Boogie x Hyde - Už jsem tady, můj poklade. - část 3.

(Hydovo doupě)

Boogie

Tohle všechno je daleko za hranicí jeho chápání. O vesmíru toho zase tolik nevěděl, ale i kdyby věděl, nejspíš by se nedovedl orientovat v otázkách prostoru a času, červích dírách a kde čem, aby si dovedl představit, že reálně existuje něco jako je síť dimenzí. To bylo prostě mimo jeho možnosti. Takže je to uměle vytvořený svět, úkryt, který někdo napájí svou mocí. Hyde má pravdu, to nevydrží věčně. A navíc je jich tam hodně. Logicky to musí být tím namáhavější, čím víc osob se tam nachází. Jejich nepřítel ale musí být nesmírně silný a to ho trochu děsí. Nezbude mu, než se spolehnout, že Asmodeus je silnější. Když dojde na lid a Boogie si uvědomí, že Hyde mluví o válce v rovině celého lidstva, nikoliv jen mezi jím a jemu podobným bytostem, probere se v něm jeho původní podstata. Jeho zrak se trochu pročistí, objeví se v něm skutečná starost a neochota zatahovat do toho kohokoliv nevinného, ale tím spíš v něm vzroste odhodlání, že o tohle se musí nějak postarat on sám. Čím silnější bude, tím spíš nebude lidstvo potřeba. Je to i jejich válka? Boogie si není jistý, jak by mohla být. Není si jistý, že by se lidstvo bez Hyda a dalších entit neobešlo, ale nerozporuje jeho slova. Konec konců tomu stále velmi málo rozumí a teď se tu dějí mnohem příjemnější věci. Usměje se na něj, když ho Hyde nazve klíčem ke všemu a přikývne na jeho slova. 

"Ano." Souhlasí s ním. Nikdy ho nenechá samotného, nikdy nedopustí, aby je něco rozdělilo, už ne. Pak skutečně zavře oči a začne si představovat, co mu Hyde říká. Jde to těžko, protože lidé se ze své přirozenosti plamenů bojí a utíkají před nimi. Pud sebezáchovy mu velí, aby okamžitě unikl do bezpečí. Nejde jen o popáleniny, ale i o to, aby se nenadýchal nebezpečných zplodin a plynů a teď Hyde chce, aby zůstal? Neviditelná síla ho nutí prchat, ale pak je tu ještě ta druhá, kterou dnes nalezl. Ta, která mu slibuje ochranu a způsobuje, jako by něco chladilo jeho tělo. Jako by na sobě měl jakési brnění z vody a vzduch okolo byl svěží a příjemný. Vůbec si při tom všem nestačí uvědomit, že ho Hyde svléká. Normálně by se velmi styděl a bojoval s rozpaky, ale teď je plně soustředěný na plameny ve své mysli. On je tím plamenem? Hyde je jím rozhodně, ale možná, že už jím je i Boogie, když se jejich duše spojily jejich novým poutem. Možná by to už doopravdy dokázal a tak odhodí všechen strach a skutečně mu propadne veškerou důvěrou a ono to jde. V tu chvíli ho plameny obejmou a přijmou do své náruče a on cítí, jak hladí a hýčkají jeho kůži. Je to Hyde a jeho jazyk a on je již zcela nahý a zcela v jeho moci. Všechno se to proplétá jeho myslí a zajímá ho do pohlcujícího okouzlení extází. Nezvládá se tomu nijak bránit, ani nechce. Propadá peklu s veškerou důvěrou. Ne, propadá jemu. Ucítí pohyb proti vlastním bokům. Hyde je už taky nahý, ani neví, kdy se to stalo, ale je to velmi příjemné, cítit jeho tělo a kůži. Pořád si neuvědomuje, že je půjčené a bytost uvnitř něj může vypadat úplně jinak. Jakmile dojde na démonickou dimenzi, má doopravdy strach, že tam skončí, ale Hyde má naštěstí na mysli něco mnohem příjemnějšího. V opačném případě by mu z toho, co by mohl vidět, mohlo přeskočit a to bylo více než pravděpodobné. Cítí, jak z jeho protějšku sálá všechno to vzrušení. Je upřímné a Boogie nemůže uvěřit, že je to kvůli němu. Nechápe, co na něm Hyde tolik vidí, ale hlavně ať už nikdy nechodí pryč. Stehna dává podvědomě od sebe, aby k sobě Hyda pozval a cítil jeho horoucí tělo co nejblíže vlastnímu. Ozve se v něm stud a trocha zábran, když cítí tlak na své nohy, ale nevzdoruje mu. Jeho tváře hoří už dávno a nikdo nepozná, jestli studem nebo vzrušením. Stejně jako před tím si ani teď pořádně nevšimne, kdy se Hyde dostal nízko, ale trhne sebou, když ucítí dotek přímo v klíně. Doopravdy ho to zaskočí, trochu probere a připomene mu to, že už vážně vůbec nevnímá. Tedy kromě slasti a touhy. Hyde ho tam ale netrápí nijak dlouho, protože se posune mnohem dál. Až tam, kam by si Boo ani nepředstavil, že by rty měl. Napne se, prudce otevře oči a vytřeští je někam nad jejich hlavy. Není si vůbec jistý, že je jakkoliv slušné v tomhle pokračovat, ale kruci, je v posteli s démonem a… pak jeho oči zmizí za víčky, jeho hlas protne celý pokoj a už neztichne. Prsty doslova drtí Hydova ramena, svíjí se pod ním a kdyby ho Hyde pevně nedržel, asi by odcestoval někam do vedlejší místnosti. Má pocit, že je to neúnosné, že se z toho snad zblázní, kroutí se a nastavuje a v jednu chvíli dokonce opírá prsty na nohou o jeho ramena, jak se šponuje proti němu a vůbec si nevládne. Když přijde vrchol, stiskne dlaní v klíně sám sebe, aby to vůbec nějak přežil a nechá se jím strhnout a hořet uprostřed těch plamenů. Konejší jeho tělo, ale nijak ho nepřipravují o rozpálenost, nechladí, spíš zapalují ještě nezřízenější touhu. Kruci, co to je? Co se to s ním děje? Konečně oči otevře, to ohnivé přímo žhne, to druhé je jako bublající magma a rukama hledá svého milence, aby ho přitiskl víc k sobě.

Hyde

Jako první postřehne Boogieho přemýšlení uvnitř jeho hlavy. Jsou to zvláštní myšlenky, úplně nedokáže rozeznat, kam se ubírají a moc by to chtěl vědět. Pořád pro něj není úplně jednoduché se v nich vyznat. Z jedné strany vnímá, že náklonnost k jeho osobě stoupá, z druhé tam poznává něco, co není schopný blíže definovat. Zvedne oči zrovna ve chvíli, kdy se Boogieho pohled projasní a je za tím něco, co se jeho podstatě malinko příčí. Něco, co zavání soucitem a ten není schopný zatím jakkoliv uchopit. Přesto se mu Boo nezačne bránit a to ho trochu uklidní. Část z něj mu říká, že by si na něj měl svým způsobem dávat pozor, ta druhá, mnohem silnější, mu říká, že není důvod. Patří k němu, patří k sobě a všechno ostatní je daleko za nimi. A tento způsob přemýšlení možná nakonec bude jeho zkáza. Koutky se mu spokojeně pozvednou, když s ním Boo souhlasí. Nic víc zatím nepotřebuje. Sám mezitím pracuje na svém vlastním projektu a zdá se, že Boo to není schopný vnímat. Znovu potěšeně zjistí, že se mu nebrání. Může si s ním dělat, cokoliv jen bude chtít a i přes to kým je mu nechce ubližovat. Ani na vteřinu na to prostě nepomyslí. Chce ho dostat úplně jinam, aby zapomněl úplně na všechno a vnímal jen jeho doteky. Prudce se nadechne, když Boo konečně přijme plamen. Cítí to z něj a taky sám uvnitř sebe, když se jejich podstaty konečně plně spojí. Ta miniaturní hradba, která tam byla, dokonale padne a zůstane jen čisté splynutí. Hradba se přesune kolem nich a pohltí jí plameny. Za ní už nikdo jiný nemůže. Na věky věků tam zůstanou sami a jinak to nechce. Potřebují snad něco víc? Ne. Na vteřinu ucítí Boogieho maličký vzdor, když se rozhodne posunout mnohem níž. Vzápětí o něj ale přijde a to vyžene Hydovy koutku nahoru podruhé. Jak málo stačilo, aby ho přesvědčil o tom, že to co dělají je správné. Bude to stačit i v jiných věcech? Ano, rozhodne se, že bude a nic ho nepřesvědčí o opaku. Dobývá pomalu ale sebejistě Boogieho nitro. Jeho podstata pojídá Boogieho vzrušení a vrací mu jej ve formě slasti a příjemný pocitů. Hřích v nejčistší formě. Klidně nechá Boogieho dělat si, co chce. Ostatně chce jeho, tak proč by mu bránil? Něco, co je oslněné zářivým světlem a zároveň má sílu plamenů. Hyde se doslova vyhřívá v jeho záři a sám by nebyl schopný ten pocit popsat. Nic podobného zatím nezažil. O to víc je rozhodnutý to dohnat až do krajností. Svírá jeho stehna a ve tváři se mu objeví výraz čiré spokojenosti, když ucítí Boogieho chodidla na svých ramenou a jak se proti němu propíná. Už nechybí mnoho, aby ho dohnal k vrcholu. Přesto ještě pár vteřin vydrží a tím je jeho prožitek ještě lepší. Hyde ho cítí taky a přijímá za své, jak kdyby to byla ta nejpřirozenější věc, kterou v tomto životě i v jiné dimenzi udělal. Jakmile Boo dojde k vyvrcholení, ještě malinko vystupňuje jeho prožitek dalšími doteky svého jazyka. Stačí mu však jediný pohyb a snaha si ho přitáhnou blíž, aby se podvolil. Pomalu se přesune boky mezi jeho nohy a nechá se přitáhnout do jeho náruče. Věnuje mu několik polibků na špičku nosu, než si krátce ukradne jeho rty. Vnímá své tělo, jak hoří touhou po něm, ale pořád se zvládne ještě ovládnout. Nebude to mí však dlouhého trvání. Podívá se mu do očí a v tu chvíli už se přestane ovládat úplně. Jsou krásné, neskutečné, dokonalé. Mnohem krásnější než ty, které v životě viděl.

"Boo-koi." Broukne melodicky a podmanivě.

"Tomu se říká nekonečná slast a pokušení." Odpoví mu na otázku, kterou zaslechl ve své hlavě.

"Souznění duší, můj Drahokame." Pošeptá mu ještě, než se poprvé pohne boky proti němu a začne se dobývat do jeho nitra úplně jiným způsobem. Ještě ale není úplné. 

"Nebyl bych to já, kdybych tě nechal trápit a celé to nedokončil." Provokativně se pousměje, protože kdyby to řekl kdykoliv jindy, lhal by. Trápení ostatních byla jeho radost, ale ne teď a s ním. Pomalu překonává milimetry v jeho těle. Nikam nespěchá a zároveň se nemůže dočkat, až bude uvnitř něj celý. Paže se mu chvějí novými slastnými pocity. Musí sklopit hlavu, když dokončí svůj první pohyb a trochu sebrat poslední zbytky příčetnosti. Chce ještě na pár okamžiků ovládnout svůj vrchol a možná na ten druhý dostat Boogieho zároveň s ním. Bude to nadlidský výkon, ale on není člověk. Plameny v jeho očích se rozhoří, když se podívá do Boogieho a pak se začne velmi pomalu pohybovat. Teprve když uvidí, že Boogieho vzrušení nabylo stejně intenzity a není daleko od dalšího vrcholu, zrychlí své tempo. Svým vlastním rozpoložením pouští na odiv svou moc. Najednou jsou kolem nich plameny, které olizují kraje postele, dál však nejdou.

Boogie

Ucítí polibek na nos a tak oči otevře a pořádně se zadívá do Hydovy tváře. Opravdu řekl Boo-koi? Ano, řekl a k tomu cítí jeho emoce a zdají se být opravdové. Boogie se neskutečně upřímně a zamilovaně usměje a přikývne. Bude jeho miláčkem a Hyde zase tím jeho. Konečně je doopravdy šťastný. O tom pokušení je vždycky učili, že by mělo být špatné, ale proč, když mu podléháte s někým, koho milujete? Ano, už si to dovede přiznat a snad se Hyde jeho myšlenek nezalekne, protože on by si stejně nedokázal poručit. Potřebuje být sám sebou a ne kontrolovat vlastní emoce, to by prostě nedokázal. Mazlivě ho k sobě tiskne, když mu tak pěkně říká a ucítí první tlak jeho boků proti sobě. Nebude si lhát, že z toho nemá obavy, ale je tak roztoužený a připravený, že nic špatného nevnímá. Kromě toho ho pohlcuje Hydova moc, která mu říká, že nic lepšího na světě neexistuje a je to jako když se nadýcháte rajského plynu. Můžou do vás řezat a vy se tomu budete šťastně smát. Když Hyde pronese, že by to nebyl on, aby ho nechal trápit, jeho staré realistické já oznámí, že to je docela legrační protimluv od démona, ale protože jde o něj samotného, věří mu do posledního slovíčka. Přece viděl, jak ho sem nesl, jak se o něj postaral… Brzy jsou jejich těla spojena a tempo začne být mnohem odvážnější. Boogie se v podstatě nechává vést, podléhá jeho bokům a kopíruje jeho pohyby, dokud to jde vůbec snést. Ze všech stran ho zahlcuje Hydova touha, jeho vlastní touha, plameny, které jsou skutečně okolo postele, ale stejně tak by mohly být výplodem jeho fantazie. Nezvládá ani otevřít oči a podívat se na ně, i když mu téměř olizují tvář. Jsou všude okolo nich jako by se doopravdy ocitli v srdci samotného pekla, ale Boogieho nic nepálí, jeho pokožka se neolupuje ani se nezadýchává kouřem z ohně. Had není nikde poblíž, zato je tu Hyde a pak je všeho najednou až příliš a on se propne v extázi tak mocné, že se celý pokoj zřetelně zachvěje a suť z omítky se snese k zemi a na koberec. Je to jen vzdálený stín toho, co by Boogie mohl způsobit, kdyby se neovládal, stejně jako to předvedl v té uličce. Hyde tok jeho energie usměrňuje svou vlastní a navíc jsou propojeni poutem. Toto je Hydovo hnízdo a útočiště, takže je zajištěno proti všem druhům útoků, i těm nechtěným a možná i právě proto se nestalo nic horšího. Boogieho tělo dojde kýženému uvolnění, po jeho tváři se rozlije slastně uspokojený úsměv a ještě si vychutnává všechny dozvuky. Je jich mnoho, přelévají se po jeho tváři i těle jako ten plazící se had a on spokojeně vrní, dokud ho nezaplaví příjemná únava. Když jeden uváží, že dnes málem zemřel a jeho plíce byly rozdrcené, musí sám sebe pochválit. Jeho žilami koluje Hyde osobně a teď může říct, že mu patří nejen svou duší, ale i tělem. Pokusí se převrátit trošku na bok, aby se mohl stočit do jeho náruče a možná se mu dokonce podaří spojení nepřerušit. Nechce nic víc, než si jen najít příjemnější polohu a navždycky u něj takto spočívat. Nepřeje si žádnou válku ani boje s anděly, ale peklo ví, že jestli se mu ho někdo pokusí vzít, použije všechny svoje prostředky k tomu, aby ten útočník přišel o život. Dřív by jen hrozil prstem, ale teď je bude likvidovat… co kdyby se jejich úmysly po čase zase vrátily? Ne, to riskovat nebude. Plameny příjemně hřejí jako ten krb a on na noze ucítí líný pohyb. Had je zpět, aby pohlídal jejich spánek.

Hyde

Najednou má pocit, že vůbec není připravený na Boogieho pohled. Když vidí, co se za jeho očima skrývá, prostě ho to úplně dostane. Nepamatuje si za věky nikoho, kdo by se na něj podobným způsobem díval. Nikdy, ani když se ho snažil okouzlit a svést sebevíc, se na něj takovým způsobem nedíval. Jenže taky s nikým neměl podobné pouto, jako právě teď má s Boogiem. Vlastě by se dalo říct, že je překvapený, když to přežil. Andělé si podobné pouto udržovali běžně, ale démoni ne. Byli dost sobečtí na to, aby se s někým o svou sílu dělili. Přesto jsou tu hned dva, možná tři, kteří to tak mají a na tak malém prostoru je to rozhodně rarita. Jen periferně vnímá plameny, které dokonale dokreslují atmosféru. Mnohem podmanivější jsou však ty, které pro jeho oči vysílá Boo. Je to záře jim podobná a najednou ví, že jí nemá dost a jen tak mít nebude. Na tváři se mu objeví naprosto okouzlený úsměv, který se během vteřiny změní v roztoužený, když do něj vstoupí v celé délce. Ne, nic podobného ještě nezažil. Už jen to, že vnímá Boogieho pocity. Skloní se pro Boogieho rty. Je mu jasné, že brzo snad nebudou moci dýchat oba, ale on to nepotřebuje. Jeho tělo možná ano, ale on ho chce ještě víc vydráždit a to Boogieho taky. Nepouští jeho rty, hraje si s nimi, prohlubuje polibky, stejně jako zrychluje tempo svých boků. Sám podporuje sílu, která se kolem nich kumuluje a ví, že tento dům to přežije. Taky ho chrání jeho síla, tak by měl být stavěný na mnohem horší věci. A taky že vydrží. I když se z Hydova těla odepne neskutečná síla, odnese to jen omítka. Boogie k tomu jen přidá a ani jeden neví, že země v okruhu několika kilometrů se zachvěla. Jak kdyby mělo přijít ničivé zemětřesení. Hydovo tělo jen zlehka povolí, když se přes něj přežene ta nejsilnější vlna. Skloní na chvíli hlavu, aby ji vzápětí mohl zase zvednout a užít si Boogieho spokojený výraz.

"Sluší ti to. Jsi dokonalým ztělesněním toho, po čem bych kdy mohl toužit a že to není málo." Složí mu kompliment, než se pomalu přesune vedle něj a přitáhne si ho k sobě. Jednu jeho nožku má přes své boky a dokonce pořád zůstává uvnitř něj. 

"To, co jsi cítil, byl jen kousíček tvé vlastní moci. To nemá se mnou nic společného. Je to uvnitř tebe, jen jsem ti pomohl dostat to ven. Mysli na to, až se budou dít nevídané věci." Pošeptá mu do vlasů a trochu se odtáhne horní polovinou těla, aby na něj viděl. Líbne ho na čelo, než se zase přitiskne k němu. Hada samozřejmě vidí a musí se nad tím pousmát. Zvykl si na Boogieho rychle a tím ho jen utvrdí, že jeho volby byla správná. Jak kdyby to sám nevěděl. Uvnitř Hyda se rozlévá příjemné teplo, které má co dočinění s city, které si právě začíná uvědomovat. Jsou lidské, nezná je, přesto jsou mnohem příjemnější, než plameny.

"Boo-koi, jsi vyvolený, ale pro mě." Sdělí mu část toho, co si myslí.

"A když se úplně uvolníš, uslyšíš i jeho." Naznačí, že by se mohl hadovi dostat do mysli. Ale něco ho zajímá mnohem více. Je démon, nedokáže si plně uvědomit únavu Boogieho těla, prostě nezná ten pocit, neví, jak chutná. Sám ji necítí.

"Hezky hřeješ." Zašeptá mu podmanivým hlasem a začne dlaní klouzat po jeho těle. Skončí až na Boogieho pozadí, které jemně stiskne a přitlačí ho víc ke svému tělu. V ten okamžik ho něco kousne do nohy. Hyde nevěřícně sykne a podívá se na hada u jejich nohou.

"To myslíš vážně?" Zamračí se na něj, až mu z očí létají blesky. Co si to vůbec dovoluje. Had se zase líně stočí.

"Co to jako mělo být?" Zlobí se na svého dlouholetého přítel, ale ten ho okázale ignoruje a to ho vytáčí ještě víc.

"Můžeš mu laskavě říct, aby to už nedělal?" Obrátí svůj pohled k Boogiemu.

Boogie

Zvedne k Hydovi unavené oči a usměje se na něj, když mu začne skládat další komplimenty. Je úžasný a tak milý. 

"Je mi u tebe moc dobře." Ubezpečí ho. Když připustí, že má tolik jedinečné schopnosti, které by mohly Hyda vábit, už trochu víc chápe, proč je z něj tolik pryč, ale ještě pořád je pro něj těžké přijmout, že by se mu mohl líbit i fyzicky. Jako doopravdy… Hyde z něj nevystoupil, ale Boogiemu je to nečekaně příjemné. Mohl by tak usnout a ani tato pro něj jindy docela vulgární pozice mu nevadí. Mezi nimi není nic, co by mohlo zůstat skryto, tak proč se vyhýbat tomuto? Jsou skoro jako jedna bytost a on to tak chce. Nechává si do ouška šeptat slůvka o tom, co se bude dít, až vypustí do světa svou moc a pořád se při tom usmívá. Nepřítomně při tom maluje kolečka na Hydova prsa. On nechce nikomu cíleně ubližovat, ale pro jeho záchranu bude a jestli k tomu má dostatek síly, tak je to jedině dobře. Nejhorší, co by se mu mohlo stát, by byla bezmoc. Hyde olíbává jeho tvář, hraje si s jeho vlasy a on se tím nechává konejšit a hýčkat. Mohl by tu s ním takto ležet celé měsíce a stačilo by mu to. +Boo-koi...+ Zní mu jeho hlas v uších. Znovu se na něj podívá, když mu řekne, že je jeho vyvoleným a jenom pro něho a ten pohled je mnohem vážnější a po chvíli i dojatější. Zvedne dlaň a zamilovaně ho pohladí po krásné tváři, aniž by tušil, jako stvoření je za ní. Buď si… stejně ho miluje. Překvapí ho, když se dozví, že by mohl vnímat hadovy myšlenky. Podívá se tím směrem, kde ho v nohou cítí. Copak zvířata přemýšlejí jako lidé? Ale on není obyčejné zvíře, je přece kouzelný a má dvě hlavy. Nechce ho ovládat tak, jako ovládali toho ptáka a nechce mu ublížit. Chtěl by si s ním jenom popovídat. Je to možné? 

"Ty taky." Řekne mu na oplátku a ještě nemá ani ponětí o tom, proč mu to Hyde říká. Prudce vydechne až ve chvíli, kdy ho přirazí proti sobě a tím, že je stále v něm, se Boogiemu slastně zatmí před očima. Zároveň je to ale dost přecitlivělé místo. Vzápětí na to ucítí jemné cuknutí Hydova těla a to syknutí a ví, že tohle nepatřilo jemu. Honem se podívá do těch míst a uvidí hada i kousanec. To místo se nehojí automaticky jako jiná zranění. Kousnutí je nejspíš taky kouzelné a bolelo! Boo v první chvíli vůbec nechápe, proč k tomu došlo a očividně není jediný. Když vidí, jak se Hyde zlobí, ale hadovi neublíží a jak se had naopak pohodlně uvelebí ke spánku, nevydrží to a hlasitě se rozesměje. 

"Já mu mám něco říct?" Ukáže na sebe nechápavě. Copak on něco takového dokáže? Copak on je jeho pán? Už to tak ale vypadá a Hyde mu hada přece daroval. Boo se o to doopravdy pokusí a překvapí ho, jak snadné to je. Had se jeho mysli nebrání, očividně ji vítá a odpoví mu s lehkostí. Boo se rozesměje podruhé. 

"Říká, že jsi mi ho dal proto, aby mě chránil a on teď chrání můj odpočinek. Kdyby to neudělal..." Nedopoví to a zčervená. 

"To je jedno, prostě má obavy o moje fyzické zdraví." Odmávne to rukou, ale natáhne se co nejvíc, aby mohl hada pohladit konečky prstů. Teprve potom se stočí zpět na Hydovu hruď. 

"Nemysli si, že bych nechtěl." Zašeptá mu. 

"Jenom se na to maličko vyspím. Víš, ten dnešek byl… trochu náročný." Řekne mezi dlouhým zívnutím. Teď už se nebojí ničeho a v jeho náručí se mu líbí. Když bude Hyde stále takto pozorný, kdo by po tom netoužil? Při tom ani netuší, že peklo snad většího svůdníka a pokušitele ani nemá. Jak by se mu to mohlo nelíbit s tím nejlepším z nejlepších? 

"Dobrou noc, moje lásko. Dobrou noc, příteli a strážce." Popřeje jim oběma, než se ocitne v říši snů.