Die x Yukihiro x Hide - Ani netušíš, co jsi způsobil. - část 3.

(Hideho dům)

Die, Hide

Když se Die znovu prudce otočí čelem k Hidemu, má pocit, že se prostě sveze podél stěny do sedu, vpije se do papíru a dřeva a už ho nikdy nikdo neuvidí. Oči čarodějnice jsou úplně jiné, vypadají jako hadí a zároveň ze zlata, není to nic, co by kdy kde viděl ani na nějakém zvířeti. Jeho zornice jsou svislé a jde z něj nefalšovaná hrůza. I jeho pokožka jako kdyby dostala zlatý nádech, za normálních okolností by vypadal jako socha nějakého boha z budhistického kláštera, ale zrovna teď na tom Die neshledává nic krásného. Má pocit, že se na něj Hide dívá nějakým třetím okem, které má mezi očima. Nic tam není, ale Die ho přesto vidí nebo spíš vnímá. Čeká, kdy se ho dotkne, znovu ho svlékne a začne dělat nějaké rituály okolo jeho nohy, ale Hide tam jenom stojí a okolo se začnou dít divné věci. Celý pokoj potemní a zešeří, ale ne jako když se večer zatáhne nebe, ale spíš jako by někdo vysál všechno světlo z okolí. Po stěnách začnou stoupat podivné stíny, mají nepříjemné tvary, které se neustále mění, plazí se po stěnách a přibližují se k nim. Jsou to duchové, kteří cítí otevřené brány mezi světy a Die nemá ani ponětí jak blízko je tomu, aby se sem dostali a nažrali se jejich duší. Celý domek se zachvěje a jemné vibrace už nepřestanou. Je to nesnesitelný pohled a tak schová tvář do dlaní a modlí se pořád dokola za to, aby tohle všechno skončilo. Už se na Hideho ani nepodívá a už vůbec ne na ty strašné věci všude kolem. Trvá to celou věčnost, jeho nohy jsou jako želé, chce se mu křičet, ale nenachází svůj hlas. Cítí, jak se ty stínové šlahouny obepínají okolo jeho těla a nohou, dusí ho a svírají a jeho mozek nakonec podlehne tlaku a prostě se vypne.

Slunce stojí zrovna uprostřed oblohy a mezi korunami stromů není vidět jediný mráček. Hide sedí u malého ohníčku i když je hodně teplo a pokuřuje z dýmky. Dlouhým klackem se rýpe v čemsi, co vypadá jako polévka nebo možná šlehaný čaj a čeká. Nic jiného ani dělat nemůže. Opodál leží na futonech dvě postavy. Nečekal, že nakonec nebude mít jenom jednoho pacienta. Když bylo po všem a on uložil Die k odpočinku, vyčerpaný se vydal do lesa pro Yukihira. Ale co ten mrzák neudělal… Ve chvíli, kdy byly otevřené brány mezi světy, se klidně vydal mimo svoje tělo, aby se z dlouhé chvíle prošel astrálním světem. Neměl při tom nejspíš ani představu o tom, co se mu mohlo stát a že ztráta těla by byla ještě to nejmenší. Duchové se na něj okamžitě hladově vrhli a docela nepříjemně ho pocuchali. Přesto bylo dokonáno. Yuki koupil Die jeho čas a kami si samy řekly o cenu. Hide se teď cítí velmi vyčerpaný, jeho hlavu co chvíli popadne závrať, ale není to nic neobvyklého. On to rozchodí, ale o svého přítele má obavy. 

"Co sis myslel? Že mu to něčím namažu a půjdete domů?" Zlobí se na něj, i když mu sám neřekl, jaká je podstata rituálu. 

"Že vy lidé nemůžete prostě jenom sedět a čekat..." Zlobí se dál polohlasem a míchá divnou tekutinu. Na Yukihirově těle není ani památky po něčem zvláštním, ale kami si ukously velký díl jeho života, to Hide cítí. Mnohem víc, než kolik daroval Die za ten jeho. Neví, kolik má času, to neví nikdo. Stářím ale nezemře. 

"Víš, Yu-chan, ten chlapec měl zemřít. Už před tím a když ne tehdy tak brzy… Bylo to tak dáno. Nevím, jestli by tě pochválil. Teď dostal nový úkol, ale co ty..." Povzdechne si ještě a ohlédne se, protože Die se začíná probouzet. Je na něj legrační pohled, protože jakmile procitne, začne ze sebe zbrkle shazovat přikrývky i kalhoty. Jeho noha je jako po narození. Není na ní nic. Vůbec nic. Die na to nevěřícně zírá. Hide posune oči k Yukiho tváři. Yukiho oči jsou taky otevřené. Nejspíš ho slyšel, jen mlčí.

Yukihiro

Přijde mu, že se dostal do úplně jiné reality. Tak to bylo vždycky, pokud se mu povedlo dostat mimo své tělo. Nevěděl nic o tom, že to nebylo jeho podvědomí, které ho donutil to udělat. Prochází lesem, z jehož nitra jakoby něco zářilo. Skoro má pocit, že jej to oslepuje. Aniž by si to uvědomil, dostane se obloukem zpátky na mýtinu. Teď pozoruje své vlastní tělo, jak sedí pod stromem. První jen nezřetelně slyší nějaký hlas, který postupně sílí a říká mu, co se bude dít dál. Už přesně ví, jakou cenu zaplatí, jen neví kdy. Souhlasí se vším, aniž by se byť jen pohnul. Jeho rozhodnutí nemůže zvrátit nic. Bolest uvnitř něj sílí. Je to zvláštní, jak kdyby ji doteď vnímal jako svou součást. Když zvedne oči k místům, kde je Hideho dům, vidí skrze stromy energii. To je jediné, co může spatřit, zbytek je zahalený do zvláštní mlhy. Něco ho volá zpátky ke svému tělu, ale nejde to. Bolest sílí a brzo se dostane do fáze, kdy ji nedokáže snést. +Rozhodl ses, už to nic nezmění.+ Ozve se v jeho hlavě a najednou se svět kolem něj vypne. Kdykoliv předtím se pomalu vrátil do svého těla, tentokrát se ocitne uprostřed černočerné tmy. Jediné, co mu připomíná, že je ještě na živu, je všudypřítomná bolest. Jak kdyby se snažil každou jeho část těla někdo odtrhnout. Do tmy se ozve Hideho hlas, který mu neříká příjemné věci, ale ví, že má pravdu. Zahrávat si neměl a stejně by to udělal znovu. Kdy oči otevře Die vedle něj, už zkoumá svou vlastní jizvu, o které není ani památky.

"Na tom teď už nezáleží." Prohodí šeptem. Dojde mu, že jen stěží pohybuje rty. Připadá si neskutečně vyčerpaně, a přesto se cítí zvláštně spokojeně. Začne se pomalu dostávat do sedu, ale zůstane v předklonu a odkašle si do dlaně. Utkví mu v ní několik kapek krve, kterých se rychle zbaví. Jeho orgány se teprve dávají do kupy, jak kdyby byly mimo tělo s ním. Přijde mu to tak, ale nahlas nic neřekne. Narovná se mnohem víc a podívá se na Die s trochu unaveným úsměvem.

"Ani to nebolelo hm?" Prohodí a snaží se o pobavený podtón, ale jak mu to nešlo ani normálně, teď to není o nic lepší. +Já už svůj splnil, Hide-kun.+ Pomyslí si, když se na něj podívá a sám neví, jestli jeho myšlenky může slyšet nebo ne. Nahlas to však nezopakuje. Ještě pořád uvnitř sebe cítí pozůstatky z jeho malého výletu. Nakloní se trochu blíž, aby se podíval, jak vypadá kůže Die. Je v pořádku, povedlo se tak, jak doufal. Zatváří se spokojeněji a taky to vypadá, že má najednou mnohem víc energie. Krátce položí ruku na Dieho dlaň a pak se konečně pořádně narovná. Bolest odeznívá a za chvíli to skoro vypadá, že se nic nestalo. Sám moc dobře ví, že je to jen zdání. Přijde to, když to bude nejméně čekat. Prostě se to stane a nemá smysl nad tím přemýšlet. 

"Říkal jsem si, že bys nás mohl pozvat na večeři." Podívá se na Hideho s mírně pozvednutým koutkem.

"Ráno vyrazíme na cestu." Ujistí ho, že ho to dlouho otravovat nebudou. On sám by se ještě chvíli zdržel, ale ví, co si s Diem řekli, je dost možné, že se jejich cesty rozdělí, přesto si chce dopřát ještě pár hodin jeho společnosti. Začne se pomalu zvedat na nohy, před tím však pomůže Diemu natáhnout kalhoty zpátky.

"Půjdu se trochu opláchnout." Ozve se, když se postaví a je trochu znát, že se sebou a s rovnováhou malinko bojuje. Nakonec však zpevní svůj postoj a vydá se ven, kde se zastaví u mísy s vodou a opláchne si obličej. Hned se cítí lépe. Je to jakoby se probouzel z dlouhého spánku. Cítí se, že má energii, ale jak kdyby se teprve postupně uvolňovala. Dlouze vydechne a na vteřinu se nechá svůj obličej ovládnout unaveným výrazem.

Die, Hide

Na tom už teď nezáleží… Zopakuje si Hide v duchu Yukihirova slova. Dieho úkol před tím skončil, ale Yuki ten svůj měl. Teď o něj přišel, stejně jako o budoucnost a Die dostal nový. Nikdo neví jaký, ale nějaký ano. Kami nikdy neměly rády podobné zásahy, ale stalo se. +Měl jsi jim dát oči. Mohli jste spolu žít mnohem déle.+ Myslí si paličatě svoje. Die ničemu mezi nimi nerozumí. Od začátku tomu nerozumí, stejně jako většině jejich slov a vět. Živě si pamatuje, co se tady dělo, než přišel o vědomí, ale Yuki má pravdu. Nakonec to ani nebolelo. Navíc se cítí podivně silný a naplněný. Jako kdyby zestárl, dospěl a víc si uvědomoval cenu svého života a svůj úděl na světě. Bylo to hrozně divné. On i Yuki ale byli na živu a to je jediné, na čem mu záleží. Tu hrůzu, kterou prožil kvůli jizvě, na tu časem zapomene. Odsune ji někam do pozadí svojí mysli a posílí ho. Musí o tom být jenom dostatečně přesvědčený. Konec konců kdyby mu chtěl Hide ublížit, dnes pochopil, že by to svedl snad i pohledem a ani by nemusel vstávat od kotlíku. Najednou se na něj dívá úplně jinýma očima a narostl v něm silný respekt, ale taky o něco větší klid. Kde kdo by si myslel, že teď je ten pravý důvod utíkat, protože čarodějnice je skutečná a není to jen nějaká mastičkářka a bylinkářka, ale on už to má za sebou. On už snad nemá důvod. 

"Jak to, že jsi skončil vedle mě na futonu?" Přivře Die na Yukihira podezřívavé oči. Pochybuje, že si chtěl jen odpočinout a usnul. Hide se pro sebe usměje, ale pořád je k nim zády. Yukihiro se pozve na noc, Die pozvedne obočí a pousměje se a podívá se na Hideho, co on na to. I on má obočí vysoko a pomalu se k Yukimu otočí čelem. Pořád je ještě v podřepu. 

"Tak tobě to nestačilo? Přišel jsi sem, vysál mě jako klíště a ještě chceš dostat najíst?" Dělá si z něj legraci. Yuki zaplatil víc, než by si kdy Hide myslel. Nemusel mu to dovolit, ale tohle nebyla jeho volba. Nebyl to jeho život. Ano, mohl ten výkon odmítnout zprostředkovat, ale proč? A kdo ví, na koho by kde Yuki narazil a kde by pak skončila jeho duše. Teď je vcelku, jednou se třeba reinkarnuje, je nedotčená, ale kdyby to někdo pokazil, mohl navždy bloudit v zapomnění. A když vidí, jak moc se zamiloval, ví, že by to Yuki zkusil. Koupil život za vlastní život. Stejně to Hidemu přijde divné, protože Die tu žádný velký úkol neměl. Buď jak buď, stalo se. A navíc je to možná naposled, co s ním bude večeřet. Konečně se upřímně usměje. 

"Už ráno? Ty jsi přítel k ničemu, vážně..." Mávne dlaní a vstane, aby se došel podívat, co tady je. Možná by mohl péct nějaké maso a to aby už začal. 

"Mohli jsme jít na večeři do města..." Prohodí a Die se okamžitě nadchne. 

"Vážně?" Spráskne ruce. 

"Ne!" Řekne Hide hned a zamračí se. Die se zamračí nazpět. 

"Vypadám jako někdo, kdo ví, jak se jí hůlkami na veřejnosti?" Zlobí se Hide a Die protáčí očima. Hide sleduje Yukihira, jak zatím Die obléká, jako by snad neměl ruce a šklebí se. Je to kouzelné, ale ne, děkuje pěkně, žádná láska! 

"Jistě, koupelna je vzadu." Řekne Hide a ukáže na potok. 

"Ty se v něm koupeš i v zimě?" Zeptá se Die zvědavě a taky vstane. Je mnohem uvolněnější. Dokonce příjemně naladěný. +Aby ne, s tím Yukiho životem v sobě. Pijavice jedna.+ Pomyslí si Hide, ale není v tom nic zlého. Možná jednou Die zase potká a nejen jeho. Yuki bude v něm. Bože, tyhle diskuze o existenci a vesmíru… hrozná hovadina. 

"Zbláznil ses? Tam vzadu je sauna a horký pramen." Řekne, ale Die si není jistý, co je legrace a co ne. 

"Ukaž!" Zvedne pyšně bradu. Lázeň by si dal hned. Hide se pousměje. 

"A co za to? Oči? Vlasy…?" Přistoupí k němu a sáhne po dlouhých zlatých pramenech. 

"Ty by mi stačily..." Zavrní a zní to skoro jako svádění. Kdyby se ho někdo ptal… ale ne, podle něj je tu Yuki za tři, dva, jedna… a náladu na hrátky mít nebude. Die Hidemu vytrhne svoje vlasy a zamračí se ještě víc. 

"Ty pořád jenom něco chceš." Hide se hlasitě rozesměje. 

"Já? Já něco chci??"

Yukihiro

Nepozastavuje se nad tím, co řekl. Proč by taky měl? I kdyby si to chtěl rozmyslet, což se nestane, protože si za svým rozhodnutím vždycky stál, tak s tím stejně už nic neudělá. Obchod s vyššími silami proběhl a nemá smysl nad tím dál přemýšlet. Jen se naposledy podívá do Hideho očí a v těch jeho je jasně napsané, že se v tom dál babrat nebude. Nerad se zdržoval zbytečnosti, tohle je teď velmi zbytečné. Mohl nabídnout mnohem méně, ale….Ne, nemohl. Die si zaslouží úplně všechno, celý dlouhý život a on mu ho dal. Podívá se na Die s mírně pozvednutým obočím.

"Bylo to silné setkání, Die-chan. Vždycky je kolem spousta energie, která vyčerpá všechny." Odpoví mu částečně neurčitě.

"Většinou jsem dost vnímavý na podobné vibrace." Byla to pravda, i když mu ji teď neříká celou. Nechce mu ve výsledku prozrazovat úplně všechno, Die se pořád musí rozhodnout. Obočí mu jde nahoru, když se podívá na Hideho.

"Samozřejmě, nemáš návštěvy tak často, jednou to přežiješ." Ušklíbne se pobaveně. Vrátí se až o chvilku později, už vypadá mnohem lépe. Taky se tak cítí. Energie se mu vrací do těla, i když vnímá jakousi tíhu uvnitř sebe. Nepochybuje, že tak taky zmizí, aby zapomněl na to, co slíbil a pak ho překvapí ve chvíli, kdy to bude nejméně čekat. Tak tento svět fungoval a on se nemá v plánu zabývat tím, co bude zítra. Sám totiž neví, kdy to přijde, tak proč se okrádat o poslední dny? Yu zůstane opodál a pozoruje ty dva, jak se baví. Svým způsobem rád vidí, že se atmosféra uvolnila. Je pro něj důležité, aby se tu Die cítil dobře. Vnímá, že díky tomu by k sobě mohli být blíž. Nikdo se nedostal pod jeho slupku tak daleko jako právě Hide, i když to není příliš znát. Žádná vřelá gesta, na to si nikdy ani jeden z nich nepotrpěl.

"A pít na veřejnosti už neumí vůbec." Přidá svou poznámku s pobaveným úšklebkem a sáhne po misce s vodou, aby se napil. Musí sklonit hlavu a usmát se, když dojde na zimní koupání. Pak ale vzhlédne, a když vidí, jak Hide vrní, zvedne se v něm zvláštní pocit, který mu jasně říká, že se mu to nelíbí. Už udělá krok dopředu, aby zasáhl, ale pak se upřímně rozesměje, jako už dlouho ne.

"Měl bys být rád, že chce jenom vlasy. Dokážeš si představit CO všechno by po tobě mohl chtít?" Rýpne si do obou a pak se konečně pohne z místa.

"Ne, to nebyl návrh, abys to udělal." Střelí po Hidem nebezpečným pohledem, aby to ani nezkoušel. Stejně už ví všechno, nemá smysl se před ním zkoušet přetvařovat. Přistoupí k Die a nakloní se k němu o kousek blíž. Krátce u toho těkne očima k Hidemu a pak zase zpátky k profilu Die.

"Já bych si něco vzal určitě." Trochu ho zlobí a snaží se ho přivést do rozpaků. Něco mu ale říká, že to tak snadné nebude. Podívá se na Hideho znovu, aniž by od Die odstoupil.

"A vůbec, odkdy si bereš takové platby?" Trochu si ho dobírá a samozřejmě naráží na konkrétní věc a nejsou to ani vlasy ani oči.

"Hm, začínám přemýšlet, co s e tu děje, když tu nejsem a proč se tě vlastně ostatní bojí." Pokračuje v takovém lehkém špičkování.

"Přemýšlím, jestli bych se měl urazit nebo být rád, že ti vozím jen alkohol a peníze." Pozvedne hrdě bradu, skoro to vypadá, že se ho tím vážně dotkl.

"Možná bych jako odškodnění mohl brát hodinku v sauně." Zatváří se jako primadona, která potřebuje luxus, který jí doteď odpírali. Vezme Die za bok a přitiskne trochu víc k sobě.

"Ale sám tam nepůjdu." Znovu trochu provokuje oba dva.

"Ostatně nejspíš se tam vlezeme všichni." Snaží se tváři vážně nad tou myšlenkou, ale koutky mu cukají. Ne, tohle tak úplně nemyslel vážně. Ne není vůbec přesvědčený o tom, že by vydržel, kdyby na Die někdo sahal. Z druhé strany si je jistý, že ani jeden z nich by s něčím podobným nesouhlasil. Hlavně Die ne, u Hideho si tím není zas až tak jistý.

Die, Hide

Yukihirova odpověď ho uspokojí. Ani ve snu by ho totiž nenapadlo, co se tady ve skutečnosti přihodilo. Kdyby to věděl, asi by ho dorazil sám a pak by uzavřel nějaký další obchod, aby Yuki mohl žít. Byla by to taková nekonečná situace, dokud by Kami nedošla trpělivost a nenechali by je ztratit se v čase. Hide se znovu ušklíbne, když ho Yuki usadí s tou večeří, ale vážně ho namíchne, když mu řekne, že neumí pít. Pořádně se na něj zamračí.

"Dej si na mě pozor nebo ti vážně jednu vrazím." Pohrozí mu a Kami vědí, že to udělá, jestli do něj bude rýpat. Jednou už si vzájemně vrazili a nakonec to byla docela legrace, ale není legrace, když vás týden bolí nateklý nos. Jakmile se začnou špičkovat a Yuki vysloví, co přesně by Hide od Die mohl chtít, Die udělá dva kroky dozadu a sáhne po nějaké vařečce jako zbrani. 

"To se opovaž, před chvílí jsi mi ho málem přišíval zpátky a hned bys ho zase chtěl?" Mávne vařečkou. Hide na něj ukáže, ale dívá se při tom na Yukiho. 

"Je docela legrační, viď?" Baví se jeho snahou Hideho odehnat. To mu nestačilo, jak si ho podmanil před rituálem? Die si na to vzpomíná až moc dobře a ví, že je to chabá reakce, ale něco přece udělat musí! Hide rozhodí rukama. 

"Víte, jak jsou podobné komodity ceněné? Proč myslíte, že se lidé po celé zemi ládují býčími koulemi nebo si ženské nanášejí krémy z oslího mléka a drcených penisů? Je to afrodiziakum a je tam hodně všeho. Dobře se to prodává a produkty z toho taky, takže jestli chcete, klidně si tady odložte, jenom to trochu štípne." Provokuje je oba a zamne si prsty jako pavouk. Sleduje Yukihira, jak se přesouvá k Die a začne mu dělat otevřené návrhy.

"Tak chceš tu večeři nebo se mám jít projít?" Rozhodí rukama a Die se mezitím na Yukiho dlouze podívá. Ne, v rozpacích není. Dokonce se ani nečervená, protože by ho ve snu nenapadlo, že by měl souložit s čarodějnicí za zadkem. Pak se ale rozesměje a Hide taky.

"Proč mě tohle nikdy nenapadlo?" Řekne Hide a vypadá, že to při nejbližší příležitosti zkusí.

"Tak ona je tady vážně sauna?" Vyhrkne Die a Hide se plácne do čela. 

"Teď se ho nezbavíme..." Zamumlá. 

"Ale souložit v sauně je o zdraví. Zadýcháte se, klepne vás a já vás zachraňovat nebudu." Řekne jim rovnou a na Die je vidět, že tam prostě nutně musí. 

"Tak ho tam pošli samotného a my se zatím napijeme." Napadne Hideho lepší návrh a Die protáhne obličej. 

"Ne! Byli byste pod obraz a hrozně chrápali." Mračí se. 

"Ty si nějak vyskakuješ, kde ses to naučil, tuhle panovačnost?" Zeptá se Hide, ale ve skutečnosti se dívá na Yukihira. Kde asi… A pak dojde na to, že by tam šli všichni. 

"To snad radši ten horký pramen..." Řekne Hide, ale ošije se, protože svlékat se před kýmkoliv… ne, to radši ne. Die se tváří úplně stejně, protože už sice svlečený byl, ale to neznamená, že se to bude jakkoliv opakovat. 

"Myslel jsem si, že jsi přijel za mnou, ale vidím, že ti záleží jen na jídle..." Mávne Hide předstíraně dotčeně dlaní a vykročí k ohništi, aby pořádně zatopil a dal péct to maso. 

"Máte dost času, bude to trvat." Řekne jim a tím dá jasně najevo, že se ničeho účastnit nebude. Byl toho schopný, bez problému byl, souložil vlastně rád, ale tak nějak maximálně možně oblečený a Yuki byl Yuki, k tomu zamilovaný Yuki a prostě… nééé… Nevadí mu, že bude čekat a co tam budou dělat. Byla to přece ta nejpřirozenější oslava života pod sluncem. Die se tváří trochu rozpačitě, ale ne zase tak moc. Tolik k jeho ohleduplnosti k ostatním.

Yukihiro

Yu je rád, že se v tom dál Die nerýpá. Je mu jasné, že by se mu nelíbilo, co se vlastně ve skutečnosti stalo a že by si potom vyslechl patřičné kázání. Už ho celkem zná, ale je pravda, že by ho rád znal mnohem víc. Obočí mu jde nahoru, když se na něj Hide oboří, že s jeho pitím to vůbec není pravda. Jen trochu pokrčí rameny a mírně se ušklíbne. Místo toho, aby reagoval jakkoliv jinak, se nutně musí rozesmát. Jen krátce, ale stejně to u něj není příliš zvykem. Nejspíš si oba vzpomněli na to samé.

"Myslím, že to radši vyřešíme úplně jinak." Ujistí ho a je jasné, že mu na usmířenou zase něco přiveze. Pravděpodobně nějakou dobrou lahev. Nerad by, aby měl zase modré oko, těžko se s tím pak tvářilo tak, jak se obvykle tváří. Totiž dost nepřístupně. Stočí oči na Dieho a uchechtne se znovu.

"Je, jde mu to." Kývne hlavou.

"Jen jsem netušil, že umí být ještě víc." Dobírá si ho malinko a čeká, kdy přijde ta poslední kapka a na Die to už bude příliš. Pořád to vypadá, že se chvilkami spíš dobře baví. Teď když už je po všem určitě. Podívá se od Dieho k Hidemu a obočí mu jde znovu nahoru, tentokrát dost odmítavě.

"To ať tě ani nenapadne." Brání své vlastní nádobíčko, protože je na něj patřičně hrdý. Který chlap ne že?

"Já bych rád zůstal pěkně v celku. A o něm to platí taky." Trochu Die automaticky strká za sebe.

"Ale když se domluvíme na pěkné ceně, třeba ti někoho po cestě najdu." V očích se mu blýskne a jeho výraz nenapovídá, zda to myslí jako vtip nebo doslova smrtelně vážně.

"Je a jaká. Takovou saunu jsi určitě ještě neviděl. Hide se nezdá, ale má rád své pohodlí. Na zálesáka si jen hraje." Dobírá si s tou saunou Hideho, když se dosměje. Chvíli mlčí a poslouchá přestřelku těch dvou. Uvědomuje si, jak je rád, že Die odtud neutíká. Hide byl v podstatě jeho nejbližší osoba, asi by ho mrzelo, kdyby se ho Die bál. Jenže on takový není, očividně vydrží všechno a hned tak se něčeho nelekne. V očích se mu objeví ještě o stupínek větší náklonnost a že už jí Die získal opravdu hodně. Když dojde na panovačnost Yu hrdě vypne hruď, ale odpovídat nemusí.

"To víš, s prázdným žaludkem to jde těžko. Já nikdy nebyl na přílišné kamarádíčkování." Cukne hlavou do strany, ale jakmile jim Hide řekne, že mají dostatek času, nějak se mu nechce přemýšlet nad ničím jiným, ani nad tím jídlem.

"To je mi jasné, mám rád hodně propečené." Pravý koutek se mu pozvedne, než vezme Die za ruku a beze slova ho vede s sebou. Až u dřevěných dvířek se zastaví, otočí se k němu čelem a přitáhne si ho prudčeji k sobě.

"Hm, měl bych se podívat, za co jsem vlastně zaplatil." Svede to na úplně jinou věc, než na obyčejnou touhu, kterou vnímá v plné síle. Měl by být unavený, ale…to ještě chvilku vydrží. Ostatně pak si můžou do rána odpočinout a vydat se na cestu až bude slunce dost vysoko. Najednou se mu nechce spěchat, protože Die čeká ještě jedno rozhodnutí. Ne však dnes. Pustí jeho pas a začne se pomalu pasovat s páskem, aby ho z té látky osvobodil.

"Tedy pokud mi nechceš říct, že se najednou stydíš." Provokuje ho malinko a čeká, kdy se Die ukáže v plném světle. Když rozhalí látku, pomalu očima klouže po jeho těle. Je znát, jak moc si to užívá. Prsty zamíří po vnitřní straně jeho stehna a pohladí ho v místech, kde měl tu ošklivou jizvu a taky mnohem výš.

"Vypadá to, že Hide odvedl skvělou práci, měl bych mu jít ještě jednou poděkovat." V očích se mu blýskne další provokace ale místo toho, aby šel zpátky, se vydá dovnitř, aby zapálil oheň, nahřál jím minerální kameny a pěkně v sauně zatopil. Bude to chvilku trvat, ale výsledek stojí za to. Pomalu se vrátí k Diemu a sáhne po vázání svého vlastního oblečení. Zarazí se uprostřed pohybu, než svůj pohled zvedne k Diemu.

"Nebo to chceš udělat sám?" Spustí ruce a mírně je odtáhne od těla, jak kdyby ho pobízel, aby to udělal.