Ruki x Yusuke - Jestli mě potřetí unesou, zastřelím tě sám. - část 4.

(Yusukeho živnost)

Ruki

Ruki povytáhne obočí nahoru, když poslouchá ódu na Yusukeho. 

"Měl byste to sepsat, byl by z toho nový Romeo." Dostojí své obvyklé prostořekosti, kterou J tolik miluje. Byl jediný na světě, koho to bavilo na místo, aby měl Rukiho plné zuby. Svým způsobem to bylo pořád fascinující. J často říkával, že Ruki je taky takový adrenalinový sport. Pro sebe se usměje. 

"Vážně?" Prohodí na to, že Lucas zažil Yusukeho ránu. Vysvětlení dostane vzápětí. 

"Další maniak, kterého baví box..." Pronese pro sebe polohlasem a jeho myšlenky jsou samozřejmě už zase u J. Ale asi by bylo divné, kdyby se J a Yusuke přátelili a neměli nic společného. Až do teď si zase tolik podobní nebyli, ale konečně vyplouvá napovrch nějaký spojující materiál. Pobaveně se ušklíbne, zatímco si prohlíží klenoty, když mu Lucas říká, že Yu vyjde s každým. Snaží se o to, ale Ruki ještě nerozpoutal to pravé peklo. Zatím se snaží ovládat, ale kdyby přestal, Yusuke ho vyhodí tak, jako právě vyhazuje Lucase. Tomu se tady očividně hodně líbí, ale má smůlu. 

"Jistě..." Odtuší pochybovačně na to jeho Ještě se uvidíme a mávne mu konečky prstů. Pak se pomalu otočí na Yusukeho a vymění si s ním pohledem, kterým se jasně ptá, co mělo tohle celé být. Pak zalétne očima nejdřív doleva a následně i doprava, protože je tady samozřejmě všechen ten personál a všichni všechno slyšeli, takže má Yu s tou sebevraždou docela pravdu. Co o něm nevěděli doteď, to už vědí. 

"Není to už jedno?" Okomentuje odchod prodavače, ale Yu začne mluvit o Rukiho pravé identitě. 

"Neposlouchá za dveřmi?" Nadhodí, ale asi ne… Když se ho Yusuke zeptá, co se mu líbí, protočí mezi prsty poměrně masivním náramkem s velkými oky a přívěskem, který vypadá jako tepaná destička, co se obvykle nosí na krku. Jde na ní vyrýt cokoliv na přání. Ruki měl rád konvence otočené vzhůru nohama. 

"Udělal bych je ještě větší." Řekne na ta oka a pokyvuje hlavou. 

"Je velmi klasická. Myslím, že ještě trochu hledáš nějaký osobní podpis. Něco, co to všechno spojí." Líbí se mu proměnlivost kovu při dopadu světla, ale chce to ještě nějakou pikantnost navíc. Někdo psal nápisy, někdo měl sjednocený design… bylo toho dost, co zvolit. Yusuke vymění náramek v jeho rukou za jiný a Ruki si ho zkusmo připne. Vypadá lépe, než jenom tak. 

"Dej pod sklo fotky." Napadne ho. Yusuke z ničeho nic naprosto změní téma a Ruki k němu zvedne oči. 

"Mohl, ale chvíli to vypadalo, že je to cílená výmluva. To, že mě balíš. Tak jsem mu chtěl dát dojem, že to tak je." Vysvětlí jednoduše jeho úhel pohledu. Ruki si popravdě myslel, že hrozí nějaké nebezpečí, jinak by je s tím poslal do háje. 

"J je jediný, kdo se tím baví..." Doplní pak odpověď. 

"Tak já přitvrdím." Řekne mu a znovu zvedne oči k těm jeho. Ještě pořád mu nedochází pravé pozadí věci. 

"Jeden by řekl, že pár mých vět už bys mohl mít na seznamu, ale jsi z těch odolnějších. Neboj, doženu to." Když chce, umí být vtělená kousavost. Podvědomě pohladí Korona mezi ušima. 

"Nikdo nám neudělal kafe..." Zmíní a voda by se taky šikla. 

"Koron pije neperlivou Evian." Zamrká a přikývne. 

"Ne, nerozmyslel." Řekne jakoby nic a zamíří s ním tedy vedle. Ani se nezeptá a posadí se rovnou za jeho stůl do jeho křesla. Chtěl jeho pořádné já, má ho mít. Znalecky se rozhlédne v čem by se mu tak mohl hrabat a čeká, co mu Yusuke ukáže. ¨

"Můžeš se klidně posadit." Kývne na křesílko proti velkému stolu, kam si sedávají návštěvy. Pak se natáhne po spínači na sekretářku a popožene ji s tou kávou. Tedy sekretářku… prostě tu holku na kafe. 

"Asi mi nerozumí… mluví jenom čínsky?"

Yusuke

Na Romea jen protočí očima v sloup. To je to poslední jméno, na které by právě pomyslel. Lucas se ho snažil cíleně rozhodit a i když to na první pohled není znát, povedlo se mu to. Jen se umí ovládat, naštěstí. Málem se rozesměje, když Ru narazí na činnost, kterou měli on Lucas a J společnou. Je pravda, že už je to hodně dlouho, kdy se s J dostal do ringu a upřímně, ty časy mu vážně chybí. Byl to bezstarostné doby, ale dlouho jim nevydržely.

"Ne, bohužel to není jedno." Neměl by dělat unáhlená rozhodnutí a oba dva by měli být ostražitější. To s Rukiho jménem bylo první a mohlo být taky poslední varování. Nikdo neví, kdo je vlastně slyší, měli by si dát pozor. Zavrtí hlavou, protože si je jistý, že tady je zatím nikdo neslyší, všichni jsou naštěstí dost daleko. Podívá se na náramek v Rukiho dlaních a zamyšleně pokývá hlavou.

"Možná máš pravdu." Promne si zamyšleně bradu a snaží se si to představit. Když si Ru ještě přisadí, že hledá podpis…Ano, i v tom má nejspíš pravdu. Jeho kousky byly jednoduché, ale pořád postrádaly něco, co by ho charakterizovalo. Něco, co bude mít jenom on.

"Byl to dobrý nápad, vzít tě s sebou." Pozvedne nepatrně koutek. Bylo tu hodně lidí a nikdo mu nebyl schopný narovinu říct, co si myslí. Přesně to je ten důvod, proč potřeboval někoho jako je Ruki s sebou. Aby ho nasměroval tím správným směrem. Jen ho ještě najít.

"Hm, to není vůbec špatný nápad. Můžeme zkusit něco vybrat a neboj, všichni budou vědět, že je to i tvoje práce, jen si musíš vybrat jméno." Nabídne mu jakousi spolupráci, tedy pokud o ni bude stát.

"Kdybys náhodou měl volné chvilky, mohli bychom spolupracovat a nemusí to být jen osobně." Narazí na to, že Ru bude pravděpodobně cestovat. Hromadu věcí jde vyřešit přes počítač a některé můžou počkat na to, až se s Rukim bude moci spojit. Ví, jaký je jejich život, rozhodně bude trpělivý, to je to nejmenší, co by mohl udělat. Cítí, že by společně mohli vytvořit něco…Netradičního.

"A co kdyby to nebyla výmluva?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Tohle taky říkat neměl, ale už se stalo. Může být jen rád, že tu není J, ten by to rozhodně jako průzkum trhu nebral. Tak nějak věří tomu, že by svůj obchod už neopustil. Obočí mu jde nahoru a v očích mu zaujatě zasvítí, když mu Ru oznámí, že ještě přitvrdí. Sám rád říkal, že je schopný překousnout úplně všechno a jeho povaha mu v tom hodně pomáhala. Na tenhle souboj jeho dobře ovládané ego opravdu slyší. Věří si natolik, že mu to klidně odkývá.

"Dobře, rozhodně se budu těšit, až to doženeš. Už je to dlouho, kdy mě někdo přinutil, aby se naštval nebo urazil. Uvidíme, jak dobrý v tom jsi." Přijme jeho výzvu. 

"Zatím jsem neměl pocit, že by bylo něco příliš přes hranici." Pokrčí nenuceně ramen s dlaněmi zabořenými v kapsách kalhot.

"Dobře, kávu a vodu Evian do nějaké velmi drahé a pěkné misky." Vylepší ještě jeho přání o stupínek a vtiskne slečně několik bankovek, aby měla dost i na čtyři podobné misky. Následuje ho za doprovodu opatrných pohledů až do své kanceláře. Než stihne zavřít dveře, Ruki už sedí v jeho židli. Pobaví ho a je to znát.

"Ano to bych mohl." Kývne jen krátce hlavou, než objede stůl i židli, na které sedí. Protáhne paže kolem ní, jednou se opírajíc o desku stolu a druhou sahá po notebooku, aby ho otevřel a pustil. Po očku ho pozoruje, jak popohání slečnu a musí se znovu uchechtnout.

"Přiznej se, že tě baví prohánět můj personál." Trochu se do něj strefí, než se jí sám v jejím rodném jazyce zeptá, jak na tom káva je.

"Za chvíli bude na stole." Oznámí Rukimu a začne otvírat složkou, kterou mu dneska poslali. Pořád to vypadá, že ho nic nemůže vyvést z míry. Za to on, aby teď rád trochu vyvedl z míry Rukiho. Stočí k němu tvář a podívá se mu zblízka do očí.

"Je to trochu výraznější, než co jsi zatím viděl, ale pořád tomu něco chybí. Nemá to tu správnou jiskru, kterou potřebuji. Chci vytvořit něco, co si budou pamatovat. Jeden hlavní kousek. Jsou tam i sestřihy možností reklamy, dokonce i fotky modelů, kteří by to mohli natočit. Nevypadají vůbec špatně. Jsou tam i výsledky průzkumu, co by na tomto trhu prorazilo." Mluví dál, jak kdyby neměl nos několik centimetrů od jeho tváře. Je opravdu blízko a ne, nenechává ho to chladným.

"Chvíli jsem přemýšlel, že bych to udělal sám, ale nemyslím si, že by to byl dobrý nápad. Mně osobně takové reklamy spíš vadí." Prozradí mu o něco víc. Je zvědavý, jak daleko Ruki zajde se svým slibem. Ale ne, Yu se toho nebojí, právě naopak, těší se na to.

Ruki

Uvnitř sebe cítí zvláštně příjemný pocit, když vidí, že si Yusuke bere jeho rady doopravdy k srdci a přemýšlí nad nimi. Bral ho sem přesně kvůli tomu, ale nemusel s ním souhlasit nebo si mohl myslet, že je Ru příliš namachrovaný a dělá na něj ramena. Tak to nebylo. Rukiho život návrháře skončil. Může mu klidně věnovat všechny svoje nápady, protože on už je nikdy pod svým jménem nepoužije. J sice naznačoval, že by nějak pracovat mohl, ale Ruki nechtěl. Chtěl se naučit věci, které dělal J a být mu opravdovou oporou. Jestli o to J kdy bude stát. Příjemný pocit, vystřídá pocit hořkosti a obav, ale rychle je hodí na dno svého podvědomí. Yusuke pro něj tedy nebyl žádnou konkurencí na trhu, v tom měl Ruki jasno. Zavrtí hlavou. 

"Ne, to je v pořádku." Je to taková běžná fráze, když jeden dělá ze slušnosti drahoty, ale on to myslí naprosto vážně vzhledem k tomu, co mu před chvílí běželo hlavou. Jenže než to stačí trochu víc vysvětlit, Yusuke dál rozvíjí svůj návrh a Ruki zůstane na okamžik potichu. V rychlosti zvažuje svoje možnosti a fakt, jestli by něco takového doopravdy mohl dělat, ale má strach, že by se pak ničemu nevěnoval naplno. Pro něj bylo velmi brzy na to, aby přemýšlel nad podobnými věcmi. Ještě neměl srovnaný a zažitý svůj nový život, takže se to pak těžko kloubí s další prací. Je to jako když podnikáte a chcete něco rozšířit, ale nemůže s obojím začít hned zkraje. A pak ztuhne a málem upustí tašku i s Koronem. Cože to Yusuke řekl? Co kdyby to nebyla výmluva? Tím mu jako chce otevřeně říct, že se mu Ruki líbí a že ho tu balí?? Nebo co to mělo znamenat? +J tě vykastruje.+ Projde mu hlavou jako první a najednou má vtíravý pocit, že se J objeví v další vteřině a opravdu to udělá, jenom proto, že jako ohař vycítí na tisíce kilometrů, co se tady děje. V případě J má Ruki navíc strach, že kastrace by byla jenom taková nevinná dětská hra a že by vymyslel něco ještě horšího. +Kruci, jsi prominentní mafiánská milenka.+ Pomyslí si zděšeně. Celou tu dobu zírá Yusukemu přímo do očí a snaží se přijít na kloub jeho řečičkám. Udělá něco jako tseh, když ho Yusuke dál hecuje a bez odpovědi kolem něj projde do jeho pracovny. Ruki samozřejmě očekává, že se Yusuke posadí přímo na to místo, na které mu řekl, ale jakmile vykročí okolo stolu a Ruki už má v hlavě nasazené, že s ním flirtuje, najednou se jeho srdce divoce rozeběhne. Podezřívavě sleduje jeho cestu až do chvíle, kdy ho uvězní mezi židlí a počítačem. +Dělá si z tebe legraci, chce ti to vrátit, nic víc.+ Přesvědčuje sám sebe, jenže Yusuke mu nepřijde jako ten typ. Kruci, on snad vážně nelže a flirtuje dál? +Tohle je další zkouška?+ Pomyslí si se staženým hrdlem, ale instinkt mu říká, že není. Že se to vážně a upřímně děje. 

"Samozřejmě, že mě to baví, protože to mělo být dávno hotové. Měla mi to nabídnout hned a donést. Je to kafe, jak dlouho trvá, než vypadne z přístroje?" Zlobí se dál, protože Yusuke je moc benevolentní a smíří se s klasickou větou Hned to bude. To hned může být taky pozítří. Obrátí k němu oči, když mu Yu začne vyprávět všechno, co se nachází v otevírané složce. Je toho hodně, zdá se, že je připravený opravdu na všechno, když jeden uváží, že kolekce ještě není hotová. Ruki se rozhodně bude mít čím probírat, tedy jakmile od něj odtrhne oči a zavře pusu, protože se začíná cítit vyvedený z míry. Yusuke je nádherný chlap, samozřejmě to o sobě moc dobře ví a taky pěkně voní a teď je od něj asi dva milimetry. A dělá to schválně. Koron z ničeho nic zavrčí a cvakne zuby, když po Yusukem trochu vyjede. Zdá se, že se mu ta blízkost nelíbí a v páníčkovi má jasno. Ruki si toho snad ani nevšimne, protože na Yuuskeho zírá pořád stejně a pak konečně několikrát zamrká. Klesne očima dolů, kam až dohlédne a zase jimi vyjede nahoru. Yusuke by si klidně mohl fotit sám pro sebe, u malých značek to vlastně bylo obvyklé, ale on nevypadá, že bude troškařit v malých nákladech. Na to to má až moc promyšlené. A pak se ve vteřině rozhodne prozradit mu něco, co chtěl sám udělat, když ještě pracoval. Vlastní podpis a nápad, se kterým chtěl na vrchol on. 

"Namaluj to." Řekne něco, co nedává smysl, ale vzpomene si, že má na ruce pořád jeden z těch náramků. Odepne ho a srovná v ruce. Koron vypadá zmateně. Jeho pán nikam neutíká. 

"Dej sem něco, co bude vypadat jako kámen, leštěný mramor, polodrahokam, cokoliv, ale namaluj to. Kdysi mě bavilo jen tak polévat plátno barvami, sledovat, jak se přelévají a tvoří mapy a vzory… dělal jsem si podle toho nehty a pak mě napadlo udělat z toho součást šperků. Nikdy na to nedošlo." Mluví, jako by s J žil už tak šest set let. Asi mluví zmateně. Ukázal by mu to, ale nemá kde. Jeho starý telefon neexistuje. Sáhne po myši a pokusí se najít podobné vzory, zeleno-zlaté, opravdu jako leštěný mramor, hnědo-černé… různé. 

"Stačí drobnost, oválek, korálek, cokoliv…" Potřeboval by kreslit, aby mu to ukázal. Možná by se našly i vhodné polodrahokamy, i když Ruki měl mnohem raději, když si mohl všechno udělat sám. Bylo těžké rozhodnout se mezi autorskou tvorbou a hodnotou komponentu.

Yusuke

Yu má čím dál víc v hlavě zakořeněnou myšlenku, že pokud by opravdu některý z Rukiho návrhů šel do oběhu, nechtěl by ho z toho vyšachovat. Jeho povaha mu to prostě nedovolí. Asi by nakonec měl problém se spaním, kdyby to udělal, i když mu Ru říká, že by to nebyl problém. On v tom rozhodně vidí velký problém. To, co řekl vzápětí…Ne, měl si to nechat pro sebe, ale najednou mu ta provokace, spíš upřímnost přišla jako dobrý nápad. Není to jen Ruki, kdo by mohl druhému pěkně zavařit a vlastně se přistihne, že ho baví jej vyvádět z míry. Rozhodně víc, než by mělo. Možná by měl myslet na to, s kým Ru žije a že ten někdo je jeho nejlepší přítel. Jde to těžko, kdy si uvědomí, jak bude muset Ru žít, jak vlastně žije do té doby, co je s J a že by mohl mít úplně jiný život. Yu sám z tohoto byznysu odešel, aby se mohl konečně přestat ohlížet přes rameno a přemýšlet, kdy skončí ve vězení. J takový nebyl, jemu jeho životní styl vyhovoval. Ru nevypadá jako někdo, kdo by to měl stejně. Vážně se vzdal všeho, aby mohl být s ním? A není to nakonec příliš velká oběť? Podle něj ano, ale není na něm, aby mu říkal, co má dělat. Možná by mu mohl jen ukázat možnosti. U něj v kanceláři celá atmosféra ještě zhoustne. Sám se jen krátce zasměje nad tím, že by měla být rychlejší.

"Sám uvidíš, že to stojí za to." Ujistí ho, protože dívka vařila vážně skvělou kávu a pohrávala si i s jejím servírováním, aby to mělo styl. Yu přece ví, koho tady zaměstnává a ne nemá potřebu své zaměstnance popohánět. Platí jim dost a oni mu jeho péči dost dobře vrací. Taky nějakou dobu trvalo, než našel ty správné lidi, kteří by pro něj pracovali rádi a bylo to vidět. Jen po očku kontroluje Rukiho výraz a spíš se většinu času dívá do monitoru před sebou. Pokaždé, když je stočí k němu, objeví se mu na tváři mírný úsměv. S pozvednutým obočím shlédne na Korona, který na něj zavrčí.

"Jemu jsem asi do oka příliš nepadl. Škoda, ještě pořád náš čekají ty nákupy." Prohodí a je znát, že ho to vůbec nevyvádí z míry, spíš je mu to trochu líto.

"Asi příliš nedůvěřuje cizím lidem hm?" Narazí na možnou podobnost mezi ním a Rukim. Ano, zdá se, že jsou na tom dost podobně. I přes vrčení se však neodtáhne a zůstane dál v mírně předklonu a blízkosti Rukiho. Už se toho úplně vzdávat nechce. Ohlédne se na Rukiho, jakmile padne nápad a malováním. Nakrčí trochu obočí, jak kdyby nad tím přemýšlel, než se sehne k jednomu ze šuplíků a vytáhne větší a rozhodně drahým grafický tablem. K tomu ještě pouzdro, kde je několik náhradních hrotů v různých tloušťkách.

"Můžu to zkusit." Připojí všechno, spustí daný program a přetáhne si tam návrh jednoho z náramků. Destičku tam vloží bez obtíží a rozlije na ni první jednu barvu a vzápětí přidá i druhou. Vytvořil vzor, jaký mu navrhl Ruki není zas takový problém s moderní technikou, ale on přidá ještě něco. Přímo uprostřed, skryje ve vzoru malé ozdobné R. Jde vidět jen velmi těžko a kdo neví, že tam je, tak by si ho možná ani nevšiml.

"Je to společná práce, byl bych radši, kdyby to bylo znát. Možná ne pro okolí, ale ty a já to budeme vědět." Teprve teď se pomalu podívá Rukimu do tváře.

"Máš talent, viděl jsem tvou práci. Byla by hrozná škoda, kdyby o to svět přišel. Nedovol to." Prohodí tichým, hlubším hlasem.

"Obětoval si kvůli němu celý svůj život a já se jen zeptám. Co on obětoval pro tebe? Udělal by to samé, kdybys ho o to požádal?" Nechce ho přesvědčovat, jen by byl rád, kdyby se nad tím zamyslel. V jeho tváři je patrná jakási starost, možná spíš nesouhlas. Nechce ho přesvědčovat kvůli sobě nebo snad kvůli pocitům, které v sobě našel, ale...Jde hlavně o Rukiho, bylo přece vidět, jak ho podobný život ničí.

"Co o něm vlastně víš? Je to dost, aby tě ničil tím, že tě bude vláčet z místa na místo, aniž by ti řekl, co se děje? Žil jsem podobně, je to náročné i bez všech věcí, kterými sis musel projít." Narazí a to, co ví a co si domyslel. Začne se zase věnovat tabletu a dokončení návrhu podle toho, co mu Ru poradil. Vypadá to úplně jinak, má to styl a přitom je to pořád stejně jednoduché.

"Vypadá to vážně skvěle." Pokývá souhlasně hlavou.

"Bude to mít dost široký úhel využití." Dodá ještě už v pracovní módu, pořád se však trochu mračí.

Ruki

Yusuke to očividně nechápe. Aby to stálo za to má ta holka v popisu práce, to by měla být samozřejmost, ale to neznamená, že ho do té doby přejde chuť. Protočí nad tím očima, ale už se s ním nehádá. Jeho firma ani zaměstnankyně to není, ale kdyby ano, asi už by si něco poslechla. Pak se podívá dolů na stále tichounce vrčícího Korona pokaždé, když se Yusukeho ruka přiblíží až moc. 

"No on… jich zase tolik nepotkal." Řekne pravdu. Dostal Korona od J na lodi a od té doby byl pejsek jenom s nimi nebo kapitánem. Jednou byl s tou hospodyní a to bylo všechno. Podle Rukiho na lidi prostě není zvyklý. Musel by jich poznat víc, aby mohl posoudit, jestli by byl nedůvěřivý i tak. 

"Chybí mu J." Dodá a kdo ví proč se při zmínce o něm najednou cítí před Yusukem trochu nepatřičně. 

"Myslím, že moc dobře ví, že něco není v pořádku. Navíc si stačil navyknout na jisté rituály, které bez J neexistují..." Třeba to, že jdou ráno na palubu kouřit a tak, zatímco Ruki spinká do oběda… Jenže tohle Yusuke rozhodně poslouchat nechce, to už je Rukimu jasné. Zaskočí ho, když Yusuke okamžitě sáhne po tabletu, ale proč ne? On sám by rozhodně maloval na plátno a barvami, možná holýma rukama, ale na to teď nemají ani čas ani vybavení. Kromě toho je to Yusukeho kolekce a on může zase mnohem víc upřednostňovat techniku. Mlčky sleduje, jak všechno uvádí do provozu a navrhuje první kombinaci barev. V počítači to ani zdaleka nevypadá tak, jak si Ru představuje, ale je hrozný perfekcionista. Jakmile to začne kritizovat, skončí někdy zítra kolem oběda, dokud nebude mít barvu zažranou v předloktích na půl roku dopředu. I tak je to ale slibný nástin toho, co měl prve na mysli. Toho malého R by si snad nevšiml ani on sám. Podle něj to prostě není nutné, ale Yu je očividně rozhodnutý. Vymění si s ním pohled, ale nehádá se. Kdyby do toho vážně společně šli, bude se s ním hádat později. Chvíli se dívá do jeho očí, pak si povzdechne a odvrátí tvář. On ví, že má. Nechce být namyšlený, ale to by se nedostal tam, kde byl. Yusuke mu promlouvá do duše, aby svojí práci nenechával, ale to už prostě nešlo. Byla to minulost. 

"Kousek mého talentu si můžeš nechat ty." Řekne mu znovu, že mu klidě poskytne své nápady a nechá ho, aby na nich vydělával. Jemu už to nemohlo vadit a díky J nepotřeboval ani peníze. Zůstal by tak s tímto světem spojený alespoň prostřednictvím Yusukeho. Yusukeho otázka ho zastihne naprosto nepřipraveného. Je tak drsná a tak troufale položená, že mu doslova vyrazí dech. S otevřenou pusou se na něj zase podívá a v tu chvíli vypadá naprosto zranitelně a asi tak o deset let mladší, než je. Je to dlouhý pohled plný zmateného přemýšlení. Udělal by to J pro něj? Ne, asi ne… 

"Začnu od konce. Ani jednou mně nenapadlo chtít po něm, aby toho nechal. Ani jednou. Dvakrát jsme se sešli a zase rozešli. Jednou utekl on a jednou já. Jen proto, abychom neohrozili život toho druhého. Jsem jeho slabostí, tím, co ho možná na konci zničí, není to jednoduché přijmout." Nikdy by nečekal, že se takto rozpovídá, na místo aby ho okamžitě seřval, že mu do toho nic není a že s ním končí. To by mu totiž bylo podobnější. 

"Za další bys měl asi vědět, že kdybychom spolu nebyli, byl bych dávno po smrti. Jsem jeho oběť, víš?" Tohle Yu asi neví. 

"Nepotkali jsme se na večírku ani na ulici. Unesl mě a měl se mě zbavit. Zažil jsem kvůli němu nejhorší chvilky svého života a pak zas, když jsme si oba mysleli, že můžeme jít každý svou cestou. Třetí únos už ne, tentokrát to opepřím já jim." Řekne mu odhodlaně. 

"To mi připomíná, jak moc mě štve, když si myslí, že na to nemám." A už se zase mračí. Yusuke to celé myslí ještě jinak, jenže Ruki nikdy nezkoušel takhle žít. Teď si myslí, že to zvládne a jako každý si potřebuje nabít hubu a ne poslouchat zkušenosti starších. Po té další otázce se zamračí skoro hrozivě, ale… on sem doopravdy přijel zničený. Chtěl na něj křičet, že ne, ale… ano. Skloní oči, ale kouše se mu to hrozně těžko. 

"Všechno. Teď už všechno." Stojí si paličatě na svém. Má čísla jeho kont, data z jeho počítače a při tom nemá zdání, jaké je jeho pravé jméno, kde se narodil ani kam chodil do školy… +No a co, kde kdo neví o své lásce nic zastaralého.+ Hned si to v duchu obhájí. Znovu se zatváří zaskočeně, když Yusuke z ničeho nic změní téma na práci. Několikrát se podívá na něj a na tablet, ale jeho hlava je ještě u předchozí konverzace. A to kafe pořád nikde! Třesoucí se rukou začne hledat cigarety. Je to tu zas, ta jeho neuróza. 

"Kde jsou toalety?"