Boogie x Hyde - Už jsem tady, můj poklade. - část 2.

(Hydovo doupě)

Hyde

Hyde vypadá na výsost spokojeně, když je Boo spokojený. Vidí, jak moc se změnilo v jeho výrazu. Kdyby to jen tušil, asi ho přesvědčí mnohem dříve, aby podobné pouto podstoupili. Nebyl zrovna z nejtrpělivější a tak mu přišla hrozná škoda, že se jim to podařilo až teď. Mrhání časem, i když ho jako démon má neskutečně mnoho, přesto si to celé mohli ušetřit. Sám si není schopný uvědomit a už vůbec ne přiznat, že se tímto poutem změnil i on sám. Nadšení v očích jeho společnosti je taky dost návykové a je jasné, že u tohoto překvapení neskončí. Bude ho velmi rád učit novým věcem, které umí on sám a později by je Boo mohl umět taky. Je toho tolik, co mu může ukázat. Jednou to je pro něj mnohem důležitější, než celá planeta. Ta mu přece nikam neuteče. Boogieho život už taky ne, ale pořád mu přijde, že jim tak nějak protéká mezi prsty. Zvláštní. Svírá pevně Boogieho tělo, když se pustí do hlubin mysli, kterou momentálně sdílí. Je mu jasné, že první prožitek nebude nejpříjemnější, dokud nezjistí, o co vlastně jde. Přesto mu nemohl upřít pocit z překvapení. Pro něj už je to běžná záležitost, kterou využívá dost často. Bylo to hodně k užitku, obzvlášť když někoho hledal. Tak se mu vlastně podařilo najít i Boogieho, když se mu snažil utéct. Musí se pousmát, když si vzpomene na jejich první setkání. Byl tak zranitelný a měl z něj strach a teď…Leží tu společně a nevypadá to, že by je cokoli mělo rozdělit. +Řekl bych, že mě to mrzí, ale lhal bych.+ Pošle mu jednu myšlenku zpátky a pak přidá ještě další. +Nebylo by to ono, kdybych ti řekl, co tě čeká. Ztratilo by to kouzlo.+ Naznačí, že mu na tom záleží. Rozhodně víc, než by mělo a Boo to díky jejich spojení jistě cítí taky. Hyde dlouze vydechne, když se ocitnou u dravce v hlavě. Nedělá mu problém si zvyknout na rozdílné vidění. +Mají skvělý zrak, vidí to, co běžný člověk vidět nedokáže a jejich rychlost je úchvatná.+ Nechá svůj hlas znít v Boogieho mysli a sám si to dost užívá. Vnímá, jak Boo váhá, aby dravce ovládl. +Neboj se toho, nepotřebujeme mu ublížit, chceme, aby nám sloužil. Pak bude zase žít, jak byl zvyklý.+ Prozradí mu další část. Pak už ho nechá, aby se činil po svém. Sám je jen tichým pozorovatelem a přistihne se, že mnohem víc ho zajímají myšlenky v Boogieho hlavě. Opravdu se dá tolik změnit jen obyčejně neobyčejným poutem? Je to jedna z mála věcí, která ho za poslední dobu překvapila. Byl zvyklý vnímat různé silné a roztodivné věci a teď si jednu z nich může užít na vlastní kůži. Je tím ohromen. Nepřestává ho tisknout k sobě, ale už to není tak ochranitelské, jako na začátku. Jen ho jistí, kdyby se náhodou noc přihodilo. Nechá ho ovládnout dravce, který se vrhne střemhlav k vodní hladině a pak svůj let vyváží, aby mohl pařáty zachytit rybu těsně pod hladinou. Nečekal, že se jim to společně na první pokud podaří, ale stalo se a on se dme pýchou, jak kdyby za to mohl sám. +Víš, kolik bys toho mohl podobným způsobem ovládnout?+ Nasazuje mu ty správné myšlenky do hlavy. +Stačí se jen soustředit a trénovat. Máš v sobě tu sílu a to, co bude chybět, ti daruji já. Jsem silný démon, pro mě není nic nemožné.+ Vábí ho dál, i když cítí, že nemusí. Stejně má potřebu mu nabízet všechnu svou moc, aby si ji užil taky. Ostatně část z ní společně sdílejí, tak proč mít nějaké zábrany. +Nechej ho, ať ji sní. Bude mít víc energie a můžeme se podívat mnohem dál. Ostatně pořád je tu skupinka, která uniká našemu pohledu a je pro nás nebezpečná. Chtějí se mě zbavit a to nemám rád. Je potřeba je zahnat.+ Pokračuje dál ve svém plánu, ale už nepoužívá slova jako zabít, zničit ani nic podobného. Je to další bod, nad kterým by se měl pozastavit, ale nestane se. Nepřijde mu na tom nic zvláštního. Je to jen další myšlenka na věci, které by se měly stát, i když jim nepřikládá takovou váhou, jako před pár hodinami. Přesto ze svého plánu neupustil. Je tam, jen upozaděný momentálním prožitkem. Nejde jen o Booigeho duši, ale o ochutnávku lidských pocitů, které mu doteď byly cizí. Nikdy se jim nemusel bránit a ani teď to nedělá, protože ho neohrožují.

Boogie

To si mohl myslet, že k tomu má Hyde nějaký podobný důvod. Přemýšlel prostě hodně po svém a často to ukazovalo, že není člověkem. Že ho nenapadá, co by v lidské mysli mohl vyvolat nebo mu nedochází, že se na to magií nepolíbený Boo bude dívat třeba trochu jinak. Teď už zase tolik nepolíbený nebyl, ale stejně. Pak však ucítí cosi z Hydových pocitů, co mu upřímně zvedne koutky nahoru. Chtěl by se na něj podívat, ale nejde to, protože společně letí a jsou jedinou myslí. Sami na sebe se bez zrcadla dívat nemůžete. Stejně je cítit hřejivá spokojenost vycházející z jeho srdce. Ten divoký pták by jim asi sloužit neměl, ale není to nic v porovnání s tím, když je někdo zavírá na celý život do klecí. Jak Hyde říká, je to jenom na chvilku a potom bude zase volný. Nezřizují přece zoo. Sám se tolik soustředí na let, že nemá ani ponětí o tom, že se mu Hyde přehrabuje v mysli. Neví, jak hluboko se dovede dostat, jaké vzpomínky z ní může vytahovat, ale jemu teď nic výraznějšího, než je tento zážitek, hlavou neběží. Stejně tak nemá ani ponětí o tom, že tento lov a to, jak dobře jim to jde, není samozřejmostí. Jemu to připadá prostě přirozené, když ho Hyde vede. Hyde mu začne našeptávat jeho možnosti a čeho všeho by mohli společně dosáhnout. Boogie už skoro zapomněl, jaká je jeho podstata a že ho to asi jen tak neopustí, i když to na chvíli vypadalo, že tomu tak je. Zatím mu na to neodpoví, ale je z něj cítit, že i přes přítomnost démonické krve pořád není smířený s podobnými scénáři. Někoho ovládat? To je zcela proti jeho přirozenosti, i když to právě teď dělá. To mu ale připadá jiné. Zatím. Jenže teď nemá pocit, že to Hyde dělá z nějakých zištných důvodů. Spíš si myslí, že z něj cítí touhu udělat co mu na očích uvidí a to mu připadá krásné. Neodvažuje se pomyslet na slova jako je láska, ale… líbilo by se mu to. Tomu by se Hyde asi od srdce zasmál, ale Boogie už byl takový, přece to o něm musí vědět. Pták se řítí směrem k hladině, chce lovit a Boo dostane strach. Nechce tu rybu zabít a trhat ji zaživa, i když jinak ryby samozřejmě jí. Jenže Hyde řekne něco, co ho donutí jednat. Rozhodnout se opravdu ve vteřině. Jsou tu tací, co mu chtějí ublížit, zabít ho a on je chce najít. Oni oba chtějí. Pták se snese dolů, popadne rybu do spárů a odnese ji na skálu nad řekou, kde ji začne ihned pojídat. Boogie sedí v mysli ptáka, takže necítí nic z utrpení ryby. Doopravdy se toho pocitu bál. Pták si ale spokojeně plní břicho a je šťastný. Jakmile je po všem, rozhlédne se kolem a má chuť letět a tak ho Boo nechá. Dostanou se do vzduchu, kde pták plachtí a Boo najednou z čista jasna jako by věděl, jak zapojit svou moc. Přišlo to tak nečekaně, ale dohnal ho k tomu strach o Hyda a ta jediná věta, kterou pronesl. Chtějí mu ublížit, chtějí se ho zbavit, pošlou ho pryč a Boo zůstane sám. A to se nestane. Najednou jako by ho šestý smysl vedl tam, kam je potřeba. Pták stoupá pořád výš a výš, žene ho tam Boo. Zdá se, že nevidí ani neslyší. Nutí ho stoupat vysoko převysoko, tak daleko, jak by nikdy žádný pták nevyletěl. Ptáku se začíná špatně dýchat, točí se mu hlava, ale není schopný Boogiemu vzdorovat a zachránit se, stejně jako si Boo neuvědomuje riziko, které z toho plyne pro ně, když jsou uvnitř něj. A pak to prostě přežene, něco se stane a… Když se o něco později probudí, leží s Hydem oba na posteli. Hyde je z mysli zvířete vytrhl včas, ale zvíře samozřejmě okamžitě omdlelo a spadlo dolů, kde se zabilo. Boogie se prudce posadí a vytřeští nestejné oči na Hyda. Jeho myšlenky nepatří tomu, co se stalo ani tomu nebohému zvířeti. On prostě ví, že ti škůdci jsou mimo tento svět. Někde tam. A díky němu to ví i Hyde. Boogie je díky svým schopnostem našel jako ten nejlepší stopovací pes.

Hyde

Hyde je doslova okouzlený tím, jak se Boo chopí své nové příležitosti. Tušil, že se mu to bude líbit, ale myslel si, že ho bude muset víc přemlouvat, aby zvíře ovládl. Možná už pomalu začíná tušit, jak ho jeho podstata ovlivňuje a taky je to nejspíš jeho krví, kterou mu dneska dopřál. Vnímá skrze jejich pouto, jak Boogieho tělo i mysl sílí. Nikdy by ho nenapadlo, jak příjemný pocit to může být, když vám na někom záleží a on se uzdravuje. +Moment? Cože?+ Trochu se zarazí a hned svých myšlenek zase zanechá, protože by je Boo mohl slyšel a Hyde by se musel propadnout do své vlastní dimenze, kdyby jeho společnost vycítila takovou slabost. To si přece nemůže dovolit nebo ano? Může se k němu takto chovat, aniž by narušil svou vlastní temnotu a moc v ní? Boo ho nenásilně nutí přemýšlet nad věcmi, které by ho nikdy a jeho dlouhou existenci nenapadly. Na různé řečičky typu, láska překoná všechno, na to radši vůbec nemyslí, jinak by se musel zpovídat sám sobě a u té rozepře nikdo být nechce. Vyšle k němu pocit, jak kdyby ho svírat v náruči, když cítí jeho strach, ten ale brzo odezní a oba si můžou užít let střemhlav a pocit z ulovené kořisti. Pták jim toho nabízí hodně, co Boo ještě nejspíš nezažil a Hyde si je jistý, že to nebude poslední návštěva. Dokonce i jeho slova mají ten správný dopad a za chvíli cítit něco, co naposledy cítil v malé míře v té uličce, kdy ho Boo odstřelil o několik metrů dál. Je to tady podařilo se mu probudit jeho moc. Kdyby se podíval sám na sebe na posteli, viděl by, jak moc se usmívá. V první chvíli vůbec nechápe, proč pták míří nahoru. Ten směr se mu nelíbí a zvládne si udržet jasnou mysl, aby mu došlo, co je vzápětí čeká. Je připravený, Boo ale vůbec a je na něm, aby ho dostal zpátky do jeho hlavy. Není to nic složitého, stačí se jen víc soustředit. Sám vnímá cestu podivným černým tunelem a pak už rozeznává jasné obrysy jejich domu a cítí teplo pokrývek, stejně jako Boogieho těla. Přijde mu, že hřeje víc, než obvykle a že snad i září. Bere ho kolem ramen a tiskne na své tělo a nechává ho, aby se z toho zážitku probral pomalu a sám. Mohl by napáchat příliš škody, kdyby ho zkoušel probírat násilím.

"Výborná práce, Boo-chan." Broukne melodicky, jakmile se na něj Boo podívá. Jeho výraz ho svým způsobem pobaví.

"Našel jsi je. Už víme, kde se před námi schovávají. Špatná zpráva je, že tam ani jeden z nás nemůže." Nakloní hlavu mírně na stranu a nechá bříška prstů, aby se mu proběhly po tváři.

"Ale mám i dobrou zprávu. Někdo jim musí zařídit cestu zpátky, to znamená spoustu energie." V očích se mu temně zablýskne.

"A navíc už víme, co sledovat. Jakmile se dostanou zpátky, budeme o tom vědět." Pozvedne koutky ve smyslném pousmání.

"Co ty všechno neumíš? Jsi prostě dokonalý." Pochválí ho hřejivým hlasem a v očích mu zazáří něco, co nikdo neměl ještě možnost spatřit. Plameny v nich jakoby hřály a ne ničily. Ve volné ruce se objeví kousek papíru, na který rozmáchlým gestem otiskne několik slov v cizím jazyce a pak nechá zprávu shořet, tím ji odešle Manovi i Shinyovi. Vzápětí se jeho žhnoucí oči stočí na Boogieho a začne se k němu pomalu sklánět. Prsty nechá na jeho bradě, kterou jemně pozvedne k sobě.

"Těším se, až z tebe objevím každý kousíček." Zavrní, než jejich rty spojí v dlouhém polibku. Líbá ho dlouho a intenzivně, hraje si s jeho rty, aby si je pořádně vychutnal. Jsou neskutečně sladké a hlavně z nich jde cítit příchuť nevinnosti. Ta mu dokonale zamotává hlavu a nutí ho pokračovat dál. Začne ho pomalu přesouvat vedle sebe, u toho se sám přetáčí nad jeho tělo a paží podvlečenou pod jeho pasem ho jemně stahuje pod sebe do měkkých pokrývek. Na pár vteřin se odtáhne, aby se mu mohl podívat do očí. Dlaň mezitím pomalu sjíždí po linii jeho těla a jakmile se dostane k lemu kalhot, začne se posouvat zase nahoru, tentokrát už pod svrškem na holé kůži. Má pocit, že Boogieho tělo pod ním hoří, ale jemu to vůbec nevadí, právě naopak, připadá si jako doma, na místě, kde má rozhodně být. Začne se znovu pomalu sklánět, když se v Boogieho mysli ozve jeho hlas.

"Vyhrajeme, nepochybuj o tom. Díky tobě nás nikdo neporazí. Máš v sobě víc síly, než si vůbec umíš představit, už se to začíná probouzet. Když mi to dovolíš, ukážu ti mnohem víc." V půli věty už se jejich rty znovu spojí v dalších polibcích.

Boogie

Stejně jako plno jiných věcí si Boogie vůbec neuvědomuje, že by jeho pokožka nějak zářila nebo vydávala větší teplo. Měl by se v důsledku toho všeho cítit unavený, ale je to přesně naopak. I on zřetelně cítí novou sílu, která začíná kolovat jeho žilami a i když je to jenom začátek všeho, už teď má pocit, že strhne jeho cévy a prostě vystřelí ven z jeho těla jako nějaká neusměrnitelná střela. Jak to jenom všechno zvládne vstřebat a používat? Něco mu říká, že kdyby si nedal pozor, mohl by začít páchat strašné věci a vůbec by se u toho neovládal. To nechce, ale věří Hydovi a tomu, že mu pomůže tok energie nějak usměrnit. Zatím to dělá tak, že mu nedává tak moc času na to, aby se na to soustředil. Zaměstnává jeho mysl i smysly a vysvětlí mu, co se to před chvílí vlastně stalo. Boo i bez toho tuší, že chtěl letět někam mimo tento svět. Vůbec neví, jak to funguje, že existují nějaké dimenze, i když ví, že Hyde není z této reality, ale i tak… Jenom se na to najednou nemusí ptát a prostě to všechno tuší tak nějak sám od sebe. Jako by to byl nějaký instinkt. 

"Proč ne? Kde to je?" Ne snad, že by si troufal a chtěl tam jít a někomu ubližovat, ale spíš by ho to obecně zajímalo. 

"Někdo?" Nejspíš se hloupě vyptává, ale on doopravdy netuší, jak podobné věci fungují ani jestli by Hyde mohl mít tušení, kdo by to mohl být. Plaše a nesměl se usměje, když mu Hyde řekne, jak je úžasný a sklopí před ním oči. V duchu ho ale hřeje pocit dobře odvedené práce a především fakt, že se mu ho podaří udržet v bezpečí a na živu. Nechce, aby při tom bylo někomu ublíženo, ale zároveň jako by mu něco uvnitř říkalo, že kdyby se mu někdo pokusil zkřivit jenom vlásek, pošle ho mnohem dál, než jak se proletěl Hyde. Možná i skrz světy. A stejně tak ví, že je toho nejspíš schopný. Otevírač bran… A to nemá ani ponětí, jak moc by mohl děsit všechny anděly, kdyby věděli, že je může jenom tak mávnutím řas odeslat do démonické říše. Vřele a opravdu od srdce se na něj usměje, když vidí výraz jeho očí, ale pak se lekne a víc se k němu přitiskne, když se Hydovi v dlani objeví ten oheň. Zprávy si skoro ani nevšiml, ale uhořet by nechtěl. Ani nevnímá, jak silně v prstech svírá látku jeho košile na prsou. Jeho rty málem opustí další tiché cože, když se ho Hyde tak dotkne na bradě a pronese tu větu. Rozechvěje každou buňku Boogieho nitra, protože tón jeho hlasu i způsob jakým se na něj dívá, dávají jasně tušit, o čem přesně by mohl mluvit. Když si uvědomí, jak prastaré je to stvoření a že on sám nikdy… Teď by před ním nejraději utekl, možná proskočil tou dimenzí někam na druhou stranu vesmíru, protože jinak shoří studem. Ale Hyde mu to nedovolí, uzme si jeho rty a začne mu mazat všechny myšlenky z hlavy. Boo cítí, jak s ním cloumá jeho zkušenost, jak mezi nimi proudí energie všech věků a je to tak silné, že má strach, že to neunese. Hydova síla se proplétá s jeho vlastní a dává jí ještě větší intenzitu.

"Já prasknu… vážně..." Špitne mu do rtů, protože už teď je to snad příliš, ale nechává se dál dobývat a jen pevněji tiskne jeho košili v rukou. Hyde ho začne nenásilně pokládat na záda a on se mu nijak nebrání, jenom se ho pořád pevně drží a oplácí mu všechny polibky. Poprvé v životě ho popíchne silná touha a ozve se příjemné mrazení v podbřišku. Zatáhne břicho, když Hydova dlaň proklouzne pod jeho tričko a dotkne se ho na kůži. Cítí její hřejivé teplo, jako kdyby ho hřál přímo krb nebo táborák a usměje se na něj, když má jeho tvář tak blízko. Zvedne obě ruce a zaboří mu je pomaličku do vlasů na spáncích. Jemně se jimi probírá a hýčká ho. Hydova myšlenka ho zaskočí, protože on už na nebezpečí dávno nemyslí. Jenom na něho a na tuto chvilku. Ale jakmile mu připomene, že je tu někdo, kdo by mu tohle všechno chtěl vzít, jeho oči se trochu zatáhnou a on odhodlaně přikývne. Dřív by ho prosil na kolenou, aby žádný spor nerozpoutával, aby to společně nějak diplomaticky vyřešili a nabádal by ho, že jsou i jiné cesty, ale teď je všechno jiné… Žádné když. On už se dávno rozhodl, že mu všechno dovolí. Úplně všechno a tak se nechá znovu pohltit jeho polibky, zavře oči a tiše si povzdechne do jeho rtů. 

"Hydo-chan..." Zašeptá.

Hyde

Dokázal by si představit úplně jiné věci, které by teď mohli dělat, ale Boo má otázky. Je to pochopitelné, už mu došlo, že on z jejich světa nezná vůbec nic. Byl ukrytý od toho všeho a nevěděl, jak to na světě chodí. Tedy ne z té stránky, která byla většině smrtelníků ukryta.

"Není jen váš svět, Boo-chan. Je to spíš síť různých dimenzí. Některé jsou stále, třeba jako ta, ze které pocházím. Tedy jestli se to dá říct o místě, kterému vládnout démoni. A pak jsou tu ty, které vytvoří mocná síla. Nevydrží dlouho, jen pokud je bude jejich stvořitel naživu." Odmlčí se na chvíli, protože sám si uvědomí, že nejde jen o obyčejné anděly. Na to je potřeba úplně jiná síla.

"Jen ti nejvyšší z nás, jsou něčeho podobného schopni. Tedy možná nejenom my, ale i ti slabší. Jen nedokážou novou dimenzi udržet dlouho. Je to vyčerpávající, a pokud nemáš dostatek síly, nakonec tě může pohltit. Tohle má na svědomí někdo, kdo je svým postavením hodě vysoko. Podle mě jsou mimo tento svět už nějakou chvíli. Nejspíš doby, kdy se postavili Manovi." Sdělí mu všechny své myšlenky. 

"Nevím kdo, ale je mi jasné, že už vědí o mně a o tom, čeho tady chci dosáhnout. Poslali své vojáky, ale i já je mám. Nás ale neomezují žádné jejich pošetilé ctnosti. Pokud za mě budou chtít lidi bojovat a položit život, nechám je. Ostatně je to i jejich válka a můžou si vybrat stranu." Blýskne se mu v očích. Samozřejmě, že jim dá vybrat, ale k tomu přihodí takové odměny, že většina z nich nebude pochybovat. Může jim nabídnout opravdu hodně. Kamijo to ví, proto se drží Many, cítil to z něj.

"A navíc mám tebe, Boo-chan. Jsi můj klíč úplně ke všemu. Musím tě pořádně opatrovat." Prohodí, než si může plně užít jeho rty. Cítí energii, která proudí mezi jejich těly a taky to, co se odehrává v Boogieho mysli. Je to opojné cítit přítok nové moci. Cítí jí v sobě a vnímá, jak se proplétá s tou jeho démonickou. Po chvíli se odtáhne a prohlédne si Boogieho tvář.

"Nepraskneš." Ujistí ho a je znát, že tomu opravdu věří.

"Už nemůžeš, když jsi se mnou spojený." Přitiskne se na jeho tělo a nechá Boogieho si hrát s jeho vlasy. 

"Já to nedovolím." Zašeptá znovu podmanivým hlasem, než ho začne pomalu svlékat.

"Poradím ti, jak ji ovládnout. Teď už to půjde, když mi věříš." Nechává svá slova znít v jeho hlavě.

"Stačí se jen uvolnit a přijmout svou podstatu. Takový totiž jsi." Pokračuje dál a mezitím olíbává jeho kůži a připravuje ho o oblečení.

"Představ si, že jsou kolem tebe plameny, které tě pohlcují. Vidíš je? Já ano." Pokračuje dál. Dlaněmi hladí jeho bledou pokožku, má přístup už ke všem místům.

"Bojíš se jich, jsou všude." Promlouvá mu do duše, aniž aby se ho přestal dotýkat.

"Přijmi fakt, že ty jsi součást ohně. Je tvou podstatou, nemůže ti ublížit, protože ty jsi oheň. Můj osobní plamen, který nechám zářit. Ovládni je. Pojď se mnou do jejich nitra. Půjdeme společně, neexistuje nic, co by nás rozdělilo. Vím, že to pouto cítíš, já ho cítím taky." Sám se připraví o kalhoty a pak se znovu vrátí nad Boogieho tělo. Pomalu se pohne boky proti těm jeho a nechá se plně pohltit prožitkem. Nechá Boogiemu otevřenou mysl, aby konečně všechno pocítil v plné síle. Ta jeho je ochrání oba a nedovolí, aby se mu cokoliv stalo, už ani škrábnutí.

"Je na čase, abych ukázal naši vlastní dimenzi. A přitom se ani nepohneme z postele." Vzrušení už je slyšet i v jeho myšlenkách. Pořád dokola slyší Boogieho oslovení. Bylo to tak důvěrné, nikdy mu ještě tak nikdo neříkal. Najednou si mnohem víc oblíbí tohle jméno. Boo zná to pravé, ale on nechce, aby mu teď tak říkal.

"Všichni se brány do pekel bojí, já ti ukážu, jak krásná umí být." Rty se mu roztáhnou do zlověstnějšího pousmání a už svým tělem míří pomalu dolů. Pohodlně se uvelebí mezi Boogieho stehny. První mu pozvedne jednu nožku a pak i tu druhou. Svaly se mu napínají, ale jeho váhu, jakoby necítil. Dotkne se rty první na jeho přirození, než jimi zamíří dozadu. Je rozhodnutý mu ukázat, kolik slasti mu může takový výlet přinést. Dotkne se jazykem zakázaných míst a už odtud jen tak neodejde. První ho jen škádlí, hraje si s ním, než se odváží mnohem dál. Cítí Boogieho pocity, ví, kdy na chvíli zastavit a kde se zdržet. Démoni byli nepřejícní, dokud nedošlo na hřích. Je na čase Boogiemu ukázat, jak moc si může ze svého života vychutnat.