Hromadné - Chytil jsem ti syna. - část 5.

(tygří doupě)

Tora

Samozřejmě, že se zlobí jen na oko. I kdyby to bylo doopravdy a ne jen hra, nedokázal by na něj být naštvaný. Oba dva moc dobře věděli, jak to v jejich světě chodí. Nikdo by ani nemrkl a udělal by to. Jenže on si teď prostě není jistý, že by to dokázal. Boo na něj použil svou největší zbraň a to byl jeho pohled. Měl by si konečně pořádně připustit, jak moc na něj působí.

"Máš pravdu, nehrál jsem fér. Jenže život není fér." Blýskne se mu v očích. Pro něj to bylo zcela přirozené, že si vždycky našel nějakou cestičku. Potřeboval to. Nikdy nebyl nejrychlejší, ani nejobratnější a přesto má na kůži spoustu části tetování, každou za jedno jméno, které poslal pod zem a ne, není jich málo.

"Hm, neměl. Ale nejde o soukromí, spíš o to, že mám rád svůj život." Zatváří se nadmíru pobaveně, přesto mu to přijde sympatické. Hodně lidí by to vyměnilo, pokud o ně rodiče zase tolik nestáli a nebránili by je. To podle něj u Boogieho nehrozí. Pak už ho úplně pohltí Boogieho rty. Nemá pocit, že by kdy zažil něco podobné. Chutnají úplně jinak, hrozně sladce a tomu se jen těžko odolává. Je křehký a přitom se umí bránit, ta kombinace v Torovi vzbuzuje touhu dostat se k němu blíž. Není schopný tomu odolávat, ani se držet dál. Kdyby to bylo jinak, nezařizuje dneška tohle všechno, aby se Boo dobře bavil. Nestálo by mu to za to. Tiše si povzdechne, jakmile ucítí, že se pořádně uvolnil a přitiskne se k němu ještě o trochu více. Tak nějak si dokáže v hlavě přerovnat, že to, co by teď udělal nejraději, se prostě nestane. S Boogiem potřebuje všechnu svou trpělivost, ale najednou mu to vůbec nepřekáží. Už by to dávno vzdal, kdyby to bylo jinak. Jakmile se mu znovu podívá do tváře, už se příjemně usmívá. Není to nic přehnaného a zároveň upřímné. Přesný odraz toho, jak se cítí.

"To je dobře." Prohodí jako první, než se pomalu nafoukne jako balónek. Samozřejmě, že líbá skvěle, ale slyšet to od něj, to je…Kruci kdy se cítil tak moc skvěle? Ne, tohle nejde s ničím srovnávat.

"Za to můžeš ty. S tebou to jde snadno." Konečky prstů ruky, o jejíž předloktí se opírá, jej hladí po vlasech. Jsou tak hebké, že už to dělá úplně automaticky. Obočí mu jde nahoru a vzápětí se rozesměje.

"Jsi první, kdo si o rande řekl takovým způsobem a to víc mě láká zjistit, jak dlouho vydržíš." Ujistí ho, že další rande vážně bude. Už už by se sklonil, aby ho mohl políbit podruhé, když Boo pronese něco, po čem Tora vážně zbledne.

"Eh." Ne, nejde vůbec o to, že by ho Boo měl zastřelit, jeho spíš dostala ta informace po tom. Trvá to sotva vteřinu, než se to v něm přehoupne a on má chuť ho potrápit mnohem víc.

"Tak jdeme rovnou ne?" Prohodí, jakoby se bavili o tom, že je venku hezky. Popadne ho za pas a přehodí si ho přes rameno.

"Přece se nebudeme zdržovat dalšími schůzkami. Dáme si oběd, večer si tě vezmu a pak bude svatební noc." Mluví naprosto vážně, i když ho stojí značné přemáhání, aby se nerozesmál. 

"Ještě pořád sis to nerozmyslel? Ostatně můžeme se vzít rovnou. Já v tom problém nevidím." Mluví pořád úplně klidně a nese ho ven z arény, zatím jen do šatny.

"Hm, asi jsem zapomněl na prstýnek, ale to mi snad promineš. Netušil jsem, že k tomu bude stačit jedno rande a půjde to tak rychle." Mluví pořád dál a snaží se udržet Boogieho na svém rameni. Chtěl ho trápit, má to mít, tuhle hru můžou hrát klidně oba.

"A kde to vlastně bude? Chtělo by to něco blízko, možná stihneme před obřadem ještě svačinu, mám celkem hlad." Rozvíjí to dál, jak kdyby to byla ta nejběžnější věc na světě. Nakonec je Boo na zemi a Tora by ho nejradši přitáhl za pas k sobě a taky, že to zkusí.

"Tak co? První oběd nebo svatba?" Pozvedne obočí s provokativní výzvou.

Boogie

Nemůže si nepovšimnout toho, jak se Torovi po jeho pochvale začne zvedat hruď. Nejdřív má chuť se zase rozesmát, ale tohle není jenom takové šaškování, ono to vypadá, že je to upřímné a Boogiemu to vykouzlí stejně upřímný úsměv na rtech. Jeden by řekl, že Tora bude velmi zkušený a ještě víc sebevědomý, ale zřejmě mu zrovna na Boogieho názoru vážně záleží a hodně. Vzápětí mu kompliment vrátí a teď je to Boo, kdo se začervenáním sklopí pohled, ale spokojeně se usmívá. Pak se ale honem podívá nahoru do jeho očí a zatváří se maličko zaraženě. To jeho Kolik vydržíš zní… všelijak. To myslí kolik vydrží těch narážek nebo čeho pro pána?

"Já jsem si o rande neřekl, neptal ses mě, jestli chci jet, vzpomínáš? Dokonce jsi mi típl telefon." Připomene mu, za jakých okolností si pro něj přijel, ale jeho oči spokojeně hřejí. Kdyby chtěl, dávno před otci udělá scénu a z Tory by byla jenom vzpomínka. A pak přijde ta reakce, Boo to nevydrží a nahlas se rozesměje. I v té tmě je vidět, jak Torův obličej září bílou barvou a to jeho ehm bylo vážně rozkošné. Nikdy nic roztomilejšího neviděl. A pak přijdou ta klasická sebevědomá ramena. Boo trochu pozvedne bradu a měří si svůj protějšek. No jistě, myslí si, že ho vycuká až před radnici a tam se hlasitě zasměje. Co ale vůbec nečeká je fakt, že by ho tam Tora opravdu odnesl. Ani se nenaděje, jeho chodidla se odlepí od země a už mu visí přes rameno jako pytel brambor. 

"Hej! Okamžitě mě pusť, slyšíš? Postav mě na zem!" Začne sebou škubat, mračí se a zlobí, ale rukama se do něj nepustí. Dáme si oběd? No když myslí…! A pak přijde ten jeho pokus to celé očůrat. Prý vezmeme se hned. 

"Ty jsi špatně slyšel, nebo co?" Připomene mu přesné znění vlastních slov. Takhle vypadá pes, kterého někdo vleče na veterinu. Hele víš co, už jsme venku, ale přeskočme to a zajděme rovnou za hárající fenkou. Tora ho pronese okolo nic nechápajícího kluka za pultem. V dobu už si Boogie skoro znuděně podpírá bradu, zatímco se kymácí sem a tam a oprašuje si neviditelná smítka z vlasů. Kdyby tady byl někdo, kdo by ho poznal, asi by Toru vlastnoručně vykastroval. On není jen tak někdo, musí mít před svými muži tvář, copak si to ta hora svalů neuvědomuje? Tora mluví něco o prstýncích a místech, kde to bude a pak dojde ještě na svačinu. 

"No jistě sendvič s makrelou nebo něco podobně páchnoucího, ať má ten polibek grády!" Řekne mu konverzačním tónem a lekne se, když si ho Tora z ničeho nic pohodí na rameni a odešle ho rovnou na chodidla. Tak tak, že to ustojí a už si ho k sobě Tora přitahuje za pas. Honem se prsty zachytí alespoň látky jeho vesty na prsou a podívá se mu do očí. 

"První musí být přece ten oběd. Musíš donést květiny a požádat moje otce o mojí ruku. Celou cestu se ti snažím připomenout, že jsem řekl, že si mě můžeš vzít, když s nimi ten oběd absolvuješ. Vidím, že jsi do toho celý hr, takže ti nebude vadit, když zavolám našim, že jsme na cestě?" Pustí se ho udělá dva kroky ke skříňce, kde má všechny svoje věci. Odemkne ji a doopravdy hledá v příruční taštičce telefon. 

"Jenom si nejsem tak moc jistý, co na to řeknou Draci. Víš, je to hodně razantní krok, přece jen pracuješ pro ně a takhle oficiálně vstoupíš do tygří rodiny. Sice jsi k ní odsouzený už podle jména, ale Hide-chan občas nemívá moc smysl pro podobné fórky. Slyšel jsem, že pak střílí do všeho okolo sebe." Z ničeho nic s hledáním přestane a obrátí se k němu čelem. 

"Obdivuju tvoji odvahu!" Řekne mu nadšeně.

Tora

Toru upřímně dostává, jak Boogieho úsměv, který se na tváři objeví, tak i jeho červené tváře. Asi má nějakou obsesi na podobné typy, ale v Boogiem cítí něco mnohem víc. Ta síla, která tam někde je…Zdá se, že jeho otcové mu předali mnohem víc. Jen to není na první pohled vidět. Jde jen o malé náznaky, kterých si zatím všiml. Obočí mu jde nahoru, než se rozesměje.

"To je pravda. Ale měl jsem pocit, že jinak tě ven nevyšťourám." Obhájí sám sebe, protože kdyby mu to netípl, je si téměř jistý, že by ho odmítl nebo by přišla nějaká výmluva. Nedokáže přemýšlet jinak a tím si přiznává své menší komplexy. Je rád, že ho svým výrazem pobavil, ale přece jen by rozhodnutý mu to nedát jen tak zadarmo. Samozřejmě, že se lekl, mají přece první rande. Naštěstí to vyřešil po svém a teď se může královsky bavit nad tím, jak se Boo brání. Kdyby chtěl, tak se nejspíš dokáže osvobodit, a ještě mu ublíží. Přesto se mu ho podaří donést celkem daleko.

"Copak, tobě se nošení na rukou nelíbí?" Neodpustí si menší rýpnutí. Asi by se mu líbilo, kdyby ho nenesl přes rameno a ještě před cizím člověkem.

"No, občas mám trochu problémy se sluchem." Dodá ještě, aby se znovu tak nějak kryl za nějaký problém. U toho se skoro nevinným výrazem krčí rameny. Vypadá to, že si ho před rameno přehodil úplně náhodou.

"Hm, něco takového jsem měl na mysli." Souhlasí s výběrem Boogieho svačiny. To by byla svatba. Vůbec se nepozastavuje nad tím, že by pro něj ta myšlenka měla být nemyslitelná. Líbí se mu, že se Boo znovu nebrání, když si ho přitáhne k sobě. Očividně se zase tolik nezlobí, jinak by dostal do zubů. Nadechne se, aby se ho zeptat, kam na to jídlo půjdou, jenže mu znovu tak nějak zaskočí.

"Uhm, noo." Trochu se zakoktá, protože si myslel, že když už to přestane být legrace, tak se přece jenom vyhne jeho otcům. Pak by ho nejspíš zabili, kdyby se jim to opravdu tak nějak přihodilo, ale takto…Jenže se ozývá jeho druhá stránka, která cítí výzvu a úplně ignoruje možné nebezpečí ze strany Draka. Ostatně buď ho zabije Tygr nebo Drak. Ve výsledku to asi vyjde úplně na stejno. Pořád ale může doufat, že když to zůstane v rodině, tak zlé to nebude.

"Já svou taky." Prohodí jako první.

"Tak fajn, zavolej jim." Nechá se zlákat tím, že nebude ten, kdo to odpíská. Sám zaloví ve své skříňce a hledá svůj telefon.

"Ne, tohle se mi nelíbí." Prohodí po chvíli, protože sám hledá květinářství po cestě, obchod s tím nejlepším alkoholem a taky klenotnictví. Je zvědavý, jestli se Boo lekne a couvne. Podle něj určitě.

"Co mají tátové nejradši?" Zeptá se, aby bylo víc než jasné, co vlastně hledá. Přitom po očku pozoruje Boogieho výraz, aby se ujistil, že teď právě couvne. Tak nějak si nedokáže představit, že by Boo vytočil číslo domů, oznámil jim, že přijedou na jídlo společně. Sám vypadá jako sebevědomí samo.

"A podívej ty flašky, hm." Nějak se do toho zabere, jak kdyby to všechno vážně hodlal nakoupit.

"Za pár takových by mi tě mohli dát." Zatváří se pobaveně, když natáhne ruku s telefon Boogieho směrem a ukáže mu pár lahví, které naházel do košíku. Jejich cena je jako jeho výplata za jeden povedený kšeft a že nevydělává málo.

"Nebo ještě něco lepšího? Určitě tě mají rádi, to bude asi hodně drahé co? Ještě, že mě svatba nebude stát tolik, když to bude tak na rychlo." Naoko se zamyslí.

"Ale ten hotel budu vybírat pořádně, slibuju. Nebudu ti při první noci valchovat záda někde na futonu. No možná ani cokoliv jiného." Zazubí se bezostyšně a tak troch doufá, že se ho znovu přivede do rozpaků. Aspoň trochu. Sám je zvědavý, jak jeho tátovou budou reagovat na zmínku o to, že by se měl u nich ukázat. Však přece viděl a slyšel co mu říkali. Nepochybuje o tom, že před ním Boogieho zavřou někam do trezoru.

Boogie, Kai

Prý nošení na rukou… ruce jsou někde jinde, ale pokud má Tora problémy se sluchem, možná je má i s orientací na lidském těle? Nechá si to všechno raději pro sebe a sleduje výraz jeho tváře, když ho vyzve, aby šli za jeho otci. Je na něm vidět, jak moc to nečekal a jak ho Boo dostal a stejně necouvá hned. Dokonce mu stvrdí to s tou odvahou. A pak rozhodí on jeho. Zavolej jim? 

"Mám jim prostě zavolat a říct jim, že si mě chceš vzít?" Ubezpečí se ještě jednou o tom, že to Tora dobře pochopil, ale tváří se, že ano. Boo se naopak zatváří velmi pochybovačně, protože moc dobře ví, co na tohle jeho otcové řeknou. V první řadě ho vykastrují za to, že si z nich dělá nemístnou legraci. Místo odpovědi hledá Tora něco v telefonu a on začne mít podezření, že je to jenom součást téhle velké hry o to, kdo se nechá dřív vykolejit. Jakmile budou před branou, už to nedá a pokud ano, tak nejpozději tehdy, až se podívá Kaiovi a Ju-kenovi do tváře. Podívá se na displej jeho telefonu na lahve a jejich cenu a pak předstíraně nafoukne tváře. 

"To ti tedy za moc nestojím." Řekne mu, odhodí si vlasy na ramena a zalituje, že si nevzal nic na převlečení. Je prostě zpocený, ale snad to není tak zlé. Několikrát stříkne kolem sebe z malého rozprašovače na parfém. Je to svěží mořská vůně s kapkou divokých orchidejí. Je pánská, ale ten dozvuk naznačuje i něco malinko něžnějšího. Tváří se při tom jako v reklamě na Old Spice. Proč by měla být svatba tak na rychlo? Boo mu řekl, že si ho může vzít, až poobědvá s jeho rodiči a ti se rozhodně nesmíří se svatbou na rychlo. A bude to drahé, moc a moc drahé. Mnohem dražší, než kdyby se vdávala Mirai, protože Uruha už mezi nimi není a větší megaloman se tu taky nenajde. Pravděpodobně je teď Boogie tou nejdražší nevěstou v celé Yakuze. +Hodně štěstí.+ Popřeje svému nastávajícímu v duchu a ani na chvilku se při tom nepozastaví nad něčím jako Chci ho? Při zmínce o hotelu a futonu už má obočí vážně až ve vlasech.

"Myslel jsem, že mě samozřejmě vezmeš na svatební cestu, na kterou pojedeme hned po obřadu s pelchovkami za tvým autem a první noc bude tam. Myslel jsem si, že by to mohla být třeba stanice ve vesmíru nebo výlet za gorilami do Konga, víš… trocha adrenalinu… ale tam by tě mohli prodat nebo si tě splést." Dodá a konečně vyprskne do dlaně. Jenže to už jeho telefon vytáčí a na druhé straně se ozve Kai. 

"Mám tvoje souřadnice, za vteřinu jsme tam, za dvě je po smrti!!!" Vyhrkne, protože proč by mu jinak Boo volal? 

"Počkej, tati, já… hm… co vaříš?" Začne si mimoděk hrát se svými vlasy a u toho se k Torovi otočí zády, aby na něj nekoukal, když telefonuje. 

"No já totiž… víš, mám hlad a hroznou chuť na ty plněné knedlíčky a myslel jsem si, že bychom se mohli…" 

"Jako s ním??!!" Na druhé straně lze slyšet padat cosi kovového. Boo je chvíli ticho. 

"No, ano. On by vám chtěl něco říct a mě na tom moc záleží, prosím, je to jenom oběd." Začne naléhat a má pocit, že jeho otec na druhé straně nejspíš právě omdlel a to byl ten zvuk. Nějak dlouho se neozývá. Kai bojuje s nutkáním říct Boogiemu, že je mu úplně jedno, co Tora chce nebo nechce, ale Boo sám zase tak často o nic nežádal. Kouše se do rtu, natahuje to a Ju není po ruce, aby se ho zeptal, co má dělat. 

"Podám mu to okýnkem v brance." Řekne Kai a raději honem zavěsí. Boo neví, jestli se nadechnout a snad poprvé použít výčitku nebo se hlasitě rozesmát, ale nejspíš to byl takový skrytý souhlas. Raději Torovi nebude říkat, co přesně Kai pronesl. 

"Souhlasí." Řekne jenom a zamrká na něj černými řasami. 

"Chceš jet takhle nebo se stavíš pro sako?" Popichuje ho dál. 

"Ale honem, oběd bude do hodiny a víš, tátové a čekání..." Dělá na něj odpovídající obličeje.

Tora, Ju-ken

Podívá se dlouze na Boogieho, když padne konkrétní otázka a je vidět, že chvíli uvažuje. Tak nějak pořád čeká na chvíli, kdy couvne, ale zatím to vypadá, že si oba půjdou paličatě za svých, dokud to neudělají.

"Jo. Klidně jim to řekni." Odsouhlasí mu to nakonec. V jeho očích se blýskne téměř nepatrná stopa opatrnosti. Klesne pohledem do svého vlastního telefonu a malinko se ušklíbne.

"Já za to nemůžu, tady nic lepšího nemají. Všechno ostatní je jen na objednávku." Vlastně se mu malinko omluví, protože na něm nemá potřebu šetřit. Proč by? Za co jiného by utrácel? U draků má všechno, co potřebuje a jeho auto je ve skvělé kondici. I kdyby vykoupil celý obchod, nezruinuje ho to. Nadechne se dlouze nosem a vzápětí toho částečně zalituje. Boogieho vůně je…Prostě pro něj akorát a jemu se z toho trochu točí hlava. Hned mu před očima proběhne chvilka, kdy ho tiskl ke zdi a nejradši by se tam vrátil, aby to mohl udělat znovu. Teď by mu slíbil úplně cokoliv, je to k zbláznění. Asi jeho trápení nebude mít dlouhého trvání, protože dnešní den prostě nepřežije. Co naplat, aspoň si to pořádně užije. Potvrdí košík v telefonu, zaplatí a po cestě to všechno ještě musí vyzvednout. Boo dál rozvíjí představy, kam by mohli jet na svatební cestu a Torovi začíná být jasné, že z toho jen tak necukne. Jenže když z toho vycouvá on, bude za zbabělce a idiota a to mu jeho pánské ego prostě nedovolí.

"Takže mi chceš říct, že dneska odjíždíme? Fajn, musím přehodit pár schůzek." Pokrčí rameny, když si dál stojí na svém, že pokud to bude, tak právě dnes. Žádné plánovaní, na to nemá nervy. Nějak si tím příliš nezatěžuje hlavu, protože jestli to nedopíská Boo, tak to velmi rychle odpískají jeho tátové. +Pak, že den volna, tohle bude o život tak či tak.+ Proběhne mu hlavou.

"Moment. Cos to řekl?" Nakrčí obočí a vrhne na něj dotčený pohled.

"A ty si mě chceš vzít? Tak to bude asi nějaká úchylka. Máš jich víc? Víš, asi bych měl všechno vědět, než si tě vezmu." Vrátí mu to.

"Minimálně latex, co?" Narazí podobné obleček, který má na trénink. Což o to, dokáže si ho v tom představit a rozhodně mu to bude slušet. Boo skutečně volá a jemu cukají koutky, protože musí jednoho z otců přemlouvat. To ani netuší, že v jednom domě, stojí Ju hned za Kaiem a bedlivě jej pozoruje. Když zjistí, že volá Boo, už si strká kuchyňské nože za opasek a nabíjí zbraň. Jestli se na Boogieho jen špatně podíval, tak ho zastřelí. Všechno mu málem vypadne, když mu dojde, že by měl Tora přijet s ním.

"Praštil se do hlavy?" Narazí na ten pád, který tu absolvoval. Jinak si to nedokáže vysvětlit. Kai zavěsí a on ho pobízí očima, aby něco řekl.

"Takže jedou sem?" Zeptá se a už loví v šuplících.

"Fajn, jak myslí." Ušklíbne se a loví paličku na maso, obrovský sekáček a pánev. 

"Chceš taky něco nebo ho uškrtíš holýma rukama? Tuhle možnost taky zvažuju." 

Tora mezitím nahází všechny své věci do tašky a už s Boogiem míří k autu.

"Rozhodně bez saka. Přece se nebudu přetvařovat, to bychom moc dobře nezačali." On do saka nepoleze ani náhodou, na to může Boo rovnou zapomenout. Samozřejmě má takové kousky, kdyby bylo potřeba a konalo by se něco oficiálního, ale teď….Ne, ani náhodou. Otevře mu dveře, aby si Boo mohl nastoupit a pak se do nich nakloní.

"Jestli si myslíš, že to vzdám, tak se pleteš. Budeš mě mít na svědomí, doufám, že to víš." Prohodí tichým hlasem, než za ním dveře zavře. Usadí se na místo řidiče, protože poslední jízdu si chce užít sám a vyrazí na obchůzky. Ani ne za hodinu už parkuje před jejich domem. Vystoupí, otevře Boogiemu a pomůže mu ven. Sám zaloví v kapse pro krabičku cigaret a připálí si. Nutně ji potřebuje. Když si potahuje asi potřetí, otevře se brána a v ní stojí Ju. Samozřejmě plně ozbrojený. Tora se pomalu podívá na Boogieho.

"Rozhodně mě rádi vidí." Obočí mu jde nahoru.

"A to jsem tě přivezl s několika hodinovým předstihem." Potáhne si znovu, tentokrát dlouze.

"Máš poslední možnost mě poslat domů." Ujistí ho, že je to celé na něm.