Tora, Daichi, Miyavi, Saga, Show, Shinya
Tora se ještě naposledy ohlédne přes rameno. Nechává tam Shina se Senou samotné a není mu z toho vůbec dobře, ale jinak to nejde. Potřebují se zbavit možné hrozby a je to on, kdo je toho schopný. Musí se udržet dost daleko, i kdyby si měl pustit žilou a pak je odlákat. Ví, že na krev mutanti reagují velmi dobře a k jeho smůle na místě není jenom jeden. Tak početnou skupinku ještě neviděl, a když se rozhlédne kolem, není to úplně prostředí, které by vyhledávali. Je mu to už tak dost divné, a kdyby nad tím přemýšlel déle, došlo by mu, že jsou tu z určitého důvodu."Tak pánové." Začne, aby na sebe upoutal pozornost a pomalu je obchází půlobloukem, aby je dostal daleko od dětí.
"Je na čase si zopakovat párty." Pravý koutek se mu pozvedne. Vyhrne si rukáv trika koukajícího zpoza vesty, sáhne po noži a protrhne jím svou kůži. Stačí jen pár kapek krve, aby odpoutal pozornost všech. Nůž plynulým pohybem schová, ten se bude hodit později a sáhne po zbraních. Couvá dál od ostatních a vede je sebou víc mezi trosky.
"Už jsem krotil hodně, tohle nebude zas až tak těžké." Prohodí si spíš pro sebe a samozřejmě si vzpomene na chvilku v jedné pracovně. V očích se mu zablýskne a odhodlání to přežít ještě vzroste. Teď má ten pravý důvod, aby se nenechal zabít. Adrenalin mu koluje žilami, když začne pálit z obou zbraní, aby jich sundal co nejvíce z dálky. Přesto mu brzo dojdou náboje. Je jich příliš mnoho a dokonce má pocit, že přicházejí další.
"Nepamatuju si, že by rozdal tolik pozvánek." Ušklíbne se a schová zbraně, je čas na nože, které sevře tak, že se tupá strana opírá o jeho předloktí. Srovná si postoj a pak se do nich pustí. Brzo na sobě má několik škrábanců a kousnutí, ale pořád se ještě drží na nohou. Sám už začíná tušit, že jestli někdo nepřijde, tak to prostě nezvládne. +Mana je tam hned.+ Zní mu v uších Aoiho hlas. Přál by si, aby tu byl s ním a zároveň by nesnesl, aby se mu cokoliv stalo. Minule se Senou, se objevil Miy a Mana, jenže ti teď mají podle střelby své práce až nad hlavu. +Musíš je jen zdržet.+ Ne, už to není o tom, jestli přežije, ale kolik času jim dá. Shin vyděšeně kouká za Toru, než mu zmizí z dohledu. Sám se snaží uklidňovat děti a ze zbraně v jeho rukou je mu vážně špatně.
"Dobře, udělám to." Kývne na Senu a je o něco rozhodnější než před chvíli, ale rozhodně o nic méně vyděšený. Přesto ho žene touha pomoci a nebýt prostě jen na obtíž. Jakmile se jednou ohlédne přes rameno, vidí tu stvůru, jak se blíží k dětem z druhé strany. Je jejich očividně víc a ne všechny Tora zvládne. Pohání děti před sebou a sám se na poslední chvíli rozhodne. Ruka se mu do poslední vteřiny třese, když ji se zbraní pozvedne a pak je najednou děsivě klidná. Jeho mysl pracuje za něj, emoce najednou dokáže odsunout stranou a prostě vystřelí. Zpětný ráz ho málem pošle k zemi a hned na to se zase rozklepe, ale trefil ho.
"Tak šup, ještě kousíček, už budeme skoro tam." Pobízí je, aby si pospíšily. Je mu jasné, že tu není jenom jeden a že se brzo objeví další. Když zahlédne Senu, jak tam pořád jen stojí, pobídne jednu ženu, aby je vedla dál. Sám se k němu vrátí a vezme ho za ruku. Jen trochu slyšel o tom, co se stalo v kanálech, asi tuší, co se tu děje a poslední co chce, je nechat tu Senu samotného.
"Jdeme." Broukne tiše, ale rozhodně.
"Společně." Stiskne mu víc dlaň a začne ho táhnout s sebou. Když se ohlédne přes rameno znovu, uvidí postavu, kterou pozná na kilometry. Die je tady a je živý a zdravý. Hned se mu lépe dýchá a z jeho hrudi jakoby spadlo něco obřího.
"Vidíš, Sena-chan, už jsme tady, přišli nám pomoct." Povzbuzuje ho.
Miy zdá se nemá čas vůbec na nic a má plné ruce práce, aby je kryl. Sagovi s mezitím podaří zvednout Aquiho. Ostatně vděčí Miymu za svůj život a minimálně má v plánu mu to vrátit.
"Ten úsměv si drž, budeš ho potřebovat." Prohodí Saga, ale vrátí mu ho a rozhlíží se kolem. Pak ho uvidí. Vůbec mu nedojde, že s Aquim hledí a toho samého muže. Vidí směr jeho kroků a je mu jasné, že tady něco není pořádku. Když se na ně ohlédne a konečně se mu pořádně podívá do tváře, dojde mu, že už ho někde viděl.
"Ty svině." Zamručí nepříjemně a vyrazí za ním. Teď je pravda, že nepřemýšlí, ale prostě nemohl jinak. Díky němu někdo nejspíš umře a jestli to bude někdo z jeho přátel, chce, aby za to měl koho potrestat. Doběhne ho a vezme za rameno, aby s ním trhl proti sobě. Nenapadlo by ho, že se muž bude bránit. Dostane rovnou jednu dobře mířenou pěstí a udělá několik kroků zátky.
"Saga-kun." Zařve Show, které ho periferně zahlédne.
"Běžte dál, prostě běžte." Křikne na něj Saga, protože tohle je jeho osobní souboj a ten nehodlá jen tak vzdát. Ví, kde toho chlápka viděl, i když je to pár let zpátky. Byl u jeho otce. Setře si hřbetem dlaně koutek od krve a začne pomalu vzpomínat na své tréninky. Nikdy nebyl nejrychlejší, ani nejsilnější, ale většinou byl chytřejší. Snad to bude platit i tentokrát. Pod palbou jeho mozek nepracuje tak, jak by měl. Přesto se mu podaří mu uštědřit pár dobrých ran. Jenže to neznamená vítězství. Ocitne se pod ním na zemi, ani neví jak a najednou má pocit že možná opravdu přecenil své síly.
Miymu a dalším vojákům se mezitím daří je držet dostat daleko. Sám už jednou přebil a je jasné, že mu munice nevydrží věčně. Najednou ucítí prudkou bolest v boku a poklesne na pravé koleno. Je to jen škrábnutí, přesto ho na chvíli vyvedlo z míry.
"Mě ty kulky nějak milujou." Prohodí si pro sebe a stejně už za pár vteřin znovu stojí na nohou, aby pokračoval v palbě. Sundal jich už dost, ale na jeho vkus ještě málo. Kryje celou skupinu, brání nepřátelům, aby se přiblížil, ale nemůže se moc ohlížet. Doufá jen, že je Aqui a ostatní v bezpečí, protože jestli ne, teprve dojde na to, jak moc velký psychopat dokáže být.
Daichi hledí s doširoka otevřenýma očima na Aoiho. Je znát, že se bojí, ale spíš o ně, než sám o sebe a taky o to, jak to celé dopadne. Ani jemu není ze zvuku střelby příliš dobře. Nebyl vychovaný na podobné akce, přesto neváhá ani vteřinu, když přijde příkaz, co má dělat.
"Dobře, povedu je tam. Dávej na sebe pozor." Nakrčí obočí a krátce mu položí ruku na předloktí, než vyrazí, aby dostál svým slovům a dovedl celou skupinu k lodi. Mají poměrně lehkou cestu, oproti ostatním určitě. Pobízí všechny, aby si pospíšili, pomáhá těm, kteří klopýtnou, aby se zase postavili na nohy a mohli pokračovat. Když před sebou uvidí vodu a hlavně lodě, zůstane na pár minut stát na místě a nemůže prostě uvěřit vlastním očím. Dokázali to, vážně je někdo odveze pryč. Nějak v první chvíli nedokáže přemýšlet nad množstvím míst a lidí, které je potřeba převézt. Dai směruje lidi do člunů, které už jsou skoro u břehu.
"Tak honem, první ti nejslabší." Úkoluje pár lidí, aby mu pomáhali organizovat celou skupinu. Přestane se vším, jakmile v dáli zahlédne Hideakiho. Málem klesne na kolena a rozbrečí se. Měl o něj hrozný strach a teď když ho vidí živého a zdravého…Málem se opravdu nedokáže ovládnout. Jen doufá, že to dokážou všichni. Nesnese pomyšlení, že by kdokoliv z nich nepřekonal útok. Pozoruje ty dva a když vidí, jak se objímají, přejede ho mrazení podél páteře. Aoi vzápětí míří zpátky. +Vrať se za námi, prosím a ne sám.+ Pomyslí si a modlí se za něj. Většina už je ve člunech a první skupiny se můžou přesunout na loď. Sám nenastoupí, má práci tady a hlavně…Když vidí Hideakiho běžet jeho směrem na chvíli se nechá ovládnout emocemi a rozběhne se mu vstříc. Je mu úplně jedno, kdo se na něj dívá, prostě mu padne kolem krku a krátce, avšak hodně intenzivně ho políbí. Mírně se odtáhne, aby si mohl opřít čelo o to jeho.
"Jsem tak neskutečně šťastný, že jsi tady." Pošeptá mu a znatelně cítí, jak se mu třesou kolena.
"Už nikam nechoď." Poprosí ho, i když je to hrozně sobecké a pohladí ho po tváři.
"Budou v pořádku, všichni." Ujišťuje i sám sebe. Vezme ho za ruku a společně s ním vyrazí k ostatním, aby dál pomáhali ostatním nastoupit a dostali je do bezpečí.
Aoi, Sena, Aqui, Hideaki, Mana, Die
Sena sebou prudce trhne, když se ozve ohlušující střelba z místa, kde zmizel Tora. Další děti se rozpláčou, ale se Shinyovou pomocí a pomocí sestřiček rychle utíkají z toho místa. Sena má pocit, že se střílí úplně všude okolo nich, ale stejně není schopný udělat ani krok. Jenom pozoruje místo, odkud čeká Toru, který se k nim vrátí. Když střelba utichne a z těch míst se začnou ozývat šílené zvuky útočících chroptících a naprosto vzteklých mutantů, Sena ještě víc zbledne. Nedovede si představit, že by tohle Tora přežil, pokud už nemá čím střílet a ono to tak vypadá. A jestli padne a ta havěť se jim rozeběhne v patách, jsou dost rychlí na to, aby všechny děti dohnali a dali si je k večeři. Vyděšeně sebou škubne, když ty zvuky uslyší i z druhé strany a taky ho uvidí. Shinya je rychlejší a duchapřítomnější, protože zvedá ruku se zbraní a střílí, čímž toho mutanta rovnou odešle do věčných lovišť. Není tam ale jenom jeden a k tomu jedno z dětí upadne a odře si koleno. Je to v té samé chvíli, kdy už ho Shinya drží za ruku a nutí k prvním krokům. Jakmile se mutanti bleskově vyřítí směrem k dětem, Sena vykřikne a oba se Shinyou vědí, co mají udělat. Trefit tak rychle se pohybující cíle není jednoduché, dokonce se ani nedomluví, kdo bude střílet na koho, ale stejně unisono pošlou dva k zemi a pak se jim nad hlavami ozvou soustředěné samostatné rány a zbylí mutanti popadají k zemi. Když se Sena ohlédne, uvidí na střeše nízké budovy stát Manu. Už zase. Mana k nim skloní netečné oči, ale nakonec nepatrně zvedne koutek rtů nahoru a zmizí, protože má mnohem víc práce ještě o kousek dál, kde by měl být Tora. Sena jenom rychle kývne hlavou, usměje se a už ruku v ruce se Shinyou utíkají za dětmi. Pořád jsou pod palebnou linií, ale moře je na dohled a na něm i loď. Je to neskutečně motivační. Kromě toho jsou v dálce vidět postavičky Hideakiho a Daichiho. "Jsou hned támhle! Utíkejte! Už jsme skoro tam!!" Křičí a děti s hulákáním upalují k pláži. Jakmile Die našel Toru a ostatní a ujistil se, že je Shinya v pořádku, dorazil skoro vzápětí i Mana a poslal ho pro změnu hledat Miyaviho. Dávali si vysílačkou znamení, kam se pak má Mana bleskově přesunout a eliminovali tím čas, kdy by dotyčné společně hledali. Když se Manovi konečně podaří dostat za všechny barikády a uvidí, v jakém průšvihu Tora je, okamžitě Die odvolá zpátky.
"Potřebuju tě tady. Potřebuju, abys ho odnesl, až ty hajzly povraždím." Řekne a Die zamrazí. S Torou je zle, hodně zle. Miyaviho nenašel, ale běží rychle zpět. Ještě koutkem oka zahlédne, jak Shinya utíká po pláži a poděkuje za to všem kami. Mana se vrhne na mutanty, kteří jsou dál od Tory střelbou, ale jakmile popadají k zemi, riskuje, že ho zasáhne a tak sáhne po nožích stejně jako Tora a pustí se do nich ručně. Je hodně mrštný, daří se mu vyhýbat se jim, ale jich pořád hodně a Tora už skoro leží. Vypadá příšerně, poškrábaný, pokousaný a Mana ani netuší, jestli jejich sliny nejsou třeba jedovaté nebo cokoliv. Rve je od něj skoro vlastníma rukama a za chvíli není sám. Die se pustí do boje jako lev a společnými silami se jich nakonec definitivně zbaví. Všude okolo nich se střílí, ale na ně asi zapomněli, protože si mysleli, že to mutanti hravě zvládnou.
"Tora-chan." Obrátí Mana Torovo tělo tváří nahoru, ale ve stejnou chvíli sem doběhne i Aoi. Zůstane stát několik kroků od nich a zbledne. Hledí jenom na Toru, na nikoho jiného. Vypadá jako mrtvý, celý od krve a kousanců, o kterých Aoi moc dobře ví, že mohou být smrtelné. Nikdo neví, jestli to znamená okamžitou otravu krve nebo ne. Pohne se z místa, klesne na kolena do prachu vedle něj a vezme jeho tvář opatrně do dlaní. Tora dýchá, ale rychle a mělce a ztrácí hodně krve.
"Tora-koi, teď ne. Teď mě nemůžeš opustit, rozumíš?" Šeptá mu a starostlivě mu odhrnuje vlasy z obličeje. Jenom mu po něm rozmazává špínu a krev. Die i Mana stojí nad nimi a mlčí. Nakonec se Mana pohne a vezme Aoiho za rameno.
"Nemůžeš pro něj udělat víc, než ho odnést na loď a doufat, že ho zachrání někde tam. Čím déle tady budeme, tím menší má šanci." Řekne pragmaticky jako vždycky a Die mu dá v duchu za pravdu, ale kdyby to byl Shinya, klečel by nad ním úplně stejně a možná by Manu i odstrčil.
"Pomůžu ti ho nést." Řekne Die tiše a vezme Toru za nohy. Aoiho to stojí úplně všechno, aby přikývl a vzal ho za ruce, ale hrdlo má stažené a půjde jako automat. Slzy si teď zakáže, ale potom… potom je nikdo nezastaví.
"Nemůžu vám krýt ústup, jinak za vámi ponesu další těla. Musíte to zvládnout sami." Řekne jim Mana, poplácá Die po rameni a rozeběhne se za střelbou. Trvá mu to dlouho, než najde Miyaviho a ostatní. I on krvácí a je ve stejné pozici jako tehdy. Jen s sebou nemá Senu, ale ty tři. Okamžitě sáhne po dvou UZI a s vysokou kadencí postřílí nejdotěrnější nepřátelé. Je to skoro legrační sledovat Aquiho a ostatní, jak se škrábou do úkrytu, protože si myslí, že jim nepřítel vpadl do zad. Brzy je tady s ním i jeho jednotka a dovedou Miyaviho podpořit natolik, aby se dostali z nejhoršího, ale je kolem nich i hodně padlých. Oni a Miyaviho tým to schytali zdaleka nejvíc, už je jich sotva polovina. Brzy periferně zahlédne i Sagu a jeho útok na neznámého muže. Nemá ponětí, co se to tam děje, ale nemůže jim věnovat čas, i když by měl mít Saga nejvyšší prioritu. Jenže Mana taky někdy neposlouchal rozkazy a pro něj je teď důležitý Miyavi, který má na sobě hrozen nepřátel. Saga se jistě poprat zvládne. Aqui naštěstí nestačí sledovat, co se děje s jeho láskou, jinak by se asi zbláznil, vběhl tam a nechal se zastřelit. Zatím ho plně zaměstnává Saga a dění okolo něj. Vidí, jak se od nich odtrhl a vrhl se na neznámého, který se mu taky nelíbil. Slyší Showův výkřik, ale Show je daleko a snaží se odtud dostat část jejich skupiny a tak se na pomoc Sagovi vrhne sám. Neumí se prát, ani nic neváží, ale Saga je na zádech a schytává to, tak se tomu chlapovi vrhne taky na záda a zaboří mu prsty do očí.
"Toho muže chci jako rukojmí!" Slyší opodál. Je to Die a všiml, co se tam děje. Neví proč, ale někdo jde po Sagovi, takže je to jasné.
"Nezabijte ho!" Křičí dál a za chvíli už jim někdo pomáhá odervat toho chlapa od Sagy. Celé skupině se podaří vyprostit z nejhoršího, ale dobré to není.
"Teď si dáme pauzu a budeme chvíli utíkat!" Křikne Mana, jinak tady všichni zařvou. Musí využít chvíle, kdy je trochu sklepali ze zad. Zatím ostatním ani Miyavimu neřekne, jak zle na tom Tora je.
"Zvládneš jít?" Zajímá se o Miyaviho zranění, ale nad hlavami jim sviští kulky a pak se ozve ještě něčí hlas. Mana se ohlédne a společně s ním i Aqui a Die.
"Vydejte nám je a já zastavím tohle vraždění. Jinak vás pobijeme všechny." Je to Sagův otec. Je tady osobně, navlečený do výzbroje a se zbraní v ruce a nejspíš přišel svého syna tak jako tak popravit. Stálo mu to za hodně.
"Řekni mi, proč nemám zvednout zbraň a zastřelit tě hned?" Řekne Mana a poprvé v životě je vidět, že se trochu mračí a má nějaký výraz.
"Protože máme jeho." Řekne otec a odněkud zleva vlečou vzpírajícího se Showa.
"Show-chan." Vydechne Aqui a je ještě bledší, než dřív.
"Kurva." Vypadne z Die. Mana střelí pohledem po Miyavim. Teď ani nemůže zavolat Aoimu o instrukce.
Hideaki spěchá po pláži směrem k Daichimu a když vidí, jak mu vyběhne v ústrety, neovládne se ani on a taky se rozeběhne. Na několik okamžiků ho sevře v pevném objetí, oplatí mu polibek a úlevně se usměje. I jemu je jedno, co si o nich ostatní myslí, ale i tak se trochu červená. Přece jenom je tu jako velitel a teď… no nic. Přikývne na Daichiho slova o tom že budou všichni v pořádku a začne pomáhat s nastupováním lidí do člunů. V tu chvíli zapraská vysílačka u jeho pasu. Hideaki chce hovor přijmout, ale nedaří se mu to. Má dojem, že slyší Manův hlas, ale jistý se není. Hodně se tam střílí a někdo ruší spojení. A pak uvidí, jak se k nim po pláži řítí kopa dětí, ženy a taky Shinya se Senou. Už z dálky na ně něco křičí, ale Hideaki jim nerozumí. Vypadají v pořádku, ale jsou hodně vyděšení. Všechny čluny jsou v tuto chvíli na moři a Hideaki zalituje těch několika vteřin, protože by raději viděl odplouvat děti. Jakmile k nim Shin i Sena doběhnou, skončí mu oba zpola v náručí. Jeden přes druhého mu rychle vylíčí, co se tam vzadu děje, to o mutantech a že tam šel Tora sám i to, že se pro něj vydal Aoi. Hideaki zbledne.
"To ne..." Vydechne. Vymění si několik rychlých pohledů se zbývajícími muži svojí jednotky. Pak na sebe kývnou.
"Všichni nastoupíte a odplujete. My se tam vrátíme. Pokud se vám neozveme do třiceti minut, dáte lodi pokyn k odplutí. Místo nás by po pláži mohl přijít nepřítel a poškodit loď i na tu vzdálenost. Rozumíte?" Řekne jim a nechce vidět Daichiho oči poté, co ho prosil, aby už nikam nechodil. Jenže on musí. Je tady od toho, aby ostatním pomohl, ne aby se schovával na lodi, zatímco ostatní možná umírají a navíc je to jeho bratr. Na nic už nečeká a rozeběhne se se čtveřicí dalších chlapů po pláži a zpět ve stopách Aoiho. Zdá se mu, že střelba slábne, jako by nastalo podivné příměří a moc nerozumí tomu, jak je to možné. To už všechny porazili? A pak si všimne, že se na horizontu z druhé strany objevuje něco, co vypadá jako tank. Trčí z něj obrovská hlavice na nějakou raketu a právě jí otáčejí směrem k lodi. V tu chvíli zbledne, ale možná je jediný, kdo o tom ví. Co by měl udělat teď? Napadne ho jen jediná sebevražedná myšlenka, protože takové přesile nemůže čelit. Okolo leží už hodně mrtvých těl a tak si jedno vybere a začne se převlékat. Jeho obličej snad nikde nepoznají. Musí se tam dostat a tu věc nějak sabotovat. Ruce se mu silně třesou, když si uvědomí, že chce nakráčet do středu nepřítele. Neví, jak se chovat, jací jsou, jaká mají domluvená hesla, neví vůbec nic. Možná by to věděli Saga nebo Show, ale ti tady nejsou.
"Ty kontaktuj Daichiho, řekni mu, co se děje. Ať pokračují s nastupováním i přes tu hrozbu. Možná, že to loď ustojí a nepotopí se, na pláži se není kam schovat. Pak utíkejte pro Aoiho. Společně mi dovedete pomoct. Jděte." Rozdá poslední instrukce. Jeho hlas je klidný, nitro nikoliv.
Tora, Daichi, Miyavi, Saga, Show, Shinya
Shin se s vyděšenýma očima ohlédne na dítě, které upadne. Vůbec nechápe, co se kolem něj děje a už vůbec ne to, že pozvedl zbraň a vážně vystřelil. Sena to musí nutně vidět, ale nevypadá o nic lépe. Na tohle rozhodně nejsou stavění. Sám už kouká na místo, kde zmizel Tora a vidí tu hrůzu. Po tvářích se mu začnou kutálet slzy. Přišel o něj jednou, po druhé už to nesnese. Cítí bolest uvnitř hrudníku, ale dokáže ji ovládnout a nezhroutit se. Ostatně kdo by to dokázal lépe, než právě on? Když se postaví se Senou na odpor, podívá se na něj a odhodlaně usměje. Tora potřebuje pomoc, oni dva to prostě zvládnout sami. Kývne hlavou a znovu pozvedne zbraň. Snaží se vybírat si jiné cíle, než Sena. První se několikrát netrefí, ale vzápětí přijde na to, jak přesněji mířit, a kam střílet, když se pohybují. Není to zase tak těžké, jen člověk musí přestat být překvapený a nemyslet na nic jiného, než na svůj cíl. Není to zase tak těžké, protože by jinak myslel jen na tu hrůzu, co se děje kolem. Takto se může soustředit na něco jiného. Pak se objeví Mana a oni dva konečně můžou přestat střílet."Už to bude jenom dobré." Ujišťuje nahlas sebe i Senu a peláší společně s ním k lodím. Nejradši by tu zůstal a hledal Die, ale ví, ž víc platný už by nebyl. Dostanou děti k lodím a pak se bude klepat, aby dorazili ostatní, ale to až potom. Sám musí v jednu chvíli pustit Senu, aby vzal jednu holčičku do náruče, ale ani s ní nezpomalí. Žene ho strach a touha tam být.
Tora se snaží ze všech sil. Poslal jich k zemi tolik, ale jdou pořád další a další. Je to zoufalé, přesto se nevzdává. Několikrát si klekne do prachu, a přesto se znovu postaví.
"Mě jen tak nedostanete." Vrčí na ně zpátky. Tvář má pokrytou vlastní i jejich krví, skoro přes ni nevidí. Už kulhá, jednu ruku má složenou u těla a na ní další rány, z toho jak pomalu natéká je zjevné, že ji má minimálně naštípnutou. +Ještě chvíli, ještě chvíli.+ Pobízí sám sebe a myslí hlavně na Aoiho. Jediné, co chce je, aby se dostal v pořádku na moře. Bojuje za všechny, ale hlavně za něj. Už se neuvidí a jemu je líto, že mu ještě naposledy neřekl, jak moc ho miluje. Věnuje mu další myšlenku, než po jedné ráně klesne do prachu. Snaží se ještě odrazit pár útoků, ale dostane ránu do břicha, po které se zkroutí a pak začne přicházet o vědomí. Najednou vidí, jak kolem něj těla mutantů padají. Nechápe, co se děje, přesto se nepřítomně usměje. +To vám patří svině.+ Proběhne mu hlavou. Před očima má tmu, ale kdesi z dálky slyší Aoiho hlas. Zní krásně, je tak blízko, jak kdyby tu opravdu byl. Snaží se otevřít pusu a říct mu, že to bude dobrý, že ho přece jen tak něco neporazí. Nejde to a on sám si není jistý, jestli by nelhal. +Budu s tebou, napořád.+ Když nemůže mluvit, aspoň k němu posílá své vlastní myšlenky. Vážně si přál, aby s ním prožil pár let, kdy by se štvali navzájem. To se očividně stát nemá. +Dávej na ně pozor.+ Myslí i na ostatní a pak už přijde jen černočerná tma. Už to nebolí, je to příjemná změna, vůbec necítí, že ho někdo zvedá a nese pryč.
Miyavimu pomalu dochází munice. Přesto se snaží dostat jich, co nejvíce. Zdá se to jako marný boj, ale nevzdává to. Nemůže se ohlížet, je jich příliš, aby měl chvilku a zkontroloval, zda je Aqui v pořádku. Vypadá to beznadějně, ale doufá, že alespoň někdo dorazil k lodím. Musí tam dostat aspoň Sagu se Showem a Aquiho. A je tu i Die. Miy se ušklíbne.
"Tohle není ani akademická čtvrthodinka." Prohodí k nim s úšklebkem, ale upřímně, je rád, že ještě stojí a hlavně že je vidí.
"Začínal jsem se tu nudit." Jen krátce těkne očima k Manovi a kývne mu hlavou. Asi nikdy ho neviděl radši a Die taky ne.
Saga slyší volání Die, ale není schopný na něj reagovat. Začíná mu být jasné, že se malinko přecenil. Naštěstí je tu Aqui, který se muži pověsí na záda a tím dá Sagovi drahocenné minuty, aby se mohl dostat nahoru. Během pár vteřin už na něm sedí a dopřává mu pár dobře mířených ran do obličeje. Musí se hodně přemlouvat, aby ho nezabil. Nakonec sáhne k tělu vedle, aby vytáhl lano a sváže ho. Zatím ho nechají na místě. Sám se zvedne a pomůže Aquimu na nohy.
"Díky, bez tebe bych to nezvládl." Usměje se na něj upřímně a ohlédne se, co se tam děje. V tu chvíli zbledne a málem se mu podlomí kolena.
Show se držel opodál, snažil se vést zbytek lidí a zároveň odrazit útočníky. V jednu chvíli ho však někdo popadl a nacpal mu do pusy něco hodně hnusného. Pak už jen viděl, jak se jeho přátele vzdalují. Spatří Sagova otce a taky toho svého. V jeho očích vidí nesouhlas s tím, co mu provádějí, ale nezakročí. Vrhne po něm nenávistným pohledem a nechá se dál vláčet. Ruce má svázané před tělem a může jen klopýtat k Sagovu otci.
"Ne ne ne, tohle ne." Mumlá si Saga, když se vydá k ostatním a zatíná ruce v pěst.
"Okamžitě ho pusť, ty hajzle." Křikne na svého vlastního otce.
"Lhali jste všem. Tvrdili jste, že není jiná možnost, jak přežít. Není to pravda. Mohli jsme žít společně, kdybyste netajili, že jsou zásoby i někde jinde. Odřízli jste nás od ostatních a přitom jsme mohli zjistit, co se kolem nás děje. Žít úplně jinak. Jde ti jen o moc, o nic jiného a využíváš k tomu všechny lidi. To se vám líbí?" Obrátí se k jeho mužům.
"Vraždit lidi jako jste vy? Ještě k tomu ty nevinné. Měli bychom se spojit a bojovat proti mutantům. Do nedávna ani nevylezli z kanálů, teď už jsou venku a dokonce se naučili létat. Co přijde zítra? Náš problém je nedostatek jídla a vody. Ne lidé, ale zdroje a oni. Proč se máme navzájem vraždit, když bychom si měli pomáhat?" Rozhlíží se po nich a možná někoho opravdu přesvědčil. Jeho otce ale ne.
"Musím si udržet vysoký standart. Myslel jsem, že jsem tě vychoval dobře, ale není to tak. Podobné protesty a rebélii musíme potlačit, to je naše hlavní hrozba." Mluví dál a ani jeden z jeho mužů se mu nechce protivit. Show to vidí. Jejich pohled se změnil a stejně se nic nestane, dokud…Podívá se na Sagu a mírně se pousměje. Pak na Manu, Miyho a taky Die. Možná to není dobrý nápad a možná tím nic nevyřeší, ale musí to zkusit. Kdyby se jen jediný člověk přidal k nim, má to smysl. Sagův otec si ho převezme a tiskne k sobě. Objímá ho vysoko na hrudníku a tlačí mu zbraň do zad. Dokonce mu vytáhl roubík, aby mohl křičet a přesvědčoval je.
"Tak jim řekni Show-chan, že toho mají nechat." Pobízí ho.
"Řeknu něco úplně jiného." Sykne Show nenávistně a kousne ho do předloktí, dokonce mezi zuby ucítí krev. Jenže nezačne utíkat, jen se otočí čelem. Ozve se první výstřel a Showovo tělo se napne. V jeho tváři je vidět překvapený výraz, ale spíš tím, jaké to je, než že by s tím nepočítal. Vidí taky překvapení ve tváři Sagova otce a toho chce využít. Svázanými dlaněmi sáhne po jeho zbrani, otočí ji vzhůru a vystřelí. Vidí zřetelně, jak kulka zmizí v jeho bradě a se sprškou krve se začne tělo proti němu hroutit, s ním však do prachu klesá i on sám. Tiskne si ruce k břichu, mezi prsty mu protéká krev. +Promiň, Sena-chan, ale jinak to nešlo. Moc jsem se chtěl za tebou vrátit.+ Po tvářích mu stékají slzy, ale stejně se usmívá. Někteří z můžu totiž opravdu přechází k nim, ale jiní jsou odhodlaní dál bojovat.
"Ne, ne to ne." Ozve se Sagův hlas, který se pomalu láme, ale pak se v něm něco zatvrdí a místo, aby padl na kolena, sevře ruce v pěst.
"Tohle chcete? Vraždit vlastní děti?" Sykne a ne, necítí vůbec žádný smutek ze smrti svého otce.
"Je to poslední možnost, jak se k nám přidat. Nemůžu vám slíbit lepší život, ale rozhodně vám můžu slíbit, že se zbavíme okovů pro všechny. Budeme chránit vaše rodiny a ne je ničit za pouhou myšlenku na svobodu." Rozhlédne se po všech okolo, než mu padne pohled na Showa. Už tam neleží sám, vedle něj poklekne jeho otec, který pláče. +To brzo.+ Pomyslí si Saga, ale ne, nechce být zlý. Vidí, jak se jeho přítele snaží ošetřit.
"Tati, zastav to." Prosí ho z posledních sil Show. Ztrácí příliš mnoho krve a vědomí.
"Prosím, zastav to, dokud je ještě čas." Jeho otec loví v lékárničce obvaz.
"To není v mé moci, někteří půjdou slepě za tím, co jim bylo řečeno." Povzdechne si.
Saga se sám skloní a sáhne po zbrani padlého vojáka.
"Budeme bojovat do poslední kulky, protože svoboda za to stojí, nový život za to stojí." Pozvedne zbraň a rozhlédne se, jestli se někdo k z mužů pohne směrem k nim, aby se přidal na jejich stranu. Za jejich nepřáteli se ozve chroptění. Zdá se, že někteří mutanti to berou do vlastních rukou, jdou proti všem hladoví a vzteklí.
"Nemusíme bojovat proti sobě, měli bychom bojovat společně." Křikne do davu Saga a vystřelí do vzduchu. Ozve se řev a pak okřídlené mutantí tělo padne do prachu mezi ně
"To je to, čeho bychom se měli bát." Dodá ještě.
Daichi si oddechne, když se objeví Shin a Sena. Pořád to nejsou všichni, ale první vlaštovky a to se počítá. Rychle se s oběma obejme a pomůže jim strkat děti do člunů. Po očku pořád pozoruje Hideakiho, jak se vzdaluje. Jenže pak se musí plně věnovat dětem a když se podívá znovu už tam není. Nešťastně nakrčí obočí a…Je to hrůza, co se všem stalo a co se ještě bude dít. Začíná mu být jasné, kam šel. Tora…Teda myslí si to. Jenže když přijdou muži, které Hideaki zaúkoloval, dojde mu, že to tak není. Předá děti Shinovi a Senovi a dá jim jasné instrukce. Pak se rozeběhne směrem, kam odcházel Hideaki a uvidí to taky. Málem se zhroutí na zem. Jestli ten tank vystřelí, skončí všichni. Rozhlédne se a oči mu padnou na tělo muže, který postrádá oblečení. Trvá to sotva dvě vteřiny, než si uvědomí, proč. Co mu ale netrvá je rozhodnutí, které udělá. Rozběhne se a převlékne se taky. Nenechá ho tam jít samotného, to se prostě nestane, jediné, co ho odlišuje od ostatních nepřátel, je Hideakiho šátek, který si uváže k pásku. Ukradl mu ho, když se nedíval a třeba ho díky tomu pozná. Rozběhne se směrem k tanku, i když trochu oklikou, dostane se dost daleko. Vidí dva, jak se dohadují kousek stranou. Opatrně se přiblíží za záda k jednomu z nich a podívá se do očí tomu druhému. Ne, nemohl by se splést, je to on. Rozhlédne se rychle kolem, ale nikdo nikde není. Byl to jen jeden z hlídky. Zdá se, že ten muž má podezření a to není dobré. Sáhne po noži u pásku, který ukradl mrtvému a přiblíží se za nepřítelova záda. Přiloží mu dlaň na ústa a bodne mu nůž do zad mezi žebra. Tělo v jeho náruči povolí a sveze se k zemi. Rychle sáhne po nedaleké plachtě, která nejspíš měla krýt nějaký povoz a přikryje jí tělo.
"Vážně sis myslel, že mi utečeš ještě před svatbou?" Broukne Dai a ohlédne se přes rameno.
"Jsme v tom společně, vždycky budeme, Hi-chan." Pomalu vstane a podívá se na něj.
"Nemohl bych bez tebe žít. Radši zemřu, ale po tvém boku víš." Otře nůž a schová ho zpátky do pouzdra.
"Máš ve svém sebevražedném plánu místo ještě pro jednoho?" Zeptá se ho, jak kdyby měl na výběr. Už je tady a odmítá se hnout kamkoliv bez něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat