Hromadné - Je na čase vyrazit. - část 2.

(Tokyo)

Ruki

Ruki poslouchá Yusukeho telefonát, ale bez kontextu nechytá všechno. Jakmile hovor utichne a Yu pronese tu svou povzbudivou poznámku, Ruki vytáhne obočí a podívá se na něj, ale ten pohled není dotčený. Je spíš trochu vyplašený. Protože podělat se to může kdykoliv… Co když mu došly životy? Zarazí se a dlouze si ho prohlíží, když mu Yusuke řekne něco, co by mohla být kousavě ironická poznámka, ale vůbec to tak neznělo. Dokonale ho to zmate a on si chvíli není jistý, jak si to přebrat a tak se rozhodne jenom podezřívavě se zamračit a nechat to raději být. Stočí oči na Korona. Pejsek bude muset zůstat tady, ale co když se sem nebudou moci vrátit? +Hmm...+ Pak se znovu nakloní k monitoru a poslouchá Yusukeho plán. Tohle nebezpečí nemůže podcenit nikdo. Jejich cíl si může stokrát myslet, že je to nahrané a že se ho to týká a stejně si to nedovolí riskovat. Ruki si musí přiznat, že tohle ho nenapadlo. Pak se zaměří na ulice. Nemá smysl si detailně prohlížet, jak vypadá každá z nich. Stačí vědět, že dvě budou hlídané, jak přesně vypadá ta jeho a kolik je z ní drobných odboček a nečekaných uliček mezi kontejnery, které by ho mohly překvapit. Je to vážně těžké všechno si tak rychle a nárazově zapamatovat, ale zatím má pocit, že mu to jde. Na ulici to asi bude hodně jiné, ale pokud zachová klid, mohlo by se to podařit. Přikývne. Dobře… ty chlapy nezná a nikdy je neviděl, ale věří tomu, že oni znají jeho a udělají všechno, co jim nařídí nebo mu jinak pomohou. Yusukeho plán se jeví jako dobrý plán, snad nebude mít žádné trhliny. Je na něm vidět, že je profesionál s mozkem naprogramovaným na stejné situace a že dovede zafungovat hodně rychle. Ruki se ještě jednou vydýchá, ale po další cigaretě už nesáhne, aby to nepřehnal s nikotinem.

"Proč všichni všechny unášejí do skladiště, je to pitomě ojeté..." Zamumlá si pod fousy. Jako módní návrhář nesnášel stereotypy, i když chápal osamělost podobných míst a fakt, že policie tam obvykle necourala. Když jste někoho chtěli unášet do lesa, bylo to trochu náročnější a to místo se blbě hájilo. Nebyla to žádná pevnost. Ten chlap je vydírá, není to tak, že chtěl J oddělat na místě. Možná měl… Převezme si telefon a nasadí si sluchátko, které na první pohled vypadá jako náušnice, aby si jeho oběť na první pohled ničeho nevšimla. Pak stočí oči za Yusukem, když mu začne tak starostlivě balit a trochu pookřeje. Za tu dobu mu přirostl k srdci a možná by vážně mohli být tři… prostě se vším… Nechce prostě zmizet, nikdy by je tady nenechal, ale přikývne a na chvíli odvrátí tvář. Jakmile je všechno nachystáno a jemu dojde, že Yu se chystá k odchodu, vstane honem na nohy, ale ještě se k němu nechá přitáhnout. Opře si dlaně o jeho prsa a podívá se nahoru do jeho očí. Musí se usmát. Opravdu mile a asi i zamilovaně. 

"Opovaž se to nesplnit." Pohrozí mu v duchu své povahy, ale tón jeho hlasu je něžný. Musí se zasmát a pokývá hlavou. 

"Budu vám šéfovat." Řekne tiše. Vrátí mu prudký polibek, ve kterém v několika vteřinách explodují všechny jeho emoce a pak se nechá vzít za ruku a odvést do garáže. Je to trochu jako když se chystáte na velkou zkoušku… ten divný pocit v žaludku. Jenže jde o život jeho lásky. Podívá se na auto a je mu ještě o trošku hůř. Normálně by se do něj hrozně těšil, ví, že na to má, aby řídil něco podobného, ale teď si to nějak nedovede užít. Podívá se na Yusukeho s úzkostí v očích, ale ten už si sedá na vlastní stroj. "Strašně ti to sluší." Řekne mu asi úplně nemístně, ale pak už motor naskočí a Ruki zůstane sám. Úplně sám. Trvá mu několik dlouhých vteřin, než mu dojde, že v garáži je hrobové ticho a že se musí pohnout. Odemkne auto, usadí se na místo a uvede všechno do chodu. Navigace, plány, příjem… Nakonec se podívá na batoh vedle sebe na sedačce spolujezdce a rozepne zip. Z něj vykoukne malá psí hlavička, vesele se rozhlédne a štěkne. 

"Budeš trhat, Koron-chan. Jedeme zachránit páníčka." Řekne mu a šlápne na plyn.

Yusuke

Yusuke se zasměje nad Rukiho poznámkou o skladišti. Něco na tom bylo, ale jeho by asi napadlo to samé. Jen J to vyšperkoval na jinou příčku, když si pořídil loď. 

"Máš originálního přítele. Kapitán by mohl vyprávět." Pochválí své kamaráda, který tady momentálně není, aby mohl přidat nějako lepší poznámku. Chybí mu, opravdu ano a nebyl by rád, aby se mu cokoliv stalo. Kde kdo by si mohl klepat na čelo, protože tohle byla skvělé příležitost, jak by mohl mít Rukiho jen pro sebe. Koutky mu vyběhnout nahoru a přikývne. 

"Neboj, tohle si nenechám ujít. Budeš mě prosit, abys mohl do akce. Do takové akce." Dodá, aby bylo jasno, o čem mluví. Pohodlně se usadí na pekelný stroj, který má rozhodně v oblibě. 

"Ty nezapomeň na to šéfování. Jovi se to bude líbit a díky." Nasadí si helmu a pak už mu nic nebrání, aby vrazil. Nečeká ho dlouhá cesta a za druhou odbočkou na ulici se k němu přidá několik dalších motorek. Měl by být nervózní, měl by se obávat, co se stane. Místo toho je naprosto klidný a napumpovaný adrenalinem. To je to, co mu tak hrozně chybělo. Jak bez toho mohl vůbec být, to nechápe. Nejspíš to bylo to nejhorší rozhodnutí v životě, když se s tím rozhodl seknout, ale tehdy mu celkem obstojně teklo do bot. Asi za půl hodiny dorazí na místo kousek do skladiště. Vytáhne malý dalekohled, aby se pořád rozhlédl. Je tam hromada chlápků, kteří zdánlivě bez cíle pochodují sem a tam. Už jen podle bot a oblečení tuší, že to tam celé hlídají. Pak že nenápadní. Málem by nad tím protočil očima v sloup. Dostane pár informací do sluchátek stejně jako Ruki. Anonym právě volal a kolem budovy, kde je ukrytý Teru, už je hotový poprask. Lidé vychází ven a ne místě je během chvíle i několik majáčků. Zajišťují páskou celou oblast a vyklízí budovu. Teru jde samozřejmě ven zadním vchodem a kolem sebe má několik mužů. Zatím jde všechno podle plánu. Zatím. 

Yu už se pomalu a tiše se svými muž blíž ke skladišti, zatím nepozorovaní. Vidí pár míst, kudy by se dalo projít a možná se mu povede sfouknout dvě mouchy jednou ranou. Kdyby se dostal dovnitř a vytáhl J ven, mohli by si své rukojmí nechat a obrátit hru v jejich prospěch. Naznačí svým mužům, co má v plánu, ale Rukimu nic neřekne. Zbytečně by ho rozptyloval a to nechce. Vytáhne z kufru auta stojícího opodál zbytek vybavení a je připravený úplně na všechno. Posune se podél jedné z budov víc stranou a posunky odstartuje akci. Sám sáhne ke svému opasku, kde je pár granátů. Některé jsou klasické a jiné oslepující a pár dýmovnic. Nepochybuje o tom, že se všechno bude hodit, potřebuje vytvořit menší chaos. Jeho muži už se rozptýlí se zbraněmi do stran a kryjí tak větší plochu. Vezme jednu z dýmovnic, pomalu vykoukne na nepřítelovi muže opodál a pak se rozmáchne. Efekt se dostaví téměř okamžitě, jakmile to bouchne. Posunky instruuje své muže, aby si nasadili masky, a pak dojde i na slzné granáty. Svůj nasměruje kousek stranou a za chvíli už je kolem hotový chaos. Slyší křik, někteří padají na zem, jak se snaží vyhnout plynu a jiní se snaží najít zdroj. Yu a jeho malá pěchota se posouvá podél budov. Sem tam někoho zlikvidují, ale velmi tiše, takže dojde na kravaty s dlaněmi přitisknutými na ústa. Zatím se jím daří. +Jak se bavíš, Ru-chan? Já zatím dost dobře.+ Komunikuje s ním v duchu a očividně ho to vůbec nerozptyluje. Povede se mu vklouznout do prvního skladu, který potřebuje prohledat. Sám neví, kde by mohl J být a bude to trochu mravenčí práce, než ho najde. Pokud tu teda vůbec je. Nikdo tu není a tím mu potvrzuje, že tohle není místo, které hledá. Zrovna se otočí k odchodu, když se proti němu objeví muž. Očividně je překvapený, že tu Yu je. Neznámý mu převede nějaké vyloženě frajeřinky z bojových umění. Yusukemu postupně stoupá obočí nahoru. Chlapec si nejspíš myslí, že je neozbrojený, nebo že nestihne vytáhnout zbraň. Jenže Yu má roky tréninku a tuto stránku nikdy nepodceňoval. Pár úderům se vyhne, sám jich několik uštědří, a když dotyčného kopne do břicha a donutí ho zacouvat dost daleko, sáhne po zbrani a prostě ho zastřelí. 

"Pospíchám, promiň." Omluví se mu, než se dostane ven a pokračuje v dalších obhlídce. Jeho muži se zatím starají o ten správný rozruch, aby měl dost času.

Ruki, Teru

Ruki míří rovnou k budově, kde má být vyhlášen poplach kvůli bombě. Místo, aby zůstal v ulici, o které se s Yusukem bavili a počkal si, až tudy bude Teru hledat možnost útěku, jenom tady zaparkuje auto a pak se rozeběhne přímo k budově. Musí tam být dřív, než to začne. V tuhle chvíli na svoje muže trochu kašle a spoléhá se na to, že mu budou věřit, tajně ho následovat a krýt, ale jinak všechno nechají na něm. Vůbec si tím není jistý, nezná je a pořád se bojí, že pro nikoho není žádným pánem nebo autoritou, ale zdá se, že nakonec je a stačí k tomu prostě fakt, že to řekli J a Yusuke. Možná si všichni myslí, že má podobně bohatou kriminální minulost jako oni a tím pádem velké zkušenosti, ale jeho teď řídí jenom instinkt a momentální šílený nápad, nic víc. Není schopný dělat únosy tak jako ti dva, to prostě nedokáže, takže na to musí jít po svém. Když se konečně dostane na místo a proběhne recepcí, už je vyhlášen poplach. Kdyby se někdo pozorně díval na kamery, všiml by si jeho nesmyslného jednání, ale nikdo takový tady zatím není a později už bude Ruki dávno pryč. Takhle se zamotá do davu, když se přiřítí první vybíhající lidé. Své muže konečně oslovil, aby ho upozornili, až se Teru přiblíží, pokud by ho viděli dřív, než on nebo se kolem něj nějak protáhl, ale nakonec ho spatří docela sám. Teru je totiž na první pohled hodně výrazná osobnost a to především díky vlasům. Rukimu to hodně usnadní život. I jeho oblečení je světlé a v mraveništi tmavých obleků dobře viditelné. Ruki nenápadně upustí Korona na zem a popožene ho směrem ven. Dokázal ho naučit několik triků jako například to, že má čekat venku před budovou, když jde nakupovat. Takže jakmile Koron zjistí, že je v budově plné lidí, prostě se otočí hledá východ a za ním si sedne, aby tam na Rukiho počkal. Ve stejný okamžik se Ruki prodere davem a doslova vrazí do své oběti. 

"Pes, ztratil se mi pes! Pomoc! Pomozte mi, je to moje dítě!" Začne předstírat nešťastné a k smrti vyděšené divadlo. Netuší, co je Teru za povahu, snad ho neodstrčí někam stranou a nevynadá mu. Nestane se to. Teru na něj vytřeští oči, nechává se svírat oběma Rukiho rukama za svršek a vyděšeně se mu dívá do tváře. 

"Cože? Pes? Kam utíkal?" Řekne a snaží se Rukiho tlačit k východu. Ruki se s ním chvíli přetahuje, ohlíží se do nitra domu a pak zase ke dveřím a Teru ho vleče ven. 

"Musíme se evakuovat, je tam bomba!" Naléhá na Rukiho, který předstírá zmatení. 

"Ale můj pes! Co když tam zůstal!" 

"Určitě nezůstal, třeba je venku!" Ruki se pere a vypadá to, že chce jít zase dovnitř, Teru mu v tom brání a ve spletenci těl se nějak dostanou ven. V Rukiho sluchátku praskají nějaké pokyny a Yusukeho hlas, ale on se na ně vůbec nesoustředí. Nemůže. Jeho úkol je tohle. Tam Koron Rukiho uvidí a štěkne a protože se bojí davu, popoběhne o kus dál.

"To je on!" Namíří Ruki prst. Vypadá to, že jim Koron utíká. Jak ho jenom nahnat do správné ulice? Tohle tedy netrénovali. Někdo v jeho skupině je opravdu hodně chytrý, protože mu všechno došlo a navíc má eso v rukávu. Video v telefonu, na kterém je J. Koron uslyší jeho hlas, nastaví uši a rozeběhne se za hlasem. Je zmatený, protože Ruki je jinde a J jinde a navíc to nezní jako J. Pobíhá po ulici sem a tam, je nervózní a Ruki vleče Teru s sebou. 

"Prosím, pomoz mi ho chytit, prosím!" Žadoní Ruki celý bez sebe a volá na psa chybným jménem, takže ten ho vůbec neposlouchá. Teru se moc nechce, ohlíží se zpět a asi tam někde čeká konkrétní auto a to Ruki nesmí dopustit.

J, Yusuke

Yu sem tam slyší ve sluchátku nějaké zprávy z druhé strany. Kdyby je slyšel někdo jiný, asi jim úplně rozumět nebude. Sem tam nakrčí obočí, protože Ruki si věci dělá očividně po svém, ale neřekne nic. Věří mu a nechává ho, aby si našel svou vlastní cestičku, kterou půjde. Tady nebyl moc prostor na to, aby ho úkoloval. Sám měl plné ruce práce, ale podle něj to Ruki zvládne bez problémů. Tedy bez těch, které by si způsobil sám. Koutky se mu potěšeně zvednou nahoru, když zaslechne zprávu o tom, že dostali Teru ven z hotelu a očividně bez použití násilí. +Skvělá práce.+ Pochválí ho aspoň v duchu a to je asi tak poslední, co stihne. Teď už musí přemýšlet jen nad tím, co dělá. Posouvá se podél skladů dál, prohledává další budovy, stejně jako pár jeho mužů. Ostatní jim kryjí cestu. Nepochybuje o tom, že už o nich ví, ale zatím se nestrhne žádná větší přestřelka, protože nepřátele likvidují potichu a zatím je nestihli pořádně objevit. Sám má na svědomí asi tři muže, když se konečně dostane k poslední, nejvzdálenější budově. Prohlíží si ji ze všech úhlů a poslouchá ve sluchátku popis, který našla jejich podpora v jednom z domů, kde sedí u počítače. Všichni jsou v podstatě od dozorem. Yu vzhlédne nahoru a najde si cestu, kterou by se mohl dostat na střechu. Je tam požární schodiště, ale žebřík k zemi chybí. 

"Tak je to vždycky." Postěžuje si potichu, ale nemá zas takový problém se dostat nahoru. Potichu se pohybuje po schodišti, i když je to celkem umění, jak moc rozvrzané je. Když se dostane až k okraji střehy, opatrně vyhlédne a spatří dalšího muže. Počká si, až bude dost blízko a zády. Pak se vyhoupne přes okraj, vezme ho zezadu za hlavu a trhne s ní prudce do strany. Drží tělo a opatrně ho položí na zem. Rozhlédne se, jestli tu náhodou není ještě někdo, ale má štěstí. Nejspíš nikdo nepočítal s tím, že by se dostali až tak daleko. Nahlédne přes okraj a uvidí své muže, jak už dole dělají pořádný rozruch. Pak přejde k prosklenému průhledu, kterým vidí do nitra budovy. Bude muset být hodně rychlý, aby se dostal dolů, a pak už o něm budou vědět vážně všichni, ale když vidí J, připoutaného k židli a kolem něj asi dvacet chlapů, nezbude mu nic jiného, než to prostě risknout. Sáhne ke svému pasu, kde má smotané tenké lano, které je však konstruované na jeho váhu a uváže ho k zábradlí schodiště. Bude se muset modlit, že to prostě vydrží, jiná možnost není. Zajistí ho ke karabině, kterou má u pasu a srovná si kožené rukavice. Pak už to jde ráz naráz. Loktem roztříští jednu tabulku a hodí dovnitř dýmovnici. Jakmile to bouchne, pustí se dolů. Musí rychle a zároveň to nesmí přehnat, ale není to první slaňování, které absolvuje. Když dopadne nohama na zem, odjistí se a sáhne po zbrani. Potichu se plíží stranou od středu skladu a míří rovnou směrem k J. Snaží se, aby ho neviděli do poslední chvíle. Jakmile je skoro u J, vrazí do skaldu jeho muži a pak začnou lítat kulky. Byl to risk, rozhodně nemají vůbec přehled, ale nedá se nic dělat, jinak to prostě nejde. Může jeden doufat, že jednu neschytá on ani J. Dostane se až k němu, ale když ho chce začít odvazovat, dostanou ke k nim dva, který na Yusukeho hned zaútočí. Má co dělat, aby se vůbec dokázal bránit a rozdává jednu ránu za druhou. J by mu nejradši pomohl, ale je pořád ještě svázaný a nemůže ani mluvit skrze roubík v puse. V hlavě si ale hrozně nadává, že se nechal tak snadno chytit. Cosi se mu blýskne před očima a vidí se na zemi válet Yusukeho nůž. Připravil se tím o zbraň, ale jemu dává možnost se osvobodit. Podaří se mu rozhoupat vlastním tělem židli a nakonec se převrhne a skončí nedaleko nože. Je na zemi jako žížala, ale za chvíli se mu přece jen podaří dost k němu. Pomalu protočí nůž v prstech, podaří se mu pořezat, když dostane čepel mezi zápěstí, ale nakonec se mu to podaří a osvobodí své ruce. Vytáhne roubík a chystá se přeřezat pouta na nohách, ale to nestihne. Je u něj další muž, který mu dá několik ran, až se mu zatmí před očima. Leží na zemi a nemůže vůbec nic. 

"Tak dělej, nebudu ti zachraňovat zadek celou dobu." Křikne na něj Yu, který periferně vidí, co se děje, ale momentálně má plné ruce práce. 

"Já od tebe nic nechtěl, stačí, že jsem tě přizval do rodiny." Sykne J Yusukeho směrem, než se krátce, chraplavě zasměje a pak prostě práskne chlápka pod koleno a donutí ho kleknout. Pak přijde na řadu nůž, který mu vrazí zespodu do krku. Brzo má celý obličej od krve, ale už se snaží osvobodit, což se mu za chvíli povede. Nestihne se ani pomalu postavit a už se musí bránit dál. V ruce má nůž i zbraň, kterou vzal mrtvému a snaží se po boku Yusukeho prostřílet ven. Ten už úkoluje muže, aby mohli co nejrychleji zmizet.

Ruki, Teru

Ruki sevře dlaň Teru mnohem silněji a vleče ho za pejskem po ulici. Teru sebou trochu trhne a zostražití, ale ještě pořád mu nic nedochází a myslí si, že je jen obětí jednoho hysterického kluka. Několikrát se ohlédne. 

"Určitě ho už chytíš sám, přijela pro mě rodina. Vážně už musím jít." Pokusí se mu vytrhnout a poprvé pořádně zaryje paty do země. Ruki má, co dělat, aby ho udržel. Teru sice není moc vysoký ani statný, ale do Rukiho stačí jenom fouknout a je to a ani doba vedle J to nezměnila. 

"Pořád mi utíká!" Trochu zavrčí a Teru se doopravdy lekne. Už jsou ale hodně daleko. Pořád na dohled domu a všeho kolem, ale dost daleko na to, aby je lidi od Teruova auta nedoběhli. Už nemůže čekat, nejde to, nepřepere ho a tak prohodí jediné slůvko do sluchátka a ze všech možných úkrytů na ulici začnou vylézat chlapi. Teru ví okamžitě, že je zle, trhne sebou, vysmekne se Rukimu a otočí se na patě, aby mu utekl, ale je pozdě a dva chlapi jako hora mu zastoupí cestu. 

"Co jsem provedl?" Vyhrkne Teru opravdu vyděšeně, protože o činnosti svého otce nemá ani ponětí, ale slyšel o spoustě kluků, co se nedopatřením zapletli s mafií. Někteří si prožili děsivé chvilky v kufrech aut a někteří zmizeli úplně. 

"Nechte mě být, já nic nemám." Hlas se mu zachvěje a Ruki ví, že má vyhráno, protože když někoho paralyzuje strach, přichází o schopnost bránit se i utíkat, o tom ví vážně své. A teď se chová jako jeden z těch hajzlů, ale Kami vědí, že pro J toho kluka nejspíš i popraví. Kdy se s ním tohle stalo? Kdy se stal takovým morálním pokleskem? Teď nad sebou nemůže takto přemýšlet. Později se opije, ale teď mu jeho muži vytrhnou Teru z rukou a vlečou ho k připravenému autu. Ruki jde s nimi, ale otočí se a chvíli jde pozadu. U auta Teruovi rodiny už všem došlo, co se děje. Není to žádný náhodný řidič ani strýček od vedle, jsou to trénovaní chlapi jeho táty. Jenom Teru nic nevěděl. Už jdou směrem k nim, rozebíhají se a jeden z nich sahá pod sako pro zbraň. Teru začíná křičet, něčí dlaň ho dusí, zvedají ho do vzduchu a on kope nohama a Rukimu to připomíná jeho samého. Taky se tolik bránil, dokud mohl. O chvíli později sám sahá po zbrani, ale nechce střílet, aby sem nepřitáhl další pozornost a policii moc brzy. Už si toho začínají všímat první civilisté, ale v tu chvíli už je Teru v autě a Ruki taky nastupuje. Koron mu proskočí pod nohama a vzápětí na to se mu uvelebí na klíně. Dvě vteřiny a Teru má pytel na hlavě. Rukimu se udělá regulérně špatně. Špatně ze sebe samého. Zaváhá jestli nevystřelit, ale nakonec to neudělá. Směrem k nim přisviští první kulky, ale on bouchne dveřmi a auto s kvílením pneumatik vyrazí. Je opancéřované a gumy nikdo netrefil. Nemají žádný čas, Teruův otec se dozví během chvíle, k čemu tady došlo a půjde po nich. Ruki má zamířit na smluvené místo a tam čekat na kluky, ale vůbec si není jistý, co udělat. Jeho odjezd nezůstal utajený. Teru sice má, ale bude mít pronásledovatele a pokud jim vůbec ujede, asi není nejlepší jezdit tam, kam měl. V mobilu si honem najde odjíždějící trajekty z přístavu. Je jich hodně, na které by mohl najet na poslední chvíli, ale jak se dostat přes všechny kontroly a závory? Přijde mu to jako jediné místo, kam vjet s autem a setřást pronásledovatele. Pak ho napadne zvedající se most. Dělá se to kvůli lodím. Lodě byly tady všude. Jeho mobil najde všechna možná místa během chvíle. 

"Tady." Strčí ho dopředu řidiči. 

"Dostaň nás tam včas a zasypu tě zlatem." Spíš J nebo Yu, to bylo jedno. Teru na sedačce vedle něj se třese strachy, možná se taky počůrá a Ruki se na něj chvíli dívá. Moc toho z něj vidět není. Pak sebou oba škubnou a Teru vykřikne, protože auto dostane první zásahy. Krucinál, jsou tu moc rychle. Takhle se ten most nezvedne. 

"Zbav se jich. Musíš!" Neléhá na řidiče. Yu se zatím neozývá, asi má svého dost.