Die, Hide
Hide si odfrkne dost hlasité tseh, když si Yuki rýpne, že se nezdá a rád sám sebe rozmazluje. Jemu to tak nepřišlo, ale přece tady nebude žít jako úplný otrhanec? Na jeho vzhledu bylo dost jasné, že o něj pečuje rád, jenom hodně po svém a navzdory všem módním konvencím. Ale neodbýval se. A ještě si bude diktovat propečenost masa… Udělá gesto dlaní ve smyslu Jo, jasně, cokoliv, když mu Yuki nabízí jiné možné penisy a předstírá, že už o ně nejeví zájem. +Kéž by ses toho dožil. A já vlastně taky.+ Pomyslí si v duchu. Die se nechá vzít za ruku a společně obejdou dům. Z druhé strany je něco jako kamenná zídka, ale když ji člověk obejde blíž k domu, zjistí, že je za ní maličké jezírko plné bublající vody. Není to žádný přírodní horký pramen, ten by se tu neměl kde vzít, ale Hide pod ním nějak dokázal vyhloubit jámu a zřídit jakousi pec, kam se přikládá a voda je pak teplá. To samé se očividně dělá i se saunou, ale tu zřejmě tolik nepoužívá, protože v ní se netopí. Die podobnou věc nikdy neviděl, ale moc se mu líbí a Hide je mu najednou o něco sympatičtější. Sice žije tady a asi z pochopitelných důvodů, ale pořád je to člověk tak trochu na úrovni. Skoro se lekne, když s ním Yuki tak trhne, protože byl myšlenkami ještě u pohodlí, ale honem zapíchne plamenný pohled do jeho. Trochu nebezpečně zvedne hlavu, když mu Yuki dá tak nevybíravě najevo, že si s ním hodlá dělat, co chce, ale po páteři už mu běhá příjemné mrazení. Má tohle zacházení rád, když se sám rozhodne, že po něm touží. Nechává ho, aby z něj tak trochu strhával oblečení a celou tu dobu se mu dívá do očí a do tváře, aby mu neuniklo nic z jeho reakce. Yuki si ten pohled užívá, nikam nespěchá a Die jdou koutky spokojeně nahoru. Je to známka toho, že se mu moc líbí, co vidí. "Promiň, nic takového asi neumím." Řekne, ale oba dva vědí, že ještě v klášteře se styděl až na půdu. Jednoho dne už se nebude stydět před nikým, změní se to spíš v nenávist k tomu, co si kdo dovolil, ale teď byl ještě pořád trochu plaché ptáčátko. Maličko předvádí ramena, ale to asi každý kluk. Ucítí jeho dotek a mírně se zachvěje, pootevře rty a vydechne. Usměje se, když je Yuki spokojený. I on je, pořád nemůže uvěřit tomu, že je ta věc pryč a on vypadá zase jako dřív. Potom, co našel Yukiho, mu na tom vlastně doopravdy zase tolik nesešlo, ale je příjemné být zase vcelku. Yuki ho pustí a jemu je to skoro líto. Sleduje ho, jak vchází dovnitř a pak chodí okolo a nosí polínka a chrastí, aby zatopil. Vlastně stačí jenom odnést oheň z pícky pod jezírkem do pícky pod saunou. Nepomůže mu, stejně neví jak, ale ani nijak nezahaluje svoje tělo a prostě ho provokuje svou nestydatou přítomností. Jakmile po něm Yuki vrhne ten konkrétní pohled, je mu jasné, že je zatopeno a jde k němu. Znovu se mírně pousměje a očima klesne na vázání jeho oblečení, ale Yu mu dá na výběr.
"Vlastně sám nevím. Líbí se mi dívat se a zároveň bych si to rád konečně zkusil." Odpoví mu po pravdě. Nakonec udělá ten malý krůček k němu a sám se chopí jeho tkanic, aby mu z oblečení pomohl. Tohle by měl mít natrénované z harému, ale nemá. Je na tom něco silně vzrušujícího svlékat svého vlastního muže. To uvědomění, že je Yuki jeho… vážně se to děje. Stáhne látku z jeho pěkných ramen a prohlédne si jeho hrudník. Vypadá u toho vážně, ale uvolněně.
"Už mě nikdy nikam neposílej, rozumíš?" Řekne mu tiše. Není to příkaz, i když to tak zní. Jenom strach, aby ho Yuki jednou neodehnal. Možná se o tom Yu nechtěl bavit teď, ale Die na to pořád musí myslet.
Yukihiro
Je mu jasné, že Hide se ofukoval jen tak, aby se neřeklo a dostál své pověsti. Ani ve snu by však Yukihira nenapadlo, jak moc si jeho pravděpodobný osud bere. Podle něj měl v hlavě zakořeněné pořádky, které mu našeptávaly, že tak to prostě být má. Bral to jako hotovou věc, ale to Yuki taky. Chystání sauny je pro něj příjemné zpestření. Rád se o věci staral, i když většinou pro svou vlastní potřebu. Teď měl však chuť se postarat i o Die. Tak nějak to dělal celou dobu a uvědomuje si, že si vlastně na začátku dost lhal do kapsy. To se mu jen tak nestávalo a v hlavě přidá Diemu další plusové body za to, že to dokázal a ani se nemusel snažit. Dokonce ho i odmítal. Zvláštní, opravdu ano. Nejspíš nad tím ještě minimálně jednu noc popřemýšlí a pokusí se zjistit, kdy se to v něm zlomilo. Musí pozvednout koutky, jakmile mu Die řekne, že se neumí stydět. Ale no ták, vždyť ho viděl a stejně ho to podivně potěší. Je skvělé, že se v jeho přítomnosti nebojí ani nestydí. Takto má rád. Nepotřebuje ustrašené holubičky, které sebou trhnou, když se na něj jen podívá. Die má dokonale vyváženou kombinaci vlastností, které si vyloženě užívá. +Jen tak dál.+ Pochválí ho zatím jen v duchu. Těší se do horké sauny, ale mnohem víc se těší na Dieho iniciativu. Nepochybuje o tom, že tentokrát se jí dočká, kouká mu to z očí a z jeho provokací, kterými ho rozptyloval celou dobu. Jeden by i zapomněl, co vlastně chtěl udělat. Trochu odtáhne ruce od těla, když se k němu Die přiblíží a opravdu ho začne svlékat. Kouká mu u toho přímo do tváře a tentokrát se ho snaží rozptýlit on, aby se mu aspoň trochu roztřásly ruce. Dokonce se trochu přiblíží tváří k té jeho, ale zatím se ho nedotkne. Narovná se víc, aby mohl přijít o svůj svršek a je znát, že si Dieho pohled užívá. Jen ať se pokochá, on tu klidně chvíli vydrží stát bez problémů. Zima je něco, co příliš nepociťuje, asi je to tím, že nezvyklý pobývat venku. Nadechne se, aby ho počastoval nějakou tou provokací, ale Die ho dokonale vyvede z míry svými slova. Teď to vážně nechtěl rozebírat, na to mělo dojít až ráno. Jenže Die je taky dost paličatý a očividně si něco usmyslel. Vážně to budou probírat teď, když si to celé měli užít? Asi ano. +Možná kdybych ti udělal něco, po čem bys nemohl přemýšlet.+ Zkouší různé možnosti v duchu, ale nakonec si jen povzdechne."Víš, co jsem ti říkal, Die-chan." Připomene mu svá slova o tom, že se měl zítra rozhodnout.
"Máš možnost si jít za svými sny, nebudu ti bránit. Můžeš jít tam, kde jsi teď měl být nebýt té jizvy. Můžeš jít úplně novou cestou. Je to jen na tobě. Teď jsi vlastně svobodný a je na tobě, jak budeš pokračovat ve svém životě." Vezme jeho tvář do dlaní a pohladí líce konečky prstů.
"Mohl bys mít úplně cokoliv, copak to nevidíš?" Je znát na očích, jak moc svá slova myslíš vážně.
"A tím nechci říct, že bych tě u sebe nechtěl. Jedna z možností je, že pojedeš se mnou a já se o tebe postarám." Ujistí ho, že o něj pořád stojí. Možná Nejspíš ano, podobné věci neříkal jen tak.
"Pokud se rozhodneš jet se mnou, pojedeš jako můj partner, ne otrok ani sluha." Odmlčí se na chvíli, než si krátce povzdechne.
"I když nějaký čas jen v mých očích." Oba ví, že to jinak nejde, přesto ho rád bude hýčkat a vážit si ho. Uměl to, pokud mu za to dotyčná osoba stála a těch bylo opravdu málo. Jenže on už si dávno nechce Dieho podmanit. Chce, aby si věřili navzájem.
"Nepotřebuju odpověď hned. Máš na ni čas." Pošeptá mu do rtů, než ho políbí. Dlaněmi sklouzne z jeho tváří na hrudník a skončí na bocích, za které si ho přitáhne k sobě. Společně s ním se pomalu dostane až do sauny. Je tam jeden stupínek, na který se dá pohodlně posadit. Není tu ještě vyloženě vedro, ale zatím jen příjemné teplo.
Die
"Ne, to tedy nevidím, ale o to tady nejde…" On je to velmi příjemný pocit, že si tohle Yuki myslí a Die by si tím snadno nechal poplést hlavu, ale to by muselo být všechno jinak.
"Tak se starej a už konečně mlč. Jestli mi ještě jednou budeš vyjmenovávat možnosti, přísahám, že se otočím na patě a půjdu za tím druhým." Začne mu vyhrožovat přesně v duchu svého budoucího já.
"Ty už se totiž nemůžeš dočkat, až mě na cestách budeš před ostatními komandovat, vidím ti to na očích. Všechno ti stonásobně vrátím, opovaž se mě prohánět zbytečně!" Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, když už s tím Yukihiro zase začíná, ale pak už ucítí jeho jazyk ve svých ústech a spokojeně se nadechne nosem. Dlaněmi najde jeho nahé boky a stiskne je mezi prsty. Nechá se pozadu navádět směrem k sauně, kde se musí na chvíli pustit, jinak by si asi omlátili hlavy o strop a ukopli prsty na nohou o nerovnou podlahu.
"Tohle stavěl jistě sám, podívej se, jak tady všude ční suky." Stěžuje si hned, protože tady nejsou žádné lavice hoblované dohladka ani sametové podušky. No dobře, v sauně asi ne, ale ty lavice!!
"Nechci nic slyšet!" To jen, kdyby mu Yuki chtěl připomínat luxus, v jakém by mohl žít. Otočí se čelem k Yukimu, protože na sobě má ještě zbytek oblečení a taky boty. Kdyby je Hide viděl, jak sem lezou s věcmi, určitě by byl štěstím bez sebe. Trochu zkrotne, když dojde zrovna na kalhoty, ale rozepne i je a nechá ho, aby z nich vystoupil. Sám ze sebe sklepe všechno, co ještě zbývalo a celou tu hromádku prostě hodí ven za dveře. Teď žádná rosa nepadne a pršet taky nebude. Opatrně dosedne na stupínek, už začíná být teplý, ale ještě není horký a dýchá se tady pořád hodně dobře. Jednomu by skoro začala být zima. Die se rozhlíží po stísněném prostoru nevelké sauny, ale je vlastně hodně příjemná a zvenčí sem proniká dost denního světla, aby bylo pohodlně vidět.
"Co to asi upeče? Snad ne něčí penis." Připomene jim jejich debatu a znovu se ušklíbne, ale jakmile Yuki dosedne vedle něj, stočí k němu svou tvář. Zahrne si dlaní za ucho pramen dlouhých vlasů a v podstatě něžně se usměje. Nevydrží od něj být dlouho daleko. Popadne ho záchvat iniciativy, zvedne se a přesune se obkročmo na jeho klín s rukama okolo jeho krku.
"Za chvíli se tady udusíme. Byl by to pitomý konec." Má to na co svést, ale k jeho rtům se sklání zvolna a opatrně. Úmyslně to protahuje.
Yukihiro
Vůbec se mu nelíbí, když se Die nad jeho slovy ušklíbne. To totiž znamená, že nad tím ani přemýšlet nechce. Je z jedné strany rád, že o tom polemizovat nebude, z té druhé je podle něj jeho výběr daleko větší, než si dokáže představit. Ostatně proto to všechno podstupovali. Povzdechne si, když dojde na to, že to Die nevidí, spíš nechce vidět. Tohle nedopadlo tak, jak si myslel. Obočí mu jde nahoru a neovládne uchechtnutí, když mu Die začne vyhrožovat, že půjde jinam. Jenže se v něm taky zvedne pocit žárlivosti a majetnickosti nad tím, že by na Die sahal někdo jiný. Co si myslel? Byl by schopný mu je zamávat, kdyby odešel, ale dobře by mu z toho nebylo. Asi by poprvé v životě opravdu trpěl. A to si myslel, že se ho nic nedotkne. V očích se mu blýskne a konečně se nadechne, aby mu na to něco řekl. Nemá očividně smysl ho dál přemlouvat a upřímně, ani nechce."To víš, že tě budu zbytek prohánět jen proto, abych viděl, jakou bouři rozpoutám." Broukne o něco hlubším hlasem, jak si ho bere vzrušení. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se mu bude podobné chování líbit, jenže je to příšerně návykové. Die rty ho jen přesvědčují, že ho přemlouvat nebude. Očividně se rozhodl, tak proč by měl? Ušklíbne se tentokrát on, když Die zkritizuje saunu.
"Stavěl jsem ji taky. Zkus říct něco proti." Obočí se mu stáhne k sobě, ale je to jen hraný vztek. On přece ví, že odvedli skvělou práci a nikdo v okolí lepší neměl. Ne postavenou uprostřed lesa. Opravdu otevře ústa, aby mu řekl, že v paláci by se měl lépe nebo kdekoliv jinde u někoho bohatého, ale Die je zase rychlejší.
"Dobře, nebudu." Ujistí ho, že už se na to prostě vykašlal. Byl by sám proti sobě, kdyby ho dál přemlouval. Usadí se pohodlně vedle něj a stejně si ho pořád prohlíží. Je nádherný, hrdý, kupodivu ho nic z toho, co jistě zažil, nezlomilo. Tu sílu na něm obdivuje. Bylo jednoduché stát s hlavou hrdě vztyčenou, pokud jste se narodili do dobré rodiny. Jenže pocházet z chudých poměrů a stejně si udržet podobné chování, to nebylo lehké.
"Obdivuju tě." Prohodí tiše, ale upřímně. Najednou měl pocit, že mu to může říct. Počítá s tím, že mu to nakonec omlátí o hlavu, ale nevzal by to zpátky.
"I kdyby ano, je to celkem jedno, maso jako maso." Pokrčí rameny.
"Myslím, že si nedokážeš představit, co na cestě všechno občas musíš sníst." Trochu ho škádlí, aby viděl, jestli se toho lekne nebo ne, ale podle něj ne. Pozoruje pohyb jeho dlaňě, když se prameny ocitnou za uchem. Líbí se mu to, jako každé gesto, které mu Die ukáže. Jakmile se začne přesouvat k němu na klín, pohladí ho po hebké kůži a pak se přesune, až na jeho pozadí, kterým pohne zlehka proti sobě. Pozoruje jeho rty, jak se přibližují a musí se dlouze nadechnout nosem.
"Hodně se zpotíme to ano. Ale nemám v plánu tady umřít. První tě potřebuju dokonale zničit, abys už nikdy neřekl nic o někom jiném." Ujistí ho, že ho nikam pouštět nehodlá. Jeho přesvědčení vzalo hodně rychle za své. Nevydrží čekat, než se Die rozhodne a políbí ho. Vyjede dlaněmi až na jeho tváře a přitáhne si ho na své rty. Líbá ho vášnivě, jak kdyby si to několik let odpíral, a teď konečně může. Po chvíli nechá dlaně sklouznout po jeho těle. Jendu vrátí na jeho pozadí, které roztouženě promne. Druhou přesune do jeho klína, který první jen pohladí a pak sevře mezi svými prsty. Jemně ho stiskne, než mu dopřeje první velmi pomalé pohyby. Krátce se odtáhne, aby si mohl opřít čelo o to jeho. Trochu se nakloní a jemně se otře špičkou osu o ten jeho.
"Die-chan." Prohodí měkce.
"Dokud budu dýchat, chci tě u sebe." Prozradí mu něco, co mu říkat původně nechtěl, aby neovlivnil jeho rozhodnutí, ale teď už je to stejně jedno.
"Můžeš mě týrat a mučit a stejně tě nepošlu pryč." V očích se mu blýskne, protože mu to samozřejmě pak vrátí, ale úplně jinak. Možná právě teď, jak mu jeho hubatost vrací jemným, pomalým masírováním jeho chlouby.
Die
"Vlastně jsi mi nikdy neřekl, jaké typy jsi měl tehdy na mysli, když jsi tvrdil, že já to nejsem. Jací muži nebo ženy se ti líbili dřív?" Doopravdy ho to zajímá. Rád by věděl, jestli se sám tolik změnil nebo jestli on změnil Yukihira. Neví o něm vůbec nic, ani odkud pochází, kde má rodinu, prostě nic a nijak mu to nepřekáží. "Když jsi teď na ty bouře..." Stačí ještě vydechnout do jeho rtů, než si ho k sobě Yuki náruživě přitáhne a začne ho nutit k mazání řečového centra z mozku. Jakmile Yuki prohlásí, že tuhle saunu stavěl i on, připadá mu to k nevíře a chce se mu vyprsknout smíchy, ale nemá jak. Není čas ani prostor. Za normálních okolností by to dlouho rozebíral, podivoval se nad tím, že něco takového umí i tomu, že k tomu byl ochotný a hrozně by rýpal, ale to by nesměl mít jednu jeho dlaň na zadku a jednu v klíně. Teď, když padly všechny překážky mezi nimi a on se zbavil veškerého strachu, se jeho mladé tělo připomíná se všemi svými potřebami a bude jich hodně, tím si může být Yuki jistý.
"Cože?" Vydechne v upřímném zaskočení, když mu Yuki řekne, že ho obdivuje. Musí se vším na chvíli přestat a vážně se mu podívat do tváře, protože když někdo jako on pronese něco takového, musí to s ním být vážné. Yukihiro nebyl žádný mladý kluk. Měl kopu zkušeností, hodně toho viděl a uměl se o sebe dobře postarat. Proč by ho pro pána měl obdivovat?
"Můžeš obdivovat mojí krásu, dlouhé nohy a pěkné vlasy, to máš pravdu." Vybere si z toho tu část, ze které není tolik na rozpacích, ale Yuki svými slovy uvnitř jeho nitra rozpoutal hotové emocionální peklo. S Die to docela silně cvičí a není schopný tomu nijak poručit. Málem by podruhé vyhrkl stejnou otázku a okázale nakrčí nosánek, do kterého už takhle často prší.
"Ty bys to dal do pusy?" Ksichtí se na něj. To snad ne? Die neví, co to znamená opravdový hlad, takový ten, co vás donutí sníst cokoliv a nechce se mu věřit, že Yuki by to věděl. Měl dost peněz na to, aby si vždycky vezl pořádné zásoby. Die chápe, že to vždycky nebude zrovna pečené selátko s nadívaným kuřetem, ale přece nejí cizí penisy?? Ne?!! Je odhodlaný s ním jet, ale naštěstí nemusí moc často a hodně jíst, tohle tedy do pusy nikdy nedá. Nakonec se projeví, že Dieho slova o odchodu za Hidem dopadla na úrodnou půdu a v jeho očích cosi vítězoslavně zablýská.
"Už jsem měl strach, že je ti to snad jedno nebo co." Pronese, než se Yukiho ruka začne v jeho klíně líně pohybovat. Je to úžasný pocit, ale už teď je k zbláznění. Die zapřede jako kočka, trochu se propne v zádech a pohne se boky proti němu ve stejném tempu. Zatím si jenom nepokrytě užívá. Yuki si ho za tvář přitáhne zase k sobě, ale ne k novému polibku, ale proto, aby si opřel čelo o jeho a něco mu řekl. Die splyne ze rtů něco jako oh a není to proto, co se děje v jeho klíně, kde Yuki se svými pohyby ani během řeči nepřestal. Je to první opravdové prohlášení o jejich lásce a fakt, že konečně přijal rozhodnutí Die, ať už si o něm myslel cokoliv.
"Moc tě miluju, víš? Takže tě budu týrat v duchu hesla Co se škádlívá..." Přece mu neřekne, že to dělat nebude, to se nikdy nestane! Ani on neměl v plánu podobná vyznání, ale vlastně chce, aby to Yuki věděl. Udělal toho pro něj tolik… Die je hodně mladý, lásku nikdy nezažil, ale každý ji přece pozná, když se to dělo.
"Začíná tu být horko, honem nebo si za chvíli vymyslím, že mám žízeň. Víš, až se ti nejmíň nebude chtít….ven..." Řekne a při těch slovech ho bere za dlaň, kterou posouvá dozadu, aby bylo jasno ven odkud přesně.
Yukihiro
Trochu se odtáhne a podívá se Diemu do tváře, když se ho zeptá na typy, se kterými byl dřív. Obočí mu jde malinko nahoru. Něco mu říká, že tohle nejsou zrovna bezpečné vody. Už před chvíli se ale rozhodl, že mu bude říkat pravdu, tak s tím teď přestávat nebude, i když si není úplně jistý, jak by to mohlo dopadnout."Drobnější. Většinou ti, kteří vypadali, že mou pozornost potřebují a že bez ní nemůžou být." Koutky malinko pozvedne. Nikdy neměl pocit, že by mu vyhovoval typ, jakým je Die, ale on by natolik jedinečný a měl správnou kombinace odhodlání a velmi dobře skrývané křehkosti, že ho s tím nakonec dostal jako nikdo.
"Nepotkal jsem tu správnou osobu." Řekne mu a dál se nechává unášet jeho tělem na svém klíně. Ne, že by si u toho rád nepovídal, ale momentálně by potřeboval, aby Die přestal mluvit a vyptávat se na detaily. To si můžou říct později, až se sauna pořádně rozehřeje a oni budou pomalu chladnout. Tedy…Dovolí jim to vůbec? Koutky mu vyskočí nahoru, když se Die podiví jeho slovům a začne je brát z úplně jiného konce.
"To máš pravdu, to můžu a šlo by to snadno, ale já radši budu obdivovat tvou povahu a to, jak se dokážeš postavit realitě." Ujistí ho, že tento pohled je pro něj mnohem důležitější.
"Jen tak tě nezlomí a já udělám všechno proto, aby se to nestalo." Slíbí mu druhou věc, protože by nerad, aby v něm tyto stránky povahy někdo zabil. Byla by to takové škoda. Na jeho údiv nad jídlem, jen krátce pokrčí rameny. Vzápětí protočí očima, protože svým možným odchodem ho dokonale dostal. Ne, nechce, aby šel za kýmkoliv jiným a je jedno jestli je to Hide. Pokračuje dál ve svém něžném trápení a už by trochu přidal, než zastaví úplně všechno a rty se mu maličko pootevřou, jak ho Die svým prohlášením vykolejí. Nečekal, že to přijde, možná troch později. V očích mu vřele zasvítí.
"Klidně můžeš, Die-koi." Svolí mu k trápení své vlastní osoby a začne se mu zase věnovat.
"Udělám všechno proto, abys nedokázal přemýšlet vůbec nad ničím, ani nad tím, jak se dýchá." Vrátí mu jeho provokace, ale nebrání se, aby mu posunul ruku víc dozadu. Musí se prudčeji nadechnout, víc vzrušený už asi být nemůže.
"Ty nebudeš chtít, abych šel ven." Prohodí, když se prsty dostane k jeho vchodu, který začne pomalu masírovat, aby ho Die pustil dál. Částečně ho jistí svým předloktím na bedrech a druhou rukou začne znovu zpracovávat jeho chloubu. Nespěchá, nechce ho dohnat vrcholu právě teď. Chce si ho užít trochu sobecky společně s ním. Ještě chvíli ho jen tak trápí, krátce si navlhčí prsty mezi svými rty, než se jimi vrátí dozadu a víc přitlačí. Postupuje jen pomalu, je znát, jak moc je schopný si podobnou přípravu užít. Počká si, než se saunou řádně rozezní Dieho hlas, jakmile uvnitř jeho nitra najde ta správná místečka, na která reaguje mnohem víc.
"Uvidíme, kdo nebude chtít, abych šel ven." Vrátí mu ještě trochu jeho slova, aby za ním nezůstal tak moc pozadu. Pravdou je, že sám už přestává přemýšlet nad čímkoliv jiným a jen stěží hledá ta správná slova. Jakmile má pocit, že už to déle nevydrží, posune své ruce na Dieho boky, aby mu pomohl se trochu nadzvednout, a posune ho víc nad svůj vlastní připravený klín. Nechá ho pomalu dosedat, chvíli vydrží mu koukat do očí, než je toho na něj prostě příliš a potřebuje nutně cítit jeho rty. Ani s polibky nikam nespěchá, vychutnává si každé prolnutí. Když se ocitne uvnitř hřejícího nitra celý, protáhne paže kolem jeho boků a sevře ho ve své náruči, aniž by ho přestal líbat. Nechává ho si přivyknout a sám si dává další drahocenné minuty, aby neskončil příliš brzo.
"Die-koi." Vydechne sotva slyšitelně hlasem podbarveným touhou.
"Miluju tě." Dojde na vyznání z jeho strany, které úplně neplánoval, ale bránit se mu taky nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat