(Reitův bungalov)
Reita
Rei je rád, že to celé funguje. Ženská je naštěstí
ukecatelná, ale taky se mohlo stát, že to třeba nezabralo. Naštěstí na většinu
lidí platily službičky, které jim dávaly najevo, že by mohli mít něco alespoň o
trochu levnější. To, že jí tady musel něco spravit, to je jen malá cena proti
tomu, kdyby tady měli s trávit ještě několik hodin a ukecávat ji jiným
způsobem. Tedy tím, kterým začal Aoi. Jistě by si našla dalších padesát věcí, které by jí nakonec musel třeba ještě splatit. Aoiho po očku sleduje, jak sune tašky za dveře. Paní očividně nic nevidí, kromě něj. Ještě chvíli odolává jejímu nadšení, kdy ho zve na jídlo a při té příležitosti by něco opravil, ale na to má taky argument.
"To mě velice těší, jistě by to byl skvěle strávený den, ale přiznám se, že moje přítelkyně by se zlobila. Nemá ráda, když jím někde jinde, nejspíš bych ji urazil a to si nemůžu dovolit." Ukloní se Sadako hluboce, aby jí ujistil, že mluví vážně a opravdu ho to mrzí. Pravda to samozřejmě není, protože si většinou objednává jídlo, protože sám je v kuchyni úplně marný. No co, taky nemůže umět všechno. Dostane ho však detail, který postřehne, když už se oba hrnou k východu. A to je to, co Aoi drží v rukách. Už jenom z jeho výrazu je jasné, že mu to jen tak neprojde. Zachrání ho paradoxně paní Sadako, které děkuje a ještě je na ni vlastně hodný. On sám by nejspíš nebyl, ne u takové můry.
"Mějte se hezky a nebojte, někoho vám pošlu." Ujistí ji ještě, aby si náhodou nemyslel, že na ni třeba zapomene. Nakonec z toho vybruslil celkem dobře a ještě to vypadá, že se stará paní usmívá. +Uf.+ Oddechne si a taky se ve výtahu opře o stěnu a pak se na Aoiho vyčítavě podívá.
"Tak já ti tady zachraňuju zadek a lovím tě z jeskyně od čarodějnice a ty takto?!" Vyjede na něj skoro vážně a už se šklebí.
"Tohle jsme si totiž nedomluvili." Pokračuje dál.
"Tak já pomalu brečím, že sháníme kytaristu a lanařím tě, ať začneš a ty už dávno hraješ." Vysvětlí mu, co má vlastně na mysli.
"Ale pán ne, ten se bude tvářit, že vůbec neví, o čem mluvím." Dloubne do něj ramene a nakonec mu dlaní pročísne vlasy v náznaku pohlavku.
"Na to si nezvykej." Upozorní ho, ale to už se pochechtává.
"Je ti jasný, že jako první mi zahraješ a teď už se z toho nevykroutíš, dlužíš mi to." Naordinuje mu první chvilky u něj v bungalovu. S tím nákladem se nakvartýrují do autobusu a nechají se odvézt zase zpátky k pláži, jen o zastávku dál, kde mu zase Rei pomůže s taškami. Není si ve výsledku vůbec jistý, kdo toho nese víc.
"Ještě, že už přestalo pršet." Vzhlédne k obloze, ale ten vítr taky není zrovna příjemný.
"Nejspíš tam mám hodně bordel, ale zas jsi chtěl drobit, tak ti to asi vadit nebude." Mávl by nad tím rukou, ale má je plné. Konečně dotáhnou všechno k bungalovu. Rei odloží tašky na malé rozvrzané terásce přede dveřmi a zaloví v kapse, odkud vytáhne klíče. Otevře a pustí ho prvního. Uvnitř je jedna velká místnost. Je tam větší postel, kde se dva vyspí a k tomu menší gauč, kde se jedna osoba vleze. Malá kuchyň je u stěny. Jen kousek pracovní plochy a jeden vařič. Trouba žádná. Na lince kávovar a jinak víceméně nic. Ostatně kolik toho potřebuje někdo, kdo nevaří že? Na pohovce se v bezpečí a v měkkém válí basa, balení se strunami a trsátky na stolku. Jeden větší reproduktor, přes který se dá pustit hudba a dva zesilovače jeden starý a jeden, co si nedávno pořídil. Je tu jedna skříň, kterou se mu podařilo sehnat. Sem tam se někde válí triko, sem tam kraťase a na jedné židli jsou věci, které má nachystané na ranní běh.
"Varoval jsem tě." Pokrčí rameny a uloží Aoiho věci u stěny.
"Tam je koupelna." Ukáže na jedny dveře.
"A tam záchod." Kývne k druhým dveřím.
"Už chápeš, že chci pryč, není to moc k bydlení." Narazí na fakt, že tu prostor moc není.
"Ale má to jedno plus." Počká až Aoi taky doloží věci a vezme ho za zápěstí, aby ho dotáhl k posuvným dveřím na druhé straně. Když je dotáhne, jsou vlastně na pláži, a co by kamenem dohodil je moře. Rei se opře o rám a spokojeně se pousměje.
"Nežilo se tu špatně. Romantika, víš jak." Zavtipkuje a rozesměje se.
"Působí to, ne?" Stočí na něj oči a snaží se tvářit vážně.
Aoi
S Aoim to docela schopně trhne, když se na něj Rei z ničeho nic utrhne. Honem oči otevře, odlepí temeno od stěny výtahu a podívá se na něj. Kdy stačil udělat něco špatně?? Několik vteřin netuší, o čem to mluví, dokud nedojde na kytaristu. V tu chvíli má tendence sunout kytaru za svoje záda, ale jednak by stejně byla vidět a jednak to už ani nemělo cenu. Zkusí uhnout tomu pohlavku a pousměje se.
"Já jsem přece neřekl, že s kytarou nemám nic společného. Jenom jsem mlčel." Řekne mu. Má v podstatě pravdu, nikomu nelhal. Ale přece nebude Reitovi znovu vysvětlovat, jak je na tom s časem? Kam by nacpal zkoušení s kapelou, to neví už vůbec. Protočí očima, když mu Rei řekne, že mu prostě musí hned zahrát, ale u toho se usmívá. Nemyslí si o sobě, že je úplně levý, tak by to snad nemusela být taková ostuda? O několik desítek minut později už oba vystupují z autobusu a jakmile Rei zmíní počasí, i on se podívá k nebi.
"To tedy ano..." Vydechne. Nic z toho, co nesou, by nemuselo namoknout. Netrvá to zase tak dlouho, než se dostanou k Reitovu aktuálnímu bydlišti. Už to taky nebude na dlouho, ale stejně. Je to hodně staré místo, kde co by tady potřebovalo opravit, ale proč by to jeden dělal, když to nebylo jeho? Podívá se pod boty, když mu prkna terasy vržou pod nohama a počká, než Rei odemkne. Pak vstoupí dovnitř a rozhlédne se. Je to opravdu malé. Jednomu to stačí, ale dva – pokud nejsou pár – už by dlouhodobě měli problém. Prohlíží si věci, které jsou okolo něj a když Rei zmíní, že to není k bydlení, znovu se tiše zasměje. Co on by celý ten čas dal za něco podobného? Byl trochu zlatější dítě, doma měl pohodlí a celkem dost prostoru, ale na druhou stranu toho nepotřeboval tak moc. Měl rád otevřené prostory, ale vlastně je nikdy nenaplnil, takže se mu stávalo, že stěny byly holé, uprostřed byl jeden koberec a tím to skončilo. Stačí jenom překvapeně zvednout obočí, když ho Rei popadne za ruku a vede k druhé straně domečku. Jenže jakmile se dveře odsunou a odhalí výhled na moře, je Aoi v pasti. Jeho oči se užasle opřou do milované modravé dálky, povzdechne si a zůstane na to hledět s výrazem tak něžným, jako by pozoroval vlastní děti.
"Hmm..." Zamručí na tu romantiku, protože to je něco, na co on rozhodně slyší, obzvlášť, když k tomu patří jeho milovaná voda. Teprve potom na sobě ucítí Reitův pohled a stočí k němu nejdřív koutky očí, něž k němu cukne celou tváří. V jednu chvíli doopravdy zrudne a hlavou mu proletí myšlenka, proč se tak na něj proboha dívá, ale pak se rozesměje a zachová se podle pravidla Kdo uteče, vyhraje. Není to ale proto, že by neměl v plánu vlastní odplatu. Chvíli tam zůstává a honem vybaluje kytaru, dokud se Rei nedívá a je pořád na terase. Po chvíli se k němu vrátí, mine ho jako by nic a usadí se na okraj dřevěného ochozu zadních dveří. Posadí si kytaru na stehno, mezi rty vytáhne trsátko a prohrábne struny. Když romantika, tak pořádně, takže začne s pomalou, trochu nostalgickou písní, ke které se po chvíli odváží připojit i svůj hlas. Jen velmi tiše, ale přes to. Za celou dobu se na Reitu raději ani nepodívá, aby nezčervenal podruhé, ale je si jistý, že tohle bylo cílené dobírání a chce mu to rozhodně vrátit. Jakmile píseň skončí, přejde plynule v jinou, jenom bez zpěvu.
"Dej si pozor, aby ses nezamiloval, dovedu být smrtelně okouzlující." Řekne. Je to samozřejmě vtip! Nikdy by o sobě něco takového nepronesl vážně, ale Rei má to děvče. Chce vidět jeho reakci.
Reita
Na Aoiho slova radši už nic neřekl. Samozřejmě, že mu dojde, jak málo času má, ale třeba by ho nakonec přesvědčil, aby si s nimi zahrál. Ten kdo hudbu miloval, přece nemohl odolat dalším podobným lidem a když budou opravdu bydlet spolu, bude to o to snazší. Svého plánu se jen tak nevzdá a Aoi brzo pochopí, jak těžké to s ním bude mít. Hlavně, co se Reitovy tvrdohlavosti týká. To mu radši říkat nebude nebo uteče rovnou. Trochu se stydí za to, kde právě teď bydlí a chvíli mu trvalo, než sem Mei vůbec vzal, ale nakonec to nedopadlo vůbec špatně, takže si mohl jen oddechnout. Teď měl podobný pocit, ale Aoi to nekomentuje a tak si oddechne. Teď si to mohl rozmyslet znovu a na další přemlouvání už dneska vážně nemá. No dobře, možná by ještě přece jenom něco vymyslel, ale už si jen chce užít pohodový večer. Pozoruje Aoiho, jak se mu výhled líbí a dokonale ho dostane jeho reakce. Nečekal, že by se mohl někdo až tak moc rozplývat. On to zase tolik vnímat nedokázal, ale je mu jasné, že pokud bude v jejich novém příbytku podobný výhled, dostane ho tím taky. Najednou má potřebu mu podobné věci ukazovat a přemýšlet o místech, kde ještě jistě nebyl. Rei už má všechno kolem dost dobře prozkoumané díky rannímu běhání. Na mysl mu vykročí minimálně dvě místa, kam by ho mohl vzít. Jakmile mu na oči padnou jeho zčervenalé tváře, rty se malinko posunou od sebe a prostě na něj chvíli zůstane zírat. Naštěstí je to jen vteřina, kdy nedokázal odtrhnout pohled a Aoimu hned utíká. Když je k němu zády zvedne prsty ke kořeni nosu, který promne, aby se vzpamatoval. Je to přesně tak, jako tehdy…Ne, je to ještě horší a on si uvědomí, že se v něm probouzí něco, co už opravdu dlouho spalo. Musel přijít někdo, kdo s ním pořádně otřásl, ale stejně…Má Mei, má ji opravdu moc rád a tohle…Bylo by to přes čáru a ví moc dobře, jak to dopadlo, znovu to nedopustí.
"Kam jdeš? Já se tady snažím a ty takhle." Obviní ho znovu, tentokrát naráží na jeho chování a na tváři se mu objeví široký úsměv. Dost dobře tím maskuje své vlastní rozpoložení. Nakonec se radši podívá jinam a na malou chvíli se zamyslí. Přemohly ho vzpomínky, které nedokáže potlačit, teď už ne. Založí si ruce na hrudi, v jakési pomyslné obraně, ale nemá to dlouhého trvání. Za pár vteřin je Aoi zpátky, projde kolem něj a způsobí mu nový šok. Stačí jen první tóny a je v háji. Když se k tomu přidá ještě jeho hlas, ruce mu pomalu klesnou podél těla a užasle na něj zírá. Všiml si už předtím, že je vážně moc hezký, ale teď ta myšlenka dostává úplně nový rozměr. Zajede si dlaní mezi světlé prameny a krátce i povzdechne. Ani si neuvědomuje, že mu koutky zvedají v něžné, zvláštně nepřítomném úsměvu. Rty mu jdou znovu od sebe a je mu jasné, že tento obraz už z hlavy nedostane.
"Páni." Vyjde z jeho rtů sotva slyšitelně. Pak Aoi promluví, ale Reitova bublina ještě nesplaskne a nepošle ho na zem.
"To jsem si všiml, jeden by tě začal balit." Prohodí, aniž by si uvědomil, co vlastně říká.
"Děláš to proto, že se ti líbím nebo toho zneužíváš u každého?" Dojde i na druhou poznámku, než se zarazí a dojde mu, co tu vlastně říká. Je to sotva pár vteřin, kdy má ve tváři naprosto zmatený výraz a vzápětí se tiše rozesměje.
"Holky z tebe budou v pytli, tomu věř." Otočí to ve vtip a taky to, co ho nejspíš čeká, když ho přivede s sebou. Odlepí se od rámu posuvných dveří, dojde před něj a usadí se do tureckého sedu přímo na zem. Je to trochu vlhké, ale jemu to vůbec nevadí. Však co, už jsou doma, převlečený je za dvě vteřiny.
"Tak prosím, chtěl jsi mě oslňovat, tak pokračuj, rád si to vychutnám do konce." Přesvědčuje sám sebe, že to není pravdivá reakce, jen další provokace. Trochu se předkloní, aby se lokty mohl zapřít o kolena a položit si hlavu do dlaní.
"Svíčky nosit nebudu, ještě by to tu chytlo a večeři pro tebe nemám, je tam jen nějaké zbytek od snídaně." Záměrně to trochu kazí, jinak by Aoi snad musel vědět, jak se na něj dívá a co si o něm před chvílí pomyslel. Za to Rei nedomyslel, koho si přivedl s sebou a s kým má bydlet. Došlo mu až teď a to je trochu pozdě.
Aoi
Jakmile se Aoi ponoří do hraní a zpěvu, je pro něj poměrně složité sledovat Reitovy reakce, jakkoliv moc si je přál předtím vidět. Vždycky byl snílek a to při hraní platilo dvojnásob, takže mu brzy začnou klesat víčka a ocitá se ve vlastním světě. Pokaždé to bylo rychlé a pokaždé se o to víc styděl, když mu to později došlo. Neměl rád pohled na sebe, když tohle dělal a proto se vyhýbal publiku, ale zároveň ho vždycky dovedlo namíchnout, když v televizi viděl nějaké amatéry, co hráli hůř, než on a stejně se jim podařilo nějakým zázrakem prorazit. To se vždycky zastavil třeba i uprostřed ulice před obchodem s televizemi, mračil se a brblal, rozhazoval rukama jako jiní chlapi při sportu a tvrdil, že on by to zahrál mnohem lépe a jak je možné, že už tedy dávno není slavný, když agenti dopustí tohle? Jenže to bylo jindy a teď bylo teď. Zabere až Reitův užaslý hlas a má dojem, že tohle není součást dobírání, ale jeho skutečná reakce. Aoi v tom příliš chodit neumí, ale působí to tak na něj. Když mu Rei řekne, že by ho jeden začal balit, na chvíli s hraním přestane a podívá se na něj. V ten okamžik se na něj dívá úplně jiným pohledem nebo spíš v jiném světle. Díky Reitůvým slovům si jeho hlava na několik okamžiků představí, že by spolu něco měli a podivně ho zarazí, že mu Rei vlastně připadá jako sexy kluk. +Tak to ani omylem, jsi na holky!+ Řekne si hned, ale tajemně se pousměje, skloní hlavu ke strunám a pokračuje.
"Zneužívám toho. Je to moje silná stránka." Řekne mu velmi vážně a velmi klidně, protože to za mák není pravda. Ani jedno z toho.
"Zároveň toho ale můžu zneužívat, když chci někoho sbalit, nemyslíš?" Dodá ještě. Znovu se pousměje, ale hlavou mu projde myšlenka, že holky asi zklame, protože hrát určitě nebude. Studem by se propadl! Periferním viděním zabere, že se Reita pohne a podívá se po něm. To pako si sedne rovnou na zem mokrou od deště a hledí na něj jako na svatý obrázek.
"Testuješ mou trému?" Broukne.
"Hmm… pak kdo se tu snaží. Buduju tady atmosféru a ty jsi líný dojít pro svíčky a dokonce mě ani nenakrmíš. Své dívce taky řekneš, ať si dá zbytky od snídaně?" Škádlí ho nazpátek. Na rozdíl od Reity si zatím ničeho divného nevšiml. Rei ani netuší, jak moc může být v klidu, aby si Aoi ničeho nevšiml, protože státní svátek se koná až tehdy, když si Aoi něčeho všimne. To dívky, to bylo jiné. Ty měly rentgenové oči a viděly i to, co nikdo vidět nemohl. To ale nebyl Aoiho případ. Když po něm Rei chce, aby se do toho pořádně obul, tak to tedy udělá. Vybere si novou písničku a začne s ní podobně jako s tou předchozí. V této je ale rozdíl v gradaci, kdy musí někdy za polovinou přidat na hlase, ale také na citovém projevu a to znamená pořádně se do toho obout, lámat svůj hlas do plačtivých tónů a obecně předvést představení hodné romantického velkofilmu. Normálně by se styděl a tohle nikdy neukázal, ale v rámci hecování je povoleno vše a on je rozhodnutý tuto bitvu vyhrát. Nakonec je i po této písni.
"Jestli ses do teď nezamiloval, tak se trochu bojím, že větší zbraně už nemám." Bezelstně se na něj usměje a zase vstane.
"Neměli jsme něco domluveného?" Připomene mu, protože na ně brzy budou všichni čekat. V tu dobu už je uvnitř domku a klečí nad svou taškou, ve které má oblečení. Musí najít něco nezmačkaného, do čeho se převlékne, až si dá sprchu.
"Bude ti vadit, když si půjčím koupelnu?" Houkne za ním ke dveřím. Na odpověď zase tak moc nečeká. Stejně se tam budou muset oba dva vystřídat. Po chvíli Rei může slyšet klapnutí dveří a tlumené nadávání, když Aoimu zůstane klika v ruce. Naštěstí ji hravě narazí zpátky. Brzy budou moci vyrazit.
Reita
Je zvláštní sledovat někoho, kdo se v hraní úplně ztratí. Na Aoim je znát, jak moc si tu hru užívá a Reitův plán ohledně přesvědčování, aby hrál s nimi, dostává pevnější základy. Nemyslí si, že by tomu ve výsledku odolal a sám si uloží do hlavy, že kluky z kapely brzo pozve, aby si mohli nezávazně zahrát spolu. Jistě ho tím přesvědčí, že je to dobrý nápad a že stojí za to to někde do minima volného času vložit. Když se podívá Aoimu do očí a vidí, jak se tváří na to balení, nahodí svůj frajerský úsměv, kterým vyřeší většinou úplně všechno. Maskuje své myšlenky, co to jen jde, protože už ví, že některé věci by na světlo nikdy vyjít nemohly a když se to stane, tak to nedopadá dobře. Ostatně, pamatuje si moc dobře, co byl důvod jeho odchodu z domu, tedy ten neoficiální. V japonské společnosti se některé věci netolerovaly a hlavně ve chvíli, kdy žijete v nižší čtvrti, kde zná každý každého a z drbů a pomluv se nevyhrabete nikdy. Být v jiné zemi, nejspíš zůstane na tom samém místě a užívá si svou první zamilovanost. Jenže tady to prostě nešlo, už tak si vyslechl dost. V očích se mu objeví nepatrný stín, když si na všechno zase vzpomene, ale rychle to zaplaší. Nechce nic kazit tím, že by byl třeba nepříjemný. Ostatně…Zařekl se, že už je to dávno za ním. Musí se pousmát, protože Aoi s ním dál hraje tuhle hru na přetahovanou, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že to hodlá ještě posunout na vyšší příčku. "Hm, začínám si toho všímat. Moje silná stránka je, to vydržet." Opáčí mu a je jasné, že se jen tak nedá. Když by nad tím přemýšlel do detailu, přiznal by si, že ho to baví a je v tom ještě trochu víc, než jen obyčejné popichování. Obočí mu vyběhne nahoru, protože si teď Aoi dost naběhl.
"Vážně? Takže mě chceš sbalit. Hm, ještě nakonec přijdu na to, že tvoje běhání v dešti byla vlastně cílená manipulace, abych ti pomohl a nakonec si tě vzal domů." Vrátí mu to i s úroky. Narovinu, kdyby to tak bylo, jeho ego už asi nikdo nikdy nenajde. Nespouští z něj ani na chvilku pohled a ano, snaží se ho vyvést z míry.
"Trochu a hlavně chci mít z první ruky, jak tvoje balení bude dál pokračovat. Zatím odolávám." Zazubí se s hlavou mírně na stranu, ale z místa se nepohne. Aoimu mu vyloženě vyrazí dech, protože to, co předvede vzápětí, je...Přemýšlí, jak se vůbec dýchá. Něco uvnitř něj se svírá, když slyší jisté pasáže a není schopný od něj odtrhnout oči. Pomalu se zvedne ze svého místa a přistoupí k němu, aniž by z něj spustil pohled. Jeho podvědomí ho nutí, aby natáhl ruku a pohladil ho po tváři. Nemůže si pomoct a on je navíc člověk, který dělal vždycky věci, které chtěl a občas ho to dostávalo do problém, ale to je zase další kapitola z jeho minulosti, kterou radši nechá zavřenou. Jediné jeho štěstí je, že Aoi přestane hrát. Ani tu ruku nestihl zvednout a to je dobře, jinak by mohl pěkně narazit.
"Hm." Tváří se, že přemýšlí.
"Nepotřebuješ větší zbraně. Dostal jsi mě a jsem zamilovaný." Prohodí a vzápětí se rozesměje. Aoi ani netuší, kolik na tom bylo pravdy, ale to neví ani sám Rei. Pak přikývne.
"Jo budeme mít malinko zpoždění, ale to já mám skoro vždycky." Mávne rukou a pak zavrtí hlavou.
"Jasně je tvoje, já si skočím za chvíli." Rozesměje se, jakmile uslyší Aoiho nadávat, už je jasné, proč odtud musí pryč. Tady se prostě dlouhodobě nedá moc žít. Sám si nachystá čisté věci a tak něco na zub, k tomu jim uvaří kávu, aby se oba dva ještě trochu probrali. Když Aoi vyjde, je už jen v kalhotách a očividně mu vůbec nevadí, že na něj kouká.
"Tak teď jdu já, máš tam čerstvý kafe." Prohodí, když kolem něj prochází.
„A ano, na tohle bych tě mohl zkoušet balit já." Rýpne si do něj vzápětí, aby bylo jasné, že mu předchozí dobírání rozhodně nezapomněl. Brzo už opravdu opouštějí jich prozatímní obydlí a vyráží do podniku, kde na ně čekají. Rei moc dobře ví, jak bude večer vypadat a vážně se na to těší. Oblékne se co nejlépe, aby Mei nedělal ostudu a taky…Ne, vůbec to není kvůli Aoimu, někdy je lhát sám sobě o hodně jednodušší, tak proč to neudělat že?
Žádné komentáře:
Okomentovat