Hromadné - Začínáš mě trochu děsit. - část 1.

(Torův byt)

Tora

Tora možná mol tušit, že to bude něco podobného, když po Reitovi Ruki tak moc vyjel. Ale ne, nepřemýšlel nad tím tolik, jako by možná měl. Po sexu s ním neměl v hlavě příliš místa na podobné věci a celý večer se snažil ho dostat, protože se mu opravdu zalíbil. To, co mu nakonec Ruki prozradil…Napadne ho samozřejmě, že by nakonec mohl být jen náhrada za svého bratra. Vzhledem k tomu, co si nosí hluboko zahrabané v hlavě…Ano, dostane ho na chvíli pocit, že je jen místo svého bratra, který je zakoukaný někde jinde. Samozřejmě ho to překvapilo, protože by si netipl, že zrovna Rei poruší své zásady, které si tak dlouho držel. Z druhé strany viděl Senu a je mu jasné, že některým věcem nejde odolávat. Opravdu se mu uleví, když mu Ru řekne pravdu a zároveň si není úplně jistý, co si o tom všem má myslet. Schovává všechno za cigaretu a ještě jeden lok alkoholu. Když mu řekl, aby na to zapomněl, tvářil se, že to udělal, dokonce mu to odsouhlasil kývnutím hlavou a podařilo se mu na tváři vydolovat i úsměv, ale sám uvnitř nebyl tolik přesvědčený, že se mu to podařilo. Jestli se Ru kvůli Reitovi tak moc zlobil, nejspíš se mu líbí a Tora byl přesvědčený o tom, že Rei je na tom v podobném ohledu mnohem lépe. Zůstal klidně ležet a než stačí cokoliv říct, usne. Sám si ho ještě dlouho prohlíží. V klidu dokouří, napije se i vody, aby doplnil tekutiny a pak se trochu poposune níž, aby se mohl pohodlněji uložit s rukou pod hlavou. Jenže on neusne tak rychle. Pořád se mu hlavou prohání dost strašáků a něco uvnitř mu našeptává, že by se na to možná měl vykašlat. Ru je ještě pořád dost mladý, taky by se mohlo hravě stát, že si Reie vezme víc do hlavy a pak ho nechá a to by Tora nesl hodně špatně. Už mu to prostě dochází, že to není ani trochu záležitost jedné noci. Nakonec usne i on a podvědomě pořád tiskne Rukiho k sobě, aby sebou tolik neházel. On sám se ani jednou probere, jen pořád svírá drobné tělo, jakoby měl strach, že mu uteče. Vzbudí se za pár hodin a podívá se jako první o kousek níž. Pořád je tam. Přistihne se, že se mu ulevilo. Opatrně se natáhne, aby sáhl po telefonu a má tam asi pět zmeškaných hovorů od Reity a smsky, které dávají hodně jasně najevo, že je na něj patřičně naštvaný. Tora si jen povzdechne a velmi opatrně se vymaní zpod Rukiho. Nechce ho budit, měl náročný den a spánek potřebuje. Podaří se mu dostat z postele a odejde na menší zahradu ven, jen v kalotách a bez trika. Napíše Reitovi zprávu, že jsou v pořádku a že Ru ještě pořád spí, aby byl v klidu. Nebude ho budit, dokud to není nutné. Ještě připíše, že dorazí, co nejdřív, až se probere a doufá, že to zatím bude stačit. Přečte si dopověď, která není úplně v klidu, ale taky se dozví, že v noci se na jejich straně nic nestalo. Torovi se uleví. Vrátí se do bytu, nachystá si kávovar, aby jim zatím překapal do skleněné konvice blahodárný nápoj a pak si opláchne obličej v koupelně. Pár minut se zasekne v ložnici, aby si mohl Rukiho prohlížet, než se dooblékne a zatím, co jeho návštěva ještě pořád spinká, s roztodivnými myšlenkami vyjde z domu. Sám si pořád není jistý, co bude až se Ru probere a jak by se měl chovat, vzhledem k tomu, co mu včera řekl. Možná by to měl opravdu celé přehodnotit. U těch myšlenek si už po cestě připaluje. Trvá to asi hodinu, než se vrátí do svého bytu a s sebou nese oběd. Vyskládá to všechno na linku, dokonce se pokusí i najít talířky. Ru pořád nikde není. Už je skoro poledne. Nakonec to všechno ještě přikryje, aby to rychle nevystydlo a usadí se na pohovku. Pustí televizi a přepíná kanály, je jasné, že mu nic není dost dobré anebo prostě nevnímá to, co se děje na obraze. Nakonec ovladač odloží, protože si stejně nevybral a promne si dlaň tvář. Jako poslední se mu hlavou proběhne myšlenka, že ta noc možná vážně nebyl dobrý nápad.

Ruki

Když se Ruki konečně probudí, je to jenom proto, že se slunce opírá do okenních tabulek a protahuje paprsky skrz závěsy. Z vedlejšího pokoje sem neskutečně voní nějaké jídlo a taky je tlumeně slyšet televizi. To bylo divné, protože u něj doma by z vedlejších pokojů nic slyšet nebylo a oběd mu hospodyně do pokoje taky nenosila, pokud ji vysloveně nepožádal. Jakmile otevře oči, rychle si vzpomene, kde přesně je, jak se sem dostal a především co se dělo před tím, než šel spát. Leží na půl na břiše a když se pozvedne na předloktí a podívá se vedle sebe, postel je prázdná. Chvíli hledí na pomačkané prostěradlo a je mu to snad i líto, ale pak se podívá na budík na stolku a zjistí, že je po poledni. Vzhledem k tomu, v kolik šli spát a jak jindy dovedl vyspávat, to bylo ještě málo. Nic z jeho myšlenek před spaním nevyprchalo a zapíchne to do jeho hrudi nepříjemný pocit očekávání nějakého problému. Snad Tora nevstal a neodešel kvůli tomu? Co když nakonec ani nespal tady? Ihned si zakáže podobné myšlenky. Ne, je vzhůru, protože je prostě hodně hodin a už se mu nechtělo spát. Co by vedle Rukiho tak dlouho dělal? +Cokoliv? Díval se? Zkoušel mě probudit?+ Dotěrné myšlenky nedají pokoj a tak radši potichoučku vyleze z postele a ztratí se na okamžik v té jeho koupelně. Jen proto, aby mu ukradl kartáček na zuby a trochu se opláchl. V noci dělali takové věci, že něco jako sdílení kartáčku, se už nedá počítat. Zpátky v ložnici najde na zemi pohozené tričko, které měl Tora včera na sobě. Mohl by si vzít čisté, ale to by nevonělo jako on a tak si ho přetáhne přes hlavu. Měl pravdu, má ho skoro po kolena. Trochu se stydí, když vykročí ke dveřím z ložnice a hlavně se doopravdy bojí, co se bude dít. Z divného pocitu už je ledová kostka na dně žaludku. Vezme za kliku a uvidí ho sedět u televize v prázdném pokoji s pohovkou. Mimoděk se upřímně usměje. Přeťapká po studené podlaze bez koberce k němu a rovnou na tu pohovku vyskočí. S koleny pod bradou a tričkem přetaženým přes ně se maličko vlísá k jeho boku a políbí ho na tvář. 

"Dobré ráno." Řekne mu a dokonale ignoruje fakt, že je po poledni a že měli třeba někde být. Sena ho nesháněl tak co? Ohlédne se na linku, kde stojí káva a jídlo, ale teď je to moc daleko a znovu se podívá na Torův profil. Vypadá… zadumaně? Kámen je ještě o něco studenější. 

"Nějaké problémy?" Napadne ho, čím ještě by to mohlo být. Zahlédne Torovy cigarety a zapalovač a rovnou se pro ně natáhne. U toho si všimne taky notebooku, který je pořád pohozený na zemi. Natáhne se po něm a nahodí ho. Nechá si od Tory napsat heslo a narovná nohy, aby si na ně počítač mohl položit. Pro sebe se usměje, když otevře historii prohlížení a vzpomene si, co všechno tady včera dělali a o čem si povídali. O výletu na bazar, o zařizování Torova bytu… jejich bytu? Platilo to ještě nebo se z toho Tora vyspal a došlo mu, jak moc velká je to hloupost? Nebo si myslí něco úplně jiného? 

"Začínáš mě trochu děsit." Řekne a mu a tiše se zasměje, ale je to způsob, jak z něj vydolovat, jak se cítí. Zavře prohlížeč, protože další nákupy asi nebudou a všimne si něčeho úplně jiného. Přímo na ploše je nějaký videosoubor z nahrávání se včerejším datem. Tora byl včera s nimi, takže… najede na to mimoděk myší a uvidí hodinu… Pak už ho nic nezastaví, aby to drze neotevřel a jakmile se z repráčků začnou linout jejich hlasy a přímo před očima se mu začne odvíjet, co se dělo, jenom z trochu jiné perspektivy, Ruki okamžitě zrudne. Trvá to několik úderů srdce, než se vzpamatuje, popadne myš a zběsile se pokusí soubor smazat. +To ne!!! Ty by ses mi smál!+ O domácím pornu má rozhodně nevalné mínění.

Tora

Torovi připadá, že na to gauči sedí celou věčnost a přitom mu to přijde žalostně málo na to, co si potřebuje promyslet. Najednou má pocit, že si ještě nikdy nevařil mozek tak, jako právě teď. Uvědomuje si, že pustil Rukiho do svého života víc, než by komukoliv dovolil, i když to nejspíš na první pohled není znát. Jenže on to ví a to je ten problém. Trochu nakrčí obočí, když si potáhne a pak se víc zapře do pohovky a zakloní hlavu. Strop je rozhodně mnohem zajímavější, než to, co se děje v televizi. +Ty jsi na tom ještě hůř, než se prve zdálo.+ Vysmívá se mu jeho podvědomí a je to vážně k vzteku. Možná až přehnaně si odklepne, div si nezlomí cigaretu a trochu si povzdechne. Nečekal, že by ho někdo donutil takovým způsobem zvažovat všechny možnosti, většinou šel do všeho po hlavě tak, jako včera, jenže teď mu to nějak nejde nechat plynout. Možná za to může fakt, že mu na Rukim opravdu záleží. Copak by to mohlo mít budoucnost? Stačí jen to, čím se živí a že je většinu roku mimo svůj domov. Bydlí u jiných a doteď mu to nepřekáželo. Trochu sebou trhne, když se Ru objeví vedle něj. Chtěl mu něco říct, ale zasekne se pohledem na tom, co si oblékl. Své triko pozná bez problémů a pokračuje dál, než se zarazí u jeho lemu, odkud koukají bosé nožky. Jeho představivost začne pracovat na plné obrátky a samozřejmě jde o to, co pod tím má a co ne. Spíš doufá v tu druhou variantu.

"Uhm?" Vypadne z něj úplně pitomě, protože je pořád u jeho nohou, ale Ru už sedí vedle něj, dostane pusu a ještě přání dobrého rána. Momentálně vůbec neví, které roční období je, natož tak hodina. Rychle típne cigaretu, protože si málem popálil prsty.

"Dobré." Zvládne ze sebe dostat a místo, aby dál řešil své pochybnosti, přehodí mu ruku přes ramena a přitáhne si ho víc k sobě, aspoň na chvilku, než ho líbne do vlasů. Pak mu doje co dělá a o čem před chvíli přemýšlel. Začíná mu být jasné, že dokud bude Ru vedle něj, tohle prostě nedomyslí. Nejspíš je to dobře.

"Ani ne." Odpoví mu, když si uvědomí, že se ho na něco ptal a automaticky mu připálí. A zas je u těch gest, která dělá bez přemýšlení. Je to znamení nebo už se prostě je úplně zbláznil? Obočí mu jde nahoru, než zapíchne ukazováček do své hrudi?

"Já? Ani netušíš, jak ty děsíš mě." Vrátí mu to, i když tím prozradil víc, než chtěl.

"Jen mě zajímá, kdy tě začnu pořádně štvát." Odpoví mu hodně neurčitě, ale možná to Rukimu nastíní, kam se jeho myšlenky ubírají. Po očku sleduje svůj notebook a to na co se Ru dívá. Koutky mu jdou nahoru, když vidí košík plný věcí, které by si rozhodně mohli užít.

"Mám to uložený." Ujistí ho, že na některé nákupy prostě nezapomene. Co se vybavení bytu týká, to ani neví, o čem to včera mluvili, ale tohle byl úplně jiný nákup. Chvíli zase hledí před sebe na televizi, než se ozvou hlasy. Samozřejmě se mu hned vybaví chvíle, kdy tyto věty zněly a už se sápe po notebooku. Ru to chce smazat a to je o důvod víc, aby se na to podíval.

"Opovaž se!" Vyhrožuje mu a už od něj tahá počítač. Zpacifikovat ho není vůbec žádný problém, ostatně má nato praxi. Jeho triko na Rukiho těle se nebezpečně vyhrne a i když drží notebook v bezpečné vzdálenosti, ve vzduchu a za svým tělem, stejně je jeho zájem teď úplně jinde.

"Ještě kousíček." Škrábe prstíčkem po jeho stehně, ze kterého je vidět mnohem víc, než před chvílí. Pak mu dojde, co má v ruce a pobaveně se ušklíbne. Dá notebook na malý stolek před něj. Sáhne po Rukiho pase, aby si ho přitáhl k sobě a pevně sevřel v náruči. Budou se koukat společně a zároveň mu nemůže utéct.

"Netušil jsem, že máme ambice na porno, ale proti gustu. Mně to nevadí." Pokrčí rameny, než zaboří tvář do Rukiho vlasů. Přesto ale potřebuje vidět na obrazovku.

"Trochu pitomý úhel, bude to chtít příště napravit." Komentuje to rovnou a je zvědavý, jak se to Rukimu bude líbit. Své předchozí pochybnosti…A co to vlastně bylo? Určitě nic důležitého.

Ruki

Ať už se v Torově hlavě odehrávalo cokoliv, bylo přímo viditelné, jak to z ní mizí ve chvíli, kdy se podíval na jeho odhalené nohy. Ruki nikdy neviděl nic podobného v přímém přenosu. Nikdy by ani neuvěřil, že by on sám a jeho nedokonalé tělo, mohli mít na někoho takový velký vliv, ale ono se to dělo a zvedalo to jeho sebevědomí výrazně výš. Cítí, že mu malinko červenají tváře, ale rozhodně by neucouvl ani o krůček. Jakmile je u něj a Tora ho obejme a přivine k sobě, strach je najednou pryč. Možná je to předčasné, ale proč by ho líbal do vlasů, kdyby o něj už nestál? Prostě by ho poslal pryč, nebo ne? Ani ne není zrovna jednoznačná odpověď, ale snad by mu o tom Tora řekl, kdyby se ho to nějak týkalo. Jeho nebo Seny. Nechá si připálit a teprve tehdy k němu obrátí opravdu zaskočený pohled. 

"Já děsím tebe? Prosím tě a čím?" Nechápe to a rozhodí rukama, ale pak Tora pronese něco, co ho dokonale uklidní a po jeho tváři se rozlije spokojený úsměv. Tak on se bojí, aby mu nelezl na nervy? Dobře. To je jednoznačná známka toho, že spolu budou pokračovat a všechno je v pořádku.

"Mě leze na nervy pořád něco." Řekne mu namísto, aby ho ujistil, že se nic takového nikdy nestane, ale jinak by to ani nebyl on. Jakmile dojde na nákupy, zrudne ještě víc. Docela rád by řekl něco trefného o tom, že ten stůl vážně nebude levný, ale nic ho nenapadá a nakonec dojde i na to video. Skoro se o počítač poperou, ale Tora mu ho vytrhne z ruky a schová za sebe a Ruki ví, že takhle mu ho nikdy nesebere. A co víc, to video pořád jede a začínají se z něj ozývat jejich hlasy. Zrovna moc si nepovídají a Rukiho uši k tomu co chvíli ujíždějí a vůbec nevnímají obsah Torových slov. Snaží se dívat do jeho tváře a udržovat si rozzlobený obličej, ale co chvíli mu oči utíkají k počítači. Na monitor zatím nevidí. Ucítí na noze motýlí dotek jeho prstů, cukne sebou a podívá se na to místo. V tom rozčilení si ani nevšiml, jak moc se mu tričko vyhrnulo a ne, nic pod ním není. Ta malá chvilka stačí na to, aby Tora mohl notebook přesunout na stolek a přivinout ho k sobě. 

"Co to děláš?" Napomene ho, ale když sebou zaškube, je jako v kleštích a není to nic platné. 

"Přece si nemyslíš, že se teď na to budeme koukat..." Brání se tomu. Pro pána on se snad ustydí k smrti. Tohle prostě nezvládne, vidět sám sebe, jaký u toho je. 

"Tora-chan, jestli se uvidím, přijdu o zbytky sebevědomí a už se mi nikdy nepostaví. Ve tvém vlastním zájmu to vypni." Varuje ho a pak ho napadne spásná myšlenka. 

"Hele nemáme už náhodou parádní zpoždění?" Ne, teď se vážně dívat nemohou, už tam měli být a i když všude chodí pozdě, tohle vůči Senovi není fér. Reita ať si dělá co chce. Sice mu včera odpustil, protože teď má Toru, ale no a co? Nakonec se mu podaří natáhnout a víko zaklapnout. Tora ale dosáhl svého, nesmazal to. 

"Doufám, že to nikdy nikam neunikne." Zamumlá a po očku se na něj celý rudý podívá. 

"Tak dobře, podíváme se na to, až se vrátíme, ale s večeří, svíčkami, pěknou atmosférou a tak, ano?" Připustí nakonec. Má trochu strach, aby o něj nepřišel. Doopravdy má. To ráno bylo trochu zvláštní a on si uvědomuje, že by tady bydlet vážně chtěl a tak mu nejspíš dovolí hodně. 

"Budu se stydět, ale když mi to později vyženeš z hlavy, tak to uděláme." Řekne mu. 

"Teď už ale pojeď." Vstane, vezme ho za obě ruce a vytáhne na nohy. Tak trochu mu přitom přistane v náručí. Tiše se zasměje, na chvíli skloní oči, ale pak se vytáhne na špičky a vtiskne mu políbení. Takhle nikam nedojedou vůbec nikdy.

Tora, Reita

Krátce přikývne, aby potvrdil svá slova. Kdyby jen Ru věděl, co před chvíli ve své hlavě řešil, asi se bude hodně divit. Není si jistý, že mu to chce říkat nebo si to ještě nějakou dobu nechá pro sebe. Nakonec to Ru vyřeší za něj a přiřadí se to k trochu něčemu jinému. Tora se uchechtne.

"To jsem si všiml. Myslím, že pro ostatní nezbude vůbec žádný prostor." Vyřeší to nakonec úplně jinak, než aby mu řekl pravdu. Nelže, ale neříká mu všechno. Ru se brání tomu, aby se společně na video koukli, ale on sám je hodně zvědavý, jak se jim to podařilo natočit. Bude to jistě naprosto skvělé.

"Samozřejmě, že si to myslím. Není nic lepšího, než to vidět. Víš, kolik věcí se dá potom vylepšit?" Zarazí se, když si uvědomí, jak to zní.

"Ne, že bych to předtím někdy zkoušel." Brání se rovnou, kdyby si náhodou Ru myslel, že s tím má nějaké zkušenosti. Má, samozřejmě, že má, jen má pocit, že by ho tím mohl vyděsit. Uchechtne se, jakmile si uvědomí, jak moc je Ru v rozpacích.

"Jsem tady já, nemůže se stát, že se ti nepostaví. To nedovolím a věř mi, že v tomto ohledu mám dost dobré přesvědčovací techniky. Zbytek stojí za houby, ale tady si celkem věřím." Vlastně mu teď prozradil něco, co si chtěl nechávat pro sebe, ale už se stalo. Když se teď začne vykecávat, bude to podezřelý. Nakrčí obočí, když dojde na to zpoždění. On na nějakou cestu za Senou úplně zapomněl a je to vidět. Očividně se mu vůbec nechce odjíždět a představa, že by zrovna teď musel pustit Rukiho….Bude potřebovat studenou sprchu.

"Ale no táák. To by ještě chvíli počkalo." Snaží se ho přesvědčit s rukou na jeho stehně, která míří dost vysoko a ještě asi pět vteřin a dotkl by se ho rovnou v klíně. Ru má obavy, které on rozhodně nesdílí. Taky kdo by se mu kdy hrabal v notebooku? Kdo by se sem dostal vůbec?

"Hlavně klid, nic takového se nestane." Ujistí ho bez váhání jistým hlasem. Málem by protočil očima, protože Ru to celé zabije nějakou romantikou. Chvíli nad tím očividně přemýšlí.

"Tak dobře skočím do nějakého chrámu a vezmu možná i tyčinky." Dělá si z toho samozřejmě legraci, ale jo, už se rozhodl, že mu tu romantiku dopřeje. Když to bude s tím videem, nebude to aspoň moc…Nenapadá ho správné přirovnání, aby nebyl vyloženě zlý. Povzdechne si, když ho Ru začne tahat na nohy a nakonec se nechá. Automaticky mu ovine paže kolem boků a přitáhne si ho blíž.

"Hm a co to udělat teď a pak si dáme výlet a tu romantiku." Zkusí ho ještě přesvědčit a pak zmlkne, protože ucítí Rukiho rty a to je tak poslední kapka, kterou zvládne. Brzo políbení prohloubí a vůbec se mu nechce odtrhávat. Ruce už pomalu klesají na jeho zadek. Když se udýchaně odtáhne.

"A co takhle aspoň chvilku ve sprše?" Pošeptá mu do rtů s hladovým výrazem v očích. Pak ho popadne v pase a hodí si ho přes rameno.

"To stihneme." Úplně ignoruje fakt, že už mají zpoždění. Na stole mu začne zvonit telefon. Sáhne po něm, plácne Rukiho po zadku, aby se moc nekroutil a přijme hovor.

"Jdeme teprve do sprchy, za hodinu, možná za dvě jsme tam." Oznámí mu, aniž by mu došlo, jak to zní. Totiž, že to zní přesně tak, jak to je. 

Rei na druhé straně telefonu stojí jak opařený a obočí mu jde hodně nahoru. Sena už stojí naproti němu. Nestihne ani nic říct a Tora mu to položí. Odtáhne telefon od ucha a chvíli na přístroj zírá. Přísahal by, že…Není to blbost?

"Jaká je pravděpodobnost, že Ru půjde do sprchy s Torou?" Zeptá se na to, co ho v hlavě napadlo jako prvního. Po vzteku, že tu ještě nejsou, není ani památky. Uvnitř něj se objeví zvláštní pocit, který honem zaplaší. Trochu připitoměle se usměje.

"Hm, zvláštní představa, no nic. Měl bys sis dát oběd, Sena-chan." Prohodí se starostí v hlase a ty dva zase na chvíli pustí z hlavy. 

Mezitím nad druhé straně města ti dva vypadnou ze sprchy snad víc, jak za půl hodiny. Tora má na tváři spokojený výraz a trochu mimo výraz. Nestalo se sice to, co včera, ale podle něj si to dost užili.

"Oblékat se nemusíš." Pozoruje Rukiho, jak se snaží obléknout. Sám už má na sobě kalhoty a hledá čisté triko. Tohle bude asi marná snaha. Asi za dvě hodiny od telefonátu konečně sedají na motorku a míří k Senovi. Cesta jim trvá trochu déle, protože už je provoz, ale s motorkou se dá dobře protáhnout různými skulinami, takže se nezdrží tolik, jako kdyby jeli autem. Za bránou Tora počká, až sedne Ru, sám postaví motorku na stojan a odloží helmu. V první chvíli zvedne paži a automaticky ji chce přehodit Rukimu přes ramena. Dojde mu to vzápětí a zarazí se.

"Tohle by asi nebyl dobrej nápad." Prohodí, když ji zase pomalu spustí dolů a zkoumá Rukiho výraz, co on na to.