Zyean
Nedokáže si ani představit Taijiho v jeho skutečné podobě. Možná proto mu nahání víc husí kůži Yoshiki. Ani Inorana si nepamatuje při boji s Manou, takže ani jeho se nebojí. Prostě je nedokázal vidět jinak, než jako…No anděly. Překvapeně zamrká, když Tai zmíní mámu, ale moc se mu o ní nechce mluvit. Umřela, už je to vážně hodně dlouho a pamatuje si ji jen matně. Měl už jen Kaie. Jen zlehka zavrtí hlavou, protože to je věc, kterou můžou probrat jindy. Čas postupně smutek a lítost nad její smrtí utlumil a on sám se na ni snaží vzpomínat se šťastnými vzpomínkami. Uculí se trochu stydlivě, když dojde na kompliment."Vážně? Připadal jsem si trochu jako pitomec." Nemá problém mu sdělit to, co si myslí. Poslechne si, co mu chce ještě říct, ale vzápětí se musí rozesmát.
"Kai nás nakonec zabije oba." Usoudí bez váhání, první asi Taijiho za to, že má na sobě jeho triko, protože bude jasné, že to své musel před ním svlékat nebo hůř, Tai mu ho zničil a pak to odnese Zye, která samozřejmě nemá rozum, když se zaplétá zrovna s ním. Jenže to by mu taky vrátil a připomněl by mu jeho tulení s Torou. Stejně je to zvláštní představa, Tora nevypadal zrovna jako…No ten dole. Pro chlupy, teď nebude přemýšlet zrovna nad tímto. Tiše si povzdechne nad dotekem jejich klínů a pak se uchechtne zase. Ne, on se asi smát nepřestane.
"Myslím, že tady v tomhle baráku nikdo nespí." Vzpomene si na všechny dvojce a na jejich společné ložnice. A už je zase u těch představ, které rozhodně mít nechce. Poddá se během vteřiny Taijiho rtům a začne mu polibky nedočkavě oplácet. Je znát, že už je příliš vzrušený, aby se dokázal ovládat. Trochu vyjekne, když ho Tai odešel na záda do peřin a vzápětí se nedočkavě zavrtí. Jeho dlaně sklouznou automaticky na Taijiho boky, pak na bedra, která trochu nedočkavě pohladí, než se přesunou na pozadí, které je prostě dokonalé. Asi se tam chvíli zdrží. Povzdechne si, jakmile se Taijiho chlouba dotkne citlivých míst a trochu se prohne v bocích, jako by mu chtěl vyjít vstříc. Je to skvělé, nechce ani na chvíli přestávat a nevnímá nic kromě příjemných pocitů. Připadá si s ním jako na obláčku. Pokud by si měl teď představit nebe, tak to bude vypadat asi právě takto. V očích je znát, jak moc mimo je a to se zatím skoro nic neděje. Ještě chvíli podobného trápení a asi skončí příliš brzy a stejně…
"Tai-chan." Broukne tiše mezi jednolitými povzdechy.
"Teď už vážně spát nechci." Pusa je jako obvykle rychlejší, než hlava, ale v tuto chvíli je to snad úplně normální. Myšlenky má totálně vygumované, a kdyby se ho někdo ptal na jméno, už si vážně nevzpomene. Kdyby jen malinko tušil, jak mu s ním bude, asi ho vážně přepadne v té posteli ještě u Tory. Pak by si to pěkně slízl, protože po tom všem by Taijiho nejspíš zničil. Vlastně je dobře, že to vůbec nevěděl. Vyjede mu dlaněmi po zádech až na lopatky, kde ho k sobě víc přitiskne. Jen na chvilku, aby si užil teplo jeho těla. Oči mu zazáří, když je znovu otevře a podívá se do těch nad sebou.
"Je ti jasné, že když mě budeš ještě chvíli trápit, tak mě budeš mít na svědomí. To už pak nezachráníme svět." Vtipkuje na to téma, i když to moc veselé není, ale už mu docházejí možnosti, jak ho přesvědčit, aby ho cítil ještě jinak.
"Mám pocit, že za chvíli vážně vybouchnu." Cítí, jak se uvnitř něj hromadí energie, který nutně potřebuje ven. To se mu ještě nestalo v běžném životě. Oči už září dávno, ale teď sek tomu přidá i jeho kůže, která se začne třpytit. Vůbec neví, jak moc se jeho nově nabitá energie rozproudí, ale taky má pocit, že by jí mohl ovládnout. Kolem nich není nebezpečí a jeho podstata, jakoby to vycítila.
Taiji
Kdyby jenom Zye tušil, jak vzrušující je pohled do tváře někoho, kdo je takto potřísněný vaší touhou. On se snad nikdy nedíval na porno nebo co? Řekl by mu to, ale má toho hodně na práci a tak se jenom vědoucně usměje. Musí se usmát ještě o něco víc, když dojde na Kaie a na to, že se do něj bude chtít pustit. To si to štěně může vyzkoušet, Tai si k tomu zapálí a otevře pivo v plechovce, ale nic ve zlém. Nakonec to nevydrží a rozesměje se i on, protože Zye má pravdu. Jsou tady jako na nějaké seznamce a Yoshiki to odhalil hodně rychle, když jim nadělil tyto pokojíčky. Taiji se sice divil té jeho ohleduplnosti k jejich potřebám, ale možná za to mohl právě Uruha a jeho vliv na něj nebo to, co spolu jistě celou dobu dělali. Nakonec byl i Yoshiki přece anděl. Sice protivný, nepřejícný a škodolibý, ale nějaké dobro v něm být muselo. Pak se ale konečně rozhostí ticho a málem je to Taiji, kdo ho poruší, když by se Zyeana nejraději zeptal, jak se mu povedlo sebrat mu slova od úst. To je rozhodně na metál. Není, protože Zye vzápětí zase promluví, aby mu řekl, že už se mu nechce spát. "To máš taky jediné štěstí, ty jedno drzé štěně." Zahučí do jeho rtů, když se mu je nechce příliš opouštět a koutky mu znovu vystřelí nahoru.
"Hmm, Yoshiki by asi nepředpokládal, že bych mohl zavinit tvoje zničení, co?" Z ničeho nic ho něco štípne, jako když sáhnete na elektrický ohradník, a on svou rukou ucukne.
"Spíš zničíš ty mě. Tak jako tak ale Hyde vyhraje." Řekne, když se musí oddálit, aby si ho udiveně prohlédl. Nikdy nic podobného neviděl. Zyeanova pokožka září jako drahokam, třpytí se, ale ne kýčovitě, spíš jako když vám po kůži běhají opravdové elektrické výboje. To je to, čím dostal. +To jsme si nedomluvili, já úplně nejsem na sado maso.+ Řekne mu v duchu, ale je fascinovaný pohledem na něj. Za celý svůj dlouhý život o ničem podobném dokonce ani neslyšel a ty oči! Ty oči jsou zdaleka nejmagičtější, pohlcují ho jako nějaká překrásná galaxie. Těžko popsat jako co to vypadá. Taiji žije celá staletí a nikdy, opravdu nikdy neslyšel o tom, že takto nějací vlčí strážci vypadali, nikdy to nikdo nikde nepopsal. Vlastně to bylo logické. Veškerý život byl na takový elektrický pohon, všechno fungovalo na tuto energii, mozek a jeho přenosy, prostě všechno. Pokud byl Zye sám život, jinou podobu mít ani nemohl. Není si ale jistý, jestli chce vidět tu Kaiovu, protože smrt je… smrt. Spravedlivá, ale nakonec pro všechny děsivá.
"Ne jen tebe, jak tak koukám." Řekne mu a když Zye začne vyhrožovat výbuchem, nějak mu to věří.
"Nech toho, ještě z tebe začnu mít strach." Zasměje se, ale na nic už nečeká a pohladí ho navlhčenými prsty v rýze mezi polovičkami. Dovnitř to jde jako nic. Taiji je něžný, ale zároveň už nic neprotahuje. Ne, že by si s ním nechtěl první milování užít důkladně, ale oba dva se už nemohou dočkat a kromě toho má vážně respekt k té kolující energii. Prozkoumávat se budou muset později. Trápí místa, o kterých si myslí, že jsou nejlepší, stejně jako se víc věnuje těm, na která Zye víc reaguje, ale teď má pocit, že reaguje úplně na všechno. Zye je pod jeho rukama velmi přecitlivělý. Možná je to tím, že je mladý a nadržený, možná je to tou jejich zamilovaností, o které je na čase si ji nahlas přiznat. Jestli bude takový pokaždé, Taiji do žádné války nepůjde, protože ho nikdo nedostane z postele. Sotva patrně se přesune víc nad něj a svoje prsty plynule vymění za svou chloubu, kterou ho začne něžně, ale cílevědomě trápit.
Zyean
Těší ho, že Taijiho dovedl pobavit. Bylo pro něj celkem přirozené vtipkovat v každou možnou chvíli a trochu tím zakrýval své vlastní rozpoložení, stejně jako mluvením. Jsou věci, které se prostě jen tak nezmění, i když před sebou mají hotovou apokalypsu. I právě proto by se měl držet a ne dělat takové scény jako před chvíli v koupelně. Když je tu s Taijim a to by ani nemuseli dělat, co právě dělají, cítí se v klidu a ne tak rozhozený. U Zyeho hodně záleželo na tom, koho má vedle sebe. Když tu byl alespoň jeden člověk, kterému věřil a který na něj dával pozor, i když to kolikrát nebylo potřeba, byl spokojený. Celou dobu to dělal Kai a teď to zvolna přechází na Taijiho. Asi by mu to neměl říkat, aby si vážně nemyslel, že je jen pubertální štěně, které do toho spadne hned, ale jednou třeba dostane příležitost mu to říct. Jen doufá, že tím nezpůsobí útěk jednoho anděla. Krátce se uchechtne a zatváří nevinně, když dojde na jeho drzost. "Já už budu hodný." Uculí se, ale pravda je takové, že nejspíš nebude. Neumí se hlídat, cos e slov týká. Nakrčí obočí, jakmile dojde na ničení Taijiho a sleduje, jak ucukne.
"Promiň." Omluví se mu upřímně a snaží se ovládnout svou energii, aby se to znova nestalo.
"Nejde to ovládat." Pokrčí zlehka rameny a trochu opatrně si prohlíží jeho tvář. Skoro to vypadá, že se bojí, aby mu Tai neřekl, že se mu právě teď nelíbí. Sám sebe by se asi v zrcadle lekl. Děsí ho myšlenka, že se ho teď Taiji nebude moct dotknout. Horečně přemýšlí, jak to celé udělat, aby svou energii ovládl. Je z toho nervózní a výboje se malinko vystupňují. Takto to vážně nepůjde.
"To je vážně pitomá schopnost." Zlobí se sám na sebe, ale tím tomu zrovna nepřidává. Bude se muset pořádně naučit kontrolovat emoce a to ideálně hned, jinak můžou vážně rovnou spát. Podívá se mu upřeně do očí a v tu chvíli se uvolní celé jeho tělo, stejně jako hlava. Najednou má v sobě podivný klid, který nutí jeho energii postupně slábnout. Kůže už tolik nezáří, i když oči ho pořád prozrazují.
"Možná už vím, jak na to." Usměje se na něj zamilovaně a pak protne místnost jeho hlas, když ucítí Taijiho prsty uvnitř sebe. Jemně zatne prsty do jeho boků a nechá víčka klesnout. V ten okamžik se jeho energie znovu probere k životu. Ne, vůbec netuší, jak mu zvládne celou dobu koukat do očí, ale bude muset. Jinak si Taiji užije praktiky, na kterou nejspíš ani nepomyslel. Skoro křečovitě drží víčka od sebe, u toho pomalu propadá vzrušení, které naplňuje jeho tělo. Taiji vyloženě ví, kam sáhnout, aby ho připravoval o rozum. Ne, kontrolovat se vážně nedokáže. Jeho steny jsou pravidelnější a čím dál hlasitější. Korunu tomu nasadí, jakmile ucítí proti svému nitru něco mnohem většího. Víc sevře jeho boky, pak dlaněmi sklouzne na zadek, za který ho k sobě začne tisknout. Trochu pozvedne boky, aby se víc uvolnil a bez obtíží ho pustil dál.
"Tai-koi." Podaří se mu ze sebe vydolovat. Jeho oči u září měsíčním světlem a kůže taky, ale tentokrát se mu daří svou sílu kontrolovat. Neví, jak to dělá, možná je proto, jak moc mu na něm záleží. Nechce mu ani trochu ublížit, možná ucítí jen velmi slabé, spíš příjemné vrnění.
"Nakonec ze mě bude masážní strojek." Podaří se mu dostat mezi jednotlivými povzdechy. Chtěl říct vibrátor, ale na to si vážně netroufá. Možná kdyby byl ještě trochu víc mimo sebe. Je mu však úplně jasné, že Tai si to minimálně pomyslí. A pak přijde ještě něco navíc. Cítí něco zvláštního, co mu našeptává, že s Taijim chce být napořád. Něco co ho chce udržet v jeh blízkosti a starat se o něj. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se část jeho podstaty otiskne zrovna do něj. Není to jako pouto, nebudou o sobě navzájem vědět, ani si číst myšlenky. Jde jen o touhu být s tím druhým a dávat na něj pozor po celý zbytek života. To už je ta poslední kapička, kterou potřebuje, aby dosáhl svého vrcholu. Společně s Taijiho pohyby je toho prostě příliš. Před očima se mu zatmí a ani bílá v okolí mu to nedokáže překazit. Jeho tělo se napne a vzápětí povolí a ztratí se v pokrývkách. Tiskne Taijiho k sobě, aniž by si to uvědomil a u toho se pitomě usmívá.
Taiji
Nechce, aby se mu za to Zye omlouval, je mu úplně jasné, že je pro něj problematické tohle ovládnout, ale zároveň má trochu strach z toho, co se začne dít, až úplně vypne svojí hlavu. Taiji dovedl odolávat mnoha věcem, ale vážně si soulož s ním nepředstavoval jako něco, co by musel nakonec vytrpět. Takhle to zní hrozně, ale on by se tomu nejraději rozesmál. Zye je hrozně roztomilý, jak se to snaží ze všech sil ovládnout. Při nejhorším by toho museli nechat a trénovat nějak postupně, ale nebesa vědí, že tohle by byl trest za všechno, čeho se kdy Taiji natropil. On a trpělivě postupovat po kousíčkách možná taky celé měsíce? On??? Když se mu Zye podívá do očí a prohlásí, že možná přišel na způsob, jak tohle ovládnout, vůbec nepochopí, že by to nějak mohlo souviset s jeho očima, ale má chuť běžet někam na balkón a odpálit pár rachejtlí. Nic takového tu samozřejmě není, ale umí tady přece vytvářet věci! Znovu si ho prohlédne. Jeho oči maličko pohasly, teď nesálají jako požár, ale spíš jako spokojené teplo krbu, i když v odstínech chladných hvězd a jeho pokožka taky přestala tolik jiskřit. Už se ho může dotknout, aniž by měl pocit, že přelézá ten ohradník a taky to udělá. Tenhle orgasmus ho nejspíš bude stát několik popálenin, ale to už mu to bude jedno. Jakmile se začne ocitat uvnitř něj a k tomu ještě dostává nepřestávající jemné výboje, má pocit, že ani nezasune a bude po všem. Je to i tím, že tentokrát v tom hraje roli láska. Zye mu připadá překrásný, nedotčený, úzký a jenom jeho a vůbec k tomu nepotřebuje něco jako telefon s nekonečně dlouhým nepřijatým hovorem. Vlastně je to strašně příjemné, ale dává si tak dvě minuty. "Promiň, nechci tě odbýt, ale nevydržím to." Vyrazí ze sebe.
"Sice si za to můžeš sám, ale má to i své světlé stránky. Kdykoliv si vzpomenu, že mi chybí orgasmus, opřu se klínem o tvoje tělo, je jedno kde a bude to hned. Těš se." Těžko říct, kdo z nich dvou dneska plácá víc. I on cítí cosi plíživého, co se mezi nimi formuje a bezpečně ví, že to není právě ten vrchol, ale nedovede to pojmenovat. Ani o tomhle nikdy neslyšel, nikdy nic podobného nevnímal a teď se to dělo, ale nemělo smysl se tomu jakkoliv bránit. Byl dost starý na to, aby věděl, co chce a poznal jisté city, když konečně přišly. On nemá nad čím pochybovat. Pakliže se zrovna k němu připoutá Strážce života, jak by kdy mohl v souboji s Hydem nebo Manou prohrát? Zye bude jako jeho brnění a jen co najde Plamenný meč, bude neporazitelný. Cítí se tak. Ta síla v něm roste hrozně rychle, stejně jako přesvědčení, že to vlastně chce udělat, že je tady správně a že měl Yoshiki pravdu. Už žádné schovávání. A pak to přijde. Jeho tělo exploduje v silné extázi stejně jako to Zyeanovo. Jenže to není tak jako obvykle, není to jenom o tom užít si skvělé pocity, pomaličku se uklidnit a spokojeně příst. Ono to nekončí. Cloumá to s ním, začne ho prostupovat světlo, které není Zyeanovo, ale jeho a tím jak ho k sobě Zye tiskne a dál ho nabíjí svou životní energií, rychle ho to přemůže. Musí se od něj trochu odtrhnout, zvedne se na dlaně a vzepře, pak zvedne i hlavu, zakloní ji a podívá se někam nahoru nad ně a uvidí svůj Plamenný meč. Visí ve vzduchu kdesi pod stropem, impozantní a krásný, obehnaný plameny a čeká, až s ním Taiji zase splyne. Ne Taiji, ale archanděl Michael. Je to prastará práce, doslova prastará a jako taková nepůsobí zase tak impozantně. Tedy ne pro někoho, kdo nerozumí zbraním a historii, ale takto v plamenech je to podívaná. Taiji uvolní jednu dlaň a natáhne se po meči. Uchopí ho za jílec, plameny zvolna vyhasnou a pak mu ruka i s těžkou zbraní klesne do peřin vedle Zyeanova těla.
"Je tady." Zamumlá tiše.
"Po všech těch desetiletích… možná staletích..." Už se ani nepamatuje.
Zyean
"To je…" Vydoluje ze sebe. Chtěl mu říct, že je to naprosto v pohodě, protože sám nevydrží ani o vteřinu déle. Je to všechno příliš dokonalé, než aby to dokázal ovládnout. Jak by taky mohl s někým tak krásným v posteli a ještě v jeho věku. Ne, oni vážně z té postele jen tak nevylezou a můžou je odtud zkusit dolovat. Asi se nakonec propadne hanbou, a přesto se bude držet zuby nehty, aby nikam nemusel. Yo by ho za podobné myšlenky vážně zabil. "Nic jiného ani nechci." Vypadne z něj úplně pitomě, protože k něčemu podobnému by mu rozhodně dávat svolení nechtěl. Jenže jen si to představí, už má naběhnuto na další orgasmus. No kruci, Taijimu bude nakonec stačit jen kývnout a Zye se zblázní. Vůbec netuší, jak budou moct vylézt mezi lidi. Nasadil mu do hlavy takové myšlenky, které rozhodně nejsou ani trochu andělské. Spíš hodně lidské a taky trochu…Ne, na to slovo radši ani nepomyslí. Vnímá v sobě sílu otisku, který se mu podařilo Taijimu věnovat. Máma jim vyprávěla pohádky o podobném skutečnosti, ale samozřejmě jim nikdy pořádně nevěřili. Asi jen v době, kdy byli hodně malí. Zye si pak představoval, jaké to je. Možná po tom někde v koutku duše toužil, když ho smečka nepřijala. Nikdy by to nepřiznal nahlas a teď se to děje. Pozoruje Taijiho tvář, jestli si to uvědomuje a ani na vteřinu nezavře oči. Prostě to chce všechno vidět. Zvládne tak prožít svůj vlastní orgasmus. Nechá víčka klesnout až ve chvíli, kdy Taijiho přitiskne k sobě. Teď už může v klidu odpočívat, je dokonale uvolněný. Už tuší, co ho přimělo se trochu ovládat a dokud bude Taiji v jeho blízkosti, možná svou nově nabitou moc dokáže kontrolovat. Překvapeně zamrká, když postřehne, že něco není tak úplně normální. To světlo není tentokrát jeho, ale nebojí se. Jen pozoruje Taijiho a možná má v očích trochu starost, co se to vlastně děje.
"Jsi nádherný." Nedokáže se přinutit, aby mlčel. Konečky jeho prstů se opatrně prochází po jeho kůži. Taiji se mu vlastně líbil od první chvíle, a teď…Není to schopný slovy ani popsat. Je to nádherná bytost a on by měl snad platit svým životem za to, že se na něj může dívat. Cítí se tak. Nedokáže od něj odtrhnout stříbrné oči, ani když se podívá nahoru. Potřeboval by snad věky a stejně by to bylo málo. Kdykoliv se na ně podívá, uvidí ho takového jaký je právě teď. Podle něj nikdo krásnější na světě nebyl. Zamiloval se do něj, to už ví dávno, ale najednou má pocit, že se jeho pocity ještě prohloubily, i když to snad ani není možné. Připadá mu, že na něj kouká snad celou věčnost a pořád to není dost, ale nakonec se i on přinutí podívat nahoru. Vůbec nevěřil, že je něco podobného možné, ale rty k sobě už asi nedá nikdy. Kouká vyjeveně a zároveň okouzleně na Plamenný meč.
"Páni." Zvládne jen šeptem vydechnout. Má pocit, že kdyby byl příliš hlasitý, všechno by se rozplynulo.
"To je…" Nedokáže to ani vyslovit, taková posvátná úcta se v něm zvedla. Provází ho pohledem, dokud nevyhasne a nemají ho u sebe v peřinách.
"Přišel za tebou." Promluví pořád stejně tiše a teď už si ho prohlíží. Přijde mu pořád stejně nádherný, i když nemá korunu z plamenů.
"Proč myslíš, že přišel právě teď?" Zeptá se ho s nádechem zvědavosti v hlase. Natáhne k meči ruku, ale nedotkne se ho. Jen kopíruje jeho obrys v uctivé vzdálenosti. Nezná historii a ani ve snu by ho nenapadlo, že by to mohlo být třeba kvůli tomu, co se mezi nimi odehrálo.
"Vyhrajeme a všechno bude zase v pořádku." Kousne se do rtu, když to vysloví. Najednou tomu opravdu věří a jeho očka zase zazáří, když se pousměje.
"Přece nemůžeme prohrát, ne společně." Objeví v sobě naději. Je to díky Taijimu a taky díky zbrani, která leží vedle něj. Trochu pozvedne bradu, aby ho mohl líbnout na rty.
"Jinak to přece být nemůže." Konečně má zase zpátky svůj optimismus, který poslední dny postrádal.
Taiji
Vnímá emocionální náboj mezi nimi. Není schopný věci pořádně pojmenovat, nedokáže v Zyeanovi vysloveně číst, ale cítí, jaký druh myšlenek se mu prohání hlavou a že všechny patří jemu. Tolik náklonnosti a zamilovanosti nikdy v nikom necítil. Podívá se na vlastní předloktí, když mu Zye řekne, že je nádherný a povšimne si, jak jeho pokožka září. Je to vnitřní andělské světlo. Posvátné světlo. Už dlouho ho neviděl. Je to jenom slabý odvar toho, co by mohlo přijít, kdyby jej využil na plno. Něco podobného udělal Inoran, když zachraňoval Aoiho, ale všichni v dosahu by v důsledku toho mohli oslepnout nebo se světlem popálit. "Ano." Řekne jenom na to oznámení příchodu jeho meče a sám se dívá na slova v latině, která jsou do něj vytepána. Vedle meče se zhmotní i kožené, precizně vyrobené pouzdro, nesoucí jeho jméno. Meč není obřadní, je to opravdová zbraň, sloužící konkrétním účelům a jako taková na sobě nenese žádné přehnané zdobení, žádné drahokamy ani nic podobného. Nemá přehnaně velké rozměry, aby jeho váha byla přijatelná, ale i tak se jedná o páva mezi meči, protože ocel nepochází z tohoto světa a každý záhyb je mistrovsky vyvedený a dohladka opracovaný. Taiji ten meč miluje. Vlastně je stejný jako on. Na první pohled žádný drahokam, ale když na to přijde, je pevný a vlastně i zásadový. Má svůj vnitřní řád, přes který by nikdy nešel, jakkoliv je jinak svobodomyslný. Však je po Luciferovi jedním z nejproblematičtějších andělů, jak dějiny dobře vědí. V té další Zyeanově otázce má naprosto jasno.
"Protože jsem uvěřil. Doopravdy a upřímně jsem se vrátil ke své víře a starému přesvědčení. Dodal jsi mi ji ty, jen před malou chvílí. Najednou se ve mně zvedla upřímná touha dokázat cokoliv a zase světu vrátit jeho pořádek. Ještě před pár hodinami jsem víru neměl, všechno bojkotoval a najednou se to během chvíle změnilo a meč přišel. Praví víra, je jedno v co nebo koho, ta nejupřímnější a nejčistší jako je láska nebo naděje, dokáže cokoliv. Tenhle meč je toho důkazem. Ztratil jsem ho, když jsem o víru přišel a teď jsem ji zase nalezl." Upřímně se usměje a konečně se podívá do jeho očí. Když k tomu budou všichni přistupovat takto, nemohou prohrát. Taiji má ale strach, že skeptici, jako je Aoi nebo Tora, budou trochu oříšek. Sleduje Zyeanovu dlaň, jak kopíruje křivky meče a když promlouvá o tom, že vyhrají, cítí, že stejná víra je i v něm. Možná je to proto, že věří Taijimu samotnému nebo je to prostě v něm, protože je tak milý a hodný, ale důležité je, že se to děje. Má o něj o něco menší strach, protože podobné věci proti démonům silně fungují. Ne předměty nebo kříže, ale tato silná a upřímná víra. Dotkne se hřbetu jeho dlaně a nechá ji klesnout tak, aby se Zye mohl meče dotknout. Teď je to jenom obyčejný meč, ocel chladí a nic speciálního se neděje.
"Ne, že si s ním budeš tajně hrát. A taky s ním nekrájej sekanou nebo tlačenku, hm?" Nabádá ho a pomalu se přesune na lůžku vedle něj na bok a podepře si hlavu dlaní. Meč je ze Zyeanovy druhé strany.
"A teď už spát. Máš toho za sebou hrozně moc a zítra musíme probudit knihu k životu. Až budeme opouštět tuto dimenzi, je možné, že nás díky tomu bude čekat nějaké nepříjemné překvapení. Moc knihy by mohla přivábit bytosti, které nám jdou po krku. Nevím, jak to bude probíhat, ale měli bychom být připraveni na cokoliv." Jeho hlas je klidný a měkký, ale je lepší, aby s tím Zye počítal. On ho ochrání, ale musí být spolu sladění. Navíc si není jistý, kolik jejich energie kniha spolyká, především té Kaiovy. Dlaní upraví jeho vlasy, sám se položí na předloktí a pokoj se najednou ponoří do tmy jako by sám věděl, kdy se má zhasnout nebo padne noc. Tahle Yoshikiho vychytávka je rozhodně příjemná. Taiji cítí absolutní bezpečí, dimenze se nezhroutí, ne dnes.
"Oyasumi, ai shite iru, Zye-koi." Pošeptá mu ještě.
Zyean
Prohlíží si meč a střídavě Taijiho. Je to pro něj nové a jemu se v podobných chvílích vždycky trochu tříštila pozornost. Navíc byl kluk, zbraně pro něj měly jisté kouzlo, i když by si nedokázal představit, že by ho použil. Ne proti někomu. Trochu ho děsí a zároveň fascinuje. Má v sobě zvláštní kombinaci pocitů, ale převládá ten, který mu dává oddanost a lásku k Taijimu. Ne, nebojí se, není čeho, dokud bude vedle něj a bude vědět, že o něj stojí. To byla ta největší síla, kterou mu mohl dát. Musí se zlehka pousmát, když vidí, jak se Tai na meč dívá. Je v tom taky jisté kouzlo, ale zdá se, že svůj názor změnil a jeho přesvědčení se pohnulo tím správným směrem. Teď zmůžou klidně bojovat za lepší svět a vyhnat démony z jejich světa, který ohrožují. Zachrání svět a zachrání sebe, opravdu tomu věří. Kousne se do rtu, když začne Tai mluvit a hledí na něj rozzářenýma a šťastnýma očima. Zní to tak krásně, když mu říká, jak díky němu uvěřil. Sám tomu věří jen těžko, ale nakonec ho přece jen přesvědčí. Tai neříkal věci jen tak, ne pokud šlo o něco vážného. Ani si neuvědomuje, že jej při jeho slovech zlehka hladí po bocích. Snad nikdy nebyl tak dlouho potichu, jako právě teď. Chce si to užít a zároveň cítí, jak díky jeho slovům síla přírody jen roste. Kdyby mohl, asi se rozběhne zachraňovat svět právě teď. "Myslel jsem si, že si nic z toho nezasloužím, že to není nic pro mě a jsem na tomto světě jen náhodou. Prostě nepovedený kousek, o který nikdy moc nestojí. Změnil jsi úplně všechno a hlavně můj pohled na toto místo. Díky tobě věří úplně všemu a hlavě tomu, že i já mám svou cenu. Arigato, Tai-chan, za to že mi dáváš pocit, který jsem tolik postrádal." Poděkuje mu upřímně, protože má pocit, že by to měl vědět. Byl jen štěně, které tropilo jen hlouposti a ostudu, i když by mu to Kai vyvracel. Jenže poručte svým pocitům, když vám to okolí dává sežrat. Pak přišel Tai a všechno se od základu změnilo. Pokud se vlk otiskne, je to jen jednou a na celý život. Některým se to nestane ani jednou a on to cítí. Zvedne prsty k jeho tváři, aby se jí mohl dotknout. Pár vteřin to vypadá, že má opravdu strach, jestli vůbec může. Pak Tai pronese něco, co zase hodně připomíná jeho typické chování. Zye se upřímně rozesměje.
"Vážně nemůžu? Škoda a já si říkal, že ušetřím své zuby." Pokračuje v jeho poznámce, než se rozesměje znovu a víc zavrtí do peřin. Nakonec i jeho začne dohánět únava, přijde i zívnutí.
"Ty mě vyháníš do říše snů?" Zatváří se naoko překvapeně.
"A já měl za to, že ty jsi ten, kdo mě budu tahat, ať s ním piju až do rána a budeš rád, když se bude Yo zlobit." Dobírá si ho trochu, ale už si dělá pohodlný pelíšek a vměstná se mu do náruče. Dojde i na další zívnutí.
"Já vím, už na tom pomalu pracuju." Prohodí vlastně docela vážně.
"Ať už nás bude čekat cokoliv, zvládneme to." Ujistí jeho i sám sebe, že už je o tom přesvědčený. Nechá víčka spokojeně klesnout, jakmile mu začne urovnávat vlasy. Vydržel by tak celou noc.
"A drbání za uchem nebude?" Zvedne k němu krátce oči s unavenými jiskrami v nich, než se pousměje a pak se znovu opře tváří do jeho hrudi a spokojeně vydechne.
"Hezké sny, Tai-koi." Pošeptá sotva slyšitelně.
"Mě se vedle tebe bude spát rozhodně skvěle." Ujistí ho, že lepší místo by jen těžko našel a bude mít problém se od něj ráno odlepit. Trvá to sotva dvě vteřiny, než začne pravidelně oddechovat. Jednou dlaní svírá jeho bok a očividně ho odmítne pustit, i když se v noci chtěl otočit pryč. Má po dlouhé době opravdu krásné a ničím nerušené sny. Jeho nová rodina, smečka, kterou by si snad nikdo dobrovolně nevybral, ale on je po dlouhé době opravu šťastný.
Žádné komentáře:
Okomentovat