Hromadné - Nesežerou nikoho. - část 1.

(planina)

Aoi, Sena, Aqui, Hideaki, Mana, Die

Jakmile nadejde čas, kdy přesunout všechny lidi do bezpečí, Aoi se z ničeho nic cítí velmi vyrovnaný. Někde tam uvnitř má strach a velký, ale zároveň ví, že tento krok nelze obejít a že udělá všechno proto, aby zachránil co nejvíc životů bude moci. Nad hlavami jim duní alarm, brána se pomalu otevírá, ale oni u ní nestojí. Je to jen zastírací manévr. Všichni mezitím utíkají zadem skrz obyčejné dveře a okolo budovy. Je tu hned několik východů a lidé jsou rozděleni do skupinek, aby zvýšili své šance. Pokud jsou obklíčeni, nepřítel moc dobře bude vědět, kde jsou všechny východy, ale každá vteřinka jim hraje do karet. Neslyšeli přilétat žádná letadla nebo vrtulníky, neviděli přijíždět žádnou obrněnou techniku, takže by je nikdo neměl kosit jako mouchy. Musí se hodně krýt, schovávat a doufat, že si většiny nikdo nevšimne. Nemohou prostě jenom vyjít ven a pokračovat k moři. Ani za plotem nepůjdou všichni najednou, ale každá skupina má svého vůdce, který ji povede podrostem a bude doufat, že to nebudou zrovna oni, po kom se bude střílet. Děti se snažil poslat těmi nejbezpečnějšími cestami. Neměli moc možností jít ven a dělat rozsáhlé průzkumy, ale díky dalekohledům ze střech a vysokých oken vypozorovali alespoň něco. Loď už musí být ze břehu dlouho vidět, brzy bude kotvit a vysílat malé čluny na břeh, takže jestli tu někde někdo čeká, má hodně možností. Ještě naposledy obejme Toru okolo krku, vtiskne mu malé políbení a poplácá ho po rameni. Musí se rozdělit. Aoi půjde s několika důležitými osobnostmi jako jsou lékaři a nejbližší členové jeho týmu. Má s ním být i Daichi. Půjdou středně bezpečnou cestou, aby na sebe trochu poutali pozornost, ale zároveň to vypadalo, že jim na Aoim pořád velmi záleží. Tora půjde s dětmi a zdravotníky. Tou nejlépe střeženou cestou, kterou mají, ale zároveň chrání ty nejcennější životy. Zlobil se, protože měl pocit, že projde nejsnáze, ale Aoi to chtěl takto. Záleželo mu na těch dětech nejvíc. Pošle s ním i Shinyu a Senu. Další skupinu povede Miyavi. Trval na tom, že si u sebe nechá Aquiho. Aoimu se to nelíbilo, protože se domníval, že kdyby k něčemu došlo, Miyavi bude přednostně chránit toho, koho miluje a ne celek, ale Miyavi byl profesionál a taky horká hlava. Nedalo se s ním příliš hádat a Aoimu nezbylo, než se spolehnout na to, že bude vědět, kde je jeho povinnost. Miyavi s sebou povede ještě Sagu a Showa a půjde tedy druhou nejbezpečnější cestou, protože jsou jejich investicí do budoucna. Je třeba je zachránit s nejvyšší prioritou a Miyavi o tom ví. Nasadí vlastní život za ty dva, když bude třeba. Ani Die se nelíbilo, že se měl odtrhnout od Shinyi, ale Aoi tak rozhodl ze stejného důvodu jako v Miyaviho případě. Die chtěl být vojákem a teď se jím mohl stát, ale bez přehnané fixace na Shinyu. Však ho poslal tou nejlepší cestou, co mohl. Kromě toho ho hlídá Tora a ten pro něj i Senu udělá maximum. Die půjde s Miyavim a dostanou jednu z nejhorších a nejkritičtějších možností. Jenom tak Die souhlasil, protože si bude připadat uplatněný a neodstrčený. Shinyovi o tom neřekli. Nenechal by ho odejít. Jestli Die někdo pohlídá a domluví mu, tak Mana. Poslední skupinu s civilisty povede Hideaki, jdou poslední a je to taky velmi nebezpečné. Nepovede se jim nejspíš tak lehko. Už zase jde Aoi jako první a jeho bratr jako poslední, ale tentokrát je to naposled. Aoi je už rozhodnutý. Dalo by se tedy říct, že nejdůležitější skupiny jsou Tora, pak Miyavi, Aoi, Hideaki a nakonec Mana. Nedá se nic dělat, tak to prostě je. Dívá se ze dveří za Torou a ostatními, dokud mu nezmizí z očí a dlaní mává na Miyaviho, že mohou jít. Daichi stojí vedle něj, s Hideakim se rozloučili v pravdě náležitě, takže bude jistě nachystaný. Pokusí se na něj povzbudivě usmát. Když se Sena dozvěděl, že půjde s jinou skupinou, než se Showem a Sgou, upřímně to nechápal. Proč by nemohli jít společně? Proč by měl mít on nějakou jinou prioritu nebo potřebu, než jeho láska? Nikdo mu nic nevysvětlil a tím spíš se mračil. Zůstali se Shinyou s dětmi a dorostem a taky s Torou. Asi se o ně měli postarat, protože k tomu měli největší vlohy, ale to neznamenalo, že se to Senovi líbí. Bylo pravdou, že ven nešel raději s nikým jiným, než je Tora, už jednou ho přece zachránil a dřív také, ale nemohl by zachránit i kluky? Očividně ne. Každá skupina má okolo třiceti pěti členů, tak velká byla Aoio kancelář v té době, když nepočítali vojáky, kteří budou všechny skupiny krýt, procházet terén, hledat nepřítele a vykonávat další činnosti. Prostě jim budou krýt záda a bylo to dobře, protože to byli celoživotní profesionálové. Ani se nestačil zeptat Shinyi, co si on myslí o tom, že Die tady taky není. Oba dva stojí opodál Tory, v dlaních svírají ramínka nejmenších dětí a s bušícími srdci čekají na Torův pokyn. Aqui je podle všeho asi jediný, kdo směl zůstat se svou láskou, ale možná už si dávají pozor po tom, co předvedl naposled, když se rozdělili. Nebude dělat Miyavimu žádné problémy, bude se držet přesně jeho pokynů a nikoho ze skupiny nebude zdržovat. Jenom je mu líto, že s nimi není Mana, protože mu připadalo, že jsou s Miyavim dobrý tým. V dlaních svírá svou vysílačku čistě pro pocit, že alespoň něco a vypadá duchem nepřítomný, ale to on často. Jsou s nimi i Show a Saga, Miyavi musí chránit především je a pak až všechny ostatní a on si je po očku pořád zvědavě prohlíží. Synové velkých členů Rady a ti, kteří by podle všeho měli formovat jejich budoucnost. Takhle nevypadali zase tak váženě a Saga v helmě dokonce vypadal jako profesionální voják. To Mana osobně vypadal jako stvoření z budoucnosti, v upnutém vojenském oblečku mu to moc slušelo a zatímco se jiní zabývali tím, aby měli dost vody a dalších věcí, nutných k přežití, on se zabýval tím, aby vypadl z reklamy na dokonalost, především co se postavy a dlouhých nohou týkalo. Přesto v jeho tváři sedělo něco krutě nepříjemného, co davy nutilo automaticky se rozestupovat, když se svou jednotkou procházel kolem. Die nejednou prošlo hlavou, že kdyby nebylo Shinyi, polovinu cesty by Manovi koukal na zadek a možná by ani netušil, kudy jde. Připadá si, že s ním si zkusí opravdu nepříjemnou akci, kde ho nikdo nebude šetřit a litovat, ale zároveň cítí jistou důležitost, že je toho součástí. Jako by byli to nejpodstatnější komando ze všech. A že se Die uměl nosit dost podobně jako Mana. Ovšem asi jediný, kdo kolem procházel s úsměvem ve tváři a povzbuzoval jím civilní muže svojí skupiny, byl Hideaki. Daichiho náboj mu ještě stále vydržel a nejspíš dlouho vydrží. Půjdou dost otevřeně, taky jako poslední, ale jsou samí zdraví chlapi a do bezpečí se nejdřív musí dostat ti zranitelnější. Před nimi jde Mana, bude jim čistit cestu a okolo nich bude poschovávaných hodně profesionálních střelců. Co by se mohlo pokazit? Snad jen člunů by mohlo být moc málo a mohlo by jim trvat, než se vrátí na pláž. Na jeho čele se na chvíli objeví malá vráska. Ne, nic takového se jim nepřihodí. Dveře se otevírají. Zhluboka se nadechne nosem. +Jdeme na to.+

Tora, Daichi, Miyavi, Saga, Show, Shinya

Pro Toru byl poplach jako další injekce energie a adrenalinu do žil. Věděl, že už je čeká poslední kousíček cesty a ano, těšil se, co na jejím konci uvidí a zároveň to bylo…Nevěděl, jak by to popsal a je rád, že se ho na to nikdo neptal. Šlo hlavně o to, kým je. Nebyl si jistý, že lidé jako on budou mít v novém světě místo. Jistě, teď hlídal děti, i když v první chvíli dost prskal, protože to přece není práce pro něj a ne, nemá na ně nervy, ale bude na to někdo vůbec brát ohled? Nepochybuje o tom, že neznámé vedení má informace o každém z nich. Minimálně o těch problémových jedincích. Samozřejmě ho napadne, že jeho pobyt bude hodně krátký a pošlou ho zpátky. Nechce se vracet, chce zůstat s Aoim a prostě jen být a užívat si. Na pár vteřin se ztratil ve svých myšlenkách, když se u něj Aoi objeví a obejme ho kolem krku. Automaticky ho k sobě přitiskne za pas, oplatí mu políbení a koutky jdou nahoru. Neřekne nic, jen kývne hlavou a s hřejivým pohledem, který říká naprosto všechno, ho pustí, aby se mohli připravit. Brána už se otevírá, a když dostanou pokyn, vyrazí vstříc neznámému.

"Měli mě nechat to oběhnout, vrátil bych se a bylo by po problému." Mumlá si pro sebe, když se snaží udržet skupinu pohromadě a očima pročesává okolí, kdyby někoho někde zahlédl. Zatím to vypadá, že jejich skupina bude mít klidnou cestu. Trvá to přesně dvě minuty, kdy mu tohle proběhlo hlavou a ozve se střelba. Je samotné kryjí další vojáci a za chvíli střelce odklidí, ale to bohužel není jediné, čemu musí čelit. Provází je částí trosek, kterou vybrali kvůli tomu, že jsou krytí. Za jednou velkou zdí zaslechnou divně chrčení a mlaskání, které se vzápětí přemění na vrčení.

"Fajn, naši staří známí, Sena-chan." Ohlédne se na něj s úšklebkem a Shin na ně hledí dost vyděšeně. Byl rozhodně proti, že musel jít od Die, ale nakonec on nebyl z těch, kdo by se hádal. Kdyby jen tušil, v jakém nebezpečí je…I tak po něm v duchu pláče a jeho oči jsou neskutečně smutné. Zas tak naivní není, aby byl přesvědčený o tom, že Diemu nic nehrozí.

"Co to je?" Pípne vyděšeně a hledí na Toru jako na spásu. 

"Takový ten známý, kterého nikde na párty nechceš." Odtuší Tora a rozhlédne se.

"Posuňte se kousek tam, zbavím se ho." Vytáhne zbraň, kterou vrazí Shinovi a líbne ho na tvář.

"Mysli, že zachráníš jedno dítě, za každého zastřeleného." Pošeptá mu, aby mu dodal potřebnou motivaci a v případě nouze stiskl spoušť. Na Senu jen mrkne s úsměvem a zapluje za trosky. 

Skupinka s Miyavim už je připravená. On sám ještě kontroluje Aquiho vestu a vybavení. Je rád, že je tu s ním, ale nejradši by ho poslal s dětmi, aby byl v bezpečí. Takto je příliš snadný cíl a zároveň je v jedné z nejhlídanějších skupin. Podívá se Aquimu s úsměvem do tváře a prudčeji zatáhne za vestu, aby ho poslal proti sobě.

"Ahoj, hezký kostýmek, nedáme si rande u záchodků?" Zavtipkuje, aby ho malinko rozesmál a nenechal ho příliš se topit ve strachu.

"Miy-kun, vážně jsem myslel, že máš lepší představivost. Záchody? Ani zadarmo." Protočí očima Saga, který prochází zrovna kolem společně se Showem. Ani jeden nebyl nadšený, že se museli rozdělit. Oba už si zažili jaké to je, když se musí rozloučit a ani jednomu se to nelíbilo. Ale nestěžovali si, oba věděli, že je to nutnost. Zatímco Miy řeší věci ohledně ochrany, Saga a Show se pustili do organizování skupiny. Což se jim daří bez větších problémů, aniž by museli cokoliv nařídit.

"Na místě přece nezáleží. Jsem tak dobrý, že by to bylo skvělé i v kanále." Ohradí se Miy a líbne Aquiho s naprosto bezstarostným úsměvem, jen jeho oči prozrazují, že je připravený úplně na všechno. Sáhne po samopalu, který má u pasu s frajerským prásknutím pěstí ho odjistí a vyrazí i oni. Sotva vyjdou z přiděleného východu, ocitnou se pod palbou.

"Tohle není jen tak, někdo nás prásknul." Křikne do davu a hned hledá bezpečnější krytí.

"Show-kun, musíme víc doprava, tady jsme příliš na ráně." Na pár vteřin se potká se Showovým pohledem, který jen přikývne a posunky naznačí Sagovi, co má dělat. Za chvíli už směrují skupinu do bezpečí, krytí palbou Miyaviho společně s dalšími vojáky. Aquiho mezitím bere pod křídla Saga a strká ho před sebou.

"Jdeme, foukat na bolístky mu budeš potom." Dokáže si udržet trocu vtipkování, i když mu zrovna dobře není. Dělá všechno proto, aby pod jeho a Showovým vedením došli, co nejdál s nejmenšími ztrátami. Jde hlavně o to, co si říkali s Manou. Pokud se má dostat do vedení, musí ukázat, že na to má. Zahlédne muže, který chce mířit úplně jiným směrem. Hned se k němu přitočí a popadne ho za vestu.

"Zpátky a hned. Podívej se na něj." Kývne hlavou k Myiavmu, který s děsivým úsměvem sype kulky do nepřátel. 

"Trefí tě ani nemrkne, když se mu připleteš do cesty." Sykne s podmračeným výrazem. Napadlo by ho, že to zabere, ale kupodivu ho poslechne a míří zase za ostatními. Show přemýšlí nejspíš stejně. I jeho žene vědomí, že pokud uspějí, bude jejich cesta nahoru mnohem snazší. Záleží mu na lidech okolo, i když by to nahlas nepřiznal a zároveň jde hlavně o Senu a jeho bezpečí, jakmile dorazí na místo. Sáhne po vysílačce a rovnou kontaktuje Aoiho.

"Jsme pod palbou." Zahlásí do ní a jako první se ozve Tora.

"My ne, ale za to tu máme kamarády z kanálů." Prozradí jim situaci. 

Daichi byl asi jediný, kdo se stihl pořádně užít poslední chvilky před tím, než vyrazili. Ví, že v jiné skupině by nebyl nic platný. Nebyl voják a neuměl se bránit. Přesto je plně vybavený a ne, není mu z toho pořád dobře. Na tváři má však pozitivní výraz a usmívá se. Tohle je jen poslední krok, pak už budou moct být s Hideakim spolu. Slíbil mu to, tak to tak bude. Nesmí o tom pochybovat, nikdo přece nemá důvod je později od sebe oddělit. Pořád je trochu v rozpacích, protože to byl Aoi, kdo se za těmi dveřmi objevil, ale nemá problém se mu podívat do tváře. No a co? Dělají to přece všichni, vždyť on je taky slyšel s Torou, jsou vlastně vyrovnaní. Úplně nepatřičně se uchechtne do dlaně za nechápavého pohledu všech kolem. Natáhne trochu krk, aby se pokusil naposledy zahlédnout Hideakiho. Zatváří se přistiženě, když se setká s Aoiho pohledem.

"Máte sexy bratra, šéfe. Jak to, že ho někdo neulovil dřív?" Prohodí, aby ho slyšel jen jmenovaný a uculí se jako nevinnost sama. Vteřinu na to nahodí výraz, já jsem vůbec nic neřekl a přesune se na své místo ve skupině. Cestou zjistí, že lem jeho trika rozhodně není tam, kde by měl být. Rychle si to opraví za nechápavého pohledu několik lidí kolem něj. Věnuje jim svůj nejlepší úsměv a přinutí se soustředit na něco jiného, než na Hideakiho polibky nebo jeho tělo nebo na to co prováděli a…Dobře, už to má zase před očima.

Aoi, Sena, Aqui, Hideaki, Mana, Die

Když se ozve střelba, Sena i Shinya sebou prudce trhnou. Děti začnou trochu panikařit a brečet, některé vysloveně kvílí a sestřičky mají plné ruce práce, aby je uklidnily. Sena to vůbec nečekal. Myslel si, že půjdou v klidu větší část cesty, ne že po nich někdo bude střílet hned za dveřmi. Zmateně se podívá po veliteli jejich skupiny, ale Tora má plné ruce práce a tak se snaží vzpomenout na všechno. Jak se krýt, jak odjistit zbraň, jak uklidnit děti. Pomáhá ostatním dostat je za možné překážky, konejší je, aby neplakaly a nedej bože někam neutíkaly a sleduje Torova záda. Ten útočník je v mžiku po smrti, ale Senu napadne, že nemohl být jenom jeden. Pokud je tu on, musí jich být mnohem víc. Nejspíš to byla nějaká průzkumná jednotka a podle střelby teď všichni vědí, kde přesně jsou. Nastane podivné ticho, kdy několik úderů srdce slyší sám sebe a svůj dech a pak to zaslechne i on. To odporné chroptění a fuňění, o kterém doufal, že ho už nikdy neuslyší. Každou noc je má před očima, především tu chvíli, kdy s Torou lezli kanálem nahoru a on se bál, že spadne. Ty chvíle, kdy ho prosil, aby ho tam nechal. Celý zbledne, jeho výraz se změní na něco, co nemá daleko od pláče a nohy má jako z olova. Není schopný udělat ani jediný krok. Torovy poznámky jsou sice legrační, ale on by teď potřeboval odnést na zádech. 

"Shin-chan… pomalu je dostaň dopředu. Všechny… pomaličku..." Hlesne Sena a silně se třesoucí rukou zvedá zbraň před sebe. Jestli se ta věc pohne, bude střílet a Shinya s dětmi mu proběhne za zády. I ostatní dospělí jsou ozbrojení, snad nikdo neztratí nervy, jinak ten mutant vystartuje tak rychle, že to někdo odnese. Tora jim sice zmizí z očí, ale může se stát, že bude mít problémy nebo jich tam bude víc. 

"Jděte!" Sykne Sena. On se stejně nemůže hýbat, tak silný má strach. Aqui se rozněžněle usměje, když ho Miyavi sám obléká do vesty a má ty příjemné poznámky. Musí se před jeho rameno podívat i na Sagu a zasměje se. Všichni ale strnou na místě, když se nedaleko ozve střelba. To byl ten první útok na Torovu skupinu. Trvá to sotva pár dalších vteřin, kdy se někdo pustí i do jejich skupiny. Aqui okamžitě padne na břicho k zemi a plazí se k nejbližším troskám. Snaží se zorientovat v situaci, ale má problémy se soustředěním i bez toho, aby mu kolem uší létaly kulky. Několik metrů před ním padne do prachu první tělo a je to někdo od nich. Vyjde z něj tlumené ne a chce se pohnout směrem k té osobě, ale nemá to cenu, umřel by taky. V příštím okamžiku ho někdo bere za ruce a zvedá na nohy. Je to Saga a on se na něj vděčně usměje. Nějaký muž se od nich snaží oddělit a Aqui si to kdo ví proč dá dohromady s Miyaviho prohlášením o zrádci. Ten člověk musí bát stále mezi nimi, možná v této skupině. Nesnažil se ten muž přeběhnout ke svým? Nahlas by nikoho neodsoudil, ale svoje oči na něm nechá. Aoi je se svou skupinou taky dávno venku a střelbu moc dobře slyší. Zatím nikdo nepálí přímo po nich a tak žene všechny lidi před sebou a ani se nepokoušejí krýt. Nepřítel je očividně zaměstnaný někde jinde a tak toho musí využít a bez krytí utíkají, co jim nohy stačí směrem k pláži. Pokud to má někdo odnést, nechce o nikoho přijít, aby ti padlí nezemřeli zbytečně. Když v jeho vysílačce zapraská, přijme hovor. Nelíbí se mu to. Zrovna Saga a Show. 

"Jestli tu máme zrádce, očividně se jim podařilo zjistit, kde jsou Saga a Show. Nedivil bych se, kdyby se dnes potkali se starými známými." Řekne honem. Má tím na mysli členy Rady, možná dokonce jejich vlastní rodiny. Otázka je, jestli je chtějí zpět nebo je jenom přišli osobně zastřelit. Aoi by si vsadil na to druhé. Když se dozví, že problémy má i Tora a děti, vůbec se mu to nelíbí. Jestli nechce něčí smrt, pak dětí. 

"Mana je tam hned." Řekne a přeruší hovor, aby mohl kontaktovat Manu a poslat ho za Torou. Nedjřív Tora. Miy a kluci to chvíli zvládnou. 

"Honem, veď je k lodím, na nic nečekejte a nasedejte!" Nařídí v běhu Daichimu a sám zůstává na chvostu skupiny a ohlíží se. +Opatruj se, sladký pokušiteli.+ Popřeje mu ještě a vzpomene si na slovíčka o sexy bratrovi. Musí se usmát. Má v úmyslu zdržovat se tak dlouho, dokud je neuvidí ve člunech a pak se vrátit a pomoct. Na jeho životě už nezáleží, ne pokud tam Tora zůstane. Nakonec to bude on, kdo se nechá ovládnout zamilovanými emocemi. Mana není hluchý, slyší palbu a stačí několik rozhlédnutí, aby ji i viděl. On a jeho skupina jsou tu především od toho, aby pomáhali slabším a důležitějším. Má tady svoje civilisty, ale jsou dost samostatní. Podle jeho posudku rozhodně. Ohlédne se po Die a na dálku mu dá prsty několik znamení kudy a kam jít a jak se chovat. Nechává ho u lidí, ale zároveň je nežene bezhlavě pryč. Půjdou mnohem pomaleji, obezřetněji a stejně jako v případě první akce s Miyavim, se mu znovu pokusí pomoct z dálky. Těch mutantů je tam nakonec mnohem víc a vypadá to, že mají chuť na dětské masíčko. Podle nosu jdou za nejlepší kořistí, to je jasné.

"Někdo je sem přivedl. Mutanty hlídky neviděly za celou dobu, co jsme tady. Přitáhly je s sebou jako nějakou nechutnou biologickou zbraň." Řekne směrem k Die, když jsou na dohled a dostřel, zatímco si chystá pušku. 

"Myslel jsem si, že Miyavi je tady..." Dodá, ale narazili právě na Toru. Tuto pozici jim vzápětí nařídí i Aoi vysílačkou. 

"Die-chan, jdi ho najít." Svěří mu jeho vlastní úkol a Die na chvíli vypadá ohromeně a zaskočeně. Vidí tam Shinyu, přímo s těmi dětmi. Vidí ho, jak s některými utíká do bezpečí a zase se vrací pro další. 

"Mana-san… nedovol, aby mi ho zastřelili nebo sežrali..." Zaprosí ho s upřímností v očích a Mana se na chvíli ohlédne. Pak se pousměje. 

"Nesežerou nikoho." Ujistí ho, Die se taky usměje a za horizontem vyrazí mezi trávovými drny kolem palebného pole, aby našel Miyaviho skupinu. Potká se při tom s částí jejich profesionálů a málem se zastřelí navzájem, ale naštěstí se rychle rozpoznají. I Hideaki slyší střelbu a je mu jasné, že polovina jejich skupiny je pod útokem. Kdyby věděl, kdo přesně, došlo by i jemu, že tohle byla zrada a někdo je vydal zevnitř. Jenže o tom zatím nemá ani tušení a tak se drží předem daného úkolu a vede svoje lidi dopředu. Procházejí hladce, nikdo jim nevěnuje větší pozornost a pak se střelba začne ozývat dokonce za jejich zády. Prošli skrz a zatím jsou v bezpečí. Pokračuje s nimi dál, až se ocitnou u moře a před nimi je pláž. Nemůže uvěřit vlastním očím, když po ní uvidí utíkat Daiciho s jeho skupinou. Je živý a zdravý a hodně blízko cíle. Loď se houpe na vlnách, je hodně velká a ke břehu už míří čluny. Tak, jako se obával, je jich málo. Budou se muset otočit několikrát. Nikoho jiného nevidí. Žádné děti, Miyaviho… nikoho. Vůbec se mu to nelíbí a v žaludku se mu usadí nepříjemný pocit. Velmi zlý pocit. Přesto svoje lidi vyšle v Daiciho stopách. Nemohl by být ve větším úžasu, když narazí do osamoceného Aoiho, který se vrací.

"Hide-chan!" Vydechne Aoi a do očí mu skočí slzy. Jeho bratr je tady a živý. Rychle se obejmou. 

"Kam jdeš?!" Vyhrkne Hide, i když to ví a v duchu odmítá. 

"Já musím. Až do konce musím." Řekne mu Aoi. Bude ten poslední, kdo se nalodí. Hideaki prudce zavrtí hlavou.

"Jdi za nimi, začněte nastupovat, postarej se o to. Já vám pošlu další." Řekne Aoi, prudce ho poplácá po rameni a rozeběhne se do kopce za střelbou. 

"Aoi-chan!" Křikne za ním ještě Hideaki a když se Aoi otočí, hodí mu několik kusů munice. Aoi je pochytá, usměje se a pak mu zmizí z dohledu. +Tohle není Sayonara.+ Pomyslí si Hideaki se slzami v očích, ale jestli nad tím bude přemýšlet jen o vteřinu déle, zlomí se tu. Rozeběhne se tedy k pláži a za Daichim.