Hromadné - Chytil jsem ti syna. - část 6.

(tygří doupě)

Boogie, Kai

Tora si nedá říct a zase mluví o tom dnešku. Už se s ním nehádá, nikdy nebyl ten typ. Jeho rodiče mu to vysvětlí za něj a dost důrazně, tak proč si to neušetřit? 

"Ty sis po mně domlouval ještě nějaké schůzky? Neměl jsi v plánu věnovat mi celý zbytek dne?" Okamžitě se ho chytne za slovo, aby Tora ještě stačil litovat svého rozhodnutí, že s ním půjde do svazku. Boo ve skutečnosti nebyl takový, ale tohle bylo Kdo z koho, takže musí použít všechny zbraně, i nesnesitelnost. Nutno dodat, že Tora mu s těmi úchylkami schopně kontruje a Boo se na chvíli zatváří jako že to vůbec neslyšel. Místo toho si namotává pramen vlasů na prst. 

"Já jsem slyšel, co máš prý rád. Už si to promítáš do našeho vztahu, ale doufám, že kvůli tomu nebudeme muset záhy vyhledat manželskou poradnu." Řekne mu, aby mu naznačil, že on je rozhodně z něžnějšího a romantičtějšího těsta. Minimálně tohle by měl Tora tušit, když si ho chce brát a spát s ním. Aby pak neměl doživotní problém nenaplněné sexuální tužby. Protože Boo by nevěru nesnesl a jeho rodina nejspíš taky ne. Mezitím o pár domů dál v jedné kuchyni Kai ohromeně zavěsí telefon a pomalu se otočí na svého manžela. Chvíli na něj zírá, než mu dojde, že se vyzbrojuje jako šéfkuchař, co se chystá minimálně na hovězí Wellington a pak rozhodí rukama. 

"Nikdy jsem si nevšiml, že by spolu trávili nějaký čas nebo si jakkoliv rozuměli. Kdy se to stalo, že spolu někam jeli a pak ho chce Boo vzít domů?" Bere to za mnohem vážnější notu. Jejich syn se nikdy nechoval unáhleně, nikdy nedělal nepochopitelné kroky, nikdy si nedělal dobrý den z nich. Nebyl rozjívený a občas nevychovaný jako Dráčata, byl jejich hrdou a klidnou pýchou. Takhle se lidé chovali jedině, když byli… Ohromeně si přitiskne dlaň na ústa. 

"Ne, to ne. To prostě ne, on ne!" Začne chodit po kuchyni sem a tam, ale jaký jiný racionální důvod by existoval pro to, aby sem zrovna Boogie vzal Toru? Žádný. Tohle pozná každá matka, on to prostě ví! 

"Kdy?!! Tak kdy?? Copak jsme ho dost nehlídali? Málo jsme si ho všímali? Proč není Tora v pelechu s tím Shinyou? Zavolej mu a zeptej se ho!" Je doopravdy rozčilený. V tu dobu už si Boogie znovu sedá k Torovi do auta a přetahuje přes sebe pás. Tentokrát má jet na místě spolujezdce a přijde mu to skoro škoda. Býval by si to řízení ještě jednou vyzkoušel, ale nahlas se nezeptá. 

"Hmm, máš pravdu, stejně o tobě všechno vědí a připadalo by jim to divné." Okomentuje to rozhodnutí, ale upřímně, Ju-ken nebyl jiný. Nikdy nikdo na něm sako neviděl a pokud měl mít něco oficiálního, volil kimono. Podívá se nahoru do Torovy tváře, protože ještě pořád stojí nad ním, místo aby odešel za volant a pootevře rty.

"Nebudu. Je to tvoje nepřekonatelné ego." Řekne mu poklidně. Tora se bude mít na svědomí sám. Většinu cesty jedou mlčky a jak věci v autě přibývají, Boo má čím dál tím větší strach, že to Tora doopravdy udělá. Ani ne tak proto, že by měl přijít o svobodu, ale spíš proto, co by to mohlo rozpoutat. Jeho rodiče by nakonec mohli být vážně ten nejmenší problém, ale co Draci? Všichni věděli, kdo Hide je a říkalo se, že jeho syn toho hodně zdědil. Tedy jeden z nich, ten starší. Vlastně se říkalo, že je to ještě mnohem horší, jak kdyby měl v příbuzenstvu i Orla. Nakonec doopravdy zaparkují zpět před domem a oba si vystoupí. Boo pořád čeká, kdy to přijde, kdy ho Tora prostě jenom vrátí domů a rozloučí se s ním, ale někdo je mnohem rychlejší. Boogiemu už nějakou chvíli sedí něco studeného v žaludku, ale teď to najednou váží metrák, protože v bráně stojí jeho otec a vypadá… zle. Tora si samozřejmě neodpustí jisté komentáře, ale Boogiemu do smíchu není, protože ten arzenál by nepřehlédl ani slepý. Hodně rychle přemýšlí, co udělat, je mu jasné, že tohle už není legrace a nakonec mu povolí nervy. Nechce, aby se Torovi něco stalo. 

"Máš pravdu, je to celé nesmysl. Vůbec jsme s tím neměli začínat." Prostě přizná porážku, ale zpoza Ju-kena vystoupí Kai. 

"A s čím?" Udeří na ně, vykročí k autu a nahlédne do něj. Dárkové tašky, květiny… je to určitě tak, jak si myslel. Boo zaváhá, ale je to jen malá chvíle. 

"Jde jen o ten oběd." Řekne Boo, ale Kai se nenechá tak snadno obalamutit. Prostě vezme za kliku auta s úmyslem ty tašky trochu prohrábnout. 

"Dostal jsi hodně dárečků?" Zatím si myslí, že je to všechno Boogieho. Boo střelí pohledem k Torovi a zaprosí ho očima. Jestli Kai najde ty prstýnky…!

Tora, Ju-ken

Snad i zavlní obočím, i když si myslel, že to neumí, když ho Boo obviní, že měl po něm ještě další schůzky. Krátce si povzdechne a protočí očima.

"Ne, poprvé v životě jsem si na někoho udělal vážně celý den volno a ještě se mu to nelíbí." Vrátí mu to i s úroky. Následuje druhý povzdech, když dojde na to, co se povídá.

"Netušil jsem, že jsi na drby. Já na ně sem taky, ale na trochu jiné." Pokusí se ho troch vyvést z míry ještě v autě. Ju vypadá, že Kaie ani pořádně nevnímá. Sám si prohlíží různé vybavení a přemýšlí, jak dlouho bude trvat dotyčným předmětem, než ho zabije. To co trvá příliš dlouho, odkládá.

"Musel mu něco udělat." Vůbec nad tím nepřemýšlí a hned v tom má jasno.

"A já mu to vrátím tisíckrát." Dodá, když si uloží poslední nůž.

"Na to ani nemysli, to se prostě nestane. Nemusím volat Shinyovi, odtud už neodjede." Ujistí Kaie, když ho bere za ramena a v očích má čirou hrůzu. Ani na to myslet nechce. Pak už míří jako tank ven.

"Moje ego?" Ozve se Tora po chvíli, jen krátce na Boogieho podívá, ale víc nic neřekne. Kdyby jen tušil, jak to s tím egem a sebevědomím je, bude se asi hodně divit, ale to neví vlastně vůbec nikdo a zatím se s tím nehodlá svěřovat. Má pocit, že tím by zabil i tu poslední mizivou šanci na nějaký úspěch. Ne, to si nechá na jindy, možná za padesát let, kdy už bude chodit s berličkou. Tam už to pak bude jedno. Když už stojí před domem a Tora vidí Ju-kena, jak se k nim blíží musí přiznat, že z něj vážně strach jde. Kde kdo by ho měl, on je proti tomu snad i imunní. Podívá se krátce na Boogieho a je jasné, že on strach začíná mít. Pozvedne koutky.

"Už to není taková legrace, jako před chvíli co?" Dobírá si ho malinko tichým hlasem. Zatváří se pobaveně, když to Boo chce odpískat.

"Copak? Už tě neláká drahá svatební cesta? Já se o tu noc nenechám připravit." Trápí ho klidně dál a stojí s naprostým klidem před autem. Ju už je u nich.

"Přijeli jste brzo." Odtuší a je znát, že pokud Tora špatně mrkne, prostě ho smete z povrchu zemského. To už je u nich i Kai, který se hrabe v autě. Tora sáhne s klidem do kapsy a vytáhne krabičku s logem klenotnictví. Není typického tvaru jako pro prstýnky, přesto je mu jasné, že Boo přesně ví, co v ní je. Krátce se na něj podívá, než ji protočí mezi očima.

"Vlastě to jsou dárečky pro vás." Odpoví Tora Kaovi.

"Co jsi mu provedl?" Ozve se hned naštvaně Ju-ken.

"Nic. Myslím. Dokonce mě porazil." Pokrčí Tora nenuceně rameny.

"Přivezl jsem vám dárky jako poděkování za to, že jste ho se mnou pustili." Prohodí jako první a ukloní se.

"A taky bych vás o něco chtěl požádat." Krátce se podívá na Boogieho a je zvědavý, jestli mu trochu zatrne. Očima najde krabičku ve svých prstech, kterou v nich naposledy protočí.

"Boo to s tím obědem vzal trochu od podlahy, ale chápu, že to není nejlepší nápad." Neodmítá to a zároveň jim dává možnost se rozhodnout.

"Vím, že asi nejsem nejlepší společnost a že moje pověst vážně stojí za to a stejně se musím zeptat." Pokračuje ve svém novém plánu, kterým hodlá Boogiemu trochu přivodit infakrt.

"Oficiálně vás prosím…O svolení, zda bych mohl Booigeho vzít ven i příště." Následuje další úklona. Ju vypadá, že v první chvíli ranní mrtvice, protože ho napadlo, o co by je mohl požádat, ale nakonec…Ulevilo se mu nebo vůbec? Podvědomě rukou svírá rukojeť jednoho z kuchyňských nožů.

"Cože?" Vypadne z něj jako první a Tora jen přikývne, že to myslí vážně a chvíli odolává pohledu Tygra, ze kterého mu není vůbec dobře. Pak ale pozvedne krabičku.

"Vlastně pro tebe ten dáreček mám." Dodá směrem k Boogiemu, otevře krabičku, kde je řetízek z bílého zlata, na němž vidí přívěšek pumy ve skoku. Sice to vypadá jako logo jedné značky, ale podle něj se k Boogiemu to zvíře celkem hodí. Nic lepšího v klenotnictví nenašel. Samozřejmě, že má i ty prstýnky, ale ty zatím nechá u sebe.

"A to jídlo můžeme nechat na hm někdy příště. Neurčito." Dá jim potřebný prostor, aby to mohli odmítnout. Když vidí Ju-kenův výraz, nepřijde mu to jako dobrý nápad a on by vážně chtěl, aby ho s ním pustili. Podívá se na Boogieho a upřímně se usměje.

"Taky záleží, jestli budeš chtít." Zaboří ruce a do kapes a mrkne na něj.

Boogie, Kai

Jeho prosba se nejspíš nesetká s úspěchem, protože v tu chvíli sahá Tora do kapsy saka a vytahuje krabičku. Sice je matoucího tvaru, ale Boogiemu stejně spadne srdce až do kalhot. Za pět minut možná oba dva umřou a Tora si to snad ani neuvědomuje. Ještě jednou honem zavrtí hlavou, aby to nedělal, ale je to marné. +Aby naše svatební cesta na vesmírnou stanici nebyla to jediné, kam se pak před nimi schováme...+ Napadne ho ještě, zatímco Kai vytahuje první tašku. Samý alkohol. 

"Doufám, že ani jeden z vás nepil za volantem." Žádná nevypadá otevřená a Boogie honem vrtí hlavou, že ne. 

"To jste měli v plánu vypít?" Zvedá dál obočí Kai, jako by snad Boo nebyl dost starý na to, aby se mohl opít, kdyby chtěl. Boo znovu zavrtí hlavou, ale v tu chvíli už Tora obrací pozornost na sebe, když pronese, že dárky jsou pro ně. Kai protáhne obličej, protože se to až moc blíží jeho teorii z kuchyně a vůbec se mu to nelíbí. 

"Myslíš si, že nemáme svého dost?" Zeptá se poměrně nebezpečně Kai. 

"Ne počkej, ty si myslíš, že nás těmi dárky nějak uplatíš?" Používá všechno, co Tora řekne, proti němu, ale jak dojde na dotaz, Boogie se musí opřít zády o auto, jinak se mu zřetelně rozechvějí kolena. Kaiovi to neunikne a je mu špatně úplně stejně, s tím jeho tušením. Torova slova pokračují, Kai se mračí čím dál tím víc, Boogie bledne a dívá se jinam a má pocit, že někdo odčerpal všechen kyslík. V první chvíli ani nepochopí, že Tora řekl něco trochu jiného, prostě dosedne na kapotu a ovívá se alespoň dlaní. Kai vypadá, že asi špatně slyšel, protože už se děsil toho samého, co Boo, ale ono je i tohle dost. Všichni očividně potřebují svůj čas, aby to všechno vstřebali. Jako první prolomí ticho hlava rodiny a neřekne o moc víc, než by řekl i zbytek. Tora se znovu chopí iniciativy, když promluví na Boogieho, že pro něj něco má. Boo na sebe nesměle ukáže, jako kdyby nikdy v životě nic nedostal a pak už se dívá do otevřené krabičky, kde je ten šperk. Ze všeho nejdřív se usměje a ani neví, jak by měl reagovat. Kdyby se rodiče nedívali, moc by se mu líbilo zvednout svoje vlasy a dovolit mu, aby mu řetízek připnul. Nejspíš ví, proč vybral zrovna tohle. Za to Kaiovy oči říkají, že se mohl snažit víc. Ještě pořád je docela nepříjemné ticho a tak se Boogie bojí pohnout, aby něco nepokazil.

"Je moc krásný, líbí se mi, děkuji." Řekne, aby dal všem najevo svůj postoj a pak kývne i na ten zbytek. Totiž, že by příště rád zase někam šel. V tu chvíli Kaiovi povolí nervy. 

"Ty si z nás tropíš legraci?" Vystartuje, dvěma kroky je u Boogieho a už ho strká do vrat zahrady. 

"Zapomněl jsi, kde jsi, kdo jsi a kdo jsme my? Kdo je on? Myslíš si, že si z nás budeš dělat dobrý den, natahovat nás jako špagátky a pak prostě jenom řekneš, že to je všechno a jdete na další rande? Tak já ti povím, kdy bude další rande. Nikdy!" Zavelí a Boo sice vklopýtá dovnitř, ale prudce se otočí na patě a už se tlačí zase zpět. 

"Tati, on to myslí vážně!" Opře se do Kaiových ramen, ale Kai je i přes svou výšku jako z olova a nehne se ani o milimetr. 

"Nic nemyslí vážně, spí s kým ho napadne, loajální je jenom sám sobě a ty ho brzy omrzíš." Zlobí se. 

"Celé tohle jeho chování odporuje všemu, co kdy udělal nebo řekl, jenom to na nás zkouší." 

"Nenapadlo tě, že je jiné právě proto, že mu na tom konečně záleží?" Brání Boo Toru do roztrhání těla. Prakticky doslova, protože se mu nedaří přes Kaie dostat. 

"Ven z mého domu!" Zavolá Kai a vrhne se na křídlo brány, aby zavřel.

"Boogie není partie pro tebe." Chce to utnout a později se bude zlobit za to, jak mu povolily nervy, nicméně jestli se Tora nenechá odbýt, možná to opravdu myslí vážně. Vlastně je to dobrý test. 

"Vypros si povolení u Draka, začni se chovat jako spořádaná partie, pošli Shinyu k čertu a s ním i všechny ostatní a pak si možná promluvíme."

Tora, Ju-ken

Tora vážně čekal, že se svou upřímností dojde mnohem dál. Kai ale vypadá, že odsoudí rovnou všechno, co udělá. V něm se zvedá jakýsi pocit zdi, kterou by mezi nimi měl vystavit. Nikdy se o nic podobného nepokoušel, protože věděl, že to přesně takto dopadne. Kai nevědomky otvírá staré rány a dodává mu pocit méněcennosti, který v sobě pečlivě uzavírat. Ne, pro Boogieho nikdy nebude dost dobrý, to ví moc dobře. Několikrát zavrtí hlavou, aby se to celé pokusil uvést na pravou míru, ale nemá k tomu zase tolik možností. Vlastně ani nechce. Je mu jasné, že cokoliv řekne, tak bude stejně špatně. Snažil se a nepovedlo se. Možná by bylo na čase se vrátit k tomu, co umí nejlíp, prostě jen žít a nestarat se o nic navíc. Plnit své úkoly, večer si užít a být spokojený. Jenže už to nejde tak snadno, jako dřív. Stejně se v jeho očích něco zatáhne a nepustí nikoho dál. Ta hradba se vystavila skoro sama. Trochu stiskne čelisti, protože mu to vůbec není příjemné. Nevšímá si pohledů Ju-kena, který zatím mlčí, ale bedlivě ho pozoruje. Jak kdyby tušil, co se uvnitř něj odehrává. Sám nebyl zas tolik jiný, i když on se zatvrdil z úplně jiných důvodů. Pak přišel Kai a všechno se změnilo. Nemá v plánu do toho zatím zasahovat, ani nechce obhajovat Toru. Pořád ho v Boogieho přítomnosti nevidí rád, ale u něj nejde tolik o to, kým je ale spíš, že by zabil kohokoliv, kdo by se k Boogiemu přiblížil. Prostě nic osobního v podstatě. Nadechne se, aby svými slovy podpořil Kaie, ale v tom se ozve Boo a okomentuje dárek, který dostal. Torovy doteď trochu netečné oči se trochu rozpustí a věnuje mu hřejivý pohled a taky téměř neznatelný úsměv.

"Jsem rád…" Nedořekne, protože Kai začne znovu. Zvedá se v něm vlna vzteku, kterou těžko ovládá. V očích se mu zablýskne. Není to fér, snad poprvé v životě si z někoho legraci nedělal a myslel to upřímně a stejně je to k ničemu. Nechá se tu ponižovat a kvůli čemu? Jen proto, že chtěl Boogieho vzít znovu ven? Vážně? Nebylo by snadnější, kdyby se na to vykašlal? Rozhodně ano. Boo ho brání, ale očividně je to marné. Něco v něm chce Boogieho nacpat do auta a odvézt, aby jim dokázal, že se může rozhodnout sám. Ta druhá část…Asi dává Kaiovi za pravdu. Takový vážně byl, jen…Tentokrát to o tom vůbec nebylo.

"Dobře." Rezignuje nakonec jediným slovem a vypadá to, že svůj boj vzdal. Obecně nebyl trpělivý a věřil v to, že nemá smysl se snažit v podobných věcech. Vždycky to končilo stejně.

"Boo není partie pro nikoho, hádám." Neovládne se a vrátí mu to, aby dostál své vlastní povaze. Je znát, že to kouše hodně těžko. Věnuje poslední pohled Boogiemu, kterému se očima omluví a to je to poslední, co si dovolí, než se otočí k autu, přesvědčený o tom, že tady už se nikdy neukáže. Ať si myslí, co chtějí, je mu to jedno. Bude mu líp, když se na podobné věci vykašle. Jen se krátce ohlédne přes rameno, když mu Kai začne říkat, co má dělat. +Kdo říkal, že o to stojím?+ Ne nemyslí Boogieho, ale spíš o rozhovor s ním. Mohl se na to celé vykašlat a neudělal to a co z toho má? Jen je za idiota. Prudce otevře dveře auta, když se mu na rameni objeví čísi ruka. Setřepe ji rychle a prudce se otočí, aby dotyčnému ideálně vrazil. Zarazí se jen proto, že je to Ju-ken a to by nedopadlo dobře. Ju se první natáhne do auta a sáhne pro jednu lahev, kterou si prohlédne.

"Hm, skvělý výběr." Pochválí ho. Není si jistý, proč to dělá. Možná je to tím, jak ho Boo bránil. Nikdy ho neviděl v podobném rozpoložení, a aby se jim tolik stavěl na odpor. Boo většinou dokázal nemožné, možná to půjde i teď.

"Víš, myslím si, že rozhovor s Drakem bude to nejjednodušší." Narazí na to, čeho si všiml. Tora se pořád tváří odmítavě.

"Zbytek si nechej a jednu si otevři, až budeš přemýšlet nad tím, co uděláš, než to uděláš." Dodá ještě se zvláštním úšklebkem, než se do auta natáhne znovu a vytáhne kytku.

"Tohle si vezmu taky. Udělal jsi mi doma peklo, nějak to spravit musím." Doplní ještě, než se otočí k odchodu. V půli cesty se zastaví a ohlédne.

"Oba víme, že Boo za to stojí. Dobré věci nejsou jednoduché. Věř mi, něco o tom vím." Otočí se zpátky a mávne rukou přes rameno. Zmizí v době, kde se zastaví ve dveřích a pozoruje chvíli Kaiův výraz.

"Kytku jsem ti dlouho nepřivezl." Klidně tam nechá Toru stát s nechápavým výrazem. Ten vzápětí zmizí a už zase vypadá naštvaně. Chvíli jen sedí s rukama na volantu a ani nenastartuje. Naposledy se ohlédne na dům, hlavně bránu, za kterou zmizeli. Vytáhne krabičku s prstýnky, kterou několikrát protočí mezi prsty, než je schová do kastlíku před spolujezdcem.

"Arigato, Boo-chan za skvělý rande, ale nejspíš má pravdu." Myslí tím Kaie. Nastartuje a odjede zpátky do svého pelechu, aby se tam řádně opil a konečně přestal přemýšlet nad tím, co se tu dneska stalo a nad tím, co hodlá a udělat a co ne.