(laser game)
Tora
"Nikomu to neříkej, zkazil bych si reputaci." Vyřeší to nakonec další poznámkou bude doufat, že se to Boo jen tak nedozví. Je to trochu naivní myšlenka, protože nepochybuje, že ho Boogieho tátové prásknou, jak jen budou mít příležitost. Překvapeně zamrká nad prohlášením, že je to škoda, ale nakonec se pousměje.
"To je. Ale člověk nemůže mít všechno hned. Jednou to vyjde, jen bych to tvé táty nechal víc vstřebat. Pořád nemám nejlepší pověst a můžu být rád, že tě se mnou vůbec pustili." Svede to na sebe a to, co se o něm říká. Je mu jasné, že kdyby pánové opravdu chtěli, už je metr pod zemí a nasekaný na žrádlo tak maximálně pro červy. +Nakonec jim ještě půjdu poděkovat.+ Proběhne mu hlavou a nejradši by si nad sebou povzdechl. Zarazí se během pár minut už asi potřetí a tentokrát už se rozpačitě škrábe ve vlasech.
"Já bych to zase nepřeháněl. Byla to jen chvilka." Zahraje to do autu a byl by radši, kdyby už to dál nerozváděli nebo se mu nakonec vážně přizná, že to nebylo tak růžové, jak si to teď maluje. Má pocit, že Boogieho čeká pěkný výslech hned, jak se vrátí domů. Vůbec mu to nezávidí.
"Tohle se řídí samo." Ujistí ho, že na tom nic není.
"Jen na ni stačí být trochu hodný. Vrátí ti to tisíckrát, uvidíš." Podívá se skoro zamilované na své auto a klidně mu vtiskne klíčky do dlaně. Jestli to někde odře, zabije řidiče toho druhého auta. Jestli to vezme o patník, nechá ho srovnat se zemí, stejně jako budovu, u níž bude. Boogiemu ale nic neřekne a to ho taky vyvádí z míry. Vážně čeká, že se Boo z odměny pro něj nějak vymluví.
"Mám, trochu jsem se na dnešní den připravil." Pokrčí rameny, jakoby to nebylo nic zvláštního. To by přece udělal každý nebo ne? V duchu si to obhájí tím, že by se sám nerad nudil, ale není to vůbec pravda. Byl mistr ve lhaní sobě samému. Nadechne se, aby si do něj ještě trochu rýpl, ale Boo ho dokonale připraví o slova, když ho líbne na tvář. Zůstane tam stát s výrazem největšího pitomce. Připlácne si dlaň na tvář, kde ještě teď cítí Boogieho měkké rty a …Ne, vůbec to nechápe, ale kruci, tohle byla ta nejlepší odměna, kterou by vlastně mohl chtít.
"Dobře." Zamumlá si pro sebe, než zatřepe hlavou a usadí se na místo spolujezdce.
"Jasně, není problém." Skoro slastně přivře víčka, když se kolem rozezní zvuk motoru a pak se rozesměje.
"Je to starý auto, ale ten zvuk stojí za to, jakmile si na to zvykneš." Ujistí ho, bez váhání, než vezme jeho ruku a položí ji na páku na řazení. Má tvar obráceného písmene u, ale není to automat, ten prostě nechtěl.
"Je to jak klasické řazení, jen jedeš dopředu. Hezky to cvakne, jakmile kvalt zapadne." Školí ho se skoro něžným hlasem.
"Pozor na pedály jsou dost krátké a o to tvrdší. Záběr mají hodně nahoře." Přidává další detaily. Pohne pákou dopředu, než se ozve cvaknutí a jde cítit v ruce.
"A teď pěkně pomalu a něžně, vím, že to umíš." Podívá se na něj s blýsknutím v očích. Najednou to vypadá, že mluví úplně o něčem jiném a dost si to užívá.
"Super a teď hezky dvojku. Není to původní verze, tedy karoserie ano, řazení už ne. Byli tu původně jen tři stupně, tak jsem to nechal trochu předělat." Vypráví mu a je jasné, že je to jeho největší pýcha a láska.
"A teď další." Pozná to už po zvuku, kdy by měl přidat další stupeň.
"Říkal jsem, že ti to půjde." Prohodí, ale ruku z té jeho nesundá. Už to není ani tak kvůli řazení.
"Má tě ráda, to může říct jen málokdo." Dodá, jak kdyby auto mělo vlastní hlavu. No, občas má, když nechce startovat.
"Teď to vezmi doprava, pojedeme víc ke kraji města." Naviguje ho, než sáhne po rádiu a zapne hudbu.
"Ale kdyby se ti nechtělo, dáme si klidně jízdu až do západu slunce, pak možná nějaké odpočívadlo." Hodí po něm znovu pohledem a snaží se neusmívat, protože se ho zase snaží přivést do rozpaků. Když ho navede na parkoviště před velkou bodovou, konečně pustí jeho dlaň a nepatrně pozvedne pravé obočí.
"Poslední možnost si dát to odpočívadlo." Rýpne si naposledy, než se rozesměje.
"Dělám si legraci, jdeme." Mrkne na něj a vystoupí. Hned si nasadí sluneční brýle, počká si až Boo vystoupí a automaticky ho bere kolem ramen.
"Říkal jsem si, že změním práci v zábavu." Kývne hlavou směrem k budově.
"A neboj, nikdo tvou techniku neuvidí, jen já. Tak nějak se mi podařilo nám pronajmout celou halu na dvě hodiny." Pošeptá mu do ouška, než vykročí směrem k budově, už si cigaretou v koutku. To stihne dokouřit, než tam dojdou.
Boogie
"Hmm… ano..." Zamumlá. Tora má pravdu a zní jako velmi rozumný člověk. On ví, že jeho tátové jsou trochu podezřívaví a taky dobře ví, co se o Torovi říká. Tora má pravdu, když ten oběd ještě maličko odloží, ale stejně by se na to Kaie nejraději zeptal hned, jak přijde domů. Vidí ten pohled, jaký Tora vrhá na své auto a když mluví o „ní“, zajímalo by ho, jestli má také nějaké jméno. Pak je to ale málem on, kdo se zamilovaně podívá, když Tora zmíní, že se na dnešek vážně připravoval. Všichni jej měli za špatného člověka, ale Boogie má zatím pocit, že je s tím nejgalantnějším a nejohleduplnějším mužem pod sluncem. Povzdechne si a raději se rozhlédne po palubovce, když ho Tora začne instruovat. Pak ucítí z ničeho nic Torovu dlaň, jak sevře tu jeho. Vyvede ho to z míry, ale nestane se nic víc, než že oba sevřou řadící páku a tak se Boogie pokusí trochu uvolnit. "Dopředu?" Zeptá se trochu mimo, protože je ještě pořád u toho, že se vlastně drží za ruce, ale přiměje se taky trochu soustředit.
"Aha." Řekne jen na ty pedály. Tora má pravdu, jdou pod nohama hodně ztuha a překvapí ho, když mu to málem okamžitě chcípne, ale je dost citlivý na to, aby cítil záběr a jakmile se auto jemně zachvěje, vyrazí dopředu. Cítí trému v žaludku, má opravdový strach, ale umí dobře naslouchat a když následuje každý Torův krok, který mu klidným a vyrovnaným hlasem říká, není problém pokračovat bez potíží dál. Jeho tváře pokryje červeň, když Tora mluví o něžnosti. Ani ne tak proto, že by si z toho bleskově vyvodil možný dvojsmysl jako spíš proto, že si o něm myslí, že je taková osoba. Teprve po chvíli mu to dojde, ale jestli se na něj podívá byť jenom koutkem oka, určitě mu to chcípne a to nechce. A tak prostě mlčí, stydí se a dává pozor na cestu. Společně přeřadí ještě několikrát, auto už spokojeně uhání po silnici a Boogie začíná mít čas všímat si i lidí okolo. Docela často se za autem někdo zaujatě nebo obdivně ohlédne a jemu to vždycky vykouzlí drobný úsměv na rtech.
"Víš toho o autech hodně, že?" Řekne, když se po chvíli vrátí k Torově vyprávění o dřívějším řazení. On o tom neměl ani ponětí. Ale je to zajímavé poslouchat, jak auta fungovala dřív. Znovu se začervená.
"Děkuji." Řekne jenom na jeho kompliment, že ho má auto rádo. Nemyslí si, že by to nezvládl i kdokoliv jiný, ale je to hezké, že ho Tora takto povzbuzuje.
"Dobře." Přikývne a odbočí. Maličko ztuhne a polije ho horko, když Tora zmíní odpočívadlo. Dokonce i on si dovede domyslet, že by se celé odpoledne nedívali na výhledy, ale další narážka už nepřijde. Po cestě nepotkají žádnou nepředvídatelnou situaci, takže Boogie dovede vůz do cíle doopravdy bez újmy jak na karoserii, tak na vlastní cti a řidičském umění. Dokonce docela pěkně zaparkuje a když zhasne motor, teprve tehdy se mu mírně rozechvějí ruce. Přece jen je to cizí a očividně hýčkané auto. Přesto má uvnitř hrudi příjemný pocit z dobře odvedené práce. Zářivě k Torovi otočí tvář a usměje se. Tedy, než přijde to odpočívadlo a on zase maličko zatuhne. Teprve teď mu dojde, že se pořád drží, tedy svírají řadící páku a maličko mu s rukou ucukne. Ještě, že vystupuje, potřebuje nutně na čerstvý vzduch! Prý dělám si legraci! Jen jestli! Nechá se vést za ramena, dokonce mu to nepřijde ani tak moc divné a vrhne po něm tázavým pohledem.
"Práci za zábavu?" Zeptá se a teprve potom spatří poutač, který jasně hlásá, kde jsou. Povytáhne obočí.
"Víš, že jsem to vážně nikdy, vůbec nikdy nezkoušel?" Vydechne. Ono… když si odmala hrajete s ostrými, nějak vás to nenapadne. No a Toru to napadlo. Dokonce myslel na všechno a zařídil jim soukromí a kupodivu ne kvůli objímání.
"Takže to je tvoje taktika jak přijít na moje slabiny?" Zeptá se ho. Mluví samozřejmě o střelbě, ale… vyznělo to možná všelijak. Loupne po něm očkem. +Třeba mu to ani nedošlo...+
Tora
Když se na něj Boo tak zvláštně podívá, málem by se zeptal, co je, že na něj tak kouká a začal by nejspíš hledat nějakou skvrnu, možná by i využil zrcátko, aby se ujistil, že mu třeba neshořely vlasy. Nebyl na tento druh pohledů zvyklý a cítil se dobře. +Teď už se bude špatně utíkat.+ Připomene mu jeho podvědomí, které mělo z hlubších vztahů podivný…Ne, to už nebyl respekt, to už byl strach. Nechá ho rozplynout v okamžiku, kdy si Boo opravdu začne rozumět s jeho autem. Zbytečně ho nežene, za což je rád. Oba si zdá se užívají pohodovou jízdu a motor si taky spokojeně bublá. Tora samozřejmě ví, že jeho auto poutá pozornost, bylo to tak vždycky. Pokud se někam potřeboval dostat nepozorovaně, nechával svou krásku doma a vždycky jí jak malý kluk sliboval, že se brzo vrátí a pak se projedou. Obětoval jí hodně času a ani na okamžik toho nelitoval. Byla mnohem vděčnější, než lidé, možná proto si k ní udělal až takový vztah. Zabít člověka…Žádný problém. Odřít auto…Neřešitelná katastrofa gigantických rozměrů. A přesto v něm dnes není sám a jedou na místo, které vybral. Dokonce doufá v to, že se tam Boogiemu bude líbit a není to jen sobecká pohnutka a nebere ho sebou jen proto, aby nejel sám."Hm, dá se říct, že ano. Naučil jsem se všechno, co jsem mohl potřebovat k tomu, abych si ji dal dohromady. Nebyla v nejlepším stavu. Původnímu majiteli došly peníze a tak se jí chtěl zbavit. Mohl jsem to dát do servisu, ale nějak mě lákalo si to vyzkoušet sám." Pokrčí nenuceně rameny.
"Chtělo to hromadu známých a spoustu času, ale povedlo se a jsem rád." Něco mu vzniklo pod rukama. Byl to hodně příjemný pocit, když s ní poprvé vyjel v plné parádě. Ne, druhé auto by podobným způsobem nepostavil, už by to prostě nemělo to kouzlo. Je ticho, aby mu neuniklo nic z Booigeho reakce na místo, které vybral. Je vidět, že první nechápe, ale jakmile mu to dojde….Tora se musí upřímně a zeširoka usmát.
"O hodně jsi přišel, je to zábava. Navíc někdo jako ty nebo já pak můžou dost dobře porážet ostatní, protože vůbec netuší." Samozřejmě, že toho několikrát zneužil, když došlo na turnaje a podobné věci. Jako neznámé jméno se přidal do náhodného výběru a pak kosil jednoho za druhým a ne, vůbec se nestyděl za to, že podvádí v podstatě.
"Navíc jsou tu zástěny, které se po pár minutách mění. Nikdy nezůstaneš v úkrytu dlouho. Je to vlastně skvělý trénink do terénu." Přidá i nějaké plus.
"Jen některé zbraně jsou trochu ze středověku, ale to už jsem stihl zařídit." Vede ho sebou blíž k budově. Zarazí se, když Boogieho napadne záminka. Chvíli vypadá, že nad tím opravdu přemýšlí.
"Hm, tak na půl." Prohodí po chvilce, když už jsou skoro u vchodu. Nechá ho projít prvního, než ho znovu vezme kolem ramen.
"Je to moje záminka, jak tě beztrestně povalit na zem a taky, abychom se mohli vsadit a já vyhrál tu nejsladší odměnu." Mrkne na něj.
"Co bude cena pro vítěze, Boo-chan?" Zeptá se ho pozvednutým obočím, než dojdou k pultu, kde sedí trochu znuděný mladík. Jakmile uvidí Toru, trochu se probere.
"Copak? Vzali ti notebook a přišel jsi o svá hentai videa?" Zeptá se ho Tora místo pozdravu a dostane se mu protočení očí v sloup.
"Ne, Tora-kun." Ozve se mladík a jeho hlas zní trochu naštvaně.
"Zablokovali mi stránky." Přizná se nakonec, než se oba rozesmějí.
"Tohle je Boo." Představí svůj doprovod.
"Máš to pro mě Yasuo?" Zeptá se ho Tora s blýsknutím v očích.
"Jasně, že jo, jedny z nejlepších modelů na trhu, jsou tvoje." Vytáhne dva vetší kufry. V každém z nich je několik druhů zbraní. Tora si oba převezme a kývne Yasuovi hlavou. Vyrazí do jedné ze šaten, kde mají přidělené skříňky. Jako první však přejde ke stolu, na který odloží kufry a pak oba otevře.
"Hm, vypadá to na vážně dobrou práci. Za tu by se nestyděli ani u nás, i když je to jen hračka." Zhodnotí zbraně.
"Tento je tvůj." Kývne k jednomu z nich.
"Vyber si, co se ti líbí. Můžeš si je vyzkoušet." Pobídne ho.
"A pak si je klidně vzít domů na památku. Pochybuju, že na tento den zapomeneš, ale kdyby náhodou." Podrží si o něco delší pohled v jeho tváři, než sám sáhne po zbrani. Není ani největší ani malá, ale za to bere rovnou dvě. Obě trochu frajersky protočí v dlaních, než se rozesměje.
"To bylo jen pro fanoušky." Prohodí, jak kdyby kolem bylo tisíc lidí. Když ovšem kouká na zbraně má v očích zvláštní lesk, který zasvěceným prozrazuje, kým vlastně je.
Boogie
Laser game, paintball, airsoft… ani na jednom z toho nikdy nebyl, ale je rád, že jdou na laser game. Jednak tolik nebude vadit, že jsou jenom dva a jednak to zní jako ten druh zábavy, která je přesně pro Boogieho. Bude tam tma, hodně stínů a maskování, ale taky barviček a fantaskního prostředí. Po cestě si v mysli rozebírá, co mu Tora pověděl o sobě a o autě. "Musíš být hrozně šikovný. Plno lidí na to přece studuje a jestli ses všechno naučil jenom tak?" Řekne mu svůj názor. Pro něj byly opravy aut španělskou vesnicí a kromě toho to vyžadovalo i ochotu se ušpinit a fyzickou sílu. Boo by nakonec asi zvládl oboje, ale Tora se na to hodil mnohem lépe. Už chápe, proč je na své auto tolik zatížený. Nebyl to spotřební materiál koupený někde v salónu mezi desítkami stejných. To auto pro něj díky tomu všemu mělo duši.
"Ze středověku? Mě přijdou všechny jako ze sci-fi filmu." Zasměje se. Zbraně na laser game vypadaly všechny jako by vypadly z Hvězdných válek nebo něčeho podobného, ale ty nové toho asi uměly o mnoho více a byly krásnější. +Stejně bude tma a neuvidíme na ně.+ Pomyslí si pobaveně, ale Tora se s tím očividně nehodlá smířit tak snadno jako on sám. Projde dveřmi, ale za nimi se zastaví a podívá se na něj způsobem, který hlásá milion otázek ohledně toho, co je legrace a co není. Povalit na zem? Sladké odměny? Okamžitě zrudne, ale víc toho nestihne, protože na ně promluví obsluhující mladík a dokonce se s Torou dobře zná. To proto tu má Tora takové výhody. Chvíli poslouchá jejich rozhovor a zauvažuje, jaké stránky má ten kluk na mysli, ale nahlas se nezeptá. Nic mu do toho není. Pak se usměje a mírně ukloní, když ho Tora představí. Hledá na jeho límci odznáček rodiny, ale vypadá to, že k nim nepatří. Tora si přebere kufry a pak už společně zamíří do šatny. Tady Boo trochu zalituje svého oblečení. Mikina není na běhání nejlepší, ale pod ní není žádné tričko. Vestu na polonahé tělo si rozhodně neoblékne, takže není co řešit, ale asi se pěkně zpotí. Ustaraně si povzdechne, ale prostě se začne oblékat, zatímco si Tora prohlíží obsah kufrů. Všechno už asi mají naprogramované pro potřeby arény. Ohlédne se po něm, když Tora začne mluvit o tom, že jim pistole zůstanou. Přejde tedy k němu a prohlédne si je. Vypadají překvapivě realisticky. Stejně ale budou zářit jako omalovánky, protože uvnitř bude všechno neónové a fosforeskující. Neví, pro co by se měl rozhodnout. Jeho styl byl boj na blízko, rozhodně žádné pušky, samopaly… Vlastně hledá něco menšího. Je zvyklý mít zaměstnané obě ruce, takže si stejně jako Tora vybere dvě zbraně. Jsou poměrně malé a docela dobře mu padnou do dlaní. Musí si prostudovat manuál, aby pochopil, kde jsou jaká tlačítka na speciální efekty, štít a tak podobně.
"Tohle aby jeden trénoval roky, jako počítačové hry." Postěžuje si. Tora bude mít rozhodně navrch, když sem chodí a taky je střelec. Boo není. Bude muset víc využít své obratnosti a skrývání ve tmě. Sleduje jeho gesto se zbraní a následný komentář ho přiměje se rozesmát. Zavrtí nad ním hlavou, ale sám mu žádnou ze svých schopností nepředvede. Nene, on je zvyklý být pro ostatní tajemstvím do poslední chvíle. Pak se v pravidlech dočte, že si mohou vybrat typ arény, stejně jako způsob hry a je toho tady snad tisíc. Láká ho asi úplně všechno, ale nakonec si vybere vesmírnou loď, když od začátku mluví o sfi-fi. Nový Svět bude zase příště a ani mu nedojde, že uvažuje nad nějakým příště. Způsob hry… jede prstem po seznamu. Zastaví se nejdřív na zombiecích, potom se o hodně déle zastaví na Hře stínů, která je pro něj jako dělaná, aby ho vzápětí uchvátili Mariňáci, protože jsou i s příběhem, ale pak spatří něco… co ho přiměje udělat velice neuvážený krok.
"Tady je to. Obojek." Řekne mu a poklepe na vysvětlivky. Každý dostanou svůj a cílem je dostat se za partnera a sebrat mu ten jeho. Když si Tora myslí, že Boogieho povalí k zemi, tak ať to zkusí! Bude tma! Tma je Boogieho přítel. Sebevědomě se mu podívá do očí.
Tora
Boogieho pochvala je něco, co jeho ego vyšel na pár minut to vesmíru. Kdyby tam zůstalo příliš dlouho, tak s ním asi nakonec nebude k vydržení, ale není ten typ. Tedy tváří se, ale není. Přesto se mu na tváři objeví skoro až hrdý úsměv."Jsi hodný, že to říkáš a děkuji, a myslím si, že je to spíš o tom chtít. Věř mi, že některé věci jsem dělal na dvacetkrát a hrozně u toho nadával." Přizná se mu bez většího váhání a už to samo o sobě, by ho mělo trochu zarazit.
"Myslím, že bys u toho být nechtěl." Zasměje se upřímně, protože v tu dobu létalo všechno vzduchem a nestalo se jen jednou, že s tím praštil, řekl, že na to kašle a pár dní k autu nešel. Kývne hlavou na souhlas. Boo má pravdu, ze středověku úplně nejsou.
"Ono je to celé trochu jako z jiné reality, ale vlastně není na škodu malinko vypnout." Boogie vypadá celkem nadšeně a to Toru přivádí do dobré nálady, kterou si dokáže držet i několik dní. Jen má obavy, že si toho všimnou třeba dráčata a budou rýpat. Tohle se mu musí nějak šikovně zamaskovat. Zbraně, které pro ně koupil, jsou příjemně lehké a příliš neomezují v pohybu. Rozhodně jsou lehčí, než opravdové kousky a k jeho štěstí už je na ně trochu zvyklý. Přeostří na Boogieho, když se po jeho kousku rozesměje a zatváří se potěšeně. Nakonec by si měl přiznat, že tyhle pitominky dělá teď hlavně kvůli němu.
"Zvykneš si hodně rychle, můžeme si dát klidně tréninkové kolo. Vím, že to není moc fér, ale jednou jsi to přece zkusit musel." Povytáhne obočí, než se mile pousměje.
"Příště to nebude tajemství a už se na to můžeš i obléknout." Pomalu ho sjede očima od hlavy až k patě.
"Neříkám, že ti to nesluší a že ti v tom nepůjde, ale…" Málem si povzdechne, když si vzpomene na jeho obleček doma.
"Ještě pořádně jsem si tě v tom domácím úboru neprohlédl, víš." Nakonec se ho pokusí ještě trochu přivést do rozpaků tím, co si pomyslel, když ho viděl doma na dráze. Pozoruje ho a klidně jej nechá vybrat jim vybrat hru, kterou bude chtít. Ostatně jsou tady kvůli němu a Tora si vlastně užije každou z nich. Je pravda, že už tu dlouho nebyl. Za prvé moc času neměl a za druhé…Už se častěji stávalo, že nedodržoval kontakty s lidmi, se kterými by sem šel. Všichni jeho známí se rozprchli po zemi a on neměl náladu na někoho jiného. Nakloní se k němu blíž a spatří, co si vybral. První jde nahoru obočí a pak koutky.
"Ty Boo-chan." Osloví ho jako první, než se mu zblízka podívá do tváře.
"Nemáš nějaké utajené choutky, o kterých nevím, ale rozhodně bych o nic vědět chtěl?" Snaží se tvářit vážně, ale je to marný boj, to prostě nedokáže. Bez váhání mu oplácí pohled do očí, v těch jeho je patrné zaujetí, vlastně už do chvíle, kdy mu na něj oči padly. Nakonec se narovná a přejde k jedné za skříní, kdy vezme dva obojky. Jeden odloží na stůl vedle nich a s druhým přistoupí k Boogieho zádům, rozhodně blíž, než by musel.
"Dovolíš?" Zeptá se ho tiše se rty v podstatě u jeho ouška. Nakonec by nejradši skončil u zapínání obojku a můžou se na celou arénu vykašlat. Přehodí mu vlasy v culíku pomalu přes rameno a dopřeje si k tomu ještě malé pohlazení. Pak protáhne paže kolem jeho krku a chytne do obou konec obojku, aby mu ho mohl přiložit ke krku a zapnout. Nikam nespěchá, dost si to užívá a radši si bude hrát na nešikovného, než by si odpustil několik dlouhých vteřin navíc. Když už to nejde dál prodlužovat, trochu si povzdechne a konečně od něj odstoupí. Sáhne po tom svém a zkušeně si ho zapne. Pak se znovu podívá na Booigeho a nakloní hlavu na stranu.
"Sluší ti. Asi ti něco podobného pořídím na běžné nošení." Dopřeje si ještě jednu poznámku, než sáhne po zbrani a pokyne mu paží, aby vyrazil do arény jako první. Kráčí vedle něj, u dveří dovnitř zapne tlačítko. Mají pár vteřin na to, aby se nachystali.
"Budu se modlit, abych si neuhnal ostudu, pak bych musel spáchat seppuku." Prohodí se smíchem a udělá krok k Boogiemu, než pozvedne ruku, aby mu obojek upravil. Nestihne to, světla v ten okamžik pohasnou a ozve se odpočet do začátku. Torovy oči po chvíli přivyknou přítmí a jeho výraz se patřičně změní. Asi tak, jako když jde do akce. Sevře pažby zbraní a začne tiše našlapovat, když prochází arénou. Stačí mu jeden pohled, aby věděl, kde co je a dokáže si v hlavě dost dobře představit celou mapu. Potřebuje zkušenosti, aby příště dokázal oddout, odkud Boo zaútočí a jak se bude pohybovat. Sám se pohybuje kolem jednoho slabého pruhu světla, čímž se víc skryje ve tmě a zároveň díky němu spatří pohyb kolem sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat