Yumeto
Na Showovu odpověď udělá něco jako uhm a víc ji nerozebírá. Má to dva důvody. Show bude pěkně vybíravý a do oka mu padne málokdo, možná taky nikdo, vzhledem k jeho požadavkům a za druhé, je to zákazník, kterého po dnešku třeba taky už nikdy neuvidí a tak je mu vlastně srdečně jedno, kdo je jeho typ. Yume si nikdy neuměl dlouho dělat hlavu s něčím, co šlo stejně mimo něj. Proč o tom přemýšlet? Aoi byl jeho pravý opak, tomu už by šrotovalo, ale on uměl být až protivně nad věcí. Jakmile Show začne o informacích, Yume znovu zbystří. Samozřejmě, že jako dítě ulice věděl kde co, ale to všichni jemu podobní. Vzhledem k tomu, kdo by Show mohl být, mu začíná být maličko nepříjemně. Co kdyby se tu s ním vybavoval z nějakého důvodu? Uměl být opatrný. Kromě toho si Show protiřečí. Nejdřív ho nic nezajímá, pak zase ano a za chvíli dojde dokonce na to, že to záleží na konkrétní osobě a tou je momentálně očividně on sám. Yume si není jistý, jestli ho jen chce k něčemu využít nebo moc dobře ví, kdo je a je v tom nějaký záměr, ale ani jedna možnost se mu vlastně nelíbí. Přesto na sobě nic ze svých myšlenek nedá znát. Když děláte v tomhle oboru, jste připraveni na hodně, protože sem často chodí divní nebo pochybní lidé. I z toho důvodu dělá v dámském baru, protože tady to tolik nehrozilo jako u mužů. Pár kluků už ale taky skončilo pod rukama sériových vrahů a on rozhodně nehodlal být některým z nich. Pak však Show řekne něco, čeho se informačně chytne. Podívá se na něj a povytáhne obočí. "Potřebuješ si o mě opravit první dojem?" Nakloní hlavu k rameni.
"Já si snad odsednu..." Škádlí ho a konečně upije z drinku, který mu Show objednal před jakou dobou. Je samozřejmě výborný. A pořád mu vůbec nedochází, že ho Show možná neviděl poprvé tady. Trochu ho uklidní, když mu Show řekne, že mu nechce dělat žádné problémy a jakmile se ho dotkne na noze pod kolenem, sleduje jeho ruku. Tohle mu nevadí, ale ruka se začne posouvat až do míst, kde začne vyvolávat pocity a reakce. Ještě pořád se snadno ovládá, ale brzy to bude moc. Show to nepřežene a Yume mu pomyslně smekne. Hodně lidí a to i žen, si rádo sáhlo a pak s chichotáním tvrdili, že to byla náhoda. Jasně! Nechá ho, aby se stejně dotýkal i jeho tváře a dívá se mu při tom do očí.
"Jistě, znáš někoho, kdo na ně není?" Zeptá se ho s jemným úsměvem. Ahá, takže prostě jen majitel. Show se rozhodne pokračovat a prozradí mu, jak na něj jeho tvář působí. Hezky se to poslouchá. Tahle část je ale především o make-upu, alespoň si to Yume myslí. Někdy možná nebyl nejbystřejší, ale koho to trápilo? Slova ho doopravdy zaujmou ve chvíli, kdy Show vypíchne to nejméně pravděpodobné místo ze všech, o kterém by si sám myslel, že by kdy koho mohlo vzrušovat. A k tomu je ještě elegantní? Znovu se usměje, ale teď je to upřímné. Cítí dotek ve svých vlasech, ale Show začne mluvit o jeho očích. Je to opravdu zajímavé povídání, plné věcí, které si sám o sobě nemyslí, ale moc se mu líbí, že si je myslí někdo jiný. Připadá si nějak krásnější a tajemnější a obecně prostě nejvíc top. Nemyslí si, že by to byla nějaká Showova naučená písnička, kterou říká všem. Konečně se probere a zasměje, když se mu Show představí.
"Těší mě." Řekne i on jemu a také pozvedne sklenici.
"Na to, abych ti nikdy nic zlého neprovedl." Vypíchne si z jejich rozhovoru jinačí část a zapije to. Překvapeně Showa sleduje, když vstává a jde k baru. Pozoruje ho, dokud mu nezmizí někde vzadu a pak skloní pohled k drinku. Rychle se porozhlédne kolem, situace je veskrze stejná a jeho kolega na něj mrkne a pousměje se. Očividně se domnívá, že si dnes Yume dost vydělá. Usměje se zpět, ale začíná se rychle nudit a ruce ho svrbí nenechavostí. Na stole ale nic zvláštního není a i kdyby bylo, byly tady kamery a vyletěl by jako kukačka z hodin. Když se Show vrátí, chvíli mu trvá, než mu dojdou jeho slova a pak okamžitě protáhne ústa.
"Cože? Přijdu jim tak levný?" Začne se zlobit, ale má víc důvodů, proč chce být zašitý tady a nikde jinde.
"To bude určitě tím druhým." Pořád předstírá dotčeného, ale zavrtí hlavou, že nenudil, i když k smrti. Možná měl říct přesný opak, aby si Show přišel důležitější, ale byl na chvíli mimo svou hlavinku. Ta poslední otázka ho doopravdy zaskočí. Obrátí k němu pohled plný všeříkajícího Ty jsi teda dáreček na divné otázky, ale zamyslí se. Co je pro něj důležité, co pro ostatní ne?
"Uskladňuju věci do zásoby." Vybere si nakonec a rozesměje se.
"Když mám doma jen jedno celé balení toaletního papíru, přijde mi to málo a musím honem pro další, nebo radši dva. Mám tašku plnou mýdel, protože si z nich rád vybírám a mám pocit, že mi rychle dojdou."
Show
To Yumetovo uhm, mu vyžene na chvíli obočí nahoru, ale víc to nekomentuje, jsou pořád ještě ve stádiu, kdy se navzájem oťukávají, on to rozhodně dělá, aby zjistil, kdo vedle něj vlastně sedí. Přece jen potřebuje zjistit, ke komu patří a proč tolik bránil Kazukiho. Kdyby s ním neměl nic společného, přece by to nedělal. Má v tom svoje peníze a i když by nad tím klidně mohl mávnout rukou, neudělá to, tak to v jeho okolí prostě nechodilo. To by si za chvíli mohl říct úplně každý, že nad tím Show jen mávne rukou a kam by došli?"No možná trochu." Pokrčí rameny a klidně mu vrátí jeho škádlení. Yu netuší, že ten první dojem si dělal už tehdy venku a není hloupý, aby mu o tom povídal. Jsou to nebezpečné vody, které už nějakou dobu brázdí. První pod dohledem svého otce a teď už vlastně na vlastní pěst, i když je hodně mladý. Geny a krev zařídila hodně a on se toho nebál využít.
"Jen pěkně seď, ještě jsem s tebou neskončil." Nahodí úsměv, kterým se bez mrknutí snaží okouzlit okolí a dá mu trochu najevo, že si nepřeje, aby si odsedal. Ne, nechce, aby mu utíkal. V ideálním případě by rozhovorem s ním mohl klidně strávit celou noc. Pak se uvidí, co je zač. Jen ho k informacím musí nenápadně dotlačit.
"Jsou tací, kterým to nepřijde zajímavé a ani za mák jim nezáleží na tom, jak je vidí okolí. Pokud se ti má slova líbí, můžu být jenom rád." Na slova o zlém, co by mu mohl provést, se jen neurčitě pousměje. Rozhovor nebyl dlouhý a je vlastně rád, že je zpátky. Trochu tím majiteli prozradil, že je tady, pokud to ještě nevěděl, ale nic to na jeho působení zde nemění. Možná se bude víc snažit. Pár kluků, se kterými přišel, ho na chvíli otravují, ale velmi rychle to s nimi vyřídí, aby se mohl dál věnovat Yumetovi.
"Vidíš, někteří se neváží toho, co mají. Je to hrozné, kam ten svět spěje." Zareaguje na slova o jeho vlastní ceně.
"Anebo si můžeš říct, že mám víc peněz, proto mi i vysoká cena za tebe nedělá problémy." Otočí to celé v další kompliment na jeho adresu a tak trochu popožene i své ego.
"Vždycky jen záleží na úhlu pohledu. Pokud si vybereš ten správný, lehce z toho vytěžíš to nejlepší." Pokrčí nenuceně rameny a na chvíli se pohodlněji opře. Natočí se horní polovinou těla jeho směrem a koutky mu malinko povyskočí. Pod tím jeho prohlášením o své vlastní osobě si může představit spoustu věcí. Pořád balancují na hranici těch neurčitých.
"Takže to mám brát tak, že máš doma velké skladiště potřebných a zároveň levných věcí? To vlastně nezní vůbec špatně. Jednomu by se to mohlo hodit. Třeba zrovna…" Odmlčí se, aby se rozhlédl po lokále a spatří muže, který klopýtá kolem baru.
"Možná jemu. Nevím, někteří prostě nemají soudnost." Urazí ho bez váhání a sám znovu pozvedne skleničku ke svým rtům.
"Takže mi pověz, Yu-chan." Začne, když se zase trochu narovná. Jako první stáhne ze svého zápěstí hodinky, potom jeden z prstenů. Z kapsy vytáhne bankovky sepnuté drahou sponou, kterou odloží na stůl vedle peněz a ostatních věcí a jako poslední vytáhne drobnou sponu ze svých vlasů, která drží několik pramenů na místě. Částečně si tak zakryje svou vlastní tvář.
"Můžeš si vzít cokoliv z toho." Vybídne ho s jistou zvědavostí v hlase.
"A můžeš si to nechat. Co to bude?" Znovu se pohodlněji opře, odloží si paže na opěrku v blízkosti jeho ramen. S jistým zaujetím jej pozoruje a u toho si pohrává s konečky jeho vlasů.
"Je to jen hra. Zkoumám, kdo po čem sáhne. Prostě mě to baví." Pokrčí rameny, když mu vysvětlí, proč to dělá.
"Když si vezmeš cokoliv, rozhodně mě to nezruinuje a pořád budu mít na útratu za dnešní večer, i kdybych se rozhodl, že tě vezmu na pozdní večeři." Blýskne se mu v očích.
"Promiň, mám trochu slabost pro lidské povahy a u tebe mám nutkání zjišťovat mnohem víc." Znovu mu prozradí své zaujetí, než mu pomalu v náruči přistane jeden z jeho kumpánů. Povzdechne si a protočí očima. Je znát, že se mu to nelíbí. Zve ho, aby se šel s nimi bavit. Show pomalu zavrtí hlavou a přitáhne si Yumeta za ramena k sobě.
"Mám tu trochu neodkladné jednání, jistě to zvládnete beze mě." Vypálkuje ho obratně, ale Yumeta už nepustí, pokud sám nebude chtít. Nakloní se k jeho oušku, když mu pošeptá pár slov.
"Děkuji za záchranu. Co ti můžu nabídnout na oplátku?" Zeptá se ho tiše, přesto však tak, aby ho slyšel.
Yumeto
Mohl by na něj dorážet, co tedy udělal tak špatného, že ten první dojem nebyl tak skvělý, ale jako většinu věcí to zvládne docela rychle hodit za hlavu. Místo toho poslouchá jeho odpověď ohledně toho, jak některé nezajímá mínění druhých. Show to umí se slovy, přichází na vhodné odpovědi mnohem dřív, než Yume. Yume se nepovažoval za pitomého nebo opožděného, ale potřeboval nad věcmi víc přemýšlet, neuměl je tak samozřejmě pálit od boku a navíc špatně držel pozornost. "Mě na tom záleží. Pokud jde o vzhled, tak určitě. To je koneckonců asi vidět." Řekne mu.
"Ale vlastně nezáleží, protože většina lidí odsuzuje kluky, co vypadají jako já a to je mi vlastně dost jedno. Nemá to takhle hodně lidí?" Nahodí vlastní postřeh, dokud je ostatní nevyruší. Jenom po nich s úsměvem kouká a pozoruje Showa, jak se jich chce rychle zbavit. Když potom Show otočí možné vyznění slov majitele klubu, Yumeto užasle vytáhne obočí a věnuje mu upřímně obdivný pohled. Je to úplně jiný druh přemýšlení, který mu není vlastní. Na některé věci je hrozná blondýna, ale muži to prý milují.
"To je pravda." Roztáhne rty do spokojeného úsměvu a pokývá hlavou. Bylo to od Showa hezké povzbuzení.
"Asi ano." Odpoví na jeho otázku o věcech. Ony některé zase tak levné a nepotřebné nejsou, ale většina taková je. Stočí oči za mužem, o kterém Show mluví a tiše se zasměje s dlaní na rtech.
"I o takové se musíme postarat." Řekne s povzdechem, ale jedna z nejhorších věcí je, když chlap smrdí, no vážně.
"Někdy přijdou napití, je to cítit z úst nebo před tím jedli někde na rybím trhu a ani je nenapadne, že se to nedá snést..." O potu ani nemluví.
"To musí rozleptat vanu, když ji konečně použijí." Dodá ještě. Jakmile má něco říct a Show při tom začne odkládat cennosti, oči už mu šilhají po přibývajících věcech na stole a dobrý pozorovatel by si všiml, jak to s ním vnitřně zacvičilo. Zpozorněl a zvážněl jako když myslivec zahlédne vysokou, která se mihne v trávě. Ještě nemůže útočit, ale ví, že je na stopě a cíl není daleko. A pak dostane velmi podivnou otázku i nabídku. Jeho alarm v hlavě okamžitě zarezonuje, že musí odmítnout, ale toho není schopný. Prostě je to silnější, než on. Nejraději by natáhl obě ruce a předloktími si všechno shrnul do klína, ale na to má ze Showa příliš velký respekt. Hypnotizuje ty věci několik dlouhých vteřin a pak je vyruší ten muž. Yumeto se instinktivně zakloní a sleduje je a ví, že teď by byla chvíle, kdy krást, kdyby byl někde jinde a s někým jiným. Pořád se dívá na věci a ne na ně a v mysli mu zní Showoa slova, že může a že by ho rád někam vzal. Dvojitý vykřičník – nikdy nechodí s klienty nikam sám! Prostě nikdy!
"Vážně? To tak vyčnívám?" Moc to nechápe, ale skoro mu není rozumět. Jak se teď má soustředit na slova? Show si ho majetnicky přitáhne k sobě, ale Yumeto se nijak nebrání. Ještě se nerozhodl! Je to jako vybrat si mezi utopením kotěte, štěněte a beránka nebo tak něco. Nakonec se jeho prsty bleskově pohnou směrem ke sponě a zmizí v jeho dlani. Je to vlastně asi to nejlevnější, co si mohl vybrat, ale on prostě umírá pro podobné kousky. O peníze nejde… Jde o tu speciálnost. Konečně se na Showa podívá a málem se lekne, jak je blízko. Yume byl dočista v jiném světě.
"Za záchranu?" Zní, jako by tady snad neseděl. Dlouze se mu dívá do očí a cítí, jak z něj začíná být nesvůj. Zachází to všechno docela daleko rychleji, než by si jeden pomyslel.
"Už jsi mi něco dal." Ukáže sponu ve své dlani.
"Můžeš mi ji připnout." Dovolí mu.
Show
Jen se mírně usměje, když mu Yu řekne, že na vzhledu mu záleží. Samozřejmě, že to jde vidět, ale pro Showa byla mnohem důležitější ta druhá část. Totiž to, že podobné vzhledy společnost odmítá. Byl v tom rozdíl, pokud jste měli jiné postavení, než právě Yu, ale jinak měl pravdu."Někteří opravdu ano, pár jsme jich potkal. Ostatní se toho bojí a radši zapadají, jak je zrovna potřeba. Já osobně nikdy zapadat nechtěl. U tebe by to byla taky škoda." Těm komplimentům se jen těžko brání, jsou upřímné, i když ho jimi může směřovat, kam potřebuje. Zatím se to daří, Yu nemá potřebu z jeho blízkosti utíkat a to je dobře. Usměje se upřímně, když Yu přijme jeho úhel pohledu.
"Vidíš, všechno je pro něco dobré. Stačí to vzít jen z opačného konce." Pokrčí zlehka rameny. Nakrčí obočí, jakmile dojde na muže, kteří musí hrozně smrdět. On by v takovém stavu nikam nešel. Oprava, on by se v takovém stavu ani neocitl.
"Nechápu je. Jak se nemůžeš o své tělo starat? Je s tebou celou dobu, jak se k němu chováš, tak ti to i oplatí. Pokud přece chceš prožít dlouhý život, to nejmenší co můžeš investovat je starost o něj. A tobě se divím, že v takových chvílích neutíkáš." Vlastně ho dost obdivuje, on by na to neměl žaludek. Vzápětí se však upřímně rozesměje.
"K tvým očividným plusům přidám i talent na skvělé poznámky." Pokývá hlavou a začne se znovu pochechtávat. To prostě nejde ovládnout. To vyrušení ho zajímá jen minimálně. Je rád, že jeho známý rychle odejde a oni mají zase chvíli prostoru pro sebe.
"Hm." Zamyslí se nad tím, jak mu má odpovědět.
"Odpověz si sám, jestli ano nebo ne. Vypadám jako někdo, kdyby se zahazoval s někým obyčejným?" Klidně mu ukáže své ego, aby mu popohnal to jeho.
"Vybral jsem si tě a doufal, že mi budeš dělat společnost. Sice jsem si ji musel koupit, ale pokud chceš odejít prosím. Své peníze zpátky chtít nebudu. Byla by to potom má chyba, že jsem tě nedokázal udržet u jednoho stolu." Prozradí mu své vlastní myšlenkové pochody, které jsou možná trochu odlišné, než u ostatních. On byl však vždycky jiný a dělal věci úplně jiným způsobem. Dost mu to vyhovovalo a dokázal tím spoustu lidí překvapit. Když však vidí, jak Yu reaguje na věci na stole, dokáže si dost dobře domyslet, kde je jeho slabost. Podobné typy našly hodnotu věcí úplně v něčem jiném. Yu mu tím na sebe prozradí mnohem víc, než kdyby mluvil. Nakonec by i tohle mohla být cesta, jak by se o něm dozvěděl ještě něco navíc. Stačí mu jen dát ten správný podnět a on neodolá. Není to těžké a zároveň je to vlastně komplikované, ale záleží, kdo proti jeho momentální společnosti sedí. Užívá si jeho blízkost i parfém, který se mu dostává do nosu a i do hlavy. Yu se nebrání a tak nemá důvod se odtahovat. Kdyby mu řekl, že je to příliš, prostě ho nechá a můžou si dál povídat, takto nemá důvod se od něj držet víc stranou. Chce ho trochu vykolejit. Shlédne na sponu, kterou si vzal.
"Nepřijde ti to málo?" Provokuje ho dál, aby se pokusil říct něco dalšího. Stejně si myslí, že to neudělá. Část jeho povahy mu to rozhodně nedovolí a kdyby mu podle něj dal na výběr podruhé, bude to podobná věc.
"Tak můžu…" Splyne mu ze rtů, než sáhne po sponě. U toho se zlehka dotkne bříšky prstů těch jeho. Zarazí se na pár vteřin, protože to bylo rozhodně příjemné.
"Mohl bych ti poděkovat podruhé, že jsi mi to dovolil, ale to by bylo možná moc na jeden večer. Třeba budu děkovat i za další věc, kterou mi dovolíš." Nechá je fantazii pracovat, než se mírně odtáhne, aby mu mohl zlehka zaplést pár pramenů do sebe a pak je pomalu připne. Dává si záležet a rozhodně nikam nespěchá. Je znát, že si to vlastně užívá.
"Jsi velmi neobyčejná osoba, Yu-chan." Broukne a zní to skoro zamyšleně.
"Z jedné strany z tebe má člověk pocit, že ti na ničem nezáleží a z druhé…Stačí sledovat jemné náznaky a zjistí, že si vlastně užíváš jisté drobnosti. Zajímají tě ty, které mají úplně jinou hodnotu, než je jejich cenovka. To se mi líbí." Není daleko od jeho ouška, takže i když mluví potichu, nepochybuje, že ho slyší.
"Tak hotovo. Chceš se podívat?" Vytáhne svůj telefon, zapne fotoaparát a otočí kameru, aby si sebe mohl prohlédnout.
"Hm, co teď s tebou, když ti to tolik sluší." Blýskne se mu v očích.
"Měl bych pár nápadů, ale ani jeden z nich se nehodí na první setkání." Koutky mu povyskočí.
"Možná jen ten tanec?" Nabídne mu a natáhne k němu dlaň.
Yumeto
Vypadá spokojeně, i když trochu nervózně, když mu Show složí další kompliment ohledně jeho nevšedního vzhledu. Pozoruje při tom svoje prsty a sponu v nich. Jakmile dojde na téma tělo jako chrám, je mu jasné, že na sobě Show asi hodně pracuje. Yume tomu zatím moc velkou pozornost nevěnuje, protože je mladý a všechno jde tak nějak samo. Nejspíš to takhle bude mít ještě hodně dlouhou dobu. Když dojde na to, že musí vydržet i nechtěnou pozornost, mírně rozhodí rukama a udělá obličej Co mi zbývá? "Jsem tady v práci, vzpomínáš? Dokud zákazník platí, je to moje povinnost se mu věnovat. Nejsme tady coury, nemusím mu dovolit, aby na nás sahal, ale nemůžu ani dělat, že ho nevidím nebo si odsednout, dokud není dotěrný. Někdy stačí, aby jenom seděl vedle tebe a přejde tě chuť na cokoliv, i na vodu." Řekne a znovu se rozesměje.
"Někdy se z toho jde nějak vymluvit, ale dost často si prosazují svoje. Možná proto, že jim to jinde nejde." Řekne. Když po vás v práci skáče šéf, musíte mít slovo alespoň v baru. Je rád, že ho pobavil. Zatím měl pocit, že mu intelektem nějak nestačí, ale teď jeho oči vesele zajiskří. Udiveně se na něj podívá, když mu Show potvrdí, že si ho vybral, protože mu přijde tak neobyčejný. To snad není možné, on prostě lže. V tom musí být něco jiného. Podobné věci se dějí jenom ve filmech nebo když vás láká ten sériový vrah.
"Tvá chyba? Tvá chyba, že jsi zaplatil a nějaký drzoun i tak odejde?" Začíná mu z něj jít hlava kolem. Vůbec mu nerozumí. Přece nejsou na rande! Začnou mluvit o sponě a její hodnotě. Yume se dlouze nadechne a přemýšlí, jak by mu odpověděl. On má nakonec vždycky málo, ale není hamižný, spíš nenechavý.
"Ano i ne." Zasměje se a snaží se tvářit pro změnu nevinně. Nechá Showa, aby si sponu vzal. I on zaregistruje ten dotek, stejně jako to, jak se při něm Show na vteřinu pozastavil. Přísahal by, že cítil to zabrnění. Natočí trochu hlavu, aby se to všechno Showovi dobře dělalo a všechny smysly má natočené směrem k němu. Hlavou mu víří jeho další narážky na společně strávený večer a věci, které by mu mohl dovolit. Možná, kdyby se potkali skrze přátelé nebo někde v restauraci, ale tady…? Yumeto je pořád hodně podezřívavý a to především kvůli tomu, kdo Show je. Tedy tomu málu, co na sebe prozradil. Hledí před sebe, když mu Show našeptává, jak ho vidí. Je to příjemné a omamné a on by se tomu princi, co se k němu tak hezky chová a ještě má navrch krásnou tvář a hodně peněz, vážně chtěl poddat. Jenom se bojí. Tohle se přece nestává.
"Cenovky mě taky zajímají. Vždycky mám radost z výprodeje." Řekne mu maličko duchem mimo a otáčí tak jeho slova na hlavu, ale ví, jak to Show myslí.
"Víš, kde nejraději nakupuju? Tam, co mají všechno za sto senů. Byl jsi tam vůbec někdy?" Pochybuje… někdo jako on. Tam měli samé levné krámy, ale často užitečné a dobře se tam kradlo. Yume si ani neuvědomuje, jak tiše s ním najednou mluví.
"Uhm." Řekne a podívá se na vlastní odraz v displeji jeho telefonu. Musí potlačit nutkání vzít tu věc do ruky a převrátit ji na všechny strany, jak drahý je to telefon, ale ten si teď prohlížet nemá. Jemně se dotkne konečky prstů spony ve svých vlasech. Show mu je vážně pěkně zapletl. Znovu se upřímně usměje. Moc dobře slyší, co říká, jen pořád hrozně váhá. Jeho další komentář mu zrovna moc nepomůže a dokonce cítí, že se začíná červenat. Těkne k němu koutkem očí. A pak klesne pohledem na jeho dlaň. On ho tady vyzívá k tanci? Přede všemi jeho kolegy? Přede všemi… prostě všemi?
"Nikdo netančí." Hlesne. Ne tak, jak se chystají oni. Přesto mu svou dlaň podá a pomalu vstane.
"Pošlapu ti špičky, Princi. Tančit neumím." Jestli se od něj čeká cokoliv konkrétního, je fakt v háj.
"Tančíš rád?" Zeptá se ho po cestě. On to jistě umí.
"Jistě profesionálně. Všechny ty valčíky a tanga… Já znám tanga jenom na sobě." Ani neví, proč tohle říká.
"Promiň. Neumím se chovat ve vyšší společnosti." Teď v něm rozpaky doslova řádí.
Žádné komentáře:
Okomentovat