(okolí farmy)
Yoshiki
"Kdy jsem stačil získat takového zastánce?" Zeptá se ho něžně, když ho Shinya ubezpečí, že ho nikdy neopustí. Sice neřekl přímo tohle, ale vyznělo to tak. Ještě před pár hodinami se na sebe jenom tak po očku dívali a teď si slibují věrnost do smrti? On a jeho maličký žáček. Byl tak roztomilý a Yoshiki miloval roztomilé věci a lidi. Je z něj u vytržení. I když to neříká nahlas, nejspíš to musí být vidět ve způsobu, jakým se na Shinyu dívá. V jeho další otázku doopravdy doufal. Komu jinému by ho měl svěřit, než sám sobě? Třese se na to, aby se o něj mohl starat a není to proto, že by ho chtěl mít ve své moci, ale pokud by se Shinyovi líbily stejné věci, bylo by to úžasné. Přikývne. "Mohl." Slíbí mu. Jeho oči vřele zazáří, když mu Shinya řekne, že se s ním už sám cítit nebude.
"Já se taky rád nechám vyléčit." Řekne mu. Oba mají zraněnou duši a oba to vlastně řešili samotou, i když ji každý z nich pojal odlišně. Jejich polibek trvá dlouho. Je opatrně zkoumavý, ale zároveň ho nechtějí ani jeden přerušit. Poznávají se navzájem a Yoshiki se nechává pevně objímat Shinyovýma drobnýma rukama. Ten povzdech mu neunikne a natáhne po něm uši, ale neunikl ani Shinyovi. Na to ještě moc přemýšlí. Ihned se od něj poplašeně odtáhne a Yoshiki si dá záležet na tom, aby jeho oči vypadaly vyrovnaně a klidně jako oči někoho, kdo vůbec není překvapený a všechno je přece v pořádku. Tu jeho otázku by v nejmenším nečekal. Okamžitě nad ní vytáhne obočí nahoru, ale usměje se a v jeho očích se odrazí cosi dravějšího. Jak jen to má všechno ovládat? A v Shinyovi někde bude maličkatý ďáblík, on to ví a dostane to z něj. Shinya svou lekci dokonce pojmenuje.
"Hmm..." Udělá jako by se nad tím potřeboval zamýšlet a maličko si poposedne, aby se mu sedělo pohodlněji.
"To je jednoduché. Samozřejmě musíš zvážit všechny faktory, jako například prostředí a zalidněnost a pak to, jaký bude mít tvoje jednání dopad na protějšek." Řekne mu. Kolem nikdo není, jsou na romantickém místě a dopad na protějšek Shinya pochopí, jakmile se mu podívá někam jinam než do očí. Yoshiki se nezačervená ani trošičku.
"V tu chvíli můžeš vyhodnotit, jak bylo tvoje jednání přijato a zda je nebo není potřeba cítit se kvůli němu provinile. Tvým domácím úkolem, desetiminutovkou nebo jak chceš, je zjistit, jestli byl důvod k provinění nebo ne. Já bych to nazval skoro desetivteřinovka." Řekne mu, čímž ukončí výklad, ale než počká na jeho odpověď, předkloní se a vrhne se na jeho rty znovu, jen tentokrát s mnohem větší razancí. Nejde tomu poručit, už zase ho začíná pokládat do trávy a jednou dlaní bloudí po jeho těle. Cítí jeho teplo i křehkost, která ho přitahuje, nedobývá se pod oblečení, ale asi mu to moc dlouho nevydrží a pak se cosi mokrého dotkne jeho ucha. Nejdřív tomu nevěnuje pozornost, ale když se dlaní ošije, zavadí jednak o nějakou tekutinu na své kůži a jednak o cosi měkkého nad sebou. Není to jako hmyz, Yoshiki sebou leknutím trhne a prudce se ohlédne. Asi centimetr od jeho ucha funí to tele, které se snažili celou dobu chytit. Yoshiki se převalí na záda a zapře dlaněmi dozadu.
"Kruci, já se lekl!" Vydechne a pak mu dojde, že má za uchem telecí sliny. Tele je přátelské, přišlo až k nim, přežvykuje trávu a nechalo by se snadno chytit. Kdyby nebyl tak moc omámený a laskavě se po něm natáhl. Jakmile mu to dojde, začne hledat okolo nich ten provaz. Kde jenom může být?
"Nikam nechoď!" Nařídí teleti a pořád se snaží utřít ty sliny. No fůůůůj.
"Nesměj se." Řekne hned. Ani se na Shinyu nemusí dívat a je mu to jasné.
Shinya
Shin se malinko zarazí, jak kdyby chvíli přemýšlel, jestli to řekl správně nebo už to přehnal. Je mu ještě moc málo, aby si byl jistý sám sebou, navíc u něj je dost pravděpodobné, že si jistý nebude nikdy. Nakonec se přece jen odhodlá."S tebou to jde snadno." Přizná se mu, jak na něj působí a hned ho zase přepadne pocit nejistoty. Není si jistý, kde je ta hranice, kdy to bude už příliš. Yo by si mohl uvědomit, jak moc se na něj upíná a třeba to nechce. Jenže Shin to prostě neumí jinak. Trochu nedočkavě očekává jeho odpověď na lekce, které by mu mohl dávat a když Yo souhlasí, znatelně se mu uleví. Dokonce i o něco znatelněji vydechne. Jak kdyby mu z nitra spadl obrovský balvan. Takže to nepřehnal, to je dobře. Koutky mu jdou spokojeně nahoru, protože on by mu hrozně rád pomohl.
"Pokusím se o to." Broukne sotva slyšitelně. Ne, nemyslí si, že by měl takovou moc, ale rozhodně udělá maximum proto, aby se Yo cítil lépe. Klidně si i ráno přivstane, aby mu osobně přinesl snídani. Bude muset být hodně nenápadný, ale snad by se mu to mohlo podařit. Pak už nedokáže přemýšlet nad ničím jiným, než nad polibkem, kterým se nechal tolik unést. Neměl vůbec žádné zkušenosti, a přesto se do toho pustil. Je to jasný důkaz toho, jak ho Yo přitahuje, možná až příliš. Co se stane, až se přestane ovládat úplně? Opatrně se mu podívá do očí, ale žádné zklamání, ani negativní pocity v nich nevidí. Uleví se mu znovu.
"To zní jako docela velká věda." Podaří se mu dostat ze sebe souvislou větu, ale jde to těžko.
"Jen nevím, jestli budu schopný vyvolat vůbec nějakou reakci." Jemu ten dvojsmysl vůbec nedojde. Jen znovu stydlivě sklopí očka a vůbec mu v první chvíli nedojde, kam se dívá a že…Vážně je…Ne, nezdá se mu to. Jedna jeho část by nejradši rychle utekla, protože vůbec neví, co by měl v tuto chvíli dělat a druhá tu chce zůstat a zjistit, co všechno by dělat mohla. Nikdy se necítil tak moc zmatený, ale není to nepříjemné.
"Měl bych se cítit provinile?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Samozřejmě je to narážka na reakci Yoshiho těla. Nadechne se trochu, možná chtěl opravdu něco říct, ale místo toho se mu dostane dalších polibků a ty už ho dokonale připravují o rozum. Ztrácí svět kolem sebe a pak si uvědomí, že už ani nesedí, ale leží v trávě. Jeho dlaně si najdou cestu na Yoshiho boky, které velmi zlehka sevře a podvědomě si ho přitahuje k sobě. Tak moc by ho chtěl mít, co nejblíže, že to ani ovládat nedokáže. Hlasitěji si povzdechne do jeho rtů, když ucítí dlaň na svém těle. Tváře mu hoří studem i vzrušením z toho, co se děje. Chtěl by mnohem víc a nebrání se mu ani na vteřinu. Nedokáže si uvědomit, že by to mohlo být příliš a že by se mohlo stát úplně všechno. Kdyby mu chtěl někdo ublížit, bylo by to vlastně hrozně snadné. Je jasné, že onde dneška bude po farmě chodit s hlavou v oblacích a bude štěstí, jestli někde nezakopne, nebo ho někdo nepřeválcuje. Překvapeně zamrká, když o Yoshiho přijde a vůbec mu nedochází, co za to mohlo. Už už by se chtěl začít omlouvat, když si uvědomí, že je to tele, kdo jim jejich chvilku narušil.
"Já…Já taky." Zvládne ze sebe vykoktat a vážně se snaží, aby to neznělo udýchaně, je to marný boj. Pak už se ale začne pochechtávat. Sám nahmátne provaz a pomalu ho přetáhne teleti přes hlavu, protože se právě věnuje spíš Yoshimu a zdá se, že ho ještě pořádně nezaslintalo.
"Líbíš se mu. Jen se stydělo." Prohodí Shin a znovu se začne pochechtávat. Teď mluvil spíš o sobě, než o teleti, ale to nevadí.
"Zvládl jsi to. Teď ho můžeme vzít bezpečně domů." Hodí celé zásluhy na Yoshiho a napůl se svalí do trávy, když s ním tele trhne, jak se zase snaží osvobodit.
"Zkus se na něj usmát, na mě to působí." Prohodí, aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas.
"No tak, buď hodné." Snaží se mu skoro nešťastně domluvit.
"Dost na tom, že jsi mohlo přijít o chvilku později." Vyčte mu ještě a pak si přitiskne dlaň na rty a tele mu málem uteče. Znělo to, jak kdyby měl dost odvahy to celé teď a tady dokončit. On se snad hanbou propadne. Může jen doufat, že mu podobné větičky neutečou před ostatními. Hlavně před dvěma z nich, to by měl na triku snad do konce života.
Yoshiki
Má plnou hlavu toho, jak se na něj Shina díval, když se bavili o těch reakcích, jak se díval do jeho klína a docházelo mu to, jak zčervenal a ptal se, jestli se má stydět… Bylo to tak vzrušující a ty polibky vzápětí taky. Yoshiki by přísahal, že se mu to s ním líbilo, že mu to všechno začal oplácet a rychle se dostávali do stavu, kdy by přestali přemýšlet a dělali jen ty nekrásnější věci na světě, i když si je zakázal a pak přišla tahle sprcha. Pořád si omámeně zapírá čelo o dlaň a loket o koleno a snaží se nějak probrat, ale jde mu to výrazně hůř, než Shinyovi. To bude asi věkem. "Nejen steaky, ale i svíčková..." Zamumlá polohlasem sliby teleti, ale jsou plané. Nikdy by mu neublížil a Sugizo už vůbec ne. Tady se maso nejedlo. Raději se ani nedívá na Shinyovy rozpálené tváře a snaží se neslyšet jeho dech, protože ho tak moc chtěl, až to bolí. Doopravdy to fyzicky bolí. Tohle vzrušení snad nerozchodí. Stalo se mu to vůbec někdy? A kromě toho je oslintaný a nesnáší to. Jak teď vypadá? Copak ho takhle Shinya může vidět? Tele se k němu znovu posune a on se po zadku odsune víc dozadu, ale je to marný boj. Shinya mu zrovna velmi obezřetně přetahuje provaz přes hlavu a tak se snaží moc necukat, aby mu to nepokazil, ale ty sliny jsou snad všude, už je má i na kalhotách.
"Tohle je vážně hrůza." Stěžuje si a i když se trochu usmívá, je to prostě hnus!
"Budu si to pamatovat, příště se před ním rovnou svléknu." Řekne neuváženě, ale ano, on neměl problém chodit nahý. Udiveně stočí oči na Shinyu. On že něco zvládl? Zvládá tady tak maximálně sedět a vzdychat nad tím, co mohlo být. Jakmile se Shinem to tele trhne, skočí automaticky po provazu a pevně ho chytí.
"Já to udělám." Hned mu ho bere, protože nechce, aby ho tady tele vláčelo v prachu. On mohl, tele ne! Obezřetně vstane a drží to tele jako by to byl minimálně medvěd grizzly s úmyslem zaútočit, ale Shinovým dalším slovům se rozesměje.
"Jsem rád, že vím, jak na tebe." Řekne mu, ale když Shinya dodá, že by si taky přál, aby přišlo později, zůstane na něj doslova zírat a málem to tele zase upustí. Dojde mu to až když trhne i sním a provaz mu málem vyjede z ruky.
"Tohle potvrzení mi prosím zopakuj ještě několikrát. Chtěl bych ho poslouchat stále dokola." Usměje se. Mohl by předstírat, že nevěří svým uším, jen aby toho Shin nenechal. Nakonec jim nezbude nic jiného, než vést tele za sebou tam, odkud přišli. Kupodivu jim to už nijak nekomplikuje, za to Yoshikimu se jde s tou erekcí opravdu špatně a celou cestu se snaží tvářit, že je všechno v naprostém pořádku. Jakmile se přiblíží k ohradě, tele sebou škubne a chce k matce, takže mají oba co dělat, aby mu provaz honem sundali, aby si ho ještě někde nepřišláplo a pak už se dívají, jak za ní peláší.
"To jsi nemohlo udělat hned?" Křikne za ním rozzlobeně. Ohrada je ale stále rozbitá, mohlo by se to stát zase.
"Musíme jít někoho rychle sehnat. Vyhodíme Die s Toshiyou na opravy." Řekne, protože on už se sem vracet nechce. Chce se osprchovat a převléct, polít se parfémem a zatáhnout Shinyu na seník. Což se mu samozřejmě před ostatními nepovede. Stočí k němu svoje oči a natáhne k němu dlaň. Kam až to půjde s ním chce jít za ruku.
"Kdo by si ještě ráno pomyslel, co se dnes všechno přihodí." Pronese, ale zdaleka nemluví jenom o teleti. Konečně už se mu jde zase normálně. Cesta zpět utíká až podezřele rychle. Yoshiki ji podezřívá, že se úmyslně zkrátila. Když se blíží ke dvoru, je na něm poměrně mrtvo. Sugizo se asi ještě nevrátil a ostatní mají taky někde práci. Je tam ale nějaký cizí muž a kůň, vypadá trochu zmateně, všude se rozhlíží a na sobě má vážně divné věci.
"Kdo to je?" Podívá se Yoshiki na Shinyu, když jsou ještě z doslechu. Budou to muset vyřešit oni dva.
Shinya, J
"Asi se bojí a je mu smutno." Vysvětlí jeho nynější blízkost. Pozoruje tele a snaží se ho udržet na místě, než mu dojde, co Yo právě řekl, znovu se po něm prudce ohlédne a už zase se červená, tentokrát ale úplně celý, tedy myslí si to.
"Kdyby to působilo." Prohodí a pokrčí nenuceně rameny, jenže už mu nejde vůbec o tele. Měl by se stydět, stydí se hodně. Radši se zase rychle podívá do země, aby Yo na jeho výrazu neviděl, že to myslel úplně jinak. Nechá si celkem ochotně vzít lano z rukou, protože vážně hrozilo, že ho nakonec bude vláčet za sebou vděčně se na Yoshikiho usměje.
"Já jsem…Asi ani nemá smysl se bránit. Nechci lhát." Rozhodí rezignovaně rukama. Má pocit, že mu Yo vidí až do žaludku.
"Budu ti to říkat klidně pořád." Dodá, aby bylo jasné, že mu to žádné problémy nedělá a nejspíš se dneska nepřestane topit v rozpacích. Kráčí pomalu vedle Yoshikiho. Když si myslí, že ho nevidí, tak si ho prohlíží. Jakmile se tele rozběhne k mámě, Shin se rozzáří. Zvířátko je v bezpečí, zvládli ho dostat zpátky a on má ze sebe snad poprvé v životě upřímnou radost. Den už by nemohl být lepší. Zase se plete, protože vzápětí ho Yo vezme za ruku. Kousne se do rtu a jemně mu stiskne dlaň.
"Snad už neutečou, než sem někdo přijde." Ozve se v jeho hlase trochu obav, ale stejně září jako sluníčko, protože se ho nemusí pouštět.
"Já určitě ne, ale nic bych z toho neměnil." Přizná se, jak se cítí a když jsou ještě z dohledu, tak se vyhoupne na špičky a líbne ho na tvář.
"Díky za krásný den." Prostě cítil potřebu mu to říct. Malinko posmutní, když ho musí pustit, ale jeho pozornost si rychle ukradne cizinec.
"To netuším, ale jede k nám."
J má za sebou neskutečnou dlouho cestu a nejel sám. Dlouhá léta žil se svým otcem, dokud si nenašel novu známost a s ní nebylo k vydržení. Jednou, když se mu hrabal ve věcech, našel dopis od své matky a tak věděl, kde ji hledat. Jak jen to šlo pracoval na ranči, aby si vydělal peníze pro sebe. Měl totiž svého čtyřnohého přítele. Pomáhal při porodu, celou dobu se o něj staral, protože to vypadalo, že hřebeček nepřežije první dny. Bez matky je to vždycky velmi těžké, to on přece ví. Podařilo se mu hříbě odkojit a od té doby se o něj staral a učil ho všemu, co je potřeba. J ale nebyl jeho majitelem a to byl problém. Když hřebce dostal z nejhoršího, přišel majitel ranče a chtěl ho prodat. J dřel od rána do večera, aby mohl kupce přeplatit a pak i proto, aby mu zajistil ustájení, žrádlo a veterináře. Postupem času se vypracoval natolik, že měl ranč v podstatě na povel. Postupně si dokázal znovu našetřit, když si otec přivedl novu známost. Nebyl problém sbalit sebe a koně a odjet za mámou. Ani to nebyla zrovna nejlehčí cesta, bylo mu něco málo přes jednadvacet, když poznal tu, která ho porodila. Život mezi indiány nebyl vyloženě zlý, ale za pár let mu to tam začalo lézt krkem. Nakonec tam bylo víc pravidel, než se na první pohled mohlo zdát a to se mu dost příčilo. Naštěstí život tam nebyl vůbec drahý a tak se rozhodl vydat na úplně jiný konec světa. Máma mu v horečce prozradila, že má ještě bratra. První J nevěřil, ale když se zeptal, jakmile se uzdravila, nakonec mu to jen potvrdila. Bylo na čase se zase posunout dál a vydat se do Japonska. Samozřejmě, že bez svého čtyřnohého přítele nikam nepojede. Trvalo den a noc, než hřebce odbavili a prošel prohlídkami. J tu dobu strávil na lavičce před letištěm. Odmítal se hnout, kdyby se náhodou cokoliv stalo. Cestou sem se musel poptat, aby trefil. Nakonec přece jen stanul na kraji farmy. S sebou měl jen koně, přes jeho hřbet deku, přichycenou popruhem a vaky s pár kousky oblečení. Rozhlíží se, než pobídne hřebce, aby se dostal dál a pak konečně zahlédne nějaké osoby. Vydá se k nim, ale s koně nesleze.
"Ahoj, hledám Sugiza nebo Akiho." Prohodí anglicky a čeká, jestli se to setká s úspěchem. Jeho máma uměla trochu japonsky, něco ho naučila, ale on si není jistý, že si s tím vystačí. Přesto to zkusí a podaří se mu pokládat tu samou větu. Obratně seskočí s koňského hřbetu, až lemy košile pěkně zaplápolají. Nemá ji zapnutou a pod ní už nic.
"Není tu někde trochu vody…Pro něj." Kývne hlavou k hřebci, který neklidně postává a očividně se mu ti dva zrovna nelíbí.
Přesto se od J nehne ani na krok. Nakonec přeostří na drobné stvoření, které na něj cizí s pootevřenými ústy.
"Ahoj." Pozdraví ho a trochu frajerským úsměvem. Shin se v tu chvíli málem propadne do země.
"Mohl bych tě svézt a ty mě k nim třeba dovedeš." Nabídne mu rovnou a určitě by si tu projížďku malinko prodloužili. Zjišťuje, že se z toho jazyka pamatuje mnohem víc, než si myslel. Se znaky bude mít problém, ale mluvit mu jde.
"Já, ne….nemůžu." Podaří se Shinovi vykoktat.
"Neboj se ho, neshodí tě, budu tě držet. Jsem J." Přeloží si J jeho slova na obavy z koně.
"Já se po nich půjdu myslím podívat." Zavelí Shin v hlavě k útěku a podaří se mu to zamluvit. Ještě chvíli se na něj J bude tak dívat a uteče rovnou. U toho už pomalu couvá. J udělá krok jeho směrem.
"Tak já půjdu s tebou. Nebudeš přece chodit tam a zpátky." Mlaskne na koně, aby šel za ním.
Yoshiki
Shinya pronese očividný fakt, ale oba k cizinci vykročí hodně váhavě. Už se raději nedrží za ruce a proto nevypadají, že by k sobě měli jakkoliv patřit kromě přátelství nebo podobného vztahu. Kůň se zastaví kousek od nich a oba musí hledět nahoru. Naštěstí to není proti slunci. Angličtina Yoshikiho překvapí, ale vlastně se k cizinci naprosto hodí. Nejspíš bude ze států. Ale proč jim Sugizo neřekl, že čeká takovou návštěvu? Yoshiki jako učitel naštěstí angličtinu ovládá a taky se s ní nestydí mluvit, i když má silný přízvuk. Vždycky mu říkali, že je s ní mnohem roztomilejší, než když mluví mateřštinou. "Ani jeden z nich tady není, odjeli spolu do města, ale je to už dlouho. Měli by být každou chvíli zpátky. Taky na ně čekáme." Nasadí si poměrně přátelský obličej. Jeho oči mimoděk kloužou po všem neobvyklém a cizím, co je na J k vidění, takže po všem. Ani takové koně tady neviděl. Kromě toho není zrovna moc oblečený. Tady to sice nevadilo, ale běžně na ulici by mohl mít i problémy. I mladé ženy nechodily po městě v tílku. Ne snad, že by nesměly, prostě se to považovalo za neelegantní až vulgární.
"A-ano, jistě..." Řekne honem, tentokrát už japonsky a ohlédne se, kde přesně byl výstup pro hadici, kde do kýble načerpávají vodu pro zvířata.
"Je to tamhle." Ukáže tím směrem. J se jistě obslouží sám, on už je dneska ušpiněný až až a taky tady není námezdní síla. Jenže když se otočí zpátky, J už stačí dělat do Shinyi a on… po pravdě neví, jak s tím naložit. Okamžitě se v něm zvedne vlna žárlivosti, skoro agrese, ale když to dá najevo, co když to J někde pronese a oni budou mít problémy? Může to být krátká návštěva, ale taky nemusí. Polkne všechno, co měl na jazyku, ale v obličeji zbledne a jeho oči hrozně ztvrdnou. Jeden by skoro řekl, že se zatáhlo, i když je pořád slunečný den. Shinya začne koukat, očividně se mu nechce a když chce utéct a J mu v tom málem zabrání, Yoshiki udělá krok dopředu, plynulým pohybem pošle Shinyu za svá záda a zastoupí tak J cestu. Sám hodně posiluje a není úplně nejmenší Japonec v okolí a i když je hodně princezna, jednu mu klidně natáhne. Pak asi pojede rovnou na chirurgii, ale udělá to.
"Shinya nikam nemůže, není tady na dovolené, ale ve škole." Pronese a tím oznámí, kdo on je. Nedá se nic dělat, budou si před J muset dát pozor. Jakožto učitel je ale autoritou a tudíž se bude dělat, co řekne on. Minimálně Shinya musí.
"Zajdi si nahoru pro věci, jak jsme se domluvili." Řekne honem Shinyovi a umožní mu tak útěk. Sice se na ničem nedomluvili, ale může tam na něj zatím počkat nebo se třeba osprchovat. Ve stejnou chvíli dojde i na kýžené vysvobození, když se Sugizovo prastaré auto objeví na příjezdovce. Sedí v něm i Aki a podle pohledů jich obou, jakmile jsou na dohled, je Yoshikimu jasné, že tuto návštěvu vážně nečekali. A to nemá ani ponětí o tom, kdo přesně J je. Za to Sugizo i Aki to vědí moc dobře. Sugizo momentálně loví svůj žaludek někde v oblasti pedálů, ale pak se na Akiho podívá, krátce stiskne jeho dlaň, usměje se a vystoupí. Yoshiki k nim honem přejde, rychle a tiše jim řekne, odkud je to návštěva a co se Shinyou našli na louce a pak už se vzdálí. I kdyby snad byl natolik zvědavý, aby okouněl okolo a počkal si na vysvětlení té koňské záhady, má nahoře úplně jiné věci na práci, dokud jsou kluci někde pryč. A ono to vypadá, že zatím jsou. Teprve u dveří do domu se krátce ohlédne a spatří, jak Sugizo natahuje ruku směrem k tomu muži, jako by se viděli poprvé a jak Aki stojí váhavě o krok za ním. Zvláštní… Schody nahoru bere po dvou a na J docela rychle zapomene.
Žádné komentáře:
Okomentovat