Aoi x Inoran - Tohle náhodou není hřích? - část 3.

(jiná dimenze)

Aoi

Stejně je to divné, že andělé touží po sexu úplně stejně jako všechny ostatní bytosti. Sex druhé ovládal, zatemňoval mysl, lidé kvůli němu jednali bezhlavě a to by andělé přece neměli. Kromě toho sloužil ke konkrétnímu důvodu a Aoi si nikdy nemyslel, že by se andělé měli rozmnožovat podobným způsobem. Nejspíš se domníval, že se prostě jenom tak někde objeví a jsou. Ale legendy jsou plné stvoření jménem Nefilim, podivných kříženců andělů a lidí a objevují se dokonce i v Bibli. Pak ale nechápe jejich touhou po stejném pohlaví. Nebylo tohle celé roky zakázané nebo si to také vymysleli jenom lidé? Protože čistá láska je přece jenom jedna a je vlastně jedno mezi kým? Ale pak by nemusely existovat žádné hranice a všechno by se mohlo hodit na toto. A nad čím a proč to tady vlastně přemýšlí? Je mu to všechno jedno, ale nejspíš je to proto, že má strach o Inorana. Strach, aby ho tam nahoře někdo neodsoudil a nevzal mu ho. Už si to konečně dovede přiznat. Když někoho milujete, nedovedete se podobných strachů zbavit, jakkoliv jsou iracionální. Nejspíš se s tím bude muset naučit žít a doufat, že budou mít tolik času, kolik jenom půjde. Slyšel to vzdychnutí, když ho pohladil na nahé kůži a je to pro něj pobídka, aby toho rozhodně nenechával. Taky se pousměje a popere se s páskem, který se svištěním vytáhne z kalhot a nechá spadnout k zemi. Sám ihned na to zvedne ruce a přijde pro změnu o tričko. Společně couvají k posteli, kde se Inoran pootočí a dosedne. Aoi se za svou postavu nestydí, ale to neznamená, že si je nějak zvlášť jistý sám sebou. Hledí do Inoranovy tváře a hledá v ní reakci. Je přesně taková, v jakou doufal. Když ucítí jeho rty na břiše, zaboří mu jednu dlaň do vlasů, zatímco tou druhou se ho jistí za rameno, protože sám začíná mít problémy s rovnováhou. Zavírá při tom oči a tiše vydechuje a znovu ho zašimrá v žaludku, když ho Ino začne připravovat o kalhoty. Po chvíli je ucítí sjíždět na kotníky a zůstane před ním jenom v prádle. Jeho vzrušení se i tak stará o docela slušnou podívanou. Kdyby mohl, po jeho slovech by znovu zčervenal. Uhne očima do strany, aby maličko rozehnal rozpaky, ale pak se na něj znovu podívá a usměje se. 

"Třeba budeme žít dost dlouho na to, aby se ti to vyplnilo." Řekne mu tiše. Musí se sklonit, aby Ino dosáhl na jeho tvář, ale zároveň s tím přijde pobídka a tak ten pohyb spojí s přesunem na jeho klín. Povzdechne si, jakmile se jejich chlouby otřou o sebe, i když pořád nejsou nazí. Pružné prádlo dovoluje Inoranovi mnoho průzkumných výpadů jak na Aoiho pozadí, tak i do klína. Aoimu se z toho brzy začnou chvět svaly a roztřepaný dech opouští jeho rty. Zatlačí oběma rukama do Inoranovy hrudi a přiměje ho, aby se položil, aby se jim oběma podařilo lépe svléknout zbytek oblečení. Nemyslel si, že hned skončí nahoře, ale přece se teď nezačne stydět jako malá holka. +Je to jenom anděl. Co může umět?+ Pobízí v duchu sám sebe, ale jestli si vzpomene na Taijiho a napadne ho, že by Ino mohl být podobně zkušený, prostě odtud uteče. Skloní se nad ním, aby uchvátil jeho rty, ale nezůstane u nich dlouho a brzy jimi začne prozkoumávat hranu jeho čelisti a po chvíli i citlivé hrdlo. Zvláště pod ušima a v celé linii tepny se zdrží, ale možná to neměl dělat. Ta vůně je omamná a s tím, jak se city mezi nimi zhmotnily a upevnily, se tomu nedá odolat. Inoran najednou voní ještě trochu jinak a mnohem lépe. Kousání bylo vždycky součástí upířích hrátek, ale on není upír. Neměl by a stejně už ostrou špičkou zoubků přejíždí po kůži a kreslí na ní červené cestičky. Buď ho Ino shodí někam pod postel, nebo to za chvíli prostě udělá.

Inoran

Nenapadlo by ho vůbec, nad čím Aoi přemýšlí. On nemá v tuto chvíli vůbec z ničeho strach. Cítí uvnitř sebe spoustu pocitů a všechny jsou příjemně hřejivé. Přece to nemůže být nic špatného, když jeho tělo i podstat reaguje podobným způsobem. Kdyby se světlo netvářilo na to, s kým tu právě je, jistě by to pocítil a rozhodně by se nepokoušelo se s Aoim provázat. Ne, on nemyslel na možné omezení, ale nechával se vést svým vlastním instinktem. Dělal to tak celé věky a nemá v úmyslu to měnit. Zatím ho nikdo nepotrestal, tak proč by to přicházelo právě teď? Dost často byl dokonale naivní, ale momentálně nedokázal přemýšlet nad ničím jiným, než na slovům o lásce a překonáváním hranic. Ta ohledně rasy je přece to nejmenší ne? Spokojeně si povzdechne, když ucítí Aoiho dlaň ve svých pramenech. Po chvilce se odtáhne, aby si ho znovu mohl prohlédnout. Samozřejmě, že se malinko zdrží v jeho klíně. Musel tam nutně zakotvit očima, ale zdá se, že Aoiho tělo podporuje to, co se právě chystají udělat. 

"V to doufám, nic jiného už ani připustit nechci." Dává mu najevo, že svá předchozí slova myslel vážně. Bude bojovat i za lidstvo, ale najednou má mnohem větší váhu jejich společná budoucnost. Jestli mu nezčernají křídla po takových myšlenkách, už se to vážně nestane nikdy. Jakmile ho má na klíně, už nedokáže příliš ovládat svůj hlas a unikne mu několik tichých stenů. Své ruce z jeho stehen přesune na boky, pak se krátce proběhne po jeho bedrech a skončí u lemu prádla, pod který zlehka zabloudí prsty a pohladí ho i tam těsně nad pozadím. 

"Myslím, že si to prozatím dost užiju i rukama." Prohodí tiše s nevinným pousmáním. Už jen ten kousek, kterého se právě dotýká, mu způsobuje lehké zatmění před očima. Aoimu to na klíně hrozně sluší a Ino si připustí, že by mohl skončit jen díky tomu pohledu. Nechá se dobrovolně položit na záda, ani by došlo na nějaké protesty. Ruce nechává zatím tam, kde jsou jen jimi trochu poposune lem Aoiho prádla. Snaží se konkurovat jeho polibkům a věnuje mu ty své, kterou jsou něžné a láskyplné. Objevuje každé zákoutí Aoiho plných rtů a skoro je mu líto, když se jich musí vzdát. Bez váhání odkloní hlavu stranou, když se Aoi začne rty posouvat na úplně jiná místa. Je to neskutečně příjemné a zatím mu nic nenapovídá, aby to nedělal. Vybavuje si úplně přesně, jaké pocity vnímal při jejich malé chvilce v Aoiho bytě a ano, velmi rád si to zopakuje. Měl pocit, že tak mu může být fyzicky nejblíže. Chce vidět jeho spokojený výraz, když se napije, i když má trochu strach, aby celá jejich romantika tím nevzala za své. Když se napije příliš, bude spíš v transu a ta myšlenka se mu příliš nelíbí. Přesto všechno, and čím právě přemýšlí, si povzdechne a aniž by si to uvědomil, zajede dlaněmi víc pod prádla a sevře Aoiho pozadí. V ten okamžik už mu nic nebrání, aby s ním zlehka trhl dopředu a způsobil tím příjemné pocity sobě a snad i jeho milenci. 

"Aoi-chan." Broukne měkce a tiše, protož neví, jak by mu to řekl. 

"Nabídnu ti klidně cokoliv. Nejradši bych ti řekl, abys to udělal." Povzdechne si znovu. Je pro něj těžké mluvit, natož skládal slova smysluplně k sobě. 

"Ale…" Odmlčí se znovu. Nehledají se mu příliš jednoduše slova a moc to nechce zkazit. 

"Chci, aby sis z toho všechno pamatoval." Řekne mu nakonec upřímně, tak jak mu to jde nejlépe. Vytáhne ruce, aby s nimi doputoval až na jeho tvář, kterou vezme do dlaní. 

"Moc mi na tom záleží, z druhé strany už jsi ji dneska okusil a nic nestalo, takže…" V očích se mu blýskne, když přejíždí palcem po jeho rty a pak víc přitlačí, aby se o jeho špičák poranil. 

"Můžeme vyzkoušet, kolik toho vydržíš." Usměje se a v jeho očích rozverněji zajiskří. Chce první vyzkoušet jen trochu, kdyby náhodou. Už jen díky tomu pocítí známé vibrace. Najednou ví, že se mu nedokáže bránit a hlavně ani nechce.

Aoi

Jen ať se Ino dívá i rukama, to je přece to nejlepší, co v této chvíli může dělat. Vzápětí ucítí jeho dlaně na celém pozadí, stejně jako v klíně cítí, jak se látka prádla víc napíná. Pořád nosem přejíždí po jeho hrdle sem a tam a provokuje tím sebe i jeho, ale jakmile jím Ino pohne dopředu proti sobě, má pocit, že se přestane ovládat hned. Zároveň s tím uslyší i jeho hlas a přinutí se troch víc vnímat, ale je jako tygr, kterého někdo dráždí krvavou flákotou skrz mříže. Prostě se na ně vyhrne a vylomí je. Nejradši by? A proč je tam to by? Žádné komplikace nebo nebezpečí si v tuto chvíli vůbec neuvědomuje. To až když Ino pronese, že chce, aby všechno vnímal, maličko víc zapojí hlavu a vzpomene si, jak s ním andělská krev naposled zacvičila. Nepamatoval si, jak se ocitl v jeho posteli ani plno věcí okolo, i když to samotné pití a to, co v něm vyvolávalo, ano. Vlastně je to Inovo přání moc hezké a on se přinutí oddálit a podívat se do jeho očí, když ho Ino vezme za tváře, aby dodal důraz svým slovům. V Aoiho očích je vidět mlžné opojení a něžně se mu pokusí vymanit, ale nejde to a tak si povzdechne a ještě víc procitne. Musí naklonit hlavu jemně k rameni. Inoran má pravdu. Možná tohle místo nějak ovlivňuje jejich jednání a dopad jejich schopností. Netuší sice, jak je to možné, ale děje se to. Daleko horší pro něj bude, aby si s Inem nehrál jako lev s maličkou myškou, neškádlil ho, nekousal a nevláčel s ním sem a tam, dokud mu nevykrvácí pod rukama. Tahle šelmí stránka byla daleko nebezpečnější. Zaskočeně zamrká jako panenka, když na jazyku ucítí Inoranovu krev. Hned se rozhodl všechno testovat a provokovat ho. 

"Spíš, kolik vydržíš ty." Hlesne najednou jako by si vůbec nevěřil a maličko se stáhne do sebe, ale je to jen chvíle. Převaluje Inoranovu krev na jazyku, hraje si s její chutí a oddaluje polknutí, i když se její účinky dávno vstřebávají tkáněmi do jeho těla. A Ino má pravdu. Zatím se neděje nic. Nejspíš je to hlavně tím, že je té krve málo, ale stejně je to úplně jiné, než to bylo tehdy doma. Tím, že společné pouto nemají, nemůže cítit, co přesně se v Inoranovi spustilo za reakci, ale může cítit, že se děje cosi. A tak se i on osmělí a skloní se zpět k jeho šíji, kde se vrátí k předešlé příjemné činnosti. Zatím si dává pozor, aby se příliš nerozdováděl jako před chvílí a nakonec si dovolí jemnou pokožku přece jen protnout. Nejde po tepně, to by ho doopravdy zabil, ale poraní drobné kapiláry, ze kterých se okamžitě vyhrne krev. Jsou to neutuchající kapičky, jako když ze země vyvěrá pramen a pro Aoiho jsou stejně osvěžující a mysl pletoucí. Hraje si s ním, olíbává ho a olizuje, než nechá ránu zacelit, posune se kousek níž a tam pokračuje. Trápí jeho krk docela dlouho, než se pozvedne a na předloktích se vytáhne výš, aby se mu mohl podívat do očí. 

"Tebe to nebolí?" Ozve se v něm starostlivost. Nemělo by, jsou to jenom drobné ranky a Aoi má hodně ostré zuby, ale stejně… Pak se na něj láskyplně usměje, cosi velmi hřejivého se odrazí v jeho očích a hluboce ho políbí. 

"Tobě nevadí, že vůbec nehřeju?" Musí se ho zeptat. On sám už to nevnímá, ale pro teploučkou bytost to nemohlo být nic příjemného. Pak se zase posune o kousek níž a otře se tváří o jeho prsa. "Svlékni mě." Pošeptá do jeho pokožky.

Inoran

Trochu se obává, že by si to Aoi mohl rozmyslet, když mu nadhodil své pochybnosti. Neměl strach o sebe, ale o Aoiho a co by si později myslel. Už přece ví, že jeho hlava přemýšlí trochu jinak, než ostatní, co kdyby se mu to pak nelíbilo. Pozoruje jeho tvář proti sobě a snaží se odhadnout, jaká bude jeho reakce, aby se na ni mohl připravit. Zatím ho nepouští a čeká, až se v jeho očích trochu ztratí podobné oblouznění, jaké mu ukázal před chvíli. Podvědomě cítil, že se přestával ovládat. Ne, že by nechtěl, ale už se to trochu zvrtávalo. Stejně si myslí, že by to tentokrát mohlo být jiné. Yo postavil tuto dimenzi pro něj. Pokud jim dal společnou ložnici, musel tušit, co by se mohlo stát a pochybuje, že by to nechával čistě na něm. Už od první chvíle z něj měl pocit, že to musí mít pod kontrolou, přece by neopomněl něco podobného. Ano, opravdu mu tolik věří. Pozoruje ho dál, když mu nabídne trochu své krve. Je to jako sázka do loterie, ale tento hazard si klidně dovolí. Chce Aoimu ukázat, že má jeho plnou důvěru a nepochybuje o tom, že mu neublíží. Bylo to naivní, ale to by nebyl Ino, aby to aspoň nezkusil. V očích mu zasvítí, když se ho Aoi zeptá, kolik vydrží. 

"Mám už něco za sebou, troufl bych si říct, že hodně." Neopustí si menší provokaci, i když by to asi neměl dělat, ale nemohl si pomoci. 

"Nic se nestane, vím to." Ujistí ho, když vycítí malinkaté pochybnosti. Už zase věří víc svým vlastním pocitům, než racionálnímu myšlení. Nic se nestane a Ino si oddechne. Kdyby to bylo jinak, jejich chvilka nejspíš skončí nebo se to neskutečně zvrtne. Takto je to všechno v pořádku. 

"Vidíš, nemůžeš ublížit někomu, na kom ti záleží." Je v tom trocha dobírání, aby vytáhl na světlo Aoiho nitro. Dlouho mu ten nadhled nevydrží. Odkloní hlavu stranou, když vidí, kam jeho rty míří a pohladí ho ve vlasech. Jsou jako hedvábí, nemůže odolat tomu, aby se tam nezdržel. Když ucítí první protnutí kůže, jen zlehka zatne prsty a sevře jeho prameny. Je to zvláštní pocit, z části příjemný a z části vzrušující. Cítí nepatrný náznak bolesti, ale ta se rychle mísí se vzrušením a on není schopný určit, kde jsou jednotlivé hranice pocitů. Nebrání se a nechává tuto chvilku celou na svém milenci. Ztratí se v tom úplně dokonale a pak si uvědomí, že se ho Aoi na něco ptá. Stočí k němu oči, ty jeho jsou zamlžené touhou. Zavrtí jen zlehka hlavou. 

"Ne, vůbec to nebolí." Ujistí ho s úsměvem, že bolest jsou poslední pocity, které cítí. Je to právě naopak, má chuť ho povalit do peřin a starat se o něj teď chvilku on. Vrací mu polibky, jak nejlépe dovede a když dojde na další otázku, jen se pousměje. 

"Hm, možná trochu. Mám strach, že mi jednou řekneš, že tě neumím rozehřát." Uculí se malinko. Necítí z něj chlad, jeho podstata se stará, aby jej malinko ohřívala. Každým dotekem jeho kůži půjčuje své vlastní teplo. 

"Bude mi potěšením." Kousne se do rtu s tichým povzdechem. Ta pobídka byla naprosto dokonalá. Vezme ho za bradu, aby mu tvář zase pozvedl výš a přitáhne si jeho rty na ty své. Jedu paži protáhne kolem Aoiho pasu a přesune ho pod sebe záda na postel. 

"Chci to pořádně užít." Promne si rty o sebe, než začne olíbávat jeho šíji. Pomalu rty klesá dolů, zastavuje se na různých místech. Každý dotek jeho rtů příjemně hřeje, stejně jako dlaně, které bloudí po odhalené hrudi. Posouvá se pořád níž, až se dostane k jeho nohám. Usadí se kousek od nich a jednu z nich pohladí po celé délce. Sáhne po lemu jeho prádla a začne ho stahovat dolů. Každý kousek jeho kůže, kterou látkou přejede, procítěně políbí. Možná by měl trochu spěchat, ale nemůže se k tomu přinutit. Jakmile Aoiho prádlo skončí na zemi, pomalu se položí vedle něj, sáhne po jeho boku a přitáhne si ho k sobě. Procítěně a roztouženě ho políbí, než dlaní pomalu sjede na jeho stehno, které pozvedne a nechá jeho nožku, aby zůstala opřená o stranu jeho stehna. Jen téměř neznatelnými doteky se vydá na průzkum jeho kůže na pozadí. Vždycky když se příliš přiblíží k rýze mezi jeho polovičkami, vrátí se zase zpátky. Několikrát ho takto pokouší, než ho pohladí přímo v těch místech. U toho jemně olíbává jeho rty a popotahuje si ten spodní.

Aoi

Ta Inoranova odpověď je tak sebevědomá, že Aoi na dvě vteřiny zapochybuje, že je to skutečně on. Zdá se, že někde pod povrchem je toho opravdu hodně, co nezná a co si ani nedovede představit. Jen je to tam schované jako pod ledovcem a jeden si musí počkat, než Inoran pořádně roztaje, aby to vykouklo na povrch. A pak, že Aoi je studený. Jeho další slova jsou ale naprosto překrásná a vyčarují Aoimu na tváři kouzelný úsměv. Není si jistý, jestli je to zrovna tím, ale Inoran má pravdu. Jak by se do něj kdy mohl pustit jako do nějaké své oběti, když ho miluje? Přece by mu neublížil, něco by ho zastavilo. Někdy musí zavrtět hlavou sám nad sebou a nad věcmi, které ho napadají. A jestli v tom bylo nějaké dobírání, tak to jako tradičně nepochopil. Vnitřně si vydechne, když ho Inoran ujistí, že ho to nebolí. Nerad by dělal něco, co by mu bylo nepříjemné a takhle bude zase mnohem svobodnější. Jeho dalším slovům se musí tiše zasmát. 

"Jestli je v tobě víc těch drobností, které mi dneska ukazuješ, tak to asi vůbec nehrozí." Řekne mu. Jakmile ho požádá o svlékání, jejich rty se zase spojí a Aoi se velmi elegantně ocitne na lopatkách. I tohle ho vlastně překvapí, ale nebrání se tomu a podívá se nahoru na svého milence. I on mu vrací polibky na šíji a Aoi pod nimi zavírá oči. Drží se ho zlehka kolem pasu, ale jinak není schopný dělat nic víc, jak si v tom rochní blahem. Je to tak dávno, co zažíval něco podobného a když si teď jeho tělo vzpomnělo, jaké to je, prožívá všechno se zvýšenou intenzitou. Není schopný ničeho navíc, jen lehkého zatínání nehtů do jeho pokožky a pak mu Inoranovo tělo začne prokluzovat pod prsty, jak se pomalu posouvá níž. Aoiho dlaně si vzpomenou, jak pěkně umí pohladit a nakonec skončí v jeho vlasech, dokud se Ino neposadí. Teprve v tu chvíli otevře oči a znovu ho vyhledá pohledem. Bylo to jako velmi příjemná relaxační masáž. Na nohou je plno míst, o kterých snad ani nevěděl, že existují. Ten pocit, že prádlo opouští jeho boky, je velmi vzrušující a nakonec ho netíží nic. Nechá se pootočit za bok a trochu rozverně se na Inorana pousměje. Nechá si přizvednout nožku a opřít o něj a v tu chvíli už si je jistý, jak přesně si tohle Inoran představuje. Nebrání se mu, on sám je schopný a ochotný zkoušet oba způsoby, ale stejně ho to zase maličko překvapí. Ne snad, že by Ino vypadal jako submisivní typ, jenom vlastně nevypadá ani jako ten dominantní. Dnes ale bere hodně věcí do vlastních rukou a bude jich nejspíš ještě víc. Inoranovy prsty se procházejí po pokožce jeho pozadí, zatím jenom neškodně a tak ho začne svými dlaněmi s roztaženými prsty hladit po prsou. Jakmile se Ino moc přiblíží k intimnějším místům, on se zase vydá přímo k bradavkám a trápí je alespoň stiskem mezi prsty. V jeden okamžik ho ucítí opravdu daleko a tak se přisune ještě o kousek blíž a přisaje k jeho hrudi rty. Trápí ho, stejně jako Inoran trápí vzadu jeho, i když je to trochu neporovnatelné místo a navíc to Aoimu brzy začnou kazit jeho vlastní povzdechy. Nemůže si pomoct, ale musí toho nechat. Znovu zavře oči a nechá svůj hlas vyznít mnohem hrdelněji. Teď už se nedovede soustředit na nic víc, než na prožitek vzadu a odevzdaně čekat, až se posunou ještě o kousek dál. Má chuť se svalit na záda a říct mu, ať si dělá, co chce.

Inoran

"Tak to ti nepovím, na to musíš přijít sám. Já vždycky říkal, že jsem úplně obyčejný." Pokrčí zlehka rameny a je jasné, že nelže. Ani jako anděl si nepřipadal ničím zvláštní. Byl jen osobou, která se potuluje po světě a snaží se zachránit bytosti kolem sebe. Jeho úkol a vlastně i radost. Nedokázal by si představit žít jinak, až do té chvíle, kdy potkal Aoiho. Až to všechno skončí, nejspíš bude zjišťovat, jestli můžou jít andělé do důchodu. Je v rozpoložení, kdy by si rád dopřál dlouhý odpočinek po Aoiho boku. Když se to vezme kolem a kolem tak na to má věk. Je trochu opatrný, když Aoiho tiskne k sobě a snaží se odhadnout podle výrazu v jeho tváři, jaké priority vlastně má. Poddává se mu naprosto krásně a zdá se, že nebude vadit, když to bude on, kdo si dopřeje trochu dominantní pozici, i když je to hodně zvláštní říct v jeho případě. Tady se ale projevila jeho druhá stránka, která se ráda starala o to, aby si to Aoi užil. Nic nechce ponechat náhodě, a proto si dává na čas. Nemusí zase tak spěchat, času mají celkem dost a ještě se zvládnout vyspat. Počítá s tím, že i kdyby se probudili po hodině spánku, tato dimenze zařídí, aby byli odpočinutí. Ještě chvíli trápí jeho pokožku na pozadí, než stáhne ruku a nasliní si prsty, aby se mohl dostat dál. Nejednou se ani nečervená. Jsou to podle něj důležité věci, které si oba užijí a v tu chvíli ani necítí rozpaky. Je příliš zaujatý Aoiho blízkostí a tím co provádí. Má problémy se soustředit a můžou za to rty, které bloudí po jeho kůži. Musí si několikrát povzdechnout a uvědomí si, že se na chvíli zastavil úplně celý svět. Tolik na něj působí. Nakonec se zvládne přece jen soustředit a velmi opatrně se začne dostávat do jeho nitra. Opět nespěchá a dává si záležet, aby podráždil ta správná místa a připravil ho na sebe samého. Koutky se mu hravěji pozvednout, když Aoi okomentuje svým hlasem. Nic víc už nepotřebuje, teď už mu jen chce být na blízku, jak jen to jde. Natáhne se trochu, aby si znovu ukradnul jeho rty, než se celým tělem poposune a zatlačí Aoiho na záda do peřin. Dlaněmi sklouzne na jeho stehna, která mírně pozvedne kolem svých boků a pak se velmi pomalu natlačí proti jeho nitru. Zatím jde jen o lehké pohyby tam a zpátky a s každým dalším se dostává pomalu hlouběji. Sám už neovládá svůj dech ani hlas. Je to příliš skvělé, než aby to dokázal. Střídavě nechává víčka klesnout a už vůbec neví o tom, že se jeho podstata probouzí. Hřejivé teplo proudí z jeho těla a křídla se objeví, jako mlžný opar a pomalu se skládají vedle jejich těl, opírajíc se o postel. Jediné, co dokáže vnímat je energie z možného pouta. Už zase se musí dostatečně ovládat a taky ví, že to tak bude pokaždé. Nesmí se nechat příliš unést a zakáže si, aby se to celé samo dokončilo. Trochu poklesne, opírajíc se předloktími vedle Aoiho hlavy. Je dost blízko, aby mohl mezi jednotlivými nádechy hýčkat i jeho rty. Jakmile je uvnitř něj celý, vydechne do nich o hodně prudčeji a křídla se zhmotní úplně. Tomu už zabránit nedokázal. 

"Miluju tě." Broukne mu do rtů se svou typicky odzbrojující upřímnosti a konečně se pořádně pohne poprvé. Pak už své boky nedokáže ovládat. Nenasazuje přehnaně rychlé tempo, každý pohyb si opravdu vychutnává. Je to trochu mučení pro oba, ale o to lepší bude jejich cesta na vrchol. Doufá, že společná. Konečky prstů se probírá temnými prameny, které mu zlehka proklouzávají mezi prsty. Podívá se mu krátce do oči, než se k jeho rtům skloní znovu a přidá malinko na tempu. Rád by počkal, aby dosáhli vrcholu společně, ale není schopný se dál ovládnout. Při posledním prudším přírazu, pustí všechny své pocity na světlo v místnosti a vyvrcholí do Aoiho nitra s jeho jménem na rtech. Jeho křídla jen ta nezmizí, zůstávají složená vedle nich a v podstatě je uzavírají před okolním světem v jejich malé soukromé komnatě, která uvnitř jakoby zářila. Drobné jizvy na nich mizí jedna po druhé. Při polibku šlo jen o pár kousků, ale teď to vypadá, že se jeho křídla zahojí téměř úplně. 

"Zachraňuješ mě od samého začátku." Broukne zlehka, opírajíc si čelo jeho hrudník.

Aoi

Nedovede už víc přemýšlet nad jeho slovy o jeho důležitosti. Kdyby to dokázal, vymluvil by mu to, protože dnes poznal jeho velmi pečlivé ukryté stránky a nepochybuje, že jich bude ještě mnohem víc a to ani nemluví o tom, jak těžké je najít někoho podobně čistého v dnešním zkaženém světě. Jenže jemu už vládne jenom jeho roztoužené a v tuto chvíli nenasytné tělo. Jeho prosby jsou záhy vyslyšeny, když ucítí Inoranův prst mnohem dál a hlouběji, než byl doposud. Hluboce se nadechne a chvíli to s pootevřenou pusou vstřebává, ale s ním je to po čertech skvělé. +To by asi slyšet nechtěl.+ Pomyslí si a pousměje se, ale povzdechy a spokojeným mručením mu dává najevo, že může klidně pokračovat. Ještě by takto klidně chvíli pokračoval, ale Ino už zřejmě taky potřebuje upustit páru, protože se pohne a tlakem svého těla mu naznačí, co má udělat. Aoi se poslušně převalí na záda a udělá mu mezi svými stehny dostatek místa. Ani on už necítí stud nebo podobné pocity, když jdou jeho nožky výš, aby mohl Inorana přijmout. Tiskne ho k sobě dlaněmi, pokouší se ho hladit po těle a sám příliš nemyslet na to, co se děje vzadu. Když je jeden zamilovaný, jde to překvapivě snadno. Inoran nikam nespěchá a zároveň zbytečně dlouho neotálí. Všechno je přesně tak, jak má být a nakonec jsou spolu spojeni. Zdá se že to silně oceňuje veškerá Inoranova podstata, protože z jeho těla začne vycházet teď už známá záře a Aoi by dokonce přísahal, že cítí to teplo. Nic podobného příliš vnímat nemůže, ale pozná ty jemné vibrace, když se to děje. Jakmile jenom trochu pootevře oči, všimne si i křídel, která už se zase objevují nad nimi. Jsou nehmotná, ale jsou tu a je to jako klenuté nebo nebo nějaký mramorový strop v neznámé katedrále. Z této blízkosti Aoi dobře vidí každé jednotlivé peříčko a jeho konkrétní tvary, ale jeho mozek nemá zase tolik prostoru, aby se tomu důkladně věnoval. Momentálně prožívá něco mnohem hlubšího. 

"Nikdy bych si nepomyslel, jaká je tohle krása." Vydechne s námahou. Jednou dlaní se ho drží za rameno a druhou se přes něj pokouší dosáhnout nahoru na křídla. Povede se mu to. Jestlipak to lechtá? Jsou křídla také nějaká erotogenní zóna? Protože jestli ano, měl by se jim urychleně začít věnovat. Tentokrát i on ucítí to vzdálené šimrání, které se ho snaží dotknout. Je docela daleko a zároveň velmi blízko. Jako by to po něm natahovalo prstíky a pokoušelo se to k němu dostat, ale někdo to držel na vodítku. Honem ruku stáhne a podívá se do Inoranovy tváře, ale nevidí v ní nic navíc, než momentální prožitek. Možná se mu to jenom zdá nebo cítí něco podobného jako na začátku, když mu Ino říkal, že to byla energie jiného anděla. Kde by ho napadlo, že tohle je jejich možné pouto? V jeho uších zarezonuje to vyznání a Aoiho oči zase výrazně změknou. 

"A já tebe, Ino-koi. Miluju tě." Řekne mu a nechá jejich společný tanec boků přirozenosti. Zcela se tomu poddá a nijak nad tím nepřemýšlí, dokud v sobě neucítí horkost, která není jeho. Samotného ho překvapí, jakou má sám výdrž, asi si to prostě chce podvědomě užívat, ale to všechno, co se děje okolo nich, Inoranova energie, kterou ho naplňuje a oslňující světlo, které z něj doslova vyšlehlo, ho přinutí následovat ho do výšin, ve kterých se ztrácí dlouho. Není schopný se zorientovat, na něco podobného není zvyklý. Příliš dlouho žil v temnotě a tohle se zdá až příliš silné, ale nakonec se trochu rozkouká, vrátí do sebe a pomalu sestoupí zpět a zem a do jeho náruče. Ta klenba nad nimi stále zůstává, jenom je mnohem hmotnější. Pořád tlumeně září, ale už to není tak ostré. Spíš jako když si v noci rozsvítíte lampičku a něco přes ni hodíte. Inoranovým slovům v prvním okamžiku plně neporozumí, ale pak se omámeným pohledem podívá nahoru a všimne si, že desítky jizev pomalu vymizely. Některé vybledly a ještě tam jsou. Nechápe, jak je to možné. Málem by z něj vypadlo, že je to přece jenom sex, ale neměl by pravdu. Ne, tohle je láska. Pravá a nefalšovaná a on se najednou zcela vyrovnaně a smířeně usměje. V ten okamžik uvěří i on. Tak jako o pár minut před ním uvěřil Taiji a také Zyean. Opravdově, hluboce a bez váhání. Uzdravil se ve stejnou chvíli jako Inoran, stejnou mocí jako jejich přátelé. Oni čtyři jsou připraveni opravdu na cokoliv. To uvědomění se mu odrazí v očích. Podívá se na Inorana a nejspíš nemusí ani nic říkat, ale vypadá vážně užasle.