Boogie x Tora - Chytil jsem ti syna. - část 4.

(laser game)

Boogie

Vlastně si docela dovede představit, jak Tora nadává a hází nářadím a i když obvykle podobné situace zrovna nevyhledával, dovedl by si stejně tak představit, jak by bylo snadné jej uklidnit. Jakmile mu to dojde, okamžitě silně zrudne, ale naštěstí je to ve chvíli, kdy Tora začne dělat narážky na jeho mikinu a tak je to na co svést. Boo trochu zavrtí hlavou, když dojde i na jeho pracovní oblečení, ale kdo by nechtěl poslouchat, že má skvělou postavu? Sice je z toho na rozpacích, ale to neznamená, že se mu to nelíbí. Když si to tak uvědomí, ještě na pláži byl k Torovi neutrálně naladěný a dal spíš na to, co se o něm vyprávělo, ale teď nechápe, proč ho tolik lidí nemá rádo a tenhle názor se v něm usazuje s velkou rychlostí a intenzitou. 

"Poslyš, a co takhle rád v neděli doma obědváš?" Nedá mu spát Torův rozhovor s jeho otci a už zase se převrací možností, že by Kaie požádal, aby takové odpoledne strávili. Jakmile si vybere hru a očekává reakci, to Torovo Ty hele ho docela vykolejí. Jenom vnitřně, ale přes to. Odmítne? Vzápětí se dozví důvod a nejradši by ho plácl dlaní do prsou. 

"Je vidět, že rozhodně nemyslíš strategicky a to bude moje další výhoda." Řekne mu. Kdyby byl někým jiným a mnohem sebevědomějším, asi by mu ze tmy ukazoval třeba zadek a tak a Tora by jistě pohrál. Takhle ale bohatě stačí, že na to vůbec myslí, aby byl rudý až za ušima. Všechno je tady po ruce, takže Tora se pro obojky hned vydá a jeden z nich mu chce připnout. Boo se nebrání, ale už dávno ví, že tohle není jen kamarádské dostaveníčko. Je to tak trochu rande. Sice si nepotvrdili, že to tak chce Boo brát, ale z Tory je to hodně cítit a on… nemá snahu to odmítat. A tak se k němu prostě otočí zády, přidrží si vlasy a nechá ho, aby to udělal. Ta chvilka je o hodně delší, než by musela, což potvrdí Boogieho myšlenky. Ucítí dokonce letmý

dotek Torových prstů a ne jenom jeden a kdo ví proč má pocit, že tady někdo hodně zatopil a vzduch se nějak hůř dýchá. Maličko za ním natáčí tvář, všechny smysly má obrácené směrem k němu, ale obojek je na svém místě a nic víc se nestane. Tora je prostě očividně džentlmen a ne že ne. Cítí ho velmi blízko za svými zády, brní ho z toho pokožka. Nakonec se k němu otočí čelem a sleduje ho, jak zapíná ten svůj. Málem nevěří vlastním uším. 

"Vypadá to, že to spíš ty jsi na netušené praktiky." Řekne mu, ale klopí před ním oči. On je klasický romantik, něžný a zasněný. Kdyby to tak Tora měl, asi by narazili na vážný problém. Společně s ním vejde do arény a podobně jako on se snaží co nejrychleji zorientovat. Je tady toho hodně, světla velmi matou a za pár chvil bude tma. I tak mu ale zvládne odpovědět. 

"Takže v opačném případě spáchám seppuku já?" Nadhodí, ale dostihne je tma a začátek hry. Boo je ve vteřině pryč. Utekl směrem doprava od Tory, mrštný jako lasička a brzy po něm není vidu ani slechu. Dovede se pohybovat neskutečně tiše. Mrzí ho, že zbraně nemá tolik osahané, protože se mu poslepu budou špatně hledat jednotlivá tlačítka. Je to jako ovladač od Play Stationu. Mazák se na něj dívat nemusí, ale nováček hledá, kde co je. Boo je zvyklý pohybovat se ve výškách, ale není si jistý, jestli se tady něco takového smí. Okolo nich je hodně kulis, hodně barikád, ale z čeho jsou? Vběhne sem obsluha, když se na některou z nich pověsí? Nakonec to přece jenom riskne, najde si něco, co vypadá dost bytelně a elegantně se vytáhne nahoru. Toru nenajde hned. Je od něj přes celou arénu a jak se tam dostal tak rychle, to Boo doopravdy nechápe. Navíc ho vidí jenom chvíli, než mu zmizí z dohledu a on nemůže využít svou výhodu, protože si netroufá přesouvat se vrchem. Chvíli čeká, jestli se Tora nedostane blíž k němu, ale asi si našel dobré místo, protože už ho nevidí vůbec. +Kruci...+ Zalamentuje v duchu a na jiné straně se zase opatrně spustí dolů. Couvne a málem do něj vrazí, prudce se otočí, chce vystřelit, ale místo toho se rozesměje, rychle zacouvá do stínů a už mizí pryč. Nene, jeho obojek mu Tora jen tak nesundá!

Tora

Málem dostane infarkt, když se ho Boo zeptá, co rád v neděli obědvá. Okamžitě mu dojde, tímto má spojitost a je vážně v háji a to ještě myslí dost slušně.

"Většinou někde v bistru." Prohodí rychle a doufá, že se tomu tématu vyhnout, jakmile vylezou z arény. Moc dobře ví, jak by se jeho tátové tvářili, kdyby k nim v neděli na oběd vážně dorazil. Je téměř stoprocentní, že by od nich odcházet jako prach, možná ani to ne.

"Co kdybych pozval na nedělní oběd já tebe, někam ven?" Podaří se mu rychle vyplodit nouzový plán.

"Nemusíš odpovídat hned, prostě si to rozmysli, třeba mi to řekneš, až se budeme loučit." Dá mu prostor na rozmyšlenou a zároveň mu tím nabídne neutrální půdu. Taky je to znamení, že neodmítá jeho společnost, jen si tím obědem není tam moc jistý. Bylo to trochu minové pole.

"Myslím strategicky, jen úplně jiným směrem, než bych teď měl." Přizná se mu nakonec, že Boogieho přítomnost s ním něco vážně dělá a mohl by na to svést i svou prohru. Bude se snažit, to je jasné, ale mnohem víc mu jde o zábavu a o to, aby si to Boo užil. Podvědomě cítí, že jeho dotek na Boogieho působí. Ve chvíli kdy mu zapíná obojek, by bylo ideální posunout to někam dál, ale prostě to neudělá. Ne, že by nechtěl, ale má obavy, že by tím Boogieho mohl vyděsit a tak se drží zpátky. Je to snad poprvé, kdy se opravdu krotí a nechce to pokazit. Ostatně umí to na milión jiných způsobů a nepochybuje, že se to stane, ale nemusí to být takový způsobem. To radši něco neuváženého plácne, což je velmi pravděpodobné. Zarazí se, když padne otázka na jeho preference.

"Noo…" Protáhne trochu.

"Řekněme, že jsem schopný opravdu všechno, ale není nic, co bych zrovna musel mít." Pokusí se mu to trochu vysvětlit, protože jeho postelové zkušenosti zahrnují od každého trochu a některými by možná dost vyděsil. O tomhle je vážně asi lepší na prvním rande pomlčet. Aréna ho v podstatě zachrání a tma taky. Ohlédne se přes rameno, ale Boo už je pryč. +Dobře, ty malá lasičko, uvidíme, kdo z koho.+ Proběhne mu hlavou pobaveně a snaží se sám schovat. Má v rukávu jedno malé eso. Svou obratností by se Boogiemu nikdy nemohl rovnat, ale zase má své triky. Výhodou pro něj je, že ví, jak moc tichý umí Boo být. Dokonce ho i napadne, že půjde nahoru. Obchází si pomalu terén. Jde pomalu, aby nebyl jeho pohyb ve tmě příliš vidět. Zkouší všechny barikády a mapuje si, které by Boogieho váhu mohly udržet, moc jich není. Brzy už je má v hlavě jako na talíři, společně s hrubým odhadem vzdálenosti a zbytkem překážek a úkrytů. Když se ocitne u poslední, najednou se u něj objeví Boo. Zahlédne ho jen na vteřinu, slyší jen jeho smích a musí se nutně rozesmát taky.

"No počkej, já tě pak někam přivážu a už tě nepustím. Jsem zvědavý, jak se ti to bude líbit." Provokuje ho pobaveně. Ne, takto nemá vůbec žádnou šanci ho dostat. Sáhne do kapsy, kde má látkový sáček, který vytáhne a přesune se k prvnímu strategickému místu, které si vybral v hlavě má jich několik. Rychle ale tiše vysype obsah sáčku na zem.

"Budeš se hrozně vztekat, až ti to udělám." Rozesměj se vzápětí, protože to znělo vážně divně. Jeho strategie je, nahnat Boogieho za svým hlasem a na místa, kde sype obsah ostatních sáčků, co má po kapsách. Jsou ta malé práskací kuličky, které mají v oblibě děti. Stačí na ně stoupnout a bude vědět přesně kde je. Je to taková malá past. Navíc tím způsobí rozruch, kterého umí Tora využít. Samozřejmě záleží na tom, zda je rozmístí správně a uvězní ho tak v takové malé pasti.

"Já jsem říkal, že budu potřebovat zámek na pusu. Tak kde jsi Boo-chan? Snad se mě teď nebojíš." Prohodí znovu, když se zase trochu přesune. Past je nastražená, teď jen stačí počkat, jestli se chytí. Sám čeká v úkrytu, na výhodném místě pro něj, aby byl sám uprostřed pasti.

"Možná by ses měl začít bát, až tě chytím, tak už tě nepustím.  Ale…abys to nakonec neudělal schválně, kdyby se ti to líbilo." Velmi opatrně se rozhlédne, kdyby něco viděl nebo zaslechl. +Tak pojď, už se tě nemůžu dočkat.+ Baví se nad tím v duchu a kdyby mu Boo nakonec padl do náruče, asi ten obojek ani hledat nebude a klidně prohraje. Nejspíš mu nedá spát ten okamžik, kdy se ho mohl dotýkat. Měl pravdu, teď už zase vůbec nepřemýšlí nad tím, že jsou v aréně, spíš o tom, jak moc velká je tu tma a že jsou tu sami.

Boogie

Kličkuje mezi barikádami pryč od něho, ale ještě si dovolí pobaveně zavolat. 

"Tak přece jenom, obojky, svazování… Proč myslíš, že bych si to měl nechat líbit? Já?" Naráží tím na svoje postavení. Je sice miláček, ale umí být taky docela zmetek, když je to potřeba a rozhodně je díky svým otcům zvyklý šéfovat. Tora je vlastně voják, ale on je vychovávaný, aby jednou převzal celou rodinu. Řada lidí si myslela, že s ním může lehce cvičit a manipulovat a pak se nestačila divit, jaké kroky proti nim Boogie podnikl, aniž by si při tom musel nějak zvlášť zašpinit ruce. Jeho strategií byl spíš mozek a útok ze tmy. Nadechne se, aby mu něco odpověděl i na to druhé prohlášení, ale vyznělo to… no vzhledem k tomu, že se tady zvou na obědy a mají slabší chvilky, opravdu hodně dvojsmyslně… hodně, hodně moc. Boogie se rozhodne využít další možnost, kdy se rozhlédne shora. Stejně jako poprvé ho ani teď nemůže hned najít, ale když se tak stane, má pocit, že tam něco dělá. Neví přesně co, je moc daleko a taky je moc tma. Kdyby měl s sebou noční vidění, bylo by to jiné, ale on tu žádnou speciální výbavu nemá. Proto zase sleze, oběhne barikádu tak, aby ho měl na dostřel, zamíří a pošle mu dávku rovnou na nohy, aby se Tora alespoň lekl. 

"Ty máš nečisté svědomí!!!" Hned ho obviní, ale nepřišel na to, co by tam mohl dělat. Kde by ho napadlo, že Tora vlastně podvádí a líčí mu past věcmi, které tady vůbec nesmí mít? Na počet zásahů ale tato hra není a tak už zůstane potichu a snaží se přijít na to, jak by na něj vyzrál. Tora mu vyhrožuje věcmi, po kterých se jeden musí červenat, ale zároveň se taky usmívá. Blízko místa, kde slyší jeho hlas, je i barikáda, na kterou by mohl vylézt. Kdyby se mu podařilo dostat se nad něj nebo za něj, vyhrál by, ale Tora si dal záležet, aby byl kus vedle. Takže Boo musí dolů a obejít ho zboku, ale vyjít by to mohlo. Tora už se dlouho nepohnul. Jako myška se krade směrem k němu, je mu to podezřelé, že zůstává na místě, ale jeho nevýhodou je víra, že hrají podle domluvených pravidel. Kdyby jenom tušil, nikdy by se nenechal zlákat. Už je docela blízko, skoro nedýchá, aby to nebylo slyšet a natahuje prsty po zapínání jeho obojku. Je si jistý, že Tora o něm vůbec neví, ale nestačí mu milimetry a tak musí udělat ještě jeden drobný krok vpřed. V tu chvíli mu pod nohama začnou vybuchovat kuličky. Vyjekne jako holka, nadskočí jako kočka nad kaluží a honem uskočí dozadu. Málem se u toho přerazí a kecne si na zadek, ale v mžiku je na nohou. Zády uhodí do barikády, na kterou zapomněl, ale použije zbraň a několikrát ho zasáhne klidně rovnou do prsou. Torovi to samozřejmě nic neudělá, ale chce ho alespoň trochu vyvést z míry. Vyrazí směrem do strany, cítí na předloktí jeho prsty, ale vyklouzne mu. Jenže je tak dezorientovaný, že narazí do další stěny. 

"Ty podvodníku!!! Takový podraz! Nikdy, vážně nikdy už ti nic neuvěřím!" Křičí na něj, aniž by se styděl na to, že by ho klidně zastřelil. Teď si nic jiného nezaslouží! Nakonec doopravdy skončí v jeho rukách, svíjí se jako kobra a Torovi nezbude nic jiného, než ho přeprat, protože jinak by mu vyklouzl a pokusil se ho přelstít ještě jednou. V duchu mu běží všechny ty narážky na to, co s ním Tora udělá, když mu padne do zajetí. Z ničeho nic ztuhne a podívá se mu z kleku rovnou do očí. Ty jeho jsou tím nejvíc zranitelným, co kdy Tora mohl vidět. 

"Počkej… říkal jsi oběd někde venku? Tím myslíš jako rande? Nás dva?" Nesměle se usměje a pak se pozvedne, jako by se ho chystal políbit. Pořád před ním klečí, jen teď nesedí na patách. Volnou dlaní se dotkne jeho spánku, pak prsty pročísne havraní vlasy a pootevře rty, jako by ho vyzýval k polibku. Jakmile se Tora jenom maličko přiblíží, posune ruku dál na jeho temeno a jestli mu jeho plán vyjde, ozve se tiché cvak a bude mít v ruce jeho obojek nakonec přece jen on.

Tora

"Proč, Proč?" Zopakuje po něm otázky se smíchem.

"Protože se ti líbím." Dojde i na malou sebevědomou poznámku. Nejde však o to, že by si tolik věřil, ale spíš o Boogieho pobavení, to dokáže říct opravdu hodně. Pořád si není úplně jistý, jestli by se mu Boo spíš nebránil. Jistě, šel s ním ven, ale to pořád nic neznamená. Vadí mu, že to pořád nic neznamená. Málem by si sám nad sebou povzdechl. Jenže má příliš mnoho práce s tím, aby dával pozor. Nechce to Boogiemu v nejmenším usnadnit. Musel by se hanbou propadnout. Přeostří jen na krátko pod své nohy. Periferně zahlédl pohyb, ale bylo příliš pozdě. Jen tak tak stačil uskočit stranou.

"Já neměl nikdy čisté svědomí, ani jako dítě. Ale to jsi mohl tušit." Křikne po něm zpátky se smíchem. On rozhodně nikdy nebyl hodný kluk, a pokud si mohl někde přilepšit, udělal to. No a co? I tak se musel snažit! Snaží se krýt za barikádami. Zůstane na tom samém místě jen na půl. Přesunuje se kolem dokola a snaží se odhadnout, kde by Boo mohl být. Zatím se kuličky neozývají, takže není zase tak blízko. Krčí obočí, jak se soustředí a natahuje uši, aby se ho pokusil zaslechnout, ale je to marné. Boo je jako myška, jako přízrak, který prostě jen tak nedostane. Možná měl opravdu vybrat jinou zábavu a ne se takto ztrapnit, až prohraje. Koutky mu vystřelí nahoru, když se kuličky skutečně ozvou. Obejde barikádu z druhé strany, aby se k němu dostal, co nejblíže. Zahlédne ho a vydá se směrem k němu. Překvapeně zamrká, když ho Boo zasáhne, ani v podstatě nestačil mrknout. Zatváří se v první chvíli pohoršeně, než se jen ušklíbne a pokusí se po něm hmátnout. Marná snaha Boo je horší, než lasička a zmizí mu během sekundy.

"Tys mě normálně oddělal." Křikne za ním a nad jeho osočením z podvodu se jen zasměje.

"Vím, kde mám slabiny, proto využívám všeho okolo." Prozradí mu svou filozofii, kterou používá dnes a denně. Vydá se za ním, aby zkusit nějakým způsobem uvěznit.  Narazí na něj a přitiskne si k sobě za paže.

"Hm, mám tě." Skoro zavrní, když se mu zblízka podívá do očí. Najednou by neměl potřebu vůbec střílet, ani hrát. Boo je příliš sexy a teď ho navíc může držet. Tahle hra nebyl moc dobrý nápad, ne ve smyslu vítězství.

"Jo, chtěl bych tě vzít na normální rande. Tví tátové jsou sympaťáci, ale až řeknu cokoliv z toho, co mám v hlavě, budou mě nenávidět." Jen mu naznačí, co by to mohlo být a taky prozradí fakt, že dost často si do pusy nevidí. Je pravou, že s Boogiem se malinko krotí. Boo se přibližuje, je tu tma a Tora přestává přemýšlet nad tím, že by měl hrát a zkoušet mu sundávat obojek. Nechá se bez mrknutí ošálit a vzápětí přijde o obojek. Ten je mu ale úplně volný.

"Vyhrál jsi." Prohodí tiše a už s patrnou touhou v hlase. Jednu paži protáhne kolem Boogieho pasu a přitiskne ho k sobě. Druhu mu položí na tvář a skloní se pro jeho rty. Už s prvním dotekem v něm něco dokonale vybouchne. Místo toho, aby přestal, se do polibků opře ještě víc a udělá dva kroky proti němu. Na ruce ucítí barikádu, ke které Boogieho lehce přitiskne. Z jeho úst se dostane tiché povzdechnutí, protože se víc natiskl na tělo před sebou a to už na něj začíná být prostě příliš. Všude kolem panuje tma a on se zatím kupodivu krotí, aby se nezačal dobývat pod Boogieho oblečení. Je ale fakt, že od toho, aby to udělal, jej dělí jen nepatrný zlomek vůle. Ještě chvíli a nezbude mu vůbec žádná. V těsném prostou na jeho bedrech sevře prsty, aby v nich uvěznil lem vesty. Jen kousíčkem kůže neplánovaně zavadí o Boogieho, když se mu mikina trochu povyhrne. Celým jeho tělem projede vlna příjemných pocitů a jejich polibek se stane ještě intenzivnějším. Trvá to dlouho a zároveň pro něj dost krátce, než se zvládne odtáhnout. Zapře se předloktím vedle jeho hlavy a pohrává si s prameny jeho vlasů.

"Měl bych se ti omluvit?" Zeptá se a v duchu ho prosí, aby řekl, že ne.

Boogie

Ano, líbí se mu, to si už Boogie dovede přiznat, ale rozhodně není připravený na to, aby mu to říkal nahlas. Za to by se nahlas rád podivil nad tím, jak to, že nebyl hodný ani jako dítě. Jenže to by se prozradil moc brzy. Když se Tora tak rozhořčí nad tím, že by ho Boo klidně zastřelil, málem by se rozesmál. No ano, teď je nepřítel a Boo nesmí váhat. Tak ho to táta naučil. Když zaváhá, zemře. Vždycky šlo o vteřiny. 

"S tebou není žádná hra, nemá smysl je hrát, když porušuješ pravidla. Anarchie je něco docela jiného." Řekne mu, když už ho Tora drží. Zatváří se zaskočeně, když řekne o jeho rodičích, jak moc by ho mohli nenávidět, ale samozřejmě si domyslí proč. 

"Takové věci bys jim říkat neměl, ne? Není to náhodou naše potencionální soukromí?" Odhadne to velice dobře, ale tváře mu u toho trochu červenají. Aby taky ne, když uváží, o co se právě teď snaží. Ale co, zná svoje slabiny a jen využívá všeho, co je kolem! Zasměje se tomu alespoň v duchu a ve stejnou chvíli obojek cvakne. Má ho, vyhrál. Nakonec ano, ale brzy se ozve tlumený zvuk jeho dopadu na podlahu. Tora ho rozhodně nepouští, žádná světla se nerozsvěcejí, jak by měla, což je samo o sobě divné, pouze pohasnou jejich vesty a neony na zbraních. Ty na kulisách dodávají alespoň nějaké tlumené světlo. Cítí, jak mu Tora protahuje ruku okolo pasu a vzápětí narazí svým tělem o jeho. Udělal ten krůček, jako by ani nic nevážil. Torova dlaň se ho dotkne na tváři a on si uvědomí, že ho pevně svírá za ruce nad lokty a hledí do jeho tváře s trochu zaskočeným, snad maličko vyděšeným pohledem. Srdce mu divoce tluče, rty má pootevřené a jenom ho tím vybídne k polibku, který se vzápětí uskuteční. Je hodně dominantní, vymezuje si své jasné místo a Boogie mu rychle podléhá. Na tohle je jeho přirozená povaha naopak velmi submisivní. Udělá ty dva kroky dozadu, narazí zády o nějakou kulisu nebo mantinel a pak už ho k ní Tora tiskne vlastním tělem. Má co dělat, aby stačil odpovídat jeho vášnivým polibkům a brzy ucítí i letmý dotek jeho prstů na holé pokožce zad. Není to nic dobyvačného, nesnaží se ho svlékat a tím si u něj dokonce i v této chvíli získá velmi mnoho sympatií. Tato situace doslova vybízí k tomu, aby to udělal, ale Tora to neudělal. Boogie pod jeho rukama víc povolí, všechno se mu to s tím vědomím stane pohodlnějším a dá mu tak najevo, že podobným způsobem by to nejspíš šlo. Tora se nakonec přece jen odtáhne, nejspíš i on musí dýchat a jeden druhému se chvíli dívají do očí. Boogiemu nakonec ani moc nevadí, že je vlastně vězněm mezi jeho pažemi a dokonce se na něj usměje. 

"Ne." Řekne. Je to takové momentální rozhodnutí, ani nad tím moc nepřemýšlel, ale celý tento den byl spokojený a je vlastně i teď. Necítí z něj nic z toho, co se o něm říká, necítí se jako štvaná zvěř, necítí se jako oběť možného znásilnění. 

"Líbáš moc hezky." Dodá a zadoufá, že ho Tora neskolí rovnou na zem. V takovém případě by mu nejspíš okamžitě prchl a zavřel se na vrcholku své lanové dráhy.

"Když budeme mít ještě alespoň jedno pěkné rande, zvážím další kroky." Dělá trochu drahoty a nechává ho, aby se dotýkal jeho vlasů. Zároveň tím burcuje jeho představivost, co za kroky by to mohlo být. 

"V opačné, případě tě znovu zastřelím." Nedodá, jestli v aréně nebo doopravdy. 

"Až jednoho dne přežiješ nedělní oběd s mými rodiči, budeš si mě moct vzít." Dodá a v očích mu zajiskří. Jak dojde na svatbu, prchá každý chlap, tak ať se Tora ukáže, jak vážně to s ním myslí.