J, Yusuke
Ve skladišti už panuje trochu zmatek. Pár Yusukeho mužů to odneslo a někteří se zraněné snaží táhnout ven z budovy a přitom se bráni dalším a dalším útokům. J a Yusuke stojí zády k sobě, aby je nikdo nepřekvapil, a snaží se postupovat k zadnímu východu. Jde to jen velmi pomalu, ale zatím kromě pár škrábnutí jim kupodivu nic není. "Takhle sis svůj první den v práci moc nepředstavoval co?" Zeptá se ho pobaveně J a Yu se rozesměje trochu udýchaně.
"Ani ne, to máš pravdu. Dostanu prémie za tvůj zadek?" Vrátí mu jeho rýpání a J nad ním zavrtí hlavou.
"Tak na to zapomeň, jsem chudý jak kostelní myš. Vypadám, že kradu?" Oba se tomu zasmějí a pak mají chvilku, kdy se musí poprat s dalšími nepřáteli. Nakonec dojde i na kulky, přece jen si nenechají úplně zřídit obličeje.
"Kde je vlastně Ru?" Zeptá se J a očividně jim nevadí, že mají plné ruce práce, ještě s přehledem stihnout rozebrat tohle. Yu se uchechtne, protože má zrovna čerstvé zprávy ve sluchátku.
"Poslal jsem ho ukrást zálohu za tebe." Oznámí mu klidně, i když pořád trochu neurčitě a vypadá u toho klidně a vyrovnaně. J po něm střelí pohledem a očividně vážně přemýšlí, jestli se Yu náhodou nezbláznil.
"Cože jsi?!" Vyjede po něm a pak se prudce otočí, rozmáchne a rozbije jednomu chlapovi obličej. Už jsou skoro u dveří, ještě kousek a budou venku.
"To nemyslíš vážně, že jsi ho poslal na poprvé samotnýho!" J vypadá, že brzo rozbije pusu i Yusukemu, ale ten se tváří pořád stejně klidně.
"On to zvládne levou zadní, copak mu nevěříš?" Vezme to z jiného konce a nutí J se nad tím chvíli zamyslet.
"Nejde o to, že mu nevěřím, ale co když se mu něco stane?" Jakmile je u svého dlouholetého přítele, střelí mu jednu výchovnou.
"Tváříš se, jak kdyby ti to bylo jedno." Obviní ho a možnou další akci v posteli si zdá se začíná rozmýšlet. Yu mu neuhne, jen se ušklíbne.
"Ty moc dobře víš, že to tak není, ale prostě mu věřím a vím, že to má v hlavě srovnaný, aby to dokázal. Ty jsi ta nejlepší motivace, navíc má sebou dost mých mužů." Snaží se ho trochu uklidnit, ale zdá se, že to moc úspěch nemá.
"Pojedeme rovnou na za ním." Dodá ještě a než stačí J odpovědět, rozmáchnou se oba a sundají dva chlápky k zemi.
"Tak jdeme, mám pro tebe dáreček." Usměje se Yusuke, když oba vyběhnou ze skaldu. Vede J neomylně k hranicím areálu, kde už na ně čekají dvě motorky. Yu zatím poslouchá, co se děje na jiném konci města. Když sedá na motorku, podá Jovi sluchátko, aby mohl taky poslouchat, co se děje. Ten to samozřejmě využije na úplně jinou věc.
"Ru-chan." Osloví ho.
"Drž se, já už jsem venku, za chvíli jsme u tebe. Vedeš si skvěle, jen tak dál." Pokusí se ho povzbudit.
"Jsem na tebe pyšnej." Uloží si do hlavy oslovení, kterého právě napadlo, ale říkat mu přede všemi můj malý vrahounku, to by asi nebylo nejlepší. Nechá si to do ložnice a bude ho tím hrozně štvát.
"Posílám řidiči souřadnice, dostaňte se do soukromého přístavu, tam už máme novou loď. Teď už není důvod zůstávat ve městě. Sejdeme se tam." J a Yu se mezitím proplétají hustým provozem. Na motorkách to jde dost dobře a snaží se dohnat náskok jaký má Ru, aby mu mohli alespoň trochu pomoci. Ostatní muži musí kolony objíždět, takže jim to chvíli potrvá. Nakonec se do přístavu dostanou jako první, díky čemu začnou být oba trochu nervózní. J mezitím řeší s hlídačem přístavu platbu za jeho mlčení. Není si jistý, že je nakonec nepráskne, ale to už budou dávno úplně někde jinde, jen aby se k nim Ru s jejich úlovkem dostal včas. Yu vypadá pořád stejně klidně, ale vlastně to ani není pravda. Nechává si to uvnitř sebe. Nikdy nebyl tak impulsivní jako J a dokázal se dost dobře ovládat. Přesto se mu hlavou prohání myšlenky, jestli bude Ru v pořádku. Opravdu doufá, že ano. Nakonec zaplatí hlídači, aby jim donesl malou lahev s čirým alkoholem, a oba si řádně přihnou. Vypadají asi dost uboze, protože schytali pár ran. J má dokonce protržené kalhoty a krvácí mu trochu noha, ale nic co by ho nutilo odpočívat, spíš jak lev v kleci přechází sem a tam a vyhlíží auto.
Ruki, Teru
Když se Rukimu ve sluchátku ozve hlas J, má pocit, že se snad přeslechl. Ze srdce mu spadne obrovský kámen. Je z toho venku, Yu ho zachránil. Najednou ho podivně zamrzí, že tam nemohl být taky, protože už by byli spolu a on by přiložil ruku k jeho záchraně, ale sám moc dobře ví, že na tu akci nemá žaludek a že by tam spíš překážel. Tenhle husarský kousek se jim s Yusukem buď strašně vyplatí nebo hrozivě vymstí. Málem by ho oslovil jménem, ale měl vedle sebe Teru a bylo lepší, když si všechna jména nechá pro sebe. "Díky." Řekne místo toho jediné slovo a snaží se neznít moc dojatě, právě kvůli svému sousedovi na sedačce. Uvnitř cítí obrovský pocit štěstí a začíná si konečně taky věřit. Cukne obočím, když mu J řekne, kam mají jet a souřadnice se objeví u řidiče. J byl nadřízeným jich všech, ale zároveň je vidět zaváhání a kradmý pohled dozadu přes rameno. Ruki byl rád, že se mu J pokoušel vytrhnout trn z paty, ale to auto měl přímo za sebou. I kdyby se do přístavu dostali a nebyli do té doby na kaši a bez gum, pronásledovatelé by tam vlítli za nimi a došlo by k přestřelce, ve které by riskovali mnohé. Už takhle Ruki nikdy nepochopil, jak mohl J a Yu vejít do skladiště plného chlapů a zase z něj vyjít, aniž by se jim něco stalo. To byli ti nepřátelé vážně tak pitomí jako ve videohrách? Kdyby on někoho takto věznil, měl by to obšancované široko daleko, hlídky na střechách, prostě jen by viděl pohyb, bylo by a všichni by potřebovali mnohem složitější plán. A taky by si vybral lidi, kteří umí střílet a ně dvacet chlapů, kteří se nechají zmastit jako nic. Možná si to představoval jednoduše, ale takhle to viděl.
"Pokračujete v mém kurzu. Až se nám to podaří, navážete na nový." Rozhodne nakonec a už vidí výrazy těch dvou, až jim dojde, že auto míří zatvrzele někam jinam. Jeho vůz sebou několikrát nepříjemně hodí a v dálce uslyší policejní sirény. To nemohlo trvat dlouho, protože jedou jako šílení a v patách mají střelce. Kromě toho si to policie mohla dát dohromady se střelbou ve skladišti. Most už je na dohled. Blíží se k němu velikánská nákladní loď a je jasné, že se brzy začne zavírat, aby tudy mohla projet. Jakmile závory padnou a křídla mostu se začnou zvedat, Ruki uvízne v koloně aut za nimi a nehne se. Ti vzadu vypadají, že klidně obětují i nějaké civilisty. Jeho řidič na nic nedbá, bezohledně se proplétá odstavným pruhem, chvílemi to bere zleva, zprava a nakonec prolétne pod závorami těsně před tím, než klesnou. Obsluha mostu na něj mává výstražnými světly, ale nezastavili ho, auto doslova prolétne po zvedajícím se mostě a když se ocitne na druhé straně a Ruki se ohlédne, vidí, že jejich pronásledovatelé jsou tam uvězněni. Nemůže uvěřit svému štěstí, nemůže se ani nadechnout, ale podařilo se mu to a na chvíli si připadá jako J a Yu. Prostě přišel, udělal to a ono to klaplo. A ti pitomci – těm to do poslední chvíle nedošlo a to tady byli doma. Na jejich místě by už věděl, že je čeká podobný most a měl by kumpány na druhé straně!! +Jste všichni vyždímaní.+ Nejsou… Hlavní silnice je zatarasená několika auty na štorc a Ruki do nich může tak leda vlítnout a zabít se. Jeho řidič ví, kde je, trhne volantem, ale dostanou se do spleti nepříjemně úzkých uliček a přístav se tu zdá nekonečně daleko.
"Mám potíže!" Křikne do sluchátka. Nechtěl to před Teru přiznávat, ale teď už je pozdě hrát si na hrdinu, co má všechno pod kontrolou.
"Tvůj otec je teda pěkný parchant." Prskne Ruki směrem k Teru a pytel se pohne.
"Co? Cože? Můj otec?" Ozve se jeho hlas.
"A kdo si myslíš, že po nás střílí? Co kdyby tě trefil?" Rozjede úplně jinou hru – psychologickou.
"Můj táta je…!" Teru chtěl říct něco rozhořčeného, ale auto sebou hodí a málem se převrátí na bok. Ruki zauvažuje, jestli by to pěšky nebylo lepší, ale ten uličník mu bude utíkat. +Postřel ho a ono ho to přejde.+ Napadne ho a zauvažuje, kam asi tak? Do nohy ne, to by se mu špatně chodilo.
J, Yusuke
J se usměje, když uslyší jediní slovo, ale to mu stačí. Co víc potřebuje, hlavně že je Ru v pořádku. Sami neví, co se bude dít za nimi, ale zatím to vypadá, že motorky jsou na běžný provoz rozhodně lepší, než auto. Stačí jim pár uliček, kde se jen tak tak protáhnou a za chvíli už za sebou nikoho neměli. Přístav tak zatím zůstane utajený. Oba stojí kousek od svých strojů, J už si připaluje a rozhlíží se."Jsou ještě daleko, jen tak tu nebudou." Prohodí Yu, aby ho aspoň trochu uklidnil. Nepotřebuje, aby J blbnul a třeba mu zkoušel je naproti. Přece jen přivázaný k židli dlouho a čert ví, co mu tam prováděli. Adrenalin zatím funguje, ale kdo ví, jak dlouho a nerad by ho sbíral ze země. Oba se jako na povel zamračí, když slyší Rukiho příkazy. Neví, co se tam děje a J vypadá, že během vteřiny naskočí na motorku a vyrazí za ním.
"On ví, co dělá." Ujistí ho Yusuke a jde mu pořád o to samé. Čím víc lidí tam bude, tím víc pozornosti přitáhnou. Už tak o nich ví snad polovina města. J už kouří minimálně druhou cigaretu a neklidně přechází tam a sem a přešlapuje na místě. Když se však ozve Rukiho hlas s tím, že mají potíže, neváhá ani jeden. J po Yusukem prskne, že mu to říkal a ten jen protočí očima. Obavy v očích ale mají oba dva. Během vteřiny zaburácí motory a oba vyrazí daným směrem, aby je dohnali. V patách mají několik motorek a nějaká auta rozmístěna po městě.
"Jsme na cestě, jen vydržte." Ozve se J jako první, aby věděl, že rozhodně nestojí na místě a nečekají. J si v hlavě přehrává plán města a snaží se přijít na nejlepší řešení, jak je dostat do bezpečí. Yu na motorce kousek od něj, dělá to samé. J přepne frekvenci, kterou uslyší jen Ru.
"Jeďte na západ, posílám adresu. Na tom místě nechte auta a pak pokračujte kolem komplexů mezi domy. Tady máš adresu, kde se dá projít a tak trochu zmizet. My se je pokusíme odříznout a zajistit vám tak dostatek času. Chlapy nech venku, do toho domu běž sám s tím klukem. Nevoď je dovnitř. Pošlu ti na telefon místo, kde na tebe bude čekat auto. Klíče jsou pod prahem. Jím už se dostaň do přístavu do přístavu, tam se sejdeme. Ostatním nahlásím, že jedeme do bezpečného domu na druhém konci města. Nechci, aby někdo věděl, kde budeme, je to jistota. Tvař se, že máš stejné instrukce. Máme tam krysu, ale nevím kdo to je, proto omezíme riziko na minimum." Úkoluje ho bez váhání a přitom kličkuje s Yusukem mezi auty. Když se po něm ohlédne, je mu jasné, že bude něco jinak. Nic neřekne, protože netuší, co má J v plánu.
"Miluju tě, Ru-chan, mysli na to. Ty to zvládneš, já přece vím, koho jsem si vybral. A teď už přepínám zpátky. Brzo se uvidíme." Ujistí ho ještě, než tlačítkem přepne sluchátko pro všechny a sdělí jim úplně jiné věci, než řekl Rukimu. Yusukemu posunky naznačí, kam vlastně jednou a oba vyrazí tím směrem. Trvá to chvíli, než se dostanou k Rukiho pronásledovatelům. Prokličkují až k nim a oba vytáhnou zbraně, aby zaujali jejich pozornost a zároveň je zaměstnali a auto s Rukim mohl zastavit a mohli zmizet. Nakonec se jim podaří jedno auto zlikvidovat a druhé vytlačit do vedlejší ulice. Bude chvíli trvat, než to celé projede a vrátí se k tomu správnému směru. Snad bude mít Ru dostatek času, aby i s kořistí zmizel. Je to Yu, kdo jednu ze zatáček nevybere tak, jak by chtěl, možná to bylo trochu nerovnosti na cestě a motorku i se svým tělem pošel k zemi. Chvíli klouže po asfaltu, je celý potlučený, ale i přes to se mu podaří rychle dostat na nohy a pustí se do další střelby.
"Jeď dál." Prohodí do sluchátka, aby se J neměl tendenci vracet.
"Sejdeme se na místě." Dodá ještě, než vystřelí pár kulek a pak se rozběhne do uličky. Už má sám své pronásledovatele. Trvá to jen pár minut, než vběhne do jedné z budov, aby se ztratil z dohledu.
Ruki, Teru
Vteřiny rychle ubíhají a ve sluchátku se nic neozývá. V Rukim narůstá nervozita rychlostí blesku a nakonec se zase ozve J. Ruki musí na chvíli úlevně zavřít oči. Jsou na cestě, nějak mu pomůžou. Další vteřiny jsou stejně tíživé. Je mu jasné, že J nejdřív musí přijít na to, co s nimi udělá, ale je to k zešílení. Jeden musí mít vážně nervy z ocele. Jeho řidič je skvělý chlap, dělá s autem divy a ještě pořád jsou na živu. Možná by bylo nejlepší Teru prostě vykopnout z auta a nechat ho tu, ale něco mu říká, že teď už by mu stejně pokoj nedali. Chtěli by dostat do rukou toho, kdo si tohle dovolil. +Já si to dovolím. Tohle a ještě mnohem víc.+ Pomyslí si Ruki a sebere v sobě nové odhodlání. Ve stejnou chvíli se ozve i J a Ruki poznal změnu frekvence podle slabého zapraskání ve sluchátku a lehké ozvěny jeho hlasu. Je to jenom u něj, nikdo jiný o tom vědět nemůže, dokonce nejspíš ani Yu.Nová adresa, nové souřadnice. Bude muset vystoupit, jít tam sám. A s Teru má jako dělat co?? Copak si J myslí, že ho nějak přepere? Že je v jeho moci přinutit ho, aby šel, kam chce? Ruki protočí očima, ale nic lepšího dělat nemůže a tak nahlas neodmlouvá. Vůbec si to nedovede představit a chce se mu začít trochu hystericky smát. To by se asi divili všichni, včetně J. A ono to nekončí. Musí se odtud společně s Teru dostat někam dál, hledat tam klíče a pak ještě řídit. Tohle už je vážně terno. Začne se na sedačce trochu pochechtávat a s autem hodí další výstřel. Tohle se tvářilo jako guma… +Sbohem, krutý světe.+ Pomyslí si Ruki a mimoděk se ohlédne dozadu. Žádná změna. Jen to vypadá, že někde na chvostu je už i policie. Všeho nechá a najednou je mu do pláče, když mu J řekne, že ho miluje.
"Já tebe." Hlesne. Snad nikdo nepozná, co přesně tím myslí. Pak už se spojení přeruší a Ruki je v tom nanovo. Auto se brzy přiřítí na smluvené místo a musí rychle vystupovat. Zatím mu jeho muži pomáhají vyvléct Teru ven a rychle se mezi domy proplétají k tomu konkrétnímu. Ruki si není moc jistý, že je to on, orientace mu dělá trochu problémy, ale pořád tady má ještě pomoc. Za chvíli to bude mnohem horší. Teru má nohy jako z želé, je to na něm vidět, ale i tak odporuje a pokouší se bránit. Pronásledování trochu opadlo. Je to proto, že je někde vzadu J a taky policajti. Ještě, aby ho zavřeli!! Jako by těch strachů neměl málo. I tak je jim někdo v patách a střílí. Ruki mimoděk tasí vlastní zbraň, ale už je na schodech do domu, kam strčí první Teru a pak zakáže svým chlapům vstup.
"Jistěte nás zvenčí a ze střechy!" Bouchne jim dveřmi před nosem. Je vidět, že tohle nečekali a taky se jim to moc nelíbí. Rukimu se zase nelíbí, že tam musí nechat řidiče. Nejraději by ho vzal s sebou, ten chlap si vedl skvěle a zasloužil by si vděk a ne takhle vypéct. Zatím ho nikdo nepodrazil, ale bojí se, že je k tomu blízko. A pak se ve sluchátku ozve ta nehoda. Ruki jednoznačně pozná havárii motorky, Yusukeho bolestné vrčení a na chvíli vroste do země. Teru stojí kousek od něj, pořád má na hlavě pytel a třese se. Chvilku to trvá, než se ozve Yusukeho hlas. Mají jít bez něj.
"Ne!" Zlobí se Ruki, ale nemůže nic dělat. Rozčileně stáhne Teru pytel z hlavy, aby se po cestě nezabil. Ten se na něj okamžitě vyděšeně podívá a mžourá ve světle. Rukimu ve stejnou chvíli z pod bundy vykoukne i Koron a štěkne.
"Co jsi za únosce, když máš čivavu?" Řekne Teru.
"Co je ti po tom, krucinál? Ty máš ještě odvahu na otázky?" Mračí se Ruki jako čertík.
"Pojď." Popadne ho za loket a vede pryč, ale Teru se zabýčí a nechce udělat ani krok. Když tady zůstanou, minimálně mu zabrání v dalším postupu. Do Rukiho vjede vztek.
"Jestli nepůjdeš, přísahám, že tě střelím tak, abys neumřel, ale fakt ti to vadilo. Ruka to nebude." Začne mu vyhrožovat a Teru přeostří na zbraň, kterou si Ruki pohodí v dlani.
"Třeba mezi nohy, ty malý hajzlíku!" Znovu ho vezme za rameno a trhne s ním, aby proběhli domem. Za jiných okolností by mu Teru rád řekl, že malý je tu leda on, ale strach mu to nedovolí a nedobrovolně klopýtá s ním. Ruki se rychle podívá na telefon. Auto není daleko, ale takhle to vypadá jako polovina města.
J, Yusuke
J se ještě několikrát ohlédne na Yusukeho, který mizí mezi domy. Není mu z toho vůbec dobře, že se rozdělili a připustí si, že má o svého přítele strach. Samozřejmě ví, že si dokáže poradit, ale stejně. Nerad by mu strojil pohřeb. To je na jeho práci nejhorší, už jich takhle vybavil až příliš a vlastně i Rukiho a svůj, i když byli jen naoko. Stejně je to zvláštní pocit. Nezpomaluje ani nezastavuje, prostě se jen snaží ztratit své pronásledovatele a pár jich vyřídit. Částečně se daří, přesto za ním jeden z nich zůstává. Část se pustila za Yusukem, protože jim přišel jako snadný cíl teď, když je bez motorky, která zůstala tiše leže na asfaltu. V hlavě mu pořád dokola zní Rukiho slova. Neřekl toho moc a přesto mu to stačí, aby mu to pumpovalo krev do žil a nutilo ho to k mnohem rychlejším reakcím. Prostě se z toho dostanou a úplně všichni. Nepřipouští si nic jiného, jinak by mohl rovnou zastavit a říct, že to vzdává. Yusuke mezitím nabírá rychlost a míří po schodech nahoru. Výtah mu přijde příliš usvědčující, tak nikdo nebude vědět, ve kterém patře skončil. Asi v třetím patře, když se dostane ke dveřím na požární schodiště, je zkusí otevřít, ale nic. Zanadává si, než odstoupí a s rozběhem se do nich opře ramenem. Na poprvé se nic nestane, když do nich však udeří potřetí, rozletí se. Uleví se mu, protože už za sebou slyšel dusot po schodech. Rozhlédne se a pak spatří schodiště na druhé straně. Je to úzká ulička a stejně bude mít co dělat, aby se dostal na druhou stranu. Přesto nezaváhá, vyleze na zábradlí a odrazí se. Padne o jedno patro níž, kde se za druhé zábradlí zachytí a prudce vydechne. Za to trhnutí mu jeho ramena příliš nepoděkovala. Přesto se zavládne vytáhnout, přelézt a zmizí za dalšími dveřmi. Teď už míří po schodech dolů a vyběhne z domu na druhé straně. Zkontroluje svou polohu na hodinkách a ví, že není od jednoho ze skrytých aut daleko. Ani ve snu by ho nenapadlo, že je to právě to auto, ke kterému poslal Rukiho J. Proplete se davem, který spěchá asi z práce, co on ví a v jedné z dalších uliček se zbaví části oblečení. Bunda na motorku zbytečně přitahuje pozornost. Kalhoty už nepůjdou tolik vidět, v davu určitě ne. Ještě narychlo vběhne do jednoho z obchodů, kde mají úplně všechno. Za pár vteřin najde regál se zabalenými košilemi a rovnou si jednu koupí, stejně jako sluneční brýle a ústenku. Když vyjde z obchodu, už má na sobě košili a vypadá, jako někdo úplně jiný. Navíc mu vůbec nejde vidět do tváře. Takto bez potíží projde kolem jeho pronásledovatelů a je rád, že se mu je podařilo odklonit na úplně jinou stranu, než právě míří. Pravý koutek se mu pozvedne, když to vidí, ale během vteřiny se tváří, že prostě jen pospíchá jako všichni kolem. Ztratí se mezi domy a už ho dělí jen kousek do místa, kde je auto zaparkované. Jaké je jeho překvapení, když z domu kousek dál, vidí vycházet Rukiho. Poznal by ho kdekoliv a kdykoliv a není sám. Vnitřně se mu neskutečně uleví. Nejradši by na něj zavolal, ale tím by prozradil jeho jméno a to nechce. Rychlejším krokem ho teda dojde. Teru nemá nic na očích, což je problém a taky to hned okomentuje. "Být tebou moc se necukám." Ozve se hlas, který zní najednou přísně. Jen na Rukiho mrkne, když se Teru zrovna nedívá.
"Ahoj, už jsi mi chyběl." Dodá ještě a je znát, že je mnohem víc v klidu, když vezme Teru pod druhou paží a pomůže mu ho odtáhnout mezi uličkami.
"A ty taky." Dodá ještě, když vidí Korona. Jakmile mu oči pořádně padnou na jejich vězně, je to…Kruci, kde zase vzali tak nádherného kluka? Je to jen vteřina, kdy na něj podobným způsobem kouká, ale nic neřekne. Jeho zájem je přece u Rukiho a jinak to být nemůže. Podaří se jim dostat až k autu, kam Teru nacpou a sám se usadí dozadu.
"Máš trochu smůlu, Teru-chan." Osloví ho a upře na něj černočerný, nic neříkající pohled.
"Už jsi nás viděl. Když budeš hodný kluk, možná přijdeš jen o oči. Je to škoda." Vezme ho za bradu, aby ho donutil se na něj podívat.
"Ale tvůj otec hodný kluk není a dost nám šlápl do úsměvu, je čas mu to vrátit. Není v tom nic osobního." Usměje se na něj, jak kdyby se potkali někde v baru, a pak ho pustí, přeostří na Rukiho.
"Poslední by nás tam měl čekat, já jsem se trochu zdržel." Dodá ještě, než mu zaváže oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat