Reita
Rei Aoiho po očku pozoruje a když se začne červenat, uvědomí si, že na něj kouká ještě o chvilku déle, než by měl. Pak se pobaveně uchechtne a nějak si nepřipouští, že možná na vteřinu bylo něco jinak, než by mělo. "Vypadá to, že jsi to ani nikdy nezkoušel." Ozve se jeho hlas s pobaveným podtónem. Ne, že by to Rei dělal pravidelně nebo spíš úmyslně. Spíš se nebojí s někým prohodit pár slov, občas zavtipkovat a ono to jde tak nějak samo, stačí se jen usmívat. Rozesměje se, jakmile si představí lidi, jak padají do vody opilí.
"Hm, tak to si to budu muset dobře rozplánovat a nejspíš vynechám večerní běhání." Ani při této poznámce neodmítá Aoimu pomoc. Klidně by je s ním šel lovit, když bude mít zrovna volno.
"A pak jak je vylovíme, odtáhneme je rovnou sem a to máš panáček, čajíček, to bude vlastně dost dobrá spolupráce." Vidí to úplně jednoduše. Pozvedne obočí a podívá se na něj, když se začne bránit, že se upracovat nehodlá. Podle toho, jak ho už chvíli pozoruje, mu to zrovna dvakrát nevěří, ale zatím na to nic neřekne. Pochybnosti z jeho očí však vyloženě září. Je mu jasné, že Aoimu se moc nelíbí, co právě udělal. Je to vidět na jeho výrazu ve tváři, ale nic neříká, tak toho Rei jen tak nenechá. No spíš mu nedá ani prostor. Naštěstí znal své přátele dost dobře, aby věděl, že se odmítavé reakce nedočká. Většina z nich na tom byla podobě jako oni dva. Kupodivu byla Okinawa lákadlo na mladé lidi. Ostatně ty pláže stály prostě za to. Další úsměv se objeví, když mu Aoi začne nahlížet přes rameno, aby viděl, co se tam děje. Zas tak moc to neodmítá, jinak by to ani nechtěl vědět. Odloží na chvíli telefon a podívá se na něj. Jak si tam Aoi špitá, je vlastně hrozně roztomilý. Rei skoro vyděsí, co si právě pomyslel, ale nechá to prostě být. Ostatně je to jen myšlenka, tak proč by se jí měl zabývat déle. Dívá se mu do tváře a na chvíli se o něj opře ramenem.
"Ale no tak, my stejně půjdeme až na osmou." Začne ho přemlouvat, protože by byl rád, kdyby šel. Aoi pokračuje dál a povídá mu o brzkém vstávání a jeho…Hájí si to v hlavě tím, že ho chce na chvíli vytáhnout mezi lidi, aby trochu vypnul a pobavil se. Pokaždé, když dojde do práce, ho vidí, jak už tu je a odchází rozhodně až po něm.
"Tak aspoň na chvíli. V deset můžeš být klidně doma." Dloubne do něj zlehka ramenem. Sáhne po cigaretách, aby mu nabídl další.
"Je mi jasné, že toho máš moc, ale s takovou se za chvíli zblázníš. Každý přece potřebuje trochu vypustit páru." Zůstane o něj opřený ramenem a nabídne mu, že mu rád i připálí.
"No ták, nenech se přemlouvat. Vážně bych byl rád, kdybys aspoň na chvíli přišel. Minimálně si přece musíme dát pivo na seznámenou." Krátce se podívá na hrnky od čaje.
"Čaj ani kafe…To prostě není ono." Natáhne ruku a cvrkne ho do nosu.
"Samozřejmě pokud vážně nechceš nebo je na tebe víc lidí moc, můžeme zajít někdy jenom spolu." Nabídne mu ještě jednu variantu.
"Ale věř mi, že mí kamarádi, jsou vážně v pohodě. Ani domů se ti nebude chtít. Jen si to promysli." Prohodí bez váhání, než se vyhrabe na nohy a začne jim chystat to kafe.
"Počítám, že piješ černé jak noc." Zhodnotí a je v tom malinko dobírání.
"Odkud vlastně jsi?" Zeptá se ho zvědavě a pokračuje v přípravě. Zatím se neposadí, to až ve chvíli kdy jim oběma kafe zalije a pak se vrátí na své původní místo.
"Vsadím se, že ať už jsi odkudkoliv, chvíli jsem tam přebýval." Prozradí mu, že toho rozhodně objel víc.
"A proč jsi vlastně tady?" Je asi hodně zvědavý, ale prostě ho to zajímá.
"Promiň, asi jsem moc zvědavý, ale rád bych to věděl." Ujistí ho, že to není jen takové plkání.
Aoi
Na to flirtování raději nic neřekne, ale rozesměje se zase on, když dojde na to, jak tady budou křísit svoje tonoucí. Pravdou bylo, že by to byl dobrý byznys, jen by se jim nesměl vymknout z rukou a oni by nesměli mít na krku nějaké ty mrtvé. Když ho Rei zve večer za zábavou, ještě chvíli to převrací nejistě v hlavě, ale za hodinu přece stihne dojet domů, dát se do gala a někam dorazit. Autobusy tady jezdily celkem pravidelně a pár minut zpoždění by asi nikomu nevadilo. Reita měl pravdu. Každý potřeboval vypustit páru a povyrazit si, to přece chtěl. Je dost zodpovědný na to, aby se mu to nevymklo z rukou, i když je mu jasné už teď, že ho tahle partička bude přemlouvat a naléhat na něj. Jeho rameni neucukne. Jsou prostě dva kluci, co společně zmokli a teď si povídají na pláži u baru. Dokonce nakloní tvář blíž, aby mu Reita mohl skutečně připálit a spokojeně vydechne kouř. Černé oči se upřou do dálky a nakonec přikývne. Stočí k němu svoje oči a upřímně se usměje. "Neříkej, že tady nemáš žádné pivo." Pípa tady není, ale v lednici určitě nějaké bude, takže tahle výmluva se Reitovi moc nepodařila, ale pravdou bylo, že točené bylo točené a Aoi měl pivo hrozně rád. Každý den vypil jedno. Víc ne, aby nezávislačil, ale to jedno měl vždycky po ruce a když ne, ten den prostě nebyl ono. Nakrčí čelo a pokouší se uhnout jeho ruce, když ho chce Rei cvrnknout do nosu, ale nepodaří se mu to. Jeho nabídka, že by šli jenom sami dva je hrozně milá a Aoi ji v duchu velmi ocení. Není zase takový asociál, na jakého si hraje, ale na podobná gesta si potrpí a jeho oči znovu upřímně zazáří, zatímco se usmívá. Sleduje ho, jak vstává a jde chystat kávu. Na tu poznámku přikývne. Tohle Rei trefil a jemu ani nedojde, jak přesně to myslel. Lidé mu to často říkali, že je jako noc sama nebo nějaké podobné zvíře, ale stejně si seděl na vedení. Na chvíli vstane a přejde k okraji baru tak, aby na něj nepršelo, ale on víc viděl na pláž. Kam až oko dohlédlo nebyl teď vůbec nikdo. Možná vydali varování před tajfunem a to pak lidé na pláž nesměli nebo nevycházeli z domu. Než půjdou večer pryč, bude zase po větru, ale teď to nebylo bezpečné. Taky mu šéf mohl zavolat, že může skončit dřív… jenže ten nikdy neudělal nic, co by Aoimu vyšlo vstříc. Stejně jako jeho domácí. Někdy měl pocit, že si jeho rodiče zjistili, kde je a všem nařídili, aby se k němu takto chovali a vyštvali ho domů.
"Z Tokya." Odpoví bez váhání. Ono to asi ledacos vysvětluje, ale bylo to sem zatraceně daleko. Hodně lidí se divilo, co tady dělá, protože většina se chtěla odstěhovat z venkova tam a ne naopak.
"Hodně jsi cestoval?" Položí mu svou vlastní otázku, ohlédne se po něm a taky se k němu vrátí. S díky si převezme hrneček a rovnou upije horké tekutiny. Cigaretu zrovna nedrží, ale brzo se k ní vrátí a dá si další. Povzdechne si a zapřemýšlí, jak by mu to jenom vysvětlil.
"Víš, moje rodina je… taková klasická. Všechno měli vymyšlené a naplánované, skvělá pověst v okolí i v práci a já – jak vidíš – jsem ta černá ovce. Vymyslel jsem si sen, který se tomuhle konceptu vymyká a rozhodl se, že si za ním zkusím jít. Nenesou to dobře. Musel jsem se vykašlat na univerzitu, tedy tu, co na ní mám chodit už od narození a nechal se přeložit sem, na tu mnohem podřadnější. Tím pádem přijdu i o domluvené místo ve firmě a vůbec… sousedi se moc ptají, je to hanba a ostuda a tak mi zmrazili účty, dokud se neumoudřím. Po pravdě..." Znovu si povzdechne a na chvíli se odmlčí.
"Jsem si myslel, že to bude jednodušší. Nechci skončit se školou, ale věčně na ni nemám, o nájmu ani nemluvě. Jenže domů se nevrátím. Ne dokud to nebude tak, jak já chci." Zakončí stručně celé tohle vyprávění a vlastně všechny důvody toho, proč věci dělá tak, jak je dělá. Teď už Rei asi ledacos pochopí.
Reita
Rei vidí, jak Aoi přemýšlí a vážně doufá, že mu na to nakonec kývne. Tak nějak si říká, že by to vážně potřeboval. Přijde mu jako typ, kterého je vlastně těžké vytáhnout ven, protože má jisté zásady. Brzo spát, protože jdu zítra do školy, do práce. To Rei zas tolik neřeší a klidně šel spát nad ránem a za dvě hodiny vstal. Takové jednorázové akce měl nejradši a dokázal v nich dost dobře fungovat. Zastaví se pohledem na jeho tváři, když je tak blízko a malinko si uvědomí, že se v něm něco pohnulo. Neví, co to je, možná je to tím, že je tu pocit, že by si třeba mohli rozumět, i když jsou jako den a noc. Přesto chvíli vypadá zaraženě, ale neokomentuje to. Zasměje se krátce a pak kývne hlavou k baru."Mám, ale přesně víš, co ti řeknu." Narazí na to, co si jistě Aoi pomyslel taky, totiž že s vzhledem k točenému, je to rozhodně rozdíl.
"Navíc jde i o místo." Přidá si k tomu to svoje. Jasně, že se po práci vezme pivo a teprve jde domů, ale není to ono. On sám kolem sebe prostě potřebuje lidi. Aoi zase pokračuje, když má u sebe kafe a Rei vypadá zaujatě, když se mu rozhodne povídat o sobě. Zní mu to logicky a dává si dohromady jednotlivé dílky skládanky. Vůbec mu tu cestu nezávidí, rodina je něco, na co on měl svůj vlastní názor, ale považoval to za jednu z nejdůležitějších věcí na světe. Kdyby se jednou dostal k tomu, mít vlastní rodinu, bude se chovat úplně jinak, než svůj otec. Nechce, aby jeho dítě vyrůstalo podobným způsobem a muselo utíkat z domu. Tak jako on, tak jako Aoi. Má předloktí položené na pokrčených kolenou a hledí před sebe, jak si to všechno srovnává v hlavě. Zatím mu nedopoví na jeho otázku, jestli hodně cestoval, spíš mu dává prostor, aby se vymluvil a zároveň mu prozradil něco na sebe. Teprve, když skončí, pomalu se na něj podívá a mírně se pousměje.
"Myslím, že tě plně chápu, ale věř mi, že se to zlepší. Chce to se jen nebát vyzkoušet něco nového. Důležité na tom je vidět svůj cíl a jít si za tím. Nekoukej se na to, co jsi za sebou nechal, jen se prostě podívej na to, co bys mohl dokázat. Chce to jen čas. Věřím, že to zvládneš a budeš na sebe hrdej." Usměje se na něj upřímně.
"Já jsem projel vlastně celé Japonsko. Pocházím ze Saporra." Prozradí mu zase něco na sebe.
"Vlastně jsem ani nedokončil školu, v polovině ročníku jsem to vzdal a prostě odešel." Napije se kávy a znovu si zapálí. Dlouze si potáhne.
"Nebudu to nějak rozvádět, ale paradoxně k tomu co právě dělám…Táta hodně pil." Pokrčí rameny.
"První jsem si říkal, že nikdy v baru dělat nebudu, ale to prostě nejde. Je to místo, které seženeš kdekoliv a většinou to není zle placený, když se v tom naučíš trochu chodit. Jel jsem po větších městech a pak i těch menších. Spal, kde se dalo a šetřil prachy na další cestu. Když jsem dorazil sem, prostě jsem si řekl, že tady už zůstanu. Jsou tu fajn lidi, peněz taky není málo a už mám i kde bydlet. Co víc potřebuješ? Ještě jsem si říkal, že bych zkusil dodělat školu tady, ale…Nevím, jestli se mi do toho chce." Ušklíbne se a pak se na něj podívá.
"Obdivuju tě, že to dokážeš skloubit." Na chvíli to vypadá, že se zamyslí.
"Ty, Aoi-chan." Napije se kafe, než se na něj znovu podívá.
"Vím, že se bavíme poprvé, ale mě by to vlastně taky celkem pomohlo. Zatím bydlím v jednom z bungalovů na pláži. Jenže je to jedna plus nic a je jen o trochu levnější, než ty větší…A taky vím o jednom, kde je sice společný obývák a koupelna s kuchyní, ale je mnohem větší a pokoje tam dva jsou, navíc terasa s posezením. Je na rozhodně lepším místě a vypadá mnohem líp. Tak mě napadlo…Co se o nájem podělit?" Pozvedne pravý koutek.
"Sice se budeme muset domluvit na nějakém signálu, když tam jeden z nás bude mít holku, ale…" Zkoumá jeho výraz, co on na to.
"Nevím teda, kde bydlíš ty, ale je to kousek odtud blízko pláže. Jestli chceš, ukážu ti to." Počká si na reakci a začne lovit telefon ve své kapse.
"Nevím, kolik teď platíš ty, ale vyjde to méně, než většina pronájmů pokojů, co jsem tak slyšel." Láká ho trochu, protože kdo by tak nechtěl jít do většího?
Aoi
Aoi si znovu povzdechne, ale zní to úlevně, když ho Rei ujistí, že se to zlepší. Něco takového asi prostě potřeboval slyšet, navíc od někoho, kdo si možná prošel něčím podobným. Přikývne na jeho slova. To jsou přesně ty důvody, proč je tak zatvrzelý a odmítá byť jenom uvažovat o tom, že by se vrátil domů. Bylo to nepříjemné probuzení do reality, ale osud ho ještě vláčel pořád moc málo na to, aby myslel na to, že se vzdá. Pak se zaposlouchá zase do Reitova vyprávění a celou dobu se dívá na jeho profil. Povytáhne obočí, když se dozví, že jeho táta byl alkoholik. To jeho táta byl jenom klasický úkaz někoho, kdo se pomalu blížil k despotovi, ale v zásadě nebyl zlý, dokud všichni dělali, co měli. A to oni většinou dělali, takže nakonec měl spokojenou rodinu. Ale tohle… nedovede si to ani představit. Mlčky zavrtí hlavou a skloní pohled, ale taky ho nechce nějak litovat. Nezná detaily a taky nezná Reitu dost na to, aby věděl, jestli o to vůbec stojí. Pokyvuje hlavou a uvažuje nad volbou jeho povolání. Reita měl pravdu. Byl nesmysl odmítat dobrou práci jenom proto, že jeho táta pil. "Ty nejsi on. Nikdy tak nemusíš dopadnout. A pokud jsi schopný tohle dělat, aniž by ses potýkal se zlými vzpomínkami, tak máš můj obdiv. Já jsem nikdy nic podobného nezažil, ale nejspíš bych se myšlenkám na cokoliv z toho snažil vyhnout. A to ty neděláš." Povzbudí zase on jeho. Byla to pravda. Kdyby měl nějaké trauma, nechtěl by si to ničím připomínat a už vůbec ne každodenní dřinou. Rei to ale všechno dokázal hodit za hlavu. Asi bude v ledasčem hodně nad věcí na rozdíl od Aoiho. Nejspíš budou jako den a noc ve všem, ale stejně z něj má pocit takové té spřízněné duše. Jako když se to dneska všechno mělo stát. A pak dojde na školu a on se uchechtne.
"V tomhle jsem dost tahoun a být tebou, raději to přede mnou moc nerozebírám, nebo si ti stane, že tě budu přemlouvat, abys to ještě zkusil. Víš, když musím já, tak ty taky." Maličko ho hecuje. Nebyla to žádná legrace, takhle při práci. Chtělo to vážně železnou vůli a hodně si odepřít a to se Reitovi s jeho partou asi chtít nebude a to má ještě tušení, že má i holku. Tu Mei. Aoi ale školu nechtěl vzdát, podle něj mu to zásadně zvyšovalo životní možnosti a pokud se jednou chtěl mít dobře, hodilo se úplně všechno. Byl ještě hodně mladý na to, aby to hodil za hlavu a jenom pracoval.
"Spíš to nějak přežívám..." Řekne mu a zasměje se. Obrátí k němu tvář, když ho Reita osloví tak důvěrně a zůstane na něj hledět s očekáváním trochu pootevřenými rty. Reita začne mluvit o tom, kde bydlí a jemu chvilku trvá, než mu dojde, kam přesně tím míří. On mu tady nabízí bydlení??? Společné bydlení? Vůbec se neznali, ale bylo běžné, že když jste šli na vysokou do jiného města, bydleli jste v malém bytě několik studentů najednou. Mnohdy jste neměli ani ten vlastní pokoj. Ohledně těch holek by mu nejraději řekl, že to vážně mít strach nemusí, protože on žádnou nemá a učit se když tak půjde ven, ale Rei ještě nedomluvil.
"Kdybys viděl, kde bydlím, pochopil bys, že bych šel kamkoliv a bez rozmýšlení, jen si vážně nejsem jistý, jestli budu schopný dát ti tolik, kolik bude potřeba." Řekne mu na rovinu. Bydlím teď u jedné staré dámy, pronajímá mi jeden jediný pokoj a pravidla jsou tam… řekněme, že si ráda chladí žáhu na druhých lidech a jezdí po nich, co to dá.“ Prozradí mu svoje polní podmínky.
"Jenže všechny moje peníze jdou na školu. To proto jsem tady pořád." Povzdechne si a zase zkontroluje pláž. Nikde nikdo. Vítr je hodně silný. Aoi by nikdy nesnesl, aby za něj Reita musel něco doplácet a taky neměl rád pocit, že mu někde narůstá dluh do budoucna. Natáhne k němu ruku a poplácá ho po rameni.
"Díky, vážím si toho, opravdu." Řekne mu, ale výraz jeho očí je zklamaně omluvný. Moc by chtěl, ale takový dům pro něj bude drahý i ve dvou.
Reita
Musí se pousmát, když si všimne, že si Aoi trochu oddechl. Je rád, že mu mohl alespoň trochu zlepšit náladu. "Je dobře, že to nechceš vzdát. Většinou je to tak, že když máš pocit noční můry, ze které se nemůžeš probudit a je to to nejhorší, cos zažil, najednou se to zlepší. Chce to jen vydržet." Pousměje se. Neměl to zase tak těžké, když se teď ohlédne zpátky. Měl dost štěstí a taky se hodně snažil, ale šlo to. Uměl být dost velký optimista, a pokud se rozhodl, šel si paličatě za svým. Někdy ta tvrdohlavost nebyla na škodu. Pokývá hlavou, když se podívá do země.
"To nejsem." Ví, to moc dobře ani nikdy jako jeho otec být nebude. Jenže na rozdíl od většiny ostatních, kteří si prošli něčím podobným, on měl svůj vzor.
"Nebýt dědy, tak nikdy nebudu vědět, co je v životě důležité a že nic není jen tak." Když na dědu myslí, znovu se začne usmívat.
"To on mi ukázal, kým bych mohl být a dal mi směr, kterého se držím." Podívá se na Aoiho a vážně je trochu v rozpacích, když mu řekne, že má jeho obdiv.
"Nemyslím si, že je na tom něco světoborného. Jen neumím být takový, jako můj otec." Pokrčí zlehka rameny a trochu rozpačitě se poškrábe ve vlasech.
"Ale díky, že to říkáš. Je hodně příjemné, to slyšet." Protáčí hrnek s kávou v prstech a lehce víří hladinu v něm. Krátce se zasměje, při Aoiho hecování.
"Myslím, že je to u mě ztráta času. Nemám na to hlavu a vím to. Musel jsem hrozně makat, abych si udržel normální známky a nebyl pro ostudu. Navíc jsem radši chodil běhat, než abych seděl u učení. Se mnou bys to měl hrozně těžký." Ujistí ho, že to v jeho případě nemá smysl. Podívá se na něj, když dojde na Aoiho přežívání veškerého shonu.
"A taky to přežiješ. Jsi dost cílevědomý na to, abys to dokázal. Už jen to jak makáš a ještě tě to nepřešlo je toho důkazem. Navíc škola není na věky a díky tomu se musíš dostat dál. Nemyslí si, že existuje možnost, abys to nezvládl. Už jen to, jak jsi uklízel v tom dešti, kde kdo by se na to vykašlal a svedl to na počasí. Nikdo nechce kvůli pár lehátkům dobrovolně moknout. Viděl jsem kluky, kteří to radši zabalili a pak si našli nové místo." Skládá mu svým způsobem kompliment. Jakmile se dostanou k bydlení, vážně doufá, že to Aoi přijme. Bylo by fajn mít k kým pokecat nebo si dát pivo, když se uvidí po práci třeba. Možná by ho zlomil i na ranní běh. To mu radši říkat nebude, s takovou by ho nepřesvědčil vůbec. Navíc…To místo a bungalov je něco, kde by vážně chtěl žít. Vyslechne si jeho argumenty a už se začíná trochu šklebit, protože mu dochází, že to nakonec bude odmítnutí. Opravdu se musí ovládat, aby nad ním neprotočil očima v sloup.
"Tak podívej. I kdybych dal za nájem víc jak polovinu, pořád mě to vyjde levněji než do teď. Navíc, je to mnohem lepší místo a rozhodně čistější bungalov. Nabízím ti v něm pokoj, stejně jako ta ženská, u které bydlíš. Žádná pravidla, kromě upozornění, že tam někoho máš. Možná tě budu ráno otravovat s tím, že nemám s kým běhat. Budu to mít blíž do práce a ty taky. Nicméně, jestli ti to přijde málo, můžeš mi třeba prát a tak. Navíc, když si to vezmu kolem a kolem občas vážně nespávám sám, takže budu pár dní v měsíci platit vlastně za dva. To už zní fér ne? Navíc mám bandu otravných přátel, takže pár večerů i za ně a pak máme ještě občas zkoušky s kapelou, takže se budeme mít kde scházet a kde konzultovat hudbu." Volně přeloženo něco málo popít a dělat tak trochu bordel.
"Věř mi, nebudeš se mnou mít jednoduché soužití, ale pokud ti to přijde jako lákavá nabídka, tak to vem. Já na tom vydělám, ty na tom vyděláš a oba dva budeme spokojení." Jen trochu rozhodí rukama.
"A třeba když se jednou rozhodnut dokončit školu, tak u tebe budu mít zaplacené doučování a přísahám, že to pro tebe bude očistec." Zarazí se na chvíli, než se rozesměje.
"Už ti to připadá víc fér?" Pozvedne obočí stejně jako pravý koutek, než zvedne ruku a prohrábne mu vlasy.
"Jsi pořád jak slepice." Ušklíbne se pobaveně.
"No vidíš, zapomněl jsem na věčné otravování s pitomými poznámkami. Chceš všechna negativa sepsat nebo už ti to stačilo? Jsem schopný toho vymyslet ještě spoustu, stejně jako důvody, proč to brát máš." Vstane, aby mohl uklidit hrnek, a pak se na něj podívá.
"Takže počítám, že v pátek bych mohl mít klíče a jestli si měl nějaké plány na neděli, tak to zruš, budeme se stěhovat, seženu auto." Uzavře tohle téma rovnou, protože je mu jasné, že by Aoi měl dvacet argumentů proti.
"A jestli nechce každodenní bombardování, tak ti radím, jen kývni. Přece jen už vím, kde pracuješ." Rozesměje se a pak na něj mrkne. Rovnou sáhne po lahvi a nalije jim oběma panáka, než se usadí zase vedle něj.
"Takže na nový start hm?"
Žádné komentáře:
Okomentovat