Issey x Hyde - Co je s mojí konkubínou? - část 4.

(císařovy komnaty)

Issey

Issey pomalu přikývne na slova Hydova odhodlání a povzbudivě se na něj usměje. Vzápětí na to ucítí dotek jeho menší, hřejivé dlaně na té své a nechá ji tam, dokud se kluci neobjeví. Už mu kvůli nim nestačil odpovědět na to, kdy začne. Nejspíš mu nechá ještě pár dní, aby se trochu doléčil, seznámil se svými novými sloužícími a pak na něj poštve učitele. Jakmile Aki vtrhne do dveří, musí Hyda pustit a chytat syna. Ten vypláznutý jazyk mu však neunikne. Okamžitě synovi vlepí symbolický pohlavek, aby toho nechal, ale Hyde to musí hned zopakovat a jemu by nejraději střelil taky. Místo toho se tiše zasměje. 

"Víte co? Tohle si vyřešte mezi sebou, pánové." Nechá je tak a vlídným gestem pozve Ricka mezi ně, aby nestál odstrčený mezi chůvami. Ricko hned ožije novým úsměvem a klekne si k Akimu. Zvědavě si prohlíží novou tvář, kterou vedle císaře ještě neviděl. Když Aki spontánně vypálí svou otázku ohledně příprav, Issey se dlouze nadechne. Kolikrát mu vysvětloval, že všechny věci tady mají svoje postupy a že nemůže na lidi takto „útočit?“ Zdá se ale, že Hydovi to nevadí. Ještě pořád neměl mnoho povinností, i když už teď ví Issey o úkolu, pro který by se hodil. A právě díky tomu by měl Akiho poznat, dokud je ještě čas. Protože to s ním naprosto souvisí. Navíc Hydovi musí chybět Icihiro a tak v tom vidí jenom samá pozitiva. 

"Máš velké štěstí, Aki-chan, že na tebe má Hyde dostatek času. Není tady ale tak dlouho, aby věděl, jak se podobné oslavy chystají a co všechno je potřeba. Dovolím ti to jenom, když mu budeš pravou rukou a oporou a budeš ho svědomitě na slovo poslouchat. Jestli ne, pošlu ho pryč a nebudeš se s ním vídat." Mluví vlídně, ale Aki už moc dobře ví, že když bude lumpačit, svoje slova bez mrknutí splní. Issey nedával druhé šance, dokonce ani svým dětem ne, pokud šlo o podobné záležitosti. To nebylo nic vážného, co by si je zasloužilo. Jinak by nad nimi samozřejmě hůl nezlomil. Chlapci toho víří hlavou příliš mnoho, protože na to zatím nic neřekne a místo toho vytáhne další problém, který trápí jeho hlavu. Kaneki… Kaneki nebyl kůň pro děti. Jenže Aki ho viděl na nádvoří a vzhlédl se v něm. A tak mu ho Issey dal, ale jezdit na něm bylo někdy o život i pro štolbu. Aki ještě neměl dost síly v rukou a nohou, ten den teprve přijde, ale přes to… Když kůň přijme svého pána a budou jedna duše, bude jedno, kolik je Akimu let a už ho neshodí. Máma… vždycky měla o Akiho přehnaný strach a rozhodovala o věcech, o kterých jako žena rozhodnout nemohla. Co ona věděla o klučičí duši, toužící po jízdě na koni? Ne, Issey nechce přijít o dalšího syna, ale taky nechce mít z Akiho děvče.

"Když si ho zasloužíš, bude na tvoje narozeniny tvůj. Nechám ho přivést a ty se s ním spřátelíš v ohradě. Když to dokážeš, máma už ti to nikdy nezakáže." Rozhodne nakonec. Nedá mu nic zadarmo jen pro tu stížnost, ale teď má Aki silnou motivaci. Ta poslední informace ho vyvede z míry a překvapeně zvedne obočí. Proč ho s tím trápila už teď? Zkoumavě se podívá do jeho tváře. Cítí na sobě, jak na něm Ricko visí pohledem, protože šlo vlastně i o jeho osud. Vidí mu na očích, jak už teď Akimu Kanekiho závidí, ale domluví s jeho otcem podobný dárek. 

"Jednoho dne budu potřebovat, aby ses postaral o něco důležitého, Aki-chan. Budu ti muset svěřit obrovský úkol. Ale ten den se ještě nepřiblížil. Nedělej si s tím starosti, hm?" Znovu se na něj usměje. 

"I já jsem kdysi od svého otce dostal podobný úkol. Vím, co cítíš, věř mi." Dodá ještě, než kývne na služebné, že je čas, aby děti odvedly. Ricko začne okamžitě škemrat, že ještě ne, že sotva přišli a s Akim se strategicky sunou k Hydovi, aby se na něj pověsili a nikam nemuseli.

Hyde

Hyde už jen tiše vyčkává, jestli dostane souhlas k tomu, aby na oslavě kluků pracoval. Bylo by skvělé, kdyby mohl, takové menší rozptýlení, které teď vážně potřebuje, aby se dal dohromady. Přece jen na něm útok na jeho osobu taky něco zanechal. Aki vypadá, že nepřijme nic jiného, než že s tím císař bude souhlasit. Hyde chce, to je taky důležité a teď zbývá jen svolení jeho otce. Cítí se mnohem jistěji, když má Ricka vedle sebe. Usměje se na něj a kývne hlavou. Má pocit, že pokud se do toho pustí Hyde, bude to skvělá oslava, rozhodně lepší, jak od jejich plánovače různých akcí, který má snad sto let. Možná ještě víc, rozhodně na to vypadá. Aki zvedne ke své otci důvěřivé oči a u toho zlehka poposedává a doufá, že dojde na souhlas a ten nakonec dostane. Má to samozřejmě své podmínky, které musí dodržet, ale v tomto ohledu se dokázal vždycky trochu změnit a brát to opravdu vážně. 

"Děkuji." Prohodí jako první, než padne svému otci kolem krku a podívá se přes rameno na Hyda. Ten se vřele usměje a na Akiho mrkne. Aki se po chvíli odtáhne a vypadá opravdu spokojeně. 

"Udělám všechno proto, abych mu pomohl." Odkývá mu to bez váhání a je jasné, že se bude opravdu snažit. Navíc díky tomu si bude moci udělat oslavu podle sebe a Hyde nevypadá jako někdo, kdo by mu nějak zvlášť bránil. +A Ricko mi pomůže.+ Baví se tím aspoň v duchu a po očku koukne na Ricka. Vzápětí dojde na hřebce, kterého mu matka zakázala. Tady trochu posmutní, protože tuší, že by mohl otec respektovat přání matky a po tom, co se stalo Ichirovi… Nesmí na to myslet nebo se rozbrečí a to nesmí. Pozoruje císaře s hodně opatrným výrazem a u toho se soustavně kouše do rtu. Už už by se mu kolem krku vrhl podruhé, když dojde na další podmínku. Stejně se mu koutky zvednou nahoru. 

"Zvládnu to, určitě ano." Rozhodne se během vteřiny. Kaneki mu za to rozhodně stojí. Bylo to podle něj skvělé zvíře, jen ho ostatní moc nechápou. On ho pochopí a dokáže všem, že na něm dokáže jezdit. Navíc pokud by nebyl použitelný na jízdu, což zatím vypadalo, je mu jasné, co by s ním provedli a to nemíní dopustit. Hyde jen po očku pozoruje celou scénu, ale samozřejmě nic neřekne. Tady není prostor pro něj. Je mu však Akiho líto, když vidí, jak ho trápí možný odjezd. Všichni ví, jak to chodí a kolik konkurence bude Aki mít, ale na císaři je znát, že by si přál, aby to byl právě on, kdo bude jeho nástupcem. Aki sklopí oči a mne si ruce, když čeká na odpověď ohledně své odjezdu. Přijde mu to jako věčnost a bohužel dojde na odpověď, které se bál. Je to znát na jeho hnědých očích, které se zvednou ke svému otci, jak kdyby ho prosil, aby nikam nemusel. Nechce z paláce, je tady doma a představa, že bude muset někam, kde to nezná, ho děsí. Jenže tentokrát nedostane odpověď, jakou by chtěl. V hlavě dítěte je to neskutečná představa a je jasné, že na to bude myslet víc, než často. Přesto všechno poslušně sklopí hlavu a jen přikývne. Hydovi je Aki hodně líto. Vidí na něm, jak moc ho to trápí. Sám překvapeně vzhlédne, protože je čas k odchodu a jemu se taky nikam nechce. Udělá to samé, co Ricko a šoupne se k Hydovi, který má co dělat, aby se nerozesmál. Kluci jsou vážně roztomilí a ani on si nepřeje, aby tak rychle odcházeli, ale přece jen by měl držet pusu a nechat to na císaři. 

"Bude opravdu troufalé, kdybych požádal o pomoc, aby zjistil, jak se co nejrychleji přizpůsobit?" Stočí velmi pomalu opatrný pohled na císaře. Je v nich vidět vřelost a taky trochu touha, užít si s kluky. 

"Pokud samozřejmě mají chvilku času." Odmlčí se na chvilku a téměř neznatelným úsměvem, než svůj pohled skloní s jemnou úklonou. Aki se toho samozřejmě hned chytí. 

"Prosím, mám všechno hotové na sezení se senseiem a teď jsem měl mít chvilku volno." Prosí svého otce, aby ho neposílal pryč. Hyde sice vypadá, že by potřeboval chvíli odpočívat, ale když to sám navrhl? 

"Mohli bychom mu pomoci ohledně sloužících a všeho kolem." Hledá důvody, proč by tu mohli všichni zůstat společně. Co si budou, Aki neměl tolik času, který by mohl společně s otcem trávit a je znát, že o to opravdu stojí.

Issey

Issey je rád, když vidí všechno to odhodlání v očích svého syna. Mohlo se to zdát jako jednoduché úkoly, zejména ta oslava, ale pro devítileté dítě to snadné nebylo. Především Kaneki ne. Issey po Akim nechce, aby ho za ten krátký čas dokázal vést pod sedlem, ale chce vidět, že si s koněm navzájem rozumí. Všechno bylo jenom v té koňské hlavě a pokud nepřestane bláznit, byl by Akimu moc nebezpečný. Issey na Akim vidí, jak moc ho možnost odjezdu trápí a jak si to nepřeje. Byl ještě hodně malý. Za pár let to uvidí očima dospívajícího muže a jeho srdce ovládne zase jiný druh strachu. Ale už to nebude o odloučení od mámy a táty od známého místa jako spíš strach ze selhání. 

"Aki-chan, bude to velké dobrodružství na krásném místě. Nikdy nebudeš sám. Možná nebudu tak blízko, abych ti poradil osobně, ale rozhodně tu pro tebe zůstanu. Toho se nemusíš nikdy bát." Uklidní ho ještě trochu. 

"A když říkám, že je to daleko, je to opravdu tak." Poplácá ho po rameni. On přece nikdy nelže a Aki to ví. Když nakonec promluví Hyde, aby se zeptal, zda smí s chlapci strávit čas hned, je mu naprosto jasné, odkud vítr fouká a že už jsou jedna ruka. Podívá se na něj s mírně povytaženým obočím. Tahle chvilka měla být spíš jejich, ale děti na něj očividně udělaly velký dojem. 

"Ne příliš na dlouho, víš, že se necítíš dobře." Připomene mu. Kluci začnou jako na povel jásat a tak pokyne sloužícím, aby pro ně přišli později. Pak zavolá ty svoje, aby je odvedli do vedlejšího pokoje, kde je pracovna. Je tam pod oknem velký nízký stůl, na kterém mají všechny psací potřeby a mohou si tam plánovat, co chtějí. O kousek dál je ten jeho. Všichni se tam přemístí. Issey bude zatím pracovat, zadá potřebné úkoly ohledně Hydova pobytu na tomto patře, jeho léčení a přidělení sloužících, pak si zkontroluje, jak dopadlo chytání všech provinilců, jak probíhají přípravy jejich potrestání a taky zařídí propuštění jednoho nešťastníka, za kterého se kdosi přimluvil. Potom mu zbude dostatek času na to, aby se oddával mnoha kratochvilným procházením možností, jak Hyda obdarovat. Sloužící, rádci a různí lidé se u něj postupně střídají a chvíle, kdy Hyde s chlapci švitoří pod oknem se protahuje na mnohem delší, než jakou původně zamýšlel. Úplně zapomněl na tok času a práce bylo dost. Když je všechno hotovo, uvědomí si, že kluci jsou docela nahlas, dávno nepracují a pokřikují na sebe a taky se tu znovu objeví další služka s večeří pro ně všechny. Ani se neptali, kam ji Issey chce a zda bude večeřet s rodinou nebo s kým. Nejspíš jim to všem slušelo a vypadalo to jako rodinná pohoda. Issey v duchu zalamentuje a poprosí, aby byl poslán vzkaz Rickově rodině s omluvou, že Ricko bude večeřet tady. Pak se zase všichni přemístí do předních pokojů k jídelnímu stolku na polštáře pod oknem. Hostina je to opravdu císařská, i když na ty veřejné vlastně skromná. Přesto je na stole a tácech okolo víc misek, než by kdo spočítal. Zejména polévka voní neskutečně a nad svíčkou se neustále přihřívá. Issey odklopí víčko jedné misky, kde jsou nudle do vývaru a hned si nandá. 

"Dobrou chuť." Popřeje jim. Tohle je asi trochu jiné, než co Hyde doposud znal, i když jim v harému samozřejmě vařili dobře. Zajímalo by ho, jaký má vztah k jídlu? 

"Po jídle všichni do svých pokojů." Připomene jim a ano, platí to i pro Hyda. Nechce se mu ho posílat pryč, ale musí odpočívat a ještě u něj nebyl lékař. Brzy, už hodně brzy, s ním stráví trochu delší chvilky, jak doufá.

Hyde

Aki vypadá pořád trochu vyděšeně, i když se ho jeho otec snaží uklidnit. Ve chvíli, kdy zmíní, že tam nebude sám, se na něj podívá s nadějí v očích, která zase trochu pohasne. On ví, že tam bude s ním, v jeho hlavě určitě a v srdci taky, ale stejně…Bude se hrozně bát. Opatrně se podívá na Ricka vedle sebe, jakoby čekal ujištění, že on pojede s ním. Moc v to doufá, protože je to jeho nejlepší přítel, bratr, se kterým tráví většinu času a má ho rád. Palác z nich sice trochu šílí, ale to jistě nevadí. Nakonec jen sklopí hlavu a přikývne. Věří svému otci úplně všechno a taky ho to trochu uklidní. Je to ještě daleko, třeba se to nakonec celé změní. Upne se v duchu na tuto naději. Hyde se tiše zasměje, když kluci začnou jásat. Hrozně se mu líbí ta přirozená dětská radost. Na vesnici se to vidělo často, když děti lítali po okolí, ale tady ne. 

"Ano, můj pane." Prohodí pokorně, ale má obavy, že se to jenom chvíle nebude, ne když ty dva vidí. Dojde společně s nimi do vedlejšího pokoje, kde ani nemusí říkat a kluci mu pomůžou se usadit. Vděčně se na ně usměje, než na chvíli opravdu začnou s přípravami. Aki má spoustu skvělých nápadů, které Hyde bez váhání převede do proveditelných projektů. Ricko přispívá taky, ale spíš k tomu, aby se všichni tři smáli. Dokonce je Hyde musí občas napomenout, protože císař je opodál a mohli by ho rušit. Nakonec to stejně neukočíruje. Nakonec mu kluci pomůžou se přesunout pod okno, kde jim Hyde vypráví různé zážitky ze svého života. Kluci mají energie na rozdávání a hlavní bavič je rozhodně Ricko, ale Aki za ním není zas tolik pozadu, i když to vypadá, že si to nesmyslí. Hyde s postupem času odhaduje, jak by se Aki mohl později chovat. Jaký bude, až dojde na jeho odjezd? Pokud zůstane takový, jakého jej vidí, mohlo by to být pro zemi velmi dobré. Vidí v něm rysy jeho otce, i když je to protkané něčím ještě maličko jiným Hyde překvapeně zamrká, když si uvědomí, že je čas na večeři. Úplně se s kluky zapomněl a vypadá maličko omluvně, když se setká s pohledem císaře. +Na příliš dlouho…+ Proběhnou mu hlavou jeho slova a málem by se rozesmál znovu. Nakonec můžou být rádi, že si na večeři nedošli o půlnoci. Jenže to nečeká, co se před ním objeví. Samozřejmě, že už viděl hostinu, ale tady a mimo pohledy všech pořádně popustí svou reakci. Nejradši by ochutnal úplně všechno. Natahuje krk a vypadá najednou mnohem mladší, než kluci. 

"Dobrou chuť." Uculí se a hned si začne nandávat. U toho se kouše do rtu a nakonec se objeví i špička jazyka v typickém gestu. Hned s prvním soustem přivře oči a víčka se mu zachvějí. 

"Pro Kami, tohle je něco." Vydechne spokojeně a dojde mu, že se u kluci asi smějí. Podívá se na ně a oba na povel ztichnou, než se Hyde rozesměje taky. 

"Je to to nejlepší, co jsem kdy jedl." Přizná se nakonec s mírným pokrčením rameny. 

"No vážně." Ujistí je všechny. 

"Mám obavy, že je tu reálná šance na prasknutí." Prohodí spíš tiše, protože si není jistý, jestli už to není příliš. Ve výsledku má problém se vůbec zvednout od stolu, jak dobře se najedl, to se nestávalo často. Jako první odejdou kluci a on dostane chvíli času s císařem. 

"Smím něco říct?" Zeptá se, když se pomalu ohlédne přes rameno a počká si na svolení. 

"Chtěl bych vám poděkovat. Tento den byl za poslední dobu jeden z nejpříjemnějších. Obyčejně neobyčejný." Upřímně a skoro kouzelně se pousměje. 

"Udělám vše, co je v mých silách, abych vám to jednou mohl oplatit." Ohlédne se na dveře, ale ještě má asi pár vteřin. Opatrně k němu přistoupí, vzhlédne k jeho tváři, aniž by se přestal usmívat. Dovolí si nejspíš hodně, ale i přes to mu položí dlaně na předloktí s jemným pohlazením a povytáhne bradu, aby mu mohl věnovat další políbení na rty. Chtěl původně na tvář, ale nějak se to zvrtlo. Trochu opatrně se uculí, když se odtáhne, zkoumajíc jeho výraz, jestli to nepřehnal. 

"Dobrou noc, můj pane." Popřeje mu tiše a nakročí si k odchodu.

Issey

Issey si musí přiznat, že má velký hlad. Během dne toho moc nesnědl a mohl za to především stres a odvedení myšlenek v důsledku všeho, co se stalo. Teď to na něj konečně dolehlo a kluci jedli za dva už v tomto věku a ještě ani nebyli v pubertě. Zrovna se chystá vložit si první sousto do úst, když si všimne Hydova pohledu. Kdo ví proč mu připadá sexy, když se lidé nebojí pořádně najíst. V jejich kruzích a v zemi obyčejně se to moc nenosilo. Obézní lidé tady skoro neexistovali, všichni si zakládali na tom, že jedí málo, především ženy a najednou vidí někoho, komu hlad doslova sálá z očí. Ne hlad ne, ale chuť! Zase se narovná a na chvíli hůlky odloží, aby mohl pozorovat Hydův výraz, jakmile poprvé ochutná. U toho se nevědomky usmívá a musí sám sobě připomenout, že tady nejsou sami, že děti mají oči všude a že by se mohly hodně vyptávat na to, proč se na Hyda tak divně dívá. Nebo už to možná tuší a na podobné spekulace měli kluci přece jenom ještě pár let čas. Kluci si naštěstí zatím nevšímají jeho, ale Hyda a nepokrytě se mu smějí. Issey je nechává. Hyde není žádná vznešená dáma, ale kluk jako oni a kluci by si měli umět vyříkat věci navzájem. 

"To je dobře, nerad bych měnil kuchaře." Řekne a konečně si vzpomene na vlastní hůlky. Už vidí výrazy celého dvora, když by vyhodil kuchaře kvůli názoru jedné konkubíny, ale možná, že jednoho dne, až si Hyde zvykne na všechny chutě a naučí se, co znamená vytříbený pokrm, bude skutečně jeho dvorním dozorem nad kuchyní, protože takový mlsný jazýček přece nemůže mít jen tak někdo. Už zase na ten jeho jazyk hledí až moc dlouho a skloní oči, aby se konečně najedl. Jestli se na něj bude dívat, nikdy to neudělá. Celá večeře uteče rychleji, než by chtěl, ale tak je to se všemi věcmi, které si člověk užívá a chtěl by při nich zastavit čas. Popřeje oběma chlapcům dobrou noc a ještě chvíli se dívá ke dveřím, než na něj Hyde promluví. Pomalu se otočí jeho směrem. 

"Samozřejmě." Řekne mu a pak se pousměje. Hyde má pravdu. Obyčejně neobyčejný den. V císařském životě jich nebylo zase tolik. 

"Ano, to ano. To já děkuji tobě." Usměje se o trochu víc. Hyde ho znovu ujistí o svém rozhodnutí a loajalitě a Issey s novým lehkým úsměvem přikývne. Rozhodně budou příležitosti, kdy mu to bude moci dokazovat, tím si je jistý. Hyde k němu vykročí blíž a Issey na něj upírá svoje oči. Jakmile přijde dotek na předloktích, už ví moc dobře, co se stane vzápětí. Jeho rty jsou měkké a něžné, ale pocítí je jenom na krátký čas. Hydův doprovod čeká venku přede dveřmi. Hyde sám už se otáčí a sahá po klice. Popadne ho za ruku a jemným trhnutím si ho pošle proti své náruči. To asi nebylo to nejlepší, co mohl udělat, vzhledem k jeho potlučenosti, ale přišlo to tak spontánně… Tlumí jeho bolest v novém, mnohem hlubším polibku. Nesnaží se o nic přehnaného, ale nedovede si pomoct, aby jazykem trochu neochutnal. Je to všechno jeho a při tom se ho teď nemůže skoro dotknout. Na to není zvyklý, je to nepříjemné, ale on ví, že to tříbí charakter. 

"Dobrou noc." Řekne nakonec tiše se rty jen pár milimetrů od jeho, než ho konečně pustí a sám otevře dveře. Ani jednou se však nepodívá na sloužící za nimi. Hledí jen a jen do jeho tváře, než Hyde přeruší jejich oční kontakt, aby mohl vyjít ven a pak Issey zavře. Zamyšleně si přejede palcem přes rty. Ať už Kami zamýšlejí cokoliv, tuhle jejich pozornost si rozhodně užije a ví, že to bude jedno z nejdůležitějších období jeho života.