Aoi x Reita - Je to blbý, ale to by bodlo. - část 3.

(pláž Okinawa)

Aoi

Snad má Rei pravdu. Vždycky, když se věci zdály nejvíc beznadějné, najednou se to otočilo a zlepšilo. Nebylo to pravidlo, ale snad nebude ten smolař, jehož život jde najednou nenávratně ke dnu. Nebyl zrovna optimista, ale zároveň si připadal, že věci umí vidět realisticky. A byl dříč. Když mohl, rád lenošil, ale když to nešlo, dovedl se zakousnout jako málokdo. Pokývá na jeho slova hlavou a pousměje se, aby mu dal najevo, že už si s tím nebude tolik lámat hlavu. Jednoduše už se potřeboval svěřit, trochu vyventilovat, a ono to pomohlo. 

"Takže máš skvělého dědu?" Řekne mu a usměje se ještě o něco víc.

"Je dobře, že byl po ruce alespoň někdo, kdo ti v těch časech pomohl a ukázal směr." Povzdechne si. U nich doma se za takové považovali všichni muži, ale kdyby se někdo zeptal Aoiho… Ne, nerozuměl si doopravdy ani s jedním z nich. Když se Rei začne hájit, že na tom nic světoborného není, podívá se Aoi na dno svého šálku a jemně pokrčí rameny s novým úsměvem ve tváři. 

"To si myslíš ty, ale je snadné sklouznout k takové cestě, obzvlášť, když to jako dítě vidíš normální." Řekne mu a sáhne pro další cigaretu. To vysvětlení se známkami samozřejmě chápal. Bylo těžké namotivovat někoho, komu to nešlo a každý na to prostě nebyl. Aoi si sice myslí, že kdyby Rei našel vhodný obor, mohlo by to ještě dopadnout jinak, ale pokud se sám nerozhodne, že to chce, nemá smysl, aby s tím zabíjel čas. Někdy s tím chtěl fláknout sám a to byl plně rozhodnutý školu dokončit. Kdyby to tak nebylo, taky by dávno skončil, už když se stěhoval sem. Za tu šikanu by mu to nestálo a mohl by se plně věnovat práci, ale proč si věci ještě trochu víc nezkomplikovat? Nějak si tu dnes vyměňují samé poklony, protože jen s tím přestane Aoi, začne zase Rei a chválí ho za jeho přístup ke škole i k práci. 

"Kdyby tě tak slyšeli rodiče a chtěli ti dát za pravdu..." Odtuší. 

"Víš, nejsem ten typ, co nutně potřebuje jejich požehnání, ale zároveň bych byl rád, kdybych s nimi mohl být za dobře, normálně se vídat a tak..." Zase se odmlčí. Pokud ho ale rodiče nepřijmou takhle, nejspíš bude rád, když je uvidí na svátky… Kdyby tak Rei věděl, jaký přesně je jeho zaměstnavatel… možná, že to dokonce ví. Pracuje tady dýl, určitě ho zná. Opatrné odmítnutí mu vůbec nevyjde a Reita se očividně nenechá odradit tak snadno. Přednese mu celou plejádu argumentů a Aoi musí uznat, že mají hlavu a patu. S každým dalším slovem se cítí o něco míň jako vyžírka. Kromě toho Rei tak dokonale vykreslil všechen bordel, který ho tam s ním čeká, že by možná měl Aoimu nakonec platit za to, že tam vůbec bude bydlet a občas po něm uklidí. 

"Já tě zase budu tahat chodit plavat." Řekne mu, když se maličko dostane ke slovu. Rei ho během řeči ujistí v domněnce, že má dívku a taky dodá, že hraje v kapele. Parta, holka, kapela… to zní jako dost bohémský život. Bodejť by tu školu stíhal! 

"Na co hraješ? Máte nějaké jméno nebo je to jen garážový odpočinek?" Začne se zajímat. Muzikanti byli vždycky populární. Muzikanti barmani se sympatickým jednáním ještě víc. Divil se, že Rei těch holek neměl rovnou pět. Když dojde na Reitovo možné dokončení školy, skloní hlavu a tiše se zasměje. Ne, po tomhle výčtu to nevidí jako pravděpodobné, ale kdo ví, kam je osud odnese? Udělá jakési eh, když mu Rei přerovná vlasy, ale nepřestává se usmívat. 

"Ty jako ten papoušek." Hned mu to vrátí a maličko prozradí, na co před tím myslel. Sleduje jeho pochod s hrnkem a pak trochu užasle zvedne oči k těm jeho, když Rei začne mluvit o klíčích. Co kdyby byl Aoi nějaký psychopat nebo zloděj? Tenhle kluk byl hrozný střelec. 

"Auto shánět nemusíš, zase tolik toho nemám." Řekne nakonec opatrně. Musí se rozesmát společně s ním, když dojde na stalkování a každodenní otravování, ale jakmile si k němu Rei sedne a nabídne mu panáka, převezme si ho a rovnou si s ním ťukne. 

"Ani nevíš, jak těžké bude čekat do neděle… Nejradši bych tu starou motyku poslal do háje hned." Řekne a panáka do sebe otočí. Je tak krásné ulevit si na adresu nenáviděné osoby!

Reita

Rei se upřímně pousměje, když Aoi zmíní dědu. Byl to muž, které si zasloužil být pro někoho vzorem a podle něj se měli tak chovat úplně všichni.

"Mám, toho nejlepšího." Kývne, aby potvrdil svá slova. 

"Je to člověk, který při mně vždycky stál, Ať už jsem se rozhodl jakkoliv. Podle něj záleželo na tom, co doopravdy chceš a taky si za to potom poneseš následky. Vždycky mi poradil, ale nikam mě netlačil." Rozpovídá se trochu, protože to je téma, na které by vážně dokázal básnit hodiny. Vypadá zamyšleně, když dojde na to, k čemu by mohl mí sklony. 

"Asi záleží na tom, jak to vidíš. Když to chceš brát jako výmluvu, je to snadné. Když ale vidíš, jak to působí na lidi kolem…Já nevím, nedokážu si představit být takový." Pokrčí rameny. Pro něj je ta představa úplně příšerná. Stačil mu vidět mamku, jak se o otce musela starat, když byl na mol a ježí se mu z toho vlasy na zátylku. Ne, tak on nikdy vypadat nebude. Podívá se na něj, když zmíní své rodiče a je mu z toho trochu těžko i za něj. Vidí na něm, jak moc by si to přál a zároveň od své vidiny ustupovat nechce a s tím se taky nežije snadno. 

"Uvidíš, že jednou na to přijdou. Ty budeš úspěšný a jim dojde, že jsi měl pravdu. Bude ti z toho dobře, že jsi to dokázal bez jejich pomoci." Najde v tom zase trochu pozitivního. 

"Ostatně jsi tady, máš kde bydlet, máš co jíst a zvládáš platit školu. To už je dost úspěch. Někteří se nechají vodit za ručičku a myslí si, jak něco dokázali. Ale upřímně…Vážně to dokázali oni nebo jim někdo vyšlapal cestu?" Začne s trochu polemizování nad životem ostatních. 

"Vidíš, už filozofuju a to jsem ještě nic nepil. Dokážeš si mě představit na mol?" Rozesměje se upřímně. Vypadá to, že Aoiho dokonale ubil svými argumenty a už se mu očividně ani nechce protestovat. Kdyby na něm viděl, že je mu to vyloženě proti srsti, tako nepřemlouvá, ale pokud šlo jen o jakési pochybnosti nad tím, jestli na to bude stačit…V tomto případě by ho klidně přemlouvat ještě chvíli. Na to plavání kývne rozhodně hlavou.

"To klidně můžeš, ale nebreč, jakmile tě porazím." Dojde i na jakési hecování. Nebojí se toho, má dost natrénováno. 

"Na basu, nikdo do toho nechtěl jít a proto se mi to zalíbilo. A taky se to líbí holkám. Je to zatím jen garážovka, sem tam si tady někde zahrajeme, ale žádná sláva. Teď nám k tomu chybí druhá kytara bohužel. Kluk, co s námi hrál, odjel domů, prostě to nedal." Povzdechne si. Byl to jeho dobrý kamarád, ale prostě nezvládl ten tak. Uchechtne se, když mu jeho dobírání vrátí, ale vlastně ho těší, že po té ruce nedostal. Zvláštní. 

"Možná nemusím, ale já ho budu potřebovat a řekni mi narovinu, že se neprojedeš? Budeme ho mít na celý den, můžeme dát nějaký výlet." Nabídne mu. 

"Počítám s tím, že jsi tu ještě nikde pořádně nebyl." Dloubne do něj znovu, protože o tom vůbec nepochybuje. Nakrčí trochu obočí, jakmile mu řekne, že by nejradši zmizel hned. To je něco na něj. Zase se v něm zvedne pocit, že by mu mohl a hlavně chtěl pomoct. To, jak se tváří ho k tomu vyloženě nutí a on nemá potřebu se tomu bránit. 

"Tak víš co, mám mnohem lepší nápad, ale taky jednu podmínku." Jen, aby si Aoi nemyslel, že to bude tak jednoduché. 

"Až to tady zavřeš, půjdeš rovnou za ní a řekneš jí, že se stěhuješ. Těch pár dní u mě vydržíme, mám tam pohodlnou pohovku, dobře se na ní spí. Už jsem to zkoušel." Odmlčí se na chvíli a odloží panáka za sebe nahoru na bar.

"Můžeš mi pak třeba koupit oběd, když na to přijde." Doplní, aby si Aoi nemyslel, že tam bude zadarmo.

"No a ta podmínka…" Odmlčí se na chvilku, aby to bylo trochu dramatické. 

"Vezmeš mě s sebou a necháš mě alespoň poslouchat, chci u toho být, když jí to budeš říkat a musíš mi slíbit, že si nebudeš brát servítky." Zazubí se. 

"Ber to jako mou zkušební dobu, jestli s tebou je k vydržení." Tentokrát mu ty vlasy rozcuchá a přizná si, že ho to baví. Asi to nakonec bude dělat častěji.

Aoi

Dědova slova zněla velmi rozumně, stejně jako Aoimu připomínala přesně ten přístup, který by se mu líbil. Nepotřeboval umetat cestičku jako někteří jeho vrstevníci, klidně si ty následky vyžere, ale potřeboval poplácat po rameni a říct Zkus to, máš na to. Jestli na to rodina někdy přijde, tím si Aoi není tak jistý. I kdyby úspěšný byl, stejně mu budou mít za zlé, jak nevděčně se zachoval, jak promarnil všechny ty roky, kdy mu rodiče platily drahé vzdělání a on všechny ty peníze hodil ze skály během jednoho odpoledne. Aoi si byl jistý, že tohle bude jeho otec vnímat jako křivdu a jen tak mu to neodpustí, i kdyby přišel s pěti diplomy. Ale dobrý pocit, ten určitě mít bude, to ví už teď a musí se nad tím pousmát. Pokyvuje hlavou nad dalšími Reitovými slovy. Jemu filozofování nevadí, sám toho byl někdy plný a nadhazoval témata, nad kterými jeho vrstevníci vrtěli hlavami a pak tvrdili, že je divný. Vždycky byl pro okolí maličko podivín, když se rozpovídal a tak se naučil docela obstojně mlčet a občas aby z něj páčili i to, jestli se mu nechce čůrat. Musí se zasmát nad tou otázkou. 

"Asi dokážu, ale podle toho, co říkáš, je to jeden z pohledů, který si vezmeš s sebou do hrobu." Řekne mu a pohrává si s další cigaretou, ale už je zase jako komín a tak ji zatím nepřipaluje. Potřebuje ale něčím točit mezi prsty. Nakrčí nad ním obočí, když si je Rei tolik jistý, že by ho porazil, ale neřekne na to nic. Jen jeho výraz je pochybný a snaží se nepřipomínat si ty jeho svaly, jak v dešti balili lehátka. Pak se znovu usměje a pokývá hlavou na odpověď ohledně hudebního nástroje. Poslechne si se zájmem úplně všechno, ale takový malý detail o sobě samém neprozradí. Raději ne… ještě by po něm chtěl, aby zahrál a tomu by se zatím rád vyhnul. 

"Určitě se někdo najde. Na kytaru hraje plno lidí a naučit se na elektriku bude pro mladého kluka jako nic." Řekne mu, aby ho zase trochu povzbudil. Pomalu se blíží hodinka, kdy bude moci odejít a nachystat se na tu Reitovu párty. Rei si nenechá vymluvit ani to auto, možná si nenechá vymluvit prostě nikdy nic, ale když mu nabídne společně strávenou neděli… Učení by mohl stihnout dopoledne, na seminárku má ještě chvíli čas, to když tak odbaví někdy v noci, až si dá pět kafí a Red Bull a do práce v neděli nemusí… Znovu si zopakuje, že tohle přece chtěl, mít přátele, a tak se na Reitu podívá a přikývne. 

"Tak jo." Okinawa byla nádherné místo, musí tady být celé stovky míst, která by stálo za to navštívit a on by rád viděl alespoň to jedno. Jakmile dojde na nápad, podívá se do jeho tváře pořádně, protože ho nenapadá, co by to bylo tentokrát. A k tomu podmínka? Pro něj? Za co? Raději se moc nevyptává a nechává ho mluvit dál. Nejdřív má pocit, že snad špatně slyší. Musí se usmát a zavrtět nad ním hlavou, ale Rei si nedá říct – jak příznačné – a pokračuje dál. Není on Beran? 

"Už jsem si říkal, že ten oběd je ta podmínka a ty máš další?" Předstíraně si povzdechne, aby mu trochu vrátil to popichování. A pak se doopravdy rozesměje. 

"Ty jsi teda pěkná babka klepna od vedle, co?" Řekne mu, ale kdyby to bylo obráceně, tak by taky býval rád poslouchal. Stačilo, že tu ženskou nazval Motykou a Rei už mu bezmezně věřil, že taková opravdu je. Hmm… on nebude ten, kdo by toho zneužil, ale Aoi má o něj trochu strach. Tohle rychle vycítí kdokoliv jiný a pak by ho mohl třeba do něčeho namočit nebo tak. +Ještě o něj začnu mít starost...+ Pomyslí si. 

"Snad se nebude držet moc zpátky, když na ní budeme dva. Ještě si budeš myslet, že jsem si to všechno vymyslel." Odtuší pobaveně. Kdyby byl domácí a žena, dal by si majzla na dva mladé kluky při síle. Aoi nebyl nijak vznětlivý, trvalo mu, než vybublal, ale když se to stalo, tak to fakt stálo za to a uměl být hodně nepříjemný. 

"A když nebude, tak si pohněvám domácí..." Předstíraně nafoukne tváře, ale dokonce už se ani nijak nebrání Reitově ruce ve vlasech. Začíná si trochu zvykat, že Rei je kontaktní a pořád mu sahá na vlasy, na nos nebo na rameno. Prostě to tak je. Když si vlasy sám prohrábne dlaní, zjistí, že už jsou skoro suché. 

"Tak jo, je sedm, můžeme jet." Řekne mu, když kývne bradou k hodinkám na zápěstí.

Reita

Vážně čekal, že jeho hecování bude mít nějakou dohru, ale to se nestane. Aoi si asi myslí, že ho porazí a možná se to opravdu stane, protože měl sice nasportováno, ale tomu plavání zase tolik nedal. Byl spíš na ten běh. Zatím to nechá a počká si, až do těch vln opravdu půjdou, to se potom uvidí, kdo je na tom lépe. 

"Doufám, že se někdo najde, nerad bych to zase úplně zabalil a dvě kytary jsou prostě lepší." Pokrčí krátce rameny. 

"Nehraješ náhodou?" Zkusí to jen tak, ale to už by asi měl opravdu hodně štěstí, kdyby se z Aoiho vyklubal někdo, kdo má kytaru rád a hraje.

"Zkusit to taky můžeš." Dobírá si ho malinko, protože by tím zabil jednu velkou mouchu, která mu teď kazí hezké dny. Jistě, není to nic profesionálního a stejně by byl rád, kdyby se jim dařilo a možná těch klubových kšeftů bylo nakonec víc. Něco málo už napsali, jenže všechno teď musí překopat. Je to k vzteku. Čeká, že přijdou další protesty na nedělní výlet, ale to se neděje. 

"Fajn, jsem rád, že tě nemusím dál ukecávat, za chvíli by mi nejspíš argumenty vážně došly." Už tak jich na něj vypálil docela dost a tak nějak tuší, že to nebylo naposledy. Aoiho bude muset holt k některým věcem prostě ukecávat. Rozesměje se taky, když si Aoi rýpne, ale zatím neprotestuje, což je dobře. Ta baba musí být teda pěkná semetrika, když se jí chce tak moc zbavit. 

"Tak samozřejmě. Když se něco děje, jsem rád u toho. Kdo by nebyl? Chci taky vidět tvůj výraz, až jí to oznámíš. Víš, ta satisfakce, to jeden prostě musí vidět." Doplní ještě další důvod, proč by u toho chtěl být. 

"A co ty víš, co kdyby tě chtěla přetáhnout pánvičkou, kdo tě bude bránit?" Pasuje se klidně do podobné role a vůbec mu nepřekáží fakt, že by se Aoi jistě ubránil sám. 

"Můžu klidně stát za rohem. Asi by mi nakonec stačilo, že to uslyším." Pokrčí rameny s nevinným výrazem. Sám by tu klidně ještě chvíli poseděl, ale mají toho vážně moc na práci a tak jen kývne a začne se zvedat. Nabídne Aoimu ruku, aby mu pomohl a se smíchem trhne trochu víc, až mu přistane v náruči. Rozesměje se znovu, ale není to taková reakce, jako by kde kdo čekal, dokonce ho hned nepouští. 

"No nevím, nevypadá, že máš moc síly." Rýpne si do něj a tím se vrátí k jejich předchozí debatě o plavání, u toho mu hledí zblízka do očí a ani mu nedojde, že je to vlastně příjemné. Pak ho konečně pustí a začne zamykat skříňky u baru a mohli opravdu odjet. Když vyrazí na cestu k Aoimu, počítá s tím, že stihnout ještě hromadu věcí probrat. Musí počkat na autobus a ten má malinko zpoždění. U toho si klidně stihnou ještě zapálit. 

"To nám to pěkně začíná." Dodá a podívá se na oblohu, protože ještě pořád prší. Oba stojí pod malou stříškou u jednoho z domků. Rei se nadechne, aby pokračoval v konverzaci, ale v jeho kapsy se rozezvoní telefon. 

"Promiň." Omluví se Aoimua hovor přijme. 

"Ahoj, Naro-kun, co se děje?" Zeptá se jako první. 

"Hai, pravděpodobně dorazíme, možná o chvilku později, je ještě pár věcí, které potřebuju zařídit." Ujistí ho, že se přece jen ukáže a už vlastně mluví v množném čísle, aniž by si to uvědomil. Koutky mu vyběhnou nahoru, očividně ho něčím pobavil. 

"Jo Mei říkala, že holky přijdou s ní." Odmlčí se na moment. 

"Proč nenapíšeš Hitomi a nezeptáš se rovnou jí?" Uhodí očividně hřebíček na hlavičku, protože se vzápětí rozesměje. 

"Naro, prosím tě, snad se jí nebojíš, jsi o pět let starší, než my a stejně…Seber odvahu chlape nebo to stihne někdo dřív." Poradí mu trochu rýpavě, ale nakonec se s ním rozloučí a telefon típne. Podívá se na Aoiho a nakonec to nestihne komentovat, protože je tu autobus. Když se usadí, už prostě musí.

"No chápeš to? Kouká po ní už…Od té doby, co je oba znám, prostě. Baví se spolu a všechno, ale pozvat ji ven, to prostě neudělá. Hitomi je v pohodě holka, ta by na něj nebyla zlá a stejně…A pak volá mě a chce poradit." Rozhodí rukama. 

"Co já s tím zmůžu, když se jí ani nezeptá, mám ji pozvat za něj nebo..?" Plácne s sebou víc do sedačky. 

"Co ty a holky?" Nechá to téma otevřené, jen ho stočí jeho směrem.