Sena x Takeshi - Říkal jsi nejlepší místo v každém městě. - část 4.

(hotel v Odawaře)

Sena

Všechny jeho obavy definitivně padnou, když mu Takeshi řekne, že mu Sena dělá jenom samou radost. Usměje se na něj a v jeho očích zazáří spokojená upřímnost. 

"Ne, vy rozhodně nejste přehnaně egoistický, nikdy jste nebyl." Je to další drzost, protože i když je Takeshi v podstatě milý člověk, jeho ego vážně není malé. Nemůže být, jinak by se nedostal tam, kde je. Jenom s ním nemává všude okolo v tom negativním smyslu. 

"Teď už mi nemůžeš nic pokazit, chápeš?" Řekne mu a narovná se v zádech. 

"Přece jsem ti vyprávěl, proč jsem tady a že jsem nejdřív ani nechtěl. Jenže tvojí vinou se všechny moje cíle převrátily vzhůru nohama a teď jsou výrazně jiné." Vede si svou, ale to Takeshi taky, protože mu začne znovu vysvětlovat, jak přesně ho vidí a jaké šance podle něj reálně má. Sena si povzdechne a zamyslí se nad tím. Upřímně je ale čím dál tím víc rozhodnutý nechat vyhrát Taijiho. Jenom se bude rvát dopředu tak, aby mu kryl záda a táhl ho s sebou a pak to zařídí tak, aby byl lepší. Taiji tak vyhraje svou sázku a bude před Shinyou za rytíře a on sám se bude moci podívat na lidi okolo sebe, kdyby jeho vztah s Takeshim vyšel najevo. Protože kdyby vyhrál sám, všichni by tvrdili, že je to Takeshiho zásluha. Té nálepky by se Sena nezbavil, ani kdyby byl sebelepší. A on by chtěl, aby to jednou vyšlo najevo. Když to bude možné… O tom ale svému miláčkovi nic říkat nebude, protože Takeshi by hrál zase svou hru a tahal za nitky, za které Sena nechce. Bude to dělat i tak, ale Sena bude mít malou výhodu. 

"Tak dobře." Řekne mu, aby ho ujistil, že bude dál bojovat a pak se rozesměje, když mu Takeshi přizná, jak rád by se s ním hádal. Sena už pochopil, že má rád třaskavé věci, to proto si vzal svou ženu a ne jinou a vlastně hodně z té záliby vtělil do svého syna. Jen asi nečekal, jakým způsobem mu to bude Hiroto vracet. Taky ale netuší, jak moc velká jízda může být hádka se Senou a měl by si dát pozor. Nejde jen o drahé věci, kterými pak Sena rád hází a čím jsou dražší, tím je pocit uspokojení lepší, jde taky o to, že je mu pak jedno kdo a co je kolem. Spolkne smích, když mu Takeshi přizná, co by si přál vidět pod jeho oblečením. Samozřejmě má pravdu, protože nějaké trenýrky by pod to stěží dostal, ale Sena uměl být velice kreativní. Když Takeshi vstane, Sena se domnívá, že odsud konečně odejdou, ale to se stát nemá. Provází ho pohledem a jakmile se ozve charakteristický zvuk zámku, maličko se zachvěje. Kruci… teď a tady? Ten má tedy nervy. Cosi v jeho podbřišku sebou trhne, když si Takeshi začne odkládat a blíží se k němu. Sleduje ho očima přikovanýma k jeho tváři, vypadá trochu jako malý dravec, který se rozmýšlí, jestli utéct nebo tuhle kořist zvládne. Nic naplat, karty jsou rozdány, bude ji muset zvládnout. Teď taktika. Jeho tady žádné dvě možnosti nenapadnou, jenom jedna jediná. Překvapeně vydechne, když ho Takeshi jako nic posadí na stůl. Možná moc neměří, ale sílu má tedy dostatečnou. A pak pochopí, co přesně po něm Takeshi chce. Už ho zná dost na to, aby ho to mohlo napadnout samo od sebe, ale nenapadlo. Ohlédne se za sebe a honem zapřemýšlí. Přesto se pomalu vytáhne do stoje. 

"Nechceš pustit nějakou hudbu? K přehlídkám vždycky bývá hudba." Řekne mu, ale bylo by to lepší i kdyby šel někdo okolo. Kdo ví, co by odtud mohlo být všechno slyšet? Nepočká, dokud nebude znít a rovnou vykročí po stole pomalu směrem od něj. Dává si záležet na pěkné chůzi a doufá, že jeho nohy jsou zespodu ještě delší. Co všechno je asi odspodu vidět lépe? Bude si na to muset dát pozor. Jakmile je dost daleko, zastaví se, pootočí bokem a pohladí se po stehnu. Jde tak vysoko, aby si mohl vyhrnout svetřík a ukázat, že titěrná šňůrka jeho prádla míří až nad kyčelní hrbolek. Hodně vysoko. Ne, to nejsou trenýrky. Zase ten svetřík spustí a po cestě směrem k němu začne hledat zapínání kraťásků. Rozhodně nic neukazuje, všechno je pod svetříkem. Zastaví se těsně nad ním na samém okraji stolu a ozve se zvuk sjíždějícího zipu. A to je všechno. Mrkne na něj, udělá několik pozic a otočí se k cestě zase zpátky.

Takeshi

Zatváří se na vteřinu pochybovačně, když mu Sena řekne, že nikdy egoistický nebyl, ale vzápětí svůj výraz neovládne a chraplavě se uchechtne. Oba ví, kde je pravda, i když ego nikdy nestavěl na první místo. Prohlíží si Senovu tvář se zkoumavějším výrazem v té své. Snaží se odhadnout, co přesně tím Sena myslí. Nejde o to, že by mu nevěřil, je si jistý, že mu nelže, ale snaží se přijít na co, co to bude vzhledem k soutěži znamenat. Nerad by, aby se přestal snažit, ale to se snad nestane. Sena mu to vzápětí potvrdí a je za to opravdu rád. Poslední, co by chtěl, je to, aby zahazoval svou vlastní šanci kvůli němu. Pravdou je, že by našel jiný způsob, jak ho dostat na vrchol. Zarazí se při svých myšlenkách, protože ty o vrcholu ho přivádí úplně jiným směrem. Jeho výraz začne odpovídat tomu, co se mu dostává do hlavy. Pomalu k němu vzhlédne, jakmile se postaví na stůl a sjede ho očima. Ano, to je jeden z důvodů, proč si myslí, že na to má. Nebojí se ničeho a pokud ano, stejně to dokáže překonat. Kde kdo by ho poslal do patřičných míst, kdyby to udělal právě tady, kde bylo ještě před chvílí tolik lidí, ale Sena ne. Ten prostě vstane a rozjede svou vlastní show. Těší se na ni opravdu ano. Odejde kousek stranou, aby poklepáním probudil notebook ze spánku a rovnou ho připojí k větším reproduktorům. Bude to mít rozhodně dvojí využití, pokud…Ano, tak nějak doufá, že by to podobným způsobem mohlo dopadnout. Pravý koutek mu zlehka vyběhne nahoru, když se místností rozezní první tóny. Vybral kousek, který se výborně hodí k jeho osobnosti. Je to rytmické, provokativní a text taky skvěle potrhuje momentální atmosféru. Sáhne po jedné z židlí, otočí ji opěradlem před sebe a obkročmo se na ni usadí. Sáhne do svých kalhot, aby vytáhl krabičku cigaret. Nespustí ze Seny pohled ani na vteřinu a v prvním, hustším dýmu z cigarety mu to neskutečně sluší. Sklouzne očima na jeho ruku, která momentálně hladí dokonalé stehno a sune se po něm výš. Přistihne se, že v ten okamžik prostě přestane dýchat. V jeho očích je vidět hladovější výraz, který nikdy nebyl tolik patrný, jako právě teď. Bez přemýšlení sáhne k nejvrchnějším knoflíkům své košile a několik jich povolí. Třeba se mu bude snáze dýchat, ale spíš ne. Rozhodně tím nezabrání horku, které tu najednou je. I kdyby se chtěl ovládat, se Senou to vůbec není snadné, je to spíš nemožné. Pomalu naklání hlavu na stranu, když se objeví tenká šňůrka, která dává znát, jak moc Sena svůj outfit doladil k dokonalosti a vlastně přesně pro něj. Nebylo by to tolik dráždivé, kdyby bylo jasné, že pod tím nic nemá.

"Vždycky jsem od tebe očekával opravdu hodně, Sena-chan." Ozve se jeho hlas, který musí opravdu hodně kontrolovat, aby nebylo znát, jak moc na něj působí. Ležérně si u toho opře předloktí o opěrku.

"Neměl jsem ani tušení, kam až to může zajít." Vyruší ho posledními slovy a pak se zase odmlčí. Byl by hřích ho dál rušit. Musí zvednout hlavu, když se objeví kousek před ním na okraji stolu. První se mu podívá do očí a pak těmi svým klesne na zapínání jeho kraťásků. Znovu tají dech a naklání hlavu, aby viděl mnohem víc. Je najednou nějaký nedočkavý a to je u něj taky velmi nezvyklé. Neovládne se a trochu zmučeně si povzdechne, když nevidí vůbec nic navíc a Sena už odchází na druhou stranu stolu. Nejradši by mu zatleskal, protože ho dost dobře dostává a je rád, že sedí, ale bude mít ještě dost času na to, aby mu řekl všechny komplimenty, které ho právě napadly. Trochu se posune na židli dozadu, krátce si potáhne, než si opře bradu o předloktí.+Měsíční světlo, měsíc v úplňku. Zdánlivě chladný a stejně má na spoustu lidí nepřekonatelný vliv a mění jejich chování.+ Probíhá mu hlavou, možná by z toho mohl udělat koncept šitý Senovi přímo na míru. Nezavírá oči, přesto to před nimi přesně vidí. Dokonce má pocit, že slyší trochu jinou hudbu, než se line z reproduktorů. Ne na tohle by foťák nestačil, nutně by potřebovat kameru a trochu ho mrzí, že tu není Zyean, ten by podle něj podobné věci zachytit dokázal. Asi by se nakonec bavil nad tím, jak se to mládě červená, když by jen u vycházkového mola neskončilo. V očích se mu zvláštně blýskne, ale se Seny je nespustí ani na chvíli.

"Na tohle bych potřeboval nebojácného kameramana." Prozradí Senovi něco málo z toho, co se mu prohání hlavou a čeká na jeho reakci.

Sena

Takeshi si na něj přitáhne židličku, zapálí cigaretku a Sena samozřejmě co chvíli po očku sleduje jeho výraz. Jestli se dobře baví a líbí se mu, co vidí nebo by měl ještě přidat? Ale ano, líbí se mu to, což mu vzápětí potvrdí svým komentářem. Jakmile je Sena na druhé straně stolu co nejdál od něho, ohlédne se po něm přes rameno a znovu na něj mrkne. 

"Ano? A co všechno přesně?" Popichuje ho, zatímco si prostě stáhne dolů ty kraťásky a opatrně z nich vystoupí. Není poznat vůbec nic, protože ten svetřík spadá pod linii jeho poloviček. Teď opravdu děkuje všem kami za výběr svého outfitu. Takeshiho odpověď ho naprosto dostane. Dobře, teď vyhrál. Sena vytřeští oči před sebe, otočí se k němu čelem a zůstane stát. Dlouze se mu dívá přímo do očí, měří si jeden druhého, Sena odhaduje svůj protějšek a především zvažuje, jestli by do toho šel. Stát někomu modelem byla jedna věc. Nejspíš by dovedl nafotit akty. Nejspíš by dovedl pózovat malíři, ale procházet se nahý před kamerou? Jistě, to bylo taky umění a nešlo zrovna o porno. Nic takového se po něm nechtělo. Vlastně to byl takový neobjevený obor, protože o podobných videích v ryze uměleckém duchu Sena v podstatě neslyšel. Vždycky to byly jenom fotky. Možná ten obor jenom neznal dost dobře, ale podle něj byl zoufale nevytěžený. Je mu asi celkem jasné, o kom Takeshi mluví. Kdyby se Zye nechal učit od mistra a vybral by si zrovna tohle, Sena si byl jistý, že by měl o budoucnost postaráno, protože to bylo něco tak neotřelého, že by v podstatě neměl konkurenci. Už vidí ty galerie a vernisáže, kde všichni zaujatě sedí před menšími plátny namísto obrazů a sledují mistrovské záběry. A proč ne??? Možná by bylo lepší dělat tento model, než vyhrát tuto soutěž? Ale teď?

"Když na to kývnu, půjde ryze o umění." Stanoví si podmínku. Teď je to Takeshi, kdo se musí rozhodnout. Je to trochu jako červená a modrá pilulka. Kdyby tady zůstali sami, Sena nepochybuje o tom, že by došlo na všechno a konečně by se navzájem měli. To pro něj musí být velké lákadlo. Pokud tady sami nezůstanou a někdo přijde, půjde o práci, společný projekt a nic víc nebude. Každý se pak rozejdou svou cestou a Takeshi bude muset ještě počkat. Jenže jak ho tak Sena zná, on toho bude klidně schopný a v klidu odsud odejde s natočeným materiálem, zatímco Sena si touhou vyškube všechny vlasy. A proto mu to rozhodně neulehčí. 

"V klidu přemýšlej." Řekne mu, ale hodlá ho nalomit co nejvíc to jde. Pomaličku vykročí zase směrem k němu a pak z ničeho nic předstírá, že mu něco upadlo. Zastaví se, ohlédne a naznačí úlek. Honem se sehne a dá si záležet na hlubokém předklonu, kdy jde svetřík na jeho pozadí výš. Má to prádlo, takže vykouknou jenom krajky a ještě na chviličku. 

"Promiňte..." Přiloží si dlaň před ústa a zachichotá se, než pokračuje v chůzi k němu. 

"Byl byste tak laskav…?" Řekne mu a natáhne se pro jeho ruce. Takeshi si to cigáro bude muset nechat v koutku. Navede je pod svetřík, zatímco se mu pevně dívá do očí, přiměje ho najít lemy tang a pak ho nechá, aby je pomalu stáhl dolů. Jenom to a nic víc. Cítí, jak se mu třou o stehna a pak drhnou o boty a jejich zapínání a nakonec z nich vystoupí. 

"Smíte si je nechat jako suvenýr. Můžete se domnívat, kdy si koupím nová nebo jestli ještě stále chodím na ostro." Podráždí jeho fantazii, otočí se a zase jde pryč. Svetřík všechno schovává.

Takeshi

"Hm, co všechno?" Zopakuje po něm otázku a opravdu se nad tím zamyslí. Snaží se obnovit pocity, které měl, když ho poprvé viděl. Bude nejspíš těžké to popsat slovy a přesto se o to pokusí. Byla by škoda, kdyby o tom pomlčel. Myslí si to.

"Čekal jsem něco nového, co mi připomene, pro co stojí za to žít. Očekával jsem něco naprosto nezvyklého a přesto něco, co se hodí do běžného dne a dokonale ho rozsvítí. Očekával jsem nespoutanost, cílevědomost a k tomu i smyslnost v každém pohybu." Odpoví mu jako první, když si zlehka promne bradu.

"Dal jsi mi všechno a vystupňoval to do nekonečných výšin už první společné, soukromé chvíli." Blýskne se mu v očích, tu restauraci a hlavě to, co se dělo nad ní, musel nutně připomenout. Sám na to velice rád vzpomíná a bude ještě dlouho. Oplatí mu pohled do očí, aby odhadl, co všechno v Senovi jeho návrh způsobil. Trochu doufá, že ho odmítne a zároveň si přeje, aby na to kývl. Byla by to opravdu nádherná práce, ale jde spíš o dilema, které v něm je. Strávit chvilky se Senou o samotě a dělat různé věci, které budou opravdu příjemné anebo věnovat jedno ukradené odpoledne něčemu, co by snad byl opravdu velký převrat v jeho oboru a i v těch podobných. Zyean podle něj byla ta správná osoba, která by se na to hodila a podle něj by do toho i šel, jenže…Nikdy nebyl tak rozporuplný.

"Samozřejmě, kdybych nechtěl, aby šlo čistě o umění, nevolala bych k tomu kohokoliv jiného, natočil bych si to sám." Souhlasí s jeho podmínkou. Ne, že by si nedokázal představit nějaké menší povyražení, ale o to teď opravdu nejde. Podívá se znovu na Sena, protože jeho slova jasně říkají, že s ním hraje.

"Dáváš mi na výběr?" Pozvedne nepatrně obočí a krátce se uchechtne.

"Vlastně to mělo být obráceně." Ujistí ho o svém původním záměru. To Senu chtěl trochu vyvést z míry a spíš se to otočilo proti němu. Ještě pořád má před očima to, jak si sena svlékl kraťásky a snaží se si představit, co je teď pod svetříkem. To jednomu rozmýšlení vážně neusnadní. Dojde na další povzdech, když se před ním Sena předkloní. Musí nutně naklánět hlavu na stranu, aby dohlédl, co nejdál. Vidí jen krajky, ale už jen to stačí, aby byl vzrušený. Musí si přiznat, že Sena úplně přesně ví, jak na něj. Vloží si cigáro do koutku a nechá se přitáhnout za ruku blíž.

"Bude mi potěšením. Přece bych vás nenechal bez pomoci." V očích mu zajiskří, když se jeho ruce dostanou pod kousek látky. Kde kdo by ji možná vyhrnul, aby to mohl vidět, ale jemu k lepšímu rozpoložení víc vyhovuje nechat ho tak a zaklenout prsty za tkaničky, aniž by to viděl. Z jeho rtů vyjde tichý povzdech, ale neubrání se tomu, aby za ně nezatahal. Jen trochu, nechce přece, aby to bylo nepříjemné, jen spíš Senu trochu popíchnout, aby se cítil aspoň trochu podobně. Pak začne kousek látky stahovat. Cítí, jak se jeho kůže dotýká té jeho a přistihne se, že už zase zadržuje dech. Pomůže mu dlaní na obou kotnících, když z nich vystupuje a neodpustí si jemné pohlazení.

"Je to pro mě čest, si je nechat." Prohlédne si kousek prádla, natáhne ho mezi prsty, než ho poskládá a strčí ho do kapsy košile tak, že kousek trčí. Rozhodně jde poznat, že to není kapesník a je jasné, že s tím klidně takto půjde i z této místnosti.

"Nebo ti je můžu koupit já a strávit svůj čas tím, že budu přemýšlet, jestli je nosíš nebo ne." Sdělí mu svou vlastní variantu. Ne nezapomněl, nad čím by si měl rozhodovat, ale…Je těžké držet souvislé myšlenky. Zapře se dlaněmi o stůl, aniž by ho v mírném předklonu přestal pozorovat. Pořád má tendenci ten projekt uskutečnit. Je to hrozně lákavé něco podobného opravdu udělat. Taky je hodně těžké představit si, že bude muset čekat na další příležitost, kdy s ním bude sám. Nakonec sáhne po svém telefonu a přiloží si ho k uchu. Počká, až se na druhé straně ozve hlas.

"Prosím najděte Zyeana a řekněte mu, ať za hodinu přijde do zasedačky. Díky." Ukončí hovor a podívá se na Senu.

"Tak můj drahý, teď už záleží jen na vás, jak tuto hodinu strávíme." Hodí rozhodnutí o tom, co by se tu mohlo stát zase zpátky na něj.

"Nechal jsem nám trochu času a zároveň je ho žalostně málo. Přiznávám. Působíte na mě tolik, že nejsem schopný se rozhodnout." Típne cigaretu do nedalekého popelníku a částí pozadí se usadí na desku stolu.

Sena

Hezky se to poslouchá, opravdu hezky a Sena to dává najevo výrazem své tváře, jemným úsměvem a taky lehkým pokyvováním hlavou. Takeshi rozhodně umí pěkně mluvit a ví, co říct, aby to jednomu udělalo radost. Jeden si myslel, že jeho dny jsou všechny nevšední, ale rád uvěří tomu, že on je ten jediný, který ho zachraňuje z jinak šílené nudy. Znovu se usměje, když dojde na smyslnost a na to, jaké to mezi nimi bylo na té věži. Jen teď je to trochu jiné. V podstatě zamilované. Musí se zasmát, když Takeshi řekne, že by stál za kamerou sám. 

"Jak bys chtěl točit porno bez hlavního účastníka?" Zeptá se ho a teprve potom našpulí rty. Když ho bude takhle provokovat, Takeshi by to ještě mohl chtít realizovat a to bylo něco, na co Sena potřebuje ještě nějaký čas. Je rád, že se mu podařilo udělat něco, co Takeshi nečekal. Myslel si, že ho dostane do pozice, kdy z něj Sena bude celý pryč a bylo na něm znát, že je zvyklý, že ostatním se to nedařilo. No a Senovi se to povedlo. Je na sebe opravdu pyšný. Už zase stojí na odvrácené straně stolu, teď bez prádla, když spatří, kam si Takeshi prádlo dává a jak vykukuje. Nejdřív nad tím povytáhne obočí, ale pak se znovu upřímně rozesměje a krátce zakloní hlavu. Je roztomilý, vážně mu to sluší a ano, i on se bojí, že s nimi takto odejde. Sena by byl rád u toho, až se na to veřejnost bude dívat a lapat po dechu, ale zase tak moc nechce být u toho, až se to doslechne nebo to nedej bože zahlédne Hiroto. Takeshi byl vážně nezmar. Hranice mu prostě vůbec nic neříkaly. 

"Takové dárky si nechám líbit. Už teď se těším na váš výběr, pane." Skutečně by ho zajímalo, jaké kousky by se na něm Takeshimu líbily, co přesně by mu vybral on sám a ne Sena. A rozhodně to nebude nic levného, tím si je jistý. Takeshi sáhne po telefonu a v tu chvíli už je Senovi jasné, jak se rozhodl. Jeho slova mu to potvrdí vzápětí. Nakloní hlavu k rameni a nevěřícně sleduje toho drzouna, jak převrací jeho slova vzhůru nohama. Takhle byl Takeshi zvyklý řešit všechno? Ne, ne, ne, tentokrát ne. Povytáhne obočí pořádně vysoko, ale ze svého místa se nehne. 

"To vidím pane. Nějak jste totiž zapomněl, že jsem vám dal dvě možnosti a vy jste si měl vybrat. Ne je chtít obě najednou. Obávám se, že to bude opravdu dlouhá hodina, když budeme každý stát na svém místě a jenom na sebe hledět. Měl jste toho kameramana zavolat hned." Teď je vidět zase na Senovi, že žádné další představení rozhodně nebude. Klidně Takeshiho vydusí, dokud se ty zpropadené dveře neotevřou. Všechny procházky po kouzelném mole skončily. Daleko horší je fakt, že přišel o spodní prádlo a jeho kraťásky jsou v polovině stolu, takže kdyby chtěl odejít a stavit se třeba pro kávu, musel by asi takhle. Stočí za kouskem oblečení oči a v tu chvíli je mu jasné, že Takeshimu to musí zapálit úplně stejně. Dvě vteřiny se neděje vůbec nic a Sena jenom přemýšlí nad tím, jestli tu posedávat s nohou přes nohu a svetříkem proklatě vysoko nebo opravdu vyrazit mezi lidi. On nahý, Takeshi s jeho prádlem v kapsičce… Vyprskne a honem si dlaní zakryje ústa. Se smíchem vyrazí rovnou k tomu místu a je vážně zvědavý, jestli tam Takeshi vyrazí taky, aby mu v tom zabránil nebo zůstane na místě. Bude legrační, až se srazí hlavami v honbě za kouskem oblečení. Vyskočí na stůl nebo mu to revma nedovolí? Všechny tyhle prostořekosti mu září z očí, když doslova přistane na kolenou u kraťásků. Cítí jejich látku mezi prsty, ale…?

Takeshi

"Hlavním účastníkem jsi rozhodně ty. A pořád je tu možnost stativů, pokud nebude příliš kreativní." Odpoví mu bez většího váhání. On by klidně vydržel celou dobu za kamerou jen proto, jaký materiál by se mu nakonec dostal do rukou. Stálo by to za to, aby si troch svého potěšení odpustil, jen na nějakou chvíli. Taky proto se rozhodl zavolat Zyeana. Oddálí tím společné chvilky a zároveň dostane něco, po čem taky dost touží. Bylo to jako prokletí, ale hodně příjemné. Výhodou jeho věku byl fakt, že si na ty nejlepší věci dokázal počkat. Trpělivost mu nikdo upřít nemohl a tohle by byl úkaz s cenovkou diamantu, tím si je jistý. Mírně pokrčí rameny a trochu rozhodí rukama, když svým umístěním Senova prádla ho dokázal přinutit k smíchu. Zní to úžasně, jeden by to dělal od rána do večera. Nemá problém s tím si udělat legraci sám ze sebe a navíc rád šokoval okolí. Bylo to dost často vidět na jeho práci a přesto si dokázal držet určitou hranici, kdy to bylo ještě pro veřejnost únosné. Nikdy úplně nepochopil, jak se mu to daří, ale nestěžoval si.

"Dám si rozhodně záležet. Nic by mi neudělalo větší radost, než abych tě potěšil." Ujistí ho, že pro to udělá maximum a vybere to nejlepší a nejvíc provokativní, co by mohl. Přesto má v plánu něco, co bude k tomu i svým způsobem vkusné. Nikdy si nepotrpěl na věci, které působily lacině a poslední, co by chtěl je, že by tak Sena vypadal. To mu jeho povaha a náklonnost k němu nedovolili. Nakloní trochu hlavu na stranu, když mu Sena vyčte jeho řešení dané situace.

"A já myslel, pane, že u mě trochu znáte." Začne mu dopovídat a u toho se mírně usmívá.

"Já vždycky hledal řešení tam, kde by to jiné nenapadlo. Vy jste mi dal tu možnost a já toho využil." Pomalu nakloní hlavu na druhou stranu.

"To jsem možná měl, ale ochudil bych se o hodinu velmi příjemného pozorování každého vašeho pohybu. I to mi stojí za to, abych si dopřál trochu víc času." Pomalu očima proskenuje všechno, co je ze Seny k vidění a zbytkem trápí svou představivost.

"Zapomněl jste na jednu z mých největších obsesí." Upozorní ho na fakt, že ho sice neskutečné láká k sobě, ale zároveň ví, jak moc příjemnější by mohla být odměna v dlouhém čekání. Krátce očima těkne na spodní prádlo ve své kapse a pak pomalu stočí pohled na Senovy kraťásky na stole. Samozřejmě, že ho napadne ta varianta, která by se mohla Senovi prohánět hlavou a zároveň už si sám přerovná možnosti, které má. Moc jich není, ale pořád je tu jedna, díky které by nakonec vyhrál. Potřebuje být dost rychlý, ale zase ne tolik. Vyrazí snad o vteřinu dřív, než Sena. Neběží, ani bezhlavě neskáče na stůl. Jde rychle a trochu bokem. Díky vteřině navíc si to může dovolit. Sáhne po drobném kousku látce ve stejnou chvíli jako Sena, možná je malinko pomalejší. Usadil se pozadím na stůl a víc natáhl, aby látku sevřel taky. Netrhne jí k sobě a trochu doufá, že ho tím překvapí. Místo toho, aby to samé udělal druhou rukou a vytrhl Senovy kraťásky, sáhne po látce jeho svetříku. Pevně ji sevře a jen trochu s ní trhne nahoru. Zatím neodhalí nic, ale velmi rychle by mohl, kdyby chtěl. Můžou klidně tu hodinu být přesně takto. Je zvědavý, jestli vydrží, i když se dveře začnou otevírat.

"Sena-chan." Prohodí chraplavě a tiše. Znovu trochu zatahá za látku, ale ta se nevyhrne skoro vůbec, zatím to nechce.

"Byl jsi tak hodný a dal mi na výběr." Odtuší jako první, když mu kouká do očí.

"Měl bych ti tu laskavost oplatit a dát na výběr já tobě." Nakloní se blíž, skoro to vypadá, že se dotkne jeho rtů.

"Jsou jen dvě možnosti. Dáš mi další suvenýr, na který mám připravenou další kapsu a já pustím tvůj rozkošný svetřík. Druhá možnost je, že si vybereš ty kraťásky a já si v tom případě užiju úplně jiný suvenýr a taky výhled a možná nakonec nebudu sám, když se u tvého rozhodování zdržíme dost dlouho. Ostatně…" Odmlčí se na chvíli.

"Polohu…" Mírně si povzdechne, protože už jen to, jak klečí na čtyřech, ho dráždí. Vyhrne látku ještě kousek výš, aby si na ni nemohl sednout, pokud by dosedl na paty.

"Na to máš přímo ukázkovou." Malinko ho trápí, ale jen něžně. Ostatně Sena s tím provokováním začal a Takeshiho jeho hra rozhodně baví.