Die x Yukihiro x Hide - Ani netušíš, co jsi způsobil. - část 5.

(Hideho dům)

Die

Teď ho Yukihiro vážně dostane. Zarazí se ve všech činnostech, podívá se do jeho tváře a pak se ušklíbne. 

"Vážně? To myslíš vážně?" Je jasné, že tohle si Yuki poslechne, ať chce nebo ne. 

"Někdo jako ty, tak sebevědomý a se vším vyrovnaný, potřeboval do postele ustrašené písklátko? Pro pána proč?" Už se mu začíná trochu smát. 

"Bál ses, že nic lepšího nezkrotíš?" Pohodí vzpurně hlavou, ale pořád se na něj provokativně culí. 

"Jeden by tě tipoval na něco mnohem sebevědomějšího." Samozřejmě tím myslí typy jako je on sám. Yukimu samozřejmě mohlo být příjemné, když měl všechno pevně v rukou a jeho oběť se před ním třásla strachy nebo obdivem. To Die zásadně nedělá. Dělal to jen chvilku na úplném začátku, ale to neznamenalo, že tam ten obdiv není. Byl a obrovský a respekt taky. Jinak by s ním nebyl, protože by si ho nedovedl vážit. Zahrne mu prameny vlasů za ucho a poplácá ho po rameni. 

"Zamávej svému dřívějšímu klidu. Budu tvoje výzva, vím, že na to máš." Řekne něco neskutečně egoistického, ale tak rád se opájí pocitem vlastní dokonalosti a důležitosti a při tom mu stačí, aby ho tak viděl jenom Yuki. Ostatní svět už pár dní neexistuje. Znovu zakloní hlavu a nechá vlasy přelít dozadu. Připadá si sexy a naschvál se na jeho klíně nakrucuje na všechny strany, aby se mu líbil ještě víc. Jenže místo aby se Yukihiro nafoukl nebo jakkoliv bránil, začne mu tu vykládat, jak moc obdivuje jeho bojovnou povahu a schopnosti. Die nepokrytě klesne brada a chvíli na něj hledí jako na zjevení. Nakonec je to on, komu začne zamilovaně hořet v očích a ještě chvíli a bude vrkat jako… no jemu přece je náct. 

"Nech toho." Napomene ho tiše a sklopí oči, protože Yuki mu prostě vzal vítr z plachet. Není to fér, určitě věděl, že tím Die dostane, tak to bylo! Yuki ho začne ubezpečovat, že ho ochrání a Die snad za chvíli bude mít problém s mrkáním a bude to svádět na smítko v oku nebo co. Musí se na chvíli podívat někam do strany. 

"Uhm..." Zahučí jenom na to jeho ujištění, ale ještě je plný všeho, co mu řekl, těch skrytých, ale vlastně velmi jasně řečených vyznání. Moc dobře si uvědomuje neustávající dráždění v klíně. Sice na chvíli dostaly přednost emoce, ale zároveň už to začíná být dost nesnesitelné. 

"Ne… nejspíš ne..." Potvrdí mu vzrušením podbarveným hlasem, i když by ho býval rád nechal v nejistotě. Jenže jsou věci, o kterých se lhát nedá a to si jako muž uvědomuje dvojnásob. Zažívá to teprve podruhé, ale moc dobře se mu vybavují všechny pocity, které vnímal u jezera. Jenom je to dneska všechno ještě mnohem lepší, protože už ví, co očekávat, nebrání se a taky je po uši zamilovaný. Hrozně se na něj těší a nejspíš mu to nedočkavým vrtěním a jemným úsměvem dává nevědomky najevo. Uvolňuje se pod jeho doteky mnohem rychleji, za chvíli sám natáčí boky za jeho prsty tam, kde je to lepší a dovolí svému hlasu, aby mu ulevoval od hromadící se slasti. Rád se dívá do Yukiho tváře, ale teď se mu oči pořád zavírají a hlava padá někam dozadu. Přece se mu tady nevydá jako coura… jenže asi vydá. Začíná tu být hrozné horko a nejspíš to není tou saunou. Vlasy se mu začínají lepit na spánky a tvořit pramínky a to jsou teprve na začátku. Jakmile ucítí tah za boky, honem se ho pevněji chytí za ramena a nedočkavě se přesune na jeho klín. Ten počátek není z nejpříjemnějších, ale ví, co bude následovat a jde si cílevědomě za tím. Neskutečně skvělé pocity se dostaví okamžitě. Spokojeně zasténá a ještě víc se usměje. Yuki zaútočí na jeho rty a tak mu věnuje několik udýchaných polibků a ztratí se v jeho náručí. Před chvílí ho provokoval, že on není to ptáčátko, ale teď se tak chová. No a co… K jeho uším dolehne vyznání, které ani nečekal, protože nepřišlo vzápětí po tom jeho. Okamžitě ho to probere a rozhodně by zareagoval, ale Yu ho nenechá. Pořád ho líbá a kromě toho začíná cítit dobývání svého nitra velmi jednoznačnými pohyby. Pevněji zatne nehty do jeho ramen a natiskne se k němu tak silně, jak jen to jde, aby mu alespoň takto ukázal, že je na tom úplně stejně.

Yukihiro

Povzdechne si a protočí očima v sloup. Tohle vážně mohl očekávat a věděl, že by bylo lepší, kdyby to neříkal nahlas. Die se mu v podstatě vysměje a být to kdokoliv jiný, asi ho rovnou zabije.

"Jsem polovinu života na cestách. Nechtělo se mi po večer ještě někoho krotit. Proč bych to dělal, když jsem mohl mít, co jsem chtěl, aniž bych se musel snažit?" Vysvětlí mu to úplně jednoduše, a co si budou…Pokud ho někdo obdivoval jen tak, proč by si to neužil? 

"To jenom s tebou se mám chuť otravovat napořád. Divné, pořád si na ten pocit zvykám." Dojde na provokaci a zároveň další vyznání, jen v jeho osobitém podání. Přitiskne ho víc k sobě, jakmile dojde na Dieho týrání. 

"Klidně můžeš, uvidíme, kdo z nás bude v tomto ohledu lepší." Odtuší a ta výzva se mu blýskne v očích. On ho taky zvládne trápit, jen asi trochu jinak, než si Die myslí. Je naprosto úžasný, jak si jde svým tělem za tím, co mu líbí víc. Dává mu to, klidně ho dráždí na místech, o která si řekne a zároveň si dává dobrý pozor, aby ho nevyhnal na vrchol. Na to je ještě příliš brzy. A už jsou zase u toho trápení. Tohle si rozhodně užívá. Úplně nejvíc to, když je jeho milenec v rozpacích. Je to na něm krásně vidět a hlavně proto, že se to nestává tak často. 

"Já to přece vidět můžu. O to víc se mi líbíš, Die-chan. Obdivuju obě tvé stránky a tuto si s radostí nechám jen a jen pro sebe." Nebojí se projevit svou sobeckost. Jen ať si všichni závidí, ale tiše, jinak bude vážně naštvaný. Kývne hlavou, když ho ujistí, že ven nikdo ani chodit nebude a pak už se noří do jeho nitra a dojdou slova i jemu. Je to k zešílení skvělé. Miloval ten pocit, dokázal si ho dost dobře užít, ovšem když se do toho zapojí city, je to ještě stonásobně lepší. Kdyby to tušil dřív…Ne, musel přijít někdo, kdo s ním takovým způsobem zatřese a to se povedlo jen Diemu. Věnuje mu další a další polibky, kterých zatím pořád nemá dost a nejspíš jen tak mít nebude. Ruce na chvíli přesune na jeho tváře, aby z nich odsunul neposlušné prameny, které mu momentálně překážejí. Skrze jeho rty se mu derou povzdechy, které zatím dokáže tlumit, ale dlouhého trvání to mít nebude a pustí je taky. Ruce vrátí znovu na jeho boky, aby mu pomáhal s pohyby proti sobě. Hlas opustí jeho hrdlo ve chvíli, kdy ucítí Dieho nehty na svých ramenou. Koutky se mu pozvednou nahoru a víčka pro změnu klesnou. Opravdu hodně si to užívá. Objeme ho víc v pase, aby ho mohl tisknout k sobě dopřát sobě i jemu víc pocitů, že jsou jedno tělo. Vrchol pomalu klepe na dveře a jemu se chce ho ještě chvíli nepouštět. Trochu svými pažemi zpomalí pohyb boků, i když se bude bránit. Nechá tempo pomalé, ale jeho přírazy jsou velmi hluboké, jak ho jen Dieho nitro pustí. Pak už přestane vládnout i sobě a nechá se unášet vzrušením, které je neúnosné. Hlas už se ozývá v pravidelných, pořád trochu tichých stenech a v posledním a okamžiku jej opět vezme jednou dlaní za bok, aby ho poslal několikrát prudce proti sobě. Druhou zamíří rovnou do Dieho klína, který ještě trochu potrápí, aby na ten vrchol došli opravdu společně. Oči má otevřené, aby zachytil každý záchvěv ve tváři před sebou. Při vrcholu je opravdu krásný a to nechce propásnout. V sauně je už horko, ale má pocit, že za to spíš můžou jejich těla, to jeho rozhodně minimálně hoří. Přesto se skoro pitomě usmívá, ale nepřestává Die tisknout k sobě. Nechává konečky svých prstů, aby se mu probíhaly podél páteře v jemných, něžných pohlazeních. 

"Hide bude mít radost, že se někdo odvážil mu pokřtít saunu." Prohodí naprostou pitomost a málem by sám nad sebou protočil očima v sloup. 

"Po tomhle už tě vážně nikam nepustím." Myslí to vážně a zároveň je v tom jakási provokace, jak kdyby si do této chvíle nebyl jistý.

Die

Na té Yukihorově odpovědi samozřejmě něco je, ale přece by mu nedal za pravdu? Raději to přejde mlčením, což v jejich situaci asi není vůbec divné. Mají teď oba maličko jiné věci na práci, než pokračovat v daném tématu. Navíc se cítí mnohem víc jako trofej, když má to výsadní právo, že se kvůli němu Yu přetrhne jako kvůli nikomu. Tak to bylo dobře, Die se nechtěl ani vzdáleně podobat komukoliv. Přistiženě cukne pohledem k jeho zajímavé a pro Die krásné tváři, když Yuki nahlas podtrhne ty jeho rozpaky. Vážně si myslel, že nejsou tolik vidět, ale Yukiho očím to neuniklo. Naštěstí má rád i tuto jeho stránku, ale kdyby ne, Die by o něj mohl přijít a toho se neskutečně bojí. Ani tohle mu nahlas nepřizná, ale bylo to tak. Nikoho jiného na světě nemá a ani o nikoho jiného nestojí. Přesto se na něj vřele a upřímně usměje, když mu Yuki řekne, že si to bude majetnicky schovávat pro sebe. Jenom on ho může takto vidět a tak to taky zůstane. Před ním se tedy stydět nebude. Ne v tom špatném slova smyslu. Brzy už jsou společně v jednom ohnivém tanci. Ucítí jeho dlaně na tvářích, Yuki si je tam odkládá často a rád, ale nebrání se mu. Zkrotit jeho vlasy je asi stejně složité jako zkrotit jeho samotného. Líbí se mu, jak ho stíhá líbat a u toho sténá do jeho rtů. Zvedá mu to koutky potěšeně nahoru. Po těle mu lije pot, jim oběma a může za to jejich náruživý výkon i horko, které už dosahuje maxima. Die cítí, že ho vzduch začíná pálit v plicích, že je čím dál složitější se pořádně nadechnout a že se mu čas od času zhoupne hlava, ale stejně nedovede přestat ani na to svého milence upozornit. I kdyby ho odtud měl vynést Hide na nosítkách, tak tohle dokončí. Jakmile přijde na to, že Yuki hlasitě oceňuje maličko drsnější zacházení, už s tím jen tak nepřestane. Samotnému se mu líbí, když může týrat jeho kůži a vidí rudé cestičky na ní. Ta Yukiho pokožka je tak bledá, že to snad ani není možné. Možná je i tohle věc, kterou o sobě Yu nevěděl, když upřednostňoval ty krotké ovečky? Die bude po dnešku vědět, že se nemusí bát stisknout ho víc a víc mu tak dokázat, jak moc chce jeho přítomnost. I on by mu dovolil drsnější zacházení, o něco málo jistě. Brzy na to určitě společně přijdou. Jakmile mu Yuki začne bránit v pohybu, ihned ví, proč to tak je, ale i když by tu s ním nejraději souložil do skonání světa, stejně se mu to nelíbí. Podívá se do jeho tváře a zamračí se jako škaredá půlnoc, ale Yu se s ním nemazlí a začne na něj dorážet i dlaní v klíně. 

"Hned toho nech! Nenechávej, ale nech. Ty víš čeho!" Snaží se ho napomínat, ale docela se v tom plete a za chvíli už se ho neptá ani jeho vlastní tělo. Ta slast je tak mohutná, že se mu málem trefí až do obličeje. Prudce se propne v zádech a jeho hlas musí být slyšet snad až ve vesnici za lesem. Ještě, že ho Yuki drží pevně kolem pasu, protože se mu hlava prudce roztočí a určitě by skončil na zemi, možná by se vyvalil z té sauny ven. Jenom představa, že by ho tak Hide třeba viděl… Yukiho náhle tak něžné a ohleduplné doteky způsobují chvění jeho těla a příjemné mrazení. Pomalu se narovná, svěsí ramena a schoulí se do jeho objetí. Spánek si na chvíli opře o jeho rameno. Tepe mu v něm vypětím, ale teď by tak setrval nejraději napořád. Uchechtne se na tu poznámku. Zdá se, že na čarodějnici sem tam myslí oba. Jak by ne, uměla se zapsat do paměti. 

"To je dobře..." Hlesne jenom a jeho hlas je najednou velmi vyrovnaný, tichý a něžný. Skoro dětský. Dětsky upřímný jistě. 

"Chlapi si jde vážně omotat sexem." Tohle znělo po čertech jinak, ale bylo to jen pro ujištění, že je to pořád on. Uvnitř ale hoří láskou k němu. 

"Yu-koi..." Ozve se po chvíli. 

"Nepouštěj mě. Neopouštěj mě. Nikdy. Miluju tě. Nechci nikdy milovat nikoho jiného." Mluví do jeho ramene a pramenů vlasů.

Yukihiro

Horko kolem nich není schopný vnímat. Byla pravda, že byl v této teplotě schopný strávit opravdu hodně času a užíval si to, když měl pár dní, aby se tu zdržel. Je mu jasné, že ho to bude stát všechnu energii. Die ho o ni připraví, stejně jako téměř nedýchatelné prostředí. Líbí se mu, že se Die nebojí, a když mu dá najevo, co všechno si může dovolit a pokračuje v tom. Klidně si nechá jeho náruživou stránkou poznamenat tělo a ani mu za to nevynadá. Proč by taky měl? Všechno plyne tím správným způsobem, který si dokáže dosyta užít. 

"Nenechám, ty víš, že nenechám." Je malinko škodolibý, ale nejde tomu odolat. Vidí, co s ním dokáže. Nutně potřebuje, aby byli společně, tím znásobí i svůj vlastní prožitek. Vrchol ho smete neskutečnou silou, takovou ještě snad nezažil a ví, že to je jen díky osobě na jeho klíně. Je krásný i přes orosenou kůži. Kapičky potu mu dodávají ještě větší kouzlo, než by si kdy pomyslel. Nakonec si uvědomí, že Die by ho okouzlil za každé situace, tam moc mu propadl. 

"Zněl jsi vážně kouzelně." Složí mu další kompliment. Teď když si oba řekli, jak to ve skutečnosti je, nemá důvod s nimi šetřit. Die s ním zůstane, je jen jeho a v tu chvíli dojde na patřičné hýčkání s občasnou provokací. Pozoruje jeho tvář, u toho pořád hluboce oddechuje a usmívá se. Nebojí se, že by toho Die mohl někdy zneužít, prostě mu věří. Většina lidí si jeho důvěru získávala jen velmi pomalu, s ním je to všechno jiné. Přijme ho bez váhání do své náruče a přitiskne k sobě. Rty klouže zlehka po jeho pramenech, než si do nich opře bradu a nechá víčka pomalu klesnout. Nejspíš by oba dva měli vyjít ven, ale zatím se očividně ani jednomu nechce. 

"To víš, že jde. Někteří potřebují skvělý sex, některým stačí rychlovka, ale funguje to téměř vždycky." Musí se krátce zasmát. Oba moc dobře ví, že tady o sex vůbec nejde. 

"Hm." Broukne měkce, když ho Die osloví a pak se upřímně a velmi něžně pousměje. Je až k podivu, že takový úsměv vůbec svede. 

"I já tebe a nedovolím, abys kdy miloval někoho jiného, dokud budu dýchat." Vrátí mu jeho vyznání a ještě chvíli ho tiskne k sobě, než mu pomalu pomůže vstát. I jemu se dost znatelně motá hlava, ale oběma se podaří vyjít ze sauny bez větší úhony. Stará se o Die a přidržuje ho, dokud nejsou oba zase oblečení. V tu chvíli si ho znovu přitáhne k sobě a pažemi kolem jeho pasu, dlaně má bez pardonu položené na jeho pozadí.

"Ještě pořád nevěřím tomu, jak moc se za pár dní dokázalo změnit. Máš velkou moc Die-chan. Nenechej nikdy nikoho, aby ti to vymluvil a nedovol, aby tě připravili o tvou osobnost, byla by to neskutečná škoda." Chce, aby to věděl, kdyby se náhodou cokoliv stalo. Nevěří, že by mu Kami jeho dluh odpustili, ale když budou hodně shovívaví, darují mu třeba ještě pár týdnů, ve víc nedoufá. Ani teď by nic neudělal jinak. Potřeboval Die vyléčit, aby si byl jistý, že to, co je k sobě táhne, je opravdu to pravé. Teď už o ničem nepochybuje a můžou si společně užít další dny. 

"Pojďme na tu večeři. Hide-kun hrozně nerad jí sám. Bude se tvářit, že to není pravda, ale já ho znám." Zavtipkuje na adresu jeho přítele, který bude jistě zase brblat, že se musí dělit, ale věří tomu, že bude stačit pár loků pálenky a bude si s Die rozumět ještě víc. Pustí Die, aby od něj mohl o krok ustoupit, a pak sáhne po dlani, aby s ním mohl úplně obyčejně proplést prsty. Po cestě se ještě nakloní a líbne ho na tvář.

"Výhodou hostiny s čarodějnicí je fakt, že ochutnáš bylinky, které jsi ještě ani neviděl. Věř mi, některé chutě prostě stojí za to." Podívá se mu dlouze do očí, protože teď vážně nemluví o jídle. 

"Voní to skvěle Hide-kun. Máš už královsky prostřeno." Musí se hned ozvat, jakmile dojdou k němu.

"Já vím, já vím. Pojedeme, ale až zítra." Zarazí bez problémů možné poznámky, které by jistě přišli. Ideálně bude, když si všichni na chvíli zavřou pusu a užijí si poklidnou večeři uprostřed lesa.

Die, Hide

Yukihirova slova jsou jako pohlazení na duši. Mají neskutečně příjemný a všeobjímající, uklidňující účinek. Dovolí si zavřít oči a konečně naplno uvěřit tomu, že ho někdo miluje a on zase jeho. Doopravdy a upřímně. Poslouchá tlukot jeho srdce tak dlouho, dokud to jenom jde a víc se na něm nepohne. Chce si užít ten pocit, kdy jsou jedno. Nakonec je to Yuki, kdo rozhodne, že by odsud měli odejít a má pravdu. Sauny budou mít jistě nějaká pravidla, jak dlouho by v nich člověk měl být a oni to dozajista přetáhli. Na nohou se cítí velmi nejistě, ale jakmile vyjdou ven, omyjí se u potoka a obléknou suché šaty, cítí se jako znovuzrozený a vlastně je to tak doslova. Včera s Yukim absolvovali podivné rituály, které připomínaly smrt. Zanechávali za sebou svoje staré životy a probudili se do nových. Dnes se očistili, pomilovali a společně vykročí do společné budoucnosti. Die nikdy na podobné sentimentální pitominky nebyl, ale tomuhle věří celou svou bytostí. Prostě to cítí tak neměnně jako jsou neměnné přírodní zákony. Nechá se přitáhnout do Yukiho náruče a dlouze se podívá do jeho očí. 

"Myslím, že tě chápu. Teď, když tě trochu znám a dovedu si alespoň představit tvůj život a přístup k němu." Pousměje se. 

"Ani já bych si nikdy nepomyslel, co se stane a ještě před pár dny bych se vysmál každému, kdo by mi něco takového tvrdil. Vždyť víš." Vždyť už ho Yuki zná. Zadívá se na něj o dost vážněji, když ho Yu začne nabádat, aby si nikdy nikým nenechal vymluvit svou moc a osobnost. Nejraději by se do něj zase opřel, že to nikdy nebude nutné, protože oni budou žít na věky spolu, ale už by to bylo plýtvání slovy. Yuki to ví a Die zase ví, že mu to říká jenom tak preventivně, kdyby náhodou. Tedy myslí si to. Ani ve snu by ho nenapadlo, jakou dohodu tady včera Yukihiro uzavřel a jakou cenu za ni zaplatil. Proplete s ním svoje prsty a společně se vrátí za Hidem, kterého najdou na schůdcích domku, se špičkou v ústech a rukama schovanýma v širokých rukávech kimona. Zády je opřený o posuvnou zástěnu a hledí někam do zeleně. O notný kus dál se na otevřeném ohni peče nějaké menší zvíře. Die takto nedovede poznat, co to je, ale vypadá to chutně a vonní neskutečně. Yuki mu vysvětlí, že Hide používá jakési bylinky, které nejspíš nikdy neochutnal a většina smrtelníků možná ani netuší, že existují. To by vysvětlovalo už jenom to podmanivé aroma. Ten pohled ani narážka mu neušly, ale to ani Hidemu. Na dotaz o prostírání Hide chvíli mlčí a pak se k nim konečně otočí čelem. 

"Mám na jazyku asi tisíc odpovědí a žádná by se ti nelíbila. Nějak se nemůžu rozhodnout." Vysvětlí svou absenci poznámek, ale nejspíš je to tím, že byl doopravdy zahloubaný. Může za to Yuki a fakt, že ho už nikdy neuvidí. Možná už nikdy neuvidí ani Die, kdo ví. Byl by ale tou nejhloupější osobou na světě, kdyby se kvůli tomu mračil a neužil si večer do poslední možné vteřinky. Takže jeho stoleček sice je zaprášený jako prvního dne a jeho nádobí nejspíš nikdy nebude moc čisté, ale rozhodně vytáhne ty drahé lahve, které mu Yuki přivezl i spoustu dalších specialit. Die by si nikdy nepomyslel, že mu bude tolik chutnat na takovém místě, v takové společnosti, uprostřed lesů a divočiny, ale děje se to a nakonec se s nimi i baví a směje tak nejupřímněji, jak kdy dokázal. Když jdou spát, je už hodně pozdě v noci, spíš nad ránem, ale ještě se nerozednívá. Les okolo působí strašidelně a ozývají se z něj podivné zvuky, ale u ohně je teplo. Hide odešel spát někam nahoru a oni zůstali spolu dole. Domeček je zavřený, ale uvnitř něj je malé ohniště a krásně hřeje. Jako nějaká kamínka. Hide jim dokonce celkem slušně ustlal, i když jsou jeho pokrývky plné záplat. Jsou ale čisté a měkké. Nejměkčí je ale Yukiho náruč, ze které se Die nehne ani na jedinou vteřinku.