Yumeto x Show - Začal bych asi s tvou tváří. - část 3.

(noční klub)

Show

"Máš pravdu, trochu zapomínám." Není to lež a dává mu tím najevo, že by se s ním mohl cítit velmi dobře. Je to další promyšlený tah, ale není to tak, že by to bylo neupřímné. Jen si pečlivě vybírá to, co mu řekne, aby ho dostával do spokojenějšího rozpoložení. 

"Není to práce, co by mohl dělat každý." Začne o tom přemýšlet nahlas. 

"Kdokoliv konfliktnější, by to dělat nedokázal." Představí si sám sebe na podobném místě a…Ne, on by to určitě dělat nechtěl. Nebyl konfliktní, jen by asi podobným typům něco přimíchal do pití. Minimálně nějaké silné projímadlo. To si ale nechá pro sebe. Nerad by, aby se ho Yume třeba začal bát, to by se mu rozhodně nehodilo. Vrátí se myšlenkami k němu a pak jen přikývne. 

"Ano, pro mě osobně by to bylo jisté selhání. Zakládám si na tom, jak působím na ostatní a pokud bych s někým chtěl trávit čas, i když pominu peníze, byla by to má chyba. Možná spíš právě proto, že jsem si za to zaplatil a stejně odešel. To už je něco, nad čím se nutně musíš zamyslet." Dovolí mu menší náhled do vlastní hlavy, ale není to nic, co by měl potřebu tajit. Věří tomu, že když přijde s trochou upřímnosti, vyplatí se mu to. Upřímně se pousměje, když uvidí Yumetův upřímný úsměv. Je krásný, opravdu ano a přiznává si, že ho k němu něco přitahuje a stejně si dokáže udržet bezpečný odstup. Zatím. Nenapadlo by ho, v jak krátké chvíli se to může překlenout a dostane se do vod, kam se jindy nepouštěl. Věří tomu, že zůstane v pro něj bezpečném přístavu ještě dlouho. Je spokojený, když si může hrát s jeho vlasy a přesto si dokáže držet pozornost na tom, co říká. Zasměje se tiše, když mu sdělí, co má rád a kde rád nakupuje. 

"Vlastně mě to napadlo. Věříš, že jsem tam nikdy nebyl." Přizná se mu bez mučení. 

"Ale věřím tomu, že se tam dají najít zajímavé kousky. Možná bys mě tam mohl někdy vzít." Zkusí své štěstí trochu jinak, než se doteď pokoušel. Ověří si tím, jestli je to pro Yumeta úplně nepředstavitelné nebo by ho mohl přemluvit tímto směrem. On sám to prostě…Přežije. Nespouští z něj oči, když se po jeho nabídce začne červenat. Je vážně kouzelný, ale něco mu říká, že podobný kompliment by vážně neocenil. 

"Nevypadáš jako někdo, kdo dělá věci, jen proto, že je nedělají ostatní a naopak." Narazí na jeho povahu, aby měl do tance ještě větší chuť. 

"Ano, tančím rád." Vede si ho sebou doprostřed podniku. 

"Říká se, že pokud máš někoho, kdo umí vést, zvládneš jakýkoliv tanec. Ty obyčejnější určitě. O své boty se tedy nebojím." Dojde na vlastní sebevědomí, které mu klidně ukáže. 

"A taky záleží, jestli se dokážeš nechat vést." Doplní a pak se znovu rozesměje.

"A máš je na sobě?" Když vidí jeho rozpaky, musí ho nutně provokovat k dalším. Než mu Yume stačí odpovědět, navede ho do otočky a pošle proti svému tělu. Počítá s tím, kde přesně přistane a nenechá ho udělat ani krok stranou. 

"Vidíš, nic na tom není." Sklouzne konečky prstů po jeho paži, až najde jeho dlaň, kterou bezpečně sevře v té své. Druhou ruku zlehka položí na jeho bedra. Nesvírá ho vůbec pevně, přesto je v tom jakási jistota.

"Kdybych si myslel, že mi věříš, řeknu ti, ať zavřeš oči. To se ale zatím neděje." Ujistí ho, že o jeho rozpoložení moc dobře ví. 

"Zkus se jen trochu uvolnit, pak nám to půjde samo." Nasazuje příjemně konejšivý hlas. Sám dokonale ignoruje okolí a je mu jedno, jestli se na ně někde dívá nebo ne. 

"První jen zlehka." Uklidní ho, aby ho vzápětí vyvedl z míry několika rychlými kroky. Jeho sevření je ale pevné a nedovolí mu ani krok stranou. Dokonce se jim povede společně půl otočka. 

"Tak první vyděšení máme úspěšně za sebou a moje boty jsou pořád nedotčené." Usměje se na něj vřele. 

"Pokračujeme?" Zeptá se ho, když se zatím jen zlehka pohybují na místě.

"Ještě by mě zajímala jedna věc." Znovu se ho snaží trochu přivést ke klidu, než si zase dopřeje pokus o jeho vykolejení. 

"Jaká tanga máš nejradši?" Skoro nevinně se uculí.

Yumeto

Zajímalo by ho, jestli je to pravda nebo to Show řekl jenom tak. Vážně zapomíná? S tou povahou má asi pravdu. Když na to přišlo, Yume vlastně vůbec konfliktní nebyl. Uměl se dostat z problémů nebo do nich úplně jinak, než klasickou pánskou agresí. Pobaveně se zasměje, když mu to Show pořádně vysvětlí. To je vlastně pravda. Mohl by být tak dotěrný a neskutečně nepříjemný, že by od něj všichni utíkali, i kdyby tu rozhazoval plnými hrstmi peněz a pak by se nad sebou asi měl hodně zamyslet. Jenže takové typy to nikdy nedělaly a vůbec to tak nevnímaly. Když přijde návrh na to, že by do sto senového obchodu mohli zajít společně, Yumetovi to najednou nepřipadá tak nepředstavitelné jako doposud. Možná proto, že to bylo za bílého dne, na veřejném místě, prostě něco úplně obyčejného bez nějakého tlaku na intimnosti, jaké člověk nutně očekává, když jde na večerní rande. Pokud by pokračovali dnes, ať už večeří nebo čímkoliv, Yume by nutně musel počítat s tím, že dojde na mnohem víc. Sice pracuje tady, ale nechce působit tak lacině a zároveň nechce Showa nijak urazit ani ho postavit do nepříjemné pozice. Pokud ho ale chce ještě někdy vidět, možná by to šlo takto? Prostě se mu později omluví, že dnes to není možné, ale rád s ním zajde do toho obchodu a pak se uvidí. Yume se nebude cítit levně ani tlačený do něčeho, co hned nechce a Show nijak neztratí svou krásnou tvář. Je spokojený sám se sebou, že na to dokázal přijít. 

"Dělám věci tehdy, když mám chuť a je mi docela jedno, co dělají ostatní." Řekne mu na sebe zase něco, ale zní to nejistě, protože už jdou na parket. Nechá se postavit do výchozí pozice. Samozřejmě Show vede. Je to trochu legrační, protože Yume je vyšší, než on a obecně mu Show přijde štíhlejší. 

"Tobě nevadí, že musíš zaklánět hlavu? Hodně mužů nechce vysokou ženu, protože si vedle ní přijdou… no malí." Řekne mu. Není žena a nenosí podpatky, ale stejně to chlapi moc nedávají a on je na Japonce opravdu vysoký. Protáhne obličej, když ho Show ubezpečí, že mu boty nepošlape. Jsou to velmi drahé polobotky a on není zdaleka tak optimistický. 

"Já nevím..." Zamumlá na to vedení. Je to věc, kterou o sobě zatím nezjistil. Chce se ho nějak chytit a udělat první krok, ale Show ho dostane s tou otázkou. Na nic nečeká, zaloví na boku pod lemem kalhot a vytáhne jasně rudou šňůrku. 

"Líbí?" Nevinně se usměje. +Mohl bys šlápnout na botu ty mně, abych měl radost, že jsem tě dostal?+ Požádá ho v duchu, ale to se asi nikdy nestane. Než se naděje, udělají několik kroků a Yumeto se dokonce zvládne otočit, aniž by se mu nezamotaly nohy a nesundal Showa k zemi. Vůbec si nevzpomíná, jak se to celé stalo, ale asi se tedy nechat vést dovede. Znovu zaskočeně zamrká, když ho Show obviní z toho, že mu nevěří. Má samozřejmě pravdu, ale stejně si přijde hrozně usvědčeně a s hlavou na špalku. Provinile se začervená, jako kdyby neměl právo věřit, komu sám chce. Poslouchá jeho hlas, vážně se snaží a taky co chvíli šilhá po okolí. Dost lidí se na ně dívá, včetně kolegů a barmana a Yume rudne pořád víc. Soustředí se napůl na ně a napůl na tanec a zalape po dechu, když přijde rychlejší série. Zvládnou to, ale jak, to naprosto nechápe. Asi nějak dovede uvolnit boky nebo co, chytá rytmus. Nebude úplné poleno, zaplať všem kami! Honem se podívá dolů na Showovy boty, když je zmíní. Je to pravda, není na nich ani smítko. Přikývne, že mohou ještě tančit, ale jistější si není. A pak k němu zvedne oči a znovu se rozesměje. 

"Mám jich docela hodně. Líbí se mi jedny, co mají takové pruhy pod zadek, něco jako podvazky, ale ne na stehna a vpředu nápis Fuck. Pak mám jedny, co jsou vpředu na zip nebo celokrajkové, dost průhledné… Zkrátka, když to má nápad. Bavlněné u mě nenajdeš. Mimo práci jsem spíš na boxerky." Nenechá se tím vyvést z míry. To by nesměl pracovat tady. 

"A co ty? Co nosíš ty? Co rád svlékáš ty?"

Show

Musí se pousmát, když mu Yume prozradí, že dělá věci podle sebe, ne proto, že to dělají ostatní. To je něco, co on rozhodně dokáže ocenit. Kdyby to bylo jinak, nejspíš by se omluvil a vážně by odešel. V tu chvíli by ztrácel zájem. Takto Yume nejspíš i nevědomky prohlubuje jeho zájem a nutí ho zůstávat mnohem déle a už tak úplně nejde o to, že by rád věděl, co je zač. To chce vědět samozřejmě taky, ale není to jediný důvod. Prohlíží si ho zblízka a studuje jednotlivé rysy jeho tváře. Chvíli po jeho otázce mlčí, než se dost dobře promyslí svou odpověď. 

"Proč by mělo?" Pozvedne nepatrně obočí. 

"Pokud máš dostatečné sebevědomí, nedokáže tě rozházet prostý fakt, jako je výška. Je to věc, se kterou nic neuděláš, můžeš ji jen přijmout. Kdybych si měl vybrat jen doprovod, u kterého mi nezáleží na tom, zda se budu bavit a bude mi příjemnou společností, prostě jen jako nutnost, budu se ohlížet na výšku. Ve všech ostatních případech, to pro mě není podstatné. Navíc…" Odmlčí se na chvilku a v očích se mu blýskne. 

"V posteli se to ztratí." Neodpustí si menší provokaci. Počká si, až se srovná s tím, že by ho měl vést a nakonec to není takový problém, jak se mohlo ze začátku zdát. Nepochybuje o tom, že bude stačit pár kroků a Yu se víc uvolní. Pak už mu nebude nic bránit ho vést. Krátce očima těkne ke šňůrce, která mu prozradí, co má právě Yume pod kalhotami na sobě. V očích se mu objeví zvědavost a zájem. Dokáže si představit, že by ho pozoroval jen v tom prádle, jak se kolem něj prochází. 

"Hm, ano líbí. Výborná barva. O materiálu si zatím nejsem jistý, mám plné ruce práce." Ujistí ho, že by je klidně rád prozkoumal blíž. Není to však tak, že by byl netrpělivý, touto vlastností netrpěl a nemusel mít všechno hned, pokud viděl otevřenou cestu. Yu je naprosto kouzelný, když se tak hezky červená, ale už tuší, že se nebude bát mu na nic odpovědět. On sám si absolutně nevšímá okolí. V tomto ohledu dokázal být dost arogantní. Ne v těch důležitých věcech, to se tak jenom tvářil, ale odhadoval dost dobře reakce. Teď na tom však vůbec nezáleží. 

"Říkal jsem, že ti to půjde. Není na tom nic složitého, stačí jen poslouchat. Navíc, jsi očividně přirozený talent." Nedodá však, co přesně by měl poslouchat, jestli jeho vedení nebo hudbu. Vyslechne si, co všechno Yumetův šatník schovává a dost dobře tím provokuje svou představivost. Přísahal by, že si dokáže některé kousky dost dobře vybavit a ano, baví ho to. Každému slušelo něco jiného a Show nemá vyloženě vyhraněný vkus. Samozřejmě záleží, kdo proti němu zrovna stojí, leží…Ono je to ve výsledku jedno. Pokračují dál teď už v pomalých tanečních krocích. Vede ho jen zlehka, aby měl spíš pocit, že je to Yume sám, kdo se pohybuje. Netlačí ho přehnaně nikam, stejně jako v celé konverzaci. Jen ho malinko postrkuje tím správným směrem. Otázka na to, co on má osobně rád a co nosí, ho vlastně nezaskočí. 

"V tomto ohledu jsem trochu obyčejný. Obvykle boxerky a většinou černé." Prozradí mu bez váhání. 

"A co se týká věcí, co mám rád na někom jiném. Vlastně to hodně záleží na osobě, která je nosí. Někomu sluší právě takové kousky, jako máš ty. Někomu spíš podvazky a krajky, jiné věci by na něm vypadali směšně." Pokrčí zlehka rameny a navede ho do další otočky. 

"Rád se na podobné věci dívám, i když to v některých chvílích příliš dlouho nevydržím." Jeho úsměv se změní na svůdný. Trochu zvolní a víc se k němu nakloní, taky trochu přitiskne. 

"A taky si dokážu dost dobře užít spíš částečnou oblečenost, než úplnou nahoru. Je v tom něco provokativního, a když to dotyčný umí správně použít, je to vyloženě umění." Pošeptá mu a pak se odtáhne, aby ho navedl do další série kroků. 

"Rád se nechám svádět, i když rád svádím ostatní. Ideální je, když můžu překonávat nemožné." Prozradí mu ještě kousek ze své vlastní povahy. Pokud jde o výzvy, nedokáže se příliš držet stranou.

Yumeto

Poslouchá Showovo vysvětlení ohledně výšky a konečně začíná mít pocit, že ho poznává. U něj všechno záviselo na tom, jestli ho něco doopravdy zajímá nebo ne. Pokud ne, vyvoďte si ty nejpovrchnější závěry a trefíte se. Pokud ano, zřejmě to bude přesně naopak. Nakonec není zase tak těžké v něm číst. Jedinou otázkou je, zda pokaždé trefíte hádanku jeho zájmu. Jak pochopil, Show bude asi skvělý herec. Alespoň to o sobě tvrdí. Možná by se na to Yumeto mohl někoho zeptat nebo si ho sám vyzkoušet, ale podobné intriky a machinace byly na jeho hlavinku povětšinou moc a vlastně ho nezajímaly. Takže se v něm bude nadále dokonale ztrácet a připadat si jako největší blondýna na světě. Dokud to Showa baví, je mu to jedno. Moment…!! Proč by mu na tom mělo nějak záležet? +Sex až po svatbě!+ Nařídí sám sobě v duchu. Je ten typ, co to poruší za dvě vteřiny. Protočí očima, když dojde na ten materiál. Tohle by ho ve snu nenapadlo. Ne, že by neměl rád drahé věci, ale jinak byl obyčejný kluk a prádlo si kupoval spíš podle estetiky než podle složení na cedulce. Za to by mu Show asi hodně vyčinil. To, že by tím Show mohl cílit na svlékání, to trochu nepochopí, ale Show už si musí zvykat. Buď ho tím bude Yumeto bavit nebo si řekne, že je prostě pitomý a uteče. On nebyl, ale některé věci prostě byly mimo jeho dimenzi. Veškeré dvousmyslné narážky včetně poslouchání se od něj odrážejí jako hrách od stěny, on se spokojeně červená a pošilhává po okolí a nechává se unášet představou, že by tohle mohlo být skutečné. Někdy je dobré snít, říká se to hlavně dětem. Jeho dětství za nic nestálo a nejspíš má co dohánět. Asi i proto ta bezbřehá naivita v běžných věcech. Poslouchá Showovu odpověď a ani si neuvědomuje, jak dává poslušně nohy tam, kam má. Kdyby mu to došlo, asi by se o něj okamžitě přerazil a proletěl oknem na ulici, ale takto se mu celkem daří. 

"Černé? Proč jenom černé? Vypadáš jako docela zajímavý typ, který se barev nebojí. Kromě toho… co svět světem stojí se za nejslušnější prádlo považuje jasně bílé." Má on vůbec něco bílého? Má… pod bílé kalhoty. Černá je sexy, dělá malý zadek, ale koupí mu nějaké strakaté jen pro ten pocit. Musí se rozesmát, když Show odpoví přesně podle očekávání, které mu došlo před pár minutami. Má vlastně pravdu, každému sluší něco jiného, ale to neznamená, že se vám to musí líbit. Někdo tanga prostě nesnáší a je jedno, jak moc někomu sluší nebo ne. 

"Je něco, co bytostně nesneseš?" Prostě se ho na to musí zeptat. Show se důvěrně přiblíží a Yumeto se konečně dozví něco velmi pikantního. Totiž to s tou polooblečeností. Jakmile dojde na rafinované umění, je mu jasné, že tohle nebude disciplína pro něj, ale oblékat se pěkně podle sebe umí. Zatím si není jistý, jestli by jejich rande mělo nějakou reálnou naději, ale nebojí se to vyzkoušet. Ve sto senovém obchůdku ne. A koupí si tam levné prádlo z nějakého šíleného umělého vlákna. Poslouchá i zbytek jeho vyprávění, je to zase všechno buď a nebo, padesát na padesát, ani ryba ani rak a Yumeto ho už podezřívá, že to dělá schválně. Vlastně mu o sobě neřekne vůbec nic. Když nakonec přistane v jeho náručí a oba se zastaví, dlouze se mu podívá do očí. 

"Nemyslím si, že bychom si my dva vlastně měli o čem povídat. Myslím, že by ses začal rychle nudit a já z tebe budu příliš zmatený. Vlastně mi doopravdy nic říct nechceš. Všechno to maskuješ, schováváš za slova, která znamenají všechno a nic dohromady a jestli čekáš, že v tom budu umět chodit, tak nebudu." Je teď velmi upřímný. 

"Můžeme spolu zajít do toho obchodu, dát si kávu, ale dneska už mám padla, víš?" Mrkne na hodiny za jeho ramenem. A je to tady. Utíká přesně tak, jak Show nechtěl. Zaplatil a neudržel ho tady a Yume má strach, že budou padat hlavy. Ta jeho musí rozhodně zůstat na krku. +Jak jsi ho mohl odmítnout???!!!+ Má pocit, že tohle na něj křičí i jeho kolegové a zaměstnavatel od baru. Všichni se na ně dívají. Yumetovi to dojde, hrkne v něm a najednou Showovi vysmekne svoje dlaně a chce utéct. Doopravdy utéct. A to se mu tolik líbí!!

Show

Vlastně už nějakou dobu v klidu tancují, aniž by udělal Yu špatný krok. Show ho neomylně vede do rytmu a okolí pro něj nemá v hlavě místo. Užívá si pohled do jeho tváře a baví se tím, že odhaduje, co se mu prohání hlavou. Zajímalo by, jak moc o něm přemýšlí. Je pro něj zajímavý nebo je tu jen kvůli tomu, že za něj zaplatil? To je otázka, na kterou by rád znal odpověď, ale zatím si troufá jen odhadovat. Zatím se to pořád kloní k té straně, která říká, že se Yume baví úplně stejně, jako právě Show. Baví se? Vážně? Nemá asi smysl si nic nalhávat, pokud to nechce říct nahlas, to už by byl o hodně opatrnější. Obecně si zvykl hlídat úplně každé slovo, které řekne. Tam, kde vyrůstal a s prostředím, ve kterém se pohybuje, to ani jinak nejde. Jedno špatné slovo mohlo znamenat v lepším případě cestu na dno společnost. Některá slova Yumeta očividně nezaujmou nebo ne natolik, aby na ně nějak reagoval, a Show si podobné větičky rovnou škrtá ze seznamu. Jeho prioritní úkol začíná být to, aby se u něj jeho společnost cítila dobře. 

"Protože mi sluší? Nikdy mě nenapadlo vybrat si jiné. Možná bys mi mohl pomoct." Nabídne mu rovnou možnou náplň jejich dalších setkání a snaží se mu dát najevo, že o další vážně stojí. Jen mu to asi nejde tak, jak by chtěl. Když potřeboval jen informace, dařilo se mu o něco více. 

"Nikdy jsem příliš slušný nebyl. Jdu si za tím, co chci i když se to zrovna nehodí někomu jinému." Osvětlí mu ještě něco, co je pro něj dost typické. Jen si pro to většinou nejde násilím a dokáže být trpělivý. Nad Yumetovou otázkou se opravdu zamyslí. 

"Podlézání. Nemyslím zájem, ale takové to vtíravé…Jak to jen říct…" Odmlčí se na chvíli.

"Nošení na rukou? Dává to smysl?" Pozvedne sám nad sebou obočí. Yume ho nenásilně nutí přemýšlet o své vlastní osobě úplně jiným způsobem. 

"A nudné věci, osoby." Pokrčí ještě rameny. Zdá se mu, že na sebe prozradil celkem dost, ale brzo je vyveden z omylu. Na jeho tváři je vidět jasné zmatený, když mu Yu řekne, že by si neměli co říct. To se mu snad ještě nestalo. Začíná to znát, jako odmítnutí. A pak to přijde, dojde na hodiny a čas na nich a taky na to, že Yu má po směně. Vážně byl přesvědčený o tom, že se ještě chvíli zdrží a možná dojde i na další popichování, ale to se stát nemá. Sotva se nadechne, aby mu odporoval a nenechal ho jen tak odejít, už se mu vysmekne a přijde o něj. Ve tváři je vidět jasný nesouhlas. +A tohle taky nesnáším.+ Doplní si v duchu předešlé debaty. Jindy by nad ním mávl rukou a nechal by ho odejít klidně ke všem čertům, ale tentokrát se mu ta myšlenka protiví. Udělá několik rychlých kroků, bez dalšího přemýšlení a vezme Yumeta za zápěstí, aby ho zastavil.

"Počkej přece." Prohodí výrazně měkčeji, než má obvykle posazený hlas a zatáhne, aby ho donutil se otočit a přijít blíž. 

"Když ti slíbím, že se budu snažit nebýt tak…Neurčitý, můžu tě vzít ven?" Zeptá se ho narovinu a je jasné, že o jeho společnost stojí. Ne nutně dnes, to kouzlo už prolomil náznakem odchodu, ale jiný den. 

"Mimo práci a mimo oči, které nás oba znají." Sáhne do svého saka a vytáhne elegantně zdobenou vizitku se svým číslem. 

"Byl bych rád, kdybys tu zůstal ještě chvíli." Zkusí to ještě. 

"Ale pokud ne, aspoň zkus promyslet naše další setkání. Záleží mi na tom. Nejsem si ještě vůbec jistý proč, ale záleží." Prozradí mu, že ani on si není jistý ve všem. Palcem ho pohladí na kůži na zápěstí. 

"Nechceš tu ještě chvíli zůstat? Můžeme si dát ještě skleničku a zkusit to trochu z jiného konce, pokud se ti tento nelíbil. Jsem zvyklý stavět hradbu mezi sebe a ostatní, špatně se jí zbavuje, ale není to nemožné." Podívá se mu zpříma do očí. Nesvírá ho pevně a dává mu možnost odchodu, vizitku má stále mezi prsty druhé dlaně a nabízí mu ji.