souřadnice, které mu poslal J a vyrazí. Yu to vzadu jistí, kdyby chtěl Teru skákat z auta, ale teď to tak nevypadá. Rovnou J pošle rychlou zprávu, že už jsou v autě a vyrážejí do přístavu. Hned po ní dopíše Mám i toho druhého. Aby byl víc v klidu. Ta Yusukeho věta mu samozřejmě neunikne a cosi velmi těžkého a nepříjemného spadne na dno jeho žaludku. Na tohle úplně zapomněl. Prostě to podělal. Potřeboval Teru přimět k chůzi a nedošlo mu, že když mu ten pytel stáhne, bude to problém. Udělal to impulsivně a bez mozku a teď to bude jeho vina, že přijde o oči, i kdyby to třeba jinak přežil. Nic neřekne, ale výrazně zbledne. Když běháte po ulici a střílíte do anonymních chlapů, co střílí po vás, zdá se vám to trochu jako něco jiného, ale ani tak Ruki nevystřelil. Jenže cíleně někoho mučit? Někoho, jehož jméno znáte a komu jste se dívali do očí? Prostě přijít a vypíchnout mu oči? Zmrzačit ho… je si jistý, že kluci by to udělali. Museli… jinak by v tomhle světě moc dlouho nepřežili. Ruki na tohle žaludek nemá. Kdyby to po něm někdo chtěl, se vším by skončil. Možná by pak taky musel umřít… Svírá pevně okraje volantu a drtí všechno mezi zuby. Teru zbledne ještě o něco víc, než Ruki, když se vytřeštěnýma očima dívá na Yusukeho vedle sebe. Cože? Oni mu chtějí vypíchnout oči? Vrhne vyčítavým pohledem po zpětném zrcátku, protože to byl Ru, kdo mu sundal pytel z hlavy. Ruki se na něj nepodívá. Prostě je na to moc velký zbabělec. Když Yusuke popadne Teru za bradu, Teru sebou škubne a začne trochu hystericky hrabat na sedačce co nejdál od něj, ale nemá kam, je to jen plaché gesto někoho, kdo nechce umřít a už vůbec nechce být mrzačen. Ničemu nerozumí, za jednání svého otce nemůže a do očí se mu začnou tlačit zoufalé slzy. Koron na sedadle spolujezdce několikrát štěkně. 

"Dobře." Zahučí Ru ze svého místa. Silnice je podezřele čistá. To udělal J?

J, Yusuke

Na Rukiho kompliment o tom, jak vypadá, jen pokrčí rameny. Však to moc dobře ví, ale nic lepšího se mu sehnat nepodařilo. 

"Měl jsem trochu krušnou chvilku, ale nic, co by se nedalo zvládnout." Vlastně má ještě dost optimistické myšlenky, i přes fakt, že se J už chvíli neozval. Teď, když je na svobodě, bude určitě v pohodě, o tom nepochybuje. Vidí moc dobře, jak se mu ulevilo. Věří, že by to zvládl do přístavu, dostali se přece až sem, ale je rád, že tu může být s ním a trochu mu pomoct. Na poprvé byla tahle akce dost na houby. Jenže i to se stávalo, a pokud to Ru teď přežije ve zdraví i tom psychickém, tak už zvládne vážně všechno. Nakonec na něj budou ještě hrdí. Usadí se o něco pohodlněji v autě a krátce těkne očima do zpětného zrcátka, aby věděl, jak se Ru tváří. Zatím vypadá relativně v pohodě. Yusukeho pozornost zaměstná Teru, který na něj třeští vážně velká očka. Je kouzelný, kdyby ho potkal někde, mimo tuto situaci asi se vážně ohlédne a ne jen jednou. Je mu ho svým způsobem líto. Možná nakonec byl vážně dlouho mimo tuhle praxi a trochu vyměkl. Na jeho výrazu to znát není, ale uvnitř hlavy je to jiné. Všimne si pohledu do zpětného zrcátka a začíná mu být jasné, co se tu asi mohlo stát. Z druhé strany to bylo logické. Kdyby Teru šel po ulici s pytlem na hlavě, rychle by si jich všimli. Nakonec by mu ten pytel asi sundal sám, to však na situaci nic nemění. Prohlédne si ho ještě jednou a na chvíli ho propustí, když se na sedačce začne hrabat dál od něj. Chvíli mu nechá, aby to celé vstřebal, než se k němu přisune blíž, hodí mu paži kolem ramen a přitáhne ho k sobě. 

"Nezlob." Prohodí k němu tiše. 

"Když budeš opravdu moc hodně, třeba se s tím bude dát ještě něco dělat." Pošeptá mu, aby ho Ru neslyšel. Neměl by mu podobné věci říkat vůbec, ale nějak si nemůže pomoct. 

"Nejsme tu prioritně od toho, abychom ti ublížili." Dodá ještě a je to pravda. Únos byl jedna věc, ale i Yu moc dobře ví, že J nikoho bezdůvodně nemrzačil. 

"Chovej se tak, abych měl důvod s tím něco chtít udělat. Nezáleží to totiž jenom na mě, víš." U svých slov boří tvář do jeho vlasů a upřímně, moc se mu z nich nechce. Nakonec se přece jen odtáhne a upře pohled před sebe. Ramena Teru však nepouští. 

J už se od té doby nezval. Měl plné ruce práce s tím, aby jim vyklidil cestu a zbavil se co nejvíce pronásledovatelů a že jich bylo. Snažil se je odvést na úplně jiný směr a pak jim zmizet. Má pocit, že se mu to podařilo, ale jistý si stoprocentně nemůže být nikdy. Obkrouží ještě pár bloků, než se rozhodne vyrazit k přístavu, kde by se měl sejít s Rukim. Kde je Yu, to netuší a doufá, že je v pořádku. Přece jen už ho nějaké roky zná. Kdyby se mu cokoliv stalo, nebrečel by, ale rozhodně by mu to bylo líto. Ru by to bral asi mnohem hůře, to si dokáže uvědomit. Nakonec se mu podaří do přístavu dorazit jako první. Obhlíží místo, kontroluje, jestli tu nikdo není, kdo by neměl, ale vypadá, že na tohle nepřišli a to je dobře. 

"Vlastně jsi úplný idiot." Pomyslí si na adresu muže, jehož syna snad ještě mají. Z kapsy bundy tahá krabičku, aby si připálil, a čeká opodál, schovaný za jedním z kontejnerů, než se objeví auto. Pro Rukiho a Yusukeho je cesta vlastně dost klidná. J se o hodně postaral a zbytek zařídili jeho muži, které Ru nechal před domem. Zdá se, že přes ně nikdo neprošel. Když jejich auto zastaví v přístavu, chvíli nikoho nevidí a pak ho zahlédne. Automaticky nasadí Teru pásku na oči a vytáhne ho z auta. Jistí ho paží kolem pasu kdyby se mu náhodou chtěla podlamovat kolena. 

"Hm, zdá se, že byl lov úspěšný." Ozve se J s nádechem pobavení a první, kam zamíří je Ru, kterému pomůže z auta a přitiskne k sobě. 

"Jsem rád, že se ti nic nestalo." Vydechne do jeho vlasů, než se odtáhne a dlouze ho políbí. 

"Promiň, že jsem tě v tom nechal." Dodá, jak kdyby to udělal schválně. 

"Všechno je nachystáno, můžeme vyrazit." Popožene je na loď. 

"Máme menší komplikace, ale to probere po tom." Dodá ještě Yusuke, který už je bez masky a kšiltovky. J nakrčí obočí, ale nakonec jen kývne hlavou a vyrazí na loď. Celou cestu svírá Rukiho dlaň a v druhé má Korona, který se ho rozhodl umýt úplně celého. Nevadí mu to, ani trochu. 

"Myslím, že jsme jediní, kdo mají mafiánskou čivavu v akci." Baví se tím a odlehčuje atmosféru. Pak se ohlédne na Yusukeho. 

"Vem ho dolů a řekni mu pravidla." Zaúkoluje ho.

Ruki, Teru

Teru málem umře na místě, když se ho Yusuke dotkne a rovnou si ho přitáhne k sobě. Najednou sedí těsně vedle něj, v podstatě nalepený na jeho tělo, chvěje se jako osikový list, zuby mu doslova jektají o sebe strachy a pořád dokola se v duchu modlí, aby už tohle peklo skončilo. Jenže ono nekončí. Ucítí rty toho cizince ve vlasech a deptá ho to snad víc, než kdyby ho vezli v kufru auta. Tahle důvěrná blízkost se mu vůbec nelíbí, hned si pod tím představí úchylné psychopaty, co po něm budou chtít kdo ví co, ale Yusukeho slova vyznívají trochu jinak. Šeptá, ten vpředu je neslyší a Teru si není jistý, jestli mu jenom nedává plané naděje, aby to s ním měli jednodušší, ale jeho vyděšená dušička se teď chytá jakékoliv naděje. Nechce umřít a rozhodně nechce přijít o žádnou část těla, takže ať už je to pravda nebo ne, nezbývá mu nic jiného, než doufat, že na něj budou hodní. Za tu čivavu si to ale určitě slízne. Ruki doslova drtí volant v rukou, aby se mu nechvěly. Má plnou hlavu všeho, co se stalo, ať už to byl únos J a to, co při tom zase prožíval, když měl strach, že o něj přijde nebo celý tenhle šílený úprk a v neposlední řadě ty oči… Každou chvilku kontroluje prostor za nimi ve zrcátkách, ale nic se tam neděje a policejní sirény taky po chvíli utichnou. Možná se teď zabývají těmi druhými, protože stříleli, určitě poničili hodně veřejného majetku a tak dále. Nakonec je rád, že on sám neudělal nic. Nevytáhl zbraň a dokonce ani do ničeho nevrazil. Kde je asi jejich řidič? Nechytili ho? Je v pořádku? Vjezd do přístavu málem mine, ale na poslední chvíli strhne volant trochu víc. Jakmile uvidí J, přestane jednat s chladnou hlavou. Skoro ani nezatáhne ručku, nechá běžet motor a sápe se ven z auta. Je mu už srdečně ukradené, co Teru uvidí nebo ne. Yusuke za ním byl naštěstí pohotový, takže Teru nemůže vidět, jak se Ruki s třesoucíma nohama vrhá J kolem krku a tiskne se k němu, div nerozdrtí Korona mezi nimi. Pejsek si naštěstí umí urvat svůj kousek pozornosti a prostoru a jakmile začne J pucovat obličej, konečně se z bundy osvobodí a vesele vrtí ocasem. Naštěstí toho nechá alespoň ve chvíli, kdy se chtějí políbit. Ruki by chtěl J něco říct, ale hlas by se mu chvěl a to už by Teru slyšel. Místo toho si hřbetem dlaně otře oči, přikývne a rozmrzele vykročí rovnou k můstku na loď. Na auto už se ani neohlédne. Koron je ještě u J. Ty komplikace… to už snad ani nechce slyšet, ale jsou zase pohromadě, takže to zvládnou. Počká na J u můstku, kde se vezmou za ruku a nastoupí společně. Nejraději by se k němu připoutal želízky. Pousměje se, když dojde na vtípek o čivavě. 

"Vedl si skvěle. Bude potřebovat hodně dárků." Řekne, ale pořád to zní trochu ufňukaně. Teru nemá vůbec pocit, že by cítil nějakou pevnou zem pod nohama. Páska přes oči je matoucí, děsí ho to. Poslouchá rozhovor mezi nimi, ale moudrý z něj není. Toho poslední ani nezahlédl. Jen matně, ví, že je docela vysoký a statný, ale to je všechno. Podle obličeje by ho nepoznal, protože se na něj nestačil soustředit. Ani Yusuke nebyl pod maskou moc poznat, jenom Rukiho nezapomene asi nikdy. Dunivé zvuky pod nohama mu prozrazují, kdy přesně nastupuje na loď a má pocit, že břeh už nemůže nikdy v životě znovu spatřit. Mimoděk se ohlédne, i když nic vidět nemůže a nechává se odvádět kamsi dolů do podpalubí. Připadá mu to, jako by ho vedli někam na dno pekel, ze kterých se prostě nevyškrábe, hrozně se bojí a má strach, aby ho nemučili právě tam. Teď přijde o oči!!! V duchu se svého otce znovu a znovu ptá, proč tohle dopustil, proč dělal něco, co dostalo Teru do téhle situace a jestli ho má vlastně rád, ale jsou to marné otázky.

J, Yusuke

J se zamračí, když vidí, jak Ru vypadá. Ne podle něj se tohle stát prostě nemělo. Měla to být jednoduchá akce, při níž se pořádně neměli rozdělit, ale chlápek jim to dost zkomplikoval. On a Yu byl i na podobné věci zvyklí, protože se často stávalo, že se něco pokazilo, ale Ru… Byla to jeho první akce a dopadlo to katastrofálně. Celou dobu, co ho tiskne k sobě, mu šeptá konejšivá slůvka a snaží se mu zlepšit náladu větičkami o tom, jak byl skvělý. Zvládl to podle něj na jedničku. Kde kdo by zpanikařil a prostě někam utekl, ale on ne, on ho poslechl a šel dál. 

"To budete potřebovat oba." Šeptne mu do vlasů ohledně těch dárků.

"Možná nějaký pěkný pelíšek na pláži pod palmami." Navrhne mu možný způsob, jak mu trochu zvednout náladu. Ru do toho spadl vyloženě po hlavě a teď se z toho snaží vyhrabat. J mu bude stát po boku, a pokud bude mít radost, když mu něco pěkného pořídí, tak udělá bez mrknutí a rád. 

"A taky můžeme u dobré skleny začít plánovat tu svatbu. Jen přestávám vědět co s tím třetím." Uchechtne se krátce, protože už nejsou jen dva a Yu je teď trochu… Není to hezké, ale troch navíc. J je taková povaha, že mu to klidně oznámí, že se prostě berou. To přece neznamená, že ho pošlou pryč. J zatím komplikace neřeší, pro něj má teď největší důležitost Ru a Yusuke se zatím o jejich nového vězně postará. On zatím Rukiho dovede až do jejich na loď velmi prostorné kajuty a tam ho usadí na postel.

"Jen si klidně lehni, máš tu všechno." Kývne hlavou ke stolku, kde jejího, nealko na pití a taky nějakás flaška. Cigarety nesmí chybět.

"Jak budeme daleko od břehu, už budeme zase doma." Přitáhne ho k sobě a dlouze políbí.

"Hrozně jsem se o tebe bál." Prozradí mu, co se mu celou dobu prohánělo hlavou. Natáhne se dolů, aby sáhl po dvou miskách pro Korona. V jedné je žrádlo a v druhé voda. Jsou zlaté a na nich je vyryté jméno pejska. 

"To je jen první dáreček." Ujistí svého čtyřnohého přítele. 

Yu mezitím jde pomalu za nimi a v jistém místě se od nich oddělí. Vede Teru s paží kolem pasu, aby mu náhodou někde neupadl. Ty schody jsou takto vyloženě vražedné, ale není na lodi poprvé a tak ho ani drobné zhoupnutí nevyvede z rovnováhy. 

"Pozor je tu ještě jeden schod." Navádí ho, protože do této kajuty musí ještě jeden absolvovat. Když už jsou uvnitř, odvede ho až k malé posteli, na kterou ho opatrně usadí. Přidřepne si k němu s dlaněmi těsně nad jeho koleny a podívá se mu do tváře. Oči vidět nemůže, vlastně jemu to trochu líto. 

"Tohle bude ode dneška tvé místo. Na jak dlouho, to se ještě uvidí, ale pár dní si tu rozhodně pobudeš. Jak to bude vypadat, záleží vlastně jen na tobě. Máme tu pár pravidel, která nejsou složitá, a když je budeš dodržovat, můžeš mít všechno, o co si řekneš. Hotel to není, ale nikdo ti tu záměrně ubližovat nebude." Pokouší se ho trochu uklidnit, protože jestli ho popadne hysterie, nebude to nejlepší. +Až na ty oči.+ Proběhne mu hlavou, ale nahlas nic neřekne.

"Nejdůležitější pravidlo je páska. Pokud tu nikdo nebude, můžeš si ji sundat. Jakmile se ozve zaklepání, napočítám do deseti a vstoupím. Když ji nebudeš mít na očích, bude to problém." Jeho hlas je klidný a vlastně i konejšivý. 

"Zbytek si povíme, až si trochu odpočineš. Pamatuj si zatím jen tohle. Máš tu záchod i koupelnu. Všechno je pod kamerami, ale nikdo nemá zájem to, tě tady šmírovat." Doplní ještě tuto informaci, aby neměl nutkání cokoliv vymýšlet, loď není velká a kdokoliv z nich by tu byl během pěti vteřin. 

"Na jídlo budeš mít deset minut, ale budeš ho dostávat pravidelně, není třeba zbytečně hltat ze strachu z hladu." Ne opravdu tu nejsou od toho, aby ho týrali.

"Rozumíš mi, Teru-chan?" Zeptá se ho, aby si byl jistý, že ho poslouchá. Začne se pomalu zvedat, ale nakonec se zastaví. Obličej má teď těsně u jeho. 

"Ještě jednu věc. Řekl jsem ti, že tvůj otec není tím, za koho ho máš a v dost věcech ti lhal. Pokud budeš chtít znát pravdu, řeknu ti ji. Dokonce ti to můžu i ukázat, pokud o to budeš stát. Ale je jen na tobě, jestli si ochotný mi v tomto věřit. Nemyslím si, že se to kdy stane, ale pokud ano, stačí zavolat. Někdo tě uslyší." Nadechne se, ale nakonec ho jen pohladí konečky prstů po tváři.

"Máš hlad, mám ti něco přinést? Voda tady je." Má neustálou potřebu pro něj něco udělat. Neví čím to je, není první ani nejspíš poslední, koho unesli a on o ničem z toho, co se děje kolem něj neví.

Ruki, Teru

Poslouchá Jův hlas, ale spíš jeho barvu, než obsah jeho slov. Drží se ho kolem pasu, spánek opřený o jeho rameno a takto dojdou až do kajuty. Ano, nějaké dárky by mu mohly pomoci a když dojde na pelíšek, vzpomene si na jejich první domek na pláži, kde se mu tolik líbilo. Tam se už asi nikdy nevrátí. Neměl by si vytvářet vazbu na tato místa, protože to nikdy nebude na dlouho. Musí si na to prostě zvyknout. Je to životní styl. Asi jako cestování. Svatba… Mimoděk se usměje, ale po tom všem, co se stalo s Yusukem, na to skoro zapomněl. Samozřejmě neexistovala možnost, jak by se mohli vzít všichni tři, ale teď, když mu dovolili, aby byl s nimi, to Rukimu připadá nepatřičné. Ne, tohle není téma, nad kterým by chtěl přemýšlet zrovna teď. Povzdechne si a raději to beze slova přejde a když ho J vybídne, aby si klidně lehl, nadšeně to uvítá. Ohlédne se za sebe. Přes postel je přehoz. To je dobře, protože jeho oblečení je rozhodně na výměnu. Za chvíli, teď na to nemá sílu. Poposune se dál po matraci a položí se na bok s dlaněmi pod spánkem. Nutně si potřebuje vydechnout, ale když zavře oči, má za nimi oči Teru. Krucinál…! Přikývne na jeho slova o tom, že brzy budou doma. Tedy na moři. Na jídlo a pití zatím nemá pomyšlení, ale za chvíli do sebe otočí nějakou vodu a nejspíš si zapálí. Potřebuje jenom několik minut, aby se sebral. Diví se J, že na tom není stejně. Má za sebou únos, úprk, akci, je špinavý a šlo mu o život a on vypadá, jako by si odskočil na technickou s autem nebo tak něco. Jakmile se J objeví u něj a obejme ho, Ruki se posune tak, aby se k němu mohl přitisknout a uvelebit se na jeho prsou. Hned je mu o hodně líp. Očima zašilhá dolů přes okraj postele, kde je Koron u misek a spokojeně uvítá jejich obsah. Taky vypadá jako když nikde nebyl. Jenom Ruki má úplně dost. 

"Taky jsem se o tebe bál. V první chvíli jsem zpanikařil. Sice jsem tam neběhal sem a tam, ale kdyby tam nebyl Yu a nevzal to do svých rukou, nevím, co by se stalo." Řekne tiše. Ruki by nevědě, kam jít, komu volat, jak to zorganizovat. Tohle byl jenom jeden obrovský důkaz, že ho doopravdy potřebují. 

"Uvědomil jsem si, že bez tebe nedovedu dýchat. Ten pocit, že by mi tě vzali… Věděl jsem, že bych chtěl umřít..." Mluví velice tiše. Slunce za okýnkem ho najednou hrozně štve.

Pro Teru je chůze najednou neřešitelný problém. Je těžké jít se zavázanýma očima, ale je mnohem těší jít, když si myslíte, že vám tam budou ubližovat. Nejraději by se tam nechal odevzdaně donést, vzdal svůj boj a prostě jen čekal na svůj osud, opravdu. Přesto se mu nějak podaří doklopýtat, kam jeho únosce chce a dosedne na postel. Po předchozím šoku začíná cítit podivnou apatii. Ne ve své mysli, ta jede na plné obrátky, ale jeho tělo nic nechce. Už se nebrání. Vnímá dlaně, které se propalují do jeho nohou, ale netuší, že se na něj ten muž dívá. Paralyzuje ho ryzí strach. Pokouší se poslouchat jeho slova o tom, jak to teď bude. Dovede si dát dohromady, že se bude čekat na reakce jeho otce, stejně jako ví, že si každou jednu vteřinu vytrpí, protože nikdy nebude vědět, kdy odpoví a jak. A navíc už viděl, co neměl. Yusuke lže, když mu říká, že mu nikdo neublíží. Zdravý odsud neodejde. Tomu pravidlu s páskou by se nejraději zasmál. Bylo by to trochu hysterické… už je stejně viděl. Toho malého a vlastně trochu i tohoto. K čemu to je, aby to nosil? Nejspíš si ji ale nesundá ani, když bude sám. Prostě si tady lehne a bude čekat, až umře. Stejně před nimi čůrat nechce. Později bude muset, ale bude to taky strašné. To o jídle už je na něj trochu moc a příliš to nevnímá a jeho odpověď na otázku, zda rozumí, má značnou prodlevu. Ucítí, když se tvář jeho věznitele přiblíží a celý se napne. Mírně natočí obličej za jeho hlasem. O svém otci bude přemýšlet nejspíš po celý čas, co tady bude, ale není si jistý, že bude chtít cokoliv slyšet zrovna od lidí, co ho právě psychicky mučí. A jakmile se ho Yusuke dotkne, vystřelí na posteli dozadu od něj, až zády bolestivě narazí do stěny kajuty. 

"Nesahej na mě!" Je to spontánní reakce, přece jen by bojoval, kdyby se rozhodli, že mu zrak vezmou. Alespoň nějak… Znovu se celý rozechvěje a neví, kam jinam by mohl uniknout, ale další doteky necítí. Obejme si tělo rukama, kolena přitiskne co nejvíc pod bradu a nastavuje uši, co to jde.