Issey x Hyde - Co je s mojí konkubínou? - část 3.

(císařovy komnaty)

Hyde

Překvapí ho, když se mu Issey rozhodne odpovědět. Myslel si, že tohle mu nepřísluší, ale všechno je zdá se úplně jinak. Ani ve snu by ho nenapadlo, že to mělo svůj důvod a že by byl nějak důležitý nebo o něm císař přemýšlel tak moc, aby se ho rozhodl chránit. 

"Pořád jen málem." Pokrčí rameny. Ne, nebyl lehkovážný, aby neměl strach, ale přece to muselo mít nějaký důvod, že přežil. Zvedne k němu oči, když se na něj usměje takovým způsobem a bez váhání mu ho oplatí, jen hodně po svém. Ke kdo by mohl říct, že mnohem vřeleji. Překvapeně zamrká, když císař vyprskne smíchy. Vážně se mu to povedlo a rozesmál ho? Tak trochu nevěří vlastním očím, ale za chvíli se stejně neovládne a uchechtne se. Jen trochu, ono to pořád dost bolí, i když na to ve chvilkách s ním dost obstojně zapomíná. 

"Až přijde ta doba, budu opravdu rozebírat, čím vás zlobím nejvíc." Uculí se rozverněji a pak ho vyvede z míry znovu. Nakrčí trochu obočí, protože se chtěl vrátit, aby zaplul do pokoje, který byl tak trochu jeho vězením a sebral své výkresy, ale to se nestane. Bude muset doufat, že tam budou, i když se vrátí. Za vteřinu na to mu dojde, co mu to říká.

"Zůstanu tady?" Vypadá asi jako jeden z prostoduchých, ale nemůže si pomoci a pak ho samozřejmě napadne jen jediná věc a nejspíš není sám. Podívá se na císaře a nakloní hlavu na stranu. V očích mu zajiskří a jeho úsměv je všechno, jen ne nevinný. 

"Já myslím, že to víte úplně přesně můj pane, když to říkáte a očividně nejsem sám." Okomentuje i tohle, protože by asi musel být mrtvý, aby se to nestalo. Měl by mu poděkovat, ale to už dneska dělal tolikrát. Přesto se mu slovíčko děkuji, odrazí v očích.

"Já vím, já vím, nemohl bych se hýbat." Řekne něco, co by zase klidně mohlo být pochopeno několika způsoby a tváří se, že si to vůbec neuvědomuje. Jeho oči ale zvědavě pozorují, co tam Issey dělá. A je to tu znova. Oficiální důvod přeje bez mrknutí, ale to další…Vážně? Proč zrovna jeho? Jistě, věděl, že je hezký, o tom nikdy nepochyboval, ale nenapadlo by ho, že by zaujal zrovna muže jako je on. Pořád byl ještě kluk a občas nevěděl, co se sebou. Kousne se do rtu a sklopí oči s mírným pousmáním. 

"To bych si přál." Prohodí šeptem. Něco uvnitř něj a už to začíná být hodně velké nutkání, chce muže naproti sobě pořádně poznat. Ne tak, jak ho vidí ostatní, ale doufá, že ho uvidí tak, jako nikdo jiný. Dneska dostal náznaky, že je to možné. Přikývne se sklopenou hlavou. Ano, je mu jasné, že si ani nedokáže představit, co všechno ho čeká, ale Issey nekončí a nabídne mu něco, po čem by velká většina harému skočila. Mlčí pár minut, jak kdyby and tím musel přemýšlet a tvář prozatím nepozvedne. Ví, že ho spíš neuvidí a že budou mít na sebe jen málo času, přesto mu myšlenka na zdánlivě svobodný život nepřipadá lákavá. Tady je něco mnohem lákavějšího. Je to rozhodnutí na celý život, ale tady by třeba dokázal něco změnit. Nakonec pomalu oči zvedne a zabodne je do jeho tváře. Pak se krátce ohlédne ke dveřím a zase se podívá na něj. Velmi pomalu a obezřetně vykročí jeho směrem. Zastaví se v těsné blízkosti a smyslně se pousměje. 

"Čím začneme?" Téměř neznatelně pokrčí rameny. Je jasné, že bude dělat maximum, aby byl nejlepší. Zarazí se maličko, než se mu blýskne v očích. 

"Nic moc fyzicky náročného, prosím." Koutky mu pocuknou nahoru, protože ho zase napadá jediná věc. Pomalu očima klesne po jeho těle a zastaví se na skříňce v jeho rukách. Je zvědavý až hrůza, co by v tom mohlo být. Rychle se pokusí zavrhnout myšlenku na to, že je to pro něj, ale nahlas nic neřekne. Jen pro jistotu, kdyby se pletl. Pořád si tu připadá, jak kdyby sem vůbec nepatřil. Je to zvláštní pocit, ale tak nějak tuší, že si na to hodně rychle zvykne. Ne, že by se změnil, ale prostě jen přizpůsobil. Má k tomu ten nejlepší důvod. 

"Je vůbec možné poznat císaře? Není to zakázané?" Další malá provokace se dostane na světlo v návaznosti na myšlenkách, které má.

Issey

Ne, není si jistý, jestli to byla lehkovážnost nebo ne, ale pro tuto chvíli to téma již opustí. Vedou totiž zrovna o něco pikantnější řečičky a Isseyovi zajiskří v očích. Musí si přiznat, že se na to těší a po tolika hrozných dnech stesku po synovi a dnešním zjištění, jaká zrada mu bujela pod rukama, by opravdu potřeboval vypustit páru, jenže to nešlo. Taky se ale přistihne, že na nikoho jiného teď nemá náladu a proto si to bude muset snad poprvé v životě odpustit a věnovat se prostě něčemu jinému. 

"Přímo tady ne, na tomto patře ano." Vysvětlí mu to pořádněji. Přímo s ním nemohl žít nikdo, tak to bylo, ale když chtěl, mohl tu někdo přespat. Kdo ví, kam je dnešní den zavede. Hyde si s odpověďmi nedá pokoj, ale Issey nad nimi zvedne koutky a pokývá hlavou na ty pohyby, protože to je všechno přece jenom o nich. On by našel tisíc způsobů, jak si poradit, ale ta polámaná žebra vyléčit nedokáže a Hyda by bolel každý nádech. Hodně bolel. On sám moc dobře ví, jak tohle zranění bolí, jenom k němu přišel v bitvě a kdysi dávno při pádu z koně jako dítě. To pak máte pocit, že se ani nevyčůráte, protože i ten tlak bolí. A pak dojde na jeho velkorysou nabídku. Ani neví, co ho to popadlo, nechce aby Hyde odešel a měl ho kdokoliv jiný, ale víc než majetnickost a touha je v tom obava, co by s ním bylo, jestli by si tam venku poradil a jestli by nepadl do zajetí někomu jinému. Pořád sám sebe považoval za tu nejlepší možnost. Jasně vidí, jak ho tím zaskočil. Aby ne. Teď se mu nejspíš prohání hlavou, jestli ho Issey jenom tak nezkouší z věrnosti a pak s ním nezatočí podobně, jako s těmi tam venku nebo si dává na misky vah slovíčka otrok a svobodný člověk. S tím bohužel nemohl nic udělat ani jako císař. Hyde mlčí dlouho, dokonce se několikrát podívá na dveře a on je vlastně rád, že mu to tak trvá, že si svou odpověď opravdu řádně promýšlí. Nespěchá, i když pečlivě sleduje jeho tvář. Nejde z ní vyčíst zase tolik. Hyde se pohne přímo k němu a… Issey párkrát zamrká, protože mu po dlouhé době chvilku trvá, než mu dojde, co je tohle za odpověď. Vzápětí se však upřímně a opravdu vlídně usměje a vezme do volné ruky jednu jeho dlaň. 

"Jestli se bojíš, že tě jenom zkouším, tak jsem to myslel vážně." Řekne mu tichým, trochu chraplavým hlasem, ale Hyde si to nerozmyslí. Tiše se zasměje té jeho poznámce a najednou mu některé věci dají trochu větší smysl. Není přehnaně věřícím, ale to neznamená, že nevěří na Kami a jejich sílu. Hyde tohle všechno přežil, znal jeho syna, přišel k němu. Je si jistý, že má nějaký úkol a stejně tak ví, že ho u sebe chce. Kvůli sobě i kvůli Kami. Po té jeho otázce si trochu povzdechne. 

"To nevím. Nejspíš to možné je. Pro dobrého pozorovatele, otevřenou duši ochotnou naslouchat a upřednostnit někoho jiného, než sebe…" Pronese a konečně skříňku pomalu otevře. Je tam nefritový hřebínek do vlasů s motivem draka. Na první pohled to není místní práce. Pochází z říše, která není zase tak daleko, ale zároveň dost na to, aby bylo snadné do ní cestovat. Je mnohem větší a taky v mnoha ohledech civilizovanější a jejich klenoty jsou velký skvost. Hřebínek nijak neruší žádné drahé kameny ani zlato. Je na něm jenom ta kresba. V krabičce leží skoro osamoceně, ale je to opravdu velká vzácnost. 

"Mělo by začít být vidět, kým přesně by ses měl stát. Ještě jsi ode mě nic nedostal. Tohle… je za Ichira. Děkuji." Řekne mu tiše. 

"Ještě budu pokračovat, ale nejsem připraven." Poklepe prsty na víčko krabičky, než mu ji přenechá a zasměje se. Kdo mohl vědět, jak dnešek skončí? Musí vymyslet něco velkolepého. Ideálně na sebe. Hyde toho nejspíš moc nemá, rozhodně nic konkurence schopného.

Hyde

Hyde ani netuší, jak málo ho dělilo od toho, aby ho Issey poslal zpátky a sehnal si někoho, kdo by mu byl pro dnešní den lepší společností. Je mu jasné, že se ho bude muset pokusit rozptýlit i bez jiných věcí, aby byl spokojený. Je tu přece důvod, proč tady je a on mu chce dokázat, že není jen pitomý kluk, který neví vůbec nic. Stejně má nepatrné pochybnosti o tom, že by kluk jako on dokázal císaře zaujmout. Viděl toho už tolika Hyde vlastně vůbec nic, kromě hromady nemocných a pár vyděšených kluků v harému. On sám byl ještě hodně vyděšený, i když to na sobě nedával znát. Ani nemohl, kdyby to udělal, tak by ho sežrali zaživa. Proto si našel svůj vlastní způsob, jak přežít, i když to nemělo takový úspěch, jaký si představoval. To by tu nestál s bolavým tělem. Z druhé strany je to možná dobře. Dává mu to možnost poznat císaře z úplně jiné stránky, než většina konkubín. Issey o to taky očividně stojí, kdyby ne, Hyde by tu vůbec nebyl. Uculí se nad jeho vysvětlením, protože vážných věcí už bylo přece dost a ukáže taky malé růžky, které má už snad od narození. 

"Škoda." Prohodí další provokaci, ale u toho sklopí oči k zemi. Stejně je vidět, jak se usmívá. Pak už dojde na jeho odpovědi, které nejsou tak přímé, jak by měli být, ale zdá se, že to ani jednomu nevadí. Podívá se do očí císaře ve chvíli, kdy se vlídně usměje a něco uvnitř pořádně roztaje. Je vážně krásný. Viděl už hodně hezkých mužů, ale z nikoho nevyzařovala taková síla, jako právě z něj. Je to součást kombinace, která ho opravdu přitahuje. Klesne očima na svou dlaň v Isseyových rukách a pak znovu zveden oči plné veselých jiskřiček. 

"Měl bych se bát, ale nebojím. I kdybych to věděl, stejně bych se nerozhodl jinak, můj pane. Věřím, že to má důvod, když jsem se ocitl tady a chci zjistit, co přesně to bude. Myslím něco úplně jiné, než osobní zájem." Usměje se rozverněji a pomalu se jeho koutky stočí do smyslného pousmání. Má potřebu mu dát najevo, že si opravdu přeje být s ním a ne nikde jinde. Pokud se pro něco rozhodl, šel si za svým i přes překážky. Jen vždycky trochu trvalo, než si něco doopravdy rozmyslel, ale pro dnešek to neplatí. 

"Tak to bude problém." Snaží se tvářit vážně a jako někdo, kdo je v první řadě sobecký a vidí jen sám sebe. Pro některé to tak bude vypadat, pokud se najednou vyhoupne tak vysoko. Dlouho mu ale jeho výraz nevydrží a rozesměje se. Vzápětí toho opravdu zalituje a ruce mu vystřelí k žebrům. 

"Mělo to být vtipné, nakonec je to spíš k pláči. K mému." Povzdechne si, ale vzápětí přijde o všechny slova. Když pozvedne hlavu, aby se podíval do krabičky, a rty mu jdou od sebe. Je to nádherný kousek, nikdy nic krásnějšího neviděl, pokud jde o neživé věci. 

"Můj pane, já…" Chtěl by něco říct, ale Issey je rychlejší a pošle ho téměř na kolena svým poděkováním. 

"Udělal jsem to rád." Řekne něco úplně jiného, než by měl. Myslí tím čas strávený s jeho synem. Pomalu sáhne po skříňce a ještě si ji prohlíží, přejíždí po ní a po sponě prsty, než se znovu trochu uculí. 

"A já myslel, že císař je připravený vždycky a na všechno?" Obočí mu jde nepatrně nahoru a znovu sklápí oči, je pro něj těžké od toho kousku odtrhnout pohled. Chvíli váhá, jak pojmout své poděkování, než se nehodlá udělat něco, co by rozhodně dělat nechtěl. Snad poprvé je pořádně vidět jeho rozpaky. Vhoupne se na špičky a s pohledem upřeným do jeho očí jej líbne na tvář. 

"Děkuji, moc se mi líbí." Ujistí ho, že to myslí opravdu vážně, než stoupne na celá chodidla a začne se rozhlížet po pokoji. Má obavy z možného trestu, protože si dovolil příliš a stejně by se nerozhodl jinak. Pořád sází na to, že tu nikdo není. 

"Co všechno se budu učit?" Zeptá se zničehonic, aby přerušil krátké ticho, které by ho případně mohlo usvědčit. 

"Kdo mě to bude učit?" Kouká z okna ven a na vteřinu se v jeho tváři objeví obavy. Věděl, jak se na něj někteří dívají a tuší, že spousta z nich ho bude chtít potopit. Musí vážně zabrat, aby všechno zvládl v co nejkratším čase i s klacky pod nohy. 

"Trochu se bojím." Přizná se nakonec neochotně.

Issey

Bylo dobře, že to Hyde považoval za škodu, protože zrovna tohle měla být velká část jeho života a kdyby to nenáviděl… nebylo by to dobré ani pro jednoho z nich. Poslechne si jeho slova, zdají se být upřímná. 

"V tom případě se na to oba díváme stejnýma očima." Prozradí mu a znovu se vlídně usměje. Tady může. Tady není nikdo, kdo by je viděl a jeho konkubíny jsou tu od toho, aby ho rozptylovaly a svět se po jejich boku stával snovějším. Zamračení na sebe nenechá dlouho čekat, když mu Hyde řekne to s tím problémem, ale jenom si ho dobírá a Issey nad ním musí zavrtět hlavou. Bude to takový malý drzounek. To by se líbilo některým jeho synům. Bude zajímavé sledovat rozdíly mezi nimi, jím a Isseyem samotným, co se věku a vážnosti týkalo. Hyde byl napůl dítě, ale mohlo by to být osvěžující. Zatváří se o dost starostlivěji, když Hyda rozbolí tělo od smíchu a jemně se dlaní dotkne jeho ramene. 

"Běž se posadit." Navrhne mu a ukáže na množství polštářů okolo nízkého lakovaného stolku. Jsou hned pod oknem a dopadá sem ještě příjemně teplé odpolední světlo. Poblíž jsou mísy s ovocem a studený zelený čaj. Jsou tu vždycky. Bylo příjemné sledovat Hyda, jak obdivoval sponu. Neřekl toho moc nahlas, ale bylo mu to vidět ve tváři a v očích. 

"Požádám správce mých komnat, aby ti přidělil odpovídajícího asistenta a nějakou služebnou." Řekne mu. Hyde by měl mít početný doprovod, ale to přijde časem, jak se bude učit a jeho váženost narůstat. Na tu jeho další provokaci nejdřív neřekne nic a přejde se posadit k němu. Poklepe prsty o desku stolku. 

"Navenek to tak musí vždycky vypadat, ale jsou věci, které nelze odbýt." Řekne mu a je teď velmi blízko něj. Políbení na tváři jako poděkování cítí ještě teď, i když na něj reagoval jen jemným úsměvem. Rozhodně by se mu líbilo další, ale… teď byl čas trénovat trpělivost. Kami měli někdy vážně kousavý smysl pro humor. Ani jeho další slova a otázky nezapomněl, jenom převrací v mysli odpovědi. Jeho dlaň se pomalu přesune na jeho stehno nad kolenem. Je to jenom konejšivý dotek a nemá představovat nic jiného. Issey sám u toho vypadá vážně. 

"Strach je normální. Je tu proto, aby nás ochraňoval před nebezpečím. Nemít strach je bláznovství. Nesmíš ale dopustit, aby ho na tobě poznali. Využijí každé tvé slabosti. Budou si teď dávat pozor, ale to neznamená, že se ti nebudou snažit tvou cestu zkomplikovat." Ví, kam až mohou intriky někdy zajít, Ichiro byl jejich největší obětí, ale troufal si tvrdit, že po tomhle bude minimálně pár měsíců klid, ne-li let. 

"Všechno. To, co doposud, ale taky politiku, historii, diplomacii…" Je to proto, že si Issey někdy rád povídal o státních věcech jenom tak a ženy k tomu obvykle moc vlohy neměly. To neznamenalo, že byly všechny hloupé nebo málo orientované, ale Hyda nikdy nebudou zaměstnávat děti. Tedy… v jistém slova smyslu. Pak se dveře z ničeho nic otevřou a Issey se k nim rychle podmračeně podívá. Kdo si u všech Kami dovolí rušit právě teď a po všem, co se stalo? A pak spatří tvář jednoho ze svých starších synků. Aki byl vždycky maličko neřízená střela, i když byl vlastně v zásadě poslušný a velmi bystrý. Byl to Isseyův nejmilejší synek, pokud lze děti takto odlišovat a posuzovat. Nejvíc v něm viděl sám sebe. Aki doběhne až k němu a rovnou mu vletí do náruče. V patách je mu jeho chůva a služebná a obě rovnou padnou na kolena tváří k zemi před pódiem, na němž je stolek a sezení. Do dveří vletí ještě jeden malý chlapec ve stejném věku. Jenom se bázlivě zadívá na císaře a zůstane stát za klečícími sluhy. Hned si ale všimne Hyda a zakření se na něj.

"Tohle je můj syn Aki a jeho nejlepší přítel Ricko. Je jim právě devět. Budeme chystat oslavu." Představí oba chlapce Issey.

Hyde

Začíná být malinko v pasti z toho, když se na něj Issey usměje. Je to úplně jiný výraz, než jaký vídají ostatní běžně, o to víc se mu líbí. Trochu s obavami čeká, jak dopadne jeho menší provokace a první se vnitřně vážně trochu lekne, jakmile vidí zamrčení. To přece nechtěl. Naštěstí to nemá dlouhého trvání a on si o chvíli muže oddechnout. Ještě chvíli počká v jeho blízkosti a přemýšlí, jestli to s tou pusou nepřehnal, ale vypadá to, že ne. Jen krátce přikývne a očima mu poděkuje, když ho vyzve, aby se šel posadit. 

"Dobře." Snaží se vypadat, že ho nové informace vůbec nevyvádějí z míry. Bude mít lidi kolem sebe, bude jim muset říkat, co mají dělat. Tohle bude nakonec zajímavé. Musí se nutně pousmát nad svými myšlenkami, protože už se vidí, jak neobratný bude. Musí se naučit, jak tohle všechno zvládnout s úsměvem a ne ve stresu. Podívá se na dlaň na svém rameni a přemáhá nutkání na ni položit svou ruku, ale zatím to neudělá. Odhodlá se, až ve chvíli, kdy se usadí ke stolečku a konečně trochu vydechne. Je to příjemná změna a jeho tělo ji rozhodně vítá. Když se ho Issey dotkne podruhé, na chvíli zatají dech. Je to příjemné, nikam ho netlačí, jen se ho zlehka dotýká a on z toho začíná být malinko mimo. Dívá se mu do tváře, jeho slova…ne, pořád mu není dobře z toho co se v harému a paláci děje. Vždycky si myslel, že na intriky a takovou obezřetnost nebude mít buňky. Pokud chce však zůstat v jeho blízkosti, bude se muset mnohé změnit. 

"Nedám se tak snadno." Ujistí ho, že udělá všechno proto, aby ty klacky hezky přeskákal. V ten okamžik položí svou dlaň na tu jeho a nechá ji tam. V očích se mu zaujatě blýskne, jakmile zmíní, co všechno by se měl učit a je vidět, že je nadšený. 

"A kdy začnu?" Ozve se netrpělivě a není to nic podlézavého, prostě se na to vážně těší. Lákaly ho nové věci a tady toho nakonec bude opravdu hodně. Hyde se zrovna natáhne po kousku ovoce, který chtěl podat svému císaři, když se dovnitř nahrne Aki. Hyde si ho krátce prohlédne a pak sklopí hlavu, aby se mohl pousmát. Byli si tolik podobní, a když vidí, jak se hrne k tátovi, je jasné, jaký je císař člověkem. Na dětech se to stejně pozná nejvíc. Už jen proto, že ho nenapomíná, jak sem vpadli. Zajímalo by ho, jaký byl císař jako dítě, třeba se ho jednou zeptá. Hyde pomalu zveden oči zrovna ve chvíli, kdy Aki visí na císaři a taky se na něj podívá. Hyde nakloní hlavu na stranu a hraně nafoukne tváře, koutky mu však cukají. Hnědé dětské oči se na něj podívají a objeví se vypláznutý jazyk. Hyde mu to rychle vrátí a pak si přitiskne dlaň na ústa, aby se nezačal smát. Když je Issey představí, ukloní se, co to jen v jeho stavu jde s patřičným oslovením. 

"Bude jim pomáhat s přípravami?" Ozve se dětský hlas, když se Aki znovu podívá na Hyda. Něco mu říká, že pokud ano, bude to rozhodně stát za to. Hyde se nenápadně pousměje podruhé, ale zatím nechá oči zabodnuté do země. 

"Mohl bych pomoci." Prohodí opatrně, protože neví, jestli smí, ale klidně se bude na oslavě podílet, měl by z toho radost. 

"Máma mi nechce dovolit jezdit na Kanekim." Postěžuje si rovnou, když se Aki usadí před císaře s rukama složenýma v klíně. 

"Prý ho odvedli pryč, když mě minule shodil. Ale on za to nemůže, to já se neudržel." Nechtěl sem jít úplně žalovat, ale moc rád by svého hřebce zpátky. Chodil za ním víc, než často, i když kolikrát nesměl a Ricko samozřejmě s ním. 

"Už z něj nespadnu, slibuju." Velmi opatrně vzhlédne. 

"A taky říká, že budu muset odjet." V jeho očích se najednou objeví střípek strachu, i když v jeho hlase cítit není. Přece jen je tu Hyde a před ním nesmí, ale zeptat se snad může…? Zarazí se, protože mu to dojde, ale příliš pozdě.