Sena
Od Takeshiho je moc milé, že podobná slova říká, ale Sena už si stačil všimnout, že umí být obrovský diplomat. Nejspíš mu jenom po společných zážitcích nechce říct od plic, jak moc dneska šlápl vedle. Někdo se nenechal. Někdo, kdo není jen obyčejný student, který sem přijel za školním projektem. Kdo takový? Někdo, kdo musí mít v zádech někoho z tohoto týmu, jinak to není možné. Nějaké zvíře z televize? Velké zvíře? Asi by si nafackoval, kdyby tušil, jak blízko je a pořád mu to nedochází. Pousměje se, když Takeshi promluví o tom, jakou je pro něj inspirací, ale náladu mu to stejně nezvedne. Našpulí rty, když zmíní tu upřímnou námahu a pomalu se po něm ohlédne. Je to naprosto neuvěřitelné. Většina lidí na zeměkouli by mu potvrdila jeho vlastní slova a řekla ještě mnohem víc. O tom, že je malicherný puberťák, který skáče po životech ostatních, aby se vzpamatoval a začal se chovat jako dospělý a tak dále… Takeshi mu naopak řekne, že si kvůli němu dal velkou práci, aby vypadal dobře, aby z něj všem okolo přecházel zrak a ano, bylo to také velmi upřímné a přímočaré, jaký už Sena byl. Něco mu vlezlo do hlavy, tak prostě šel a zrealizoval to. Ne, tohle nejsou jenom komplimenty, ten zkušený člověk naproti němu ho tak doopravdy vidí a on se přistihne, že se zamiloval. Je mu úplně jedno, kolik je Takeshimu let nebo kolik má vrásek na čele, je mu jedno, že pro mnohé není tím nejkrásnějším na světě. Je to jediná osoba, která vnímá věci jinak. Prostě tak, jak jsou. Nenechává se svazovat očekáváním ani konvencemi, tím, co by se mělo a nemělo. Vidí Senu v křišťálově čiré, vlastně velmi prosté a jednoduché upřímnosti. Jejich povahy mohly být složité, ale některé věci složité vůbec nebyly. Některé věci se prostě jenom tak udály z popudu okamžiku. Malicherného a pomíjivého a přesto upřímného. Sena byl hodně vrtošivý, někdy panovačný, pyšný… ale nikdy za tím nevězelo nic zlého. Většinou se jen bránil něčemu zvenčí nebo si prostě snažil urvat svoje v tomhle pomíjivém světě. Zaskočí ho, když ho Takeshi vezme za ruku a zabrání mu v odchodu, ale nemělo by. Zastaví se a znovu se mu podívá do tváře. Ta věta ho přiměje stisknout rty. Takhle do očí se to kouše opravdu těžko. Pokračování té věty ho ale přiměje usmát se a zavrtět pro sebe hlavou. Jakmile se ocitne u něj v náručí, podívá se nahoru. Obvyklá tvrdost jeho očí je ten tam a nahradí jí cosi plachého a odpovídajícího jeho věku. Začíná u Takeshiho hledat ochranu a náruč a to asi není to nejlepší, co by se mohlo dít."I u tebe?" Zopakuje po něm. Ne snad, že by ho ta soutěž nezajímala, ale tohle ho teď najednou zajímá mnohem víc. Jeho dlouholeté chyby v chování… Hiroto… Takeshiho chyby… roky… Hirotův věk. Konečně to klikne. Tedy… myslí si to. Ale co jiného by to mohlo být? Konec konců později se o tom ujistí u Zyeana. Nakrčí čelo, když znovu dojde na Hirota a Takeshi potvrdí, že by mu skutečně mohl zatopit, že tu moc prostě má.
"Dobře." Hlesne. Pomaličku ho následuje ke křeslu a jakmile ho Takeshi vyzve, zvolna se posadí. Docela se diví, že po tom všem nemá strach, že někdo otevře dveře, ale asi si je hodně jistý tím, že se sem teď nikdo nevrátí. Jakmile Takeshi začne vyprávět o Hirotovi víc, Sena si je najednou jistý i bez Zyeana. Je to tak, má syna. Možná taky jediného a očividně není zrovna po něm. Byl to krásný kluk, ale podobní si nebyli v ničem. Ani v obličeji ani chováním. To proto ho tolik zlobilo, že mu Sena kouká na tátu. Sena byl v tomhle jiný, takže se s ním nemohl ztotožnit, ale v jistém ohledu ho chápal. To ale neznamenalo, že se vzdá, teď když mu sám Takeshi potvrdil, že ho u sebe chce. Bál se, že se na něj bude zlobit, ale to se nestalo, takže Sena půjde do boje, i kdyby to mělo znamenat cokoliv. Zavrtí hlavou na tu skleničku. Takhle uprostřed dne a ještě po tom všem vůbec nemá chuť.
"Samozřejmě." Řekne jenom, když mu Takeshi nechce na plná ústa říct, kdo Hiroto je. Podle Seny to mohlo zůstat tajemstvím maximálně pár hodin. Pak se to stejně rozkřikne, protože někdo něco zaslechne.
"Nikomu to neřeknu." Potvrdí mu. Stačí, že to bude vědět on a pak ještě někdo. Usměje se, když mu Takeshi konečně může pořádně říct, jak moc se mu Senův outfit líbí. Teď asi nikam nepůjdou, ale stejně…
Takeshi
Pozoruje Senu a snaží se odhadnout, co se mu prohání hlavou. Hlavně mu jde o to, jestli to celé prohlédl a domyslel si, kým by mohl Hiroto být anebo přemýšlí úplně jiným směrem. Sám začne přemýšlet, co se stane, až Sena zjistí pravdu. Ne každý to dokázal vzít, jak by si sám představoval. Ne každý z jejich společnosti dokázal pochopit, jaký život vlastně žijí. Hiroto to taky svým způsobem nedokázal. Jenže taky nevěděl úplně všechno. Bylo to nakonec vlastně o něco složitější, než se na první pohled zdálo. Na Senově názoru na celou věc mu opravdu hodně záleží, to si klidně přizná. Je toho ještě hodně, co si bude muset po dnešním dni rozmyslet a ano, měl by jít za Hirotem a měli by si promluvit. Zatím trochu pochybuje, že by se k tomu vůbec dostali, ale třeba se to po nějakém čase trochu uklidní. Možná by měl Senovi říct, že by si měli držet odstup, aby přece jen svého syna trochu uklidnil a donutil ho nenásilně dát mu prostor. Ale udělat to nechce. Asi to zní sobecky, ale už je ve věku, kdy si některé věci prostě odpouštět nechce. Navíc tohle pro něj není jen rozptýlení, nebylo od samého začátku. Mohl by to Hiroto vnímat jako větší ohrožení, že atmosféra tolik zhoustla nebo se to prostě jen nahromadilo? Neví, ale rád by to zjistil. Jedné, co musí rozhodně udělat, je později zavolat Hanako a promluvit si o tom s ní. Možná bude nakonec ona ten klíč, který celou situaci posune dál. A ne, nehodlá jí nic tajit. Nepatrně pozvedne koutek, když se Sena zeptá a krátce přikývne."Samozřejmě, že i u mě." Ujistí ho, že na tom nehodlá nic měnit. Chce, aby si byl Sena jistý, že nic nezmění Takeshiho názor na něj. Ještě chvíli počká, než se Sena dovtípí sám. Bylo to velmi rychlé, ale on si nemyslel nic jiného.
"Já vím, že ti můžu věřit." Ujistí ho podruhé. Možná je to naivní a on by ve svém věku už být neměl, ale stejně se do něj rozhodl vložit veškerou důvěru.
"Nejradši bych tě vzal někam ven, abych mohl sledovat, jak mi tě ostatní závidí. Víš, i já mám občas chuť se trochu pochlubit." Prohodí s nádechem pobavení a v očích se mu zablýskne.
"Ještě víc ve chvíli, kdy bych měl po svém boku někoho tak okouzlujícího. Promiň, podobné chování by prostě nešlo ovládnout." Složí mu další kompliment a ještě trochu si užije jemné hlazení po jeho tváři. Pak si ukořistí pramen a chvíli si s ním zamyšleně pohrává.
"Dalších pár dní bude možná trochu složitějších." Přejde zpátky na rodinnou notu, kterou řešili před chvílí.
"Je na čase, aby se pokusil s Hirotem promluvit. Je už dospělý a jsou věci, které by mohl pochopit. Dnešek ukázal, že je nejvyšší čas, možná trochu pozdě." Trochu nakrčí obočí, protože se snaží pořád přijít na způsob, jak s ním všechno urovnat.
"Upřímně…Mě to trochu děsí." Mluví naprosto otevřeně a je jasné, že Senu nechce jen tak pustit z dohledu. Málokdy se svěřoval se svými niterními pocity a teď to dělá.
"Mám strach z toho, že nikdy nepochopí souvislosti, v jakých naše rodina žije. Nikdy jsme mu nelhali, ale zároveň neříkali úplně všechno. Nejspíš by to byla chyba, pořád jsme čekali na vhodnou dobu." Znovu se podívá na Senu a snaží se odhadnout, co si o tom všem bude myslet.
"S Hanako se známe snad do první třídy, byli jsme dlouhé roky opravdu skvělí přátelé. Když došlo na přání rodičů, prostě jsme jim vyhověli." Odmlčí se na chvíli.
"Nechci tím říct, že jsem ji nikdy nemiloval, vlastně ji miluji a ctím neustále, ale je to…" Nadechne se, aby našel ta správná slova.
"Oba jsme brzy přišli na to, co skutečná náklonnost a vzplanutí znamená, jestli mi rozumíš." Sáhne znovu po skleničce, kterou už zase naplnil.
"Na Hirota jsme oba neskutečně pyšní a má žena ho vychovala vážně skvěle, ale její povaha se v něm prostě nezapře. Uměla být stejná a nebylo to vždycky klidné soužití. Vlastně ji trochu vděčím za to, že jsem některé věci nikdy nepřehnal." Krátce se uchechtne.
"Rozhodně jsem byl v cele jen jednou." Ano i tohle by měl Sena nejspíš vědět.
"Ale nikdy to nebylo o hluboké lásce. Ne takové, která tě nutí dělat neuvážené kroky a připadáš si, že když ji ztratíš z dohledu, svět se rozpadne." Povzdechne si.
"Nejsem si jistý, jestli to dokážu správně popsat, ale vědět bys to měl. Všechno a upřímně." Přistihne se, že je pro něj velmi snadné to říkat Senovi a s vlastním synem, o tom není schopný mluvit. Možná za to může fakt, že je právě teď ten špatný jen on. Jak kdyby nechtěl, aby byli špatní oba.
Sena
Takeshi mu potvrdí, že svoje slova myslí přesně tak, jak je řekl a vzápětí na to dodá, že Senovi věří. Sena uvnitř sebe najednou pocítí velkou zodpovědnost a zároveň začíná mít tušení, že takhle se Takeshi rozhodně nechová ke každému svému milenci. Ještě se tomu zdráhá uvěřit, ale pochybuje, že se plete. Proti všemu, co se tu před chvílí stalo, se do jeho nitra plíží euforie, kterou půjde za chvíli jen těžko potlačit, ale mohly by snad jeho city být opětovány přesně tímto způsobem? Opravdu se chystá mít vážný vztah s mužem o tolik starším, který má syna, který je možná taky starší, než je Sena? No a no, Hiroto je dospělý, může si dělat, co chce a oni by taky měli. Nemá na to snad Takeshi právo? Asi to viděl příliš jednoduše. Jak by se díval na vlastního otce, kdyby přišel s tím, že už matku nemiluje a že si přivedl nějakého mladého kluka? Asi by mu bylo mámy líto, ale takhle by nejspíš nevyšiloval. Prostě byl úplně jiný, než je tenhle Hiroto. Podle Seny ale nemohl po tátovi chtít, aby zbytek života prožil v sebezapření jenom proto, že jeho syn má jiný názor. Zatím si ale rozhodně netroufá na to strkat do podobných věcí nos a pronášet cokoliv ze svých myšlenek nahlas. Bude muset být opatrný, rodinné vztahy byly jako minové pole. Začervená se a začne si namotávat pramen vlasů na prst, když mu Takeshi řekne, jak rád by se s ním chlubil. On by se tomu taky nebránil, kvůli tomu sem ostatně přišel, ale osud to chtěl bohužel jinak. Příště aby si dával dobrý pozor, kde Hiroto zrovna je. A vůbec, co kdyby se laskavě začal věnovat Zyeanovi a přestal strkat svůj nos, kam nemá? Bude mu ho muset nějak dohodit. "Nechci, abys ho ovládal." Řekne tiše, ale v očích mu tančí rarášci. Neposlouchá se mu to snadno, protože spolu teprve začali a už musí čelit nějakým složitějším dnům, ale Sena přikývne a pokusí se být rozumný. Alespoň bude mít čas dát ty dva dohromady. Podle Seny bylo rozhodně pozdě. Hiro byl v tomhle trochu jako zastydlé dítě, ale co se dalo dělat? Překvapeně se na Takeshiho podívá, když mu prozradí dokonce svůj strach. Ne, nemyslí si o něm kvůli tomu vůbec nic jinak, než doposud, jenom to nebyla běžná věc, kterou muži jako on prozrazovali. To mohlo znamenat jenom jediné. Sena se stal někým velmi důvěryhodným. Jako když má vlivný muž milenku, které jediné se může svěřit opravdu se vším, i s tím, co nemůže říct vlastní manželce. Mohlo by to znamenat…? Sena netušil, jaký je to pocit mít rodinu, vlastní dítě. Nevěděl nic o tom, jaký je vztah otce a syna z pohledu otce, který s ním zažil všechno a vychoval ho a tudíž si neumí představit, jaké to pro Takeshiho musí být.
"On to pochopí, ale přijmout to nemusí." Řekne tiše. Hiroto byl dospělý, nemusel souhlasit s rozhodnutím svých rodičů a vlastně na to měl právo. A jestli byl zásadový, tak mu to neříkání pravdy bude hodně vadit. Raději to neřekne nahlas, aby Takeshimu ještě víc nepřitížil v jeho myšlenkách a místo toho si poslechne jeho rodinný příběh. Mimoděk se něžně usmívá, protože si myslí, že tohle opravdu neví každý. Takeshi se opravdu rozhodl říct mu o sobě všechno. O jeho vlastním nejniternějším soukromí. Vypadalo to, že Takeshi uměl být rozhodně kvítko, které by nějaké submisivní ženě dovedlo hodně zatopit, ale taková Hanako očividně nebyla a jestli byl Hiro po ní… no nazdar.
"Ty jsi byl ve vězení?" Vytřeští na něj oči, ale… Takeshi je rebel, přece to o něm ví. Když byl mladý, musela to být vážně jízda. Samozřejmě, že hoří zvědavostí a doufá, že mu prozradí, za co to bylo.
"No tedy..." Pokárá ho na oko, ale v podbřišku už ho zase brní něco vzrušujícího. Když to tedy má vědět všechno a upřímně, mohl by on být tou láskou, bez které se rozpadne svět? Kruci… potřeboval by mu nutně vidět do hlavy. Nervózně okusuje svůj ret, co chvíli těkne očima k jeho tváři a zase někam před sebe a asi se na místě zblázní.
"Takže..." Řekne trochu ochraptěle a odkašle si. „Co budeš teď dělat?“ +Budeme?+
Takeshi
Možná někde v podvědomí očekával, že Sena mu jeho důvěru odmítne. Nedivil by se, dělí je opravdu spousta let, není to jen pár roků, které se ztratí a skryje je fakt, že mají stejné pohlaví. Tohle tomu ještě navíc přidá. Nechá ticho, aby na chvíli prostoupilo mezi ně a Sena si v klidu mohl srovnat informace, které mu prozradil, stejně jako fakt, že se tu pohybuje jeho syn a očividně jim bude hodně zatápět. Přece ho zná a je mu jasné, že se pokusí udělat všechno proto, aby s tím něco udělal. Byl paličatý až hrůza a ne, tohle nejspíš taky nemá po něm. No možná v jistém ohledu by se to tak brát mohlo. Je to úsměvné, když člověk přemýšlí nad svým dítětem a snaží se v něm rozpoznat své vlastní rysy. Je to skoro jako nahlédnou do zrcadla, akorát s tím, že vám každou reakci může vrátit úplně jinak, než čekáte. Jakmile mu Sena schválí jeho touhu se s ním chlubit, jen krátce přikývne a pravý koutek se mu vyhoupne nahoru."To mě těší, máme podobný směr myšlenek, taky nechci." Ujistí ho, že v tomto ohledu se nic nemění. Musí být opatrní kvůli soutěži, ale rozhodně se za něj nehodlá stydět nebo ho schovávat, z toho už taky vyrostl. Vyhnout kamerám se můžou pořád, ostatně on je ten, kdo přednostně schvaluje záběry, které půjdou do televize. Na to si vyhradil právo již před nějakou dobou. Osobně odsuzoval soutěže, které se snažily protlačit díky skandálům a drásaly tak účastníkům nervy. O to tu přece vůbec nešlo, ale bohužel si to společnost žádala. Když Sena nahlas řekne fakt, který by se klidně stát mohl, první jen pokrčí rameny. Nemyslí, tím to, že je mu to jedno, ale pokud se Hiro rozhodne, tak tomu prostě nezabrání, není to lidských silách.
"V tom případě ho můžu zkusit ještě jednou přesvědčit, ale pokud se mi to nepodaří bude to smutné. Ovšem měl bych s tím počítat. Nemůžu nikoho nutit násilím, aby schvaloval mé vlastní kroky." Odmlčí se na chvíli.
"Mohl bych mu říct věci, které ještě netuší, ale to taky neudělám. Shodil bych tím další osobu, na které mi záleží." Myslí tím svou vlastní ženu, ale neudělá to, nikdy. Stačí, že on je ten špatný a vždycky byl. Konečky prstů se neustále Seny dotýká. Užívá si chvilku, kterou mezi sebou dnes mají. Je to plné důvěry a příjemně ho to hřeje na duši. Už ví, že si vybral správně a jeho touha nechat si ho u sebe jen sílí. Musí se krátce rozesmát, když se Sena tolik diví nad jeho pobytem ve vězení.
"Ano, byl." Kývne hlavou a znovu se uchechtne.
"Je to tak nepřestavitelné?" Dobírá si trochu sám sebe. Teď v tomto věku asi ano, ale dřív…Byla to zajímavá léta, rád na to vzpomíná, i když by se tím nikdo nechlubil. Jemu to rozhodně vrásky nepřidává.
"Menší výtržnosti, bylo to jen pár dní." Prozradí mu ještě kousíček.
"Je to už opravdu dlouho. Dvacet pět, možná i třicet let, sám už si nejsem jistý." Vypadá na vteřinu zamyšleně, než se rozhodne, že je to nejspíš jedno. Obočí mu jde nahoru, jakmile dojde na jednu z trochu zapeklitých otázek. Komplikovaných v tom smyslu, že sám Takeshi neví, co si o tom všem vlastně Sena myslí.
"Takže, co teď budeme dělat?" Zkusí ho trochu poopravit a zkoumá jeho výraz.
"Jsou vlastně tři možnosti, co by se mohlo dít dál. Dvě z nich mě rozhodně vůbec netěší, ale samozřejmě se přizpůsobím, pokud řekneš, že to tak bude." Zvedne dlaň jeho tváři a placem přejde po spodním rtu.
"První je ta, že toto budou naše poslední společné chvíle. Pokud jsi přesvědčený o tom, že zahazovat se se starším, ženatým mužem a ještě k tomu s velmi svérázným synem je pod tvou úroveň. Vzhledem k tom, jak krásný jsi a co máš ještě před sebou by to vlastně bylo logické." V očích se mu blýskne. Neshazuje sám sebe, ví jak realita vypadá a není se Senou proto, aby si cokoliv dokazoval, jak to dělá spousta mužů v jeho věku. Jeho to prostě přitahuje, taková velká obsese.
"Druhá možnost je, že se rozloučíme po čas soutěže, aby náhodou tvoje účast nebyla víc než ohrožena a domluvíme se, že se sejdeme na jejím konci a řekneš mi, jak ses rozhodl pokračovat." Krátce si povzdechne, protože to je ta druhá možnost, za kterou by očividně nebyl rád.
"A třetí je to, že budeme ignorovat okolí a já se postarám o to, aby to do tvého působení nezasáhlo. Nebude to jednoduché, možná to nakonec ani není v mé moci, ale rozhodně se o to pokusím." Odmlčí se na chvíli, když se pohodlněji opře do křesla a zaujatě si ho prohlíží. Má vážně nádherné rysy, kdyby mohl sáhne po foťáku a některé jeho mimické záchvěvy si zvěční.
"Rozhodnutí je na tobě, Sena-chan. Ty máš svou budoucnost před sebou. Můžeš se se mnou zkusit hádat, ale oba víme, že je to tak." Opatrně utne veškeré protesty.
Sena
Ano, to by asi smutné bylo, protože by to mohlo znamenat, že by se jejich cesty definitivně rozešly a to by asi nechtěl zažívat žádný rodič, i když v Japonsku to bylo docela běžné. Většinou to ale bylo proto, že rodiče byli konzervativní a děti pokrokové a tady to bylo přesně naopak. Nakonec jsou pěkně praštěná rodina, když se to tak vezme. Rozhodí rukama, když se ho Takeshi zeptá, jestli je to nepředstavitelné. "Vlastně ani ne, když tě jeden trochu zná." Rozesměje se. Po tom všem, co se před chvílí stalo, je to vítaná emoce od srdce se zasmát. Takeshi se naštěstí nenechá dvakrát přemlouvat a rovnou prozradí za co to bylo a a no, to vypadá přesně jako on.
"Vždycky jsi byl samá potíž." Řekne mu, jako by ho snad znal věky. Takeshi ho opraví přesně na to slovíčko, na které myslel v duchu a Sena se vážně snaží, aby nevypadal tak moc potěšeně, ale vůbec mu to nejde. Zaskočí ho, když mu Takeshi začne vyjmenovávat, co všechno by se teď mohlo dít a najede na opravdu velmi vážnou notu. Vlastně si spíš myslel, co se teď, přímo teď bude dít. Jestli bude dál pracovat nebo půjde za svým synem nebo přece jenom zkusí vypustit páru a dovolí si s ním někam zase zmizet. Jak ho vůbec napadlo, že by Sena mohl chtít odejít a skončit, když Sena jen před malou chvíli málem plakal kvůli tomu, že ho teď Takeshi zavrhne? Vždyť ho sám od sebe chytil za ruku a zabránil mu v odchodu. Asi chce mít ve všem jasno alespoň u někoho. Vlastně se mu nemůže divit. Jindy by snad i dělal úmyslné drahoty a trápil ho svou cenou, ale po té hádce – ne, to mu neudělá dokonce ani on. Musí si nad ním doopravdy povzdechnout. Takeshi tohle myslí nejspíš smrtelně vážně a vzhledem k tomu, jaké emoce se v Senovi probudily, je za to jenom rád, ale přesně z těchto důvodů by sám mohl přijít na to, že ta soutěž je už vlastně podružná. Sena sem přišel z konkrétních důvodů, o kterých si povídali. Jenže pokud by měl dál žít po jeho boku, i kdyby někde bokem mimo jeho rodinu a manželku, Takeshi má dost vlivu i peněz, aby Senovi pomohl i bez této soutěže. Ano, chce tady zůstat, protože mu chce být na blízku a ne někde v jiném městě čekat celé týdny, až se vrátí z natáčení, ale zároveň už ho výhra vlastně nezajímá. Ne, pokud se jejich cesty nerozejdou. Nejspíš se z něj stane jedna z těch drahých vydržovaných milenek, co se musí držet zpátky, aby nedělaly ostudu právoplatné manželce, ale pokud by se milovali, Sena je ve věku, kdy má pocit, že to nevadí. Těžko říct, jak to bude vnímat za pár let, že není tím hlavním na scéně, ale rozhodně mu nechce ničit nalomené vztahy se synem nebo obrázek pro veřejnou práci. Jaký mělo smysl dívat se tak daleko do budoucnosti?
"C je správně, pane Kitano." Řekne mu a poklepe konečky prstů na jeho rameno, než s nimi vyjede nahoru k jeho tváři a obtáhne s nimi linii jeho rtů.
"S jediným rozdílem. Nejde ani tak o moje působení jako spíš to tvoje." Dá mu jedinou větou najevo, co všechno běželo v jeho myšlenkách a pomalu vstane z jeho klína. Už z něj beztak musí mít dřevěné nohy. Pootočí se tak, aby mohl shlížet do jeho tváře.
"Proč bych se s tebou měl chtít hádat?" Řekne jako nevinnost sama, která by něčeho takového nikdy nebyla schopna, ale však oni oba dva vědí, že až na to jednou dojde, bude Sena házet věcmi a vydupávat si to svoje. Podpoří svou otázku úsměvem, který by snad i nahlas cinkl, kdyby to šlo. Mírně se sehne, aby ho vzal za ruce.
"Ty vůbec nejsi zvědavý, co všechno pod tím mám nebo nemám?" Změní zcela téma.
Takeshi
Krátce se usměje a sklopí hlavu, když mu Sena potvrdí, že to u něj není tak nepředstavitelné. Měl už hodně let za sebou, aby dokázal některé věci ovládat. Teď by se mu něco podobného nejspíš nestalo, ale…Nikdy neříkej nikdy. Jeden nikdy neví, co ho může vyprovokovat a co udělá. Nebude natolik sebevědomý, aby si myslel, že se to stát nemůže. Pak oči zvedne a nakloní hlavu k rameni, když je Sena malinko drzejší. To je přesně to, co na něm má rád."Hm, možná bych se teď s tebou měl hádat já, ale neudělám to." Pravý koutek mu vyběhne nahoru. On byl vždycky samá potíž a mít jinou kariéru, asi bude mít hodně problému. Naštěstí už má pár let zařízeno, aby si mohl dovolit opravdu hodně. Stejně některé nikdy nepřesvědčí, že nemá špatný pohled na svět, jen hodně osobitý. Jenže on nikoho přesvědčovat nepotřebuje. Je přece na každém, jaký si udělá názor. Samozřejmě si jeho otázku mohl vyložit dvěma způsoby, jenže to by musel být někdo jiný. Chtěl mít vyřešené alespoň něco, když s Hirotem to dopadlo takto. Pokud bude mít jistotu z jedné strany, bude se mu mnohem lépe pracovat. Ne, že by tím cokoliv vyřešil. Pokud se Sena rozhodne pro poslední variantu, spíš se to celé zkomplikuje. Měl podobné komplikace velmi rád a se se Senou to dostane ještě mnohem lepší tempo, na které se vyloženě těší. A ano, asi je naprosto šílený, jen mu to vůbec nepřekáží. Je dost trpělivý a nechává ho, si to pořádně rozmyslet. Když dojde na odpověď, musí se spokojeně pousmát. Přesně, v co doufal.
"Děláte mi jen samou radost, pane." Odpoví mu v podobném stylu, jako Sena a krátce položí dlaň na jeho stehno, které zlehka pohladí.
"Kdybych byl přehnaně egoistický, řeknu, že jste sem právě proto přišel, ale to se nestane. Ovšem jsem rád, že tu jste." Věnuje mu trochu pokřivený úsměv. Vzápětí zavrtí hlavou. Není to jen o jeho působení, ale chápe, co mu tím chce Sena říct.
"Jde o působení nás obou. Jsem rád, že se na to díváš takto, ale neodpustil bych si, kdybych ti cokoliv pokazil. Podle mého názoru na to prostě máš. Věř mi, že sice nejsem zcela objektivní, ale myslím, že největší dva favorité jsi ty a Tai. Máte něco, co ostatním chybí a podle mě to je pro vás základ úspěchu. Jsou tu roztomilé typy, ale ve výsledku všechny fascinuje spíš jistá nevypočitatelnost, i když to v naší společnosti nikdo nepřizná nahlas. Je to trochu škoda, ale to se jen tak nezmění." Sdělí mu svůj názor na celou věc. Má podobný už roky a je jasné, že se ještě nikomu nepodařilo mu ho vymluvit, i když se o to hodně snaží. Povzdechne si, když se Sena rozhodne opustit jeho klín. Vydržel by ještě dlouho, ale asi mu dneska nebude dopřáno. Škoda. Pomalu k němu vzhlédne a obočí jde taky nahoru.
"Hm, proč?" Vypadá, že nad tím opravdu přemýšlí, ale teď je to hrané, odpověď má rovnou na jazyku.
"Protože by mě to neskutečně bavilo." Podrží notu, kterou právě Sena nasadil. Pokud by šlo o příjemné dohadování, které končí jistým způsobem, bude se s ním hádat velmi rád. Podle toho, jak se Sena tváří, by to tipoval přesně na tohle. Nechá se vzít za ruce a pak si ho celého velmi pomalu prohlédne.
"Mám-li být upřímný." Krátce se odmlčí, dokud očima neskončí u lemu kraťásků, které neukazují nic a přitom všechno. To je něco, co rozhodně dráždí jeho fantazii od samého začátku.
"Doufám, že pod tím spíš víc nemáš, než máš." Neubrání se menší provokaci a konečně pomalu vstane. Stiskne jeho ruce a pomalu ho vede s sebou k velkému stolu, kde ho na chvíli nechá. Poodejde ke dveřím a ozve se jen tiché cvaknutí. Otočí se k Senovi čelem a znovu si ho celého prohlédne. Sám stáhne sako ze svých ramen a odloží na židli, kterou cestou k Senovi mine. Konečky prstů ho zlehka pohladí po odhaleném rameni, ale zatím nic víc neudělá.
"Ukážeš mi, co pod tím vším je?" Nadhodí něco, co by mohlo být pochopeno dvěma způsoby. Oba by si rád vychutnal. Senovo tělo i jeho osobnost, kterou uvnitř má. Viděl už hodně, ale pořád má pocit, že je toho uvnitř mnohem víc. Pak ho zničehonic vezme za boky a plynulým pohybem ho vysadí na stůl.
"Pódiu je tvoje." Koutek s emu pozvedne, ten stůl je dost dlouhý, aby se po něm klidně mohl projít jak po mole.
"Věřím tomu, že jsi mě schopný zničit jen tím, jak se projdeš." Už mu to říkal minule a on své názory jen tak nemění.
Žádné komentáře:
Okomentovat